Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

rozklad ozónové vrstvy

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "rozklad ozónové vrstvy"— Transkript prezentace:

1 rozklad ozónové vrstvy
chloro - a fluoro- deriváty uhlovodíků („freony“) : Cl + O3 ……… ClO + O2 rozklad ozonu nejsnadněji při O + ClO ……… Cl + O2 nízké teplotě, proto „ozónové O + O3 ……… 2 O díry“ nad oběma póly

2

3 smog Zimní smog (redukční smog / smog londýnského typu) obsahuje celou směsici látek, zejména SO2, prašný aerosol (dále SPM z anglického termínu suspended particulate matter), dále CO, NO2 a různé organické složky. Částice jsou v převážné většině (asi 90 %) respirabilní a jejich chemické složení je do značné míry variabilní. Jsou tvořeny hlavně sazemi, sulfáty, nitráty, amonnými ionty, těžkými kovy (např. Cd a Pb) a organickými sloučeninami (např. benzo-a-pyren). Nejdůležitějším zdrojem SO2 je spalování fosilních paliv. Pro Evropu jsou přirozené zdroje SO2 ve srovnání se zdroji antropogenními zanedbatelné, v globálním měřítku však naopak převládají zdroje přirozené. Nejzávažnější smogovou epizodou, ke které kdy v historii došlo, byla známá a v literatuře často citovaná epizoda v prosinci 1952 v anglickém Londýně, kdy maximální koncentrace SO2 a SPM dosahovaly u každé látky až 5000 ug.m-3. Udává se, že zapříčinily úmrtí asi 4000 lidí (The Environment in Europe: A Global Perspective (1992). RIVM Bilthoven, the Netherlands.)

4 smog Fotochemický smog : významným typem znečištění ovzduší je tzv. fotochemický smog, označovaný též jako smog oxidační, letní či smog losangeleského typu. Samotný název napovídá, že se jedná o jev působící zejména v letním období roku. Látky, které jej tvoří, vznikají fotochemickými reakcemi a mají silné oxidační účinky. Prvně byl popsán v oblasti Los Angeles v USA, kde vzniká v důsledku značného dopravního zatížení města a intenzivního slunečního záření.    Podstatnou složkou oxidačního smogu a současně jeho významným indikátorem je troposférický ozon. Ozon je označován za sekundární znečišťující láku v ovzduší. Nemá totiž vlastní významný emisní zdroj, ale vzniká v troposféře celou řadou chemických reakcí z tzv. prekursorů, kterými jsou oxidy dusíku a těkavé organické látky (VOC - z anglického termínu Volatile Organic Compounds) pocházející zejména z autodopravy, v důsledku působení intezivního slunečního záření. Přízemním ozonem jsou zatíženy zejména oblasti ležící v závětří velkých městských a průmyslových aglomerací, vysoké koncentrace jsou měřeny na horských stanicích (v důsledku zvyšující se intenzity sluneční radiace s rostoucí nadmořskou výškou)

5 letní smog   Procesy, které se podílejí na vzniku troposférického ozonu, je možné popsat následujícími reakcemi: O3 vzniká fotolýzou NO2 a následnou oxidací atmosférického kyslíku: NO2 + slun. zář -> NO + O (1) nm O3 + NO -> NO2 + O2 (3)    Oba protichůdné procesy se ustálí v rovnovážném stavu, ve kterém k významnému zvýšení koncentrací ozonu nedochází. K tomu je nutné, aby při zpětné oxidaci NO na NO2 byl ozon nahrazen těkavými organickými látkami. Dynamika chemických procesů je velmi složitá, závisí na vzájemném poměru koncentrací látek vstupujících do reakcí a fyzikálních parametrech (teplota, sluneční záření), ovlivňujících rychlost chemických reakcí. Kromě ozonu se při fotochemických reakcích formují i další látky (nebezpečný peroxyacetylnitrát H2O2, aldehydy, řada radikálů s krátkou dobou setrvání...).

