Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

1 PEDAGOGICKO PSYCHOLOGICKÁ DIAGNOSTIKA Prof.PhDr.Rudolf Kohoutek,CSc.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "1 PEDAGOGICKO PSYCHOLOGICKÁ DIAGNOSTIKA Prof.PhDr.Rudolf Kohoutek,CSc."— Transkript prezentace:

1 1 PEDAGOGICKO PSYCHOLOGICKÁ DIAGNOSTIKA Prof.PhDr.Rudolf Kohoutek,CSc.

2 2 Doporučená literatura KOHOUTEK, R. Úvod do psychologie. Metody poznávání osobnosti a duševního zdraví žáka. Brno: MU, KOH0UTEK, R. Patopsychologie a psychopatologie pro pedagogy. Brno. MU, SVOBODA, M. (ed.), D.Krejčířová, M.Vágnerová. Psychodiagnostika dětí a mladistvých. Praha: Portál, MOODLINKA.ped.muni. ABZ.cz. slovník cizích slov

3 3 Mojmír Svoboda Psychodiagnostik. Psychopatolog. Vysokoškolský učitel. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně

4 4 Tematické okruhy a 1/4 Metodologie v psychologii a pedagogice. Požadavky na metody poznávání. Empirické metody. Teoretické metody. Geneticko-komparativní metody. Výzkum deskriptivní, relační a kauzální. Malý experiment. Klinický (kasuistický) a psychometrický, resp. edukometrický přístup. Kvalitativní výzkum. Kvantitativní výzkum.

5 5 Tematické okruhy 2/4 Vývoj psychiky a osobnosti přiměřený věku. Vývoj psychiky a osobnosti nepřiměřený věku. Zralost pro mateřskou školu. Způsobilost pro základní školu. Zralost a připravenost pro volbu povolání a studia. Souvislosti pedagogicko- psychologické diagnostiky a vývojově psychologické diagnostiky. Pedagogicko psychologická diagnostika v e výchovném poradenství.

6 6 Tematické okruhy 3/4 Diagnostika: osobnosti současného žáka; osobnosti učitele edukace; didaktických deficitů (didaktické testy); stylů a strategií učení; stylů vyučování; rodiny -klasická, -s jedním rodičem, -doplněná, -vytvořená osvojením. výchovy v rodině; edukativní insuficience.

7 7 Tematické okruhy 4/4 Dificility (závady chování a prožívání). Poruchy chování. Mentální retardace. Demence. Neurotické poruchy. Poruchy osobnosti. Psychotické poruchy. Charakteropatie. Prognóza a její druhy. Normální, zdravá a zralá osobnost.

8 8 VĚDA A JEJÍ CÍLE 1.Deskripce (popis) a klasifikace (utřídění) porozumění zkoumaných jevů a objevů. 2. Explikace (vysvětlení) výskytu jevu. 3. Predikce (předpověď) dalšího vývoje jevu. 4. Ovlivnění a měnění jevu.

9 9 Vědecko-výzkumný objev Výsledek vědecko-výzkumné práce, který přináší nová : fakta (zásadní povahy, diagnostická); zákonitosti, principy a zákony; teorie či dokonce paradigmata; metody poznávání skutečnosti ; návrhy (doporučení) na měnění reality.

10 10 Grantové agentury Grantová agentura ČR. Zaměřená na aplikovaný a technologický výzkum. Uděluje granty po posouzení nezávislými třemi odborníky, včetně jednoho ze zahraničí. Často je žádáno spolufinancování soukromým subjektem (např. nějakým podnikem).

11 11 Hodnocení výsledků grantů Určuje vládní Rada pro výzkum a vývoj. V ČR se používá bodování výsledků a řazení do písmen podle abecedy (A,B atd.). Mechanické bodování výsledků však zohledňuje zejména kvantitu výsledků, ne jejich kvalitu.

12 12 Projekt MedVěd Zkrácený název pro projekt medializace a popularizace vědy. Zejména věd přírodních a technických. Je třeba diferencovat mezi vědci, odborníky, popularizátory vědy a publicisty. Citace novinářů, publicistů a popularizátorů v odborných a vědeckých i studentských závěrečných pracích je velmi diskutabilní a riskantní.

13 13 Reforma systému výzkumu, vývoje a inovací v ČR Schválena vládou ČR dne 26. března Do té doby bylo poskytovatelů (institucí), které rozdělovaly ze státního rozpočtu dotace na výzkum, vývoj a inovace celkem 22. Nyní jich bylo 11. Původní návrh byl dokonce 7, ale od těchto návrhů musil tehdejší premiér Mirek Topolánek přece jen ustoupit. (Václav Pačes v LN, č.17, ).

14 14 Základní preferovaná témata evropské vědy ( 2007 – 2013) 1. Zdraví. 2. Zemědělství, potraviny a biotechnologie. 3. Informační a komunikační technologie. 4. Nanovědy. 5. Energetika. 6. Životní prostředí. 7. Doprava včetně letecké. 8. Sociálně ekonomické a humanitní vědy. 9. Bezpečnostní výzkum. 10. Kosmický výzkum.

15 15 TEORIE Teorie je myšlenkový soubor (soustava, systém)vzájemně souvisejících pojmů, definic, výroků, který představuje systematický pohled na jevy tím, že specifikuje vztahy mezi proměnnými s cílem vysvětlit a predikovat (předpovědět) tyto jevy. (Podle psychologa Freda N. Kerlingera) Jde o vědecky prokázanou hypotézu nebo soubor hypotéz. Teorie se někdy tvoří jen na základě vědecké spekulace.

16 16 PARADIGMA V PEDAGOGICE A PSYCHOLOGII Paradigma je tvořeno obecně uznávanými vědeckými výsledky, které v dané chvíli představují pro společenství odborníků model problému a model jejich řešení. (KUHN,Thomas S. Struktura vědeckých revolucí. Praha, 1997) Psychologie je tč. polyparadigmatická věda.

17 17 Typy paradigmat v psychologii Funkcionalismus (americký psycholog William James / /). Zkoumání osobní podstaty člověka. Strukturalismus (britský psycholog Eduard Bradford Titchener / /). Analýza, rozbor částí psychiky. Psychoanalýza. Gestaltismus (celostní a tvarová psychologie). Behaviorismus. Humanistická psychologie. Kognitivistická psychologie. Postmoderní psychologie.

18 18 William James ( )

19 19 Edward Bradford TITCHENER ( )

20 20 Metody organizace poznatků 1. Hledat spojení poznatků, hypotéz a teorií s jejich příp. kreatory, autory, příp. školami, systémy v dané vědě. 2. Navazovat na znalosti a teorie ostatních humanitních (společenskovědních) a přírodovědných disciplin. 3. Od popisu jevů přecházet k explikaci (jejich vysvětlení), interpretaci a metodám, od dílčích poznatků k teoriím. 4. Od teorií přecházet k možnostem aplikace. 5. Zobecňovat, příp. stanovovat aporie (neřešitelnosti). 6. Identifikovat a doporučit k řešení otevřené problémy.

21 21 DIAGNOSTIKA Diagnostika se zabývá teoretickými, metodologickými i praktickými problémy diagnostikování tj. rozpoznávání.Termín je převzat z mediciny. Nejde však jen o zdravotnickou záležitost. Podstatou diagnostiky je zjištění a popis stavu, problému, jevu, symptomu nebo syndromu a někdy také příčin, které tento stav, symptom či syndrom způsobily. Pedagogicko – psychologická diagnostika slouží potřebám edukace, tj. výchovy a vzdělávání a výchovnému poradenství. Na základě diagnózy se plánuje a realizuje náprava závad a poruch chování a vyslovuje se prognóza dalšího vývoje a školského, pracovního a životního uplatnění jedince.

22 22 Druhy diagnostiky Deskriptivní (symptomatologická a syndromologická, deklarativní, popisná). Relační (vztahová, korelační). Kauzální (etiologická). Diferenciální. Prognostická. Klinická. Psychometrická (edukometrická).

23 23 Deskriptivní pedagogicko psychologická diagnostika Zabývá se rozpoznáním psychického, osobnostního, výkonového a motivačního potenciálu žáků a učitelů (subjektu možného). Identifikuje silné i slabé stránky individua. Zjišťuje obtíže spojené se studiem, s duševním zdravím a rodinnou situací. U starších žáků a studentů též partnerské problémy.

24 24 Autodiagnostika Autodiagnostika se zabývá otázkami diagnostikování sebe sama. Vědomě se např. učitel diagnostikuje zejména v situacích, kdy se něco nedaří, např. výsledky žáků neodpovídají učitelovým představám, třída je čím dál více neukázněná, učitel se necítí ve třídě dobře atd. V těchto situacích provádí učitel autodiagnostiku (často spojenou s diagnostikou žáků) s cílem zlepšit tento stav. Učitel se může nad svou prací zamýšlet, může si např. psát pedagogický deník, nebo si zapisovat události, pocity do portfolia, může si také vyplnit dotazníky zaměřené např. na vyučovací styl, může se natočit na video a potom analyzovat záznam atd. Je možno si také aplikovat nějaký test na burn-out (hrozba,,vyhoření"), např. MBI - Maslach Burnout Inventory.

25 25 Christina Maslach

26 26 Prognóza dalšího vývoje a její druhy Prognosis: bona (dobrá); dubia (pochybná); incerta (nejistá); infausta (nepříznivá); mala (špatná); pessima (velmi špatná); letalis (nejhorší).

27 27 OBORY DIAGNOSTIKY a prognostiky METODOLOGIE. METODIKA. METODA. KONKRÉTNÍ TEST (,,nástroj").

28 28 METODOLOGIE Komplexní filosofický,vědecký, obecný, gnoseologický, noetický (poznávací) a holistický (ucelený) systém teoretických principů a návodů na získávání poznatků z odborné, vědecké, vědecko výzkumné a experimentální činnosti. Např. principium sive lex rationis sufficientis, tj. princip (zákon či zásada) dostatečného důvodu (tj. pravdivosti).

29 29 METODIKA Návrh systematického a konkrétního provádění činností spojených s určitou etapou řešení odborných, vědeckých a vědecko výzkumných i experimentálních problémů. Určuje čas, místo a způsob realizace a její etapy (pilotáž /předvýzkum/, vlastní výzkum). Je konkrétnější než metodologie a vede i k výběru probandů a vhodné metody sběru a šetření dat.

30 30 METODA Představuje zcela konkrétní cestu, způsob, nástroj, pomůcku k řešení dílčího odborného, vědeckého, vědeckého výzkumného či experimentálního problému. Metody jsou specifické dle jednotlivých věd - teoretické (např. analýza, syntéza) a empirické (např. výkonové). Odpovídají na otázku,,jak". V psychologii je tradiční dělení metod na psychometrické (testové) a klinické např. rozhovorem).

31 31 Konkrétní,,nástroj" Konkrétní pomůcka k řešení odborného, diagnostického vědeckého nebo vědecko výzkumného či experimentálního problému. Jde o konkrétní realizaci zvolené metody, pracuje podle dané metodiky a v souladu s rámcem dané metodologie. Jde vlastně o funkční model možného chování a prožívání i vztahů ZO (zkoumané osoby). Příkladem mohou být Ravenovy progresivní matrice,resp. strukturovaný rozhovor. Praetest (před léčbou) a posttest (po léčbě).

32 32 Druhy testových (psychometrických a edukometrických) metod Výkonnostní (např. testy inteligence, ale i speciálních schopností a dovedností a vědomostí (didaktické testy), B..-S.,/Binet –Simon) Gd. (Goodenoughová), WISC (Wechsler), T.M. (Terman – Merillová), Ra (Raven)). Osobnostní (zjišťují např. hodnoty, zájmy, postoje, temperament, charakter, osobnost vcelku) 16 PF Cattell, EOD (H.J. Eysenck), Leary, SCL, katalogové testy. Obojí mohou být verbální (ústní i písemné) nebo nonverbální ( grafické i manipulační).

33 33 R. Likertovy posuzovací škály Škály na měření postojů a názorů lidí Jsou předložena tvrzení či výroky, které zkoumaná osoba označí výběrem z několikastupňové (např. pětibodové) míry souhlasu nebo nesouhlasu. Např. Naše škola má vynikající učitele (1) silně souhlasím- (2)slabě souhlasím- (3)nevím- (4)slabě nesouhlasím - (5)silně nesouhlasím.

34 34 Škálování Rensis Likert ( ). Americký psycholog. Měření postojů. Posuzovací škály.

35 35 Bourdonův test Bourdonův test testuje dlouhodobou koncentrovanou pozornost. Test měří osobní tempo a jeho kolísání při dlouhodobém zpracování jednoduché informace současně s frekvencí a vývojem chybných řešení. Principem je třídění informací na významné (vybírané) a nevýznamné (nevybírané). Tempo práce je ve standardním režimu sériově vnucené. To znamená, že zpracování informací v jedné sérii (řádku) informací je časově omezené. Po uplynutí nastaveného času se exponuje nová série podnětů. Test exponuje odolnost proti nástupu útlumu z monotónní činnosti. Test je vhodný pro měření dlouhodobé úrovně koncentrace pozornosti a jejího kolísání ve všech pracovních činnostech, kde může ovlivnit její nedostatečnost kvalitu a celkovou spolehlivost výkonu. Tradičně se uplatňuje v náročných pracovních zařazeních včetně manažerských činností a dále operátorů, řidičů, střelců, strojvůdců. U náročných vyšetření doporučujeme aplikaci v systémovém součinu s výsledky determinačního, dispozitivního a křížového testu. Obecně patří mezi přístrojová měření faktorů odolnosti proti zátěži.

36 36 Bourdon Benjamin ( )

37 37 Bourdon Benjamin Benjamin Bourdon ( ) byl francouzský psycholog a univerzitní profesor. Byl zakladatelem laboratoře psychologie a experimentální lingvistiky na univerzitě v Rennes (1896). Jeho dnes již klasická výkonová a zátěžová psychologická diagnostická metoda měření pozornosti (Bourdonův test) se stále v praktické psychologii efektivně využívá (např. při diagnostice ADD, ADHD, LMD).

38 38 Vzor výkonového testu (klasický Bourdon test)

39 39 Vzor výkonového Bourdonova testu

40 40 John Ridley Stroop ( )

41 41 Stroopův test - instrukce. Pokuste se co nejrychleji jmenovat barvy následujících políček: ________ ________ ________ ________ ________ Nyní se pokuste co nejrychleji jmenovat barvy následujících slov (bez ohledu na význam slov) Test ukazuje, že pokud jsou slova vytištěna odlišnou barvou, než je jejich význam, člověk má bezděčnou tendenci automaticky číst jejich význam a značně se tím zpomaluje jeho schopnost správně identifikovat barvy.

42 42 Stroopův test

43 43 Stroopův efekt Jak vlastně funguje lidský mozek při zpracování více úkolů? Základy výzkumu v této oblasti položil v roce 1935 americký psycholog John Ridley Stroop. V jednom ze svých pokusů zjistil, že testovaným osobám dělá problémy označit správně barvu písma, pokud je jím napsán název jiné barvy, například když slovo zelený je vytištěno červeně. Pokud chceme provést jednu činnost, která vyžaduje naši koncentraci (označení barvy), musíme potlačit jinou zautomatizovanou aktivitu (čtení). Mozek provádí automatické procesy podvědomě a nelze je jen tak snadno vypnout. Jakmile vidíme slovo, ihned si uvědomujeme jeho význam. Pokud je v rozporu s jinou informací, dochází k interferenci.

44 44 Multitasking (čti multitásking) Multi = více tasking = úkol. Schopnost přeskakovat mezi úkoly závisí zčásti na druhu těchto úkolů. Pokud nejsou ve hře protichůdné informace, které by způsobily interferenci, pak lze snadno spojovat zautomatizované činnosti (například chůzi) s obtížnějším zadáním (třeba vedení rozhovoru). Rovněž je možné zkombinovat dva relativně složitější úkoly, pokud se navzájem příliš nepodobají. Klavírista může třeba hrát novou skladbu z partitury a přitom opakovat slyšený text rychlostí 150 slov za minutu. Informaci pro obě činnosti totiž dostává dvěma různými kanály, zrakem a sluchem, aktivuje přitom dvě různá mozková centra a požadované úkony vykonává pomocí různých svalových skupin.

45 45 Druhy klinických (kasuistických) i psychometrických metod Pozorování. Rozhovor. Anamnéza. Analýza spontánních výtvorů. Kazuistika. Sociogram. Výkonové testy. Osobnostní testy. Projekční testy.

