Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Kapitoly z rodinného a trestního práva přednáška 12. 3. 2009.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Kapitoly z rodinného a trestního práva přednáška 12. 3. 2009."— Transkript prezentace:

1 Kapitoly z rodinného a trestního práva přednáška

2 Příbuzenství = vztah osob pocházejících jedna od druhé nebo od společného předka. Dvě základní linie příbuzenství: a)příbuzní v řadě přímé (jedna osoba pochází od druhé – jde o vztah předků (ascendenti) a potomků (descendenti), b)příbuzní v řadě pobočné (obě osoby pocházejí od společného předka).

3 Stupeň příbuzenství §117 občanského zákoníku Stupeň příbuzenství dvou osob se určuje podle počtu zrození, jimiž v řadě přímé pochází jedna od druhé a v řadě pobočné obě od nejbližšího společného předka (např. děd s vnukem jsou příbuzní v řadě přímé ve druhém stupni) Stupně příbuzenství - význam např. v dědickém právu

4 pojmy plnorodí příbuzní – příbuzenský poměr založen oběma rodiči X polorodí příbuzní – příbuzenský poměr založen pouze jedním rodičem (např. nevlastní sourozenci) pokrevní příbuzenství - příbuzenství založeno na existenci biologického vztahu X osvojení – mezi osvojitelem a osvojencem vzniká takový poměr, jaký je mezi rodiči a dětmi a mezi osvojencem a příbuzným osvojitele poměr příbuzenský

5 Určení rodičovství Vztah mezi matkou a dítětem vzniká na základě jednoduché právní skutečnosti, kterou je narození dítěte. Vztah mezi otcem a dítětem vzniká na základě složené právní skutečnosti – musí dojít k narození dítěte a k tomu přistoupit další právní skutečnost, kterou je jedna z domněnek otcovství. stará římská zásada říká „mater semper certa est, pater incertus“ (= matka je vždy jistá, otec nejistý).

6 Určení mateřství Matkou dítěte je žena, která dítě porodila (§50a ZR).

7 Problematika určování mateřství 1)dítě nalezené (např. i dítě odložené do baby boxu; Jestliže rodiče dítěte nejsou známi, určí jméno a příjmení dítěte soud. Zápis dítěte neznámé totožnosti do matriky se provede dle výsledků šetření orgánů policie a zprávy lékaře.) 2)matka je zapsaná v matrice (matka cizinka porodí pod jinou totožností; záměna dítěte) 3)dítě se nenarodí ve zdravotnickém zařízení (Oznamování porodu – povinnost oznámit matričnímu úřadu narození dítěte má zdravotnické zařízení. V případě, že k porodu nedošlo ve zdravotnickém zařízení mají tuto povinnost rodiče nebo i jiná fyzická osoba, která se o narození dozvěděla. Lhůta pro oznámení je 3 pracovní dny od narození dítěte, v případě matky tři pracovní dny od okamžiku, kdy je schopna oznámení učinit.) 4)umělé oplodnění, tzv. děti ze zkumavky (dárcovství oocytu; surogační mateřství =„matky hostitelky“) 5)porod s utajením totožnosti matky

8 Určování a popírání otcovství Právní úprava založena na systém tří právních domněnek otcovství. Tyto domněnky se musí uplatnit v zákonem stanoveném pořadí, tj. uplatní-li se první domněnka, je tím současně vyloučeno uplatnění domněnky druhé a třetí atd.

9 První domněnka otcovství § 51 ZR Narodí-li se dítě v době od uzavření manželství do uplynutí třístého dne po zániku manželství nebo jeho prohlášení za neplatné, považuje se za otce manžel matky. (Tato domněnka se uplatní automaticky – do matriky je bez dalšího zapsán manžel matky). Narodí-li se dítě ženě znovu provdané, považuje se za otce manžel pozdější, i když se dítě narodilo před uplynutím třístého dne potom, kdy její dřívější manželství zaniklo nebo bylo prohlášeno za neplatné.