6 Ohrožení ovzduší vnitřního prostoru budov
(není věnována potřebná péče) tabákový kouř a polycyklické aromatické uhlovodíky, a CO, vznikající hořením (kamna, krby), látky unikající ze stavebních a ostatních materiálů (těkavé org. látky, aerosoly, deodoranty, kosmetické přípravky, karcinogenní radon ze stavebních materiálů a podložních hornin s obsahem radionuklidů), mikroorganismy a alergeny (roztoči z domácího prachu, alergeny ze švábů, ostatního hmyzu, zvířat v zájmovém chovu i nežádoucích uživatelů budov – např. holubů, spory vláknitých hub – plísní apod.) křemičitý prach – silikóza, vlákna azbestu – nádory plic Snaha po zlepšení : čističe vzduchu, odsavače, vysavače s filtry, zvlhčovače vzduchu, klimatizace, rekuperace s minimem přísunu venkovního vzduchu, nové stavební a užitkové materiály

7 ovzduší Ohrožení místního ovzduší (města, sídliště) je věnována péče dle řady norem a právních předpisů - ovlivňuje kvalitu prostředí i uvnitř budov - příznivě se vyvíjí snižování obsahu těžkých kovů, oxidů síry a aerosolových částic - nepříznivá situace s oxidy dusíku a aerosolů

8 - kyselá atmosférická depozice (sloučeniny síry a dusíku)
ovzduší Ohrožení ovzduší regionální (stovky a tisíce km) a globální (celoplanetární) - kyselá atmosférická depozice (sloučeniny síry a dusíku) - letní smog se zvýšenými koncentracemi ozónu - řada škodlivin typických pro velkoměsta objevena nad Grónskem  globální charakter znečištění

9 VODA Chemicky čistá voda, obsahující jen molekuly vody v přírodě neexistuje. Veškeré příměsi organické i anorganické lze klasifikovat jako znečištění. Nerozpuštěné částice < 1m zůstávají ve vodním sloupci a odstraňují se obtížně. Činností člověka se do vody dostávají různé látky, snižující její využitelnost. Pro její posouzení existuje řada norem a kritérií. Zdroje znečištění bodové - průmyslové a městské odpadní vody, havárie plošné - smyv a průsaky škodlivin z polí, srážky (nízké pH) difúzní - horská roztříštěná zástavba, města bez kanalizace

10 Zdravotní rizika ze znečištěných vod:
Alimentární methemoglobinémie: především u kojenců po zvýšeném příjmu dusičnanů, ve střevech redukce na dusitany, které působí neschopnost hemoglobinu přenášet kyslík, též nádory Zažívací, střevní a další onemocnění po požití koliformních bakterií (Salmonella, Shigella, Vibrio, Pasterella), ale i virů (hepatitida), buněčných (Entamoeba histolitica, Leptospiry, Toxoplasmosa apod.) a ostatních parazitů (vajíčka tasemnic, škrkavek, larvy motolic apod. Zhoršení chuťových vlastností vody - celá řada nežádoucích příměsí Akutní zdravotní poruchy - i malá množství některých chemikálií, např. kyanidy

11 Základní typy znečištění vod
Znečišťující látky jsou odnášeny řekami do moře, kde se hromadí ve formě sedimentů. Společně s četnými ropnými haváriemi a ostatním odpadem z námořní dopravy způsobují degradaci některých mořských ekosystémů. Základní typy znečištění vod Patogenní organismy (viry, bakterie, spóry atd.) Indikace na přítomnost koliformních bakterií (Escherichia coli). Ve100ml pitné vody nesmí být ani jedna (WHO). Indické řeky pro průtoku městem jich obsahují až 24 milionů. Organické látky netoxické. Jejich rozkladem se snižuje spotřeba kyslíku a jeho dostupnost pro ostatní organismy

12 3. Základní živiny (dusík, fosfor) poškozují především povrchové, ale i spodní vody v Evropě a Severní Americe následkem používání hnojiv …. Eutrofizace. WHO norma pro dusičňany (redukce na dusitany… souvislost s nádory) v pitné vodě: 100 mg/ 1l (v ČR 50 a pro kojence 15) 4. Těžké kovy (kadmium, rtuť chrom, nikl, zinek lokálně, olovo - globálně). V lidském organismu se kumulují, vliv na zdraví ??? Organické toxické látky (PCB, PCDD, PAH, pesticidy, ropné látky atd.)

