Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Mikrobiologie a hygiena Diplomovaný záchranář 1. roč. DS Základní pojmy z mikrobiologie, epidemiologie, infekční nemoci I. část.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Mikrobiologie a hygiena Diplomovaný záchranář 1. roč. DS Základní pojmy z mikrobiologie, epidemiologie, infekční nemoci I. část."— Transkript prezentace:

1

2 Mikrobiologie a hygiena Diplomovaný záchranář 1. roč. DS Základní pojmy z mikrobiologie, epidemiologie, infekční nemoci I. část

3 Léto, dovolená ………

4

5 Legislativa Zákon č. 258 / 2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví Vyhl. 195/2005 Sb., kterou se upravují podmínky předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění a hygienické požadavky na provoz zdravotnických zařízení a ústavů sociální péče

6 Původci infekčních onemocnění Mnohobuněční ( Metazoa) -Původci parazitárních onemocnění -Cizopasní červi ( např. tasemnice) a členovci ) např.veš, zákožka svrabová) -Složitý vývoj, přenos z člověka na člověka vzácný, ale výjimky Prvoci ( Protozoa) -Vývojová stádia mimo člověka přenášená členovci -Onemocnění – malárie, amébová dysentérie, tripanosomiázy

7 II. Houby -Onemocnění kůže, povrchová, nehtů,vlasů(dermatomykózy) -Hluboká systémová onemocnění Bakterie Nejčastější původci ( + viry ) Viry Např. chřipka,hepatitidy, rýma Priony

8 Základy mikrobiologie Mikroorganismus, mikrob, je jednobuněčný, jen mikroskopem viditelný organismus rostlinného nebo živočišného původu Mikrobiologie – nauka o mikroorgasnismech ( 3. hlavní biologickou vědou vedle botaniky a zoologie) Bakteriologie – nauka o bakteriích Virologie – nauka o virech Parazitologie – nauka o parazitech ( ekto- i endo- )

9 Historie mikrobiologie R.1676 – Antoni van Leeuwenhoek ( prvoky, kvasinky, červené krvinky, spermie – „animacula“) R.1822 – Luis Pasteur R.1847 – Ignác Semmelweis R.1876 – Robert Koch ( 1. kultivace a izolace, původci cholery,tyfu,záškrtu, zápalu plic, tetanu, stafylokoky) R.1884 – Christian Gram ( základ barvení)

10 Cytologie

11 Staphylococcus aureus

12

13 Význam bakterií pro člověka Přítomnost ve vodě, v půdě, ve vzduchu Na povrchu i uvnitř živočišného,vč. lidského těla Stav dynamické rovnováhy Vztah makroorganismu a mikroorganismu:symbióza, kolonizace, parazitismus Patogenita: schopnost vyvolat infekci ( kvantitativní vyjádřením je virulence)

14 Biofilm buňky vylučují proteiny, které fixují buňku k povrchu a ke druhým buňkám časté např. na povrchu zubů

15 Bioterorismus z baktérií se používá zejména baktérie způsobující anthrax –program biozbraní skončil v USA v r. 1969, v Rusku oficiálně až v 90. letech v roce 2001 případy bioterorismu v USA, použit anthrax

16

17 Využití činnosti bakterií Výroba alkoholových nápojů,kysaných nápojů z mléka, výroba sýru,octa, chleba,kysaného zelí, konzervace potravin, zpracování kůží, výroba kyseliny mléčné, vitaminu C, antibiotik,očkovacích látek, aminokyselin, biologických prostředků proti hmyzu, enzymatických prostředků pro prací prášky, čistí odpadní vody, louží kovy z chudých rud atd.

18 Bakteriální buňka Liší se (od živočišné i rostlinné) jednodušší stavbou: obsahuje jádro, rozpustnou cytoplazmu, ribosomy, cytoplazmatickou membránu a buněčnou stěnu Stáří 4 mld let Rozměr od 0,3 do 30 mí Tvar kulovitý (kokus),válcovitý(tyčinka),spirálovitý atd. Roste, dělí se, metabolizuje Kultivuje se ( pevné, tekuté, selektivní půdy), izoluje se, barví se, stanovuje se citlivost na ATB

19 Endospory endospory mohou přežít stovky let

20

21 Bakteriální buňka

22

23

24

25

26

27

28

29

30

31

32

33 Mikrobiologie - barvení

34

35

36

37

38

39

40

41

42 Čas mezi odběrem a zpracováním biologického materiálu Biochemie – do 60 minut Koagulace – do 60 minut Markery, sérologie – do 3 hod Krevní obraz a flowcytometrie – do 2 hod Sedimentace erytrocytů – do 4 hod Krevní skupina a křížová zkouška – do 2 hod Moč chemicky + sediment – do 60 min Moč sbíraná - odpady – do 120 min od ukončení sběru

43 Podmínky pro skladování biologického materiálu Moč – jakékoliv skladování je nevhodné. Při transportu je nutné pokud možno udržet nízkou teplotu. Sputum, bronchoalveolární laváž – uchovávat při teplotě 4–8 °C. Vyšší teplota může způsobit přemnožení kontaminujících bakterií. Hemokultura – skladování i transport jsou nejvhodnější při pokojové teplotě. Nízká teplota je v těchto případech nevhodná – prodlužuje dobu následné kultivace a tím i čas detekce pozitivní hemokultury. Likvor – vzhledem k důležitosti materiálu by se co nejdřív měl dopravit do laboratoře, která je schopna jej zpracovat. Pro transport je nejvhodnější pokojová teplota, příliš nízká teplota by mohla negativně ovlivnit kultivaci Neisseria meningitidis.

44 Zásady prevence vzniku profesionálních infekcí „Při manipulaci s biologickým materiálem zacházet tak, aby nebylo ohroženo zdraví fyzických osob přicházejících s ním do přímého styku“ Riziko VHB, VHC a HIV, další infekce přenášené krví Materiál na mikrobiologické vyšetření – přítomnost původce, vysoce infekční

45

46

47

48

49

50

51

52

53

54 Stanovení citlivosti na antibiotika

55

56

57

58 Virologie

59 Viry Viditelné pouze v elektronovém mikroskopu Velikost 20 – 300 nanometrů S živými mikroorganismy mají jedinou společnou vlastnost – mají genetický kód pro vlastní replikaci Nedělí se, nerostou, nemetabolizují Mají jen jednu NK Jsou rozmnožovány hostitelskou buňkou ( nitrobuněčný parazit) Nedají se kultivovat – jen na živých buňkách Podle obsahu rozlišujeme DNA a RNA viry

60 Elektronový mikroskop

61

62

63

64 Parazitologie

65

66

67

68

69

70 Lidský organizmus je od počátku svého života fyziologicky osídlen mikroorganizmy. Nacházíme je na povrchu kůže, sliznic, v horních cestách dýchacích, na sliznicích zažívacího systému, urogenitálního. Dospělí člověk je osídlen průměrně 10 na 11 až 10 na 15 mikroorganizmů. Tyto mikroorganizmy označujeme jako fyziologickou mikroflóru a nevedou k onemocnění, naopak umožňují i řadu fyziologických procesů. Nejvíce je osídleno tlusté střevo, dutina ústní, genitální oblast u žen. Sterilní (prostá přítomnosti mikroorganizmů) za fyziologických podmínek je naopak většina tkání v organizmu, krev, tělesné tekutiny jako např. kloubní tekutina, mozkomíšní mok, nitrooční tekutina, žlučové a močové cesty. Moč přestává být sterilní teprve v místě ústí močové trubice, které bývá kolonizováno baktériemi z okolí.

71 II. Silně kyselé prostředí a trávicí enzymy zažívacího systému snižují obsah bakterií v žaludku a v tenkém střevě. Dolní cesty dýchací obsahují jen minimální množství mikrobů díky činnosti respiračního epitelu, kterým jsou vystlány a „čistí“ tak vdechovaný vzduch. Kolonizací organizmu považujeme stav, kdy přílišné rozmnožení mikroorganizmů vede k vyvolání imunitní odpovědi makroorganizmu, tedy lidského těla jako celku. Nedojde ke vzniku onemocnění, ale pokud jsou porušeny uměle (úraz, popáleniny, lékařské zákroky porušující integritu kůže a sliznic: operace, zavedení katétrů do krevního řečiště, močových cest atd.) nebo důsledkem oslabení organizmu jeho imunitní bariéry, vznikne infekční proces.

