Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Mohu říct na ZŠ, že „byl pronásledován“ je přísudek jmenný se sponou? Girašková Petra Hošková Nikola.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Mohu říct na ZŠ, že „byl pronásledován“ je přísudek jmenný se sponou? Girašková Petra Hošková Nikola."— Transkript prezentace:

1 Mohu říct na ZŠ, že „byl pronásledován“ je přísudek jmenný se sponou? Girašková Petra Hošková Nikola

2 Použitá literatura Melichar J. a Styblík V.: Český jazyk. Přehled učiva základní školy. Státní pedagogické nakladatelství, Praha Havránek B. a Jedlička A.: Česká mluvnice. Státní pedagogické nakladatelství, Praha Havránek B. a Jedlička A.: Stručná mluvnice česká. Fortuna, Praha Mluvnice češtiny 2. Academia, Praha Komárek M.: Příspěvky k české morfologii. Periplum, Olomouc 2006.

3 Melichar J. a Styblík V.: Český jazyk. Přehled učiva základní školy. Státní pedagogické nakladatelství, Praha Definice přísudku: Přísudek vyjadřuje, co podmět dělá (Zemědělci pracují), co se s ním děje (Obilí dozrává) nebo jaký je (Počasí bude příznivé). Zpravidla vyjádřen určitým tvarem slovesným (pracující*, dozrává). Takový přísudek = slovesný. Ve větách jako Počasí bude příznivé, Bratr je strojníkem, Kupující budou spokojeni, Čas jsou peníze spojují tvary slovesa být podmět s přísudkem, jsou sponou = vyjádření jménem (příznivé, strojníkem, spokojeni, peníze) → nazývá se jmenný. Jmenný přísudek je někdy beze spony, např. Mladost radost, Vstup volný. Sponovým slovesem může být i sloveso stát se, stávat se (Jeho chování se stalo podezřelým.) _____ * Chybně uvedeno, nejedná se o slovesný tvar

4 Morfologická stránka věci: Slovesné tvary, které vyjadřují určitou osobu jednotného nebo množného čísla (napíšeš, máme, zajdeme, mluv, seděl jsem, viděl bych) = tvary určité; tvary, které samy určitou osobu nevyjadřují (seděl, prohlásil, uveden, hrát) = tvary neurčité. Slovesné tvary, které jsou vyjádřeny jedním slovem (napíšeš, napiš, napsat) = tvary jednoduché, tvary, které jsou vyjádřeny více slovy (nebudeme prosit, seděl jsem, vidět bych, byl uveden) = tvary složené. Melichar J. a Styblík V.: Český jazyk. Přehled učiva základní školy. Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1983.

5 Závěr: První na straně 155, druhé na 117 = není podáno v souvislém výkladu, žák lehko nabude dojmu, že veškeré sponové konstrukce s tvary být tvoří přísudek jmenný se sponou.

6 Havránek B. a Jedlička A.: Česká mluvnice. Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1986 „Byl pronásledován“ Co je to za slovesný tvar?

7 Havránek B. a Jedlička A.: Česká mluvnice. Státní pedagogické nakladatelství, Praha Slovesný rod Rodem činným se vyjadřuje, co činí podmět; původce slovesného děje je tedy podmětem věty ( Učitel chválí žáky). Rodem trpným se vyjadřuje děj, který činí někdo jiný než podmět věty; původce děje není zde podmětem věty ( často nebývá ani vyjádřen). Je-li podmět v takové větě, je cílem děje (žáci jsou chváleni svými učiteli). Rod trpný se vyjadřuje a. opisným tvarem trpným, tj. tvarem složeným z příčestí trpného a z tvaru slovesa být, zřídka bývat (je volán, byl bit) b. zvratnou podobou slovesa ( obilí se mlátí, porada se dlouho připravovala).

8 Havránek B. a Jedlička A.: Česká mluvnice. Státní pedagogické nakladatelství, Praha Tvary určité a neurčité ( finitní a infinitní) Tvary, které označují všechny mluvnické významy slovesné, zvláště osobu, číslo, čas a způsob se nazývají tvary určité ( volám, volal bych, volejte, volal jsem ). Tvary, které nevyjadřují všechny mluvnické významy, zvláště ne určitou osobu, jsou tvary neurčité a jsou to infinitiv (volat), příčestí minulé ( volal ), příčestí trpné (volán) a přechodníky (volaje, zavolav).