13 6. Suspendované látky (organické i anorg
6. Suspendované látky (organické i anorg. Látky, ukládající se v moři jako sedimenty 10 a více t/1 km2 povodí. 7. Zvýšená koncentrace solí (salinizace) vzniká kombinací zavlažování, nevhodným drenážováním a vysokou teplotou v subtropických a tropických oblastech – (značný odpar). Efekt známý již 6000 let. Současně ohroženo skoro km2 zavlažovaných ploch. 8. Odpadní teplo – fyzikální znečištění v chladících věžích 9. Radioaktivita – některé vody jsou přirozeně radioaktivní vlivem Rn222, ale i jako následek manipulace s radionuklidy

14 Chemicko-fyzikální ukazatele kvality vody
Vodivost – udává množství rozpuštěných látek, iontů, nespecifické stanovení pH – určuje se podle ní agresivita vody, přírodní vody 4,5 – 8,3 pH Rozp. O2 – důležité pro organismy a určení množství org. látek (rozklad) Chlor – určení splaškových vod (člověk denně vyloučí 9g chloridů) Vápník a hořčík – určují tvrdost vody, vyluhování záleží na množství CO2 Křemík – důležitý zejména na jaře pro růst rozsivek (ztěžují úpravu pitné vody) Oxid uhličitý – ovlivňuje pH, rozpustnost látek, procesy úpravy Organické látky – stanovují se pomocí BSK5 (biologická spotřeba kyslíku bakteriemi, které rozkládají org. látky za 5 dní), CHSKMn, Cr (chemická spotř. O2 při rozkladu org. látek různými oxidačními činidly), Corg (celkový uhlík obsažen v org. látkách) Skupiny látek – fenoly, pesticidy, tenzidy, detergenty, ropné l., …

15 Pět tříd kvality povrchové vody
I.třída: vhodná pro všechna užití (vodárenské,potravinářský průmysl, koupaliště, voda má krajinotvornou hodnotu) II.třída: vhodná pro většinu užití (viz I.) III. třída: vhodná pro průmyslové zpracování a pro závlahy, pro vodárenství jen za použití vícestupňové úpravy, má malou krajinotvornou hodnotu IV.třída: vhodná jen pro omezené účely V.třída: nehodí se pro žádný účel CHSKCr v r a v r 2005

16 Biologické určení kvality vody - saprobita
Nejdokonalejší systém biologického určení kvality vody - určí dlouhodobý stav společenstva - základem je úživnost, organické znečištění vody určení pomocí indikačních organismů (makrozoobentos, nárosty) měřítkem je tzv. saprobní index (množství a kondice jednotlivých druhů, odborně a časově náročné) 4 kategorie s dalším dělením: 1. Kataprobita (K) – nejčistší vody, podzemní, prameny a pitné v. 2. Limnosaprobita (L) – znečištěné podzemní a povrchové vody 3. Eusaprobita (E) – odpadní vody, mnoho org. látek 4. Transsaprobita (T) – nesaprobní faktory (teplota, radioaktivita)

17 Saprobní stupně limnosaprobity
Xenosaprobita (x) – nejčistější povrchové vody, prameny, pramenné stužky, pstruhové potoky (vranka, pstruh potoční) S= -0,5 – 0,5 Oligosaprobita (o) – velmi čisté vody neznečištěné člověkem, pstruhové a lipanové pásmo (maréna, střevle, lipan). S= 0,5-1,5 Betamezosaprobita (b) – klimaxové stadium čistoty vody ve střední Evropě. Pestré oživení, parmové a cejnové pásmo, většina rybníků (kaprovité ryby, úhoř, štika, okoun, sumec). S= 1,5 – 2,5 Alfamezosaprobita (a) – voda se zvýšeným obsahem organických látek způsobenou antropogenním znečištěním. Rozkladné procesy = málo kyslíku. Kaprové pásmo (odolné kaprovité ryby). S= 2,5 – 3,5 Polysaprobita (p) – vody silně znečištěné org. Látkami, toky pod vyústěním odpadních vod. Převažují rozkladné procesy, často kyslíkové deficity. (sporadicky kapr, karas, lín) S= 3,5 – 4,5