46 46 Florence Laura Goodenoughová ( ) Americká psycholožka Autorka testu kresby člověka

47 47 John Holland Autodiagnostika profesního zaměření

48 48 Diagnostika motivace (zájmů) Josef Stavěl ( ) rozlišuje deset zájmových směrů: 1. poznávací, 2. estetický, 3. sociální, 4. o přírodu, 5. obchodní, 6. technický, 7. rukodělný, 8. o hmotný materiál, 9. výtvarný, 10. sportovní.

49 49 Josef STAVĚL ( )

50 50 Projekční metody Hermann Rorschach ( ). Švýcarský lékař. Test inkoustových skvrn (,,psychologický rentgen").

51 51 Projekční metody Leopold Szondi ( ). Maďarský lékař a psychoanalytik. Fotografie duševně nemocných.

52 52 Sociogramy, psychodrama Jacob Levy Moreno ( ) Americký psychosociolog rumunského původu.

53 53 Structogramy a triogramy podle teorie trojjediného mozku Paul D.Mac Lean ( )

54 54 Struktogramy a triogramy podle trojjediného mozku Paul D.Mac Lean (1978) liší: -----mozkový kmen:,,ještěr (plazi) v nás", vývojově nejstarší část mozku, související s pudy a afekty; ----limbický systém (mezimozek):,,savci v nás", souvisí s funkcí emocí a citů; ----mozková kůra (neocortex):,,člověk v nás", souvisí s funkcí intelektu..

55 55 Struktogramy a triogramy Zpravidla dominuje jedna část mozku, druhá největší část má korigující funkci a třetí část se prakticky neprojevuje. Struktogram znázorňuje „poměr sil“ tří mozků: v kruhu je každá oblast mozku reprezentována jednou kruhovou výsečí. Čím větší podíl kruhu výseče zaujímá, tím pronikavější vliv má tato část mozku na život jedince. Zaujímá-li největší plochu zelená výseč, pak dominuje kmenový mozek a dotyčný se vyznačuje vyzařováním sympatií, kontaktností a senzibilitou. Je-li pak největší červená výseč, potom má vedoucí roli mezimozek, což se projevuje výkonností, schopností podstupovat rizika, profilovat si vlastní osobnost a strhávat ostatní. Modrá výseč odráží velký mozek. Lidé s velkým podílem modré se vyznačují ostrou myslí, důrazem na kvalitu, intelektuální přesvědčovací silou, ale také určitou potřebou odstupu.

56 56 Struktogramy a triogramy Obraz kotouče struktogramu má značnou vypovídací schopnost a dospěje se k němu jednoduchou metodou souboru otázek a odpovědí. K tomu aby si člověk uvědomil, s jakými vlastnostmi musí žít a s jakými vlastnostmi u něho budou muset počítat ostatní, údajně stačí zodpovědět 39 otázek. Podle těch, kteří se s metodou struktogramu seznámili, je věrohodnost barevného kruhu vysoká zřejmě i proto, že jim přinesla potvrzení dosavadních dílčích odhadů vlastní osobnosti. Mimo jiné se zobrazení struktogramu dostává do povědomí mnohem lépe než čísla či grafy a zároveň je přístupné všem třem částem mozku. Termín struktogram se používá pro metodiku sebepoznání, triogram pro metodiku poznávání biostruktury trojjediného mozku druhých lidí.

57 57 Struktogramy a triogramy Metoda struktogramu a triogramu není samoúčelná. Díky nim se člověk o sobě víc dozví, chápe lépe ostatní a může být mnohem úspěšnější ve své profesi a spokojenější v osobním životě. Struktogram a triogram mají zvláštní důležitost pro vedoucí pracovníky (napomáhají jednak poznat lépe sebe a tím si vytvořit osobitý styl, používat prostředky a metody, které se k nim přesně hodí, získat lepší přehled o vlastnostech svých spolupracovníků a naučit se je respektovat) a pro osoby, jež přicházejí do styku s klienty či se zákazníky (využití přispívá k osvojení techniky prodeje odpovídající jejich osobnosti, a schopnosti lépe působit na zákazníka). Správným rozpoznáním a zatříděním osobnostních vlastností lze efektivně působit na rozhodovací procesy zákazníků. Pokud u spotřebitele dominuje kmenový mozek ( největší je zelená výseč), působí na něj především podněty, které v něm evokují dojem tradice a spolehlivosti, pohody, klidu a lidského tepla. Je-li jednání spotřebitele řízeno hlavně mezimozkem (červená výseč), reaguje na impulsy, které vyjadřují dynamiku, výkonnost, autoritativnost a průbojnost. Osoby ovládané převážně velkým mozkem (modrá výseč) lze upoutat tím, co slouží k zajištění budoucnosti a zprostředkovává individualitu, racionalitu a odbornost. (Švýcarský antropolog Rolf W. Schirm)

58 58 Švýcarský antropolog Rolf W. Schirm (zemřel 1997) a jeho kurzy

59 59 SCHEMA KASUISTIKY (V. Smékal) 1.Základní údaje. 2. Anamnestické údaje: a) Rodové dispozice. b) Ontogenetický vývoj. c) Scholarita. d) Prostředí. e) Socioekonomické podmínky. f) Meziosobní vztahy a komunikace. g) Závady a poruchy. 3. Chronologické záznamy. 4. Odborný nález 5. Katamnéza. 6. Závěrečné údaje. 7. Přílohy.

60 60 Zkoumání Transverzální. Semilongitudinální. Longitudinální.

61 61 Třídění zkoumaných symptomů a syndromů Nahodilé (tabuizované slovo). Vedlejší (zrcadlení, situační zdvořilost). Centrální (sebevědomí, vstřícnost). Signifikantní (egoismus, altruismus).

62 62 Molární a molekulární přístup k poznávání Molární přístup si bere za jednotky zkoumání větší celky chování a osobnosti (např. inteligenci). Molekulární přístup si bere za jednotky zkoumání menší výseky chování (např. pozorování, odpočívání).

63 63 Třídění empirických metod Subjektivní diagnostické metody (sebepozorování, rozhovor, dotazník). Objektivní diagnostické metody (pozorování druhých, měření psychofyziologických funkcí, testy). Projekční diagnostické metody (kresba lidské postavy, Rorschach).

64 64 POZNÁVACÍ (SKRÍNINGOVÉ,KOGNITIVNÍ,DIA GNOSTICKÉ) METODY EMPIRICKÉ Pozorování a měření. Rozhovor a anamnéza. Dotazník. Posuzovací škála. Obsahová analýza dokumentů. Testy. Kasuistika.

65 65 Pozorování a měření Pozorování je pro odborníky a vědce objektivní metodou poznávání jevů. Pozorováním získáváme poznatky o daném jevu nebo procesu. Dvojí pozorování: introspekce, extraspekce. Na základě poznání jevové (formální) stránky usuzujeme o samotné podstatě. Pozorování má být provázeno měřením, aby bylo možno provádět nejen kvalitativní, ale i kvantitativní srovnávání.

66 66 POZOROVÁNÍ a měření Apgar skóre 1 Zjišťuje se okamžitě po narození dítěte: Dýchání: žádné (0),povrch. (1), pravid. (2) Srd.akce:žád.(0), pod 100 (1), nad 100 (2) Sval.nap.:chabé(0),sníž. (1),akt.pohyby(2) Barva kůže: bl. (0), modr.(1), růžová (2) Nos- katetr: žád.(0),sl.grim.(1),kýchání (2)

67 67 Vyhodnocení Apgar skóre 2 Normální novoroz.: bodů Nutná krátk.odb. péče: bodů Nutná okamž. léčba: body Dítě nežije: 0 bodů

68 68 Virginia Apgar ( ) Apgar skóre

69 69 Pozorování verbální a nonverbální komunikace a proxemika Viz Psychologie práce a organizace PPT

70 70 ROZHOVOR Jde v podstatě o verbální komunikaci. Často se používá ke snímání anamnézy a katamnézy. Patří mezi subjektivní empirické metody.

71 71 Rozhovor a jeho druhy Poznávací (diagnostický, examinační). Anamnestický a katamnestický. Výzkumný (heuristický). Edukativní (motivační výchovná a vyučovací metoda). Reedukační, nápravný ( převýchovný, korektivní). Rekreační a relaxační (beseda).

72 72 Poznávací rozhovor na stupně bolestivosti 0 - žádná bolest, žádné omezení; 1- bolest je snesitelná, nebrání aktivitám; 2- bolest působí dysfunkčnost (pomalé, omezené pohyby, kulhání); 3 –velmi omezená pohyblivost; 4 – vyčerpanost, uplakanost, nutnost užít léky, potíže s verbální komunikací; 5 – neschopnost mluvit, zvýšená potivost, velmi silná bolestivost, nutná hospitalizace.

73 73 Piktogram k rozhovoru

74 74 Edukativní rozhovor Např. úsilí o nácvik systémové kritické myšlenkové analýzy: Co je to ? Jak se to odborně nazývá? Které má části? Která součást je nejdůležitější? Proč je důležitá? Je tvrzení XY o tomto jevu správné? Proč?

75 75 Rekreační rozhovor Nácvik vyprávění o události, příběhu ( má být barvité, dynamické, citově působivé): Co se stalo? Kdo se zúčastnil? Kdy se to stalo? Kde se to stalo? Jaké byly okolnosti? Jaký byl průběh? Jaké poučení z toho bylo vyvozeno?

76 76 Rozhovor a jeho stadia Úvod. Rozvíjení. Rozuzlení. Závěr.

77 77 Diagnostika podle pulsu Pulsus frekvenc - zrychlený tep Pulsus aequalis - rovnoměrný tep Pulsus inadequalis – nepravidelný tep Pulsus insensibilis – nehmatný tep Pulsus rarus – zpomalený tep Pulsus regularis – pravidelný tep Pulsus vibrans – chvějící se tep atd.

78 78 Anamnéza Životopisná metoda zachycující vývoj (,,historii") osobnosti od početí do současnosti. Používá se zejména ve zdravotnictví, psychologii a speciální i sociální pedagogice. Provádí se většinou ústní formou, ale není vyloučena ani forma písemná. Snímání anamnézy je doprovázeno pozorováním, jehož výsledky se též zaznamenávají.

79 79 Anamnéza a její části Rodinná anamnéza (kvůli zjištění suspektní heredity). Osobní anamnéza má dvě složky, a to -- subjektivní – kdy o sobě jedinec vypovídá sám; -- objektivní – kdy informace o zkoumaném jedinci získáváme i od jiných osob.

80 80 Hlavní anamnestická data Informace o nukleární rodině (otec, matka, sourozenci), psychosociální klima v rodině. Motorický vývoj. Emocionální vývoj Intelektuální vývoj. Volní vývoj. Eroticko-sexuální vývoj. Profesní vývoj. Hodnotový vývoj. Vývoj abnormálních (patologických jevů).

81 81 Anamnéza – eufunkční informace 1 Dobrý zdravotní stav rodičů. Absence genetické zátěže (včetně tč. spících nežádoucích genů). Zdárný průběh těhotenství. Zdárný průběh porodu. Zdárný průběh novorozeneckého období. Zdárný průběh všech etap (stadií) vývoje až do současnosti.

82 82 Anamnéza – eufunkční informace 2 Dobrá úroveň rodiny: -socioekonomická; -psychosociální; -kulturní; -edukativní (rozum, city, vůle). Dobrá úroveň scholarity i mimoškolní stimulace.

83 83 Biologická determinace v anamnéze Moderní teorie dědičnosti uvádějí, že co není geneticky člověku dáno, třeba jen potencionálně, nedokáže,,dodat“ dítěti ani dospělému žádná výchova, ani rodina, ani škola, ani sociální prostředí. Byly objeveny geny zodpovědné za nikotinismus, alkoholismus, deprese, radosti z dobrodružství, také poruchy řeči, za špičkové sportovní výkony apod. Geny významně zvyšují pravděpodobnost, že si jejich nositel vytvoří jisté vlastnosti. (HAMMER, DEAN, 1998, HARRISOVÁ Judith, R., 1998 aj). Vedle genetiky patří mezi biologické determinanty např. prodělané operace, úrazy, choroby a výživa.

84 84 Sociální determinace - diagnostika rodiny (Jiří Dunovský a Marie Vodičková) Funkční. Problémová. Dysfunkční. Afunkční.

85 85 Anamnéza – funkce rodiny Biologicko- reprodukční. Výchovně socializační a kulturní. Ekonomická (hospodářsko zaopatřovací). Další důležité funkce rodiny: Citová podpora. Tvorba adekvátního životního stylu.

86 86 Prožití vývojových krizových etap Vstup do jeslí. Vstup do mateřské školy (úroveň zralosti a připravenosti pro mateřskou školu). Vstup do základní školy (úroveň zralosti a způsobilosti pro základní školu). Ukončení povinné školní docházky. Nástup na studia (úroveň zralosti a způsobilosti pro volbu školy). Nástup do zaměstnání. Odchod, odstěhování se z původní rodiny. Změna zaměstnání. Sňatek (partnerství). Narození dětí. Rozvod. Dosažení důchodového věku. Choroby, handikapy, postižení, dysfunkce, afunkce. Odchod do důchodu. Vývojové krize jsou předvídatelné, očekávané.

87 87 Sociální determinace v anamnéze Parentogenie (negativní působení rodičů na osobnost a zdraví). Pedagogenie (negativní působení učitelů na psychiku a zdraví). Managerogenie(negativní působení řídících pracovníků). Iatrogenie (negativní působení lékařů). Sororigenie (negativní působení zdravotních sester). Egogenie (individuální, osobní negativní působení na sebe sama). Nenajdeme-li primárně determinaci sociální, uvažujeme o determinaci biologické (např. genetické), jde-li o závady a poruchy psychiky a osobnosti.

88 88 DOTAZNÍK 1 Zásady tvorby dotazníku: 1. Otázky nesmí být dlouhé. 2. Nepoužívat formulace s dvojím záporem. 3. Nevynechávat v nabídce odpovědí nevím. 4. Používat jednoduchá a srozumitelná slova. 5. Optimální počet otázek je Nepoužívat cizí slova. 7. Vyhýbat se sugestivním otázkám.

89 89 Míra návratnosti (odpovědí) (response rate) dotazníků Osob minimálně doporučeno % 80% a více % 75% a více % 75% a více % 75% a více 100a více 50% 75% a více

90 90 Přístrojové metody šetření Detektor lži (polygraf) Měří fyzické reakce na psychosociální podněty: -- rychlost srdečního tepu --rychlost dechu --výšku krevního tlaku --kožní odpor --svalové chvění v hlase Pokládají se např. otázky na které ZO odpovídá ano-ne Za pozitivní reakci se považuje změna ve třech z pěti ukazatelů. Spolehlivost metody se uvádí v rozsahu %. První detektor lži vznikl v USA (William Marston: ). Marston měl pseudonym Charles Moulton, byl to psycholog, vynálezce a spisovatel (např. komiks Zázračná žena s nadlidskou silou, létající a likvidující lháře). V USA využívají detektory i firmy, pojišťovny, nejen policie. V ČR detektor lži zaveden do praxe 1981.

91 91 William Moulton Marston ( )

92 92 Bogus-pipeline technika Doslova napodobené potrubí. Napodobený detektor lži. Falešný detektor lži. (Američtí autoři E.E. Jones, H. Sigall). Má budit dojem, že člověk je napojen na přístroj, který dovede odhalit lež.

93 93 Skríningové metody 1/3 Velký význam má pro vyhledávání závad, poruch a nemocí v populaci metoda skríningu. Skríning (screening) je předem naplánovaná a často rozsáhlá akce, která slouží k vyhledávání rizikových nebo nemocných osob. Obvykle se jedná o vyhledávání osob v časné nebo subklinické fázi závady, poruchy či nemoci v populaci zdánlivě zdravých lidí pomocí vhodně voleného a jednoduchého skríningového testu, kterým se míní klinický či laboratorní test nebo jiná procedura, která slouží k identifikaci rizikových nebo nemocných osob. Skríningový test je obvykle doplněn vhodným specifickým diagnostickým testem a následným léčením nebo dispenzarizací (pravidelný lékařský dohled nad osobou trpící určitou závadou,.poruchou nebo onemocněním, nebo osobou která je ve zvýšeném riziku určitého onemocnění).,

94 94 Skríningové metody 2/3 Skríningový test rozdělí populaci vyšetřovaných osob na dvě skupiny. Osoby s pozitivním testem, které jsou s velkou pravděpodobností dificilní, nemocné nebo ohrožené a osoby s negativním testem, které s velkou pravděpodobností nejsou nemocné ani ohrožené. Poté následuje použití dalšího vysoce specifického diagnostického testu u osob s pozitivním nálezem při skríningu. Tím značně snížíme počet osob bez nemoci označených na základě skríningového testu za nemocné (osoby nesprávně pozitivní podle skríningového testu). Tím postupně oddělíme osoby zařazené jako nesprávně pozitivní a zůstanou nám pouze osoby, které jsou všechny nebo téměř všechny závadové, poruchové, nemocné či ohrožené.

