Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Imunitní mechanismy zánětu (lokální a systémová reakce)

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Imunitní mechanismy zánětu (lokální a systémová reakce)"— Transkript prezentace:

1 Imunitní mechanismy zánětu (lokální a systémová reakce)

2 Zánět Je souhrn fyziologických reakcí na porušení integrity organismu, které vedou k ochraně proti infikování poškozeného místa, k lokalizaci poškození a jeho zhojení.

3 Zánět  fyziologická obranná reakce - obvykle odezní bez následků, poškozená tkáň se zcela zhojí)  patologický zánět – chronický, alergický, autoimunitní

4 Vyvolávající příčiny  Patogen  Fyzikální (trauma, popáleniny, omrzliny, záření)  Chemické podráždění  Nádorové bujení  Imunologické příčiny (autoimunita, alergie)

5 Lokální zánětlivá odpověď Projevy - bolest (dolor), teplo (calor), zčervenání (rubor), otok (tumor)

6 Lokální zánětlivá odpověď  První signály pro rozvoj zánětlivé reakce pocházejí od aktivovaných fagocytů, mastocytů, komplementu a od látek uvolněných z poškozených buněk a součástí mezibuněčné hmoty.

7 Lokální zánět  vasodilatace a zvýšení permeability cév ( histamin, serotonin, bradykinin, složky komplementu C3a, C5a, leukotrieny, prostaglandiny) => zarudnutí a otok  zvýšení exprese adhezivních molekul na endoteliích (TNF , IL-1) => zachytávání fagocytů a leukocytů  ovlivnění nociceptorů (prostaglandiny…) => bolest  zvýšení tělesné teploty (IL- 1, IL-6, TNF , prostaglandiny)

8 Lokální zánětlivá reakce

9 Lokální zánět  Při delším trvání lokálního zánětu jsou aktivovány i antigenně specifické mechanismy (T a B lymfocyty)

10 Systémová odpověď na zánět  leukocytóza  horečka (TNF , IL-1, IL-6, IFN   ↑ tkáňového metabolismu  ↑ pohyblivost leukocytů  ↑ tvorba IFN, cytokinů, Ig  ↑ exprese Hsp  proteiny akutní fáze (IL-6, TNF , IL-1)

11 Pozitivní proteiny akutní fáze produkovány hepatocyty:  CRP - opsonizace, aktivace komplementu  SAP - opsonizace, aktivace komplementu  SAA - přilákání leukocytů  C3, C4  Inhibitory proteáz - ochrana před vedlejším poškozením tkáně  Sérové transportní proteiny

12  Septický šok – při masivním průniku mikroorganismů do krevního oběhu  Anafylaktický šok – při degranulaci mastocytů a bazofilů po aktivaci alergenem Systémová odpověď na zánět

13 Reparace poškozené tkáně  po eliminaci patogenů a poškozených buněk fagocyty  aktivace angiogeneze  regenerace a remodelace tkání (fibroblasty, bb. hladké svaloviny, keratinocyty, epiteliální buňky)  regulováno cytokiny: PDGF, TGF  (trombocyty, makrofágy…)

14 Fyziologické imunitní regulační mechanismy

15 Regulace antigenem  Vyvolání a vyhasnutí imunitní odpovědi  Afinitní maturace B lymfocytů  Udržení imunologické paměti  Antigenní kompetice  Prahová hustota komplexu MHC gp II-Ag na APC

16 Regulace protilátkami  Protilátky kompetují s BCR o antigen (negativní regulátor stimulace B lymfocytů)  Imunokomplexy s IgG se váží na B lymfocyt na BCR a Fc  R, důsledkem je blokování aktivace B lymfocytů  Zatím je nejasný význam regulace pomocí idiotypové sítě

17 Regulace cytokiny a mezibuněčným kontaktem  Interakce APC - T lymfocyt  Interakce T H 1 – makrofág  Interakce T H 2 – B lymfocyt  Vzájemná regulace aktivit T H 1 versus T H 2  Vývoj subpopulací leukocytů