18 Ředění znečištění na indikátoru BSK5

19 Eutrofizace Proces obohacování vody a půdy živinami (dusičnany a fosfáty) do té míry, že tyto ekolsystémy přestávají být omezovány nedostatkem těchto živin. Přirozeně tento proces probíhá v některých ekosystémech, ale člověk ho velmi urychluje (hnojení, odpadní vody, emise oxidů dusíku). Následuje rychlý růst řas a sinic (toxiny), jejichž mrtvou biomasu rozkládají bakterie = spotřeba kyslíku. Nedostatek O2 může vést až k úhynu vodních organismů. Vodní květ – způsoben sinicemi, způsobují alergie, kožní exémy, záněty spojivek, na hladině zelená pěna nadnášena bublinkami O2 Vegetační zbarvení – způsobeno řasami, v moři tzv. red tide(obrněnky, nebo yellow tide (rozsivky či chrysomonády) Omezování: menší spotřeba fosfátů, OV do ČOV s třetími stupni čištění,vhodné hnojení, úpravy v povodí (protierozní opatření), malé vodní nádrže, předzdrže před vodárenskými nádržemi

20 Samočištění Přirozeně probíhající fyzikální, chemické a biologické procesy, kterými se povrchové vody (půda, atmosféra) zbavují znečišťujících látek. F. procesy – sedimentace, odplavování usazenin, přestup kyslíku. Chem. procesy – neutralizace, srážecí, oxido-redukční reakce. Bio. procesy – rozhodující, ovlivněno O2 poměry, typy oživení (řasy, bakterie,…) Acidifikace Proces zvyšování kyselosti (snižování pH) v dané složce prostředí (voda, půda). Neschopnost systému tuto kyselost neutralizovat. Způsobeno zvyšující se koncentrací oxidů síry - SO2 (spalování uhlí) a oxidů dusíku – NOx (spalovací motory). Nyní se tento proces mírně zastavuje (odsiřování). Z vody do půdy – ohrožuje až zahubí rostliny (Krušnohorské lesy)

21 Kyselé deště v Evropě 1956

22 Kyselé deště v Evropě v r. 1985

23 Monitoring a ochrana kvality vod:
UNEP (United Nations Environment Programme) – od r.1977 WHO (World Health Organisation) shromažďují data v rámci programu: GEMS (Global Environment Monitoring Systém) Údaje o kvalitě vody v ČR 284 profilů státní sítě sledování jakosti vody v tocích na vodohospodářsky významných tocích, měření 12.x ročně. 86 profilů na radiochemické analýzy Klasifikace podle normy ČSN Orgány kvality vody MŽP a Mze, VÚV T.G.M. (Výzkumný ústav vodohospodářský), ČHMÚ (Český hydrometeorologický ústav), podniky Povodí a.s., Státní meliorační správa, Zemědělská vodohospodářská správa (ZVHS)

24 Schéma vodní bilance lesního porostu

25 Světové využití vody podle sektorů: 1. zemědělství, 2. průmysl, 3
Světové využití vody podle sektorů: 1. zemědělství, 2. průmysl, 3. domácnosti

26 Globální vodní stres v r.1995: sev.Afrika, přední Asie

27 Globální vodní stres v r. 2025: sev. a jižní Afrika, přední Asie, Indie

28 PŮDA Plocha souše je cca 170 mil km2 … 29 % povrchu Země Doposud přirozené, nenarušené ekosystémy (včetně obtížně dostupných … 58 mil km2 Ostatní neobydlená území … 40 mil km2 (hory, ledovce tundra Zastavěná plocha …5 mil km2 (ČR ztrácí ročně zástavbou i zalesňováním 100 km2 ročně) - Půda vzniká zvětráváním hornin a činností živých organismů - Je využívána jako půda lesní, pastevní a orná.

29 půda - Orná půda v současnosti (asi 16 mil km2) …cca10 % povrchu pevniny Nově zasolované půdy ročně: 1,5 mil ha dosud nejlepších půd Louky a pastviny … do 30 mil km2 Lesy celkem cca 30 mil km2 Citelným snížením plochy lesů bude ohroženo klima, což může mít katastrofální následky (globální oteplení – zvýšení hladiny oceánů, porušení ozónové vrstvy apod.