95 95 Skríningové metody 3/3 Jde tedy o metodu postupného prověřování čili skríningu (to screen = prověřovat) testovaných osob, tedy oddělování závadových, poruchových, nemocných či ohrožených osob od zdravých osob. Skríning je velmi důležitou metodou prevence. Jako jednoduché skríningové testy se používají různé dotazníky (anamnéza, obtíže a příznaky, rizikové znaky apod.), rentgenové vyšetření, krevní zkoušky, elektrokardiografické vyšetření, antropometrická vyšetření atd. Někdy se ve skríningu používá i kombinace několika testů a celková kombinace dílčích výsledků se hodnotí jako pozitivní či negativní podle předem stanoveného kriteria. Mnohočetný skríning (multiple screening) používá celé baterie testů na vyhledávání většího počtu závad, poruch či nemocí současně. Výsledek každého testu se vyhodnocuje zvlášť. Výsledkem skríningu je procento nově odhalených závad (dificilit), poruch či nemocí, které lze úspěšně léčit. Pozitivním výsledkem skríningu je i to, že upozorní na osoby, které sice vědí, že jsou dificilní, poruchové či nemocné, ale z různých důvodů se neléčí.

96 96 TEORETICKÉ POZNÁVACÍ (KOGNITIVNÍ) METODY Analýza (klasifikační, vztahová, kauzální). Syntéza. Indukce. Dedukce. Abstrakce a zobecňování. Analogie. Modelování. Simulace. Formalizace. Komparace.

97 97 Analýza Vyděluje na objektu jednotlivé části. Zkoumá podmínky a příčiny vzniku a vývoje. Odděluje podstatné od nepodstatného. Vede od složitosti k jednoduchosti. Myšlenkově rozčleňuje celek na části. Má mít kritické parametry. Reanalýza znamená opětovný rozbor (již získaných dat).

98 98 Klasifikační analýza Vychází z potřeby vymezit a nově uspořádat dílčí části určitého celku. Jev zkoumaný pouze jako celek nezaručuje hlubší poznání. Analytická a poté syntetická vztahová klasifikace umožní pochopit vzájemné vazby a souvislosti.

99 99 Vztahová analýza Zkoumá, zda existují mezi částmi určitého celku vztahy (korelace), které se snaží nejen kvalitativně postihnout, ale i kvantifikovat. Vztahová analýza by měla být vždy nejen kvalitativní, ale i kvantitativní. Matematicky formulované vztahy znamenají analýzu funkční. Na základě změn nezávisle proměnných veličin dochází ke změnám veličin závisle proměnných.

100 100 Kauzální (příčinná) analýza Na rozdíl od vztahové analýzy, která zjišťuje korelace, které nemusí signalizovat příčinný vztah, kauzální analýza je primárně zaměřena na příčiny. Kauzální analýza zkoumá jevy jako něčím způsobené nebo něco způsobující. Hledá příčiny změn. Řeší příčinné vztahy.

101 101 Prospektivní analytická studie Od zjištění příčin k následkům.

102 102 Retrospektivní analytická studie Od zjištění následků k příčinám.

103 103 Analytická studie transverzální Průřezový rozbor.

104 104 Analytická studie longitudinální Dlouhodobý rozbor.

105 105 Syntéza Spojuje prvky a jednotlivosti v celek. Sjednocování částí v celek. Slučování a sloučení. Základní teoretická myšlenková operace těsně spojená s analýzou.

106 106 Indukce Z jednotlivostí se vyvozuje obecný soud (závěr). Cesta od jevu k podstatě. Od individuálních jevů ke stanovení zákonitostí a zákonů. Induktivní závěr, soud,úsudek je tím jistější, čím více jednotlivých případů jsme vzali v úvahu. Indukce se vzájemně podmiňuje s dedukcí.

107 107 Indukce a Francis Bacon ( ) Otec empirismu Otec experimentální metody Zastánce hypotéz a indukce. Vědec. Scientia potestas est. (Vědění je moc). Filozof. Státník. Shakespearyho dramata.

108 108 Dedukce Přechod od obecnému ke zvláštnímu. Odvozování zvláštních, jednotlivých tvrzení z tvrzení obecných. Odvození detailních souvislostí. Vědecký proces poznání vyžaduje jednotu indukce i dedukce.

109 109 Konkretizace Aplikace podstatných a společných vlastností předmětů a jevů určité třídy na konkrétní předmět.

110 110 Abstrakce Abstrakce odhlíží od méně podstatných stránek jevů. Soustřeďuje se na podstatné, základní vlastnosti jevu. Individuální vlastnosti ponechává stranou. Jde ji primárně o vysvětlení podstaty jevu.

111 111 Zobecňování (generalizace) Úzce a těsně souvisí s abstrakcí. Výsledkem zobecňování jsou kategorie, zákonitosti a obecné zákony. Jde o postup od méně obecného k obecnějšímu. Jde o určování společných zákonitostí.

112 112 Analogie Úsudek opírající se o podobnost, obdobnost nebo i stejnost vlastností objektů či jevů.

113 113 MODELOVÁNÍ Reprodukce vybraných vlastností studovaného objektu na modelu. Modely mohou být datové např. na modelování statických vztahů struktur) nebo funkční (na modelování dynamických vztahů)

114 114 SIMULACE Reprodukce na analogickém objektu simulujícím chování a vlastnosti původního objektu.

115 115 FORMALIZACE Obsah je odhalován a upřesňován systemizací formy (např. i řeči, písma).

116 116 VÝVOJOVÉ (GENETICKÉ, HISTORICKÉ, KAZUISTICKÉ) METODY KAZUISTIKA: komplexní případová metoda s akcentem na vývojový aspekt zkoumané problematiky. KOMPARATIVNÍ (SROVNÁVACÍ) METODA: srovnávání, přirovnávání, porovnávání.

117 117 Specifické metody poznávání Meditace. Introspekce. Kontemplace (rozjímání). Imaginace. Inspirace. Intuice (vnuknutí).

118 118 POŽADAVKY NA METODY POZNÁVÁNÍ 1/7 Objektivnost. Standardnost. Reliabilita. Validita. Kvalitativní a kvantitativní interpretovatelnost. Ekonomičnost.

119 119 Objektivnost 2/7 Stupeň, míra nezávislosti použité metody na osobnosti uživatele.

120 120 Standardnost 3/7 Požadavek, aby metoda byla používána u různých osob za podmínek pro všechny osoby stejných.

121 121 Reliabilita (spolehlivost) 4/7 Znamená míru, úroveň konzistentnosti (soudržnosti) metody a míru stability měření v čase.

122 122 Validita 5/7 Je dána skutečností zda měří to, co měřit má. Ravenovy progresivní matrice bez časového ohraničení- je validní test pro diagnostiku intelektu. Raven se stresováním termíny- není validní test pro diagnostiku intelektu.

123 123 Kvalitativní a kvantitativní interpretovatelnost 6/7 Metoda má zjišťovat přítomnost či nepřítomnost kvality zkoumaného jevu, ale i kvantitativní stupně sledované vlastnosti. Timothy Learyho interpersonální dotazník.

124 124 Ekonomičnost 7/7 Metoda by měla být úsporná ekonomicky i časově jak na aplikaci, tak na vyhodnocování.

125 125 Výzkum Systematická tvorba rozšiřující poznání, a to metodami umožňujícími potvrzení, doplnění nebo vyvrácení. Dosavadních hypotéz a teorií. Výzkum se často opírá o experiment.

126 126 Akční výzkum (Action Research) Je v sociálních (humanitních) vědách zaměřený na poznávání, hodnocení a zkvalitňování praxe (např. edukační).

127 127 Experiment Malý. Velký. Verifikační. Heuristický. Používá se při zkoumání složitých jevů. Cílevědomě vyvolává určité skutečnosti a usměrňuje je podle potřeb zkoumaného procesu. V humanitních vědách předpokládá experimentální a kontrolní skupinu. Předpokládá předem stanovené hypotézy.

128 128 Principy experimentu Uměle navozené podmínky. Pouze jediná podmínka změněna. Reprodukovatelnost. Dokumentovanost. Experimentální skupina. Kontrolní skupina. Pokud ovlivňujeme několik proměnných, jde o multivariační experiment.

129 129 Dokumentovanost Popis problému (zadání). Výběr a použité metody teoretické i empirické. Výsledky. Závěry a doporučení pro teorii a praxi.

130 130 Druhy výzkumů 1 Základní – badatelský, řešící základní, bazální problémy teoretické či teoreticko- praktické. Aplikovaný – užitý, řešící konkrétní problémy praxe, empirický, prakticko- teoretický.

131 131 Druhy výzkumů 2 Kvantitativní: užívá psychometrické, edukometrické, testové metody a statistické metody (např. výpočty korelačních koeficientů, zjišťování významnosti rozdílů). Kvalitativní: postihuje jedinečnost, prožitky, využívá kasuistických či klinických metod, pozorování, rozhovoru, anamnézy, etnografie, kvalitativní obsahovou analýzu výtvorů.

132 132 Druhy výzkumů 3 Monodisciplinární: využívá teorie a metody pouze jedné vědní discipliny. Interdisciplinární: využívá poznatků a metod dvou nebo i více vědních disciplin. Transdisciplinární: využívá poznatků a metod zkoumání všech disciplin, které mají vztah k řešení daného problému.

133 133 Druhy výzkumu 4 Deskriptivní. Relační. Kauzální. Omnibusový. Panelový.

134 134 Deskriptivní Deskriptivní výzkum Je zaměřen na detailní a exaktní popis určitého fenoménu bez zjišťování příčin zjištěných poznatků. Jde např. o popisy současného žáka na základě metody pozorování, rozhovoru či dotazníku nebo speciálních testů. Není tak náročný jako např. kauzální výzkum realizovaný pomocí metody experimentu.

135 135 Zásady výzkumníka 1. Žít právě zkoumaným problémem, diskutovat o něm. 2. Vyhledat si na internetu a v literatuře, co bylo dosud v dané oblasti vyzkoumáno. 3. Uvědomit si a docenit osobní zkušenosti v dané oblasti. 4. Provést kritickou analýzu dosavadních poznatků, neuvádět pouhé výpisky. 5. Pokusit se o vlastní, nové definice pojmů ve sledované oblasti používaných.

136 136 Výsledky výzkumu S. Štecha (2005) Žák současné školy je: Zvýšeně individualistický. Asertivnější než v minulosti. Zvýšeně kritický (i vůči učitelům). Se slabým smyslem pro dodržování norem. Nerespektující pravidla optimální sociální komunikace.

137 137 Stanislav Štech, profesor UK Praha

138 138 Výsledky výzkumu V. Smékala ( 2003) Zápory: Retardace emočního a sociálního vývoje. Nevyrovnaný vývoj psychomotoriky. Zeslabení dovednosti vyvíjet volní úsilí. Klady: Počítačová gramotnost dětí. Mírná kognitivní akcelerace.

139 139 Vladimír Smékal Brněnský vysokoškolský učitel

140 140 Chronopsychologický výzkum K. Skočovského a B. Šimečkové (2004) Ranní typy diurnální preference (skřivánci) jsou atraktivnější, klidnější, méně problémoví. Večerní typy diurnální preference (sovy) bývají rizikovější, mají více neuroticismu, bývají méně sociabilní

141 141 ESPAD 2007 The European School Survey Project on Alcohol and other Drugs (Evropská školní studie o alkoholu a jiných drogách). V roce 2007 šlo o 35 evropských zemí zkoumajících více než 101 tisíc letých. Některé výsledky: Denně kouří 25 % mladistvých. Nadměrně konzumuje alkohol 20% mladistvých. Konopné látky užilo 45,1% mladistvých. Sedativa 9,1%, halucinogenní houby 7,4%, čichání rozpouštědel 7,0%, LSD 4,9%, extáze 4,5%, pervitin 3,5%. Větší výskyt těchto,,zkušeností" je u chlapců než u dívek.

142 142 Labeling Odbornou pedagogicko psychologickou diagnostiku osobnosti dětí, mládeže i dospělých nesmíme zaměňovat s labelingem, což je subjektivistické štítkování, etiketizování a nálepkování osobnosti, které často stigmatizuje postižené jedince na dlouhou dobu. (rváč, lenoch, trojkař, mentál, sociál, zbohatlík). ONDREJKOVIČ, P. Socializácia v sociologii výchovy. Bratislava: Veda, 2004.

143 143 Peter ONDREJKOVIČ

144 144 Relační výzkum Zjišťuje vztahy, souvislosti, statistické závislosti mezi jevy a činiteli a jejich těsnost. Nejde ještě o zjišťování příčin jevů.

145 145 Výzkum P.I.S.A První fáze mezinárodního výzkumu OECD PISA druhá fáze sledováno 41 zemí světa ( žáků), v ČR 260 škol ( žáků) OECD – Organisation for Economic Cooperation and Development, tj. Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj PISA – Programme for International Student Assesment, tj. Program mezinárodního hodnocení žáků Šlo primárně o zjišťování úrovně čtenářské, matematické a přírodovědné gramotnosti (kompetentnosti) žáků. Čeští žáci až na čtenářskou gramotnost byli mezi státy s nadprůměrnými výsledky. Obsahuje dílčí pokusy o kauzální vysvětlení.

146 146 Výsledky výzkumu P.I.S.A. Výsledky tohoto výzkumu mohou být ovlivněny tzv. hawthornským efektem tj. poznatkem, že zkoumaný jedinec má obvykle tendenci podávat lepší výkon, než jedinec, který do žádného výzkumu zařazen není.

147 147 Kauzální výzkum 1 Zaměřuje se na zkoumání příčinných vztahů, příčin, které vedly k určitému následku či důsledku. Využívá experimentální metodu. Subjekty výzkumu po náhodném výběru řadí do experimentální skupiny (tam se manipuluje s nezávisle proměnnou) a kontrolní skupiny. Obě skupiny by měly být na začátku experimentu rovnocenné. Aplikuje pretest (vstupní metodu) a posttest (závěrečnou metodu).

148 148 Kauzální výzkum 2 Výběr subjektů do kauzálního výzkumu se provádí podle znaků. Znakem je např.věk, školní úspěšnost, pohlaví, původ z města nebo venkova, národnost. Důležitý je plán proměnných. Nezávisle proměnná (,,příčina") je ta, kterou výzkumník manipuluje jen v experimentální skupině. Závisle proměnná se považuje za následek (důsledek) vlivu nezávisle proměnné.

149 149 Termanův výzkum úspěchu v rodině Podle klasického výzkumu významného amerického psychologa Louise Madisona Termana ( ) vedou k úspěchu v manželství a vlastní rodině tyto faktory: mimořádná spokojenost v manželství rodičů; šťastné dětství; bezkonfliktní vztah k matce a otci; disciplinovaná výchova v rodině (ne však tvrdá); silné citové pouto k matce a otci; otevřený vztah rodičů k dětem v otázkách sexuality; ne časté a ne příliš tvrdé tresty v dětství, vyrovnaný předmanželský vztah k otázkám sexuality.

150 150 Louis Madison Terman ( )

151 151 Omnibusový výzkum Více tématický a periodický výzkum (opakovaný např. po měsíci) a realizovaný na reprezentativním vzorku.

152 152 Panelový výzkum Zkoumá stejné proměnné v různém časovém období, ptá se např. v několika vlnách (opakovaně) stejných respondentů.

153 153 Návrh výzkumného projektu Formulace výzkumného problému (např.:,,Jak se liší zájmy chlapců a dívek v pubertě?) Přehled odborné a vědecké literatury. Vlastní předmět výzkumu. Nástroje měření. Metoda sběru dat. Analýza (resp. reanalýza, tj. sekundární analýza). Závěry pro teorii a praxi. Časový plán. Rozpočet.

154 154 VÝZKUM Základní soubor. Výběrový soubor. Náhodný výběr. Experimentální skupina. Kontrolní skupina. Hypotézy. Pretest. Posttest.

155 155 MĚŘENÍ měřitelných proměnných Aritmetický průměr. Medián. Modus. Variační rozpětí. Rozptyl. Statistické závislosti. Korelace. Regrese (průběh závislosti). Intervaly závislosti.

156 156 Aritmetický průměr Jde o číslo x1 + x2....+xN děleno N

157 157 Medián Prostřední hodnota všech znaků zařazených podle velikosti.

158 158 Modus Hodnota kvantitativního znaku o maximální četnosti.

