Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Praktická teologie pro sociální pracovníky Jabok 2008.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Praktická teologie pro sociální pracovníky Jabok 2008."— Transkript prezentace:

1 Praktická teologie pro sociální pracovníky Jabok 2008

2 8 Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok Obsah A Obecná část  1. Sociální práce a teologie – uvedení do problematiky  2. Praktická teologie, pastorace a sociální práce – mezioborové souvislosti  3. Biblické kořeny sociální práce  4. Nárys dějin charitní služby chudým a trpícím  5. Služba potřebným – diakonie jako konstitutivní prvek praxe církve  6. Pastorační koncept B Speciální část  7. Mládež  8. Senioři  9. Osoby se zdravotním postižením  10. Bezdomovci  11. Uživatelé drog  12. Osoby ve výkonu trestu odnětí svobody  13. Nemocní  14. Nemocní v terminálním stadiu  15. Etnické menšiny  16. Teologický a pastorační aspekt komunitní práce

3 Struktura - úvod do tématu, definice pojmů - stáří v Bibli (M. Drtílková, B. Čašková, J. Písaříková) - spirituální potřeby seniorů - stáří a víra v Boha (R. Hemelík) - pastorační metody vhodné pro seniory (svátosti, rozhovory, bohoslužby, seberealizace...) - legislativní zakotvení pastorace seniorů (V. Švehlová) - konkrétní zařízení pro pastoraci seniorů (farnosti/sbory, pastorační střediska, Slunečnice, Elpida, Humanika…) 8 Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok

4 Základní cesty pastorace Naslouchání a dialog: úcta ke každému člověku v každé životní situaci, přijetí člověka v jeho integritě, nabídka zájmu, blízkosti, vztahu – stejný postoj, s jakým přistupuje k člověku Bůh Společenství: zapojení člověka do skupiny s podobnými problémy (v podobném věku, podobně smýšlejících…) – vytvoření vztahových vazeb, sociálního zázemí, prostoru pro seberealizaci (církev) Víra: předkládat člověka a jeho problémy Bohu, modlit se za něj a spolu s ním, nabídnout mu křesťanské hodnoty, cestu víry, Boží slovo, Boží milost ve svátostech 8 Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok

5 8 5 Vymezení pojmů Stáří: Poslední ontogenetické období v životě člověka Stáří není v pravém slova smyslu dobou odpočinku, je to spíš doba zrání, ve které se člověk má uplatnit tak, aby využil nabytých zkušeností a nebyl po něm požadován výkon, který už nemůže podávat Období, kdy se nám v plnosti a v naší „samotě“ zjevuje náš vlastní život, jeho celek. Mnohočetné a individuální příčiny projevů stáří – příčina obtížného vymezení Stárnutí: Nezvratitelný proces doprovázený specifickými degenerativními, morfologickými a funkčními změnami některé choroby výhradně ve stáří: st. Demence, Alzheimer, st. Diabetes zpomalení psychických činností (paměť a učení), změny v mobilitě – v motorice Proces vždy diskontinuitní (nesouvislý) – v různých obdobích různá rychlost

6 8 Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok Členění stáří Kalendářní (nerozlišuje interindividuální rozdíly):  60 – 74 let: rané stáří (starší věk); počátek stáří 65 let  75 – 89 let: vlastní stáří (pokročilý, vysoký věk); 75 let tzv. uzlový ontogenetický bod  90 let a více: dlouhověkost Sociální (vznik nároku na starobní důchod, změna sociálních rolí a potřeb, změna životního stylu a ekonomického zajištění); periodizace:  první věk (předproduktivní období)  druhý věk (produktivní období)  třetí věk (postproduktivní období, stáří)  někdy používán věk čtvrtý (období závislosti) Biologické: označení pro konkrétní míru involučních změn u daného člověka. Tělesné změny ve stáří probíhají velmi individuálně a jsou závislé na řadě faktorů, mezi které patří zejména genetické dispozice a různé vnější faktory.