9 Havránek B. a Jedlička A.: Česká mluvnice. Státní pedagogické nakladatelství, Praha Tvary určité jsou jednoduché ( volám, voláš…) i složené ( volal jsem, volal bych…). Tvary neurčité jsou jednoduché s výjimkou opisných tvarů trpných ( být volán, jsa volán, byv vyvolán), kde se spojuje neurčitý tvar slovesa významového (příčestí nebo infinitiv) s tvarem slovesa být, bývat ( volal jsem, budu volat, být volán, jsa volán..). ale Příčestí trpného se užívá zpravidla v tvarech složených; tedy v opisných tvarech trpného rodu ( je volán). Ty jsou určité ( je volán, buď volán, byl bych volán ) i neurčité ( infinitiv být volán a přechodníky jsa volán, byv volán).

10 Z toho vyplývá, že „byl pronásledován“ je slovesný tvar určitý.

11 Havránek B. a Jedlička A.: Česká mluvnice. Státní pedagogické nakladatelství, Praha Přísudek (predikát) a. Přísudkem slovesným bývá nejčastěji sloveso v tvaru určitém neboli sloveso určité. b. Přísudkem mohou být také jiné druhy slov, zvláště jména (podstatná a přídavná, ale také zájmena a číslovky), někdy i příslovce; v češtině jsou spojena s podmětem zpravidla určitými tvary slovesa být. Takový přísudek se nazývá přísudek jmenný. Slovo, které spojuje jméno v přísudku s podmětem, se nazývá spona a v češtině jím mohou být slovesa být, bývat, ale úlohu spony mají i jiná slovesa, jako stát se, ´ stávat se. Taková slovesa v platnosti spony nemají vlastní významový obsah a nazýváme je slovesy sponovými.

12 Havránek B. a Jedlička A.: Stručná mluvnice česká. Fortuna, Přísudkem bývá nejčastěji sloveso v tvaru určitém neboli sloveso určité; takový přísudek se nazývá přísudek slovesný a shoduje se s podmětem v osobě a čísle. Je- li jím složený tvar slovesný s příčestím činným nebo příčestím trpným, shoduje se také v rodě a u mužského rodu v množném čísle i v životnosti.

13 Závěr Vzhledem k tomu, že bylo řečeno, že „byl pronásledován“ je slovesný tvar určitý a navíc v přísudku jmenném sponová slovesa spojují podmět se jménem v přísudku, nikoliv se slovesným tvarem, jedná se o přísudek slovesný.

14 Mluvnice češtiny 2. Academia, Praha Výklad jak v části „Funkční tvarosloví“, tak v části v „Formální tvarosloví“.

15 Mluvnice češtiny 2. Academia, Praha Funkční tvarosloví kap. Slovesný rod rozlišujeme Aktivum Pasivum

16 Mluvnice češtiny 2. Academia, Praha Participiální konstrukce Participium trpné jako prostředek diateze funguje primárně v konstrukcích s příslušnými tvary slovesa být: Žák byl chválen/pochválen.

17 Mluvnice češtiny 2. Academia, Praha Tyto participiální konstrukce → označovány složené tvary slovesa - tzv. opisné pasivum. Toto pojetí se opírá o paralelnost systému těchto konstrukcí s paradigmatem aktivních tvarů slovesa, např. chválím – jsem chválen, × ale stejně paralelní = také konstrukce slovesně jmenné: jsem zlý, byl bych zlý, být zlý atp. Proti pojetí participiálních konstrukcí jako tvarů slovesa mluví to, že u neaktuálních násobených sloves se stejně jako u konstrukcí sponově-jmenných vyjadřuje násobenost slovesem být, např. Učitelé ho chválívali – Býval chválen.

18 Mluvnice češtiny 2. Academia, Praha K tomu, že se participiální konstrukce považují za tvary slovesa, přispělo jistě také to, že latina i jiné jazyky mají tvary neopisné: jsem chválen – laudor atp.

19 Mluvnice češtiny 2. Academia, Praha Nehledě však k rozdílům v interpretaci participiálních konstrukcí, je třeba považovat za podstatné to, že tyto konstrukce fungují jako verbum: mají úplné slovesné paradigma a plní primární i sekundární funkce slovesa ve větě.

20 Mluvnice češtiny 2. Academia, Praha Formální tvarosloví V otázce jednoduchých/složených tvarů = tvar „byl pronásledován“ analytickým tvarem s významovou složkou ve tvaru participia trpného: participiální (tzv. opisné) pasivum

21 Mluvnice češtiny 2. Academia, Praha kap. Slovesné konstrukce K systému slovesných tvarů se přimykají i některé slovesné konstrukce, které si ponechávají lexikální i gramatický význam, tzn. systém slovesných tvarů pouze doplňují (krom jiných, pro náš účel nedůležitých) konstrukce slovesa být, bývat + příčestí trpné významového slovesa s významem dějovým a stavovým (výsledným), tvořící tzv. participiální pasivum

22 Mluvnice češtiny 2. Academia, Praha = plně platí o konstrukcích s významem dějovým, jako např. viník je souzen, byl odsouzen, okna jsou otvírána atp., kdežto konstrukce s významem stavovým, výsledným, jako např. okno je otevřeno, otevřené, je otevřeno, se k nim jen těsně přiřazují K vyjádření výsledného stavu mohou sloužit i transformační konstrukce se složkami zůstat, zůstávat, mít, mívat, dostávat atp.