30 půda je neobnovitelný zdroj
Půdotvorné procesy Půda vzniká půdotvornými procesy. Charakteristická struktura, kterou lze pozorovat ve vykopané sondě se nazývá půdní profil (vzhled). Je charakteristický pro každý typ půdy. Profil má horizonty a hloubku. Velmi mělké půdy – do 15 cm, mělké půdy – do 30 cm, středně hluboké do 60 cm hluboké do 1 m a velmi hluboké > 1 m - Za dobu hospodaření člověk zničil tolik půdy, kolik jí v současnosti obhospodařuje (zánik civilizací ve Středomoří, na Středním Východě i Střední Americe V posledním století ubylo 10 mil km2 obdělávané půdy - 1 cm ornice vzniká až 200 let půda je neobnovitelný zdroj

31 Schéma půdního profilu
Nadložní humus do 15 cm Humózní povrchový Horizont Eluviální horizont Obohacený horizont s vyplavenými látkami Glejový horizont Půdotvorná hornina

32 eroze Eroze … ztráta vrchní (úrodné) vrstvy půdy vodou či větrem
Přirozená eroze probíhá nepřetržitě na Zemi a takto vzniklé ztráty jsou nahrazovány přirozeným půdotvorným procesem Zrychlená eroze je způsobená nevhodným hospodařením. Nejprve vznikají stružky, dále rýhy, výmoly, strže a sesuvy půdy.

33 větrná eroze, zasolování
Větrná eroze: její podíl záleží i na struktuře půdy = podílu neerodovatelných částic (větších než 0,8 mm), vlhkosti, reliéfu krajiny, která ovlivňuje i sílu větru (nastává již při rychlosti větru 10 – 14 m/sec) Opatření: zmenšování honů, zelené hnojení, celoroční krytí vegetací, přidávání jílu (rybniční bahno) do písčitých půd, ponechávat strniště, zaorávat slámu. Větrolamy jsou účinné do vzdálenosti 25 násobku své výšky. V USA ve 30.letech ročně 3 mld tun ornice. V ČR ohroženy oblasti jižní Moravy. Zasolování půdy: hromadění rozpustných solí (NaCl, CaCl2, MgSO4, Ca(HCO3)2) v půdním profilu. Je výsledkem zavlažování a nevhodného (nebo žádného) drenážování. Bývá spojeno s podmáčením.

34 dezertifikace Dezertifikace: přeměna úrodné půdy na neúrodnou poušť. Z celkové rozlohy všech půd je jich 40% v suchých a polosuchých oblastech a z nich je dezertifikací ohroženo asi 70 %. Proces je z velké části zapříčiněn člověkem a současně se týká 1/6 lidské populace. Dochází postupně ke snižování výnosů a nakonec ke znemožnění osevu. Snížení a ztráta produkce biomasy – při pasení (eliminace téměř veškerého rostlinného pokryvu). Půda zcela ztrácí schopnost zadržovat vodu a v konečném stadiu vede k postupu písečných dun a odchodu lidí (před 6 – lety byla Sahara úrodnou oblastí, plnou vegetace, vody a fauny – skalní rytiny a malby z této doby zobrazují savanové druhy, ale i vodní živočichy, středomořská oblast vykácena ve starověku, díky pastvě se les již neobnovil – u nás již Karel IV. zakázal pastvu v lesích). Příčiny: odlesnění, nadměrná pastva, nevhodné zemědělské postupy, eroze.

35 Sahara – Lybie, foto autor

36 ohrožení půdy - zavlažování

37 chemická a fyzikální degradace půdy
Chemická degradace: hrozí asi 2.5 mil km2 půdy. Projeví se ztrátou živin po nedostatečném hnojení organickými hnojivy. Kontaminace toxickými látkami: z atmosférické depozice (těžké kovy, okyselující látky: vymývání Ca, K, Mg, Al… uvolňování toxických kovových iontů), následkem zemědělské činnosti (pesticidy, průmyslová hnojiva, ropné látky, přímá absorbce okyselujících složek půdou. Postižení dekompositorů: půdní mikroflóry a kořenových symbiontů (mykorrhyzní houby) Fyzikální degradace: těžkou mechanizací je ničena přirozená struktura půdy s následnou ztrátou kapilarity – vedení a udržení vody v pórech, propustnosti a snížením retenčních schopností půdy (udržení vody). Výsledek podmáčení, tvrdé krusty, bláto nebo prach = ztráty kyprosti.