72 Vznik a rozvoj infekčního procesu Vznik a rozvoj infekčního procesu je podmíněn interakcí mikroorganizmu s obrannými mechanizmy lidského těla. Pro vznik infekčního onemocnění u mikroorganizmů záleží na: Velikosti infekční dávky, tj. množství mikroorganizmů, které vnikly do lidského organizmu. U jednotlivých mikroorganizmů se tzv. infekční dávka liší, jsou infekce, kde stačí infekční dávka 10 na 3, u některých je nutná přítomnost mikroorganizmů v dávce vyšší než 10 na 6. U vysoce patogenních druhů často stačí k vyvolání nemoci pouhých několik mikrobů. Ti se začnou v lidském organizmu nekontrolovaně mno­žit a vedou k těžkému onemocnění nebo i smrti. Průběh nemoci může být i velmi rychlý, jindy může trvat mnoho měsíců i let. Velikost infekční dávky ovlivňuje délku inkubační doby i manifestnost infekce. ZDROJ – CESTA PŘENOSU – VNÍMAVÝ JEDINEC

73 Virulence, patogenita Virulenci neboli schopnosti vyvolat onemocnění. Vyjadřuje stupeň patogenity mikroorganizmu. Virulenci určuje ve vzájemné relaci toxicita a invazivita původce. Je jí možné vyjádřit poměrem těžkých případů onemocnění k celkovému počtu onemocnění, je- li kritériem úmrtí, pak smrtností. Patogenita je proměnlivá biologická vlastnost mikroorganizmu vyvolat infekční onemocnění u vnímavého jedince.

74 Obranné mechanizmy organizmu povrchové ochranné bariéry (neporušená – intaktní kůže a sliznice, oční spojivka, atd.); Základním prvkem ochranné bariéry je neporušenost kůže nebo sliznice, které představují přirozenou bariéru proti mikroorganizmům. Některé patogenní druhy baktérii mají mechanizmy, které jim umožňují proniknout neporušenou sliznicí, ne však neporušenou kůží. nespecifická (vrozená) a specifická imunitní odpověď (buněčná a humorální- protilátková imunita); celkový stav organizmu – psychosomatický stav organizmu (činnost všech životně důležitých orgánů, ale také stres, duševní pohoda, výživový stav). Specifická imunitní odpověď je tvořena z protilátkové a buněčné odpovědi. Protilátky se označují imunoglobuliny třídy M, G, A a E. Po překonání některých infekčních onemocnění přetrvává celý život tzv. doživotní imunita (např. virová hepatitida typu A, rubeola, varicella). Imunitní odpověď je závislá na třech typech buněk – na makrofázích, lymfocytech T (pocházejí z thymu – brzlíku) a lymfocytech z kostní dřeně. Rozvoj imunitní reakce vyžaduje určitý čas. Pokud infekční dávka je nízká, patogenita rovněž, organizmus nedovolí rozvoji infekce a infekčního původce zlikviduje.

75 Zdroje infekčních nemocí nemocný člověk, méně často rekonvalescent bacilonosič – člověk, který nemá příznaky nemoci, ale vylučuje mikroorganizmy sekretem z nosu, ústy, krví, spermatem, poševním sekretem, stolicí, močí některé druhy zvířat – nejčastější zoonózou je v ČR salmonelóza získaná alimentární cestou, divoce žijící zvířata např. virus vztekliny získaný pokousáním infikovanou liškou zevní prostředí – hlavně kvasinky a plísně, některé druhy mikroorganizmů vyskytující se v životním prostředí

76 Cesty přenosu infekce přímý přenos (od zdroje nákazy-osoby infikované: kapénkovou infekcí – kašel, kýchání, polibek, pokousáním zvířetem, dotekem, sexuálním stykem, vertikálně od matky na dítě transplacentárním přenosem, mateřským mlékem apod.); nepřímý přenos (infikovanou vodou, mlékem, potravinami, vzduchem, kontaminovanými předměty, rukama, prachem, injekčními jehlami, biologickým materiálem).

77 Místa vstupu infekčního původce alimentární infekce – trávicím traktem: např. salmonelózy, bacilární úplavice, virová hepatitida typu A; respirační – vzdušnou cestou: např. chřipka, epidemická parotitida, spála, spalničky, plané neštovice; porušeným povrchem kůže: např. tetanus, vzteklina, klíšťová encefalitida, lymská borrelióza, porušeným povrchem sliznic, transplantovanými orgány a tkáněmi; oční spojivkou; sexuálně přenosné infekce: např. HIV, kapavka, příjice; vertikální přenos z matky na dítě – např. zarděnky, toxoplasmóza; Zvláštní skupinu tvoří nozokomiální infekce, které vznikají v příčinné souvislosti s poskytováním zdravotní péče.

78 Průběh infekční nemoci. Inkubační doba je období od vniknutí mikroorganizmu do lidského těla do projevů prvních klinických příznaků. Délka kolísá v časovém rozmezí, pro řadu infekcí je typická. Nejdelší inkubační doba udává, kdy nejpozději po kontaktu s infekcí může u vnímavého jedince dojít ke vzniku nemoci. Znalost délky inkubační doby má epidemiologický význam, nejen klinický. V prodromálním stadiu, trvajícím několik hodin nebo dnů, se objevují často netypické příznaky – teplota, únava, nechutenství, zvracení, bolesti kloubů a svalů, vyrážka. Klinický obraz už bývá charakteristický pro určité infekční onemocnění. Může trvat od několika dnů do několika měsíců, či let podle infekčního onemocnění. Rekonvalescence je období, kdy dle závažnosti klinického průběhu, dochází k normalizaci zdravotního stavu. Opětné zesílení příznaků akutní fáze onemocnění nazýváme relaps nemoci. Recidiva je opakované onemocnění. Může být způsobeno nedostatečně vytvořenou postinfekční imunitou po některých infekčních onemocnění. Přechod akutního stadia do chronického stadia nemoci pozorujeme u např. virových hepatitid typu B a C, kdy dochází ke vzniku trvalých orgánových změn a funkčních poruch jaterní tkáně. Bacilonosičství může být jedním z následků po akutně proběhlém infekčním onemocnění. Bacilonosič je bez příznaků nemoci a vylučuje určitý mikroorganizmus schopný vyvolat další onemocnění. Trvalé vylučování známe např. u salmonel vyvolávajících břišní tyfus.

79 Formy infekční nemoci Z hlediska intenzity klinických příznaků může infekční onemocnění mít průběh: inaparentní – bezpříznakový (o proběhlé infekci se lze přesvědčit pouze laboratorními metodami); lehký – abortivní (klinické příznaky jsou typické, ale mírné); středně těžký průběh (klinické příznaky jsou přesvědčivě charakteristické); těžký průběh – příznaky se rozvíjejí rychle a doprovázejí je další komplikace, vedou k rozvoji často šokového stavu a smrti. Vyžaduje intenzivní péči k zajištění životních funkcí.

80 Bakteriální infekce Bílé krvinky (leukocyty) mají schopnost pohlcovat a ničit proniklé bakterie do tkání a hromadit se tam. U většiny bakteriálních infekcí se v místě průniku baktérii shromažďují tzv. polymorfonukleární leukocyty. Jejich působením vzniká hnis. Tento mechanizmus obrany označujeme jako fagocytóza. Postižené místo bývá zarudlé, oteklé, teplé na pohmat a bolestivé. Kromě místní zánětlivé reakce, může se akutně probíhající infekce rozšířit dále krevní cestou a vyvolat tak celkovou reakci organizmu. Mezi typické klinické projevy patří nepravidelná horečka s opakovanými třesavkami a teplotou 40 ºC a více, zchvácenost, zrychlený puls, dech, snížený krevní tlak. Tento stav se považuje za velmi závažný a označuje se sepse. Pacient je při sepsi ohrožen selháváním životně důležitých orgánů, rozsevem infekce po organizmu a vznikem septického šoku. Tento stav vyžaduje intenzivní péči o životně důležité funkce.

81

82

83 Diagnostika a terapie

84 Diagnostika Diagnostika bakteriálních infekcí je ve většině případů založena na přímé mikroskopii a na kultivaci. Obě tyto metody se přitom navzájem doplňují. Při mikroskopii se prohlíží preparát připravený z vhodného odebraného materiálu, nejčastěji z hnisu. Mikroskopické vyšetření je rychlé, výsledek může být k dispozici již za půl hodiny, získané informace jsou ovšem jen orientační. Na kultivaci se mohou posílat různé druhy biologického materiálu: moč, různé tělesné tekutiny odebrané punkcí, hnis, a také výtěry z ran nebo z různých sliznic. Odebraný materiál se v laboratoři očkuje na různé půdy a během jednoho či více dní na půdách vyrostou kolonie přítomných baktérii. Tak je možné mikroby přesně určit a stanovit také jejich citlivost vůči antibiotikům. Zvláštní postavení mezi kultivačními vyšetřeními zaujímá kultivace krve, čili hemokultivace. Používá se v situaci, kdy je podezření, že u pacienta probíhá sepse. Sérologickým vyšetřením zjišťujeme, zda si organizmus proti určité baktérii vytváří protilátky. Jedná se tedy o nepřímý průkaz – prokazujeme přítomnost a množství protilátek, a ne vlastního původce nemoci. Sérologická vyšetření mají řadu omezení. Tvorba protilátek nastupuje u některých infekcí, až poději v průběhu nemoci, u některých pacientů může tvorba protilátek probíhat netypicky (např. u poruch imunity, ale i v těhotenství). Poslední skupinu vyšetření tvoří metody, které ve vyšetřovaném materiálu prokazují přítomnost nebo nepřítomnost určitého mikroorganizmu stanovením nějaké typické části jejího těla nebo stanovením jejího typického produktu, například toxinu. Z nejznámějších můžeme jmenovat latex-aglutinaci nebo polymerázovou řetězovou reakci – PCR metody. Uvedené metody jsou vysoce citlivé. Jejich obecnou nevýhodou je, že pouze potvrzují nebo vyvracejí přítomnost mikroorganizmu.