10 Popření otcovství Aktivní legitimaci k podání návrhu má otec, matka, popř. opatrovník, jestliže manžel pozbyl způsobilosti k právním úkonům (tj. stojí na straně žalobce) Pasivně legitimován (žalovaný) je vždy druhý rodič a dítě. Otcovství je možno popřít v prekluzivní lhůtě 6 měsíců (po marném uplynutí této lhůty již rodiči právo na popření otcovství nenáleží!!!) Počátek běhu popěrné lhůty: Manžel matky má právo popřít otcovství do šesti měsíců ode dne, kdy se dozvěděl, že jeho manželce se narodilo dítě. Matka má právo popřít otcovství do šesti měsíců po narození dítěte. Pozbyl-li manžel způsobilost k právním úkonům před uplynutím popěrné lhůty, může otcovství popřít opatrovník, a to do šesti měsíců ode dne, kdy se dozví o narození dítěte. Bylo-li pravomocně rozhodnuto, že pozdější manžel není otcem dítěte znovu provdané matky, počíná šestiměsíční lhůta k popření otcovství pro dřívějšího manžela dnem, kdy se dozvěděl o tomto pravomocném rozhodnutí.

11 Jednotlivé případy popírání otcovství Narodí-li se dítě v době mezi stoosmdesátým dnem od uzavření manželství a třístým dnem po tom, kdy manželství zaniklo nebo bylo prohlášeno za neplatné, lze otcovství popřít jen, je-li vyloučeno, že by manžel matky mohl být otcem dítěte. Narodí-li se dítě do tři sta dnů po rozvodu manželství a jiný muž o sobě tvrdí, že je otcem dítěte, lze otcovství manžela považovat za vyloučené též na základě souhlasného prohlášení matky, manžela a tohoto muže. Toto prohlášení musí být učiněno v řízení o popření otcovství. Narodí-li se dítě před stoosmdesátým dnem od uzavření manželství, postačí k tomu, aby se manžel matky nepovažoval za otce dítěte, popře-li u soudu své otcovství (jednodušší důkazní postavení). To neplatí, jestliže manžel s matkou dítěte souložil v době, od níž neprošlo do narození dítěte méně než sto osmdesát a více než tři sta dní, nebo jestliže při uzavírání manželství věděl, že je těhotná. Nemožnost popření otcovství manžela matky v případě umělého oplodnění (§ 58 odst. 2 ZR).

12 Druhá domněnka otcovství § ZR Uplatní se pokud je použití první domněnky vyloučeno (např. dítě se narodí ženě neprovdané, nebo více než 300 dnů od zániku manželství, případně manžel matky úspěšně popřel otcovství). Za otce se považuje muž, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů. (Souhlasné prohlášení lze učinit i k dítěti ještě nenarozenému, je-li už počato. Prohlášení musí být učiněno před matričním úřadem nebo soudem. Prohlášení nezl. rodiče o otcovství lze učinit pouze před soudem. Matka není povinna uvést otce dítěte a proti její vůli nelze založit otcovství na základě 2. doměnky.

13 Popření otcovství Muž jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů, může je před soudem popřít, jen jeli vyloučeno, že by mohl být otcem dítěte. Šestiměsíční lhůta pro popření otcovství běží: –od určení otcovství souhlasným prohlášením; –v případě, že bylo určeno otcovství k dítěti ještě nenarozenému (nasciturus), neskončí lhůta před uplynutím 6 měsíců od narození dítěte.

14 Třetí domněnka otcovství § ZR Za otce se považuje muž, který s matkou dítěte souložil v době, od které neprošlo do narození dítěte méně než sto osmdesát a více než tři sta dnů, pokud jeho otcovství závažné okolnosti nevylučují. Aktivní legitimace: matka, dítě nebo muž, který o sobě tvrdí, že je otcem (tj. stojí na straně žalobce) Pasivní legitimace: muž, kterému svědčí domněnka otcovství nebo dítě a matka (tj. stojí na straně žalované) S řízením o určení otcovství je spojeno řízení o výchově a výživě dítěte. Podání návrhu na určení otcovství není vázáno žádnou lhůtou (může být ovšem podáno až po narození dítěte). V řízení o určení otcovství musí být nejdříve prokázáno, že muži svědčí domněnka otcovství, tj. že k souloži došlo v době, od které neprošlo do narození dítěte méně než sto osmdesát a více než tři sta dnů. Dále je třeba prokázat, že neexistují závažné okolnosti vylučující otcovství žalovaného. Provádí se znalecké posudky, nejčastěji založené na metodě DNA diagnostiky.

