Ekonomická podstata vědeckotechnického pokroku, souvislost s globalizací a důsledky na hospodářský vývoj Ing. Jiří Klvač, CSc.

Prezentace na téma: "Ekonomická podstata vědeckotechnického pokroku, souvislost s globalizací a důsledky na hospodářský vývoj Ing. Jiří Klvač, CSc."— Transkript prezentace:

1 Ekonomická podstata vědeckotechnického pokroku, souvislost s globalizací a důsledky na hospodářský vývoj Ing. Jiří Klvač, CSc.

2 Registrační číslo: CZ.1.07/2.2.00/28.0138
Název projektu: Modularizace manažerského a psychologického vzdělávání na Univerzitě Palackého v Olomouci cestou inovace a propojení ekonomických a psychologických studijních programů

3 Obsah: 1. Ekonomická charakteristika vědeckotechnického pokroku (VTP) 2. Základní rysy soudobé globalizace – prostředí v němž VTP působí 3. Některé důsledky propojení VTP a globalizace na makroekonomické veličiny (zaměstnanost, zadluženost, stagnace)

4 Znalosti získané studiem tématu:
Studenti se seznámí se vstupní, zdrojově – procesní (nákladovou) polohou a s výstupní, výsledkovou (efektivnostní) polohou VTP, jimiž se tento proces ve vzájemné podmíněnosti projevuje a prosazuje v reálné ekonomice. Pochopí ekonomickou podstatu VTP – substituční procesy úspory živé práce, materiálových, energetických vstupů a růstu užitných vlastností a kvality produkce a služeb – která propojením vědeckého a technologického pokroku a nové kvality pracovních sil představuje soudobou moderní podobu výrobních činitelů. Porozumí základním vývojovým tendencím liberalizované, globalizované světové ekonomiky začátku 21. století, v jejímž prostředí VTP působí. Seznámí se s globalizačními a technologickými vývojovými vlnami a moderními snahami, vysvětlit jimi cyklickou podobu soudobého společenského vývoje v technologické éře kapitalismu. Dají si do souvislosti důsledky, jimiž pracovně úsporný vědeckotechnologický pokrok a inovace působí na reálnou ekonomiku, zejména v oblasti trhu práce, zadluženosti a stagnace.

5 Úvod: V současné době spojení pojmů vědeckotechnický pokrok a globalizace vytváří důležitý rámec pro pochopení vývojových tendenci soudobé světové ekonomiky. Než se budeme zabývat některými vazbami mezi vědeckotechnickým pokrokem a globalizací, nebude od věci provést stručný vhled do každé z nich samostatně. Používání těchto pojmů slaví relativně mladá výročí, neboť se s nimi můžeme setkat jen v industriální fázi vývoje společnosti. Již dvě století se ekonomové snaží přijít na to, co způsobuje cyklické „tikání“ ekonomiky a co v ní vyvolává různé tenze a fluktuace. Byli mezi nimi velikáni typu Schumpetera, Keynese, Marxe, Kondratěva apod. Většina z nich přikládala velký význam vlivu nové techniky a inovacím jako určitému motoru hospodářského života.

6 1. Ekonomická charakteristika vědeckotechnického pokroku (VTP)
1. Ekonomická charakteristika vědeckotechnického pokroku (VTP) Problematika vědeckotechnického pokroku není (jako většina rozporuplných procesů) posuzována zcela jednoznačně. Jednotliví autoři zpravidla akcentují jen některé stránky z pestré charakteristiky vědeckotechnického pokroku (dále VTP). Jako kvantitativní stránka VTP bývají zdůrazněny procesy vzniku nových strojů a materiálů a technologické procesy, při nichž se uplatňují principiálně nové myšlenky. Jako kvalitativní charakteristika VTP bývá vnímána zejména úspora živé i minulé práce a růst produktivity práce vtělený do růstu přidané hodnoty resp. zisku. Kvalitativní i kvantitativní charakteristiky VTP se vzájemně prolínají a množství jejich jednotek pak slouží k různé kvantifikaci úrovně VTP.

