Islámská právní kultura – trestní právo

Prezentace na téma: "Islámská právní kultura – trestní právo"— Transkript prezentace:

1 Islámská právní kultura – trestní právo

2 Funkce trestního práva
Šaría je především konstruována a užívána jako moralizující instrument a preventivní faktor. To je dosahováno následujícími metodami: Neustále se snaží změnit člověka a očistit jeho svědomí a duši vznešenými islámskými ideály a morálkou. Přiměřeně varuje lidi před pácháním trestných činů a hrozí pachatelům drastickými tresty v tomto i posmrtném světě. Nařizuje muslimům asistovat jeden druhému na cestě k spravedlnosti a zbožnosti nabídkou rady, morální podpory a náboženského vzdělávání. Předchází zločinu zablokováním cesty k jeho spáchání, například zákazem užívání alkoholu. Chrání muslimy (uznávajíce lidskou omylnost) podporou uzavírání sňatků v nízkém věku a vyžaduje od bohatých, aby přispívali méně majetným.

3 Základní principy Islámské trestní právo uplatňuje základní principy moderního trestního práva – legalita, zákaz retroaktivity, presumpce neviny, in dubio pro reo. Korán samotný obsahuje důkazy potvrzující princip legality. Korán 17:15 - „Kdo po cestě správné se ubírá, sám pro sebe tak činí, však kdo bloudí, ten jen proti sobě tak činí. A žádná duše nákladem obtěžkaná neponese břímě jiného a nepotrestali jsme nikoho dříve, než byl námi vyslán posel.“

4 Zákaz retroaktivity Šaría obsahuje důkazy, které potvrzují tento princip. Např. Bůh zakázal praktikovat lichvu, ale netrestal ty, kteří se jí dopustili před zveřejněním jeho příkazu. Zakázal také uzavírat manželství se dvěma sestrami současně, ale netrestal taková manželství, jestliže byla uzavřena před zveřejněním zákazu. V právu šaría je pouze jedna výjimka ze zákazu retroaktivity. Nastává tehdy pokud nově vyhlášený zákon přináší obviněnému nějakou výhodu. V těchto případech může být nový zákon aplikován retroaktivně na činy spáchané před jeho vyhlášením. Muslimští právníci nabádají, aby islámské právo přijalo výše uvedenou výjimku, když tvrdí, že jestli je nový zákon příznivý pro obviněného (buď proto, že ukládá nižší trest nebo dokonce legalizuje dřívější protiprávní chování), měl by být aplikován.

5 Princip individuální odpovědnosti
Před vznikem islámu mohla být osoba odpovědnou i za skutek, na kterém se vůbec neúčastnila. U určitých trestných činů byly rodinné a sociální svazky viděny jako dostatečný důvod pro vznik trestní odpovědnosti. Člověk mohl být činěn odpovědným za skutek výlučně spáchaný synem, dcerou, otcem nebo někým z jeho nejbližších přátel. Trestní odpovědnost mohla být rozšířena na osobu, která se zločinu vůbec neúčastnila. Tato praxe byla přísně odmítnuta v islámské teorii. Šaría je plná ustanovení prohlašujících, že žádná osoba nemůže být činěna trestně odpovědnou, pokud se nezúčastnila páchání trestného činu buď jako hlavní pachatel nebo účastník. Korán 6:164 - „Každá duše získá jen to, co si vysloužila, a žádná duše hříchy obtížená neponese břímě jiné. A posléze k Pánu svému budete navráceni a On vás zpraví o tom, o čem jste ve sporu byli.“

6 Presumpce neviny Každá osoba je považována za nevinnou dokud není prokázána její vina za spáchání trestného činu bez důvodných pochyb; jestliže pochyby existují, obviněná osoba musí být osvobozena. Tato koncepce presumpce neviny byla zakotvena v islámském právu dlouho předtím, než byla potvrzena v pozitivním právu. Před čtrnácti sty lety řekl Mohamed: „Vyhněte se odsouzení muslima za trestný čin, pokud můžete a jestliže najdete východisko, pak jej propusťte. Pokud se vládce zmýlí, je lepší, když se zmýlí ve prospěch neviny než ve prospěch viny.“ Presumpce neviny má důležitý význam v tom, že důkazní břemeno leží na straně obžaloby. Bez tohoto principu by toto břemeno leželo na obviněném. Obžaloba je tak spojena s povinností prokázat své obvinění, jinak musí být zamítnuta.

