Škola muzejní pedagogiky 6 Stru č ná teorie a praxe muzejní pedagogiky Prvky dramatické výchovy v kontextu muzejní pedagogiky Vyu ž iti intermediálních.

Prezentace na téma: "Škola muzejní pedagogiky 6 Stru č ná teorie a praxe muzejní pedagogiky Prvky dramatické výchovy v kontextu muzejní pedagogiky Vyu ž iti intermediálních."— Transkript prezentace:

1 Škola muzejní pedagogiky 6 Stru č ná teorie a praxe muzejní pedagogiky Prvky dramatické výchovy v kontextu muzejní pedagogiky Vyu ž iti intermediálních postup ů v anima č ní praxi

2 Mgr. Marek Šobá ň

3 „Lektor Arcidiecézního muzea Olomouc. Po absolvování Pedagogické fakulty UP Olomouc (obor Č J–VV), p ů sobil jako p ř edseda a lektor ob č anského sdru ž ení Studio Experiment - Estetika pro d ě ti a mláde ž, zam ěř eného na kurzovní č innost v oblasti výtvarné a dramatické výchovy (1996–dosud). Dva roky p ř itom vyu č oval jazyk č eský a výtvarnou výchovu na základní škole (2000–2002). P ů sobil také jako st ř edoškolský a vysokoškolský pedagog výtvarných obor ů. Nyní pracuje v lektorském odd ě lení Arcidiecézního muzea Olomouc (od roku 2002). V této instituci realizuje animace, komentované prohlídky, besedy a workshopy pro školní skupiny i nejširší ve ř ejnost. Celý jeho text je inspirován jeho vlastní praxí.“(56)

4 „Zprost ř edkovávání um ě ní je v ž dy formou komunikace, kdy lektor č i animátor napomáhá zintenzivn ě ní kontaktu návšt ě vník ů s vystavenými exponáty“ (Horá č ek, Galerijní animace a zprost ř edkování um ě ní, 1998,s. 63).

5 Teoretické (komentované prohlídky, besedy) Praktické (kurzy, ateliéry a tv ů r č í dílny) Smíšené - -- -- - - - > ANIMACE

6 „Jsou nej č ast ě jším typem program ů, které muzea sm ě rem ke svým návšt ě vník ů m nabízejí. Jsou také nejmén ě náro č né na speciální prostorové a materiálové podmínky. Probíhají p ř ímo v expozici a vede je bu ď sám lektor nebo kurátor výstavy, p ř íp. speciální host.“ (16) „Beseda je postavena na metod ě rozhovoru mezi poslucha č em a lektorem, p ř íp. speciálním hostem.“ (18)

7 „Tyto programy umo žň ují n ě kolikadenní tv ů r č í č innost ú č astník ů.Díky delšímu č asovému úseku se mohou lekto ř í zam ěř it na slo ž it ě jší pracovní č innosti, p ř evá ž n ě č erpající z metod výtvarné výchovy.„ (20)

8 „S trochou nadsázky by se dalo ř íct, ž e se lektor sna ž í pomocí rozli č ných aktivit vytrhnout návšt ě vníka z nete č nosti a vybídnout ho k spoluú č asti na interpretaci vystavovaného artefaktu. D ů le ž itý je v tomto procesu zá ž itek návšt ě vníka a p ř ímý kontakt s um ě leckým dílem.“ (20)

9 Motoristické zátiší s ú č astníkem animace – jedna z nejoblíben ě jších praktických č innosti k výstav ě Miroslava Štolfy

10  Animace ve stálých expozicích  Animace na krátkodobých výstavách  Animace pro jednorázovou návšt ě vu  Animace pro opakovanou návšt ě vu  Animace materiálové  Animace pro d ě tského návšt ě vníka  Animace pro dosp ě lého ú č astníka  Animace pro speciálního návšt ě vníka „Struktura animace se dá zobecnit do t ř i bod ů : vstupní evokace, hlavní pracovní č ást a záv ě re č ná reflexe.“(28)