159 159 Variační rozpětí Rozdíl mezi největší a nejmenší hodnotou kvantitativního znaku.

160 160 Standardní deviace Směrodatná odchylka: druhá odmocnina rozptylu. Důležitá charakteristika statistického souboru.

161 161 Rozptyl Míra proměnlivosti náhodné veličiny.

162 162 Statistické závislosti Vztah nezávisle proměnné a závisle proměnné.

163 163 Korelace Určení těsnosti závislosti. Žádný vztah vyjadřuje 0. Úplná závislost je vyjádřena 1. Hodnota korelace může být kladná i záporná.

164 164 Statistická významnost (signifikantnost) Hladina 1% statistické významnosti (0,01). Hladina 5% statistické významnosti (0,05).

165 165 Regrese Určení průběhu závislosti. Regresní analýza.

166 166 Cronbachova alfa Metoda zjišťující známky vnitřní konzistence (homogenity) posuzovací škály, míru spolehlivosti stupnice u nedichotomických jevů. Žádoucí je koeficient 0,7 a vyšší. Vnitřní konzistenci lze zvýšit přidáním položek nebo výběrem položek s vyšší korelací mezi sebou.

167 167 Hrubé skóre a vážené skóre Hrubé skóre (HS) – získaná absolutní čísla, (získávají se před (x) a po pokusu (y), tréninku apod.). První kvantitativní výsledek, který je získán např. po vyhodnocení správně vyřešených úkolů testu. Vážené skóre (VS) – vyhledaná tabulková čísla (před (x) a po pokusu (y), tréninku apod.). Přiřazení různého počtu bodů vyřešeným úkolům podle jejich náročnosti či významu a věku probanda (zkoumané osoby).

168 168 DECILY (STENY) Rozdělují zkoumaný vzorek na 10 částí - umožňují srovnání výsledků testování (např. rozumových schopností Ravenovými progresivními matricemi)

169 169 CENTILY (PERCENTILY) Rozdělují výsledky zkoumaného vzorku na sto částí a umožňují srovnání těchto výsledků testování (např. inteligence). Percentily umožňují určit, kolik osob zkoumaného vzorku má pravděpodobně nižší výsledek než zkoumaný jedinec a kolik procent zkoumaných má výsledek vyšší.

170 170 PROMĚNNÉ V PEDAGOGICE A PSYCHOLOGII Kvalitativní. Kvantitativní. Měřitelné. Kategoriální.

171 171 Vztahy mezi proměnnými S (podnětové). O (vnitřní, organismické). R (reakce na podnět, odpověďové).

172 172 HYPOTÉZY Hypotéza je předpoklad, tvrzení, které vyjadřuje pravděpodobný vztah mezi dvěma proměnnými (pozitivní, negativní, neutrální) nebo následky mezi proměnnými (jak - tak, čím - tím). Hypotéza je vědecký předpoklad, domněnka o zákonitých vztazích a souvislostech (pozitivních, negativních, neutrálních) mezi proměnnými, vycházející z určitých faktů či soudů a úsudků. Hypotéza potřebuje prověřování, srovnávání tvrzení a později shromážděných faktů a důkazů se skutečností. Potvrdí-li se hypotéza, stává se základnou pro teorii nebo dokonce pro paradigma.

173 173 Hypotézy Buď jsou verifikovány (potvrzeny, ověřeny) nebo jsou falzifikovány (vyvráceny).

174 174 POSTUP PŘI VÝZKUMU 1. Promýšlení a plánování tématu a cílů výzkumu. 2. Sestavení projektu výzkumu. 3. Doplnění a schválení projektu výzkumu. 4. Realizace výzkumu: Popis metod, vzorku, výsledků, Interpretace výsledků. Závěry pro teorii a praxi. Diskuse s obdobnými výzkumy. 5. Zpráva o výzkumu. 6. Prezentace výzkumu v tuzemsku i v zahraničí.

175 175 První etapa výzkumu Zvolené téma výzkumu a shromažďování odborných informací k problému (literatura, zkušenosti, konzultace, kompilace, kritická analýza dosavadních poznatků). První formulace výzkumného problému. Orientační sonda do problematiky (např. rozhovor se ZO). Exaktnější formulace problému. Hypotézy. Volba metod a typu výzkumu (např. deskriptivní, korelační, kauzální).

176 176 Typy výzkumných problémů 1 Deskriptivní výzkumný problém: Popisuje realitu, situaci, jev. Např. výskyt závad chování a prožívání dětí (chlapců i dívek) při vyučování.

177 177 Typy výzkumných problémů 2 Problém zabývající se vztahy proměnných. Např. Jaký je vztah mezi školním prospěchem a inteligencí žáka?

178 178 Typy výzkumných problémů 3 Kauzální výzkumný problém zkoumá příčinu, která vedla k určitému důsledku. Např.: Způsobuje slovní hodnocení žáků učitelem zlepšení žákovských výkonů ?

179 179 Definování základních pojmů použitých ve výzkumu Nominální definování. Operacionální definování. Reálné definování.

180 180 Grafy výsledků Koláčový graf (Pie chart). Sloupcový graf (Bar/Column plot). Krabicový graf (Box plot). XY graf, bodový graf (Scatter plot).

181 181 VÝZKUM A VÝVOJ Vědecké poznatky získané výzkumem se tvůrčím způsobem využívají k inovacím, k novým či zlepšeným technologiím, k výrobě nebo ke zlepšeným službám a v sociálních humanitních vědách např. k poradenství a novým výchovným a vzdělávacím postupům a sociálním systémům.

182 182 Základní typy inovací Technologické. Sociální.

183 183 Stupně inovací 1. Inkrementální (přírůstkové) inovace - méně významné, zdokonalující, adaptační. 2. Radikální – významné inovace. 3. Systémové inovace – významné k jejichž realizaci je zapotřebí různých zdrojů a značného úsilí.

184 184 BIAS Zkreslený výsledek zkoumání. Podhodnocení či nadhodnocení skutečného (reálného) studovaného efektu. Zkreslený výsledek zkoumání např. kvůli: --nesprávnému výběru ZO; --špatné technice měření; --nedostatečně vyškolenému personálu); --systematické chybě.

185 185 Forerův efekt Americký psycholog Bertram R. Forer ( ), zkoumal v roce 1948 tzv. horoskopový efekt. Padesáti studentům navrhl, že jim vypracuje osobní posudek. Po dvou týdnech jim vypracované posudky přinesl a požádal o zhodnocení přesnosti posudku jejich osoby na stupnicí od jedné do pěti, přičemž pětka znamenala naprostou přesnost posudku. Průměrná známka byla 4,3. Studenti tedy Forerovy posudky považovali za téměř přesné, odpovídající profilu jejich osobnosti. Potom však Forer studentům sdělil, že všichni dostali jeden a tentýž posudek, který opsal z astrologického horoskopu. Podkladem Forerova (resp. Barnumova) efektu bývá podvědomá psychická reakce, heterosugesce, autosugesce, sebeklam, „selektivní myšlení“.

186 186 Bertram Forer ( )

187 187 Základní dimenze psychiky Kognitivní – poznávací procesy (např. vnímání, myšlení, pozornost, paměť). Emoční – prožívání (např. emoce, city, afekty, základní životní nálady). Konativní – zahrnuje rozhodování, chování, jednání, konání.

188 188 Kognice Počitek – odraz jednotlivých vlastností předmětů a jevů, které působí na receptory člověka (např. barva předmětu). Vjem – odraz souhrnu vlastností předmětů a jevů, které právě působí na analyzátory.Je to psychický obsah vzniklý mozkovým zpracováním senzorických dat.

189 189 Fáze vzniku vjemu 1. detekce (zjištění, odhalení). 2. diskriminace (globální rozlišení). 3. analýza (rozložení). 4. rozlišení jemných detailů. 5. syntéza (složení).

190 190 Vnímání Druhy receptorů: Fotoreceptory (světločivné buňky, tyčinky a čípky). Audioreceptory (receptory v uchu). Chemoreceptory (čichový epitel, chuťové pohárky) – vnímají změny koncentrací chemických látek v těle). Termoreceptory (vnímají teplotu a chlad). Proprioreceptory (svalová vřeténka a šlachová a kloubní tělíska – vnímají pohyb, polohu, rovnováhu). Nociceptory –receptory bolesti (v kůži, ve svalech, ve vnitřních orgánech).

191 191 Pozornost Kapacita – rozsah. Tenacita – stálost, trvání. Intenzita – síla. Distribuce –rozdělování. Bezděčná - orientační reflex, neúmyslná. Úmyslná – záměrná (intencionální).

192 192 Paměť Schopnost a dovednost organismu přijímat, uchovávat a vyvolávat přechodné vjemy a to i po odeznění vyvolávajících podnětů. Pamětní stopa – engram. Fáze paměťového procesu: -- impregnace – vštípení, osvojení, kódování -- retence – uchovávání, zapamatování, ukládání -- reprodukce – vybavení informace -- rekognice – znovupoznání -- zapomínání – vyhasínání engramu a překrývání engramu novými obsahy (negativní transfer, interference)

193 193 Druhy paměti Fylogenetická. Ontogenetická. --krátkodobá, pracovní – 2-3 sekundy; --dlouhodobá – minuty až léta. Eidetická. Genetická. Imunologická. Orgánová (např. na určitou stravu).

194 194 Dlouhodobá paměť Deklarativní (explicitní) – vědomá: ---sémantická – pro obecná fakta; ---epizodická – pro příběhy. Nedeklarativní (implicitní, reflexní) – nevědomá: -- procedurální; -- priming ( druh paměti na nevědomé úrovní, který však jedince ovlivňuje a orientuje); -- klasické podmiňování; -- neasociativní učení- habituace (navykání), -- senzitizace (zesilování odpovědi); -- emoční podmiňování.

195 195 Ovlivnění paměti hemisférami Levá hemisféra má vliv na verbální a analytické logické schopnosti a dovednosti. Pravá hemisféra má vliv na prostorové vnímání, intuici, tvořivé a syntetické (globální) myšlení.

196 196 Co si pamatujeme lépe Konkrétní obsahy oproti abstraktním. Pozitivní obsahy oproti negativně asociovaným obsahům. Silně afektivně zabarvené obsahy.

197 197 PAMĚŤ -Jak si lépe zapamatovat Přikládat učeným znalostem význam (motivace). Využívat mnemotechnické pomůcky. Usilovat o neustálý dostatek kyslíku (dechová cvičení). Dobrý psychický stav (adekvátní nálada). Pozor na nikotin, alkohol, dehydrataci a přejídání se.

198 198 MYŠLENÍ Zachycuje vztahy a souvislosti horizontální a vertikální povahy. Jde o zprostředkovaný a zobecněný poznávací proces překračující hranice vnímání. Produkty myšlení tvoří: pojmy- označující podstatné znaky předmětů a jevů; soudy – postihující horizontální i vertikální vztahy mezi pojmy; úsudky- postihující vztahy mezi soudy a realizující závěry.

199 199 Typy myšlení Konvergentní – vertikální, jednosměrné, lineární, logické, sbíhavé, algoritmické, diskursivní hledající jedno správné řešení problému Divergentní – laterální, rozbíhavé, syntetické, originální, intuitivní, které se nespokojuje s jedním možným řešením. Konkrétní myšlení – nalézání podstatných znaků a vztahů předmětů. Abstraktní myšlení – operování ne přímo s hmatatelnými předměty, ale se symboly.

200 200 Myšlenkové operace Analýza (myšlenkový rozbor). Syntéza (myšlenkový sklad, slučování). Abstrakce, generalizace (zobecnění). Komparace (srovnávání). Klasifikace (třídění). Eliminace (vylučování). Analogisace (extrapolace).

201 201 Myšlení a řeč Řeč je jedním z prostředků pro vyjádření postupů a výsledků myšlení. Řeč vnitřní – pro sebe, pomocí slov a představ myslíme, je stručná, zkrácená. Řeč vnější –navenek, pro druhé, vyjádřená slovem mluveným (doprovázeným neverbální komunikací) či psaným.

202 202 Emotivita, afektivita Přiměřená situacím Zvýšená Snížená Alexitymická

203 203 Lexitymie a alexitymie Lexitymie schopnost a dovednost správně popsat své emoce a afekty, bohatá představivost a fantazie, emoční inteligence Alexitymie Snížená schopnost a dovednost jedince porozumět vlastním emocím a afektům, diferencovat mezi nimi a adekvátním, odpovídajícím způsobem je vyjadřovat. Osobnostní styl Diagnostikuje se např. dotazníkovou metodou TAS-20, j. (Toronto Alexithymia Scale, tj. Torontská alexitymická škála)

204 204 Typy symptomů a syndromů 1) nahodilé, jinými slovy řečeno zcela necharakteristické pro danou osobnost (např. situační zdvořilost); 2) sekundární, u nichž se častěji vyskytují nepodstatné projevy, spíše skupinové nebo věkové, hodnotíme je jako vedlejší (např. pohyblivost, živá mimika a gestikulace); 3) centrální jsou projevy, které přesně vyznačují specifickou individualitu osobnosti, centrální symptomy jsou velice důležité, poněvadž mají nemalý význam pro bližší určení případné závady (např. nedodržování slíbených termínů, výrazná dominantnost, sebevědomí); 4) kardinální symptomy charakterizujeme jako projevy velmi významné, trvalé a rozhodující pro poznání dominantních vlastností a rysů dané osobnosti (např. zdůrazněná zodpovědnost, altruismus, afektivní labilita).

205 205 PEDAGOGICKO-psychologická diagnostika žáka Diagnostika: Vědomostí, dovedností a návyků (stav a úroveň vzdělanosti a kreativity) a schopností, stav a úroveň sebevzdělávání. Motivovanosti, zájmů a cílů zejména učebních, studijních a profesních. Sociálních názorů, postojů, vztahů, interakcí a způsobů komunikace. Hpdnotové, emočně- volní a perspektivní (biodromální) orientace, stav vychovanosti a sebevýchovy. Sebepojetí, autoregulace, selfmanagement. Učebního stylu a učebních strategií. Životního stylu a osobnostní zralosti a kultivovanosti. Péče o zdraví. Pedagogicko-psychologická prognóza profesní a životní. Základní anamnestické biologické a sociální determinanty.

206 206 Normalita osobnosti žáka Autoregulovaná. Dobře adaptovaná, sociabilní. Individualizovaná. Integrovaná. Chovající se a jednající adekvátně. Zdatná. V tělesné, duševní a sociální pohodě.

207 207 Diagnostika osobnosti Tělesné, genderové ( rodové rozdíly mezi muži ženami) a výrazové vlastnosti (pozorování). Schopnosti, dovednosti, inteligence (Ravenovy progresivní matrice, W.B.). Tvořivost (test vynalézavosti) Temperament (letora)- EOD H. J. Eysenck. Charakter (povaha)- T.Leary. Strukturální vlastnosti (SCL, rozhovor, anamnéza).

208 208 Diagnostika tělesné stavby Konstituce : Longiligní (leptosomní,astenická, lineární). Breviligní (pyknická, laterální). Medioligní (mesatiskelická). E. KRETSCHMEROVO dělení: Pyknická (cyklotým), leptosomní (schizotým), atletická (ixotým), dysplastická.

209 209 Diagnostika genderu Index genderového rozvoje. Měří úroveň zrovnoprávnění genderu (postavení žen a mužů ve společnosti, zemi, státě) a zahrnuje tyto parametry: průměrnou délku dožití, životní standard, vzdělanost. V prvním parametru ženy v ČR předčí muže.

210 210 Diagnostika osobnosti podle krevních skupin Člověk má čtyři základní krevní skupiny: A ( 42% obyvatel ČR) - Eskymáci a Laponci B ( 15 % obyvatel ČR) - Korejci AB (4% obyvatel ČR) O ( 39% obyvatel ČR) – Španělé a Indiáni (až 100%) Skupina AB je univerzální příjemce Skupina O je univerzální dárce Lidé s pozitivním Rh faktorem mohou přijmout krev i od Rh negativního dárce. Osoby s Rh negativním faktorem však nemohou přijmout krev od Rh pozitivního dárce. Vzniká nová nauka, a to PSYCHOHEMATOLOGIE Spekuluje se o vztahu krevních skupin a některých osobnostních vlastností a také o vhodnosti kombinace mužů a žen s různými krevními skupinami a o vhodnosti specifikace stravování podle krevní skupiny.

211 211 Osobnost nositele krevní skupiny A (hypotetické předpoklady) Introvert, původně asi zemědělec. Rozvážný, klidný. Svědomitý, rád spolupracuje. Přátelský, upřímný. Tvořivý. Špatně snáší námahu a stres. Má citlivý imunitní systém. Je pro něj vhodný klidný tělocvik (jóga, tai chi).