85 Terapie Je-li někde v organizmu nahromaděný hnis (absces, empyém), je nutné jej vypustit punkcí nebo jiným chirurgickým zákrokem. Základem medikamentózní léčby je podání antibiotik, která baktérie hubí. Tím odstraňujeme příčinu nemoci. Příčina se latinsky řekne causa, mluvíme tedy o kauzální terapii. Ostatní medikamentózní léčba je zaměřena na odstraňování různých doprovodných projevů ne­moci, které pacienta obtěžují nebo ohrožují. Příkladem této léčby je snižování horečky podáním antipyretik, doplnění ztrát vody a minerálů pomocí infúzí, podání léků tlumících bolest a podobně. Tyto léčebné postupy nazýváme symptomatickou terapií (symptom = projev nemoci). Čím těžší je celkový stav pacienta, tím významnější je podíl symptomatické terapie. U septických pacientů patří k symptomatické terapii hydratace pomocí infúzí, umělá výživa, monitorování základních životních funkcí, podpora funkce selhávajících orgánů atd. Mezi terapeutické postupy je třeba zařadit i dietu, režimová opatření a léčebnou rehabilitaci; u některých infekčních i neinfekčních nemocí jsou právě tato opatření nejdůležitější složkou léčby.

86 Antibiotika jsou látky, které zabíjejí mikroby, a jsou-li podávány správně – lidský organizmus nepoškozují. Podle své chemické struktury, mechanizmu účinku a dalších vlastností je dělíme do několika skupin – dle účinku bakteriostatické a bakteriocidní Penicilinová antibiotika a cefalosporiny se vyznačují vysokou účinností a při­tom jsou prakticky netoxická. U obou skupin existují desítky přípravků, které se navzájem liší svou účinností na jednotlivé druhy baktérii i svými dalšími vlastnostmi (vstřebávání ze zažívacího traktu, průnik do různých tkání, rychlost vylučování apod.). Mají všestranné použití, podávají se především u respiračních, ranných, močových i jiných infekcí. Jsou vhodná pro léčbu lehkých i nejtěžších onemocnění, mohou být předepsána i gravidním ženám nebo dětem od nejútlejšího věku. Hlavním rizikem, které z jejich podání vyplývá, je alergická reakce, která se nejčastěji objeví ve formě vyrážky na kůži.

87 II. Makrolidová antibiotika a tetracykliny mají nižší účinnost, používají se hlavně v léčbě lehkých infekcí dýchacího ústrojí v ambulantní praxi. Jejich hlavní předností je výborný průnik do různých tkání, hlavní nevýhodou je poměrně rychlé šíření re­zistence mezi běžnými patogenními mikroby. Doménou jejich působení jsou proto infekce vyvolané drobnými baktériemi jako jsou chlamydie nebo mykoplasmata. Tyto baktérie žijí a množí se uvnitř buněk hostitele, čímž připomínají viry. Aminoglykosidy a vankomycin se používají u těžkých nemocničních infekcí, především u sepsí. Působí razantně i na baktérie odolné vůči jiným antibiotikům, musí se však podávat opatrně, protože mohou poškodit ledviny nebo sluchový apa­rát. Z trávicího traktu se nevstřebávají, k dosažení účinku na celý organizmus musí být podány nitrožilně nebo nitrosvalově.

88 III. Fluorochinolony nebo zkráceně chinolony jsou přípravky stojící mezi oběma uvedenými skupinami. Jejich působení je poněkud slabší než penicilinů a cefalospo­rinů, mají však lepší průnik do tkání. V současné době se používají hlavně pro léčbu infekcí močových cest a trávicího ústrojí. Mohou být podávány formou tablet i infúzí. Nesmějí být předepsány těhotným ženám ani dětem do 18 let, u některých přípravků se vyskytly vážné nežádoucí reakce. Některými svými vlastnostmi i svým terapeutic­kým uplatněním je fluorochinolonům blízký kotrimoxazol.

89 Příklady bakteriálních infekcí Nejvýznamnějším původcem streptokové angíny je Streptococcus py­ ogenes. U streptokokové angíny je lékem volby penicilin. Streptokoky dále způsobují faryngitidy až pneumonie, erysipel, pyodermie, puerperální sepse, infekční endokarditidu, ranné infekce, spálu. Po nedoléčených streptokových infekcích zůstávají často postinfekční následky – revmatická horečka postihující řadu orgánů, především srdce. Stafylokové infekce se nejčastěji projevují jako lokalizovaná onemocnění kůže (furunkl, karbunkl, celulitida apod.). Nejčastějším vyvolavatelem je Staphylococcus aureus. Stafyloková mastitida vzniká do 4 týdnů po porodu a je nejčastěji důsledkem kolonizace úst sajícího novorozence. Ranné stafylokové infekce s inkubační dobou 48 hodin patří mezi časté nozokomiální infekce. Stafylokoky se šíří krevní cestou a způsobují multiorgánová postižení. Prudký průběh vyvolávají stafylokové toxiny, které jsou také příčinou alimentární infekce pod obrazem stafylokové enterotoxikózy nebo syndromu toxického šoku. Po streptokových infekcích zůstávají často postinfekční následky – revmatická horečka postihující řadu orgánů, především srdce. Pneumokokové infekce postihují nejvýznamněji dýchací cesty, způsobují sinusitidy i hnisavé sekundární meningitidy a sepse.

90 II. Meningokové infekce – meningokoky patří mezi gramnegativní bakterie, na rozdíl od výše uvedených grampozitivních koků. Způsobují hnisavé meningitidy s rychlým průběhem: během několika desítek hodin se u pacienta vyvine poru­cha vědomí, například zmatenost, změny chování nebo silná spavost, tento stav se stále zhoršuje, je přítomna horečka a nemožnost předklonu páteře. Nemocného s popsanými projevy je nutno neodkladně převést do nemocnice, na oddělení vybavené pro poskytování intenzivní péče. Základem léčby jsou antibiotika podávaná ve vysokých dávkách. U pacienta musí být sledovány základní tělesné funkce. Meningokoková sepse je vzácné onemocnění s velmi rychlým průběhem. Po­stihuje nejčastěji děti a mladistvé. Nemoc se rozvine z plného zdraví během několika hodin. Pacient má nejprve pocit chřipky, cítí se slabý, má neurčité bolesti svalů a kloubů. Zanedlouho se na kůži začnou objevovat krevní výrony. Rozvijí se život ohrožující septický šok.

91 III. Enterokokové infekce – enterokokoky jsou součástí fyziologické mikroflóry tlustého střeva. Jsou však považovány za podmíněné patogeny a nejčastěji způsobují infekce močových cest, ranné a nozokomiální infekce. Akutní průjmová onemocnění bakteriálního původu jsou nejčastěji způsobena kmeny Escherichia coli. Fekálním znečištěním se nejčastěji dostávají do vody, kde mohou přežívat řadu týdnů. Slouží jako indikátor fekální kontaminace vody a potravin. Infekce je způsobena alimentární cestou.

92 Virové infekce Viry jsou velmi drobné mikroorganizmy, které se skládají jen z nukleové kyse­liny nesoucí genetickou informaci a z obalu, který je jednak chrání, jednak umožňuje přichycení na cílovou buňku a vniknutí do ní. Na rozdíl od baktérie viry nemají vlastní metabolizmus, mohou se rozmnožovat pouze uvnitř napadené buňky. Většina virů je specializována na určité druhy buněk u jednoho nebo několika hostitelů – například virus příušnic napadá buňky slinných žláz u člověka, virus chřipky se množí v epitelu dýchacích cest člověka, opic, prasat a drůbeže. Existuje řada virů, které napadají rostliny, a také viry množící se v baktériích – bakteriofágy. Viry nejsou viditelné v optickém mikroskopu (pouze v elektronovém) a jejich kultivace je obtížná. Diagnostika virových infekcí je proto obvykle založena na průkazu specifických protilátek, čili na sérologických metodách. Léčení virových infekcí je zpravidla jen symptomatické. Kauzální léčba je zatím omezena na některé infekce vyvolané herpetickými viry (opar na rtu nebo na genitálu, plané neštovice, pásový opar), infekci virem lidského imunodeficitu (HIV) a nově i na infekční žloutenky typu B a C a na chřipku typu A. Ochranu před většinou nebezpečných virových infekcí zajišťuje očkování.

93 Příklady virových onemocnění Záněty nosohltanu (nazofaryngitidy) Jedná se o častá onemocnění, probíhají nejčastěji jako lehká onemocnění charakterizovaná bolestmi v krku a teplotou mírně převyšující 37 ºC. Hrdlo bývá zarudlé, na měkkém patře i jinde na sliznici dutiny ústní může být přítomno několik drobných puchýřků. Druhý typický obraz virové infekce se vyznačuje horečkou, která může být vysoká, pacient však zůstává v celkově dobrém stavu. Onemocnění se často vyskytuje epidemicky. Pro virový původ rovněž mluví současné postižení několika sliznic: například zánět v krku + rýma + zánět spojivek, nebo zánět v krku + kašel (který svědčí o postižení dolních dýchacích cest).