15 Popření otcovství nejvyšším státním zástupcem § 62-62aZR Uplynula-li lhůta stanovená pro popření otcovství jedním z rodičů, může nevyšší státní zástupce, vyžaduje-li to zájem dítěte, podat návrh na popření otcovství proti otci, matce a dítěti. Na podání návrhu nejvyšším státním zástupcem není právní nárok!!! Státní zástupce může podat návrh na popření otcovství i před uplynutím lhůty stanovené pro popření otcovství, jestliže otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením rodičů (II. domněnka otcovství) a byly zároveň splněny tyto podmínky: –Muž, který prohlásil, že je otcem dítěte, jím být nemůže; –Návrh na popření je ve zřejmém zájmu dítěte; –Podání návrhu je v souladu s ustanoveními zaručujícími základní lidská práva. Smyslem tohoto ustanovení je zabránit prodeji dětí.

16 Práva a povinnosti rodičů vůči dětem Rodičovská zodpovědnost = nejdůležitější práva a povinnosti k nezl. dítěti (náleží pouze rodičům s plnou způsobilostí k právním úkonům) Vyživovací povinnost rodičů k dětem Určení jména a příjmení Vyživovací povinnost a určení jména a příjmení nejsou součástí rodičovské zodpovědnosti. Součástí rodičovské zodpovědnosti též není souhlas rodiče s osvojením.

17 Určení jména a příjmení dítěte Jméno, popřípadě jména dítěte se do matriky zapíší podle souhlasného prohlášení rodičů; není-li jeden rodič znám, nebo je-li rodič pravomocným rozhodnutím soudu zbaven rodičovské zodpovědnosti, nebo je mu výkon rodičovské zodpovědnosti pozastaven, anebo je-li pravomocným rozhodnutím soudu rodič zbaven způsobilosti k právním úkonům nebo je jeho způsobilost k právním úkonům omezena, zapíše se jméno, popřípadě jména dítěte podle prohlášení druhého z rodičů, jinak podle pravomocného rozhodnutí soudu. Určení jména a příjmení dítěte není součástí rodičovské zodpovědnosti.

18 Určení jména Pro určení jména dítěte je stanovena měsíční lhůta. Zapsána mohou být dvě jména, která nesmí být stejná; dítěti, které není občanem ČR a jehož rodiče nemají státní občanství České republiky, lze zapsat více jmen. Do matriční knihy nelze zapsat jména zkomolená, zdrobnělá a domácká. Fyzické osobě mužského pohlaví nelze zapsat jméno ženské a naopak. Matriční úřad dále nezapíše jméno, pokud je mu známo, že toto jméno užívá žijící sourozenec, mají-li sourozenci společné rodiče. Vzniknou-li pochybnosti o správné pravopisné podobě jména, je občan povinen předložit znalecký posudek. Matriční úřad nezapíše do knihy narození jméno, popřípadě jména, a učiní o tom oznámení soudu, jestliže rodiče se nedohodnou na jménu, popřípadě jménech dítěte do jednoho měsíce od narození dítěte, nebo jméno dítěti neurčí do jednoho měsíce od narození dítěte, nebo určí dítěti jméno, popřípadě jména, které nelze do knihy narození zapsat, nebo nejsou známá.

19 Určení příjmení a)Děti mají společné příjmení rodičů nebo příjmení jednoho z nich určené dohodou při uzavření manželství. b)Rodiče, kteří mají různá příjmení, se dohodnou o příjmení dítěte a oznámí to matričnímu úřadu. c)Není-li otec znám, tj. dítě se narodilo mimo manželství, a v okamžiku narození není určeno otcovství, ponese dítě příjmení matky, které měla v době narození. d)Nedohodnou-li se rodiče na příjmení dítěte, anebo není žádný z rodičů znám, určí příjmení dítěte soud.