212 212 Osobnost nositele krevní skupiny B (hypotetické předpoklady) Vyrovnaný, harmonický. Odolný vůči stresu. Individualista, ale přizpůsobivý. Kreativní. Často úspěšný podnikatel. Zhusta sportovec. Původně asi kočovník. Je pro něho vhodný mírný tělocvik (chůze, jízda na kole, tenis, plavání).

213 213 Osobnost nositele krevní skupiny AB (4% v ČR) (hypotetické předpoklady) Vzácný, záhadný. Vitální, fyzicky odolný. Dobře zvládá stres. Ctižádostivý. Přizpůsobivý, upřímný. Vyhledává dobrodružství. Má tolerantní imunitní systém. Je pro něho vhodný klidný a mírný tělocvik. JE TO NEJMLADŠÍ KREVNI SKUPINA.

214 214 Osobnost nositelů krevní skupiny O (hypotetické předpoklady) Původně asi lovec a bojovník. Vytrvalý. Odolný, snáší riskantní akce. Aktivní, asertivní a je-li nutno i agresivní. Sebevědomý. Stres odbourává pohybem Má silný imunitní systém. Má rád změnu. Dobře snáší fyzickou námahu. Rád sportuje. Tloustne-li, pak,,jablkovitým " typem. Je pro něj vhodný intenzivní tělocvik (aerobik, kontaktní sporty, běh). Jde o nejstarší krevní skupinu.

215 215 Diagnostika podle pulzu Pulsus frekvenc - zrychlený tep. Pulsus aequalis - rovnoměrný tep. Pulsus inadequalis – nepravidelný tep. Pulsus insensibilis – nehmatný tep. Pulsus rarus – zpomalený tep. Pulsus regularis – pravidelný tep. Pulsus vibrans – chvějící se tep. atd.

216 216 Diagnostika výrazu a motoriky Řeč: vnitřní, vnější. Motorika. Držení těla. Lokomoce. Mimika a pantomimika.

217 217 Diagnostika temperamentu EOD H. J. Eysencka. Teorie I. P. Pavlova. Hypotézy Hippokrata a Galena: cholerik, flegmatik, sangvinik, melancholik. Teorie E. Kretschmera: cyklotým, schizotým, vizkózní.

218 218 Teorie H.J. Eysencka Sangvinik : labilní a otevřený (extrovertní). Flegmatik: labilní a uzavřený (introvert). Cholerik: stabilní a otevřený (extrovert). Melancholik: stabilní a uzavřený (introvert). Extravert je společenský, koncentrovaný a zaměřený na okolí, přizpůsobivý, reálný, prakticky založený otevřený, přístupný, činorodý. Introvert je méně společenský, uzavřený, pasivnější, koncentrovaný a zaměřený na svůj vlastní vnitřní svět, zdrženlivý až nedůvěřivý, mívá zábrany. Stabilita – vyrovnanost. Labilita – nevyrovnanost.

219 219 Diagnostika emotivity Normální --puls tepů za minutu Stresovaná --tachykardie zrychlení pulsu nad 100 srdečních tepů za minutu. Způsobuje únavu jako fyzická zátěž či fyzická porucha, opak je bradykardie --zvýšení TK nad 140/90 u dospělých osob, riziko IM (infarktu myokardu)

220 220 Diagnostika charakteru Vztahy k ostatním lidem. Vztahy k práci. Volní vlastnosti participující na sebekontrole, např. svědomitost, samostatnost, rozhodnost, cílevědomost, vytrvalost, sebekázeň, zodpovědnost, hypobulie, hyperbulie, abulie. Vztahy k hodnotám: - autotelickým, - heterotelickým, - hypertelickým. Vztahy vůči sobě (jáství jako centrum osobnosti).

221 221 William Stern ( ) AUTOTELIE HETEROTELIE HYPERTELIE IQ Pedologie. Psychotechnika

222 222 Timothy Leary ( ) Americký psycholog. Test interpersonálních vztahů. Osm klíčových vlastností osobnosti. Radix osobnosti.

223 223 Rozložení inteligence v populací Gaussova křivka. Carl Friedrich GAUSS (1777 – 1855). Měření inteligence podle Williama L.. STERNA ( ). IQ = (MV/CHV) x 100 Používáno od roku 1912.

224 224 Carl Friedrich Gauss ( )

225 225 Inteligence v populaci Mentálně retardovaní – 3% (do IQ 69) Inferiorní, hraniční - 7% (IQ ) Lehce podprůměrní - 20% (IQ ) Průměrní 40 % (IQ ) Lehce nadprůměrní- 20% (IQ ) Značně nadprůměrní - 7% (IQ ) Geniální (superiorní) - 3% (IQ 130 a více)

226 226 Mentální retardace (dříve oligofrenie) IQ –lehká IQ – středně těžká IQ – těžká IQ 20 a nižší - hluboká

227 227 Testování inteligence Henry Herbert Goddard ( ). Přeložil test Binet- Simon do angličtiny Zakladatel testování v USA

228 228 David Wechsler ( ) Verbální subtesty 1. Informace 2. Porozumění 3. Čísla 4. Počty 5. Podobnosti Nonverbální subtesty 6. Uspořádání obrázků 7. Doplnění obrázků 8. Blok 9. Skládání 10. Symboly

229 229 Druhy inteligence podle Charlese Edwarda SPEARMANA ( ) Inteligence jako obecná rozumová schopnost – G-faktor. S- faktory – speciální schopnosti, např. výtvarné, hudebním, technické, pohybové.

230 230 Charles Edward Spearman ( ) Anglický psychometrik. Teoretik inteligence. G faktor. S faktory. Pořadový koeficient korelace.

231 231 James Mc Keen Cattell ( ) Schopnosti. Reakční časy. Psychotechnika.

232 232 Raymond Bernard Cattell ( ) americký psycholog Inteligence: -krystalická; -fluidní (vrozená). Osobnostní test 16 PF.

233 233 Clark Leonard HULL ( ) Vlivný americký experimentální psycholog, Koncepce učení a motivace, sugestibilita a hypnóza

234 234 Emoční inteligence podle Daniela GOLEMANA (nar.1946) Uvědomění si sebe, sebeuvědomění. Sebeovládání. Společenská obratnost. Motivace sebe sama. Vytrvalost. Kontrola impulzů. Regulace nálad. Empatie. Naděje nebo optimismus. Goleman populárně vědecky a prakticisticky popsal v roce 2000 celkem 25 emočních kompetencí.

235 235 Daniel Goleman Americký psycholog. Emoční inteligence.

236 236 Druhy inteligence podle E.L. THORNDIKA ( ) Abstraktní – operuje se slovy a symboly. Mechanická (performační) – operuje s předměty. Sociální – projevuje s v kontaktu s lidmi. V současné době je módní pojem EQ – emoční kvocient - emoční inteligence (David COLEMAN).

237 237 Thorndike Edward L. Thorndike ( )

238 238 Richard Meili ( ) Švýcarský psycholog Inteligence, testy

239 239 René Zazzo ( ) francouzský psycholog Inteligence. Vývojové úkoly. Zazzovo pravidlo: 1/3 věku Kvalifikovaný odhad Inteligence.

240 240 Flynnův efekt (fenomen) Flynnův fenomen či Flynnův efekt je nazván podle Jamese Roberta Flynna (nar. 1934), emeritního profesora politologie z Nového Zélandu, podle něhož průměrné hodnoty IQ ve společnosti pravděpodobně stoupají (každoročně údajně asi o 0,3 bodu) přibližně o tři body IQ za deset let. Není dosud jasné, zda příčiny tohoto fenomenu či efektu leží ve skutečně se zvyšující inteligenci lidské společnosti (ať již např.pod vlivem lepšího vzdělávání, mentální stimulaci nebo lepší výživě mozku ) či existují ještě někde jinde. Další možné důvody tohoto navyšování jsou rovněž metodologické změny v testování IQ a větší obeznámenost lidí s druhy a typy testových úkolů, jaké se vyskytují v psychologických diagnostických metodách zjišťujících úroveň inteligence.

241 241 James Robert Flynn (nar.1934)

242 242 Struktura osobnosti žáka vcelku Normální, abnormální nebo patologická. Hraniční (závady, dificility). Abnormální (poruchy). Stavba (jednoduchá, simplexní, složitá). Originalita (kreativita). Integrovanost. Autonomnost.

243 243 Metoda Ludwiga Klagese ( ) Německý filosof. Charakterolog. Grafolog.

244 244 Způsoby zjišťování typů normality Normativní konstruovaná na základě úsudku expertů (viz náš příklad). Statistický určuje umístění jedince vzhledem k průměru (viz D. Wechsler). Funkční hodnotí normu vzhledem k adekvátnímu či optimálnímu plnění nějaké činnosti.

245 245 Edgar Arnold Doll ( ) Americký psycholog, ředitel Vinelandské výzkumné laboratoře. Autor Vinelandské škály sociální zralosti (1935).

246 246 Samuel Calmin KOHS ( ) Americký psycholog specializovaný na klinickou a pedagogickou psychologii. Autor tzv. KOHSOVÝCH kostek na měření performační (nonverbální) inteligence.

247 247 Stanley David Porteus ( ) Americký psycholog australského původu. Autor Porteusových bludišť.

248 248 S.D. Porteus ( )

249 249 C.G.Jung ( ) Śvýcarský psycholog, psychiatr, filosof. Typy extravertů a introvertů

250 250 Typy osobnosti podle C.G.JUNGA ( ) Typy extravertů: - myšlenkový; - citový; - percepční, vnímavý,počitkový, smyslový; - intuitivní. Poněkud nám zde chybí typ extravertovaný voluntaristický.

251 251 Extravertovaný myšlenkový (kognitivní) typ Potlačuje emoce, city a afekty. Snaží se být vždy objektivní. Bývá dogmatický ve svých názorech. Rád poznává vnější svět. Logicky svět chápe a popisuje.

252 252 Extravertovaný citový typ Je vysoce emocionálně až afektivně založený. Lne k tradičním hodnotám ( má tendence ke konzervatismu) Citlivý vůči názorům a očekávání i kritice jiných lidí. Společenský a živý. Feminní (vyskytuje se častěji u žen než mužů).

253 253 Extravertovaný percepční, vnímavý, smyslový, počitkový typ Je zaměřen na užívání, konzumaci života, prožitky potěšení a radosti. Hledá stále nové a příjemné zážitky. Je otevřený a orientovaný na reálný svět. Je adaptabilní vůči situacím i konkrétním lidem.

254 254 Extravertovaný intuitivní typ Má tvůrčí (kreativní) schopnosti a dovednosti. Je osobitý, svůj. Inspiruje ostatní k efektivním i tvořivým výkonům. Má úspěchy v podnikání a v politice. Má velkou schopnost a dovednost využívat včas různé příležitosti.

255 255 Typy introvertů - Myšlenkový; - citový; - percepční, smyslový, počitkový; - intuitivní. Opět postrádáme typ introvertovaný voluntaristický.

256 256 Introvertovaný myšlenkový (kognitivní) typ Je zaměřen na myšlení, abstrakce, hypotézy a teorie více než na city a vjemy. Nemá dobré včasné, praktické a utilitární uvažování. Často je nespolečenský. Intenzívně se zaměřuje na své soukromí.

257 257 Introvertovaný citový typ Racionální myšlení nepreferuje, spíše potlačuje. Je schopen hlubokého citu, intenzivních emocí. Navenek však své city vždy nedává najevo. Bývá tajemný, nepřístupný. Někdy až infantilně naivní. Emočně distancovaný od okolí.

258 258 Introvertovaný intuitivní typ Působí svým chováním na okolí excentricky. Jde často o nepraktického snílka a visionáře. Obtížně plánuje a programuje svou budoucnost. Mívá nedostatečný kontakt s realitou.

259 259 Introvertovaný smyslový typ. Rád se vyjadřuje uměním. Pasivní, klidný. Odtržený od každodenní reality. Hravý, esteticky citlivý, Má smysl i pro estetiku všedního dne. Dbá o formu, jeho vyjadřování má vysokou úroveň. Často potlačuje intuici.

260 260 Kompetence V pedagogice jsou intenzivně rozpracovávány tzv. klíčové kompetence: personální; - k získávání vědomostí, dovedností a návyků; - k získávání adekvátních názorů, postojů, hodnot ; -k řešení problémů; sociální, komunikativní.

261 261 Determinace psychiky a osobnosti Biologická. Psychosociokulturní. Osobní.

262 262 Biologická determinace Je dána organismem člověka: - dědičností (genetikou), - potřebami somatickými, - nervovou soustavou, - žlázami, - momentální kondicí organismu, - zráním a růstem organismu, - individuálními zvláštnostmi, - věkem, - nemocemi, úrazy, - stavem přírodního prostředí.

263 263 Dědičnost a osobnost Zdědit můžeme: - sklon k dlouhověkosti nebo krátkověkosti; - vzhled a vše co se vzhledem souvisí; - konstituci (např. leptosomní, atletickou, pyknickou nebo dysplastickou); - typ reaktivity nervové soustavy a s tím související temperament a úroveň neuroticismu a psychoticismu; - schopnosti obecné (inteligenci) i speciální (např. hudební nadání, výtvarný talent); - sklon k onemocnění některými nemocemi, např.: hemofilií (nedostatečnou krevní srážlivostí), cukrovkou, esenciální hypertenzí, duševními poruchami.

264 264 Genetické vlivy Muž bez zjištěné chromosomální aberace má genetický vzorec 46,XY, žena bez zjištěné chromosomální aberace má genetický vzorec 46,XX. Normální člověk má tedy ve svém karyotypu 46 chromosomů, z toho 44 jsou tzv.autozómy /ve 22 párech/ a 2 jsou pohlavní chromosomy /gonozómy/. U normální ženy jsou gonozómy označeny XX a u muže XY. U numerických aberací pohlavních chromosomů připojujeme příslušné písmeno, např. trisomie X má označení 47,XXX. U monosomie X nahradíme chybějící X nulou, tedy 45,X0(viz Turnerův syndrom). U numerických aberací autosomů také označíme příslušný změněný pár písmeny skupiny nebo číslem páru a chybějící chromosom znaménkem minus, nadpočetný chromosom znaménkem plus, takže např. Morbus Downi /mongolismus/ jako trisomie chromosomu 21 u chlapce je označována 47,XY,21+ a u dívky 47,XX,21 plus.

265 265 Genetické vlivy Klinefelterův syndrom je označován 47,XXY. Objevil ho americký endokrinolog rakouského původu Harry Klinefelter a popsal v roce (Výskyt 1:500). Jsou to muži vyšší postavy s feminními rysy. Mají málo výrazné sekundární pohlavní znaky, ochlupení mají ženského typu, varlata mají malá, častá je gynekomastie. Potence bývá snížená, jsou často neplodní. Jejich inteligence bývá v normě nebo v širší normě. V učení mívají obtíže. Ve srovnání s vrstevníky jsou méně aktivní a méně asertivní a agresivní. Bývají často vrstevníky (i menšími a slabšími) šikanováni. Léčba testosteronem.

266 266 Genetické vlivy Syndrom trizomie XYY u mužů (47,XYY) je označován jako supermuž (nadsameček). Častý výskyt je u mužů nad 185 cm. Mají nejen vyšší postavu, ale i sklon k agresivitě a k asociálnímu chování. Intelekt je zpravidla normální. Plodnost mají sníženou. Manželství není supermužům doporučováno pro špatnou prognózu citového vztahu manželů. Mají záchvaty zlosti a zuřivosti (agresivity) a jsou náladoví.

267 267 Genetické vlivy Syndrom trizomie XXX u žen (47,XXX) je označován jako superžena (nadsamička). Mají podobně jako supermuži nadměrně vysokou postavu. Jejich plodnost je snížena nebo chybí. Duševní vývoj bývá lehce opožděný. Prospěch ve škole mívají podprůměrný. U plodných (fertilních ) superžen je možno očekávat výskyt dcer s touto aberací a synů s aberací XXY, tedy s Klinefelterovým syndromem.

268 268 Genetické vlivy Např. AUTISMUS je determinován geny ve značné míře. Vysokofunkční autismus (inteligenčně v normě). Středně funkční autismus (inteligenčně lehká až střední retardace). Nízkofunkční autismus (inteligenčně těžká až hluboká retardace). V ČR je asi autistických jedinců (zejména mužů). Jde o pervazivní vývojovou poruchu.

