Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

OSLABENÍ METABOLICKÁ A ENDOKRINNÍ Mgr. Vendula Baboučková.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "OSLABENÍ METABOLICKÁ A ENDOKRINNÍ Mgr. Vendula Baboučková."— Transkript prezentace:

1 OSLABENÍ METABOLICKÁ A ENDOKRINNÍ Mgr. Vendula Baboučková

2 Funkce zažívajícího ústrojí  příjem živin  mechanické a chemické zpracování  vstřebávání jednotlivých látek do organismu  vyměšování nestrávených zbytků a nadbytků z organismu  probíhá zde tzv. motilita=hybnost

3 MOTILITA  pohybová činnost sloužící k udržení napětí stěny TS, k promíšení a posunu obsahu  Je zajištěna pohyby a změnou tonu – tonus je napětí, jímž je dutý orgán sevřen kolem svého obsahu  Poruchy tonu – jeho snížení (hypotonus) či zvýšení (hypertonus) jsou příčinou častých zažívacích obtíží

4 Stavba: Trávicí trubice začíná otvorem ústním a končí otvorem řitním. K ní jsou připojeny žlázy slinné, slinivka břišní a játra. Stěny trávicí trubice se skládají ze sliznice, podslizničního vaziva, svalové vrstvy, zevního povlaku.  Sliznice – vystýlá trávicí trubici, její povrch tvoří epitel.  Podslizniční vazivo – řídké a nacházejí se v něm hrubší kmeny cévní, připevňuje sliznici ke svalové vrstvě.  Svalová vrstva – tvořena převážně hladkou svalovinou. Jen začátek trávicí trubice (až ke střední části jícnu) a dolní konec konečníku jsou tvořeny příčně pruhovanou svalovinou. Hladká svalovina tvoří vnitřní vrstvu, uspořádanou kruhovitě, a vnější vrstvu, uspořádanou podélně. Svými stahy umožňuje peristaltické pohyby, jimiž je potrava v trubici posouvána.

5 Řídký vazivový obal – tvoří zevní povrch trávicí trubice.  Součástí trávicí trubice jsou: dutina ústní, hltan, jícen, žaludek, tenké střevo, tlusté střevo, trávicí žlázy, konečník

6 Výskyt chorob  Výskyt chorob zažívacího ústrojí stále vzrůstá v celém civilizovaném světě.  Příčiny jsou v růstu průměrného věku a v nesprávném životním režimu.  U nás jsou tyto choroby na 3. místě příčin pracovní neschopnosti podle počtu případů, na 4. místě podle počtu prostonaných dnů.  Dle statistik hospitalizace jsou u mužů na 1. místě, u žen na 3. místě.  Dle věku připadá největší množství na pacienty do 30 let.

7 Oslabení zažívacího traktu  Peristaltika – je kruhovité zaškrcení dutého orgánu, umožňující pohyb obsahu, je řízena nervově a závisí na výši tonu. Za normálních okolností jsou různé druhy pohybů správně koordinovány  Peristaltická dyskineze – je porušen správný vztah a sled pohybů, tím pak trpí promíšení, posun i vyprazdňování obsahu

8  Achalasie - vede ke změně tvaru postiženého orgánu. Plynulý posun obsahu vázne proto, že úsek zažívajícího ústrojí nebo svěrač pod ním nepovolí, nýbrž zůstává ve stavu kontrakce a tím tvoří překážku průchodu. Úsek nad překážkou se rozšiřuje, obsah se zde městná a sliznice se druhotně mění (převážně je postižen jícen a tlusté střevo)  Poruchy sekrece trávicích enzymů (v žaludku, z pankreas)

9 Oslabení zažívacího traktu  Organická porucha – je-li příčinou onemocnění anatomická léze (zánět, vřed, nádor), infekce, alergie apod., tedy mechanismus, který poruší strukturu tkáně.  Vředová choroba žaludku nebo dvanácterníku – vřed je defekt sliznice, který proniká její svalovou vrstvou. Vzniká působením kyselých žaludečních sekretů na sliznici, která není dostatečně chráněná a narušuje její celistvost