7 My, jako přesnější charakteristiky VTP vnímáme zejména ty, jež zdůrazňují vztahy mezi výrobou a vědou, nebo přímo jejich změnu. Vědeckotechnický pokrok (VTP) chápeme jako kategorii vyjadřující charakteristické rysy současné úrovně výrobních činitelů. Jde zejména o dva hlavní rysy. Prvním znakem je přeměna vědy na nutnou podmínku vzniku, fungování a rozvoje prvků výrobního procesu. V této souvislosti hovoříme o procesech přeměny vědy v bezprostředního výrobního činitele. Věda i nadále zůstává formou lidského poznání, formou duchovní činnosti člověka. Ale zároveň s tím nabývá nové charakteristiky, a to v důsledku toho, že četné vědecké výsledky bezprostředně nacházejí praktické uplatnění ve výrobní sféře. Proto mluvíme o výrobní funkci vědy.

8 Druhým charakteristickým rysem je skutečnost, že se v důsledku uplatňování VTP a inovací kvalitativně mění vztah „člověk–výrobní prostředky v bezprostředním pracovním procesu, čímž rostou výsledné efekty produkce. Dochází k substituci živé práce prací minulou, kalkulačně (nákladově) řečeno k úspoře drahých mezd a náhradě levnými odpisy. Zároveň se však mění i pracovní funkce člověka. Změna vztahu člověk–technika není pouze jednostranným výsledkem zkvalitnění hmotných prvků výroby, tj. techniky. VTP se prosazuje i významnými změnami člověka jako pracovníka. Dochází ke vzniku jeho nové profesionální kvality a výrazně se mění i profesionální struktura pracovních sil.

9 V období posledních třiceti let pak dochází v důsledku technologického pokroku k systematickému přechodu na méně pracovně náročný ekonomický růst, který ve své substituční rovině vyvolává významné uvolňování lidí z pracovního procesu. Tento rozpor nabízí možnost vytvářet institucionální podmínky v „ekonomice volného času.“ V praxi se však prosazuje mainstreamová neoliberální teorie tzv. „přirozené míry nezaměstnanosti“, která ovšem zdaleka není nulová. Dalším charakteristickým rysem vědeckotechnického pokroku (VTP) je jeho reprodukční povaha – jeho postavení v reprodukčním procesu. Zde používáme teoreticko–metodologický přístup, kterým logicky dospíváme k chápání VTP v jeho dvou vzájemně podmíněných polohách: zdrojově procesní a výsledkové.

10 O zdrojově procesní poloze VTP hovoříme v souvislosti se zdůrazněním těch jeho charakteristik, jež se vztahují na podmínky zdokonalování výroby. Jde o nové zdroje v procesu reprodukce, o zdokonalené, modernizované výrobní faktory, na jejichž základě se prosazují nové, efektivnější procesy. Ke zdrojově procesní poloze VTP tak patří všechny hmotné pracovní i přírodní zdroje, jimiž dochází ke zdokonalování výroby (reprodukce). S touto polohou VTP spojujeme také uplatnění nových technologických procesů při nichž se prosazuje (kromě hmotných zdrojů), také nová kvalifikovaná živá práce, pracovníci s vyšší či novou kvalifikací.

11 Zdrojově procesní poloha VTP, která se případně může ztotožnit s rozsahem vynaložených investičních zdrojů je polohou, jejíž prostřednictvím dochází k projevu vědeckotechnického pokroku. Tato poloha však nevyčerpává jeho podstatu. Vyjadřuje spíše jevové, technicistické, „nákladové“ pojetí VTP a může vést k podcenění jeho výsledkové, efektivnostní polohy. Právě veškeré obnovování reprodukčního procesu na kvalitativně nové bází se musí prosadit ve výsledku reprodukce, v její vyšší efektivnosti. Zdrojově procesní poloha VTP je nezbytným předpokladem k prosazení jeho výsledkové polohy.

