Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Základní částice hmoty a jejich interakce Teze přednášky.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Základní částice hmoty a jejich interakce Teze přednášky."— Transkript prezentace:

1 Základní částice hmoty a jejich interakce Teze přednášky

2 Složení hmoty 1.Fotony 2.Fermiony leptony (elektron, neutrino a jejich antičástice) kvarky (u +2/3e - d -1/3e - ) hadrony – mezony baryony nukleony proton uud neutron ddu

3 Stabilita částic stabilní jsou: proton, elektron, neutrino a jejich antičástice volný neutron (poločas přeměny 15 min.) → proton + elektron + antineutrino

4 Interakce částic gravitační elektromagnetická silná jaderná slabá jaderná

5 Vznik a vývoj vesmíru Ve vesmíru převažuje temná hmota, která rozhodne o jeho osudu. Nejčastější skupenství je plazma. Sluneční soustava 4,6 miliard let

6 Vznik prvků slučováním kvarků vznikly nukleony a jádra izotopů lehkých prvků H a He jadernou syntézou na povrchu a v jádře hvězd vznikají prvky až po Fe další prvky Mendělejevovy soustavy vznikly bombardováním rychlými neutrony po explozi supernov

7 Radioaktivita Ionizující záření

8 Příčina nestability jader Z 2000 známých nuklidů pouze 266 stabilních Stabilita = poměr protonů : neutronům Z < 20 1 : 1, 25 výjimka 1 1 H a 3 2 He Z > 20 1 : 1, 52 poslední stabilní Bi 209 nukleonů – 83 protonů = 126 neutronů 126 : 83 = 1,52

9 Energie radioaktivní přeměny Exergonický děj [MeV] Q = E excit.jádra + E kin.částic + E fotonů

10 Zákon radioaktivní přeměny Přeměna konkrétního jádra má stochastický charakter N = N o. e –λ t λ desintegrační (přeměnová) konstanta t čas za který se sníží N o počet jader v čase t = 0 na počet jader N

11 Graf závislosti počtu přeměněných jader na čase má exponenciální tvar 0 T 2T čas N0N0 N 0 /2 N 0 /4 No – počet jader v čase T = 0 oo

12 Poločasy Fyzikální poločas přeměny Biologický poločas Efektivní poločas 1/ T ef = 1/T fyz + 1/T biol Ekologický poločas

13 Druhy záření Korpuskulární x elektromagnetické Podle ionizace: 1.Ionizující přímo 2.Ionizující nepřímo 3.Neionizující

14 1.Korpuskulární záření Ionizující přímo 1.Alfa 2.Elektronové 3.Pozitronové 4.Protonové Ionizující nepřímo 1.Neutronové

15 2. Elektromagnetické záření Ionizující nepřímo 1.Gama 2.Röntgenovo 3.UV C nad 10 eV nebo λ < 100 nm Neionizující 1.Mikrovlnné 2.Radarové 3.Infračervené 4.Viditelné 5.UV A, B, (C)

16

17 Vlastnosti ionizujícího záření Biologická účinnost 1.Podle schopnosti ionizovat 2.Podle pronikavosti Pronikavost 1.Podle velikosti náboje 2.Podle velikosti částice

18 Röntgenovo záření X rey Působením vysokého napětí dojde k urychlení elektronů emitovaných ze žhavené katody. Nárazem do kovového terče anody vzniká emisní záření: 1.Brzdné – spojité energetické spektrum 2.Charakteristické – čarové spektrum

19 CT číslo Hounsfieldova jednotka (HU) μ T - μ v denzita (HU) = μ v μ T absorpční koeficient pro tkáň (cm -1 ) μ v absorpční koeficient pro vodu (cm -1 ) voda HU = 0 vzduch HU = maximální hodnota V praxi se používá rozpětí od -120 po HU

20 Záření alfa Energeticky nestabilní atomové jádro X se přemění emisí částice  (jádro helia) na jádro Y. PŘÍKLADY VŠEOBECNĚ A Z X  A-4 Z-2 Y He SPECIÁLNÍ Ra  Rn +  Energetické spektrum je čarové. Nejvyšší ionizační schopnost. Nízká pronikavost. Vysoká radiotoxicita při vnitřní kontaminaci.

21 Záření beta Při přeměnách  se přetváří protony (p) a neutrony (n) navzájem. Rozeznáváme 3 procesy: 1. elektronové záření β - při přebytku neutronů v jádře n  p + e - + ~ A Z X  A Z+1 Y +  - + ~ P  S +  - + ~

22 Záření beta 2. pozitronové záření β + při přebytku protonů v jádru 1 1 p  1 0 n +  + + A Z X  A Z-1 Y +  F  18 8 O +  zachycení elektronů sféry K při přebytku protonů v jádře p + e -  n + Emise elmg. záření zpětným přeskokem e - do mezer vzniklých záchytem (K- dráha) A Z X + e -  A Z-1 Y + (kvark u → d + ) Mn + e -  Cr + (+2/3+(–1) = -1/3 náboj e - )

23 Záření beta Energetické spektrum spojité Druhá nejvyšší ionizace Třetí nejpronikavější Proniká do podkoží (beta popáleniny) Vysoká radiotoxicita při vnitřní kontaminaci.