20 Změna příjmení Uzavřou-li rodiče dítěte manželství až po jeho narození, ponese dítě příjmení určené pro jejich ostatní děti. Ke změně dochází přímo ze zákona, změna se ovšem týká pouze nezl. dětí. Uzavře-li manželství matka dítěte, jehož otec není znám, mohou manželé před matričním úřadem souhlasně prohlásit, že příjmení určené pro jejich ostatní děti bude mít i toto dítě. Ke změně dochází na základě prohlášení matky dítěte a jejího manžela, u dítěte staršího 15 let je vyžadován jeho souhlas. K určení otcovství došlo až po narození dítěte, když už má dítě zapsáno v matrice příjmení matky. Rodiče se mohou na změně příjmení dítěte dohodnout. Dojde-li k popření otcovství k dítěti, které neslo příjmení otce, ze zákona dochází ke změně příjmení dítěte na příjmení, které měla matka v době jeho narození. Ze zákona dochází ke změně příjmení v souvislosti s osvojením.

21 Změna jména a příjmení dle zákona o matrikách Ke změně jména nebo příjmení nezl. dítěte je vždy třeba souhlasu obou rodičů, ledaže jde o případ změny příjmení vyplývající přímo ze zákona. Pokud se rodiče o změně jména nebo příjmení nezl. dítěte nedohodnou, může souhlas druhého rodiče s podáním žádosti o změnu jména nebo příjmení nahradit svým výrokem soud (musí pro to být závěžné důvody). Je-li dítě starší 15 let, je ke změně jména, příp. zapsání druhého jména anebo ke změně příjmení vždy třeba jeho souhlasu. Osvojitelé mají možnost do 6 měsíců od právní moci rozsudku o osvojení zvolit osvojenci souhlasným prohlášením před matričním úřadem jiné jméno.

22 Rodičovská zodpovědnost = souhrn práv a povinností rodičů: a)při péči o nezletilé dítě; b)při zastupování nezletilého dítěte; c)při správě jmění dítěte. Rodičovská zodpovědnost náleží rodiči jen vůči jeho nezl. dítěti. Rodičovská zodpovědnost náleží oběma rodičům. Jestliže jeden z rodičů nežije, není znám nebo nemá způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu, náleží rodičovská zodpovědnost pouze druhému rodiči. Rodičovská zodpovědnost náleží pouze rodiči s plnou způsobilostí k právním úkonům. Pokud došlo k omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům, zaniká rodičovská zodpovědnost přímo ze zákona.

23 rodičovská zodpovědnost - pokračování Částečná rodičovská zodpovědnost –Soud může přiznat rodičovskou zodpovědnost ve vztahu k péči o dítě i nezletilému rodiči dítěte, který dosáhl věku šestnácti let, má-li potřebné předpoklady pro výkon práv a povinností z rodičovské zodpovědnosti vyplývajících (např. svobodná nezl. matka, které pečuje o dítě). Poručník –Jestliže rodiče dítěte zemřeli, byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti, výkon jejich rodičovské zodpovědnosti byl pozastaven nebo nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu, ustanoví soud dítěti poručníka, který bude zákonným zástupcem nezl. a bude spravovat jeho majetek místo jeho rodičů.

24 Výchova dítěte Rozhodující úlohu ve výchově dětí mají rodiče, kteří mají být osobním životem a chováním příkladem svým dětem. Pojem výchovy zákon nedefinuje a používá v této souvislosti i jiné pojmy (např. péče). V širším slova smyslu výchova jako součást rodičovské zodpovědnosti znamená rozhodování o dítěti v tom rámci, v jakém dítě o sobě nemůže rozhodovat samo. Jejím cílem je tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj dítěte.

25 Dílčí oprávnění vyplývající z výchovy dítěte právo mít dítě u sebe; právo řídit jednání dítěte a vykonávat nad ním dohled odpovídající stupni jeho vývoje; právo určit místo pobytu dítěte; právo určit povolání dítěte ve shodě s jeho zájmy; právo stýkat se s dítětem.