12 Výsledková poloha VTP charakterizuje výsledek prosazení všech změn, které spojujeme s rozvojem výrobních faktorů v soudobé etapě. Jde o výsledek zdokonalování výroby. Pro výsledkovou polohu VTP je tedy charakteristické, že všechny změny v nových prvcích techniky, v nových technologických procesech, ve vyšší kvalifikaci a dovednosti pracovních sil – se objektivně prosazují svými výsledky v podobě růstu produktivity práce zvýšením rozsahu a kvality produkce, růstem přidané hodnoty a zisku. Touto svou výsledkovou polohou se VTP prosazuje. V tom se zračí ekonomická charakteristika VTP. Svými dvěma polohami a jejich vzájemnou podmíněností VTP představuje soudobou podobu technického rozvoje.

13 (viz. Klvač,J.: Vědeckotechnický pokrok ve strategii urychlení, SPN Praha, 1989, ISBN )

14 Zdrojově procesní rovina VTP přispěla svým dynamickým vývojem k mnohočetnému investičnímu přezbrojení celé světové ekonomiky. Výrobní infrastruktura světové kapitalistické ekonomiky je dnes plně vybudována a plnohodnotné využití kapacit je pouze blokováno panujícími poměry ve výsledkové rovině VTP, kde rozdělení efektů v podobě přidané hodnoty mezi práci a kapitál je dlouhodobě silně vychýleno ve prospěch kapitálu. Dochází tak již minimálně dvacet let ke vzniku globálních nerovnováh, které již v poslední době postihují samotné jádro světového systému. Abychom mohli charakterizovat některé projevy a důsledky působení VTP v ekonomickém systému, je vhodné nejprve zmínit základní rysy soudobé fáze liberalizované a globalizované světové ekonomiky, v jejímž rámci se VTP prosazuje.

15 Kontrolní otázky: 1. Co vyjadřuje zdrojově-procesní a co výsledková poloha VTP? Odpověď 1A. Zdrojově-procesní poloha VTP vyjadřuje a) všechny hmotné, pracovní i přírodní zdroje, jimiž dochází jimiž dochází ke zdokonalování výroby, je to investiční poloha b) objem produkce výroby a služeb v podobě HDP nebo zisku Odpověď 1B. Výsledková poloha VTP vyjadřuje a) souhrn všech nákladů vynaložených na modernizaci výrobní základny b) výsledek prosazení všech změn umožněných rozvojem výrobních faktorů, v podobě růstu produktivity práce, přidané hodnoty a zisku

16 2. V čem se zračí ekonomická podstata VTP?
Odpověď: Ekonomická charakteristika VTP se projevuje a) v dynamice investičních nákladů na technologie, nové materiály a výdaje na růst kvalifikované pracovní síly b) v přínosech růstu ekonomiky prostřednictvím růstu HDP, produktivity a zisku c) vzájemnou podmíněností a jednotou obou poloh, jimiž se VTP projevuje a prosazuje v ekonomice

17 2. Základní rysy soudobé etapy globalizace a Konratěvovy dlouhé technologické vlny hospodářského vývoje Do popředí zájmu se zkoumání globalizace dostává po překonání strukturálních krizí ze 70. let minulého století. Právě koncem 70. let se objevuje pojem „globální problémy“ – pro problémy, které již není možno řešit v rámci jednoho národního státu. Globalizaci je možno charakterizovat jako „kvalitativní změny ve světovém hospodářství (růst mezinárodních toků kapitálu, zboží, služeb, informací, rozpojování výrobních procesů, vznik transnacionálních korporací atd.), umožněné pokrokem informačních a komunikačních technologií, které znamenají, že svět je vnímám jako jeden vzájemně propojený celek.“ V centru globalizace stojí (jak již bylo naznačeno výše) mohutné technologicko–ekonomické jádro, které vyvolává tlaky do dalších subsystémů, sociálního, politického, mezinárodních vztahů, atd.“ (viz.Kunešová,H.-Cihelková,E.: Světová ekonomika – nové jevy, C.H. Beck Praha 2006, ISBN )

18 Přestože uplatňujeme pojem globalizace pro jevy, které se udály ve světové ekonomice po strukturálních krizích, tedy přibližně od konce 70. let minulého století, mezi experty je řada názorů jak globalizaci definovat a i jak ji časově vymezit. Americký autor Ch. Oman vnímá nastartování procesu globalizace spíše do 2. poloviny 19. století. První globalizační vlna (1870–1914) označovaná za období internacionalizace je charakterizovaná silným nárůstem mezinárodní výměry zboží, služeb, kapitálu i pracovní síly. Masivní toky kapitálu a migrace pracovní síly do nových zemí (USA, Austrálie, Argentina, Kanada) umožnily dynamický růst těchto ekonomik. Významnou roli zde sehrál technický pokrok zaváděním železnic, dálkového přenosu elektrické energie atd.)