24 Záření gama  – vzniká přeskokem kvant z úrovně excitace jádra Y* do níže ležící energetické hladiny. Nastupuje ve spojení s  - rozpadem nebo  - přeměnou. X  Y* + ,  Y*  Y +  Co  Ni* +  Ni*  Ni +  Nižší ionizační schopnost. Nejvyšší pronikavost. Energetické spektrum čárové. Jak vnější ozáření, tak i vnitřní kontaminace.

25 Neutronové záření Vzniká při jaderných reakcích, např. štěpení jádra, využívá se alfazářičů (neutronový generátor). A (x,y) B, 9 4 Be +  → n C 235 U(x,y 2-5 n), Energetické spektrum spojité. Druhé nejpronikavější. Stupeň ionizace je dán energií neutronů. Významné zejména při vnějším ozáření. Schopnost indukované radioaktivity (především nízkoenergetické-pomalé rezonanční neutrony). Průmyslové využití (výroba radionuklidů, jaderný reaktor, neutronová bomba).

26 INTERAKCE IONIZUJÍCÍHO ZÁŘENÍ S HMOTOU I. ČÁSTICOVÁ ZÁŘENÍ NESOUCÍ NÁBOJ Excitace Ionizace Změny v jádře atomu u α záření Brzdné záření u β záření Anihilace hmoty (pozitron, elektron)

27 INTERAKCE IONIZUJÍCÍHO ZÁŘENÍ S HMOTOU II. FOTONOVÁ ZÁŘENÍ –Fotoelektrický jev – fotoefekt –Comptonův rozptyl –Tvorba elektron-pozitronového páru –Změny v jádře atomu

28 INTERAKCE IONIZUJÍCÍHO ZÁŘENÍ S HMOTOU III. NEUTRONOVÉ ZÁŘENÍ 1.Pružný rozptyl 2.Nepružný rozptyl 3.Absorpce jádrem atomu

29 Pozitronová emisní tomografie PET je tomografickou metodou využívající pozitronových radiofarmak. Pozitron s elektronem při anihilaci hmoty vytváří dvojici fotonů o energii 511 keV.

30 PET Při zobrazování PET jsou prstencem detektorů bez kolimátorů registrovány koincidence anihilačních fotonů. Pozitronová radiofarmaka 11 C, 13 N, 15 O, 18 F ↑ 2-fluoro( 18 F)-2- deoxy-D- glukóza v nádorových a zánětlivých buňkách

31 SPECT – jednofotonová emisní tomografie Při tomografickém zobrazování SPECT dopadají na scintilační krystal fotony, které prošly kolimátorem.

32 Další využití otevřených zářičů a radiofarmak v medicíně 1. gama zářič 99m Tc Jednofotonová emisní tomografie SPECT 2. Scintigrafie 123 I, 131 I (nefrografie) 81 Rb, 32 P, 59 Fe 3. Radioterapie 131 I – štítná žláza 4. Radioimunoanalýza RIA 125 I, 3 H

33 A) Veličiny a jednotky charakterizující zdroje IZ λ přeměnová konstanta – podíl pravděpodobnosti dP a času dt, za který se jádro pravděpodobně rozpadne [ s -1 ] A aktivita A = λ. N počet rozpadů za sekundu [ Bq ] becquerel starší jednotka [ Ci ] curie 1 Ci = 3, Bq

34 A) Veličiny a jednotky charakterizující zdroje IZ a m hmotnostní aktivita [ Bq kg -1 ] a v objemová aktivita [ Bq l -1 ] a S plošná aktivita [ Bq m -2 ] f frekvence (vlnová délka) E energie záření [ eV ] [ keV, MeV ] energie elektronu ve spádu 1 V

35 B) Veličiny a jednotky popisující interakci IZ s hmotou Dávka (D) popisuje předávání střední energie nabitých částic absorpcí v hmotě [ J kg -1 ] = [Gy] grey dE D = dm

36 Veličiny a jednotky popisující interakci IZ s hmotou X expozice pouze pro fotonová záření ve vzduchu [ C kg -1 ], starší [R] rentgen dQ X = dm Q náboj v coulombech [C]

37 Veličiny a jednotky popisující interakce IZ s živou hmotou EKVIVALENTNÍ DÁVKA VE TKÁNI (ORGÁNU) H T [ Sv ] H T = w R. D T,R w R radiační vahový faktor D T, R [Gy] průměrná absorbovaná dávka ve tkáni T ionizujícím zářením R

38 Veličiny a jednotky popisující interakce IZ s živou hmotou EFEKTIVNÍ DÁVKA CELÉHO NEBO ČÁSTI TĚLA E [ Sv ] E = w T. H T w T tkáňový vahový faktor (závisí na radiosenzitivitě příslušné tkáně)