94 Chřipka, pandemie chřipky

95 Chřipka Jedno ze zdravotnicky i společensky nejzávažnějších onemocnění. Objevuje se každoročně v menších, jednou za 10 až 30 let v rozsáhlých epidemiích, rychle se šířících pandemiích. Pandemie chřipky z r v Evropě usmrtila až 20 milionů lidí. Onemocnění začíná z plného zdraví třesavkou, horečkou 39 °C, bolestmi ve svalech, celkovou schváceností, vyčerpáním. Jsou známy tři druhy chřipkových virů – A, B a C, podtypy H (1 – 13) a N (1 – 9). Pro epidemiologii chřipky mají největší význam chřipkové viry A, B a podtypy H 1, 2 a 3 a N 1, 2. Chřipkové viry nemají genovou stabilitu, dochází ke vzniku antigenních shift (zlomů) aantigenních drift (posunů). Nebezpečím je pravděpodobnost kombinace chřipkových virů infikujících zvířata a ptáky s chřipkovými viry lidskými. Prevencí je každoroční očkování vakcínou připravenou podle přesně definovaného viru.

96 Spalničky, zarděnky Spalničky se díky očkování vyskytují v České republice jen zcela ojediněle. Dříve patřily k obávaným nemocem, které se vyznačovaly vysokou nakažlivostí a těžkým průběhem: K obrazu spalniček patří vysoká horečka, nápadná vyrážka postihující kůži obličeje, trupu i končetin a četné komplikace (zápal plic, zánět středouší a podobně). Zarděnky probíhají obvykle jako mírné onemocnění charakterizované zvýše­nou teplotou, růžovou vyrážkou patrnou především na obličeji a horní části trupu, a zduřením mízních uzlin na šíji. Hlavní nebezpečí zarděnek spočívá v poškození plodu, k němuž dochází, onemocní-li touto nemocí žena v prvních měsících gravidity. Proto bylo proti zarděnkám rovněž zavedeno očkování a v současné době je jejich výskyt v České republice nízký.

97 Infekční mononukleóza se vyskytuje převážně u osob ve věkové skupině 15 – 25 let, s horečkou a zduřením všech lymfatických tkání. Krční mandle bývají zvětšeny tak, že při otevření úst mohou zdánlivě uzavírat hltan. Jejich povrch je překryt rozsáhlými žlutobílými povlaky. Současně je zvětšena i nosní mandle, která ucpává zadní část nosního průchodu, takže pacient má pocit rýmy a mluví nosem. Podčelistní a krční uzliny jsou zvětšené a tuhé a kůže nad nimi bývá vyklenutá natolik, že zduření je patrné na pohled. Dále mohou být zvětšeny i uzliny na jiných místech těla, postižena jsou i játra a slezina. V době vrcholících příznaků vážný stav, není životu nebezpečný, neobjeví-li se komplikace, po několika týdnech samo ustoupí. Protože vyvolavatelem je virus (nazývá se EBV), nemají antibiotika na průběh nemoci vliv.Terapie symptomatická, při zvláště těžkém průběhu kortikoidy, které působí protizánětlivě a zmenšují otoky.

98 ONEMOCNĚNÍ VIROVOU ŽLOUTENKOU TYPU A nepříznivá epidemiologická situace - zvýšený výskyt K nárůstu počtu hlášených onemocnění došlo zejména v Praze, ale i v lokalitách Středočeského kraje, Olomouckého a Karvinsko v uplynulých letech vyskytovalo pouze ojediněle ( import ze zahraničí, i.v. uživatelé drog, malé skupiny) Jedná se o akutní onemocnění charakterizované chřipkovými příznaky, teplotou, bolestmi břicha, kloubů, nechutenstvím, zvracením, pobolíváním pod pravým žeberním obloukem, zežloutnutím kůže a bělma oka, tmavou močí a světlou stolicí. Onemocnění však může někdy probíhat lehce nebo i bez příznaků. Virová žloutenka typu A se zpravidla projeví za 14 – 50 dnů od kontaktu s nemocnou osobou. Zdrojem nákazy je nemocný člověk, původce onemocnění nemocný vylučuje stolicí. Infekce se do organismu dostává ústy, šíří se špinavýma rukama, potravinami, vodou, k přenosu nákazy může dojít i v důsledku opakovaného použití injekčních jehel.

99 Základní preventivní opatření proti VHA Základní preventivní opatření k zabránění vzniku onemocnění vyplývají ze způsobu přenosu tohoto onemocnění. Zejména je nutné úzkostlivě dodržovat osobní hygienu, zvláště čistotu rukou, zejména po použití WC a před jídlem. Důležité je i dodržování správných hygienických návyků při přípravě potravin, které se tepelně nezpracovávají (zelenina, ovoce, salámy, uzeniny). Nejúčinnějším opatřením však zůstává očkování. Kompletní očkování spočívá v aplikaci 2 dávek vakcíny. Očkování je účinné již cca za 14 dnů po aplikaci 1.dávky, dle typu podané vakcíny po dobu měsíců. Pokud je aplikována 2.dávka účinnost očkování je cca 10 let.

100 Herpetické viry – opar na rtech Opar na rtech, prostý opar Způsobuje jej virus herpes simplex, který zůstává trvale přítomen v organizmu po prvotní infekci prodělané ob­vykle již v raném dětství. Onemocnění je tedy endogenní (z vnitřních příčin), vyvolá­vající příčinou může být prudké oslunění, psychický stres, menstruace, náhlý počátek horečnatého onemocnění a podobně. Vzácněji se herpetická vyrážka vyskytuje na nose nebo jiné části obličeje anebo na genitálu (genitální herpes). Léčebně lze použít acyklovir, který se podává místně ve formě masti či krému nebo celkově v tabletách. Jeho účinek je tím větší, čím dříve se léčba zahájí. Léčba zahájená po dvou dnech trvání vyrážky u pacienta s normální funkcí imunity již prů­běh nemoci neovlivní. Důležité je, že ani včasná léčba nezabrání dalším recidivám. Při častých výsevech oparu je nutná úprava životosprávy, ve zvláště úporných přípa­dech lze doporučit návštěvu v imunologické poradně nebo na infekční ambulanci.

101 Plané neštovice vyvolává virus nazývaný VZV (varicella – zoster virus), který patří mezi herpetické viry. Onemocnění se projevuje zvýšenou teplotou a svědící vyrážkou, která postihuje obličej, trup i končetiny a vyskytuje se i ve vlasaté části hlavy a na sliznici dutiny ústní. Vyrážka je tvořena jednotlivými puchýřky o velikosti 2 až 5 mm, které mohou mít čirý nebo zakalený obsah. Okolo puchýřků se nachází úzký červený zánětlivý lem. Puchýřky postupně během několika dnů zasychají a mění se ve stroupky, které zůstávají na kůži dva až tři týdny a poté se samy odloučí. Protože výsev vyrážky probíhá v několika vlnách v průběhu 5 – 7 dní, jsou na kůži současně přítomna různá stadia vyrážky (skvrny – puchýřky – stroupky). Nejčastější komplikací nemoci je druhotná bakteriální infekce poškozené kůže – impetigo. Plané neštovice probíhají u dětí zpravidla jako lehké onemocnění, proto se proti nim neočkuje a acyklovir se nepodává, i když víme, že je účinný. Pacient s neštovicemi musí být izolován, buď v domácím prostředí, nebo na infekčním oddělení. Nemoc je vysoce nakažlivá, snadno se šíří vzdušnou cestou. Doba nakažlivosti je 7 dní od prvních projevů nemoci; onemocnění ve stádiu stroupků už není infekční. Po prodělané infekci zůstává celoživotní imunita. U osob, které neprodělaly neštovice v dětství a onemocnění až ve středním nebo vyšším věku, bývá pravidelně pozorován horší průběh, s vysokou horečkou, zchváceností a vyšším rizikem různých komplikací.

102 Pásový opar, herpes zoster Je pozdním následkem planých neštovic. Podobně jako u prostého oparu, i zde virus po prodělané prvotní infekci zůstává trvale v organizmu ukrytý v nervové tkáni a může po uplynutí řady let znovu přejít do aktivního stavu. V tomto případě se virus šíří podél jednoho nebo několika nervů na některé místo na kůži. Často bývá postižena oblast jednoho nebo více mezižebří, vzácněji se vyrážka objeví na obličeji, na krku, na břiše, na hýždích nebo pásovitě na některé končetině. Vyrážka je vždy jednostranná, puchýřky mají podobný vzhled jako prostý opar, jen rozsah vyrážky je větší. Někdy se puchýřky slévají a po jejich odloučení se obnaží velká plocha, která se snadno infikuje baktériemi. Nepříjemné jsou bolesti, které výsev vyrážky provázejí. U starších osob bývají bolesti zvláště silné, předcházejí vzniku vyrážky a často přetrvávají ještě týdny i měsíce poté, co se kožní projevy již zhojily. Podle platného doporučení se onemocnění léčí podáváním acykloviru tehdy, jestliže postihne osoby nad 50 let věku nebo jestliže se vyrážka nachází na obličeji a hrozí poškození oka. Nakažlivost pásového oparu je mnohonásobně menší než nakažlivost neštovic.