19 Druhou vlnu globalizace (1950–1970) označovanou jako transnacionalizační charakterizuje zejména růst počtu a produkce nadnárodních společností a s tím spjatý růst počtu přímých zahraničních investic. I zde bylo toto období podpořeno silnou technologickou vlnou, jejíž jádro je spojeno s rozvojem chemického a automobilového průmyslu, využitím polovodičů, elektroniky, syntetických materiálů a prvních počítačů. Konec druhé vlny způsobily strukturální krize, vyvolané výrazným zdražením ropy, které vytvořily nové podmínky ve světové ekonomice. Předobrazem těchto změn byl také rozpad brettonwoodského systému fixních kurzů měn, které byly napojeny na dolar a ten zase na zlato. V ekonomické teorii se na úkor keynesiánství začínají prosazovat liberální modely jako např. monetarismus, škola racionálních očekávání, škola strany nabídky, které pak v 80. letech a dále nacházejí prostor i v hospodářské politice států.

20 Současná etapa globalizace započala dle většiny autorů v období 80
Současná etapa globalizace započala dle většiny autorů v období 80. a 90. let minulého století. Je charakterizovaná zejména silným vlivem podnikatelské sféry, velkých transnacionálních firem. Ty prosazují větší roli svobodného trhu a menší roli státu. Hybnými silami tohoto procesu se stávají zejména deregulace v oblasti bankovnictví, finančnictví a dopravy), dále pak již zmíněná silná mikroekonomická globalizace ve firemní sféře, kde transnacionální korporace (TNK) nevídaným způsobem rozpojují výrobní proces a vyvolávají silnou interdependenci nejen v podnikatelské sféře, ale v mezinárodním rozměru. Světová obchodní výměna roste několikrát rychleji než světový HDP. Soukromí investoři si na státech vynucují pokles korporátních daní a nejvýznamnější TNK dosahují zisků, které převyšují státní rozpočty zemí jako např. Francie nebo Velká Británie. Svá liberální doporučení, zdůrazňující potřebu volného trhu bez hranic a bez intervencí státu začínají prosazovat i mezinárodní ekonomické organizace, zejména MMF a Světová banka a FED (tzv. Washingtonský konsenzus). (viz.Švihlíková, I.:Globalizace a krize, Grimmus 2010, ISBN )

21 Nesmíme také zapomínat na vědeckotechnický pokrok a uplatňované inovace. Objevuje se celá technologická vlna vyvolaná mikroelektronikou. Vědeckotechnický pokrok je podrobován analýzám, jednotlivé jeho vývojové fáze jsou strukturovány a časově vymezovány podle úrovně kvality a nosných změn inovací. Objevují se charakteristiky technologických vln, které se stávající jedním z netradičních, ale nosných a dnes i vysoce aktuálních snah o vysvětlení cyklické podoby soudobého společenského vývoje v průmyslové a technologické éře kapitalismu.

22 Základem jsou již v 1. kapitole uvedené kvalitativní změny reprodukčního procesu – inovace a jejich nerovnoměrný výskyt v čase. Základní myšlenky pro objasnění principů fungování dlouhých ekonomických cyklů a pro teorii technologických inovačních vln položil ruský ekonom N.D. Kondratěv a dále je rozpracoval J.A. Schumpeter. V českém prostředí byl významným nositelem těchto myšlenek prof. F. Valenta. Dle těchto vědců se světový hospodářský vývoj odehrává v časově dlouhých vlnách (neboli dle Kondratěva v K–vlnách), jež trvají přibližně 40–60 let.