7 8 Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok Chápání stáří v křesťanství Starý zákon:  zkušenosti a moudrost „starců“: „Šediny jsou ozdobnou korunou, lze je nalézt na cestě spravedlnosti“ (Př 16,31).  znamení lidské konečnosti: „Pamatuj na svého Stvořitele ve dnech svého jinošství, než nastanou zlé dny a než se dostaví léta, o kterých řekneš: ´Nemám v nich zalíbení´“ (Kaz 12,1).  čtvrté přikázání „Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi“, se týká vztahu dospělých ke svým rodičům. Nový zákon:  první křesťanské obce zřizovaly komunity vdov (1Tim 5,9-10); ty byly jakýmisi svépomocnými skupinami ovdovělých starších žen, které byly ve starověku nejvíce ohroženy chudobou a sociální exkluzí.  pravidla, kterými se má řídit představený církevní komunity ve vztahu ke starším lidem: „Proti staršímu člověku nevystupuj tvrdě, nýbrž domlouvej mu jako otci, mladším jako bratrům, starším ženám jako matkám, mladším jako sestrám, vždy s čistou myslí. Pečuj o vdovy, které jsou skutečně opuštěné. Má-li však některá vdova děti nebo vnuky, ti ať se učí mít péči především o své příbuzné a odplácet svým rodičům. To je totiž milé Bohu“ (1Tim, 51-54).

8 8 Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok Potřeby seniorů Fyziologické potřeby: jídlo a pití, vylučování, dýchání, odpočinek, hygiena, pohyb, zdraví, tišení bolesti, smích a pláč, správná teplota, fyzický kontakt; jejich nenaplnění se odráží ve zdraví seniora a jeho celkovém stavu. Potřeba bezpečí: zahrnuje potřebu fyzického a psychického bezpečí. Senioři potřebují mít pocit jistoty a bezpečí, touží po důvěře, stabilitě, jistotě a spolehlivosti. Potřeba psychického bezpečí zahrnuje pocit jistoty, ke kterému seniorům přispívá stanovení harmonogramu jednotlivých denních aktivit. Potřeba ekonomického zabezpečení souvisí s dostatkem finančních prostředků na živobytí. Sociální potřeby: láska, potřeba náležet k nějaké skupině, potřeba informovanosti, potřeba vyjadřovat se a být vyslechnut. Tyto potřeby vystupují u seniorů do popředí především v období samoty a opuštěnosti. Potřeba autonomie: zahrnuje potřebu úcty, sebeúcty, potřebu být užitečný, potřebu uznání a vážnosti, potřebu být svobodný v rozhodování o sobě samém. Senioři mají potřebu předávat druhým lidem zkušenosti získané během života, to jim dává pocit užitečnosti.

9 8 Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok Spirituální potřeby seniorů Podle výzkumů religiozity v ČR jsou u nás nejvíce religiózními lidmi právě senioři. Typický člověk, který je věřící a jako takový věří podle církevního učení, je starší 60 let a ovdovělý. Duchovní (spirituální) život člověka představuje síť jeho osobních vztahů. Všude tam, kde se vztah Já k ono proměňuje na vztah Já k Ty, vzniká duchovní život V kontextu křesťanství to znamená, že se život člověka stává duchovním také tehdy, když se jeho vztah k tomu, co ho přesahuje, mění ze vztahu Já k ono na vztah Já k Ty. Tedy ze vztahu k „něčemu nad námi“, ke „kosmické síle“, k „energii“ na vztah k osobnímu Bohu, kterého lze konkrétně oslovit např. Otče, Příteli… Člověk očekává, že bude Bohem osloven, a že se na něj potom bude moci obrátit ve smyslu Já k Ty. Duchovní život člověka většinou nějakým způsobem pokračuje i ve stavech silně snížené schopnosti komunikace, bezvědomí a kómatu.