269 269 Genetická determinace Geny významně zvyšují pravděpodobnost, že si jejich nositel vytvoří jisté psychické a osobnostní vlastnosti. Byly objeveny geny zodpovědné např. za nikotinismus, alkoholismus, deprese, radost z dobrodružství, za poruchy řeči, za špičkové sportovní výkony. Co není geneticky (konstitučně, jako subjekt možný, potencionálně ) dáno nedokáže plně,,dodat" ani dobré psychosociokulturní působení.

270 270 Sociální determinace Rodina. Škola. Sociální skupiny, zejména referenční (identifikační, napodobivé) a závadové. Media. Společenské normy. Právní normy. Etické normy. Kultura.

271 271 Podmínky úspěšnosti rodiny Lewis Madison Terman ( ) 1.Mimořádná spokojenost v původní rodině. 2.Šťastné (spokojené) dětství. 3.Bezkonfliktní vztah k matce a otci. 4.Disciplinovaná výchova (ne však drsná). 5.Silné citové pouto k matce a otci. 6.Otevřený vztah rodičů k dětem v otázkách sexuality. 7.Ne časté a ne příliš tvrdé tresty v dětství. 8.Vyrovnaný předmanželský vztah.

272 272 L.M. Terman

273 273 Základní a další funkce rodiny Státem primárně vyžadované: 1. Biologicko- reprodukční. 2. Ekonomicko (i materiálně) zabezpečovací. 3. Výchovně socializační. Další důležité funkce rodiny: Citová podpora. Tvorba zdravého a kulturního životního stylu.

274 274 Typy funkčnosti rodiny (pediatr a spoluzakladatel SOS vesniček Jiří Dunovský) Funkční (neklinická) rodina (asi 85%) Problémová rodina (asi 12,5%. Dysfunkční rodina (asi 2%). Afunkční rodina (asi 0,5%).

275 275 Jiří Dunovský a Marie Vodičková MUDr. a JUDr.

276 276 Klinické rodiny Rodiny se specifickými problémy a potřebami ohrožené závadami a poruchami v plnění svých základních funkcí, a proto často vyžadující odbornou pomoc a péči (např. psychologickou, pedagogickou, sociální, zdravotnickou). Např. rodiny s: nemocným dítětem. alkoholikem. narkomanem. workoholikem. rivalitními vztahy. domácím násilím. problémy před rozvodem. potížemi po rozvodu.

277 277 Typy zanedbávání v rodině Fyzické (přetěžování tělesnou prací). Zdravotní (strava, nemoci). Sociálně- kulturní ( oblékání, nevhodné trávení volného času). Bezpečnostní (pády, opařeniny, úrazy). Emoční (emoční deprivace nebo subdeprivace). Výchovné (edukativní insuficience).

278 278 Hlavní podmínky eufunkčního vývoje dítěte 1/2 Dobrý zdravotní stav rodičů. Absence genetické zátěže (včetně tč. spících nežádoucích genů). Zdárný průběh těhotenství. Zdárný průběh porodu. Zdárný průběh novorozeneckého období. Zdárný průběh všech etap (stadií) vývoje až do současnosti.

279 279 Hlavní podmínky eufunkčního vývoje dítěte 2/2 Dobrá úroveň rodiny: - socioekonomická; - psychosociální; - kulturní; - edukativní (kognice, emoce, konace). Dobrá úroveň scholarity i mimoškolní stimulace.

280 280 Faktorový model efektivnosti školy Cílevědomé vedení školy ředitelem. Angažovaný zástupce ředitele. Velký podíl učitelů na přípravě obsahu a organizace výuky. Shoda mezi učiteli ve vykonávání profesních povinností. Přesná strukturace času každého výukového dne. Intelektuálně náročná výuka. Výrazná pracovní atmosféra školy. Soustředěnost výuky na daná témata. Maximální komunikace mezi učiteli a žáky. Časté hodnocení výkonů žáků. Intenzívní spolupráce školy s rodiči. Příjemné klima ve škole pro žáky i učitele. (Mortimor, na základě longitudinálního výzkumu – dle Průcha: Moderní pedagogika)

281 281 Tradiční škola Tradiční česká a slovenská škola učí převážně vědomostem, podává především informace. Vyžaduje hlavně vnímání, paměť a pochopení, reproduktivnost. Nerozvíjí adekvátně kritické, hodnotící a tvořivé myšlení a kreativitu. Nepřipravuje v optimální míře na kvalitní a produktivní profesní a osobní život. (Kováč, D., 2007;318. Zelina M., 2007)

282 282 Psychosociokulturní determinace Jde o sociální, kulturní a především o správné edukativní působení na psychiku a osobnost v rodině a ve škole při akceptování a adekvátním emočním saturování dané osobnosti. Jde o adekvátní socializaci jako o proces výchovy a pasivního i aktivního učení, v němž si člověk osvojuje a internalizuje určitý kulturní systém norem, hodnot, dovedností, zkušeností a poznatků, jež mu umožňují začlenit se do určité společnosti a aktivně se účastnit jejího života.

283 283 Osobní determinace Autoregulace. Sebevýchova. Selfmanagement. Autokultivace. Egogenie.

284 284 Typy výchovy podle Leo Kannera ( ) Akceptující. Rejekční. Perfekcionistická. Hyperprotektivní.

285 285 Diagnostika vychovanosti Typy nesprávné výchovy: Rejekční Hyperdominantní Hyperprotektivní Kontrastní Laxní

286 286 Taxonomie vzdělávacích cílů (Bejamin S.Bloome: ) Zapamatování. Porozumění. Aplikace. Analýza. Syntéza. Hodnocení. Mastery Learning

287 287 Původní taxonomie Benjamina Blooma

288 288 Modernizovaná B.S. Bloomova taxonomie Zapamatovat si tj. získat pamětní poznatky. Porozumět tj. získat konceptuální poznatky. Aplikovat tj. využívat procedurální poznatky. Analyzovat (Analysing)- syntéza je ex Hodnotit tj. používat metakognitivní poznatky. Tvořit tj. vytvářet originální statky.

289 289 Benjamin Bloome ( )

290 290 Taxonomie sociálně- komunikativních cílů Royl (1978). Viz Vinelandská škála sociální zralosti.

291 291 Taxonomie výchovných cílů podle Jacquese Delorse, nar.1925 Učit se: poznávat; jednat; žít společně ; být.

292 292 Jacques Lucien Jean Delors

293 293 Diagnostika jednotlivých vývojových etap 1. Orálně senzorické období (do 1 roku života) : základní důvěra proti základní nedůvěře. 2. Svalově anální období (2 až 3. rok) : autonomie proti studu a pochybám. 3. Lokomotoricky genitální období (3. až 5 rok ): iniciativa proti vině. 4. Latence (6. až 12 rok) : snaživost proti méněcennosti. 5. Puberta a adolescence : ( 12 – 20 let) : identita proti konfuzi rolí. 6. Mladší dospělost : ( rok) : intimita proti izolaci. 7. Dospělost : (30 – 60 let) : generativita proti stagnaci. 8. Zralý věk : (od 60. let do smrti) : integrita proti zoufalství. (Erik Erikson: Osm věků)

294 294 Erik Erikson ( )

295 295 Vývojové etapy (fáze) podle S. Freuda 1.Orální (0 – 1 rok). 2. Anální (2. až 3. rok). 3. Falická ( 3 - let) Oidipovský komplex. Elektřin komplex. 4. Latentní (6 až 12 let). 5. Genitální (od 12 let).

296 296 Sigmund FREUD ( )

297 297 Taxonomie kognitivních cílů výuky podle Josefa Maňáka (2003) Reprodukce. Jednoduché myšlenkové operace. Složitější myšlenkové operace. Sdělení poznatku. Tvořivé myšlení.

298 298 Josef Maňák

299 299 Učební styly 1 Levohemisférový. Pravohemisférový ( Z. Matějček). Dynamický. Praktický. Imaginativní. Analytický (B.Mc. Carthyová). Verbalizátorský. Vizualizátorský.

300 300 Zdeněk Matějček ( )

301 301 Učební styly 2 Aktivátorský. Reflektorický. Teoretický. Praktický (P.Honey). Kognitivně komplexní. Kognitivně simplexní (G.Pask). Hloubkový. Mezistyl. Povrchní. (M. Solárová).

302 302 Učební strategie Metakognitivní. Automanažerské. Paměťové. Kompenzační. Motivační (emoční). Volní. Smyslové a pohybové. Sociálně komunikativní.

303 303 Diagnostika školní úspěšnosti a neúspěšnosti Zjištění druhů příčin školní neúspěšnosti: Sociálně psychologické (rodina, škola). Biologicko psychologické (příušnice). Intrapsychické (intelektuální pasivita).

304 304 Diagnostika inteligence IST – Inteligenz Struktur Test, tj. komplexní test struktury intelektu Rudolfa Amthauera. RA – Ravenovy progresivní matrice. Gd – F. Goodenoughové test kresby lidské postavy. R. Zazzovo pravidlo.

305 305 Pásma inteligence IQ 140 a vyšší – genialita superiorní inteligence. 120 – 129 značně nadprůměrná. 110 – 119 lehce nadprůměrná průměrná mírně podprůměrná inferiorní. 49 a méně mentální retardace..

306 306 Pásma mentální retardace Mentální retardace - lehká (Podle R. Zazza opoždění o 1/3 až ½ věku – platí do 16 let) IQ středně těžká (opoždění o více než 1/2věku) IQ těžká IQ hluboká IQ 20 (19) a níže Syndrom idiot savant – některé schopnosti enormně rozvinuty, jiné na úrovni mentální retardace, obvykle u autismu Demence Pseudodemence Sociální zanedbanost

307 307 Diagnostika vzdělanosti Žádoucí vlastnosti vzdělávacích cílů: SMART zkratka Specific- konkrétní. Measurable – měřitelný, kontrolovatelný. Achievable – akceptovatelný. Relevant- reálný. Timed – termínovaný.

308 308 Anormativita a patologie Dificility (závady chování a prožívání). Poruchy chování. Poruchy osobnosti (dříve např. psychopatie). Mentální retardace (dříve oligofrenie). Demence (např. poúrazové nebo senilní). Psychózy (např. schizofrenie, maniodepresivita).

309 309 Psychopatologické tendence některých učitelů (SCL Derogatis a spol.) Somatisace Obsese – kompulse. Interpersonální senzitivita. Deprese. Anxiozita. Hostilita. Fobie (např. arachnofobie, myzofobie). Paranoidní myšlení. Psychoticismus.

310 310 Leonard R. Derogatis

311 311 SOMATIZACE (12) 1. Bolesti hlavy (cefalgie). 0,1,2,3,4 2. Pocity na omdlení nebo závrati (vertigo). 0,1,2,3,4 3. Bolesti u srdce nebo na hrudníku. 0,1,2,3,4 4. Bolesti v kříži nebo jinde na páteři. 0,1,2,3,4 5. Návaly na zvracení (nausea, vomitus (lat.) nebo emesis (řec.)) nebo nevolnost od žaludku. 0,1,2,3,4 6. Bolesti svalů (myalgie). 0,1,2,3,4 7. Pocity nedostatku vzduchu nebo,,krátkosti dechu". 0,1,2,3,4 8. Návaly horka nebo chladu. 0,1,2,3,4 9. Necitlivost nebo pocity tuposti některých částí těla. 0,1,2,3,4 10. Pocity staženého hrdla, cizího tělesa v krku. 0,1,2,3,4 11. Pocity slabosti (astenie) v některých částech těla. 0,1,2,3,4 12. Pocity tíže v rukách nebo v nohách. 0,1,2,3,4 Doplňující otázky

312 312 Klíč k somatizaci Orientačně: hranice normy: 11 patologie :15

313 313 OBSESE a KOMPULZE Nechtěné, nepříjemné myšlenky, slova nebo nápady, kterých se nemůžete zbavit. 0,1,2,3,4 Strach, že si něco nezapamatuje nebo že v případě potřeby si na to okamžitě nevzpomene. 0,1,2,3,4 Nesnášení povrchnosti, nedbalosti a nepořádnosti. 0,1,2,3,4 Pocit, že Vám něco brání dostat se z místa (ukončit práci apod.). 0,1,2,3,4 Nutnost dělat vše velmi pomalu pro zabezpečení správnosti. 0,1,2,3,4 Potřeba kontrolovat a překontrolovávat po sobě to, co děláte. 0,1,2,3,4 Nerozhodnost, rozhodovat se s obtížemi. 0,1,2,3,4 Přestává mě to myslet, vypovídá mi paměť. 0,1,2,3,4 Vedlejší myšlenky mi brání soustředit se, 0,1,2,3,4 Nutkání opakovat tytéž úkony jako doteky, počítání, mytí se a podobně, 0,1,2,3,4

314 314 Klíč k obsesím a kompulzím Orientačně: hranice normy: 12 patologie : 13

315 315 Zvýšená interpersonální senzitivita Pocit, že Vás druzí kritizují. 0,1,2,3,4 Cítit se plachý(á), stydlivý(á) nesvůj (nesvá) ve vztahu k opačnému pohlaví. 0,1,2,3,4 Snadná zranitelnost citů. 0,1,2,3,4 Pocit, že Vám druzí nerozumějí nebo s vámi necítí. 0,1,2,3,4 Pocit, že jsou Vám lidé nepřátelští nebo Vás nemají rádi. 0,1,2,3,4 Pocity méněcennosti vůči druhým. 0,1,2,3,4 Cítit se nesvůj (á). Nejistý (á), když se na Vás lidé dívají. 0,1,2,3,4 Cítit se nesvůj (á) a nejistý (á) mezi lidmi. 0,1,2,3,4 Při jídle nebo pití v přítomnosti jiných lidí nepříjemný pocit. 0,1,2,3,4

316 316 Klíč k interpersonální senzitivitě Orientačně Hranice normy: 7 Patologie : 11

317 317 Subdeprese a deprese Ztráta sexuálního zájmu nebo uspokojení. 0,1,2,3,4 Pocit, že máte málo energie nebo že jste zpomalen(a). 0,1,2,3,4 Myšlenky na ukončení života. 0,1,2,3,4 Mít blízko k pláči, snadno se rozplakat. 0,1,2,3,4 Pocit, jako byste byl(a) chycen(a) do pasti, zaskočen (a),přistižen(a) při něčem nedovoleném apod. 0,1,2,3,4 Sebeobviňování. 0,1,2,3,4 Pocit osamělosti, opuštěnosti. 0,1,2,3,4 Sklíčenost, skleslost, smutná nálada. 0,1,2,3,4 Připouštět si nadměrné starosti. 0,1,2,3,4 Pocit, že nemáte o nic zájem. 0,1,2,3,4 Pocit beznaděje do budoucna. 0,1,2,3,4 Pociťovat vše jako značnou námahu. 0,1,2,3,4 Pocit, že za nic nestojíte, k ničemu nejste, nikam se nehodíte. 0,1,2,3,4

318 318 Klíč k subdepresím a depresím Orietačně Hranice normy: 12 Patologie: 20

319 319 ANXIOZITA Nervozita, vnitřní neklid nebo rozechvění. 0,1,2,3,4 Svalové chvění v rukách či nohách, třesavka. 0,1,2,3,4 Náhlé a bezdůvodné stavy vyplašenosti, zděšení, paniky. 0,1,2,3,4 Neurčité pocity úzkosti a strachu. 0,1,2,3,4 Bušení srdce nebo zrychlený tep. 0,1,2,3,4 Pocity napětí a rozrušenosti. 0,1,2,3,4 Chvilky pocitů hrůzy nebo paniky. 0,1,2,3,4 Pocity takového neklidu, nepokoje, že nemůžete ani klidně sedět. 0,1,2,3,4 Známé věci jako by byly podivné, neskutečné. 0,1,2,3,4 Děsivé myšlenky nebo představy. 0,1,2,3,4

320 320 Klíč k anxiozitě Orientačně Hranice normy: 10 Patologie: 15

321 321 HOSTILITA Dát se snadno znepokojit nebo podráždit. 0,1,2,3,4 Náhlé a bezdůvodné výbuchy emocí, afektů a nálad, které nemůžete ovládnout. 0,1,2,3,4 Nápady a nutkání někoho zbít, zranit ho nebo mu nějak ublížit (např. dát mu facku). 0,1,2,3,4 Touha lámat, rozbíjet nebo jinak ničit věci. 0,1,2,3,4 Dostávat se do častých sporů (konfliktogennost). 0,1,2,3,4 Sklony zlostně na někoho pokřikovat, křičet nebo vztekle házet, práskat věcmi (dveřmi). 0,1,2,3,4

