Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Struktura přednášky Úvod, Struktura atomového jádra, Elektronová struktura atomu vodíku, víceelektronových atomů, molekul. Klasická fyzikální chemie –

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Struktura přednášky Úvod, Struktura atomového jádra, Elektronová struktura atomu vodíku, víceelektronových atomů, molekul. Klasická fyzikální chemie –"— Transkript prezentace:

1 Struktura přednášky Úvod, Struktura atomového jádra, Elektronová struktura atomu vodíku, víceelektronových atomů, molekul. Klasická fyzikální chemie – vlastnosti (velkého) souboru částic. Ideální plyn, reálné plyny. Ostatní skupenské stavy hmoty, Rovnováhy-vlastnosti souboru molekul v rovnováze (termodynamika), Kinetika – popis rychlosti chemických dějů (kinetika), Elektrochemie, Optické vlastnosti látek

2 Literatura Žúrková, L.: Všeobecná chémia, SPN, Bratislava Fischer, O. a kol.: Fyzikální chemie, SPN. Praha Polák R., Zahradník R.: Obecná chemie, ACADEMIA, Nevěčná, T.: Příklady a úlohy z fyzikální chemie, PřF UP, 1994, Olomouc. Atkins P., W.: Physical Chemistry, Oxford Univ. Press, Brdička R., Kalousek M., Schutz A.: Úvod do fyzikální chemie, SNTL, SVTL, 1963.

3 Vlastnosti látek, veličiny jednotky, koherentní systém jednotek Obecně jsou vlastnosti látek kvalitativní a kvantitativní (měřitelné porovnávatelné mezi sebou). Kvantitativní vlastnosti porovnáváme pomocí standardů (jednotek). Příkladně množství hmoty je dáno součinem numerické hodnoty a jednotky. Koherentní systém jednotek. V tomto případě se jedná o „účelnou“ volbu jednotek tak, aby výpočet veličiny byl formálně stejný jako vztah pro danou veličinu.

4 Postavení chemie Chemii je možné charakterizovat jako vědu, která se zabývá zkoumáním vlastností, struktury a kvalitativní přeměny látek Při chemických dějích dochází ke změně struktury, tedy složení a vnitřního uspořádání látky. Většinou však nelze přesně vymezit hranice jednotlivých disciplin (biochemie, adsorpční jevy a další a další a…)

5 Fyzikální a chemické děje Fyzikální děje jsou takové při kterých nedochází k látkové změně –skupenské přeměny apod. Chemické děje jsou takové, při kterých nastává změna složení, vnitřního uspořádání atomů a molekul- hoření, rezavění předmětů apod.

6 Chemie v přírodních vědách Chemie zkoumá složení látek. Zkoumá chemické reakce, t. je reakce při kterých dochází ke změně struktury a změněn kvality. Rychlost chemických dějů Polohu rovnováhy Nelze vymezit ostrou hranici mezi „sousedními“, obory hlavně fyzikou a biologií (biochemie, biofyzika)

7 Obecná chemie je úvodem chemie a většinou je chápána jako „zjednodušená“ fyzikální chemie Někdy se říkalo, že fyzikální děje jsou takové, při kterých nenastává látková přeměna. O chemických dějích se měnilo složení látky. Uvidíte sami, že ve fyzikální chemie toto rozdělení neplatí a že je nevhodné fyziku oddělit ad chemie a také od biologie a informatiky a dalších oborů

8 Hmota a a energie, zákony zachování Součet hmotností všech složek, které účastní chemické reakce je konstantní-zákon zachování hmoty. Celková energie izolované soustavy zůstává během chemických dějů konstantní. V klasické fyzice pro rovnoměrně přímočarý pohyb nezávisí na rychlosti tělesa. Při velkých rychlostech to neplatí. m =m 0 /(  (1- v 2 /c 2 )

9 Zákony zachování a chemie Celková energie izolované soustavy zůstává během chemických dějů konstantní. Vnitřní energie soustavy se zachovává a to i případě, že soustava koná práci nebo se mění její teplota. Vnitřní energie jako totální diferenciál. Nezachovává se jenom hmota a energie energie. Uslyšíte o tom, že se zachovává orbitalová symetrie AO a MO, že se zachovává multiplicita spinu a další.