23 Hospodářský cyklus má svůj původ ve vlnovitém průběhu vědeckotechnického pokroku. Začátek každé dlouhé vlny vždy souvisí s nakupením a koncentrací technologických změn, objevů a inovací, které představují pro ekonomiku podnět k rozsáhlému investičnímu přezbrojení produkčních kapacit, neboť umožňují zrychlený růst HDP a přidané hodnoty. (zdrojově procesní a výsledková poloha VTP viz. 1. kapitola). Po investiční saturaci inovačně–technologické vlny přichází do hospodářství zpomalení, popř. i stagnace.

24 Originalita Kondratěvových myšlenek je dána tím, že jako první na světě považoval vědeckotechnický pokrok za vnitřní faktor ekonomického růstu. VTP a inovace mohou být dle Kondratěva masově prosazeny pouze při vhodných podmínkách. Ty obsahují kromě akumulace potřebných zdrojů také odpovídající úroveň výzkumu, investiční infrastrukturu k masovému uplatnění atd. Tlak na prosazení změny tak postihuje nejen ekonomický systém, ale i systém politický a hodnotový.

25 V souladu s touto teorií byly doposud charakterizovány čtyři dokončené vlny, odlišené časově kvalitou inovací, převratností technologických změn a masovostí aplikací. První vlna (konec 18. století) byla spojena s objevem a hromadným zaváděním parního stroje do výroby. Druhá vlna (druhá polovina 19. století) nese rysy dálkového přenosu elektřiny, spalovacích motorů a rozvoje železnic a lodní dopravy. Třetí vlna (přelom 19. a 20. století) přichází s rozvojem elektrotechniky, automobilového a chemického průmyslu. Čtvrtá vlna (polovina 20. století) má své jádro v masovém využití elektroniky, polovodičů, biotechnologií a počítačů. (viz. Cihelková, E. a kol.: Světová ekonomika – obecné trendy rozvoje,C.H.Beck, Praha 2009, ISBN )

26 O začátku páté kondratěvské technologické vlny se vedou četné diskuse a spory. Podle některých ekonomů začala s rozvojem informačních a komunikačních technologií na přelomu 20. a 21. století. Nadšení, které se v souvislosti s tímto typem růstu „informační společnosti“ objevilo, dokonce vedlo některé vědce k názoru, že bude odstraněn hospodářský cyklus. Tato tzv. „nová ekonomika“ je založena zejména na informacích a znalostech, bývá však poukazováno na její často virtuální charakter a nebezpečí různých bublin. „Nová ekonomika měla být vyjádřením nové kvality ekonomického růstu v postindustriální společnosti. Základem tohoto růstu měly být inovace zhmotnělé v nových technologiích a prototypem takové firmy se stal Microsoft.

27 Nakonec se ukázalo, že tento typ růstu není ustálen a že zřejmě vyžaduje hlubší společenské změny. Z hlediska uplatnění Kondratěvových vln pak tuto novou ekonomiku hodnotí jako neúspěšný pokus o přechod do V. K –. vlny.“ Zajímavě obohatil teorii dlouhých inovačních vln belgický ekonom E. Mandel, který vnímá koncept dlouhých vln asymetricky, jako sinusoidu. Ta probíhá tak, že růstovou fázi podporují nové technologie, nové firmy, růst výroby, vysoká zaměstnanost. V případě IV. Kondratěvovy vlny dochází k hornímu obratu koncem 60. let minulého století. Nastává zlom v 70. letech (Silné zdražení energií, nové podmínky reprodukce). Nastává posun do dolní, sestupné fáze vlny, kdy VTP působí na úsporu pracovních míst. Vznikají odbytové potíže, hledá se východisko v exportech (jejich podpora je ve mzdové stagnaci a deflaci), přebytky kapitálu nelze umístit v reálné ekonomice, bují finanční spekulace a bubliny. Dochází k nárůstu nezaměstnanosti, poklesu míry zisku, poklesu investic, což vede ke stagnaci a poklesu ekonomik.