18 Regulace cytokiny a mezibuněčným kontaktem

19

20  Negativní regulace efektorových lymfocytů:  CTLA-4 inhibiční receptor T lymfocytů, váže ligandy CD80 a CD86  Inhibiční receptory NK buněk  Sebedestrukční interakce apoptotického receptoru Fas s ligandem FasL na povrchu aktivovaných T lymfocytů Regulace cytokiny a mezibuněčným kontaktem

21 Suprese zprostředkovaná T lymfocyty  Vzájemná negativní interakce T H 1 a T H 2 zprostředkovaná cytokiny (T H 2 lymfocyty produkují IL-4 a IL-10, které potlačují imunitní reakce založené na T H 1 buňkách)  Klonální eliminace či anergizace T lymfocytů po rozpoznání antigenu na povrchu jiných buněk, než APC (chybí kostimulační signály)  Regulační T lymfocyty pomáhají udržet toleranci k autoantigenům (T reg, T r 1)

22 Faktory ovlivňující výsledek imunitní odpovědi Tentýž antigen může navodit aktivní imunitní odpověď nebo stav aktivní tolerance, výsledek odpovědi závisí na mnoha faktorech:  Stavu imunitního systému  Vlastnostech antigenu  Dávce antigenu  Způsobu podání

23 Cytokiny ( tkáňové hormony )

24 Cytokiny  Regulační proteiny a glykoproteiny produkované leukocyty i jinými buňkami  Základní regulátory imunitního systému  Uplatňují se i mimo imunitní systém (angiogeneze, regenerace tkání, kancerogeneze, ovlivnění řady mozkových funkcí,embryonální vývoj…)  Cytokiny- sekretované - membránové (zajištěno lokální působení; CD 80, CD86, CD40L, FasL..)

25 Cytokiny  Pleiotropní účinek  Působí v kaskádě  Cytokinová síť  Cytokinový systém je redundantní

26 Cytokiny  Působení cytokinů- autokrinní - parakrinní - endokrinní  Jsou označovány jako interleukiny (vyjímka: TNF, lymfotoxin, TGF, interferony, CSF a růstové faktory)

27 Přehled cytokinů  interleukiny (IL-1 až IL-37)  chemokiny (IL-8 a příbuzné molekuly)  interferony (IFN- , - , -  )  transformující růstové faktory (TGF ,TGF  )  faktory stimulující kolonie (G-CSF, M-CSF, GM-CSF)  faktory nekrotizující nádory (TNF - , lymfotoxin)  jiné růstové faktory (SCF, EPO, FGF, NGF,LIF)

28 Rozdělení cytokinů podle funkce 1.Prozánětlivé cytokiny (IL-1  a , IL-6, 8, 12, 18, TNF) 2.Protizánětlivé cytokiny (IL-1Ra, IL-4, IL-10, TGF  ) 3.Cytokiny s aktivitou růstových faktorů hemopoetických bb. ( IL-2, 3, 4, 5, 6, CSF, SCF, LIF, EPO )

29 4.Cytokiny uplatňující se v humorální imunitě-T H 2 ( IL-4, 5, 9, 13 ) 5.Cytokiny uplatňující se v buněčně zprostředkované imunitě-T H 1 ( IL- 2, IL-12, IFN , GM-CSF, lymfotoxin ) 6.Cytokiny s antivirovým účinkem ( IFN- , IFN-  , IFN-  ) Rozdělení cytokinů podle funkce