10 Mezinárodní soustava jednotek Obsahuje základní jednotky SI a z nich odvozené druhotné veličiny Zásada pro každou veličinu jen jedna jednotka Koherentní systém jednotek (vychází se z fyzikálního výrazu pro veličinu a vynechají se číselné hodnoty. Nesmíme zapomenout, že každá veličina je vyjádřena jako násobek své jednotky. J=/kg.m 2.s -2 /,R=pV/RT= 8,314 J.mol -1 K -1.

11 Základní fyzikální veličiny a jejich jednotky SI svítivostkandela cd délkametr m hmotnostkilogram kg Čassekunda s El. Proudampér A Term. Teplotakelvin K Látkové množství mol

12 Veličiny a jednotky Přirozené jednotky (např. Planckova konstanta h(trans) je přirozenou jednotkou momentu hybnosti), Rydbergova konstanta je přirozenou jednotkou vlnočtu apod.)

13 Zákon zachování hmotnosti Součet hmotností všech složek soustavy (a to i v případě, že spolu reagují a jedna přechází na druhou) se zachovává. Dvě poznámky: nezachovává se počet částic a tedy ani koncentrace v molaritě, Teorie relativity tvrdí, že hmotnost těles závisí na rychlosti pohybu příslušná změna je dána výrazem  m c 2 =  E (ekvivalence hmoty a energie viz. stabilita atomových jader). Změna (zvýšení) energie je na úkor (snížení) hmoty.

14 Látková množství, koncentrace Jak vyjadřovat složení soustav. Lze to provést pomocí hmoty soustavy a hmoty jejich složek nebo pomocí počtu částic soustavy a počtu částic jednotlivých složek. Výsledek nezávisí na volbě jednotek a tak postatě je to jedno. Nicméně častěji budeme využívat počet částic a jeho jednotku (mol).

15 Seznam nejběžnějších vyjádření složení soustav Hmotnostní zlomek podíl hmotnosti jedné vybrané složky ke hmotnosti soustavy (bezrozměrné lze vyjádřit v %). Molární zlomek podíl látkového množství (v molech) jedné látky k celkovému látkovému množství (bezrozměrné lze vyjádřit v %).

16 Pokračování Molarita počet molu v jednom litru roztoku (n b /V s ) Molalita podíl látkového množství rozpuštěné látky B a hmotnosti rozpouštědla (m B =n B /m r ).

17 Jak vyjadřit množství hmoty Jednotky hmoty (kg, atomová hmotnostní jednotka, 1/12 nuklidu 12 C Látkové množství vyjádřené počtem, jednotky počtu: o Pár, tucet a…. mol o Avogadrovo číslo N A = 6, o Počet molů n = N/N A, n = m/M (kde M je molární hmotnost molekuly. o M = M r x v kg/mol

18 Vyjadřování složení u soustav Hmotnostní zlomek (bezrozměrný, v %) Molární zlomek (bezrozměrný, v %) Objemový zlomek (bezrozměrný, v objemových %) Molární koncentrace (molarita,mol.dm -3 ) Molalita (kg/m -3 )

19 Struktura atomu atomové jádro I Atom je elektroneutrální částice W. Crookes (1879) studoval výchylky katodových paprsků v elektrickém a magnetickém poli, zjistil že: mají záporný náboj šíří se přímočaře (v homogenním prostoru) mají kinetickou energii a pronikají tenkými vrstvami kovů.

