5. Na jevištích amfiteátrů V tomto rozdílu také tkví odlišnost tragédie od komedie; tato chce totiž předvádět lidi horší, než jsou ti nynější, kdežto ta.

Prezentace na téma: "5. Na jevištích amfiteátrů V tomto rozdílu také tkví odlišnost tragédie od komedie; tato chce totiž předvádět lidi horší, než jsou ti nynější, kdežto ta."— Transkript prezentace:

1 5. Na jevištích amfiteátrů V tomto rozdílu také tkví odlišnost tragédie od komedie; tato chce totiž předvádět lidi horší, než jsou ti nynější, kdežto ta prvá lepší. Aristotelés

2

3

4

5

6

7 AISCHYLOS ( 525 - 456 př. n. l.) V tragédii ORESTEIA ischylos s velkou dávkou hrdosti naznačuje, že nová doba na zastaralé zvyky přináší lék. Krevní msta, vycházející z prastarého principu "oko za oko, zub za zub", do níž se zapletou znesvářené božské síly, může být zastavena jen moderně pojatou spravedlností: bohové si na pomoc přizvou soudní sbor:...neb je-li někdo z rodu zavražděn, a není pomstěn, tajný, skrytý šíp tam z podsvětí, a k tomu šílenství a strach a hrůza planá za nocí štve viníka a děsí!

8

9 SOFOKLÉS (497/6 - 406/5 př. n. l.) Titulní hrdinka tragédie Antigóna se rozhodne překročit zákaz a pohřbí symbolicky bratra – musí mu přece umožnit podle starých zvyků cestu do říše zemřelých. Činu nelituje, naopak se k němu hrdě přihlásí, přestože jí hrozí přísný trest: Já nepřipouštím, že by zákon, ten či ten, vydaný tebou, člověkem, směl platit víc než nepsaný a nevývratný věčný řád. Jen to jsou totiž pro mne platné zákony a ty se nezrodily včera nebo dnes - jsou z hlubin času, do nichž nikdo nedozří. Ty nikdy nepřestoupím pro strach z člověka.

10

11 EURÍPIDÉS (asi 485 - 406 př. n. l.) Pomsta v tragédii Médea vyznívá zcela v řeckém duchu. Medea vraždí Iásonovu nevěstu, jejího otce a nakonec s bolestí v srdci rozhoduje také o smrti svých dětí: Ach, děti, děti, proč se na mne díváte a usmíváte něžně, proč - ach, naposled?! Ó, hrůza! Co mám činit? Prchla odvaha, jak v jasné oči dětí svých jsem pohlédla. Ó ne, já nemohu! - Pryč hrozné myšlenky! Já odvedu své děti s sebou ze země. Což musím sama sebe trestat dvojnásob, bych zkázou dětí jejich otce ranila? Och nikdy, nikdy!...

12

13

14 ARISTOFANÉS (asi 446 - 386 př. n. l.) Hrdinka hry Lysistrate přemluví ženy dvou znepřátelených táborů, aby odepřely svým mužům tělesný styk, dokud nepřestanou válčit. Její snaha byla zpočátku úspěšná a boje skončily. Všechny zlehčující prvky zastíní závěrečný Lysistratin varovný projev k rozvášněným bojovníkům. V něm zaznívají Aristofanovy obavy o další osud Řecka a vyzývají k obnovení přátelství a lásky: Když vás tu mám, chci vyčiniti vám všem vespolek a podle zásluhy. Jste z jedné rodiny a skrápíte z nádoby jedné řecké oltáře tam v Olympii, v Delfech, v Pylách též - a kolik ještě svatých míst bych mohla uvést, kdybych měla čas! Ač nepřátelé s vojskem barbarským jdou na nás, vy - muže helénské, bratry, a jejich města ničíte!

15