38 Trvale udržitelný rozvoj
Medows (1992):Trvale udržitelná je taková společnost, která může přetrvat po generace, která je dostatečně předvídavá, pružná a moudrá na to, aby si nepodkopala jak fyzické tak sociální systémy, které jí podporují Moldan (2003): …takový rozvoj, který současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů 70. léta: Zátěž prostředí = počet lidí x materiální nároky 90. léta: Zátěž prostředí = počet lidí x materiální nároky x ekologická náročnost

39

40 Rozvoj ekonomiky a zátěž prostředí pro potřeby udržitelného rozvoje by měla zátěž prostředí klesat

41 Rozvoj ekonomiky a zátěž prostředí indikátory komise EU pro udržitelný rozvoj

42 Rozvoj ekonomiky a zátěž prostředí indikátory komise EU pro udržitelný rozvoj

43 Ionizující záření z antropogenních zdrojů

44

45 Principy environmentální politiky

46 vybrané zákony z nabídky MŽP (www.env.cz/legislativa/...dle oborů)
Ochrana přírody vybrané zákony z nabídky MŽP (www.env.cz/legislativa/...dle oborů) zákon č. 17/1992 Sb. o životním prostředí ve znění zákona č. 123/1998 sb. zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny vyhláška č. 395/1992 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona č. 114/1992 Sb. (výčet chráněných druhů) zákon č. 106/2006 Sb., o svobodném přístupu k informacím zákon č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa zákon č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí

47 Maloplošná chráněná území
Národní přírodní rezervace - Menší území mimořádných přírodních hodnot, kde jsou na přirozený reliéf s typickou geologickou stavbou vázány ekosystémy významné a jedinečné v národním či mezinárodním měřítku Přírodní rezervace - Menší území soustředěných přírodních hodnot se zastoupením ekosystémů typických a významných pro příslušnou geografickou oblast Národní přírodní památka- Přírodní útvar menší rozlohy, zejména geologický či geomorfologický útvar, naleziště nerostů nebo vzácných či ohrožených druhů ve fragmentech ekosystémů, s národním nebo mezinárodním významem Přírodní památka - Přírodní útvar menší rozlohy, zejména geologický či geomorfologický útvar, naleziště vzácných nerostů nebo ohrožených druhů ve fragmentech ekosystémů, s regionálním významem

48 Mezivládní orgány v rámci OSN
Instituce ochrany životního prostředí jsou součástí společenské struktury na místní, regionální i mezinárodní úrovni. FAO (Food and Agriculture Organization), Řím 1945 IAEA (International Atomic Energy Agency, Vídeň 1957 IMO (International Maritime Organization) Londýn, 1958 UNESCO (United Nation Educational Scientific and Cultural Organization),Paříž 1945 WHO (World Health Organization), Ženeva, 1948 UNEP (UN Environmental Programme) Nairobi 1972 GEF (Global Environment Facility) Washington 1991

49 Nevládní mezinárodní vědecké uskupení ochrany živ. prostředí
IUCN: (The World Conservation Union - Mezinárodní unie ochrany přírody) WWF: (World Wildfife Fund - Celosvětový fond pro přírodu) BSSD: (Business Council for Sustainable Development) - podnikatelská rada pro udržitelný rozvoj s pobočkou v ČR Mezinárodní obchodní komora ( kodex přijatelného chování průmyslových podniků IGBP (International Geosphere – Biosphere Programme - Mezinárodní program biosféra – geosféra) SCOPE (Scientific Committee On Problems of the Environment - Vědecký program pro otázky prostředí) Greenpeace (mezinárodní nevládní zájmová organizace)

50 Nevládní organizace ochrany přírody v ČR
- Český svaz ochránců přírody Brontosaurus, Duha, Děti Země, Zelený kruh, Svoboda zvířat, Jihočeské matky, Greenpeace a další Eko -“teroristické“ organizace, - např. poškozující instituce, provádějící biomedicínský výzkum s pokusnými zvířaty (vývoj nových léků, ověřování účinnosti vakcín apod.).