26 Zastupování dítěte Nezletilým přiznává občanský zákoník pouze částečnou způsobilost k právním úkonům (§ 9 občanského zákoníku –“Nezletilý mají způsobilost k takovým právním úkonům, které jsou svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejich věku.“). Rodiče zastupují dítě při právních úkonech, ke kterým není plně způsobilé (§36 ZR). Dítě může být zastoupeno kterýmkoliv z rodičů. Ve smyslu § 49 ZR jsou rodiče povinni dohodnou se na podstatných záležitostech týkajících se dítěte.

27 Střet zájmů Žádný z rodičů nemůže zastoupit své dítě, jde-li o právní úkony ve věcech, při nichž by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi rodiči a dítětem nebo ke střetu zájmů dětí týchž rodičů. Nemůže-li dítě zastoupit žádný z rodičů, ustanoví soud dítěti opatrovníka, který bude dítě v řízení nebo při určitém právním úkonu zastupovat. Tímto opatrovníkem zpravidla ustanoví orgán vykonávající sociálně-právní ochranu dětí (dále jen "orgán sociálně-právní ochrany dětí").

28 Speciální povolovací režim Určitý zásah do oprávnění rodičů rozhodovat o dítěti představuje zák. č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, dle kterého dítě může vykonávat uměleckou, kulturní, sportovní a reklamní činnost (dále jen "činnost dítěte") pro právnickou nebo fyzickou osobu, která má tuto činnost v předmětu své činnosti, jen jestliže je tato činnost přiměřená jeho věku, není pro něj nebezpečná, nebrání jeho vzdělávání nebo docházce do školy a účasti na výukových programech, nepoškozuje jeho zdravotní, tělesný, duševní, morální nebo společenský rozvoj. O povolení výkonu činnosti dítěte rozhoduje úřad práce na základě písemné žádosti podané zákonným zástupcem dítěte nebo jinou osobou odpovědnou za výchovu dítěte, do jejíž péče bylo dítě svěřeno rozhodnutím soudu (dále jen "zákonný zástupce"). Povolení se vyžaduje u činností, u nichž je předpoklad, že je dítě vykonává za úplatu.

29 Správa jmění dítěte Jmění dítěte jsou rodiče povinni spravovat s péčí řádného hospodáře. Výnosu majetku dítěte lze použít nejprve pro jeho vlastní výživu a teprve potom přiměřeně i pro potřebu rodiny. Majetková podstata může být dotčena jen v případě, že by vznikl nezaviněně ze strany osob výživou povinných hrubý nepoměr mezi poměry nezletilého dítěte a osob výživou povinných. K nakládání s majetkem dítěte, pokud nejde o běžnou záležitost, je třeba schválení soudu (např. stavební spoření, převod nemovitosti). Povinnost spravovat jmění dítěte mají rodiče do jeho zletilosti. Jakmile dítě dosáhne zletilosti, odevzdají mu rodiče jmění, které spravovali. Na základě žádosti dítěte podané do jednoho roku po skončení správy jsou rodiče povinni podat vyúčtování ze správy jmění. Pokud rodiče nespravují jmění dítěte řádně, lze uvažovat i o odpovědnosti za škodu, kterou tím dítěti způsobili nebo i odpovědnosti za bezdůvodné obohacení.

30 Opatrovník pro správu jmění dítěte § 37b ZR V odůvodněných případech, kdy by majetkové zájmy dítěte mohly být ohroženy, ustanoví soud pro zvýšenou ochranu jeho jmění opatrovníka. Opatrovníkem může být ustanovena fyzická osoba, která má způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu, svým způsobem života zaručuje řádný výkon této funkce v zájmu dítěte a s ustanovením opatrovníkem souhlasí. Při ustanovení opatrovníka pro správu jmění dítěte soud určí rozsah jmění, které bude opatrovník s péčí řádného hospodáře spravovat a určí též, jakým způsobem má být s jednotlivými částmi majetku nakládáno. Opatrovník nesmí při správě jmění dítěte činit úkony, které jsou spojeny s nepřiměřeným rizikem. Opatrovník je povinen nejpozději do dvou měsíců po skončení své funkce předložit soudu závěrečný účet ze správy jmění dítěte. Opatrovník má právo na úhradu nutných výdajů a na přiměřenou odměnu z výnosu majetku dítěte.