30 Přehled nejvýznamnějších cytokinů Cytoki n ZdrojFunkce IL-1MF, NKostimulace T lymf., indukce TNF a IL-8, pyrogen IL-2Th1Růstový faktor pro T lymf. IL-4Th2, bazofilyDiferenciace Th2, stimulace B lymf., indukce izotypového přesmyku na IgE a IgG4, inhibice Th1 IL-5Th2, eozinofilyStimulace B lymf., růstový faktor pro eozinofily IL-6Th2, MF, NStimulace T a B lymf., stimulace produkce Ig, indukce syntézy proteinů akutní fáze, pyrogen IL-8MF a ostatní bb.Chemotaxe a aktivace granulocytů (především neutrofilů) IL-10Th2,M, TregInhibice Th1 a MF, indukce diferenciace B lymf. na plazmocyty IL-12MF, DC, BDiferenciace Th1, stimulace NK TNFM, MF, NKIndukce lokálního zánětu, aktivace endotelu,, indukce apoptózy TGF  T, MF, trombocytyProtizánětlivý účinek (tlumení proliferace lymfocytů, tlumení produkce Ig, tlumení cidní aktivity MF), stimulace fibroblastů a osteoblastů, zesílení produkce mezibuněčné hmoty IFN  L, M, MFInhibice virové replikace IFN  Fibroblasty, epitelieInhibice virové replikace IFN  Th1, NKAktivace MF, stimulace exprese MHC gp., inhibice Th2 MF – makrofágy; M – monocyty; N – neutrofily; DC – dendritické bb.; NK – přirození zabíječi; L – lymfocyty; B – B lymf.; T – T lymf.

31 Cytokinové receptory  Jsou složeny ze 2 či 3 podjednotek  Jedna váže cytokin, další asociovány s cytoplazmatickými signalizačními molekulami (protein-kinázami)  Signalizační podjednotka bývá sdílena několika různými cytokinovými receptory – tzv. receptorové rodiny  Signalizace přes tyto receptory může vést k proliferaci, diferenciaci, aktivaci efektorových mechanismů či zablokování buněčného cyklu a indukce apoptózy

32 Obrana proti extracelulárním patogenům

33 Obrana proti extracelulárním baktériím a jednobuněčným parazitům  gram-negativní, gram-pozitivní koky, bacily; extracelulární jednobuněční parazité  průnik patogenních mikroorganismů vyvolá zánět  extracelulární patogeny jsou fagocytovány především neutrofilními granulocyty, které jsou do místa infekce lákány chemotakticky (C5a, C3a a chemotaktické produkty bakterií…)

34 Obrana proti extracelulárním baktériím a jednobuněčným parazitům  pro fagocytózu je nezbytná opsonizace (protilátky – IgG, IgA; komplement - C3b; některé proteiny akutní fáze - CRP; lektiny...)  pohlcené bakterie jsou likvidovány mikrobicidními mechanismy (produkty NADP-H oxidázy, hydrolytické enzymy a baktericidní látky v lysozomech)

35 Fagocytóza

36  v pozdějších fázích infekce jsou stimulovány antigenně specifické mechanismy – tvorba protilátek  IgM – aktivace komplementu  IgG - aktivace komplementu, opsonizace  IgA - opsonizace  sIgA brání před infekcemi střevními a respiračními bakteriemi Obrana proti extracelulárním baktériím a jednobuněčným parazitům

37  v obraně proti bakteriálním toxinům se uplatňují neutralizační protilátky (Clostridium tetani a botulinum...)  bakteriální lipopolysacharid (LPS) stimuluje monocyty k uvolnění TNF, může vyvolat septický šok  infekcemi extracelulárními bakteriemi jsou ohroženi především jedinci s poruchami funkce fagocytů, komplementu a tvorby protilátek Obrana proti extracelulárním baktériím a jednobuněčným parazitům

38 Obrana proti intracelulárním patogenům

39 Obrana proti intracelulárním bakteriím, plísním a jednobuněčným parazitům  intracelulární parazitismus je dán schopností mikroorganismů uniknout mikrobicidním mechanismům fagocytů  intracelulárně žijící bakterie (Salmonella, Listeria, Mycobacterium…), některé kvasinky a plísně, některá protozoa (Trypanosoma, Leischmania…)

40  makrofágy, které jsou jimi infikovány produkují IL-12 → diferenciace T H 1, které produkují IFN  a membránový TNF→ aktivace makrofágů → produkce NO → usmrcení intracelulárního patogenu  NO – má antimikrobiální, antivirový a protinádorový efekt Obrana proti intracelulárním bakteriím, plísním a jednobuněčným parazitům