103 Aseptické meningitidy Mezi aseptické meningitidy patří klíšťová meningoencefalitida. V anamnéze je údaj o přichycení klíštěte. Pacient si stěžuje na horečku, bolesti hlavy, nespavost nebo naopak zvýšenou spavost, poruchy soustředění a paměti. Vadí mu silnější zvuky i ostré světlo, bolí ho oči při čtení, vyžaduje klid. Při postavení má potíže s udržením rovnováhy. Proti viru klíšťové meningoencefalitidy je možné chránit se očkováním.

104

105 Infekce HIV / AIDS Onemocnění, která vyvolávají viry lidské imunodeficience (HIV), byla poprvé popsána v roce Nákaza se v našich podmínkách přenáší nejčastěji pohlavním stykem nebo předměty infikovanými kontaminovanou krví (injekční jehly a stříkačky používané mezi intravenózními narkomany, tetováž, piercing). K šíření viru při poskytování zdravotní péče docházelo ojediněle v prvních několika letech po objevu nemoci, než byla vyvinuta kvalitní diagnostika, nyní u nás prakticky nepřichází v úvahu. V zemích s nízkou úrovní hygieny a zdravotní péče byly opakovaně popsány přenosy infekce prostřednictvím transfúzí, operačních zákroků nebo dokonce hromadného očkování. Po vniknutí do organizmu napadá virus především buňky lymfatického systému. První příznaky nemoci, které připomínají nejspíše obyčejnou chřipku nebo angínu, se objeví za 2 – 6 týdnů. Po několika týdnech tyto obtíže ustoupí a člověk se opět cítí zdráv – je však infekční a v jeho těle virus napadá stále další buňky a tkáně. Po uplynutí jednoho nebo více let propuká nemoc znovu. Ke klasickým příznakům přitom patří hubnutí, zvětšení mízních uzlin, únavnost, slabost, déletrvající průjmy a kvasinkové infekce postihující dutinu ústní. Postupně se přidávají další takzvané oportunní infekce, což jsou infekce různých orgánů vyvolané málo patogenními mik­ roorganizmy, které by člověka s normálně fungující imunitou neohrozily. Toto stádium nemoci odpovídá syndromu získaného imunodeficitu (AIDS). Často se přitom objeví i některé nádory, především Kaposiho sarkom. Postižený člověk nakonec umírá úplným vysílením za několik roků od doby, kdy nákazu získal.

106 II. Léčba - komplikovaná, dlouhodobá (celoživotní,nákladná) Spočívá v podávání přípravků blokujících množení viru, v pozdějších fázích musí být podávány i přípravky potlačující oportunní infekce. Terapie je často provázena různými nežádoucími účinky (nesnášenlivostí podávaných léků, poruchou krvetvorby, projevy postižení jater, ledvin apod.). Léčba je tím úspěšnější, čím dříve po přenosu viru byla zahájena. Léčba HIV-pozitivních osob je v ČR soustředěna do infekčních oddělení regionálních nemocnic. Vyšetření HIV může zajistit kterýkoli lékař. Vyšetření je podle současné legislativy vázáno na souhlas pacienta. Průkaz nemoci je obvykle dvoustupňový: jednoduché sérologické vyšetření, v případě pozitivity se výsledek ještě potvrzuje dalšími metodami ve speciálně vybavené laboratoři ( NRL ).

107 Mykotické ( plísňové) infekce Mykózy jsou lidská onemocnění vyvolaná houbami, mikromycetami. Povrchové mykózy postihují kůži a viditelné sliznice, hluboké mykózy jsou orgánové, systémové, vzácně generalizované. Výskyt těchto onemocnění stoupá vlivem používání širokospektrých antibiotik, kortikosteroidů, cytostatik, chirurgických výkonů s následnou imunosupresí (uměle navozenou sníženou imunitou) jako jsou transplantace, pacientů s AIDS a stále se zvyšujícím počtem diabetiků. Plísňová onemocnění kůže jsou nejčastější. Vyskytují se většinou na místech, kde kůže zůstává vlhká, v meziprstních prostorách, ve vlasech či vou­sech. Mykotické infekce postihující sliznici dutiny ústní je označována jako orofaryngeální kandidóza. Původcem je nejčastěji Candida albicans, méně často jiné druhy kandid. Zdrojem infekce je nejčastěji potrava a velmi častými formami jsou soor (bělavé povlaky v dutině ústní) a infekční koutky (anguli infectiosi), projevující se bolestivým zarudnutím s drobnými trhlinkami. Rovněž tlusté střevo nebo pochvu postihují kandidózy. Infekce se rovněž projevuje bělavými po­vlaky na sliznicích. Systémové mykotické infekce, které posti­hují vnitřní orgány (plíce, játra, mozek) u osob s těžkou poruchou imunitního sys­tému (nemocných AIDS), jsou velmi závažné. Léky používané na léčbu mykóz nazýváme antimykotika.

108

109 Parazitární infekce je způsobena prvoky, červy nebo členovci. Členovci jsou ektoparazité, kteří působí přímo nebo jako přenašeči virů, bakterií, prvoků nebo červů. Onemocnění přenosná ze zvířat na lidský organizmus se nazývají zoonózy. Parazitizmus je způsob života, kdy parazit žije na úkor jiného organizmu (hostitele). Svůj vývoj prodělává v jednom nebo více hostitelích. Člověk může být definitivním hostitelem (např. u tasemnice), nebo mezihostitelem (např. malarická plazmodia). Vzájemné působení hostitele a parazita je složité. Patogenní vliv může být velmi nízký nebo může hostitele usmrtit. Prvoci jsou jednobuněčné organizmy a patří mezi ně například původci typických onemocnění tropů a subtropů (malárie). V našich podmínkách je nejvýznamnější nemocí z této skupiny kosmopolitně rozšířená toxoplasmóza; onemocnění může proběhnout skrytě, jindy vyvolá únavnost, mírně zvýšenou teplotu a zvětšení uzlin. Hlavní riziko nemoci spočívá v postižení plodu u žen, které se nakazí v průběhu těhotenství

110 II. Parazitičtí červi se mohou vyskytovat buďto ve střevním traktu (škrkavky, tasemnice aj.) nebo dále migrovat do tkání (např. škrkavky zejména do plic). Obvykle vyvolávají chronicky probíhající infekce, které se projevují jen neurčitými obtížemi (občasné bolesti břicha, poruchy trávení, nechutenství apod.). Člověk se infikuje u tasemnice alimentární cestou-nedostatečně upraveným masem, zdrojem škrkavek je půda hnojená lidskými výkaly a nedostatečná hygiena. Přítomnost parazitů v trávicím traktu se prokazuje mikroskopickým vyšetřením stolice, které musí provádět zkušený parazitolog. Parazity žijící ve tkáních je možné prokázat sérologicky..

111 III. Parazitičtí členovci jsou roztoči, klíšťata, vši, blechy, komáři, muchničky, mouchy a ovádi. Dojde-li k porušení kůže těmito ektoparazity, vzniká papula v okolí s erytémem (zarudnutím), který většinou silně svědí. Kožní reakce může být velmi individuální. Z epidemiologického hlediska nejvýznamnější jsou v našich podmínkách nejdůležitější klíšťata, zákožka svrabová, veš vlasová, šatní, veš muňka a blecha obecná.

112 Nozokomiální ( nemocniční ) infekce označujeme infekce endogenního nebo exogenního původu, která vznikla v příčinné souvislosti s pobytem osob ve zdravotnickém zařízení (a to jak v nemocniční tak i ambulantní části). Za nemocniční infekci se považuje i nákaza, která se projeví teprve po propuštění do domácí péče nebo po přeložení do jiného zdravotnického zařízení. Je důležité místo přenosu a nikoliv místo, kde infekce byla zjištěna. Mezi nemocniční infekce proto neřadíme taková infekční onemocnění, se kterými byl pacient přijat a které se projeví až během hospitalizace. Tyto označujeme jako zavlečené, mimonemocniční – komunitní infekce.

113 II. Z hlediska epidemiologie, prevence i terapie rozdělujeme nemocniční infekce na: nespecifické; specifické. Nespecifické nemocniční infekce odrážejí zpravidla epidemiologickou situaci ve spádové oblasti zdravotnického zařízení (např. respirační infekce) nebo jsou jen ukazatelem hygienické úrovně zdravotnického zařízení (např. alimentární infekce). Léčba většinou není komplikovaná, původci těchto infekcí mají zpravidla charakter mikrobiálních kmenů běžně se vyskytujících v populaci a jsou velmi dobře citliví na antibiotika. Jejich průběh může však být u pacientů oslabených základním onemocněním, operačním výkonem apod. závažnější než v komunitě.