7 Trestní odpovědnost - věk
1. Dítě, které je mladší sedmi let, nemůže být trestně odpovědné za žádných podmínek. Nicméně tyto děti mohou být činěny odpovědnými za civilní delikty (např. náhrada škody). 2. Věk od sedmi let do dosažení puberty. Puberta je v islámu podmíněna buď věkem (někteří učenci říkají, že začíná ve věku jedenáct let, jiní říkají ve dvanácti, další zase rozlišují mezi muži a ženami) nebo jejími znaky, případně obojím. Nezletilec v tomto věku již není zcela trestně neodpovědný. Je mu přiznána částečná trestní odpovědnost za delikty tazir. 3. Po dosažení puberty již může být každá osoba činěna plně odpovědnou za trestné činy, které spáchala

8 Nepříčetnost V žádném civilizovaném trestním zákoně není trestně odpovědnou osoba, která spáchala čin v nepříčetnosti. Nepříčetný není schopen být trestně odpovědný, neboť jeho nemoc jej zbavuje rozumu a tudíž schopnosti rozlišit dobro a zlo. Mohamed řekl: „Tři skupiny osob nemohou být trestně odpovědné: děti než dosáhnou puberty, nepříčetní dokud se neuzdraví, spící osoby než se probudí.“ Nepříčetnost existuje ve dvou formách: trvalá, která úplně narušuje lidské vnímání, a dočasná, která zasahuje člověka pouze občas. Trestní odpovědnost je zcela vyloučena v prvním případě. Je vyloučena i u dočasné nepříčetnosti, jestliže byl čin spáchán v době nepříčetnosti. Osoba, která spáchá čin za plné příčetnosti a poté se stane nepříčetnou, bude plně odpovídat za své jednání.

9 Intoxikace Osoba je považována za intoxikovanou, jestliže požila větší množství omamné substance (alkohol, drogy), a ta způsobila, že ztratila kontrolu nad svým jednáním. Intoxikace ovlivňuje vnímání a schopnost učinit zdravý úsudek. Pokud zvažují intoxikaci jako důvod pro zproštění trestní odpovědnosti, muslimští učenci rozlišují mezi dobrovolnou a nedobrovolnou intoxikací. Nedobrovolná intoxikace vylučuje trestní odpovědnost za jakýkoli trestný čin, protože konání nebo opomenutí nedobrovolně intoxikované osoby není výsledkem její svobodné vůle ani zdravého úsudku. Intoxikace je považována za nedobrovolnou, jestliže je následkem donucení, podvodu, omylu nebo užívání předepsaného léku. Dobrovolná intoxikace je konzumací omamné substance ze své vůle pro vlastní požitek. Muslimští právníci tvrdí, že veškerá konání či opomenutí spáchaná ve stavu dobrovolné intoxikace jsou platná a osoba by měla být plně trestně odpovědnou. Připojují ovšem, že odpovědnost takovéto osoby by neměla být rozšiřována na činy hudud nebo qisas, ale pouze tazir. Třebaže intoxikace vede ke ztrátě kontroly nad vůlí jedince, hledisko muslimských právníků je založeno na faktu, že všechny omamné substance jsou zakázány právem šaría.

10 Donucení Muslimští právníci zastávají názor, že donucení je důvodem zproštění trestní odpovědnosti, jestliže jsou splněny následující podmínky: Pachatel násilí musí být schopen uskutečnit fyzické násilí nebo pohrůžku - např. donucení není možné ze strany dítěte. Oběť se musí důvodně domnívat, že její konání či opomenutí je nutné za účelem odvrácení smrti nebo vážné újmy; musí se domnívat, že újma hrozí neprodleně. Donucení vylučuje trestní odpovědnost i tehdy, jestliže výhrůžka není namířena přímo směrem k oběti, to znamená, že někdo může jednat za účelem odvrácení smrti nebo tělesné újmy třetí osoby. Poškození majetku nebo jiných práv (např. křivé obvinění) není považováno za donucení.

11 Krajní nouze Podle islámské jurisprudence vylučuje krajní nouze trestní odpovědnost za určitých podmínek. Osoba musí být konfrontována s výběrem mezi dvěma zly bez možnosti úniku. Krajní nouze nenastává, jestliže obránce má třetí alternativu, která je méně škodlivá než případný trestný čin. Např. jestliže býk napadne člověka a existuje snadná a bezpečná cesta jak se vyhnout újmě útěkem, ale tato osoba býka přesto zabije, pak se nemůže bránit poukazem na krajní nouzi. Obránce se musí důvodně domnívat, že škoda, kterou způsobí, zabrání jiné větší škodě. Škoda na lidském zdraví se považuje za větší než škoda na majetku. Obránce nesmí být iniciátorem donucující síly. Např. jestliže člověk úmyslně vyhodí do vzduchu dům a zraní někoho na útěku, nemůže se hájit krajní nouzí. V právu šaría existuje obecné pravidlo o tom, že krajní nouze činí zakázané jednání dovoleným.