10 8 Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok Spirituální bolesti seniorů Spirituální bolest: utrpení spojené s odcizením od svého nejhlubšího já, které je často prožívané jako strach z neznáma a jako pocit ztráty smyslu. Strach ze smrti:  člověk se bojí smrti, protože neví, co při ní bude prožívat, neví, co přijde po smrti.  někdy naopak touha po konci života: senior může v rámci bilancování svého života dojít k tomu, že neměl smysl. Pak se může objevit touha po smrti, která bude únikem z této bolesti. Ztráta smyslu může nastat i tehdy, když má senior pocit, že je svým příbuzným na obtíž.  Když senior poznává, že jeho život smysl měl, může také začít očekávat smrt, protože považuje svůj život za naplněný a dokončený. Bolest kvůli ztrátě osobních vztahů. Senior může být schopen dát svému životu ve stáří smysl, ale malá intenzita vztahů s dětmi a vnoučaty, smrt manžela a přátel nebo jejich nemoc, která je od seniora vzdálí, naruší nejen jeho sociální vazby, ale i jeho duchovní život, protože senior nemá nikoho, ke komu by mohl budovat vztah. Spirituální obtíže výslovně náboženského charakteru: pocit viny, že např. udělal něco, co je v rámci jeho náboženství nepřijatelné. Senioři katolického vyznání také často cítí vinu za to, že jejich vnoučata nebo pravnoučata nebyla pokřtěna nebo nejsou ve víře vychovávána. Věří-li senior, že mu je Bůh blízko, protože Ježíš Kristus svým utrpením vyjádřil solidaritu Boha s lidským trápením, a chápe-li svůj život jako dar, který se snažil co nejlépe využít, dá se předpokládat, že se jeho život stane více duchovním.

11 8 Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok Sociální práce se seniory Hlavním posláním sociálního pracovníka je především zlepšení kvality života seniora, a to v psychosociálním kontextu. Sociální pracovník nalézá uplatnění jako koordinátor dobrovolníků např. v dobrovolnických programech v nemocnici a domovech pro seniory. Může se také věnovat svépomocným skupinám. Jeho práce v oblasti péče o seniory se týká rovněž domácího prostředí seniora, komunity, zdravotnických zařízeních a domovů pro seniory. Impulzy pro sociální práci ze strany teologie: z teologického hlediska je podstatné, aby se v rámci sociální práce senioři stávali subjekty, které vytvářejí kulturu, ve které žijí. Sociální práce v křesťanských organizacích i pastorace ve farnostech by proto měla:  Poskytovat čas a prostor pro sdílení.  Podporovat takové sociální vztahy, které různým způsobem dávají oporu, identitu a smysl.  Otevřít prostor pro dobrovolné angažmá seniorů, aby se tak odkryla charismata stáří.  Nabízet symbolická jednání a interpretační modely (např. v rámci bohoslužeb), ze kterých vyplynou impulsy pro smysluplnou kultivaci stáří. Souvislost mezi třemi centrálními dimenzemi psychosociální pomoci a třemi teologickými kategoriemi, které v křesťanství hrají podstatnou roli při seberealizaci člověka:  Otevřenosti vůči realitě odpovídá pravdivost života,  bezpodmínečné svobodě odpovídá láska,  a otevřenosti vůči osobě odpovídá compassio, lat. spoluutrpení ve smyslu spolukráčení, spoluprožívání.

12 8 Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok Pastorační práce se seniory Pastorace jako pomoc ve spirituálních obtížích: může dosáhnout toho, o co usiluje, až tehdy, když je senior alespoň do určité míry zajištěn v oblasti fyziologické, psychické a sociální (Jak 2,15-16). Může probíhat:  v přirozeném prostředí – může probíhat v rámci rodiny, sousedských a přátelských vztahů, ve sboru či náboženské obci, v přímém kontaktu s duchovním (pokud je navázán vztah)  v institucionálním prostředí – může mít podobu bohoslužeb, návštěv seniorů, kteří si to přejí, farářem nebo farníky, modlitebních skupinek, které vedoucí věřící pracovníci jako jeden z dobrovolných aktivizačních programů, příležitostných kulturně-pastoračních akcí (např. poutě) Nejen v charitních Domovech pro seniory spočívá pastorace zpravidla v:  bohoslužbách,  návštěvách seniorů, kteří si to přejí, farářem nebo farníky,  modlitebních skupinkách, které vedou věřící pracovníci jako jeden z dobrovolných aktivizačních programů,  příležitostných kulturně-pastoračních akcích (např. pouť v blízké kapličce). Otevřenost bohoslužeb a kulturně-pastorační akce jsou tak i příležitostí pro komunikaci s okolím domova.