11  pracovní listy pro práci s lektorem  samoobslu ž né pracovní listy. „Vyu ž ití pracovních list ů p ř i animacích m ůž e být velmi rozmanité. Od samostatného pln ě ní jednoduchých úkol ů a ž po slo ž it ě jší výtvarnou práci.“ (38 )

12  „Muzejní pedagogika v Č eské republice je ješt ě pom ě rn ě mladým a nerozvinutým oborem a je zatím u nás velmi málo odborné literatury, která by se tomuto u ž ite č nému oboru systemati č t ě ji v ě novala.  Mezi znám ě jší a v mnohém ohledu pr ů kopnické publikace pat ř í práce Radka Horá č ka Galerijní animace a zprost ř edkování um ě ní (1998), č i mladší práce Vladimíra J ů vy D ě tské muzeum (2004).  Podotýká, ž e na druhou stranu stav jisté neprobádanosti na druhou stranu znamená obrovskou výzvu pro absolventy vysokých škol, zejména pedagogických a um ě nov ě dných obor ů, kte ř í nastupují do ji ž fungujících nebo nov ě z ř izovaných lektorských odd ě lení. Mohou naprosto osobit ě a kreativn ě, bez jakýchkoli p ř edem daných mantinel ů, sv ů j obor rozvíjet.“(54)

13 Prvky dramatické výchovy v kontextu muzejní pedagogiky „Lektor Muzea moderního um ě ní. Po absolvováni Filozofické fakulty Univerzity Palackého p ů sobil jako redaktor nakladatelství Votobia, poté sedm let u č il na Slovanském gymnáziu v Olomouci a od roku 2000 p ů sobí jako lektor v Muzeu um ě ni Olomouc, kde vytvá ř í a vede anima č ní programy, organizuje diskusní ve č ery a doprovodné programy k výstavám Muzea moderního um ě ni.“(86) David Hrbek

14  Sna ž í se popsat a zprost ř edkovat praktické zkušenosti se zapojováním prvk ů dramatické výchovy v muzejní pedagogice, která s sebou p ř ináší i nároky na nezbytnou organiza č ní č ást t ě chto projekt ů. „Sou č ástí této kapitoly je i popis akce, která se odehrála ve ve ř ejném prostoru a realizována byla s gymnaziálními studenty. Tuto č ást p ř edkládáme jako praktický manuál, který oz ř ejmí, jak d ů le ž itou roli hraje v anima č ních projektech dobrá organizace.“(59)

15  Ledolamky – „ Jedním z vhodných prost ř edk ů k prolomení potenciální bariéry mezi lektorem a skupinou“ (69)  Ž ivé obrazy – „ Dramatické etudy je dobré st ř ídat  s tv ů r č í výtvarnou č inností, proto ž e poskytují pohled z jiného úhlu a umo žň ují nám vnikat p ř ímo do obrazu a v ž ívat se do vyobrazených  postav. „(72)  Organiza č ní schopnosti jako nezbytný p ř edpoklad k úsp ě šné realizaci anima č ních program ů ve ve ř ejném prostoru

16 Vyu ž iti intermediálních postup ů v anima č ní praxi Vladimír Havlík se v této kapitole zabývá výsekem základních pojm ů intermediálních postup ů. Sou č asné um ě ní chce v daleko v ě tší mí ř e ne ž um ě ní klasické vtáhnout diváka do hry, nabídnout mu interaktivní komunikaci, v jejím ž rámci m ůž e do díla vnášet vlastní interpretace, zasahovat do n ě j, m ě nit jeho formu. Dalším charakteristickým rysem je snaha o propojení um ě ní a v ě dy o vzájemné obohacení a inspiraci.