114 Specifické NI Specifické nemocniční infekce vznikají jako důsledek prováděných diagnostických a terapeutických výkonů. Mají svojí specifickou epidemiologii, prevenci i terapii. Jejich výskyt ovlivňuje úroveň asepse, sterilizace a dezinfekce, úroveň ošetřovatelské péče, dodržování zásad protiepidemického režimu, hygienická úroveň provozu zdravotnického zařízení, často i odbornost zdravotnického personálu a materiálové vybavení. Infekce může vzniknout přenosem původce zvenčí, pak hovoříme o infekci exogenní, nebo zavlečením z kolonizovaného místa vlastního infekčního původce do jiného systému, např. do operační rány, dýchacích cest apod. V tomto případě označujeme infekci endogenního původu. Většinou se však jedná o dobře citlivé bakteriální kmeny a jejich terapie antibiotiky má dobrou prognózu. Režimovým opatřením se dají však těžko ovlivnit.

115 Exogenní NI jsou preventabilní, lze je omezit důsledným dodržováním režimových opatření, dezinfekcí všech ošetřovacích pomůcek, dodržováním asepse, zejména dezinfekcí rukou personálu. Tento problém nabývá stále více na závažnosti. Některé kmeny baktérii získaly schopnost přežívat v nemocničním prostředí, přežívat působení většiny antibiotik i některých dezinfekčních prostředků. Jsou to především pseudomonády, klebsiely, rod Acinetobacter a zvláště rezistentní kmeny stafylokoků a enterokoků.

116 Rezistentní kmeny Rezistentní kmeny způsobují závažné infekční komplikace a v některých případech mohou i způsobit úmrtí pacienta. Nejsou nebezpečné pro zdravého člověka s normálním stavem imunity. Léčení těchto infekcí je velmi komplikované, protože většina antibiotik je díky získané rezistenci neúčinná na tyto kmeny a zbylá účinná antibiotika jsou často toxická pro některé orgány a pro nemocného znamenají riziko nebo jsou vůbec nepoužitelná. Bohužel již existují i kmeny baktérii, které jsou multirezistentní a proti nim nemáme dosud k dispozici žádné účinné antibiotikum. Příklady : MRSA, VRSA

117 Staphyloccocus aureus ( MSSA ) běžný komenzál u 20-30% zdravé populace Afinita ke zdravé kůži a sliznicím Vlhké a ochlupené prostředí – nosní dírky, axila, anální oblast, hráz, zevní zvukovod V těchto lokalitách považujeme výskyt za fyziologický Patogen komunitních a nemocničních infekcí

118 Infekce vyvolané MSSA a MRSA Stejný klinický obraz, rozdíl v závažnosti a obtížnosti léčby, vyšší morbiditě, delší hospitalizace, vyšší ekonomické náklady na léčbu Komunitní infekce – pyodermie, infekce měkkých tkání ( abscesy), kloubů, kostí, sepse Nozokomiální infekce v příčinné souvislosti s dg nebo terapeutickými výkony

119

120 Kdy vznikla rezistence ? Stafylokoky původně citlivé ke všem ATB R.1941 penicilin R.1945 první rezistentní kmeny R.1948 už 50% nemocničních kmenů necitlivých R.1958 už 80% nemocničních kmenů necitlivých R.1956 vankomycin R.1960 methicilin R.1961 první rezistentní kmeny R.1990 rezistentní kmeny i v komunitě

121 Proč ? Rezistence nejen k penicilinům Současně k ostatním beta-laktamovým antibiotikům Rovněž k cefalosporinům, karbapenemům Podkladem rezistence je změna cílového místa působení antibiotik – bakteriální enzym zodpovědný za tvorbu buněčné stěny USA 50% rezistentních nemocničních kmenů EU 30% rezistentních nemocničních kmenů ČR – používání oxacilinu způsobilo zpoždění o cca 20 let

122 Přenos Přímý kontakt – nejčastěji ruce !!! Nepřímý přenos – infikovaný aerosol, kontaminované vyšetřovací a ošetřovací pomůcky, lékařské přístroje Zdravotnická zařízení- selekční tlak antiobiotik + vysoké riziko přenosu + zdroj ( kolonizovaní pacienti, zdravotnický personál)

123 Pacienti v riziku Diabetici na inzulinu Chronicky dialyzovaní Pacienti s nehojícími se defekty Pacienti s kožními lézemi a kožními nemocemi Pacienti imunokomprimovaní HIV pozitivní i.v. uživatelé drog

124 Grampozitivní bakterie rezistentní k antibiotikům Methicilin rezistentní kmeny Staphylococcus aureus ( MRSA) Vankomycin rezistentní enterokoky ( VRE ) Methicilin rezistentní koaguláza negativní stafylokoky Kmeny Staphylococcus aureus se sníženou citlivostí, resp. rezistencí k vankomycinu ( VISA, VRSA )

125 Situace v ČR podíl MRSA v r až 8,5% jedná se o závažný epidemiologický, terapeutický a ekonomický problém ve zdravotnických zařízeních rezistence je kódovaná geneticky ( komplex genů)

126 Mapa rezistence Staph. aureus v r ( zdroj EARSS )

127 Mapa rezistence Staph. aureus v r ( zdroj EARSS )

128

129

130 Epidemiologie z řeckého – epi/nad,demos/lid,logos/nauka,původně jako věda o zákonitostech vzniku a šíření infekčních nemocí.Dáno historicky – do 20.století převládala patologie převážně infekčních nemocí, dnes i neinfekční epidemiologie ( např. civilizační nemoci ). Dnes: měřit frekvenci nemoci,popisovat charakter výskytu,vyšetřovat epidemie,provádět surrveillance u vybraných nemocí,hodnotit přesnost dg.testů,určit příčiny nemocí,hodnotit efektivitu léčby,určit prognózu,navrhovat,ověřovat,realizovat prevenci.

131 Epidemiologie - 2 Studuje rozložení ( distribuci) a příčiny ( determinanty) frekvence nemoci v lidské populaci Základní předpoklad - Nemoc nevzniká náhodou, má kauzální a preventivní faktory Frekvence výskytu, místo, čas Rozložení ( populace,skupina,jednotlivec) Sporadický výskyt – ojedinělý výskyt onemocnění,bez časového nebo místního ohraničení, často zavlečené onemocnění Endemie – stálý výskyt na jednom místě, časově neomezený Epidemie – nahromaděný výskyt u skupiny obyvatel,s místním i časovým ohraničením Pandemie – hromadný výskyt, časově omezený, ne místně

132 Epidemiologie - 3 Zdroj původce nákazy – cesta přenosu – vnímavý hostitel Původci infekčních onemocnění Mnohobuněční ( Metazoa)- půvoci parazitárních onemocnění člověka,cizopasní červi (např.tasemnice) členovci ( např.veš, zákožka svrabová) Prvoci (Protozoa)-vývojová stádia mimo člověka přenášená členovci (např. malárie) Houby – povrchová onemocnění kůže,vlasů,nehtů,hluboká systémová onemocnění

133 Epidemiologie - 4 Bakterie – např.původce salmonelóz,úplavice Viry – např. původce chřipky,hepatitid Priony – pomalé virové infekce Zdroj Člověk – nemocný, nosič Zvíře – nákaza přenosná na člověka - antropozoonóza Půda, voda – mykózy, legionelóza

134 Epidemiologie - 5 Nemocný s klinickými projevy nemoci Nosič – v inkubační době( spalničky, plané neštovice ), v rekonvalescenci(salmonelózy) při bezpříznakové infekci( dětská obrna, hepatitida typu A, meningokové infekce,streptokokové infekce),při přetrvávající – perzistentní infekci (herpetické infekce, HIV)

135 Epidemiologie - 6 Přenos infekčních nemocí Přímý A/ přímý kontakt ( dotek, pohlavní styk, vdechnutí) B/ kapénková infekce ( kýchání,kašel,do 1 m) C/ kousnutí či poškrábání zvířetem ( vzteklina,tetanus) D/ transplacentární přenos ( z matky na plod )

136 Epidemiologie - 7 Nepřímý A/ prostřednictvím kontaminovaných předmětů a vehikul ( kapesníky, ložní prádlo,toaletní potřeby,hračky,chirurgické nástroje,diagnostické soupravy,krev,biologický materiál,voda,mléko,potraviny) B/ prostřednictvím vektorů – mechanicky,biologicky – klíště C/ vzdušný přenos ( částice menší než 5 mí, respirabilní,jádra kapének, kontaminovaný prach)

137 Epidemiologie - 8 Vyloučení zdroje A/diagnostika-laboratorní,klinické vyšetření,izolace,léčba Izolace – doma, na infekčním oddělení Karanténa – úplná izolace za přísných a přesně definovaných podmínek (cholera,mor,žlutá zimnice – mezinárodní zdravotní řád) B/hlášení infekčních nemocí C/aktivní vyhledávání nemocných, kontaktů Lékařský dohled – po dobu maximální inkubační doby od posledního kontaktu s nemocným D/zvláštní opatření – u osob vykonávajících činnosti epidemiologicky závažné – zdravotní průkaz, hygienické minimum

138 Epidemiologie - 9 Přerušení cesty přenosu Dekontaminace – proces odstraňování a ničení původců infekčních onemocnění a jejich přenašečů Dezinsekce – cílené potlačování výskytu škodlivých a epidemiologicky významných členovců (hmyzu) Deratizace- cílené potlačování výskytu škodlivých a epidemiologicky významných hlodavců Dezinfekce- zneškodňování patogenních zárodků pomocí fyzikálních,chemických nebo kombinovaných postupů – preventivní ( ochranná),represivní (ohnisková)

139 Epidemiologie - 10 Sterilizace – usmrcení všech forem mikroorganismů, vč. spór Antisepse – ničení patogenních mikroorganismů zejména na povrchu nebo v dutinách lidského těla, antiseptika Asepse- soubor opatření a postupů k zachování sterilního prostředí a k zabránění kontaminace tkání patogenními mikroorganismy ( chirurgické mytí rukou, sterilní pomůcky a materiály atd.)