10  Dyspepsie –poruchy trávení - zahrnuje celý soubor nepříjemných příznaků, které se dostavují po jídle - od nadýmání a kručení v žaludku až k celkové nevolnosti a zvracení. Mezi nejčastější potíže tohoto druhu patří pálení žáhy. Při trávení potravy se v tvoří více než litr kyseliny solné denně. Dostane-li se kyselina zpět do jícnu, který ochrannou sliznici nemá, vznikají palčivé pocity.  Onemocnění střev

11 Poruchy příjmu potravy  Mentální anorexie je duševní nemoc spočívající v odmítání potravy a zkreslené představě o svém těle. Začíná nejčastěji ve věku mezi lety života, ale může se objevit dříve i později. Často začíná jako reakce na nějakou novou životní situaci či událost, se kterou se daný jedinec nedokáže vypořádat. Je charakteristické snižování hmotnosti úmyslně vyvolané daným jedincem, které vyvolává jednak snižováním příjmu tekutin a potravy, dále zvyšováním energetického výdeje (cvičení), z dalších prostředků jimi využívanými je vyprovokované zvracení, průjmy či užívání anorektik, diuretik

12  Bulimie - Spočívá v záchvatovitém přejídání a snaze tomuto čelit - úmyslným vyvrhováním potravy, ale také vyvoláváním průjmu, užíváním anorektik či jiných látek k hubnutí se snahou, aby postižený netloustl. Projevuje se zejména u dívek (žen) ve věku let, není však výjimkou ani ve vyšším věku a u mužů. Bulimie se léčí pomocí psychoterapie.

13 Pohybová aktivita při oslabení zažívacího ústrojí  Dodržovat stravovací i pohybový režim  Význam pohybového režimu můžeme spatřovat:  Význam pohybového režimu můžeme spatřovat: - v kladném působení na neuropsychickou soustavu - v zlepšování vyživovacích procesů v tkáních a orgánech - v aktivaci krevního oběhu v dutině břišní a malé pánvi, což může zabraňovat srůstům u chronických zánětů - v posilování břišního lisu, což stimuluje motorickou funkci trávící trubice, napomáhá vyprazdňování - v zlepšení stavu kortikoviscerální regulace, upravení koordinace a působení na neurohumorální regulaci trávících procesů  Vhodná jsou i dechová a relaxační cvičení

14 Diabetes - cukrovka  chronické autoimunitní onemocnění, způsobené poruchou tvorby inzulínu, což má za následek narušení metabolismu cukrů v organismu. Projevuje se zvýšenou hladinou cukru (glukózy) v krvi. Je zasažen metabolismus i ostatních živin v organismu.

15 Typy cukrovky:  Diabetes I. typu - juvenilní diabetes (propuká náhle v dětství nebo v mládí). vzniká v důsledku selektivní destrukce B buněk vlastním imunitním systémem, což vede k absolutnímu nedostatku inzulinu a doživotní závislosti na exogenní aplikaci inzulinu. Ke zničení B buněk dochází autoimunitním procesem, jenž je zakódován v genetické informaci diabetika.  Diabetes II. typu - Diabetes mellitus II. typu je onemocnění, které je podmíněno nerovnováhou mezi sekrecí a účinkem inzulinu v metabolismu glukózy. To znamená, že slinivka diabetiků II. typu produkuje nadbytek inzulinu, avšak jejich tělo je na inzulin více či méně „rezistentní“ (relativní nedostatek). Léčí se perorálními antidiabetiky, což jsou ústy podávané léky, které zvyšují citlivost k inzulinu. Diabetes II. typu je označován diabetem dospělých (manifestace po 40. roce života), avšak vzhledem k současnému sedavému způsobu života tuto nemoc mohou dostat i děti. Často jsou vlohy k diabetu II. typu dědičně přenášeny z generace na generaci.