20 Atomy – atomové jádro II G.J. Stoney (1891) je nazval elektrony J.J. Thomson (1897)stanovil měrný náboj (poměr poměr náboje a hmotnosti (e/m e = 1,795 x C/Kg R.S. Mulliken (1909) stanovil náboj 1,602x C. Z těchto hodnot lze vyčíslit klidovou hmotnost elektronu m e = 9,109x kg. Náboj elektronu se nyní pokládá za (přirozenou) jednotku (záporného) náboje.

21 Atomy – atomové jádro III Atom je navenek neutrální Po objevu elektronů se hledalo, kde se nalézá kladná část atomu Pudingový model (nepohyblivé částice) a jeho vyvrácení E. Ruthefordem ( ). „Bombardování“ at. jádra alfa částicemi. Orbitální model ve středu je oblast s poloměrem (r= m), která je asi 10 4 x menší než poloměr atomu a v této oblasti je prakticky celá hmota atomu. Elektrony musí být na „periferii“ atomu. Protože atomy jsou stálé musí elektrony kroužit kolem jádra a odstředivou silou kompensovat atrakční sílu k at. jádru. Tím pádem vznikl problém????

22 Atomy – atomové jádro IV Roentgenovo záření (1895, 0,01 až 10 nm), princip evakuovaná trubice s katodou a antikatodou. Katoda je zdrojem elektronů, které jsou urychlovány vysokým napětím. Tyto elektrony reagují s atomy antikatody a vysílají rentgenové záření. Záření je jednak spojité (stejné pro všechny atomy a charakteristické (energie-vlnová délka ) závisí na materiálu antikatody. Moseley studoval R. spektra u antikatod s různých prvků a zjistil že: vlnočet = 1/λ  a (Z- b), kde a,b, jsou konstanty, Z protonové (atomové, pořadové) číslo a 1/λ  vlnočet. Moseleyův posunový zákon dovolil objev neznámých atomů (Tc, Pm, Hf a Re)

23 Atomové jádro- izotopy, izobary, izotony Každý atom je charakterizován pořadovým (atomovým, protonovým číslem Z). Udává počet protonů v jádře, počet elektronů v neutrálním atomu a zároveň pořadí v periodickém systému. Píše se vlevo dole před značkou prvku. Každý atom je chrakterizován nukleárním číslem počet nukleonů (protonů a neutronů). Píše se vlevo nahoře před značkou prvku O, U apod. Izotopy je liší jen nukleárním číslem Izobary se liší protonovým číslem (jedná se o různé prvky) Izotony se liší protonovým i nukleárním číslem, ale mají stejný počet neutronů Xe a Ba.

24 Stabilita atomových jader Protony, neutrony a další částice jsou vázány jadernými silami (dosah m). Částice jádra se mohou nacházet v různých energetických stavech podobně jako elektrony v atomech a molekulách (spektra NMR, mohou mít fluorescenci – Mesbauerova spektra). Celková hmotnost nukleonů (protonů a neutronů v jádře) je menší než součet jejich klidových hmot (mimo at. jádro). Hmotnostní úbytek odpovídá stabilizační energii at. jader: ΔE  m c 2 Např. při při vzniku jádra deuteria se uvolní energie 1,8 x J. Pro tvorbu jednoho molu deuteria to je 1,09 x J mol -1, resp. 6,8 x MeV.

25 Stabilita atomových jader II Vazebná energie se uvolní při tvorbě at. Jádra a je nutné ji vynaložit aby se jádro rozložilo na nukleony a je mírou stability at. jader. Stabilita at. jader závisí na neutronech a jejich počtu. U jáder „lehkých“ atomů je poměr neutronů a protonů 1:1. Na stabilizování „těžších“ jader je tento poměr přibližně 3:2. Závislost ΔE/A má typický průběh s maximem u Fe a Ni s nejstabilnějšími at. jádry periodické soustavy.

26 Přirozená radioaktivita Nestálé nuklidy ( s deficitem neutronů) podléhají spontánnímu rozkladu. Prakticky je tohoto „nedostatku“ neutronů dosaženo u prvků s pořadovým číslem větším než 83. α– záření jsou ionizované atomy helia, jejich rychlost asi 10% rychlosti světla, mají velké ionizační účinky, β- záření jsou rychlé elektrony 40 až 99% rychlosti světla, γ- elektromagnetické záření je nejpronikavějším zářením.