322 322 Klíč k hostilitě Orientačně Hranice normy : 4 Patologie: 5

323 323 FOBIE Pocity strachu z otevřených prostranství (široké ulice, parky, pole). 0,1,2,3,4 Obavy, strach vycházet z domova. 0,1,2,3,4 Strach z cesty autobusem, vlakem, tramvají nebo metrem. 0,1,2,3,4 Nutnost vyhnout se ze strachu určitým místům, předmětům nebo činnostem. 0,1,2,3,4 V návalu lidí jako ve frontě, v obchodě, v kině se cítit nepříjemně, nejistě. 0,1,2,3,4 Nepříjemný pocit, nervozita, jste-li o samotě. 0,1,2,3,4 Strach z mdloby na veřejnosti. 0,1,2,3,4

324 324 Klíč k fobiím Orientačně Hranice normy: 3 Patologie: 5

325 325 PARANOIDNÍ MYŠLENÍ Pocit, že druzí mají vinu na většině Vašich obtíží. 0,1,2,3,4 Pocit, že většině lidí nelze věřit. 0,1,2,3,4 Pocit, že druzí Vás pozorují, sledují Vás nebo si o Vás povídají. 0,1,2,3,4 Mívat nápady nebo názory, které nejsou,,pro druhé". 0,1,2,3,4 Druzí Vám nevyjadřují dostatečně uznání za Vaše úspěchy a zásluhy. 0,1,2,3,4 Myšlenky, že Vás lidé využijí až zneužijí, dáte-li jim příležitost, necháte-li se. 0,1,2,3,4

326 326 Klíč k paranoidnímu myšlení Orientačně Hranice normy: 3 Patologie: 6

327 327 PSYCHOTICISMUS (10) Pomyšlení, že někdo může ovládat Vaše myšlenky. 0,1,2,3,4 Slyšení hlasů, zvuků apod., které jiní neslyší. 0,1,2,3,4 Pocit, že druzí čtou a znají Vaše tajné myšlenky. 0,1,2,3,4 Míváte myšlenky, které Vám připadají, že nejsou Vaše vlastní. 0,1,2,3,4 Pocity samoty, osamocenosti, i když jste mezi lidmi. 0,1,2,3,4 Mívat myšlenky sexuálního obsahu, které silně obtěžují, znepokojují. 0,1,2,3,4 Myšlenky, že zasloužíte potrestání za hříchy, přestupky nebo poklesky. 0,1,2,3,4 Myšlenka, že se děje nebo se už stalo něco vážného, změna s Vaším tělem. Necítíte se citově blízký(á) k žádné osobě. 0,1,2,3,4 Dojem, že s Vaším myšlením, rozumem není něco v pořádku. 0,1,2,3,4

328 328 Klíč k psychoticismu Orientačně Hranice normy: 3 Patologie : 5

329 329 Nezařazené položky (7) 1. Poor appetite. Špatná chuť k jídlu. 0,1,2,3,4 2. Trouble falling asleep. Potíže s usínáním. 0,1,2,3,4 3. Toughts or deah or dying. Myšlenky na smrt nebo umírání. 0,1,2,3,4 4. Overeating. Přejídání se. 0,1,2,3,4 5. Awakening in the early morning. robouzíte se příliš brzy. 0,1,2,3,4 6. Sleep that is restless or disturbed. Neklidný nebo narušený spánek. 0,1,2,3,4 7. Feelings of guilt. Pocity viny. 0,1,2,3,4

330 330 Klíč k nezařazeným položkám Orientačně Hranice normy: 6 Patologie: 9

331 331 Obecný ukazatel závažnosti Orientačně Hranice normy : 72 Patologie.10 7

332 332 Klinická psychologie a patopsychologie Boleslav Bárta ( ). Klinický psycholog ve školství. Zakladatel Psychologické výchovné kliniky V Brně.

333 333 Klasifikace dětí a mládeže se závadami chování a prožívání Podle symptomatologie (tj. projevovaných příznaků), která nám může pomoci jako metodika vyhledávání, identifikace jednotlivých typů dětí, si můžeme hlavní okruhy závad chování a prožívání (občasných, kratších, situačních a ještě nedosahujících kvantitativní ani kvalitativní úrovně a závažnosti poruch osobnosti a poruch chování uváděných např. v Mezinárodní klasifikaci nemocí (MKN) vydávané Ženevou) rozdělit do deseti skupin: zvýšená psychická tenze Infantilismus, parvuloismus sociálně pedagogicky anormativní chování zvýšená interpersonální tenze až intropunitivita parciální nedostatky komunikačních schopností a dovedností (zejména ústní i psané řeči) a poznávacích procesů závady motoriky, lokomoce a praxie psychomotorická instabilita sociální, edukativní a kulturní zanedbanost závady ve školské zdatnosti a výkonnosti závady profesní a studijní orientace a adaptace

334 334 Zvýšená psychická tenze 1/10 Mezi projevy zvýšené psychické tenze patří: tréma, chvění, třes rukou, hlasu ( 0 – 1 – ) přecitlivělá reakce na neúspěch, lítostivost, plačtivost ( 0 – 1 – ) zasní se a je duchem nepřítomný (á) ( 0 – 1 – ) špatná nálada (vypadá nespokojeně) ( 0 – 1 – ) tísnivě prožívá svůj vzhled a jeho změny ( 0 – 1 – ) zvýšená duševní zranitelnost, sebepodceňování ( 0 – 1 – ) citové strádání( 0 – 1 – ) měnění barvy v obličeji, návaly krve, skvrny v obličeji, blednutí( 0 – 1 – ) strach z běžných věcí (např. z výšky, samoty, tmy, zvířat( 0 – 1 – ) okusování nehtů ( 0 – 1 – ) bolesti hlavy, břicha, pocity slabosti při negat. medicínských nálezech ( 0 – 1 – ) zvýšená potivost( 0 – 1 – ) pomrkávání, záškuby v obličeji, pohazování rukou, ramenem ( 0 – 1 – ) pokašlávání, posmrkávání, aniž je člověk nachlazen ( 0 – 1 – ) mne si často ucho, bradu, kroutí si vlasy, poštipuje se, cucá si prst( 0 – 1 – )

335 335 Psychomotorická instabilita 2/10 Mezi typické příznaky psychomotorické instability patří např.: velká živost, pohyblivost až neklid( 0 – 1 – ) nedovede klidně sedět, vrtí se, vybíhá z místa( 0 – 1 – ) mluví bez vyzvání, skáče druhým do hovoru( 0 – 1 – ) jedná zbrkle, impulzivně, bez rozmyšlení( 0 – 1 – ) nedokáže uspokojivě spolupracovat( 0 – 1 – ) pohybuje se překotně, naráží do předmětů, padá( 0 – 1 – ) nevydrží dlouho u jedné hry, činnosti, práce( 0 – 1 – ) nepozornost, rozptýlenost, závady pozornosti, nedovede se soustředit( 0 – 1 – ) brzy se unaví( 0 – 1 – ) náladovost, spory, konflikty( 0 – 1 – ) nápadně se střídají dny, kdy se mu(jí) vše daří, a dny, kdy je nezvladatelný (á) a má samý neúspěch( 0 – 1 – ) nevhodně vykřikuje( 0 – 1 – ) chová se bez náležitého odstupu( 0 – 1 – ) při práci se zabývá vedlejší činností ( 0 – 1 – )) drobné i větší úrazy( 0 – 1 – ).

336 336 Sociálně pedagogicky anormativní chování 3/10 Mohou se vyskytovat např. tyto příznaky anormativního chování: agresivita, destruktivnost, trápení zvířat a hmyzu, šikanování ostatních ( 0 – 1 – ) výbuchy zlosti ( 0 – 1 – ) zlomyslnost( 0 – 1 – ) krádeže a podvádění, lhavost ( 0 – 1 – ) drzost, vulgární vyjadřování, hrubost ( 0 – 1 – ) negativismus vůči autoritám, hádky a spory s dospělými( 0 – 1 – ) záškoláctví, toulavost, přespávání mimo domov, žádný nebo malý pocit viny při přestupcích( 0 – 1 – ) členství v závadové skupině, volba nevhodných kamarádů( 0 – 1 – ) vedení k odporu proti učiteli, vychovateli, vedoucímu ( 0 – 1 – ) závady v sebeřízení ( 0 – 1 – ) nežádoucí hodnotová orientace, pití alkoholických nápojů ( 0 – 1 – ) oplzlé řeči, předčasné sexuální zkušenosti ( 0 – 1 – ) experimentování s nevhodným tetováním ( 0 – 1 – ) sklon k závislosti na nikotinismu ( 0 – 1 – ) experimentování s drogami ( 0 – 1 – )

337 337 Infantilismus, parvuloismus 4/10 Mezi typické a pozorováním a rozhovorem snadno zjistitelné příznaky infantilismu patří: chování psychosociálně odpovídá nižšímu věku ( 0 – 1 – ) věk nepřiměřená hravost ( 0 – 1 – ) mnoho zdrobnělin v řeči ( 0 – 1 – ) nepřiměřená mazlivost ( 0 – 1 – ) nepřiměřená naivita ( 0 – 1 – ) emoční labilita ( 0 – 1 – ) nesamostatnost ( 0 – 1 – ) egocentričnost ( 0 – 1 – ) fantazijní zaměřenost ( 0 – 1 – ) nedostatek zájmu o práci ( 0 – 1 – ) nadměrná závislost na pomoci druhých při práci, při oblékání ( 0 – 1 – ) vyhledává přátelství převážně mladších nebo naopak starších( 0 – 1 – ) kladení důrazu na nápadnost v oblékání, účesu i obouvání( 0 – 1 – ) zanedbávání vypracování úkolů ( 0 – 1 – ) celkově dětinské chování a prožívání ( 0 – 1 – ) To vše při inteligenci v mezích normy.

338 338 Zvýšená intropunitivita 5/10 Osoba se zvýšenou intropunitivitou má např.: strach nebo nadměrný ostych před cizími lidmi ( 0 – 1 – ) snadnou duševní zranitelnost( 0 – 1 – ) sklon nést těžce i nepatrné napomenutí ( 0 – 1 – ) přehnanou reakci na případný neúspěch ( 0 – 1 – ) sklon podléhat zákonitosti nadměrné motivace ( 0 – 1 – ) tendenci při zkoušení mluvit potichu ( 0 – 1 – ) neschopnost uplatnit své znalosti, snížené sebevědomí ( 0 – 1 – ) obtížné přizpůsobování se v nových situacích( 0 – 1 – ) sklon k odmítání slovní komunikace ( 0 – 1 – ) potřebu ujišťování o správnosti svého postupu a potřebu systematického výchovného vedení k adekvátní sebedůvěře a adaptabilní komunikaci ( 0 – 1 – ) sklon chovat se nejistě a „podezřele“ při vyšetřování přestupků i když je sám(a) nevinen(a) apod. ( 0 – 1 – ) sklon k samotářství ( 0 – 1 – ) sebepodceňování ( 0 – 1 – ) neschopnost se s ostatními sblížit ( 0 – 1 – ) uzavřenost, projevuje se často tichou vzdorovitostí, pasivním negativismem ( 0 – 1 – ) sklon k nesmělosti, plachosti, přílišné podřídivosti ( 0 – 1 – ) přeceňuje ostatní lidi ( 0 – 1 – ).

339 339 Parciální nedostatky řeči a poznávacích procesů 6/10 Mezi symptomy této dificility patří: narušení zvuku řeči, např. huhňavost ( 0 – 1 – ) narušení plynulosti a tempa řeči, např. breptavost( 0 – 1 – ) narušení článkováni řeči, např. Patlavost (dyslalie) ( 0 – 1 – ) závady řeči doprovázející jiné dominantní postižení( 0 – 1 – ) závady hlasu( 0 – 1 – ) potíže ve čtení a jazycích, ač např. v matematice dobře prospívá ( 0 – 1 – ) zaměňování slov a písmen - na konci prvního ročníku i později pozměňuje tvarově nebo zvukově podobná písmena, např. r-z, k-h, d-t, n-m, a-e, p-g, d-b ( 0 – 1 – ) slabikuje,není schopno při čtení sledovat obsah čteného (i ve vyšší třídě)( 0 – 1 – ) obtížně skládá i jednoduchá slova ( 0 – 1 – ) při čtení vyslovuje s obtížemi těžší skupiny souhlásek a neznámá slova( 0 – 1 – ) přehazuje či vynechává při čtení hlásky a slabiky, hlavně koncové ( 0 – 1 – ) přehazuje či vynechává hlásky a slabiky při psaní( 0 – 1 – ) píše s gramatickými chybami( 0 – 1 – ) domýšlí si koncovky a slabiky (často chybně) ( 0 – 1 – ) zaměňování tvarově či zvukově podobných písmen: s-z, p-q, m-n, h-k, z-c, b-d, t-j ( 0 – 1 – ) Rozlišování zrcadlových písmen souvisí s vývojem uvědomělého poznávání pravé a levé strany. Někdy je čtení jen nápadně pomalé, těžkopádné, ale bez typických chyb. V písemném projevu dítěte často vynechává a přidává písmenka, nerozlišuje tvrdé a měkké slabiky: di-dy atp., špatně píše tvary písmen, zaměňuje je, přehazuje pořadí písmen ve slově (dysortografie bývá asi v 60 % spojena s dyslexií).

340 340 Závady motoriky, lokomoce a praxie 7/10 U jedinců s problémy v motorice, lokomoci a praxii (obratnosti) se vyskytuje např.: mimořádně neúhledný kresebný a výtvarný projev( 0 – 1 – ) potíže v prostorové orientaci ( 0 – 1 – ) kostrbaté písmo s nepřiměřeným tlakem( 0 – 1 – ) neobratnost a nesamostatnost v sebeobsluze( 0 – 1 – ) manuální nezručnost( 0 – 1 – ) potíže v rýsování ( 0 – 1 – ) neobratnost v tělocviku, nešikovnost( 0 – 1 – ) neuspořádanost pohybů při chůzi( 0 – 1 – ) upadnutí, úrazy, poranění( 0 – 1 – ) částečně ochrnutá ruka, noha, kulhání( 0 – 1 – ) přecvičená levá ruka, protože nelze používat pravou( 0 – 1 – ) překřížená lateralita( 0 – 1 – ) nevyhraněná lateralita( 0 – 1 – ) grimasování( 0 – 1 – ) třesy, záškuby( 0 – 1 – ) nezvládnuté pohyby( 0 – 1 – ) závada uspořádání, plynulosti a souhry aktivních volních pohybů( 0 – 1 – ) zhoršené vnímání vlastního těla( 0 – 1 – )

341 341 Sociální, edukativní a kulturní zanedbanost 8/10 Jedinec s touto dificilitou projevuje např.: špatnou přípravu na vyučování ( 0 – 1 – ) výukové nedostatky, ač je normálně rozumově nadané( 0 – 1 – ) obtížné chápání výkladu nové látky pro velké mezery ve znalostech( 0 – 1 – ) primitivní a vulgární formy sociální komunikace( 0 – 1 – ) malou slovní zásobu( 0 – 1 – ) vývojové závady řeči mluvené i psané ( 0 – 1 – ) nedbalou úprava zevnějšku ( 0 – 1 – ) nepořádek v osobních věcech( 0 – 1 – ) nezájem o četbu časopisů a knih ( 0 – 1 – ) nezájem o kulturní záležitosti ( 0 – 1 – ) nezájem o divadelní hry a vážné filmy ( 0 – 1 – ) opožděný somatický vývoj, nižší vzrůst, nízká hmotnost atd. ( 0 – 1 – ) nedostatky v návycích osobní hygieny ( 0 – 1 – ) odpudivý zápach ( 0 – 1 – ) nečistota pomůcek ( 0 – 1 – )

342 342 Podprůměrná školská zdatnost a výkonnost 9/10 Absolutní školní neúspěšnost ( 0 – 1 – ) Relativní školní neúspěšnost ( 0 – 1 – ) Sociálně psychologické příčiny ( 0 – 1 – ) Biologicko-psychologické příčiny ( 0 – 1 – ) Intrapsychické příčiny ( 0 – 1 – ) Chybná technika učení ( 0 – 1 – ) Intelektuální pasivita ( 0 – 1 – ) Záporný vztah k učení ( 0 – 1 – ) Důsledky ADD (závady a poruchy pozornosti) a ADHD ( 0 – 1 – ) Poruchy sebehodnocení ( 0 – 1 – ).