23 Mluvnice češtiny 2. Academia, Praha Příčestí trpné Příčestí trpné - součást participiálních konstrukcí s významem pasivního děje neboli tzv. participiálního pasiva Užití: samostatně jen zřídka, častěji jmennou složkou verbonominálního predikátu (obloha je zatažena, zůstal zakryt) a konkuruje pak dlouhému tvaru slovesného adjektiva (obloha je zatažená, zůstal zakrytý).

24 Závěr: Vzhledem k tomu, jakým způsobem tzv. „akademická“ mluvnice rozlišuje mezi participiálním pasivem stavovým a dějovým, je na tomto základě možno rozlišit i její hodnocení predikátů – v případě dějového pasiva se jedná o predikát slovesný, v případě stavového o predikát verbonominální.

25 Komárek, M.: Příspěvky k české morfologii. Periplum, Olomouc kap. Slovesný rod Slovesný rod (genus verbi) je morfologická kategorie, která je součástí širší gramatické kategorie diateze. Obsahem kategorie diateze je vztah mezi minimálním gramatickým jádrem věty ( jeho strukturou) a agentem jakožto prvkem propozice, která je sémantickým základem věty. Diateze (dle Příruční mluvnice češtiny) Se zabývá vztahy mezi participanty ( agens a patiens) sémantické struktury věty a jím odpovídajícími větněčlenskými pozicemi. Př.: Zedníci (agens) postavili školku (patiens).

26 Prostředky diateze mají povahu morfologickou morfologicko-syntaktickou syntaktickou lexikální Komárek M.: Příspěvky k české morfologii. Periplum, Olomouc 2006.

27 Morfologické prostředky diateze jsou dva: 1. deagentiv, tj. verbum finitum složené z tvaru 3. os. sg. nebo pl. a pohyblivého morfému se ( obvyklým termínem zvratné pasivum). Př.: dům se staví, vypráví se o tom, jde se tam dlouho 2. tzv. příčestí trpné, které je jakožto příznakový člen v protikladu k příčestím činným. Př.: dělaný / dělán, krytý / kryt Komárek M.: Příspěvky k české morfologii. Periplum, Olomouc 2006.

28 Morfologicko-syntaktické prostředky Diateze se vyjadřuje sponovými, tj. syntaktickými konstrukcemi jejichž sémantickým jádrem je příčestí trpné, tj. tvar slovesa, např. napomínaný, napomenutý / napomínán, napomenut : Chlapec byl / bude napomínán; byl / bude napomenut apod.

29 Komárek M.: Příspěvky k české morfologii. Periplum, Olomouc Tímto pojetím Komárek opouští tradiční pojetí tzv. perifrastického pasiva jako slovesného tvaru (morfologické kategorie). Pro tuto interpretaci mluví okolnost, že protiklad obvyklosti (uzuálnosti), uplatňující se u slovesa, je v těchto konstrukcích vyjádřen na tvarech spony být (např. je chválen - bývá chválen) a také jiné mluvnické významy se vyjadřují na slovese být ( např. byl by bit – byl by zdráv; nebyl by bit – nebyl by zdráv).

30 Komárek M.: Příspěvky k české morfologii. Periplum, Olomouc Rozdíl mezi dějovostí ( procesuálností) konstrukcí typu byl / jest / bude chválen – byl / bude pochválen a stavovým ( situačním) významem konstrukcí typu Svícen je vyřezán ze dřeva vidí tradiční pojetí jako rozdíl mezi dějovým pasivem opisným jakožto tvarem slovesa a stavovou konstrukcí sponovou, v níž příčestí má tvar adjektiva.

31 Závěr: V Komárkově pojetí jde v obou případech o sponové konstrukce.

32 Konečné zhodnocení: Je zřetelný postupný přechod od teorie, která uznává v souvislosti s příčestím trpným pouze slovesný predikát, k teorii o sponových konstrukcích.


Stáhnout ppt "Mohu říct na ZŠ, že „byl pronásledován“ je přísudek jmenný se sponou? Girašková Petra Hošková Nikola."

Podobné prezentace


Reklamy Google