140 Epidemiologie - 11 Zvýšení odolnosti vnímavého jedince- populace Očkování – aplikací očkovací látky podnítit tvorbu specifických ochranných protilátek, preventivní opatření zaměřené na zvýšení odolnosti vnímavého jedince-populace

141 Epidemiologie - 12 Očkovací látky Živé oslabené vakcíny-bakteriální nebo virové kmeny,které nejsou patogenní, ale mají schopnost vyvolat protilátkovou odpověď (spalničky,příušnice) Neživé,usmrcené suspenze bakterií-bakteriny (černý kašel) nebo virů Anatoxiny (toxoidy)-potlačená toxicita,ale vyvolají protilátkovou odpověď(tetanus,záškrt) Subjednotkové vakcíny-purifikované rozštěpené virové partikule (např.chřipka)

142 Epidemiologie - 13 Chemovakcíny – např.polysacharidová proti meningokokům Rekombinantní vakcíny připravené metodou genového inženýrství (virová hepatitida typu B) Syntetické vakcíny Pasivní imunizace-podání hotových protilátek Imunní séra z získané aktivní imunizací zvířat (tetanus,vzteklina) Imunoglobuliny – z krevní plazmy obsahující protilátky (hepatitida typu B)

143 Epidemiologie -14 Očkování Pravidelné-očkování všech fyzických osob určitých věkových skupin nebo osob vymezených vyšším rizikem infekce z důvodů jiných než pracovních (očkovací kalendář) Zvláštní-očkování fyzických osob činných na pracovištích s vyšším rizikem infekce (př.zdravotníci) Mimořádné-očkování fyzických osob k prevenci infekcí v případě mimořádných situacích (př.záplavy) Při úrazech,poraněních,nehojících se ranách – prevence ranných infekcí

144 Epidemiologie - 15 Před cestou do zahraničí – především do oblastí s výskytem některých infekcí, dle WHO Na vlastní žádost fyzické osoby Základní očkování- podání jedné nebo více dávek potřebných k dosažení specifické imunity Přeočkování – podání obvykle jedné dávky k obnovení požadované specifické imunity

145

146 Hygieia

147 nebo Hygeia byla v řecké mytologii dcera boha Asclépia a Enione. Byla bohyní zdraví, čistoty a také bohyně Měsíce. Hygieia byla součástí kultu v 7. století před Kristem. Z jejího jména je odvozené moderní slovo hygiena. Hippokratova přísaha začíná (také) přísahou na Hygieiu. Sestry Meditrine a Panakeia symbolizovaly jednotlivé stránky zdraví: léčení a hojení. Bratr Telesforos představoval síly uzdravení. Její sestra Panakeia je kromě bohyně lékařů také bohyně čarodějnic. V římské mytologii jí odpovídá bohyně Salus, v keltské jí odpovídá Sirona. Součástí jejích soch nebo obrazů je had, který omotává její tělo a je symbolem léčení a miska, ze které had pije nebo někdy také roh hojnosti.

148 Hygiena Studuje zákonitosti měnících se vztahů mezi člověkem a vnějším prostředím, cílem je stanovit taková opatření, jejichž dodržování zajistí optimální rozvoj člověka jako jednotlivce i celé populace. Víc než pouhé předcházení nemocem, ale udržení a upevnění zdraví jednotlivce i celé populace.

149 Hygiena věda o uchování zdraví, v původní podobě se obor zabývá všemi faktory ovlivňujícími tělesné zdraví i duševní pohodu člověka. Z hlediska osobního je to pak kvalita vody a ostatních nápojů, potravin, stravování, oblečení, práce a tělesná námaha vůbec, spánek, osobní čistota, zlozvyky jako užívání tabáku, narkotik apod., a duševní zdraví. Z hlediska veřejného se okruh zájmů týká klimatických podmínek, půdy, charakteru stavebních materiálů a uspořádání obydlí, topení, větrání, odstraňování odpadů, lékařských znalostí o výskytu a o prevenci chorob až po pohřbívání zemřelých a likvidaci mrtvol. V naší zemi měli snahy o prevenci nemocí tradičně vysokou úroveň již od dob osvícenských. V r.1898 byl založen Hygienický ústav Lékařské fakulty UK (dnes Ústav hygieny a epidemiologie 1.LF UK).

150 Primární prevence Cílem je potlačit příčiny nemocí, snížit jejich výskyt, a tím zlepšit délku a hlavně kvalitu života. Součástí jsou ochrana a podpora zdraví. Ochranou zdraví se má dosáhnout toho, aby z žádné lidské aktivity nevznikla nepřijatelná zdravotní rizika. Bez ní by dnešní průmysl.společnost zhroutila pro neslučitelnost život.podmínek s životem

151 Definice zdraví Současná nejčastěji uváděná definice (WHO): Zdraví je stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody, ne pouze nepřítomnost nemoci nebo vady. (Nově se zavádí duchovní rovina.) Health is state of comlete physical, mental and social well-being and not merely the absence of disease and infirmity.

152 Veřejným zdravím je zdravotní stav obyvatelstva a jeho skupin. Tento zdravotní stav je určován souhrnem přírodních, životních a pracovních podmínek a způsobem života.

153 Ochrana a podpora veřejného zdraví je souhrn činností a opatření k vytváření a ochraně zdravých životních a pracovních podmínek a zabránění šíření infekčních a hromadně se vyskytujících onemocnění, ohrožení zdraví v souvislosti s vykonávanou prací, vzniku nemocí souvisejících s prací a jiných významných poruch zdraví a dozoru nad jejich zachováním.

154 Ohrožením veřejného zdraví je stav, při kterém jsou obyvatelstvo nebo jeho skupiny vystaveny nebezpečí, z něhož míra zátěže rizikovými faktory přírodních, životních nebo pracovních podmínek překračuje obecně přijatelnou úroveň a představuje významné riziko poškození zdraví. Hodnocením zdravotních rizik je posouzení míry závažnosti zátěže populace vystavené rizikovým faktorům životních a pracovních podmínek a způsobu života. Podkladem pro hodnocení zdravotního rizika je kvalitativní a kvantitativní odhad rizika.

155 Zákon č.258 / 2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje a) práva a povinnosti fyzických a právnických osob v oblasti ochrany a podpory veřejného zdraví, b) soustavu orgánů ochrany veřejného zdraví, jejich působnost a pravomoc, c) úkoly dalších orgánů veřejné správy v oblasti hodnocení a snižování hluku z hlediska dlouhodobého průměrného hlukového zatížení životního prostředí.

156 Determinanty zdraví vnitřní vlivy - neovlivnitelné (genetický základ, vrozené dispozice, věk, pohlaví) vnější vlivy - ovlivnitelné (životní styl, životní prostředí, lékařská péče) Působení faktorů životního stylu na zdraví: rizikové faktory - vliv, který zvyšuje riziko určitého onemocnění, zvyšuje pravděpodobnost, že člověk po určité době expozice onemocní ochranné, protektivní faktory - snižují pravděpodobnost vzniku určitého onemocnění, do jisté míry chrání před onemocněním, zvyšují odolnost organismu

157 Prvky životního stylu: - výživa (výživové chování) - pohybová aktivita - kouření (aktivní i pasivní) - konzumace alkoholu (alkoholismus) - stress, psychosociální faktory - sexuální chování - konzumace drog (drogové závislosti) - hygienické návyky (vztah k infekčním chorobám) - práce a pracovní podmínky - relaxace, odpočinek

158 Podle epidemiologických studií zdraví nejvíce ovlivňuje: nevhodný způsob života ( %) - kuřáctví - energeticky nepřiměřená a nevhodně složená výživa - nízká pohybová aktivita - nadměrná psychická zátěž spojená se stresem - nadměrný konzum alkoholu - drogové závislosti - nevhodné sexuální chování životní a pracovní prostředí ( %) nesprávně či nevhodně zaměřená lékařská péče (10%)

159 Žebříček faktorů dle významu, kterým se podílejí na úmrtí (podle WHO): 1. kouření 2. nadměrná konzumace alkoholu 3. nadváha 4. pracovní rizika 5. nedostatek zeleniny a ovoce ve výživě 6. chudoba 7. nezaměstnanost 8. závislost na drogách 9. dopravní úrazy 10. nedostatek pohybu 11. přemíra živočišných tuků ve výživě 12. exhalace v ovzduší

