Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Předmět - textilní zbožíznalství Identifikace a označování vláken.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Předmět - textilní zbožíznalství Identifikace a označování vláken."— Transkript prezentace:

1 Předmět - textilní zbožíznalství Identifikace a označování vláken

2  Obory : Technologie a řízení oděvní výroby, Management obchodu s oděvy, Textilní materiály a zkušebnictví - II. ročník  Předmět: Textilní zbožíznalství - TZO (rozsah 2/4)  Zimní semestr 2010/2011

3 11 Úvod, doporučená literatura, struktura předmětu, požadavky ke zkoušce. Rozdělení, označování, vlastnosti a identifikace textilních vláken. 22 Souhrnné opakování vláken používaných v textilním zbožíznalství (rostlinná, živočišná a chemická vlákna). 33 Označování textilních výrobků údaji o složení materiálu. Délkové textilie. Efektní nitě. 44 Vazby tkanin základní a odvozené. 55 Vzory tkanin, barevné snování a házení, vzhledové úpravy tkanin.

4 66 Bavlnářské, lnářské tkaniny – názvosloví tkanin a jejich použití. 77 Vlnařské tkaniny pro dámské a pánské oděvy. 88 Hedvábnické tkaniny - názvosloví, symboly údržby, vady tkanin. 99 Pleteniny zátažné – vazby, vzory, typy. 110 Pleteniny osnovní – vazby, vzory, typy. 111 Netkané textilie v oděvnictví. Textilní galanterie. 112 Pokrývky hlavy, textilie v interiéru. 113 Oděvní kůže, usně, kožešiny.

5  1. Teršl S.: Malá encyklopedie textilií a odívání  2. Teršl S.: Abeceda textilu a odívání  3. Staněk J.: Textilní zbožíznalství – vlákenné suroviny, příze, nitě (2006)  4. Pařilová H.: Textilní zbožíznalství – tkaniny 2005  5. Pařilová H., Štočková H.: - Katalog tkanin 2009  6. Štočková H.: Textilní zbožíznalství – pleteniny 2006  7. Pařilová H.: Textilní zbožíznalství – galanterie 2006  8. Pařilová H., Štočková H.: Textilní zbožíznalství – bytové textilie 2005  9. Pařilová H a kol.: Textilní zbožíznalství – kůže, usně, kožešiny a kožené výrobky 2006

6  - výukového prostředí Moodle - kurz Textilní zbožíznalství  - katedry - KHT - studium - předměty (seznam) - TZO

7 podmínkou ke zkoušce je mít udělený zápočet, u zkoušky písemný test cca 30 otázek z probrané látky přednášek a cvičení, 2/3 musí být splněny, aby bylo alespoň za 3. Termíny zkoušek – řádný, první opravný, druhý opravný

8 T EXTILNÍ ZBOŽÍ SUROVINA textilní vlákno: (přírodní, chemické) POLOTOVAR délkové textilie: nitě, příze plošné textilie :tkaniny, pleteniny, netkané materiály VÝROBEK prostorové textilie: oblek, šaty, autopotah, stan

9 T ŘÍDĚNÍ TEXTILIÍ podle vnějšího tvaru: délkové plošné prostorové konfekční textilní útvary podle vnitřního uspořádání látkově homogenní (např. 100%bavlna) textilie složené (těch je většina)

10 T ŘÍDĚNÍ TEXTILIÍ podle charakteristických vlastností podle způsobu výroby (tk., pl.) podle účelu použití (košilovina, zástěrovina…) podle původu a druhu suroviny podle podílu suroviny (polovlněné, pololněné) podle stavu zpracování (ve vločce, příze…)

11 T EXTILNÍ VLÁKNA textilní útvary (výchozí suroviny) z nichž se různými technologiemi vyrábějí textilní výrobky: délkové textilie (příze), plošné textilie (tkaniny, pleteniny), prostorové textilie (např. plsti) každou surovinu můžeme použít na všechny textilní výrobky, některé z nich mají pro svoje vlastnosti deklarované použití na trhu se objevují stále nová vlákna, jak modifikovaná, tak s novou strukturou - vlákna dutá, profilovaná, mikrovlákna, nanovlákna