12 Nutná obrana Podle islámu je každý oprávněn bránit vlastní nebo cizí život, majetek nebo čest. Fakticky islám nařizuje muslimům spolupráci při odrážení útoků proti životu, majetku nebo cti. Muslimští právníci tvrdí, že jestliže je někdo napaden druhou osobou s vražedným záměrem a neexistuje způsob jak odvrátit agresi kromě zabití či zranění agresora, bránící se osobě nebude uložen trest. Stejně se bude postupovat, jestliže někdo brání cizí život. Nutná obrana zprošťuje trestní odpovědnosti za určitých omezených podmínek: Obrana musí směřovat k ochraně sebe nebo jiného proti trestným činům proti životu, majetku nebo cti. Obránce může použít pouze takový stupeň síly, který je nutný k odvrácení agrese bez zneužití či excesu. Jestliže použitá síla je nadměrná, obránce bude trestně odpovědný. Posouzení stupně síly je ponecháno na uvážení soudce založeném na okolnostech případu. V rozhodném momentu obrany nastala situace, kdy je nemožné se spolehnout na ochranu veřejné autority.

13 Klasifikace trestných činů
Obecně lze rozdělit trestné činy do tří oblastí: První zahrnuje trestné činy proti Bohu, resp. náboženství (hadd, hudud), Druhá oblast má charakter civilních deliktů, po jejichž spáchání vzniká nárok na odškodné nebo odvetu (qisás). Třetí, zvláštní kategorií, jsou společensky nebezpečná jednání, která jsou trestána na základě úvahy soudce (tazír).

14 Trestné činy proti Bohu - Hadd
Zločiny proti Bohu jsou vypočtené přímo Koránem, jedná se o trestné činy v pravém slova smyslu, neboť jsou stíhány ex offo. Jejich potrestání je Božím nárokem, a proto nelze na základě vůle oběti od jejich stíhání upustit. Patří sem cizoložství, krádež, organizované lupičství, pomluva, vzpoura, pití alkoholu, odpadnutí od víry. Zmíněné delikty jsou postihovány tresty hadd (hudúd), které mají rovněž podklad v Koránu, sankce zahrnují trest smrti, utětí končetiny nebo zbičování. Náboženský charakter této oblasti se projevuje i v institutu „aktivního pokání“ – pachateli projevujícímu účinnou lítost je např. zmírněn trest. Dokazování je obtížné, neboť jsou kladeny vysoké nároky na svědky (v otázce počtu i kvality).

15 Cizoložství Cizoložství je v islámském právu dobrovolný pohlavní styk s někým jiným než manželem či manželkou bez ohledu na to, zda je pachatel svobodný nebo ne. Tato koncepce cizoložství je rozdílná od dřívějších zákonů, které určují, že jeden nebo obě strany nezákonného vztahu musí být v manželství a čin se musí odehrát během tohoto manželství. Cizoložství bylo široce praktikováno v předislámských kmenových společnostech. Jelikož islámská víra klade zvláštní důraz na ochranu a zachování čisté pokrevní linie v komunitě věřících, páchání cizoložství je přísně odsuzováno. Potomci by nemuseli vědět, kdo je jejich pravým rodičem a rodinné jednotky by se mohly rozpadnout. Jestliže je cizoložství prokázáno a cizoložník i cizoložnice jsou odpovědni podle islámského práva, musí být podrobeni předepsané sankci. Za cizoložství jsou stanoveny tresty podle postavení viníka. Jestliže je ženatý respektive vdaná, má být potrestán smrtí ukamenováním. Jestliže je svobodný, trestem bude sto ran holí.