343 343 Závady ve školské a profesní orientaci a adaptaci 10/10 Za závady v profesní a studijní orientaci a adaptaci považujeme: nerozhodnost v tom, jaké povolání nebo školu si má vybrat ( 0 – 1 – ) nezájem o další studium ( 0 – 1 – ) nezájem o konkrétní profesi( 0 – 1 – ) lenivost ( 0 – 1 – ) neomluvené absence ( 0 – 1 – ) sklon k fluktuaci ( 0 – 1 – ) nedodržování hygienických pokynů při práci ( 0 – 1 – ) nedodržování bezpečnostních pokynů při práci( 0 – 1 – ) neadekvátnost a nereálnost volby povolání (studia), a to buď z hlediska schopností nebo motivace apod. ( 0 – 1 – ) neangažovanost při volbě povolání či studia ( 0 – 1 – ) pasivitu nebo lhostejnost k vlastní budoucnosti ( 0 – 1 – ) projevy obtížné adaptace na studium či profesi ( 0 – 1 – ) projevy záporného vztahu k vybranému studiu či profesi ( 0 – 1 – ) snahu přestoupit na jiný obor nebo z oboru odejít ( 0 – 1 – ) sklon k profesní labilitě jedince v určité profesi ( 0 – 1 – )

344 344 Obecná charakteristika dificilit 1.Nesplňují závazná kriteria uvedená pro poruchy chování a poruchy psychiky a osobnosti v MKN–l0, jsou tedy nepatologické a nedefektní. 2.Jsou krátkodobější, mívají epizodický ráz. 3.Jejich projevy jsou méně intenzivní a někdy pouze monosymptomatické. 4.Jsou společensky méně závažné než poruchy. 5.Jsou podmíněné spíše situačně a sociálně (edukativně) než osobnostně zakotveny (např.geneticky). 6.Jsou častěji reverzibilní (tedy prognosticky optimističtější než poruchy). 7.Reagují kladně již na adekvátní pedagogickou a psychologickou nápravnou péči.

345 345 Poruchy osobnosti a chování F60 Specifické poruchy osobnosti.F60 Specifické poruchy osobnosti. F61 Smíšené a jiné poruchy osobnosti.F61 Smíšené a jiné poruchy osobnosti. F62 Přetrvávající změny osobnosti, které nelze přisoudit hrubému poškození nebo nemoci mozku.F62 Přetrvávající změny osobnosti, které nelze přisoudit hrubému poškození nebo nemoci mozku. F63 Návykové a impulzivní poruchy.F63 Návykové a impulzivní poruchy. F64 Poruchy pohlavní identity.F64 Poruchy pohlavní identity. F65 Poruchy sexuální preference.F65 Poruchy sexuální preference. F66 Psychické a behaviorální poruchy spojené se sexuálním vývojem a orientací.F66 Psychické a behaviorální poruchy spojené se sexuálním vývojem a orientací. F68 Jiné poruchy osobnosti a chování u dospělých.F68 Jiné poruchy osobnosti a chování u dospělých. F69 Nespecifikovaná porucha osobnosti a chování u dospělých.F69 Nespecifikovaná porucha osobnosti a chování u dospělých.

346 346 F60 Specifické poruchy osobnosti –F60.0 Paranoidní porucha osobnosti. –F60.1 Schizoidní porucha osobnosti. –F60.2 Dissociální porucha osobnosti. –F60.3 Emočně nestabilní porucha osobnosti. –F60.4 Histrionská porucha osobnosti. –F60.5 Anankastická porucha osobnosti. –F60.6 Anxiózní (vyhýbavá) porucha osobnosti. –F60.7 Závislá porucha osobnosti. –F60.8 Jiné specifické poruchy osobnosti. –F60.9 Porucha osobnosti nespecifikovaná

347 347 Obecně o specifických poruchách osobnosti Jde o trvalé povahové odchylky od normy (dřívější označení – psychopatie):Jde o trvalé povahové odchylky od normy (dřívější označení – psychopatie): - převažují vlivy genetické nad psychosociálními.- převažují vlivy genetické nad psychosociálními. Diagnostická kritéria: trvalé výrazně disharmonické postoje a chování, které je výrazně maladaptivní v široké oblasti osobních a sociálních situací.Diagnostická kritéria: trvalé výrazně disharmonické postoje a chování, které je výrazně maladaptivní v široké oblasti osobních a sociálních situací.

348 348 Specifické poruchy osobnosti 1 Paranoidní porucha osobnosti (též kverulatorní, fanatická): Paranoidní porucha osobnosti (též kverulatorní, fanatická): –povaha málo společenská, nedůtklivá a vztahovačná s malým smyslem pro humor, se sklonem vyvolávat konflikty; nadměrná citlivost na nezdary, na domnělé urážky, trvalá tendence k zášti. Schizoidní porucha osobnosti: –citový chlad, uzavřenost, nesdílnost, neschopnost prožívat radost (anhedonie), oploštělá afektivita, autismus. Disociální porucha osobnosti: –sklon k protispolečenskému chování (opakovaná trestná činnost), neprožívají pocit viny, neschopnost empatie, … Emočně nestabilní porucha osobnosti: Emočně nestabilní porucha osobnosti: –povaha cholerická se silnými, málo zvladatelnými afekty a sklonem ke zkratkovému jednání agresivního rázu.

349 349 Specifické poruchy osobnosti 2 Histriónská porucha osobnosti (infantilní, hysterická):Histriónská porucha osobnosti (infantilní, hysterická): –sklon k teatrálnosti a dramatizování, labilní a povrchní emotivita, infantilní projevy a touha být středem pozornosti –zahrnuje i příznaky poruchy dříve označované jako hysterická psychopatie - pocit trvalého napětí a neuspokojení vedoucí k vyvolání scén s prudkými afekty, sklony k vyčítání, obviňování druhých osob a manipulování s nimi, neztišitelný pláč, záliba v tajemných náznacích,pomstychtivost, sklon k bájivé lhavosti, účelové reakce –narušení partnerských vztahů, zneužívání psychoaktivních látek, časté střídání partnerů –někdy schopnost sebeobětování, neodolatelný šarm –k histriónské osobnosti má blízko osobnost narcistická - nedostatek empatie, vyžadování pozornosti, závistivost, vysoké sebevědomí, …

350 350 Specifické poruchy osobnosti 3 Anankastická porucha osobnosti:Anankastická porucha osobnosti: –vtíravé pochybování o vlastních schopnostech, nerozhodnost, vnitřní nejistota –kompenzace  sklon k perfekcionismu. Anxiózní (vyhýbavá) porucha osobnosti:Anxiózní (vyhýbavá) porucha osobnosti: –trvalý nedostatek sebedůvěry spojený s nepříjemnými pocity úzkostného napětí a obav. Závislá porucha osobnosti:Závislá porucha osobnosti: –touha být ve společnosti druhých lidí, byť v subalterním postavení, –synonyma: astenická, pasivní, sebepoškozující osobnost. Jiné specifické poruchy osobnosti:Jiné specifické poruchy osobnosti: –osobnost nestálá, nezdrženlivá, –osobnost pasivně agresivní.

351 351 Afektivní poruchy Klasifikační kritéria pro afektivní poruchy (MKN 10):Klasifikační kritéria pro afektivní poruchy (MKN 10): příčina – primární (dříve endogenní), sekundární (dříve exogenní).příčina – primární (dříve endogenní), sekundární (dříve exogenní). polarita – bipolární, unipolární.polarita – bipolární, unipolární. intenzita – lehká, střední, těžká: psychotická, nepsychotická.intenzita – lehká, střední, těžká: psychotická, nepsychotická. délka trvání – krátkodobé výkyvy nálad (cyklotymie),délka trvání – krátkodobé výkyvy nálad (cyklotymie), dlouhodobý pokles nálady (dystymie).dlouhodobý pokles nálady (dystymie).

352 352 Afektivní poruchy podle MKN 10 F30 Manická epizoda.F30 Manická epizoda. F31 Bipolární afektivní porucha.F31 Bipolární afektivní porucha. F32 Depresivní epizoda.F32 Depresivní epizoda. F33 Periodická (rekurentní) depresivní porucha.F33 Periodická (rekurentní) depresivní porucha. F34 Trvalé poruchy nálady (afektivní poruchy).F34 Trvalé poruchy nálady (afektivní poruchy). F38 Jiné poruchy nálady (afektivní poruchy).F38 Jiné poruchy nálady (afektivní poruchy). F39 Nespecifikovaná porucha nálady (afektivní porucha).F39 Nespecifikovaná porucha nálady (afektivní porucha).

353 353 F 30 Manická epizoda Základní příznak – porucha nálady – od nálady povznesené nebo podrážděné až po expanzivní.Základní příznak – porucha nálady – od nálady povznesené nebo podrážděné až po expanzivní. Abnormní nálada trvá min. 4 dny u hypománie a týden u mánieAbnormní nálada trvá min. 4 dny u hypománie a týden u mánie pro diagnózu musí být přítomny minimálně 3 další příznaky:pro diagnózu musí být přítomny minimálně 3 další příznaky: –zvýšená aktivita nebo neklid, zvýšená hovornost, roztržitost, nesoustředivost až myšlenkový trysk, snížená potřeba spánku, zvýšená sexuální aktivita, utrácení, nezodpovědnost, nevhodné chování, vystupňované u mánie až do riskantního chování, zvýšená sociabilita nebo nadměrná familiárnost u mánie navíc velikášství a ztráta normálních sociálních zábran;u mánie navíc velikášství a ztráta normálních sociálních zábran; u psychotické mánie – přítomny bludy (asi u poloviny manických epizod) nebo halucinace.u psychotické mánie – přítomny bludy (asi u poloviny manických epizod) nebo halucinace.

354 354 Primární prevence Prevence je předcházení závadám, poruchám a chorobám. Primární prevence zabraňuje vzniku závady, onemocnění či poruchy vyloučením škodlivých činitelů ještě ve stadiu bez závad, poruch a chorob, tedy ještě ve stádiu plného zdraví (např. otužováním). Primordiální prevence znamená nástup primární prevence ve vztahu k prostředí, životnímu stylu a takovému chování a prožívání, které pravděpodobně povede ke snížení rizika onemocnění nebo závad a poruch chování a osobnosti.

355 355 Sekundární prevence Sekundární tendence má zabránit rozvoji a postupu závady, poruchy nebo choroby, která již vznikla. Předpokládá ovšem správné rozpoznání, identifikaci, adekvátní diagnózu závady, poruchy či choroby v časném stadiu.

356 356 Terciární prevence Terciární prevence se zaměřuje na následky závady, poruchy či onemocnění, které se již rozvinuly. Má tyto následky napravit nebo alespoň zabránit jejich zhoršování.

357 357 Kvartérní prevence Kvartérní prevence znamená rozpoznání, diagnostiku a předcházení důsledkům progredujících a nevyléčitelných chorob a poruch, relativní optimalizaci zbytkových funkcí a kvality života.

358 358 Genetická prevence Prekoncepční. Výběr partnera a plánované rodičovství.Pozor na inbríding (křížení pokrevních příbuzných). Prenatální: volba pohlaví dítěte.(Např. u hemofilie). Postnatální: rodinný ochranný režim (např. u rodin s vysokým TK nebo alergií).

359 359 Psychoterapeutická náprava závad, poruch a chorob Racionální. Sugestivní. Abreaktivní. Tréniková. Kombinovaná. Etikoterapie.

360 360 Asertivní techniky Základní asertivní techniky jsou technikami, která nám umožní přiměřeně se chovat v různých situacích Pokažená gramofonová deska - technika, která nás klidným opakováním toho, co chceme učí vytrvalosti v prosazování svého požadavku, bez nutnosti připravených argumentů nebo pocitu zlosti. Umožňuje ignorovat manipulativní a argumentační pasti a trvat při tom na svém Otevřené dveře – technika, která nás učí akceptovat manipulativní kritiku tak, že klidně přiznáte svému kritikovi, že v tom, co říká, je i něco pravdy. Dovoluje vám to zůstat konečným soudcem sebe samého i toho, co děláte. Umožňuje vám přijímat kritiku klidně, bez úzkosti obrany a zároveň vašemu kritikovo neposkytuje žádné posilnění. Sebeotevření – technika ulehčující sociální komunikaci a redukující manipulaci pomocí vyjádření kladných i záporných aspektů vaší osobnosti a chování. Umožňuje klidně vyjádřit i takové věci, které u vás dříve vytvářely pocity nevědomosti, úzkosti a viny. Volné informace- technika, která učí rozpoznávat v konverzaci i prvky, které jsou pro vašeho partnera zajímavé a důležité a současně nabízí to, že o sobe můžete poskytnout informace i vy. Snižuje plachost při zahajování rozhovoru a ulehčuje ho oběma stranám.

361 361 Asertivním techniky Negativní aserce - technika, která vás učí přijímat vaše chyb a omyly bez toho, aby jste se museli ospravedlňovat. Jednoznačně souhlasíte s kritikou vašich negativních kvalit, ať už je konstruktivní nebo agresivní. Umožňuje posouzení vlastního chování bez obrany, úzkosti, či popírání chyb. Zároveň redukuje zlost a agresivitu vašeho kritika. Negativní dotazování – technika, která vede k aktivní podpoře kritiky s cílem použít získané informace pokud jsou konstruktivní, nebo je vyčerpat, pokud jsou manipulativní. Kritik je přitom vedený k větší asertivitě a menší závislosti na manipulativních manýrách. Selektivní ignorování – technika, která také umožňuje vyrovnávat se s kritikou. Nereagujeme na kritiku manipulační, nevěcnou či příliš všeobecnou. Dáme najevo, že jsme řečené vyslechli, k podstatě věci se však nevyjadřujeme.Pokud kritik pokračuje konkrétně a nemanipuluje ihned navážeme věcnou komunikaci. Umožňuje vyhnout se zkratkovitým a alergickým reakcím. Kritizovaného to vede k větší asertivitě. Přijatelný kompromis – pokud není v sázce naše sebeúcta. Je vhodné v rámci sebeprosazení nabídnout pro obě strany přijatelný kompromis. Tam, kde je v sázce osobní sebehodnocení, kompromisy při asertivním chová

362 362 Edukace asertivity (individualismu) Desatero asertivních práv Máme právo sami posuzovat své chování a city a být za ně odpovědni. Máme právo nenabízet žádné omluvy a výmluvy ospravedlňující naše chování. Máme právo posoudit, zda a nakolik jsme zodpovědní za řešení problémů druhých lidí. Máme právo změnit svůj názor. Máme právo říci: "Já nevím." Máme právo být nezávislí na dobré vůli ostatních. Máme právo dělat chyby a být za ně zodpovědní. Máme právo dělat nelogická rozhodnutí. Máme právo říci: "Nerozumím." Máme právo říci: "Je mi to jedno."

363 363 Andrew Salter ( )praktický psycholog v NY, autor AT (asertivní trénink)

364 364 Pedagogicko-psychologická diagnostika učitele Vyučovací styl učitele, úroveň a stupeň pedagogického mistrovství. Odborné a pedagogické teoretické i praktické znalosti a schopnosti učitele (jeho vnitřní potenciál umožňující řešit pedagogické situace). Osobnost učitele. Schopnosti (IQ) a tvořivost. Charakter, temperament. Pozice učitele. Role učitele. Morální kodex učitele.

365 365 Pedagogické znalosti Deklarativní. Procedurální. Konceptuální. Metakognitivní.

366 366 Vyučovací styl učitele Autokratický Demokratický Liberální Levohemisférový Pravohemisférový

367 367 Klíčové kompetence učitele (Vašutová, 2001) Předmětová Psychodidaktická Obecně pedagogická Diagnostická a intervenční Psychosociální a komunikativní Manažerská a normativní Profesní a osobnostní

368 368 Klíčové kompetence učitele (Vlastimil Švec, 2005) Sociálně komunikativní. Osobnostní. Psychodidaktická.

369 369 Nežádoucí psychosociální vlivy prostředí Parentogenie (negativní působení rodičů). Pedagogenie (negativní působení učitelů). Managerogenie(negativní působení řídících pracovníků). Iatrogenie (negativní působení lékařů). Sororigenie (negativní působení zdravotních sester). Egogenie (negativní působení sebe na sebe sama).

370 370 Cíle správné výchovy a sebevýchovy 1. Adekvátní vnímání reality. 2. Akceptace sebe i druhých. 3. Spontánnost (expresivnost). 4. Zaměření na problémy. 5. Smysl pro humor. 6. Tvořivost. 7. Automonitorování, autoregulace. 8. Socializovanost. 9. Integrovanost. 10. Úsilí a maximální kultivovanost osobnosti.

371 371

372 372 Člověk současný a budoucí Přítomnost: Homo sapiens (člověk moudrý) Homo faber (člověk vyrábějící) Budoucnost: Homo creans: člověk tvořivý


Stáhnout ppt "1 PEDAGOGICKO PSYCHOLOGICKÁ DIAGNOSTIKA Prof.PhDr.Rudolf Kohoutek,CSc."

Podobné prezentace


Reklamy Google