28 Domnívá se, že přechod z růstové do sestupné fáze vlny je endogenního charakteru a je dnešní převažující teorií vysvětlitelný, zejména díky logice kapitálové akumulace. Ale nikoliv obráceně. Zvrat opačný závisí na radikálních změnách historického a geografického prostředí kapitalismu, které umožní náhlé zvýšení dynamiky a míry zisku. Tvrdí tedy, že v mainstreamové ekonomii nenalézáme přesvědčivé zdůvodnění, jak a proč se ze stagnace stane oživení a celý cyklus začíná znovu. Je tomu tak proto, že faktory stojící za radikálním oživením (nastartováním nové vlny) jsou dle jeho názoru primárně neekonomické, související často s válkami a revolucemi. (viz. Sirůček, P.: Inovace, dlouhé vlny a tzv. nová ekonomika v globalizované kapitalistické realitě, Marathón, roč. 8 č. 1, Praha 2004.)

29 3. Co přinášejí „Kondratěvovy“ technologické vlny hospodářského vývoje?
Odpověď: Kondratěvovy technologické vlny hospodářského vývoje vnímají a) hospodářský cyklus jako proces periodického zvyšování a snižován počtu nezaměstnaných v závislosti na míře zisku a investic b) nerovnovážný vývoj jako proces závislosti na dostatku nebo nedostatku monetárních zdrojů – peněz, resp. bankovních úvěrů – jenž vede  poruchám investování a následnému střídání konjunktury s depresí c) hospodářský cyklus jako vlnovitou sinusoidu technologického pokroku, kdy oživení souvisí s nakupením a koncentrací objevů, inovací a změn, vrcholí rozsáhlým investičním přezbrojením kapacit a končí zpomalením stagnací po saturaci inovačně technologické vlny

30 Jak lze ekonomicky charakterizovat proces globalizace?
Odpověď: Obsah procesu globalizace světové ekonomiky lze vnímat a) jako proces, ve kterém dochází k vytváření silných nadnárodních společností a kdy mezinárodním již není jen obchod, ale mezinárodním se stává i sám výrobní proces b) jako proces kvalitativních změn ve světovém hospodářství, umožněný pokrokem informačních a komunikačních technologií, které znamenají, že svět je  současnosti vnímán jako jeden vzájemně propojený celek c) jako proces, v jehož důsledku dochází k přerozdělování moci mezi státy a nadnárodními společnostmi (TNK) ve prospěch těchto TNK a mění se tak tradiční role národních států v globálním světě

31 Které jsou základní rysy dnešní neoliberální fáze globalizace?
Odpověď: Základní strukturu soudobé ekonomické globalizace tvoří a) časté frekvence finančních krizí, růst všeobecného zadlužení a stagnace ekonomik b) silný rozmach nadnárodní podnikatelské sféry, pokles tradiční role státu v ekonomice, deregulace finanční sféry, rozsáhlé rozpojování výrobních procesů a existence globálních nerovnováh c) silná mezinárodní migrace obyvatelstva na základě prohlubování rozdílů v ekonomické úrovni regionů světa

32 3. Některé důsledky propojení vědeckotechnického pokroku a globalizace na ekonomický a společenský vývoj a) Nezaměstnanost V závěru předchozí kapitoly naznačený vývoj je synonymem pro země euroatlantické civilizace. Snad nejvýznamnějšími následky jimiž VTP a inovace zprostředkovaně působí na hospodářský rozvoj jsou růst zadlužení a poměry na trhu práce vč. růstu nezaměstnanosti. Oba fenomény působící zejména v našem civilizačním prostoru (Evropa a severní Amerika), mají počátek své chronické tendence ve strukturálních krizích 70. let a změně podmínek reprodukce v následujícím období.

33 Právě od 70. let minulého století narůstá vysoká inflace nákladového typu (ropné a potravinové krize) a objevuje se „strukturální nezaměstnanost“, s čímž souvisí i posun v ekonomické sektorové struktuře, která se reprofiluje směrem ke službám (na úkor nákladově a pracovně náročného průmyslu) a uvolňuje přebytečnou méně kvalifikovanou pracovní sílu. Je tedy snad možné konstatovat, že v tomto období, na podkladě nákladově náročného vzestupu cen základních komodit došlo k zásadní změně podmínek pro reprodukci. Tyto změny vyvolaly další, technologicky úspornou změnu, vedoucí k přechodu na pracovně méně náročný ekonomický růst. Vyspělé země tak vstoupily do postindustriální fáze svého vývoje. Řečeno s Kondratěvem, dostaly se do dolní, sestupné fáze sinusoidy IV. K–vlny. objevuje se pojem „technologická nezaměstnanost“ a vedou se diskuse o tom, zda vědeckotechnický pokrok nelikviduje více pracovních míst, než jich vytváří. Objevují se úvahy o nepotřebné mnohamilionové mase nezaměstnaných, kdy světová poloautomatizovaná a výhledově robotizovaná ekonomika produkuje stále více zboží pro stále méně lidí.