51 Vybrané mezinárodní úmluvy, smlouvy a konvence
1946 Mezinárodní konvence o regulaci velrybářství 1954 Mezinárodní konvence o znečištění moře ropou 1959 Smlouva o Antarktidě 1963 Smlouva zakazující jaderné zkoušky 1967 Mezinárodní smlouva o kosmickém výzkumu 1971 Konvence o mokřadech (Ramsarská konvence) 1972 Konvence o prevenci znečištění moří Konference OSN o lidském životním prostředí Stockholm. Motto: „Pouze jedna Země“ 1973 Konvence o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy (CITES)

52 Vybrané mezinárodní úmluvy, smlouvy a konvence
1979 Konvence o znečištění ovzduší přecházející hranice států (Ženevská konference) Úmluva OSN o mořském právu 1985 Vídeňská konvence o ochraně ozónové vrstvy 1986 Konvence o včasném informování o jaderných nehodách Montrealský protokol o látkách poškozujících ozónovou vrstvu Sofijský protokol týkající se kontroly emisí oxidů dusíku nebo jejich toků přes hranice států Konvence o kontrole pohybu nebezpečných látek přes hranice států (Basilejská konvence)

53 Mezinárodní organizace a dohody o životním prostředí
Úmluva o hodnocení vlivu na ŽP přesahuící státní hranice Konvence o biodiverzitě Rámcová konvence o změně klimatu Úmluva o přeshraničním vlivu průmyslových havárií Agenda 21 – dokument z konference v Riu de Janero: - ekonomický rozvoj nemá v žádné zemi udržitelný charakter - nutno zachovat kladné rysy sociálních politik - koncepce ekonomického a ekologického zisku Rámcová úmluva o změně klimatu Úmluva o boji proti dezertifikaci Káhirská konference o růstu populace. Reálná únosnost Země byla stanovena na 10 miliard lidí

54 Mezinárodní organizace a dohody o životním prostředí
1997 Kjótský protokol (snížení 6 plynů o 5,2% v letech ) 1998 Aarhuská úmluva (přístup k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí) 1999 Pekingský dodatek k Montrealskému protokolu Evropská úmluva o krajině Materiály z konference v Johanesburgu o udržitelném rozvoji 2003 Cartagenský protokol o biologické bezpečnosti

55 Použité zdroje informací a doporučená literatura
Begon, M., Harper J.L., Townsend C.R.,1990: Ekologie – jedinci, populace, společenstva. Český překlad druhého vydání. Vydavatelství UP, Olomouc. 949 str. Buček a kol., 1989: Stav a vývoj životního prostředí v Československu. OV ČSOP České Budějovice a ÚV ČSAP Praha. 146 str.. Braniš M.a kol., 1999: Výkladový slovník vybraných termínů z oblasti ochrany životního prostředí. Nakladatelství Karolinum, UK Praha. 46 str. Duvigneaud P., 1988: Ekologická syntéza. Academia, Praha. 414 str. Hadač E., 1982: Krajina a lidé. Academia Praha. 152 str.. Hadač E., 1987: Ekologické katastrofy. Horizont, Praha. 213 str.

56 Použité zdroje informací a doporučená literatura
Kvasničková D.,1994: Základy ekologie. Scientia, s.r.o., Praha. 87 str. Losos B. a kol.,1984: Ekologie živočichů. SPN, Praha.316 str. Míchal I.,1994: Ekologická stabilita. MŽP ČR. 275 str. Moldan B : Ekologická dimenze udržitelného rozvoje. Nakladatelství Karolinum, UK Praha. 102 str. Moldan B. 1995: Životní prostředí, globální perspektiva. Nakladatelství Karolinum, UK Praha. 111 str. Moldan B. 2001: (Ne)udržitelný rozvoj ekologie hrozba i naděje. Nakladatelství Karolinum, UK Praha. 141 str. Nováček P., Huba M., 1994: Ohrožená planeta. Vydavatelství UP v Olomouci. 203 str.

57 Použité zdroje informací a doporučená literatura
Odum E.,P.,1977: Základy ekologie. Academie Praha.733 str. Pelikán J., 1993: Přehled obecné ekologie. VŠ Veterinární a Farmaceutická v Brně. 153 str. Pivnička, K.,Braniš,M.,1998: Úvod do studia životního prostředí. Nakladatelství Karolinum, UK Praha.112 str. Storch D., Mihulka S., 2000: Úvod do současné ekologie. Portál s.r.o. Praha. 156 str.


Stáhnout ppt "rozklad ozónové vrstvy"

Podobné prezentace


Reklamy Google