12 R OZDĚLENÍ TEXTILNÍCH VLÁKEN Podle původu nebo vzniku se textilní vlákna dělí do tří hlavních skupin: vlákna přírodní vlákna chemická vlákna hutnická

13 R OZDĚLENÍ TEXTILNÍCH VLÁKEN PŘÍRODNÍ Rostlinná ze semen (bavlna, kapok) ze stonků (len, konopí, juta, ramie) z listů (sisal, manilské konopí, novozélanský len) z plodů (kokos) Živočišná vlna ovčí, mohérová, kašmírová, velbloudí chlupy zaječí, králičí, hovězí, kozí žíně koňské přírodní hedvábí pravé, divoké Minerální (anorganická) azbest

14 CHEMICKÁ ( Z PŘÍRODNÍCH POLYMERŮ ) celulózová - z regenerované celulózy: viskózová,měďnatá - z derivátů celulózy : acetátová z rostlinných bílkovin arašídová, sojová ze živočišných bílkovin kaseinová, keratinová, fibroinová, kolagenová z vodních řas alginátová z polyizoprénu pryžová

15 CHEMICKÁ ( ZE SYNTETICKÝCH POLYMERŮ) polyamidová polypropylenová polyesterová polyakrylonitrilová plyvinilalkoholová polyuretanová polyvinilchloridová kopolymerní pokovená

16 HUTNICKÁ z kovů hliníková, měděná, ocelová, zlatá, stříbrná, mosazná z nekovů skleněná, strusková, lávová, čedičová

17 O ZNAČOVÁNÍ VLÁKEN Staré zkratky vláken podle normy ČSN , zrušena platnost r Nové zkratky vláken podle směrnice EU používané v rámci COMITEXTIL

18 O ZNAČOVÁNÍ VLÁKEN Vlákno Stará zk.Nová zk. Akryl PANPC AngoraanWA BavlnabaCO HedvábíphSE Kašmír kaWS Konopí knCA

19 O ZNAČOVÁNÍ VLÁKEN Vlákno Stará zk.Nová zk. Mohér mo WM Polyamid PADPA Polyester PES PL PolypropylenPOP PP Polyuretan PURPU Triacetát ATTA Viskóza VS VI Vlna ov WO

20 V LASTNOSTI TEXTILNÍCH VLÁKEN délka vláken – má vliv na spřadatelnost a stejnoměrnost příze, vyjadřuje se v mm, cm, délka tzv. nekonečných vláken v m, km. jemnost – nebo také délkovou hmotnost vyjadřujeme v jednotkách tex (hmotnost 1000m délky v g),resp. dtex, popř. jednotkách speciálně pro bavlnu – Micronaire, pro vlnu v  m, pro přírodní hedvábí – den. pevnost – lze vyjádřit jako měrnou pevnost (mN/tex), nebo jako absolutní pevnost vyjadřující sílu, při které se přetrhne jediné vl.

21 V LASTNOSTI TEXTILNÍCH VLÁKEN tažnost – je prodloužení vlákna v okamžiku přetrhu, udává se v % původní délky nebo v mm pružnost – je schopnost vlákna vrátit se do původního tvaru po uvolnění síly (při dosažení určitého zatížení nebo prodloužení), udává se v % tepelně izolační schopnost (hřejivost) – je způsobena vzduchem, který se udržuje v mezi vlákenném prostoru (kadeřená vlákna) nebo přímo ve vláknech (dutá vlákna) a také tepelnou vodivostí vlákna

22 V LASTNOSTI TEXTILNÍCH VLÁKEN tepelná vodivost – je schopnost vlákna vést teplo elektrické vlastnosti – projevují se negativně jak při technolog. zpracování, tak na hotových výrobcích. Elektrostatický náboj zvyšuje špinivost. Při tření vláken vzniká náboj statické elektřiny, který je nutné odvádět, proto se vlákna upravují (např. aviváží).