17  Konceptuální um ě ní  Ak č ní um ě ní  Happening  Performance  Land art  Instalace  Videoart  Um ě ní ve ve ř ejném prostoru

18 „Jde o um ě ní, pro které je rozhodující idea a proces její vizualizace více, ne ž výsledný artefakt. Obrací se spíše na rozum diváka, ne ž na vyvolání emocí.“( 92 )

19 zahrnuje aktivity, které se vá ž ou na ž ivou realizaci akce v konkrétním prostoru a č ase.(94)

20 „Termín uvedl do ž ivota Allan Kaprow v roce 1959. Chápal jej jako um ě lecké dílo realizované v prostoru, aktivované um ě lcem a diváky, definoval jej jako „asamblá ž událostí uskute č n ě ných nebo vnímaných v r ů zných č asech na vice místech“ (95)

21 „Pojem, který se za č al pou ž ívat koncem 70. let a ozna č oval t ě lesnou akci, prezentovanou p ř ed publikem. Na rozdíl od happeningu nebyla performance p ř íliš závislá na p ř ímé aktivit ě divák ů.“(97)

22 „Vznikl v 2. pol. 60. let 20. stol. v USA a je charakteristicky vytvá ř ením um ě leckých d ě l v krajin ě s vyu ž itím p ř írodních materiál ů. Dílo se vztahuje ke konkrétnímu místu, které prom ěň uje výtvarnými zásahy, a tak vytvá ř í nový – v prvé ř ad ě estetický – kontext jeho vnímání.“( 98 )

23 „Termín ozna č uje široké spektrum prací, které se rozvíjejí v prostoru a č ase (vtahuji diváka dovnit ř č asoprostorové situace) a mísí prost ř edky klasických a nových médií.“(99)

24 „Zrod videoartu se pojí se jménem Nam June Paik, který za č al pro svoji um ě leckou práci vyu ž ívat jako první (od roku 1965) videozáznam a jeho projekci na TV obrazovce. Z televizních obrazovek vytvá ř el postupn ě č ím dál slo ž it ě jší skulptury a instalace. K pionýr ů m videoartu pat ř í i Č echoameri č an Woody Vasulka se svou ž enou Steinou. Od 80. let je video propojeno s po č íta č i, co ž umo ž nilo vytvá ř et slo ž ité a komplexní video instalace, které vedle klasicky frontáln ě umíst ě né projek č ní plochy budují prostor kolem diváka promítáním obrazu na st ě ny, strop, č i podlahu.“( 101)

25 „ Se sna ž í vynést otázky, které nám kladou um ě lecká díla, z galerií p ř ímo na ulici. Sou č asna podoba t ě chto aktivit samoz ř ejm ě navazuje na happeningy a performance z 2. poloviny minulého století. Jejich obsah je však adresn ě jší, cílí p ř ímo č a ř e na ur č itý spole č enský problém, a ť u ž v sociální (nap ř. feminizmus, rasizmus, sociální nerovnost,…) č i politické rovin ě (zneu ž ívání moci, korupce,…). Po formální stránce vyu ž ívají um ě lci v daleko v ě tší mí ř e nových technologií (video, digitální fotografii, internet). Díla jsou charakteristická „remixovou estetikou“, mícháním styl ů, známých z d ě jin um ě ní, populární kultury, reklamy, designu, módy a podobn ě. Razantními akcemi na poli um ě leckého aktivismu jsou u nás známy nap ř. skupiny Rafani (spálení č eské vlajky vyvedené v šedých barvách na Václavském nám ě stí), Podebal nebo Guma Guar, protestující svým videem proti brutálnímu zásahu policie na Czech Techu.“( 103)

26  – záb ě r  – kompozice obrazu  – pohyb kamery  – sklon kamery  – velikost záb ě ru  – editace

27 Ž ivý obraz - Interpretace plošného figurálního díla p ř evedením do trojrozm ě rné podoby je velmi populární a navíc ú č innou anima č ní metodou.

28

29 Mládenec a jeho nev ě sty (Multimediální performance) - Interpretace Duchampova díla Nev ě sta svlékaná svými mládenci,

30 Pou ž itá literatura ŠOBÁ Ň, Marek, David HRBEK a Vladimír HAVLÍK. Škola muzejní pedagogiky 6. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2007, 121 s. ISBN 978-80- 244-1871-1.