31 Výkon rodičovské zodpovědnosti Při výkonu práv a povinností z rodičovské zodpovědnosti jsou rodiče povinni důsledně chránit zájmy dítěte, řídit jeho jednání a vykonávat nad ním dohled odpovídající stupni jeho vývoje. Mají právo užít přiměřených výchovných prostředků tak, aby nebyla dotčena důstojnost dítěte a jakkoli ohroženo jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj. V běžných záležitostech vykonává každý rodič svá práva a povinnosti samostatně. V podstatných záležitostech je rodičům uložena povinnost se dohodnout. Nedohodnou-li se rodiče v podstatných věcech při výkonu rodičovské zodpovědnosti, rozhodne soud. Nežijí-li rodiče nezletilého dítěte spolu a nedohodnou-li se o úpravě výchovy a výživy dítěte, může soud i bez návrhu rozhodnout, komu bude dítě svěřeno do výchovy a jak má každý z rodičů přispívat na jeho výživu.

32 Výkon rodičovských práv ve vztahu k třetím osobám. Rodiče nemohou převádět smluvně svá práva a povinnost vyplývající z rodičovské zodpovědnosti na jiné subjekty. Mohou pouze přenechat výkon některých dílčích oprávnění třetím osobám, ale nezbavuje je to rodičovské zodpovědnosti.

33 Pozastavení výkonu rodičovské zodpovědnosti; její zbavení a omezení Pozastavení rodičovské zodpovědnosti –(§ 44 odst.1 ZR - brání-li rodiči ve výkonu jeho rodičovské zodpovědnosti závažná překážka a vyžaduje-li to zájem dítěte, může soud pozastavit výkon rodičovské zodpovědnosti.) Omezení rodičovské zodpovědnosti –(§ 44 odst. 2 ZR - nevykonává-li rodič řádně povinnosti vyplývající z rodičovské zodpovědnosti a vyžaduje-li to zájem dítěte, soud jeho rodičovskou zodpovědnost omezí; přitom vždy konkrétně vymezí rozsah práv a povinností, na které se omezení vztahuje.) Zbavení rodičovské zodpovědnosti –(44 odst. 3,4 ZR - Zneužívá-li rodič svou rodičovskou zodpovědnost nebo její výkon nebo ji závažným způsobem zanedbává, soud jej rodičovské zodpovědnosti zbaví. Dopustil-li se rodič úmyslného trestného činu proti svému dítěti či ke spáchání trestného činu své dítě mladší patnácti let použil, popřípadě se dopustil trestného činu jako spolupachatel, návodce či pomocník k trestnému činu spáchanému jeho dítětem, soud vždy posoudí, zda tu nejsou důvody pro zahájení řízení o zbavení rodičovské zodpovědnosti.)

34 Práva dětí vůči rodičům právo na život; právo na život se svými rodiči; právo znát své rodiče, je-li to možné, a být v jejich péči; právo dítěte na samostatné rozhodování; právo dítěte na to, aby bylo vychováváno zastupováno a aby bylo spravováno jeho jmění; právo na výživné vůči rodičům; právo na soukromí, ochranu korespondence, cti a pověsti dítěte; právo na náhradu škody vůči svým rodičům.

35 Povinnosti dítěte vůči svým rodičům Dítě je povinno své rodiče ctít a respektovat. Dítě je povinno rodičům podle svých schopností pomáhat. Dítě je povinno přispívat i na úhradu společných potřeb rodiny, pokud má vlastní příjem, popř. majetek, kterého lze použít pro společné potřeby rodiny (koadjutorium). Dítě má vyživovací povinnost vůči rodičům.


Stáhnout ppt "Kapitoly z rodinného a trestního práva přednáška 12. 3. 2009."

Podobné prezentace


Reklamy Google