23 V LASTNOSTI TEXTILNÍCH VLÁKEN navlhavost – (hygroskopičnost) je schopnost vlákna přijímat vlhkost z okolí. Význam má při zpracování vláken, ale i hygienický (sání potu). Různé materiály mají různou schopnost přijímat vlhkost, proto jsou normou stanovena dovolená procenta vlhkosti tzv. vlhkostní přirážka (také uzanční vlhkost), s níž se materiál prodává. Udává se v procentech z čisté hmotnosti úplně suchého materiálu.

24 V LASTNOSTI TEXTILNÍCH VLÁKEN oděruschopnost - (trvanlivost) je odolnost proti opotřebení třením, souvisí s pevností vláken. Tato vlastnost vláken se zkouší na hotových textiliích, protože vlákna se odírají především při používání textilních výrobků. plstivost – je vlastnost především zvířecích srstí. Za určitých podmínek (teplo, vlhko, tření) se svým šupinkovitým povrchem mají schopnost zaklesávat do sebe a vzájemně se prostupovat. Plstivosti vláken se využívá při úpravách tkanin, při výrobě klobouků a jiných plstí.

25 V LASTNOSTI TEXTILNÍCH VLÁKEN omak – je subjektivní vlastnost důležitá při posuzování jakosti vláken. Omak může být hrubý, jemný, suchý, vlhký, teplý, studený, tvrdý, měkký, voskový apod. barva – vláken v režném stavu je nejčastěji bílá s mnoha odstíny, popř. s nádechem žlutavým, nahnědlým, šedavým.

26 V LASTNOSTI TEXTILNÍCH VLÁKEN lesk – je tím větší, čím je vlákno hladší. Lesk závisí na povrchu vlákna a jeho profilu. Lesk může být silný, slabý, malý, mdlý, střední, hedvábný, skelný apod. hořlavost – je jednou z negativních stránek textilních vláken. V posledních letech se stále více uplatňují nehořlavé úpravy jak na vláknech, tak na hotových výrobcích.

27 I DENTIFIKACE VLÁKEN Zařazení určitého vlákna do skupiny se zakládá na jeho příbuznosti s jinými vlákny – představiteli dané skupiny – umožňuje tedy při analýze využít určité vzájemné příbuznosti a rozdílnosti mezi vlákny.

28 I DENTIFIKACE VLÁKEN a) Makroskopická identifikace – provádí se jen tehdy jsou-li zjevné některé charakteristické znaky a vlastnosti, které můžeme rozeznat smysly (chutí, zrakem, čichem, hmatem). Materiál se posuzuje podle barvy, lesku, omaku, délky vláken, hořlavosti apod. Spalovací zkouška – orientační zkouška, jednoduchá identifikace bez speciálních přístrojů a zařízení. Jednotlivé skupiny vláken jsou různě hořlavé. Sleduje se způsob hoření, velikost plamene, zápach při hoření a popel.

29 I DENTIFIKACE VLÁKEN b) Mikroskopická identifikace – provádí se pro přesnější určení druhu a původu suroviny. Při tomto zjišťování je důležitá znalost charakteristických znaků a vzhledu vláken. Identifikace vláken je možná z podélného pohledu nebo v řezu, který se připravuje na speciálních zařízeních. Tavitelná vlákna ze syntetických polymerů lze také identifikovat podle teploty tání na tepelném mikroskopu.

30

31 I DENTIFIKACE VLÁKEN c) Chemická identifikace – používá se především u chemických vláken, které nelze určit mikroskopickou zkouškou. Tyto metody jsou založeny na rozpustnosti vláken v kyselinách, zásadách i organických rozpouštědlech, na barevných reakcích a na používání jiných chemických činidel.


Stáhnout ppt "Předmět - textilní zbožíznalství Identifikace a označování vláken."

Podobné prezentace


Reklamy Google