16  Těhotenský diabetes - Během těhotenství kolísá hladina glykemie v závislosti na těhotenských hormonech a u některých žen se slinivka břišní není schopna vyrovnat se zvýšenými požadavky na inzulin, který má udržet hladinu cukru v rovnováze. Glukóza cirkulující ve zvýšeném množství v matčině krvi přestupuje přes placentu do plodu, který odpovídá zvýšenou tvorbou vlastního inzulinu. Gestační diabetes postihuje asi 4 % těhotných žen, a je obvykle zachycena při rutinních krevních testech, které se dělají po dvacátem týdnu těhotenství.

17 Příčiny :  Diabetes I. typu – nefunkčnost beta buněk Langerhansových ostrůvků slinivky produkujících inzulín. Příčinou je pravděpodobně kombinace genetických vlivů, autoimunitního systému organismu a spouštěče, kterým může být např. infekce. Podle posledních výzkumů svůj vliv může sehrát i předčasná konzumace kravského mléka u kojenců. Děti s diabetem I. Typu jsou většinou štíhlé postavy.  Diabetes II. typu - je dáván do souvislosti s genetickými vlivy, nezdravou výživou, stresem, nedostatečným pohybem a zejména s nadváhou

18  Těhotenský diabetes - souvisí s působením těhotenských hormonů v kombinaci s dědičnými dispozicemi. Nadváha může rovněž sehrát svoji roli, ovšem tento typ diabetu se vyskytuje i u štíhlých žen. V těhotenské poradně je ženě pravidelně kontrolována hladina cukru v krvi. Prvním varovným příznakem může být urputné zvracení, které přetrvává i po ukončení I. trimestru. V případě diagnostiky těhotenského diabetu, žena navštěvuje rovněž diabetologickou poradnu v porodnici či na gynekologii.

19 Příznaky:  Diabetes I. typu U menších dětí většinou převažuje abnormální žízeň, časté močení, opětovné noční pomočování, únava a pocit hladu. Vyskytuje se náhle u dětí, které byly dosud zcela zdravé a jejichž nemocnost byla minimální. Vzhledem k tomu, že se jedná o autoimunitní onemocnění, sdružuje se rovněž s onemocněními stejného typu, jako jsou např. celiakie, poruchy štítné žlázy apod.  Diabetes II. typu Mezi hlavní příznaky patří zamlžené vidění, změna pocitu sladké chuti, svědění kůže a typická suchá svědivá ložiska, žízeň, únava, časté močení. Nezanedbatelným faktorem je pomalé a nehojící se rány, mravenčení dolních končetin (postižení nervů).

20 Komplikace diabetu:  Hypoglykémie - nízká hladina krevního cukru (glukózy) příčiny hypoglykémie: velká dávka inzulinu, špatně zvolený typ inzulinu, nadměrná námaha, málo cukrů v jídle. Pokud není hladina cukrů vyrovnána, vede k dezorientaci, změnám chování a u dětí k padání a odmítání chůze. V nejhorším a neléčeném případě může dojít ke komatu a smrti. příčiny hypoglykémie: velká dávka inzulinu, špatně zvolený typ inzulinu, nadměrná námaha, málo cukrů v jídle. Pokud není hladina cukrů vyrovnána, vede k dezorientaci, změnám chování a u dětí k padání a odmítání chůze. V nejhorším a neléčeném případě může dojít ke komatu a smrti.

21  Hyperglykémie - vysoká hladina glukózy může vést: a) diabetické ketocidóze u diabetiků I. Typu – diabetické ketocidóze, jejiž příčinou může být: vynechání dávky inzulínu, stres, nemoc. Příznaky: zvracení, nevolnosti, nechuť k jídlu, pocity slabosti, ospalost, a další klasické příznaky hypeglykemie - žízeň, sucho v ústech, suchá nebo zčervenalá kůže, pokud není léčena může vést rovněž ke kómatu a smrti b) hyperglykemický hyperosmolární syndrom (u diabetiků II.typu) příčiny: neléčená infekce, léky, mrtvice, nedostatečné množství tekutin. Příznaky: sucho, vyprahlo v ústech, velká žízeň, ospalost, zmatenost, teplá, suchá kůže bez pocení, vysoká hladina glukózy v krvi,pokud není léčen může vést ke kómatu a smrti b) hyperglykemický hyperosmolární syndrom (u diabetiků II.typu) příčiny: neléčená infekce, léky, mrtvice, nedostatečné množství tekutin. Příznaky: sucho, vyprahlo v ústech, velká žízeň, ospalost, zmatenost, teplá, suchá kůže bez pocení, vysoká hladina glukózy v krvi,pokud není léčen může vést ke kómatu a smrti