27 Rychlost spontánních radioaktivních přeměn Rychlost rozkladu je v každém okamžiku úměrná jeho aktuálnímu (okamžitému) množství: dN = k 1 N dt Po separaci proměnných dN/N = k 1 dt a čas který 50% rozkladu se nazývá poločas a t ½ = 0,693/ k 1 (kde ln 2 = 0,693). Poznámka: Tento formalismus patří i chemickým spontánním reakcím a proto je použitý symbol rychlostní konstanty 1. řádu.

28 Jaderné reakce a umělá radioaktivita První přeměnu at. jader uskutečnil E. Rutherford (1919) „bombardováním“ jádra dusíku  částicemi N  = 17 8 O p resp N ( , p) 17 8 O

29 Jaderné reakce Některá atomová jádra se mohou rozpadat samovolně (spontánně) ale také indukovaným štěpením at. jader. Nejčastějšími štěpnými materiály jsou U a Pu U n  Ba Kr n

30 Termonukleární reakce Atomovou energii lze získat nejen štěpením jader, ale i reakcemi syntetickými (jaderné tavení) Lze realizovat explosivní průběh 6 3 Li H  He Tyto reakce potřebují velkou „aktivační“ energii.

31 Periodická soustava prvků I 1869 D. I. Mendělejev uspořádal 60 prvků do tabulky podle jejich atomové hmotnosti. V této tabulce se objevila periodicita (opakování) základních vlastností. V současnosti se periodicita vlastností dává do souvislosti s pořadovým číslem (počet protonů atomového jádra, resp. počet elektronů). Prvky jsou uspořádány do period (celkem 7 horizontálních řad) a 8 sloupců (vertikálních řad), kterým se říká skupiny. Na začátku každé periody začíná nová elektronová sféra a číslo periody je shodné s maximálním hlavním kvantovým číslem. Vlastnosti, které se periodicky mění (ionizační energie, elektronové afinity, atomové poloměry).

32 Periodická soustava prvků II Na počátku každé periody se začíná zaplňovat nová elektronová sféra a číslo periody je totožné s maximálním hlavním kvantovým číslem. Počet prvků v první periodě je 2. Ve druhé a třetí 8, ve čtvrté a páté 18 a v šesté 32. Sedmá perioda je nedokončená

33 Periodická soustava prvků III Elektronové struktury valenčních slupek atomů se periodicky opakují a budou se tedy opakovat vlastnosti těchto prvků. Periodicky se mění dále ionizační energie, efektivní atomové poloměry, orbitalové poloměry atomů, elektronová afinita, elektronegativita

34 Chemické rovnice Chemické reakce zapisujeme pomocí chemických rovnic. Tato rovnice udává reační složky, v jakém poměru výchozí látky reagují a jaké látky vzniknou. Na levé straně jsou výchozí látky (reaktanty) a na pravé reakční produkty. Chemická rovnice splňuje zákon zachování hmotnosti, podmínku elektroneutrality (rovnost nábojů na obou stranách)- stechiometrické koeficienty. Z chemické rovnice nepoznáme jak rychle probíhá konverse výchozích látek na produkty a jaký je rozsah reakce (poloha rovnováhy). Acidobazické a redoxní (oxidačně-redukční) „příkladné“ reakce (rychlé ustavení rovnováhy, jednoduchá stechiometrie). Vlastnosti reakcí: stechiometrie, poloha rovnováhy (rovnovážná konstanta-bezrozměrná), rychlost reakce (může být různě definována pro různé reakce).


Stáhnout ppt "Struktura přednášky Úvod, Struktura atomového jádra, Elektronová struktura atomu vodíku, víceelektronových atomů, molekul. Klasická fyzikální chemie –"

Podobné prezentace


Reklamy Google