41 Obrana proti intracelulárním patogenům

42  v obraně proti intacelulárním parazitům, kteří unikají z fagolysozómu se uplatňují T C lymfocyty  protilátky poukazují pouze na přítomnost infekce  infekcemi intracelulárními mikroorganismy jsou ohroženi jedinci s některými poruchami funkcí fagocytů a s defekty T lymfocytů Obrana proti intracelulárním bakteriím, plísním a jednobuněčným parazitům

43 Obrana proti intracelulárním patogenům

44 Obrana proti virům

45  viry – obligátní intracelulární parazité  interferony - v infikovaných bb. je indukována produkce IFN  a IFN   IFN  a IFN  - v infikovaných a okolních bb. navozují tzv. antivirový stav = brání replikaci viru - aktivují NK buňky - zvyšují expresi HLA I

46 Obrana proti virům - interferony

47 Obrana proti virům  NK buňky - ADCC (Antibody-dependent cell-mediated cytotoxicity) = cytotoxická reakce závislá na protilátkách; rozpozná-li NK lymfocyt buňku označenou protilátkami IgG pomocí svých stimulačních receptorů CD16 (Fc  receptor) dojde k aktivaci cytotoxických mechanismů (degranulaci)  infikované makrofágy produkují IL-12 (silný aktivátor NK bb.)

48 Obrana proti virům  cytotoxické T lymfocyty – rozeznávají virové peptidy prezentované HLAI molekulami

49 Obrana proti virům  při obraně proti cytopatickým virům se významně podílejí protilátky  sIgA na sliznicích blokují adhezi virů a shlukují je (obrana proti respiračním virům a enterovirům)  neutralizační protilátky IgG nebo IgM aktivují klasickou cestu komplementu, který je schopný některé viry lyzovat  Opsonizované virové částice jsou fagocytovány

50 Obrana proti virům - protilátky

51 Obrana proti virům  některé viry se po infekci integrují do hostitelského genomu, kde perzistují po léta (varicella zoster, EBV, papilomaviry)  těmito infekcemi jsou ohroženi jedinci s imunodeficity lymfocytů T a s kombinovanými poruchami imunity  zvýšená náchylnost k herpetickým infekcím u jedinců s dysfunkcí NK bb.

52 Obrana proti mnohobuněčným parazitům

53  motolice, tasemnice, hlístice  stimulace T H 2 pod vlivem IL-4 (mastocyty a další APC stimulované parazitem)  plazmatické bb. pod vlivem IL-4 izotypový přesmyk v IgE  IgE protilátky se naváží na povrch mastocytů a bazofilů,

54 Obrana proti mnohobuněčným parazitům  Po vazbě mnohobuněčného parazita na IgE navázané na povrchu mastocytu → agregace několika molekul Fc  RI → aktivace mastocytu:  degranulace mastocytu ( uvolnění obsahu granul) – uvolnění histaminu, heparinu, tryptázy…  aktivace metabolismu kyseliny arachidonové (leukotrien C4, prostaglandin PGD2) - zesílení zánětlivé reakce  zahájení produkce cytokinů (TNF, TGF , IL-4,5,6…)

55 Aktivace mastocytu

56 Obrana proti mnohobuněčným parazitům Histamin  vasodilatace, zvýšení vaskulární permeability (erytém, edém, svědění)  bronchokonstrikce (kašel)  zvýšení peristaltiky střev (průjem)  zvýšení sekrece hlenu Tím napomáhá eliminaci parazita.

57 Obrana proti mnohobuněčným parazitům  eosinofily se přichytávají na tělo parazita a uvolňují ze svých granul toxické látky (ECP- eosinofilní katoinický protein, MBP – hlavní bazický protein…)  eosinofily fagocytují komplexy parazitárních částic s IgE prostřednictvím svých receptorů pro IgE

58 Obrana proti mnohobuněčným parazitům

59 Děkuji za Vaši pozornost

60 US1oAhttp://www.youtube.com/watch?v=dTb0iE US1oA https://www.youtube.com/watch?v=MWh- zig8liEhttps://www.youtube.com/watch?v=MWh- zig8liE https://www.youtube.com/watch?v=9lMcB yn5ZJs


Stáhnout ppt "Imunitní mechanismy zánětu (lokální a systémová reakce)"

Podobné prezentace


Reklamy Google