16 Krádež Krádeže se dopustí ten, kdo se zmocní cizího movitého majetku bez souhlasu jeho vlastníka s úmyslem si jej přisvojit. Závažnost krádeže závisí na hodnotě ukradených věcí a může být také ovlivněna způsobem provedení činu. Aby se jednalo o krádež, požadují muslimští učenci, aby se odcizený majetek nacházel na soukromém místě a zloděj vniknul na toto místo s cílem jej ukrást. Krádež, která se odehraje na veřejném místě, patří do skupiny tazir. Muslimští právníci také trvají na tom, že ukradená věc musí mít určitou hodnotu, ale liší se v přesném stanovení této hodnoty. Někteří za ni považují deset dirhamů, jiní tři dirhamy. Trestem za krádež je podle práva šaría useknutí ruky. Aby bylo dostatečně odstrašující pro ostatní, musí být vykonáno veřejně. Korán 5:38 – „Zloději a zlodějce utněte ruce jejich v odplatu za to, co provedli, a jako varovný příklad od Boha!“

17 Organizované lupičství
Organizované lupičství je mnohem závažnější než krádež, protože je spácháno za použití síly. Proto je trest stanovený Koránem obzvláště krutý, aby byl tento zločin vymýcen: ukřižování, useknutí nohy a ruky na protilehlých stranách, vyhnání ze země. Mezi muslimskými právníky existuje neshoda v tom, zda tresty za tento trestný čin mají být aplikovány rozdílně podle závažnosti jeho spáchání. Někteří říkají, že soudce má právo vybrat odpovídající trest a záleží tedy na jeho uvážení. Další ovšem tvrdí, že tresty jsou odstupňovány podle závažnosti činu bez možnosti soudcova uvážení takto: Jestliže lupič zabije, bude popraven mečem. Jestliže ukradne peníze, jeho pravá ruka a levá noha budou useknuty. Jestliže pouze vystraší přepadené, bude vyhoštěn ze země. Jestliže zabije a také odcizí majetek, bude ukřižován.

18 Pomluva Pomluva je falešným obviněním z necudnosti. Jestliže někdo obviní ženu, vdanou či svobodnou, z cizoložství bez poskytnutí čtyř svědků, stává se pomlouvačem a bude potrestán osmdesáti ranami holí. Pomluvou není, jestliže manžel obviní svou manželku z cizoložství bez poskytnutí svědků; dopouští se tím pouze takzvaného lian. Někteří právníci tvrdí, že pomluva může být spáchána jak explicitním (výslovným) obviněním tak implicitně. Jiní ovšem připouštějí pouze obvinění přímými a jasnými slovy, tedy explicitně.

19 Vzpoura Vzpoura je definována většinou právníků jako povstání proti legitimnímu vládci za použití síly. Povstalci musí mít zásadní důvody vzbouřit se proti vládci. Jestliže je vzpoura bezdůvodná, jsou bandity a budou potrestáni podle Koránu trestem smrti. Vládce nesmí převzít iniciativu a bojovat proti povstalcům dokud nezná jejich argumenty a nevyzve je k zastavení vzpoury. Jestliže odmítnou mírové výzvy, může proti nim vládce bojovat, dokud se nevzdají a nejsou poraženi. Jestliže požadavky povstalců jsou spravedlivé, protože vládce se odchýlil ze správné cesty, je vzbouřencem sám vládce. Ti, kdo se vzbouřili, nebudou potrestáni, neboť islámské právo dává muslimům právo vzbouřit se proti nespravedlivému a zlému vládci a odstranit jej z úřadu. Jestliže požadavky vzbouřenců jsou bezdůvodné, měli by muslimové podporovat vládce v jeho boji proti vzpouře.

20 Konzumace alkoholických nápojů
Konzumace alkoholických nápojů byla široce rozšířeným zvykem mezi Araby v předislámských dobách a také v raných dobách proroka Mohameda, takže náhlý a přísný zákaz byl nelogický. Proto byl alkohol zakazován postupně. Jelikož muslimům bylo zakázáno pití vína během modliteb a ty byly uloženy vykonávat pětkrát denně od východu do západu slunce, zákon, který zakazoval požívání alkoholu, byl shledán vhodným. Je třeba poznamenat, že tento zákaz zahrnuje všechny typy látek, které zatemňují mysl a způsobují otupění smyslů a vědomí, bez ohledu na to jak se jmenují (tady také drogy). Trest za požití alkoholu je stanoven v sunně a je jím výprask holí. Právo ovšem nedefinuje přesný počet ran, který má být aplikován. Jedna skupina právníků doporučuje osmdesát ran podle praxe druhého chalify Omara. Druhá skupina tvrdí, že je to čtyřicet ran podle praxe prvního a čtvrtého chalify.