34 Hluboké ekonomické změny se nutně musejí odrazit i na globálním trhu práce. Ten je primárně ovlivněn tím, že faktor práce není a těžko může být tak flexibilní jako kapitál. Řešení nezaměstnanosti není viděno v kontextu nedostatečné agregátní poptávky, ale spíše ve větší flexibilitě, množení krátkodobých částečných úvazků, jež jsou průvodním znakem tzv. pracující chudoby. Stále více zdražují komodity, které jsou nezbytné k životu jako bydlení, energie, potraviny. Tento okruh potřeb je stále dražší vzhledem ke kupní síle, což nutně znamená, že se objevují lidé, kteří i když pracují nejsou si schopni pokrýt základní potřeby. To je fenomén pracující chudoby (viz. min. mzda v ČR 8.000,- Kč.).

35 Problém je ve skutečnosti obecnější a systémový a týká se toho, že práce je marginalizována na úkor kapitálu. Ten systém dělá ze spousty občanů „zbytečné lidi.“ Nepřinášejí žádný zisk ani jako pracovníci, ani jako spotřebitelé. Jsou doslova „k ničemu.“ Zpráva Mezinárodní organizace práce – ILO z r jednoznačně propočítává, že k ekonomickému růstu je potřeba stále méně pracovních míst. Na 1% růst HDP připadal pouze 0,3% nárůst pracovních míst. Tendence je navíc klesající. Toto zjištění potvrzuje hypotézu dolního obratu K–vlny (zejména ve vyspělých zemích), která je charakterizována pracovně úspornými technologiemi. Na trhu práce ovšem nejde jen o míru nezaměstnanosti, ale i o vývoj mezd. Neustálý tlak na nižší a nižší mzdy a sociální standardy vede nutně nejenom k nižší kupní síle spotřebitelů, ale i k mimořádné sociální polarizaci ve společnostech, které na to nebývaly zvyklé. (viz. ILO: Globalization failing to create new ,

36 Jedním z ukazatelů, který nejlépe demonstruje poměr sil mezi kapitálem a prací je tzv. „poměr mezd.“ Pokud klesá, pak jde z přidané hodnoty více na zisky a následuje pokles kupní síly. Tento poměr klesá téměř po celém světě. ILO ve své zprávě přímo říká: „Zdá se, že poměr mezd vyvrcholil kolem 70. let a od té doby klesá stále rychleji. S 1%ním růstem HDP je spojen 0,05% pokles poměru mezd.“

37 b) Zadluženost Stagnující a klesající příjmy větší části obyvatel v situaci, kde spotřeba je převažujícím faktorem růstu na jedné straně a nemožnost standardní akumulace kapitálu, jehož přebytky se přirozeně koncentrují ve finančním a bankovním sektoru na straně druhé, vede logicky k myšlenkám založit další růst na dluhu. Zadlužení se tak postupně stávalo motorem ekonomické aktivity a větší část hospodářského růstu byla postupně stále více financována z dluhu (viz. Foster –Magdoff: Velká finanční krize). Zadlužovaly se nejen domácnosti, ale i podniky, finanční sektor a vlády vyspělých zemí. Podnětný pro otázky reprodukce je zejména zkušenost, „že přestože celková míra zadlužení neustále roste, její podpůrný vliv na ekonomiku stále více ochabuje.“

38 Pro příklad nemusíme chodit ani do USA nebo Evropy, máme ho v ČR
Pro příklad nemusíme chodit ani do USA nebo Evropy, máme ho v ČR. Veřejné zadlužení dosahuje 1,8 bilionu Kč, dluhy občanů činí 1,2 bilionu Kč a podniková, korporátní sféra dluží přes 1 bilion Kč. V souhrnu je to zřetelně více, než je roční HDP ČR. Ještě horší je ale ta tendence. Dluhy stále rostou a HDP klesá, resp. stagnuje. Udržování, popř. mírný růst spotřeby převažující části obyvatelstva se odehrává zejména prostřednictvím dluhové služby a ne růstem reálných mezd. V situaci, kdy objem zadluženosti převyšuje roční HDP státu, se další růst dluhů stává neudržitelným. Výhledově může hrozit finanční represe, vysoká inflace, či přímo restrukturalizace státních dluhopisů, což likviduje zejména penzijní systémy.