22 Léčba:  U všech typů diabetu je třeba dodržovat přísný dietní režim, jehož cílem je minimalizovat v souladu s ostatními léčebnými opatřeními výkyvy hladiny cukru v krvi, pokud možno ji udržovat v optimálním rozmezí.  Diabetes I. typu je zcela závislý na podávání inzulinu, úprava dietního režimu je nezbytností. Budoucí léčba je buď bezriziková transplantace slinivky, Langerhansových ostrůvků nebo jen samotných β-buněk, které lze vyšlechtit z embryonálních kmenových buněk  Diabetes II. typu lze léčit pouze dietou, nebo v kombinaci s podáváním léků. Inzulinová léčba nastupuje až v případě, že předchozí léčba je neefektivní. Hlavním předpokladem pro účinnou léčbu je trvalé snížení nadváhy a pravidelný pohybový a dietní režim.

23 Pohybová aktivita v životě diabetika  Pokud nemocný cukrovou sníží svoji tělesnou hmotnost, dochází zároveň k poklesu hladiny krevního cukru, zvýšení citlivosti tkání na vlastní inzulín a tím i k dalším následným metabolickým změnám, které snižují riziko onemocnění ischemickou chorobou srdeční.  Sedmdesát pět procent diabetiků, kteří mají cukrovku 2. typu, je obézních. Ukázalo se, že mnohem úspěšnější je snižovat nadváhu u těchto pacientů kombinováním redukční diety a pravidelného cvičení.  Velké části obézních diabetiků se totiž nedaří snížit svou hmotnost pouze redukční dietou a pokud ano, bývá toto snížení jen přechodné.

24 PA pro diabetika  Všechny druhy aerobního, tj. vytrvalostního cvičení.  pravidelné procházky alespoň 5x týdně.  Běh, cyklistika, plavání.  Fyzická aktivita ale neznamená jen sportování. Diabetik by se neměl vyhýbat jakékoliv práci, při které používá svaly.  Fyzická aktivita ale neznamená jen sportování. Diabetik by se neměl vyhýbat jakékoliv práci, při které používá svaly.  Ten, kdo pochopí důležitost pravidelné fyzické aktivity pro léčbu cukrovky i své celkové zdraví, ten si vždy najde na pohyb čas a najde si i způsob, jak jej zařadit do svého denního režimu.

25 Obezita  Obezita představuje velmi vážný zdravotně společenský problém. Jen velmi malé procento lidí za svou obezitu nemůže (např. endokrinní poruchy). Za obezitu můžeme označit stav, kdy podíl tukové tkáně přesáhne u mužů 20% a u žen 25%.  Obezita je : a) nadměrné ukládání podkožního tuku b) choroba c) nepoměr mezi příjmem a výdejem energie

26 Příčiny vzniku :  dědičné dispozice  rodiné prostředí – chuťové záliby, výživové zvyklosti, překrmování kojenců  sedavé typy zaměstnání  nedostatek pohybu  psychologické faktory  hormonální poruchy – noradrenalin, stimuluje štěpení tuků, lepsin - vyvolává pocit nasycení

27 Druhy : 1.- symetrická - stejnoměrná - displastická - nerovnoměrné rozložení tuku 2.- primární - přejídání - sekundární - poruchy 3.- manifestní - zřetelná - latentní - skrytá Dle rozložení : u žen – hruška (ukládání tuku – hýždě a DK), u mužů – jablko (břicho) pozn.: Jablko je horší než hruška, ovlivňuje srdeční činnost Komplikace:  klouby (optřebení chrupavek)  artróza, osteoporóza  ploché nohy (příčně i podélně)  přetížení páteře

28 Proč je příčinou problému tuk:  Lékařské výzkumy ukazují, že poměr tuku k sacharidům v jídelníčku je určující pro regulování hmotnosti.  Lidé, kteří konzumují stejné množství kalorií, mnohem snadněji přibývají na váze, jestliže jejich jídelníček obsahuje vyšší množství tuků než sacharidů, a proto se snadněji zbavíte nadváhy při nízkotučné dietě než při dietě, ve které se sníží poměr sacharidů.