21 Odpadlictví od víry Odpadlictví od víry znamená zřeknutí se islámské víry po období jejího zachovávání. Odpadnutí je zakázáno v islámu mnoha texty Koránu. Korán 2:217 - „Pro ty z vás, kdož od náboženství svého odpadnou a jako nevěřící zemřou, marné bude jejich konání na tomto i onom světě - ti ohně obyvateli se stanou a nesmrtelní v něm budou.“ Všechny texty Koránu zakazující odpadlictví demonstrují záhubu čekající toho, kdo spáchá tento čin, ale žádný z nich nestanoví pozemský trest, který má následovat. Sunna takový trest uvádí - je jím trest smrti. Obviněný musí spáchat úmyslný a výslovný skutek, pozitivní či negativní, který ukazuje jeho odmítání islámské víry, jako je odmítání existence jednoho Boha, jeho poslů, odmítání zásad víry (modlitba, almužna, půst). Obviněnému je poskytnut určitý čas pro lítost a návrat k islámu před uložením trestu. Jestliže lituje, trest mu nebude uložen. Právníci se neshodují na délce období pro lítost. Někteří tvrdí, že jsou to tři dny, zatímco jiní trvají na tom, že lhůta má být ponechána na uvážení soudce.

22 Efektivita trestů hudud
Tělesné tresty v islámském trestním právu jsou vykonávány během krátké doby a způsobují pachateli dočasnou fyzickou bolest. Tyto tresty jej mají odradit od páchání dalších zločinů a předcházejí tomu, aby byl ve vězení a po tuto dobu nebyl schopen živit sebe a svou rodinu a také se o ni starat (což vede často k dalším zločinům). Vězení jsou (kromě toho, že představují pro veřejné rozpočty velkou finanční zátěž) vhodným prostředím pro vyškolení prvně trestaného pachatele ve zkušeného zločince. Naproti tomu islámské trestní právo vyžaduje, aby byly tresty hudud vykonávány veřejně. Tento postup, na rozdíl od trestu odnětí svobody, pomáhá realizovat cíl generální prevence potenciálního kriminálního chování.

23 Tr. činy proti tělesné integritě - qisás
Z hlediska závažnosti představují tyto trestné činy střední skupinu mezi hudud a tazir. Jsou tedy méně závažné než hudud, ale závažnější než tazir. Trestné činy qisás jsou páchány proti tělesné integritě úmyslně nebo z nedbalosti. Jsou v moderním trestním právu nazývány „trestné činy proti životu a zdraví“. Řadí se sem vražda, zabití, úmyslné poškození zdraví či zmrzačení a nedbalostní poškození zdraví či zmrzačení.

24 Tresty za činy qisás Trest aplikovatelný za úmyslné činy proti tělesné integritě stanoví Korán. Korán 5:45 - „A předepsali jsme jim v Tóře: duši za duši, oko za oko, nos za nos, ucho za ucho, zub za zub a za zranění mstu. A kdo místo toho dá almužnu, bude to pro něj vykoupením z hříchů. Ti pak, kdo nesoudí podle toho, co seslal Bůh, ti věru jsou nespravedliví.“ Jak napovídá text Koránu, qisás znamená rovnocenné postižení té osoby, která spáchala trestný čin, tělesnou újmou ze strany oběti nebo její rodiny. Jinými slovy jde o rovnocennou odplatu (oko za oko, zub za zub). Je třeba zdůraznit, že tresty qisás jsou aplikovatelné pouze na trestné činy proti tělesné integritě a nevztahují se na trestné činy proti majetku, cti, důstojnosti, dobré pověsti atd. Tak například jestliže někdo podpálí cizí dům, oběť nemá právo odplatit spálením pachatelova domu; pokud by tak učinila, bude jako útočník postižena příslušným trestem.

25 Dija I. Qisas je zakotven v právu šaría proto, aby uspokojil obecnou tendenci po mstě ze strany oběti a členů její rodiny a zároveň zabránil excesům při odplatě, které by mohly vyústit ve větší násilí a škody na zdraví. Dija (krvavé peníze) je peněžitý obnos placený pachatelem nebo jeho rodinou oběti činu nebo její rodině. V moderní terminologii je to kompenzace placená poškozené osobě (případně její rodině, pokud poškozený nežije) s tím rozdílem, že dija je v islámském právu trestem, zatímco kompenzace je institut civilního práva. Dija je stanovena zejména u nedbalostních trestných činů proti tělesné integritě. Může být také aplikována v případech úmyslného poškození zdraví, jestliže oběť nebo mstitel se vzdá práva na qisas.