13 LIST PAPEŽE JANA PAVLA II. STARÝM LIDEM Mým starým bratřím a sestrám! „Počet našich let je sedmdesát roků, jsme-li při síle, pak osmdesát, a mohou se pyšnit leda trápením a ničemnostmi; kvapem uplynou a v letu odcházíme.“ (Ž 90,10) 1. V době, kdy žalmista napsal tato slova, bylo sedmdesát let už mnoho a jen málokdo se dožil vyššího věku; dnes se život, díky pokrokům v medicíně, ale i díky lepším sociálním a hospodářským podmínkám v mnoha zemích světa, značně prodloužil. Pravdou však stále zůstává, že léta rychle ubíhají; přestože je dar života spojen s námahou a bolestí, je příliš krásný a vzácný, než abychom se jím mohli unavit. Já, také starý, jsem zatoužil po rozhovoru s vámi. Činím to především díkůvzdáním Bohu za dary a příležitosti, které mi až dodnes hojně udělil. Probírám v paměti jednotlivé etapy svého života, které jsou z větší části spojeny i s tímto stoletím, a vidím, jak se vynořují tváře nesčetných osob, z nichž některé jsou mi zvláště drahé: jsou to vzpomínky na běžné ale i mimořádné události, na chvíle radostné i na události poznamenané utrpením. Nade vším však vidím vztaženou prozřetelnou a milosrdnou ruku Boha Otce, který „pečuje nejlepším způsobem o všechno, co existuje“1 a vyslyší nás, „když ho prosíme o něco, co je shodné s jeho vůlí“ (1 Jan 5,14). Říkám mu se žalmistou: „Od mladosti, Bože, jsi mě vyučoval a já dosud oznamuji tvoje divy. Ani ve stáří a šedinách mě, Bože, neopouštěj, dokud neseznámím toto pokolení se skutky tvé paže“ (Ž 71,17 18). Mé myšlenky se s láskou obracejí k vám všem, milovaní staří lidé všech jazyků a kultur. Tento list vám adresuji v roce, který Organizace spojených národů právem věnovala starým lidem, aby obrátila pozornost celé společnosti na situaci těch, kdo kvůli tíži věku musí často čelit různorodým a těžkým problémům. Již Papežská rada pro laiky poskytla cenné směrnice pro úvahu na toto téma. Tímto listem vám chci pouze vyjádřit svou duchovní blízkost jako ten, který s každým rokem hlouběji proniká toto životní období, a uvědomuje si tak potřebu bezprostředního styku se svými vrstevníky, abychom přemýšleli o společných zkušenostech a dívali se na vše z pohledu Boha, který nás zahrnuje svou láskou, vede a podpírá nás svou prozřetelností. 8 Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok

14 8 Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok Souhrn 1. Stáří je posledním ontogenetickým obdobím v životě člověka. Bible zdůrazňuje zkušenosti a moudrost „starců“, zároveň však chápe stáří jako znamení lidské konečnosti. Za jednu ze základních lidských povinností považuje pomoc člověku ve stáří. 2. Senioři často prožívají spirituální bolest – utrpení spojené s odcizením od svého nejhlubšího já. Ta vychází z pocitu ztráty smyslu života, z fyzické bolesti nebo ze ztráty mezilidských vztahů a projevuje se nejčastěji jako touha po konci života. 3. Pastorační práce se seniory se zaměřuje zejména na podporu a rozvoj solidárních vztahů (návštěvy, vzdělávací, kulturní a společenské aktivity apod.) a na podporu duchovního života seniorů spojenou s pomocí v jejich spirituálních obtížích (bohoslužby, duchovní doprovázení, modlitba, svátosti apod.).

15 8 Praktická teologie pro sociální pracovníky. Jabok Základní literatura DOLEŽEL J., Východiska a cíle charitativně- diakonické práce se seniory, in Sociální práce/Sociálna práca, 3 (2004), s JAN PAVEL II., List papeže Jana Pavla II. starým lidem z 1. října 1999, Česká biskupská konference, Praha MUNZAROVÁ M., Celostní pojetí člověka – základní princip lékařské etiky, in P. AMBROS a kol., Studijní texty z pastorální teologie. Služba nemocným, III., Refugium, Velehrad 2002, s


Stáhnout ppt "Praktická teologie pro sociální pracovníky Jabok 2008."

Podobné prezentace


Reklamy Google