29  Lidé často přibývají na váze s rostoucím věkem, protože pokračují ve svých jídelních zvycích z dřívějšího aktivnějšího období, kdy vydávali mnohem víc energie.  Ženy mají větší sklony k obezitě, protože jejich tělo účinněji ukládá tuk. V ideálním případě by u žen měl tuk tvořit 25 procent tělesné váhy a u mužů 15 procent.  Jediný rozumný způsob, jak zhubnout, je dodržovat dietu s nízkým obsahem tuků a kombinovat ji s přiměřenou formou pravidelné fyzické aktivity.

30 CVIČENÍ PŘI OBEZITĚ  Specializované oddíly pro obézní umožňují ovlivnit žádoucím způsobem tukový metabolismus a dosáhnout tak redukce zvýšené hmotnosti. Tělesná cvičení v těchto oddílech musí být dostatečně intenzivní, jednoduchá, pestrá a přitažlivá. Ve cvičební jednotce je důležitá dostatečná intenzita.  Dosahujeme jí jednak zvýšeným opakováním cviků až do mírné únavy zatěžované svalové skupiny a jednak zvýšenou intenzitou cvičení

31  Většina obézních řadu let necvičila. Proto doporučujeme takové cviky, které mohou zvládnout všichni bez rozdílu věku, pohlaví, hmotnosti i předchozí pohybové průpravy.  Vhodná je základní gymnastiku, která je současně nenáročná i na prostor a vybavení, právě tak jako pohybová průprava při hudbě i přizpůsobený aerobic. Doplňujeme ji cvičením s náčiním (plné míče, švihadla, tyče, dlouhá lana atd.), malými hrami, míčovými hrami, plaváním, pádlováním, veslováním, cyklistikou, lyžováním (sjezdovým i běžeckým), tancem, u mužů i kulturistikou.

32 Stavba cvičební jednotky  je shodná s rozdělením cvičební jednotky pro ostatní skupiny zdravotně oslabených, liší se však průběhem křivky zatížení.  Začíná v úvodní části vyšší intenzitou. Křivka námahy stoupá ostře hned po zahájení cvičební jednotky. Intenzita cvičení vyvolává v hlavní části cvičební jednotky u cvičenců odezvu věk i více. Na této výši setrvává křivka námahy jen s nepatrnými výkyvy po celou dobu cvičební jednotky až do samého konce. V závěru se snažíme intenzitu co nejvíce stupňovat.  U vyspělejších cvičenců může trvat cvičební jednotka i 90 minut.

33  Uklidnění organismu lze dosánout při sprchování, které by mělo být povinné. Maximálního využítí cvičebního času dosahujeme minimálními organizačními přesuny.  Samozřejmě nesmíme opomíjet vyrovnávací cvičení jako preventivní i cvičení speciální tam, kde je obezita spojena s oslabením pohybového systému.

34 Nedoporučuje se:  pomalá chůze – zatěžuje klouby dolních končetin, představuje nevýznamný energetický výdej  poskoky, skoky, a pohyby do maximálního rozsahu – tato forma je přijatelnější jen krátkodobě  cvičení na nářadí a cvičení akrobatická – pro která nemají obézní náležité pohybové předpoklady a předcházející průpravu. Obojí cvičení by mohlo být příčinou úrazu, právě tak jako nadměrná hmotnost  Tyto pokyny se týkají obsahu cvičebních jednotek, pohybového režimu; cvičitel (trenér) však musí vychovávat cvičence i pokud se týká správné výživy, redukční diety apod.


Stáhnout ppt "OSLABENÍ METABOLICKÁ A ENDOKRINNÍ Mgr. Vendula Baboučková."

Podobné prezentace


Reklamy Google