26 Dija II. Jestliže pachatel je příliš chudý na to, aby zaplatil, je vyzvána jeho rodina, případně širší rodinný klan. Tento princip má podněcovat rodinu k tomu, aby vedla své členy k odpovědnému chování. Aby zakotvil princip rovnosti mezi lidmi před zákonem, prorok Mohamed stanovil jednotnou hodnotu dija pro všechny lidi bez rozdílu společenského postavení – sto kusů dobytka (např. v Kuvajtu je dnes tato suma kuvajtských dinárů, v Saúdské Arábii je to rijálů za vraždu a rijálů za zabití). Učenci se shodují, že suma dija požadovaná za ženu se rovná polovině sumy za muže. To je odůvodněno faktem, že podle práva šaría jsou muži ekonomickou základnou společnosti, jsou živiteli rodiny. Mají výlučnou odpovědnost za ekonomické zabezpečení rodiny. Ženy nenesou v tomto směru žádnou odpovědnost, i když mají vlastní příjem a jsou bohatší než muž.

27 Trestné činy ostatní - tazír
Kategorie trestných činů tazír je nejméně závažnou v islámském trestním právu. Legalita těchto trestných činů a trestů za ně je založena na idžmě, která uznává právo muslimského státu kriminalizovat a trestat veškeré nepatřičné chování způsobující fyzické, sociální, politické, finanční nebo morální škody jednotlivci nebo celé společnosti. Z výše uvedené definice můžeme dovozovat, že tato kategorie zahrnuje veškeré nepatřičné chování, které nespadá do kategorie hudud či qisas. Proto také není možné vytvořit vyčerpávající seznam jednání zakládajících trestné činy tazir.

28 Obsah kategorie tazír Definice trestných činů je ponechána na uvážení vládce nebo soudce. Tato diskreční pravomoc však není absolutní, musí být vykonávána v souladu s duchem obecných pravidel práva šaría a veřejným zájmem muslimské společnosti. Následně můžeme uvést trestné činy, které patří do kategorie tazir: Trestné činy příbuzné hudud, které byly z různých důvodů vyloučeny z této kategorie (drobná krádež, pokus cizoložství, homosexualita, znásilnění). Jednání zakázaná právem šaría bez určení specifického trestu uložitelného v tomto světě (požití vepřového masa, křivé svědectví, lichva). Jakékoli jiné jednání, které může způsobit škodu veřejnému zájmu či veřejnému pořádku nebo individuálním právům. Tento bod umožňuje právu šaría jako věčnému a univerzálnímu právu vyvíjet se a přizpůsobit se novým požadavkům moderního života. Může tak být potrestáno porušení dopravních pravidel, podvod, zpronevěra, korupce, hospodářské delikty, padělání atd.

29 Tresty tazír Tresty ukládané za delikty tazir jsou ponechány na uvážení vládce nebo soudce. Podle závažnosti spáchaného činu, osobnosti pachatele, škody způsobené společnosti či jednotlivci a celkových okolností činu může soudce vybrat jeden z následujících trestů: Trest smrti – udělení tohoto trestu za činy tazir není akceptováno všemi právníky. Někteří připouštějí jeho aplikaci na činy, které závažně poškozují veřejný zájem a také na nenapravitelné recidivisty. Jiní ovšem trvají na tom, že trest smrti má být omezen pouze na delikty hudud a qisas. Bičování – tento trest je velmi doporučován muslimskými učenci za delikty tazir na základě toho, že je v zájmu jak společnosti tak pachatele. Jelikož je tento trest snadno vykonatelný, pachatel může dále vykonávat svou práci a sloužit zájmům své rodiny. Navíc bičování nepůsobí finanční zátěž veřejnému rozpočtu a uchrání prvopachatele od ovlivnění zkušenějšími zločinci ve vězení. Minimální počet ran je tři, maximum se pohybuje od třiceti devíti do sedmdesáti pěti. Odnětí svobody – právníci tvrdí, že soudce by se měl uchýlit k tomuto trestu pouze tehdy, když se bičování stane neúčinným při nápravě pachatele. Pokuta – neexistuje shoda mezi právníky ohledně tohoto trestu. Jedni připouštějí možnost uložit jej jako hlavní trest, jiní jej však považují jen za doplňkový k předešlým hlavním trestům. Pokuta je ukládána jako část majetku pachatele, který připadá státnímu rozpočtu. Její výše je ponechána na uvážení soudce.