39 Radiosenzitivita na molekulární úrovni na buněčné a tkáňové úrovni fylogeneticky podmíněná ontogeneticky podmíněná

40 Vybrané metody detekce ionizujícího záření Fyzikální elektrické ionizace – GM-trubice polovodičové luminiscenční scintilace Chemické skiagrafie Biologické

41 INTERAKCE IONIZUJÍCÍHO ZÁŘENÍ S ŽIVOU HMOTOU

42 Výchozí zákonitosti : 1) IZ je starší než Země 2) IZ je významný faktor pro vznik života a evoluci 3) Bez IZ není možný život 4) Každý živý organismus je primárně radioaktivní ( 40 K, 14 C, atd.) 5) Nízké dávky IZ mají odlišné účinky než dávky vysoké

43 TEORIE INTERAKCÍ IONIZUJÍCÍHO ZÁŘENÍ S ŽIVOU HMOTOU Podle mechanizmu působení Zásahová Radikálová (nepřímého účinku) Podle místa primárního účinku Duálové radiační akce Molekulárně biologická Membránová Neexistuje žádná teorie, která je úplná a vyčerpávající !

44 Zásahová teorie V biologických systémech absorbovaná energie připadá přibližně z jedné čtvrtiny na organické a ze tří čtvrtin na anorganické látky.

45 Teorie radikálová Nejprve vznikají volné radikály Vzhledem k jejich vysoké reaktivnosti sekundárně poškozují biopolymery Nejčastější jsou radikály vody

46 Teorie duálové radiační akce se manifestuje chromozomálními aberacemi ze sublézí z vznikají léze, jejichž počet je úměrný z 2 Velikost biologického účinku E E(z) = k. z 2, kde k je konstanta úměrnosti.

47 Molekulárně biologická teorie Poškození a reparace na DNA v závislosti na energii záření: pyrimidinové hydratace - pyrimidinové dimery, především dimerizaci tyminu (UV záření) porušení vodíkových můstků mezi vlákny DNA nejčastěji jednovláknové (jednoduché) zlomy, nebo méně často dvouvláknové zlomy Větší poškození jednoho místa má menší negativní efekt než více drobnějších poškození na celém řetězci

48 Membránová teorie Pravděpodobnost interakce ionizujícího záření s membránovými systémy buňky je vyšší než interakce s nukleovými kyselinami poškození membrán (lipoperoxidace, konfigurace atd.) představuje změny všech funkcí biomembrán

49 Podle časové dynamiky účinku ionizujícího záření lze rozlišit procesy: 1. fyzikální (doba trvání s) absorpce energie, vznik iontů 2. fyzikálněchemické ( s) vznik radikálů, 3. chemické, resp. biochemické (10 -6 s až celé sekundy) interakce s biopolymery, změny metabolismu 4. biologické (doba trvání sekundy až roky) nemoc z ozáření, proliferace atd.

50 Druhotné biogenní záření paprsky života

51

52 Experimentální ověření Induktor Zdroj Druhotné záření Biodetektor

53 INDUKTOR  ZDROJ  DRUHOTNÉ ZÁŘENÍ  BIODETEKTOR 60 Co (1173 a 1332 keV) 137 Cs (661 keV) dávky, které nenarušují kondenzovaný stav, Gy

54 INDUKTOR  ZDROJ  DRUHOTNÉ ZÁŘENÍ  BIODETEKTOR srst nebo vlasy vaječný bílek biologická tkáň živý organismus

55 INDUKTOR  ZDROJ  DRUHOTNÉ ZÁŘENÍ  BIODETEKTOR VLASTNOSTI oblast vlnových délek UV záření koherentní záření přenos informace vysoká biologická aktivita

56 INDUKTOR  ZDROJ  DRUHOTNÉ ZÁŘENÍ  BIODETEKTOR efekt v závislosti na čase 15–30 min. maximální 1–2 h pokles 5–6 h ještě statisticky průkazné 24 h statisticky neprůkazné

57 INDUKTOR  ZDROJ  DRUHOTNÉ ZÁŘENÍ  BIODETEKTOR semena rostlin kvasinky tkáňové kultury jikry ryb pylová zrna

58 Předpokládaný mechanismus Ozáříme-li rigidní strukturu biopolymerů v kondenzovaném stavu, dojde k excitaci elektronů do elektronového oblaku molekuly, kde interagují s její oscilačněvibrační energií za vzniku polaritonů. Tyto postupně uvolňují záření o malé intenzitě v oblasti delších vlnových délek než mělo záření, které jejich vznik vyvolalo.

59 Předpokládaný mechanismus Ionty prvků zabudované do struktur biopolymerů mohou potencovat druhotné biogenní záření. Volné biopolymery ve zředěných roztocích nevytvářejí záření, neboť se zbavují energie rotací kolem vlastní osy. Denaturované biopolymery nemají schopnost tvorby polaritonů.


Stáhnout ppt "Základní částice hmoty a jejich interakce Teze přednášky."

Podobné prezentace


Reklamy Google