39 c) Stagnace Velice podceňovaný je také vliv zadluženosti na hospodářský růst. Zadlužením stahujeme spotřebu a investice z budoucnosti do současnosti a na budoucnost pak zbývají hlavně dluhy. Zásadní roli v těchto úvahách hraje skutečnost, že finanční sektor ve světě velice nabobtnal a výrazně převyšuje obraty reálné ekonomiky. Např. jen trh s finančními deriváty svým objemem převyšuje asi 9x celosvětový HDP. Přitom v normálně fungujícím hospodářství, tvoří finanční sektor „obsluhu“ reálné ekonomiky. Obě uvedené skutečnosti spolu s již dříve diskutovaným působením VTP na zaměstnanost a problémy v rozdělování nadproduktu, vedoucím na jedné straně ke stagnaci spotřeby a na druhé straně ke kapitálové financializaci systému, neumožňující přirozenou akumulaci kapitálu do reálné ekonomiky – vše toto tíhne a uvádí dnešní ekonomický systém „Západu“ vč. ČR k dlouhodobé tendenci ke stagnaci. (viz. Šichtařová, M.: Všechno je jinak, Grada Publishing, Praha 2012).

40 Závěr Současná krize, přes všechny své apokalypsy, se může stát příležitostí k vytvoření podmínek, jež nastolí společenské a geografické prostředí vhodné k aplikování technologií páté K–vlny. V současnosti není zřetelně viditelné, z čeho by mělo vzepětí V.vlny vzejít. Dluhy vyspělých zemí často převyšují jejich rozpočty, peněžní toky ve finančních spekulacích a bublinách převyšují obraty reálné ekonomiky, hospodářský růst generovaný moderními technologiemi potřebuje stále méně zaměstnanců. Závěrem konstatujeme, že práce na dlouhých vědeckotechnických vlnách v rozvoji globální ekonomiky mají za cíl především lépe pochopit současný vývoj. Zatím se zdá, že teorie dlouhých vln, z hlediska jejich angažmá ve společenském vývoji, dosud nezanalyzovaly dostatečně kvalitativní změny současnosti a nemohou zatím nabídnout spolehlivé řešení aktuálních problémů, i když tyto procesy a jejich důsledky pomáhají pochopit.

41 Kontrolní otázky: 6. Jakými charakteristikami se projevuje působení VTP v dnešní technologické éře kapitalismu? Odpověď: Působení VTP se projevuje zejména a) vznikem strukturální a technologické nezaměstnanosti, marginalizací faktoru práce ve prospěch kapitálu, stagnací reálných mezd a navazujícím růstem zadluženosti b) stabilizací sociálních standardů, vytvářením nových pracovních míst, inovační úspory nákladů vedou ke všeobecnému poklesu cen a k růstu životní úrovně.

42 7. Jakými následky se projevuje propojení vědeckého a technologického pokroku s tendencí vyspělých zemí k zadlužování a stagnaci ? Odpověď: Výše uvedená tendence se může projevovat a) ve zkracování pracovní doby, v růstu volného času a v možnosti financování vzniku nových pracovních míst ze zdrojů růstu bohatství, přerozdělením pomocí posílení vlivu států a jejich rozpočtů b) v pokračující koncentraci finanční moci v rukou TNK, v oslabování sociální role státu, v omezování reálné ekonomiky a snižování sociálních standardů práce, vč. stagnace ekonomik a zaměstnanosti ============================================================= Odkaz na správné odpovědi: 1A= a), 1B= b), 2 = c), 3 = c), 4 = b), 5 =b), 6 = a, 7 = b)

43 Děkuji za pozornost