160 Zlepšení zdravotního stavu = výrazná změna životního stylu - docílit pozitivních změn ve výživových zvyklostech - výrazně snížit prevalenci kuřáctví - zvýšit podíl tělesné aktivity - dodržovat zásady bezpečného sexuálního chování - zaměřit se na prevenci závislostí

161 Zdravý způsob života zahrnuje vyrovnaný a pravidelný denní režim - dodržování zásad: zdravé životosprávy, dostatek spánku v klidném prostředí - děti nejméně 10 hodin, pravidelné stravování - 5krát denně - dostatek pohybové aktivity (sportování, pohybové hry v přírodě, venku i v místnosti, zdravotní a relaxační cvičení, každodenní pobyt venku, aktivní formy využívání volného času, omezení vysedávání u televize a počítače) - pestrou, plnohodnotnou a vyváženou výživu (zejména dbát na dostatek ovoce a zeleniny ve stravě - nejlépe při každém denním jídle, tzn. 5krát denně v každém ročním období, denně zařazovat do jídelníčku mléko a mléčné výrobky, snažit se omezovat příliš tučná, slaná a sladká jídla)

162 Nejčastější příčiny úmrtí 1. kardiovaskulární onemocnění (r ,8 %) 2. novotvary (r ,7 %) 3. poranění a otravy (r ,3 %) – do 40 let nejčastější příčina 4. nemoci dýchací a trávicí soustavy

163 Jaké nemoci představují pro naši populaci největší zdravotní problém? Nemocnost v ČR (pracovní neschopnost dle ÚZIS) 1. nemoci dýchací soustavy – 47,4 % 2. nemoci svalové a kosterní soustavy – 17,1 % 3. poranění, otravy – 10 % 4. nemoci trávicí soustavy – 6,3 % 5. nemoci močové a pohlavní soustavy (vč. rizikových těhotenství) – 3,7 % 6. nemoci oběhové soustavy – 2,6 %

164 Děti 1. akutní respirační onemocnění a jejich komplikace (chřipka) 2. nemoci trávicí soustavy (salmonelózy, virové hepatitidy typu A) 3. plané neštovice, infekční mononukleózy Pozn.: Asi 20 % dětí Evropy má chronickou chorobu - astma, alergie, ortopedické nemoci, cukrovka.

165 Psychosociální determinanty zdraví zahrnují skupinu psychologických, sociálních, behaviorálních a kulturních proměnných ovlivňujících významně vztahy mezi zdravím a nemocí otázky osobní pohody ve vztahu ke zdraví (well-being), psychické odolnosti (resilience), zranitelnosti (vulnerability), zvládání zátěže a stresu, vlivu socioekonomického statusu (SES) na zdraví, kvality života, sociální opory (social support), nerovností ve zdraví (inequaliteis in health) atd.

166 Zdravotní rizika Hodnocením zdravotních rizik je posouzení míry závažnosti zátěže populace vystavené rizikovým faktorům životních a pracovních podmínek a způsobu života. Podkladem pro hodnocení zdravotního rizika je kvalitativní a kvantitativní odhad rizika [§ 80 odst. 1 písm. l)].

167 Organizace Ministerstvo zdravotnictví ČR Hlavní hygienik ČR Krajské hygienické stanice Hygienická stanice hl. m. Prahy Zdravotní ústavy

168 byly zřízeny při reformě veřejné správy se zánikem okresních hygienických stanic dnem 1. ledna A to podle § 86 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 320/2002 Sb., o zřízení zdravotního ústavu vydala ministryně zdravotnictví pod č.j /2002 dne „Prohlášení o zřízení zdravotních ústavů“. Činnost hygienické služby v ochraně veřejného zdraví byla rozdělena do dvou oblastí. Výkon státní správy a státního dozoru je v kompetenci tehdy nově vzniklých Krajských hygienických stanic, poskytování laboratorních a dalších odborných služeb připadlo Zdravotním ústavům. Obě instituce jsou přímo podřízeny Ministerstvu zdravotnictví ČR.

169 Státní zdravotní ústav, Praha ústav se zřizuje k přípravě podkladů pro národní zdravotní politiku, pro ochranu a podporu zdraví, k zajištění metodické a referenční činnosti na úseku ochrany veřejného zdraví, k monitorování a výzkumu vztahů životních podmínek a zdraví, k mezinárodní spolupráci, ke kontrole kvality poskytovaných služeb k ochraně veřejného zdraví, k postgraduální výchově v lékařských oborech ochrany a podpory zdraví a pro zdravotní výchovu obyvatelstva.

170 Správní řízení ( správní proces ) je postup správního orgánu, jehož účelem je vydání rozhodnutí, jímž se v určité věci zakládají, mění nebo ruší práva anebo povinnosti jmenovitě určené osoby nebo jímž se v určité věci prohlašuje, že taková osoba práva nebo povinnosti má anebo nemá. Do správního řízení v širším slova smyslu je též zahrnován postup směřující k exekuci (nuceném výkonu) správního rozhodnutí, postup směřující k vydání vyjádření, osvědčení nebo sdělení, postup k uzavření veřejnoprávních smluv a postup směřující k vydání opatření obecné povahy. Správní řízení upravuje v ČR zejména správní řád (zákon č. 500/2004 Sb.), který stanoví obecný postup ve správním řízení a kterého se užije, nestanoví-li jiné zákony postup zvláštní.

171 Orgány ochrany veřejného zdraví V oblasti hygieny obecné a komunální : V rámci preventivní činnosti: podílí se na vytváření územních plánů sídelních útvarů i velkých územních celků z hlediska vlivu na životní prostředí posuzuje dokumentace k územnímu řízení všech staveb provádí posuzování projektů staveb pro ubytování, pro sport a rekreaci, zařízení pro služby péče o tělo (holičství, kadeřnictví, kosmetika, manikúra, tetovážní salóny apod.), kulturních zařízení (divadla, kina, kulturní domy) posuzuje projekty zásobování obyvatelstva pitnou vodou, úpravny pitné vody, vodárenské technologie, výrobky přicházející do styku s pitnou vodou posuzuje projekty venkovních koupališť, krytých bazénů, rehabilitačních bazénů zabývá se řešením problematiky hluku v mimopracovním prostředí posuzuje hromadná parkoviště, garáže a další služby pro veřejnost schvaluje provozní řády koupališť, saun a služeb epidemiologicky závažných zabývá se problematikou pohřebnictví

172 Prostředí a zdraví Hodnocení zdravotních rizik prostředí – hodnocení ekologických a zdravotních rizik plánovaných projektů průmyslových, dopravních či jiných stavebních aktivit – je prováděno hygieniky v rámci preventivního dozoru - počáteční fáze hodnocení rizika, identifikace a hodnocení expozice – arbitrární hlediska (př.koeficienty bezpečnosti), dále jeho sdělování (risk communication) a jeho kontrolu, zvládání (risk management). Důležité je jak vnímá či hodnotí příslušné riziko populace, která mu bude či již je vystavena.

173 Hygiena - 2 Historie – Hygieia, dcera boha lékařství Asklépia, zosobňovala zdraví Hygienické zásady součástí náboženských pravidel Hippokrates – spolu s nemocí zkoumat i vlivy prostředí Medicinální řád Karla IV. z r.1352

174 Hygiena - 3 Ochrana veřejného zdraví Zákon č.258/ 2000 Sb. Hygienický dozor preventivní – předcházení vzniku takových situací, závad, které by mohly vést k poškození zdraví jedince, skupiny, populace. Hygienický dozor běžný – kontrolní činnost orgánů ochrany veřejného zdraví.

175 Při výkonu státního zdravotního dozoru kontroluje: kvalitu pitné vody ve veřejných vodovodech včetně plnění povinností provozovatelů vodovodů a malých vodních zdrojů (studny), které slouží k veřejnému zásobování pitnou vodou podmínky provozu koupališť, krytých bazénů a saun včetně sledování kvality vody zařízení, ve kterých jsou prováděny činnosti epidemiologicky závažné (kosmetika, masáže, holičství a kadeřnictví, pedikúra, solária apod.) zařízení, ve kterých jsou poskytovány ubytovací služby Zabývá se stížnostmi, při jejichž řešení spolupracuje s dalšími orgány státní správy na hluk v mimopracovním prostředí (z výroben, dopravy, hudebních produkcí apod.), včetně provádění kontrolních měření na podmínky bydlení (plíseň, zápach) na ukládání odpadů, kvalitu ovzduší a další stížnosti z komunální sféry Poskytuje konzultační a poradenskou činnost ve svém oboru.

176 Hygiena práce působí preventivně dle odborné náplně jednotlivých oddělení při vydávání stanovisek k projektovým dokumentacím, změnám v užívání, předčasnému užívání stavby atd., vykonává dozor u : Průmyslových objektů Provozoven drobných soukromníků Prodejen nepotravinářského charakteru Zubních laboratoří, zdravotnických zařízení Chemického, farmaceutického průmyslu, zpracování umělých hmot, galvanoven, spaloven, výroby barev a laků apod. Další preventivní činností je Posuzování pracovišť se zdroji neionizujícícho záření včetně laserů Posuzování míry rizika při všech pracovních činnostech

177 V rámci preventivní činnosti jsou v rámci hygieny výživy zpracovávány stanoviska k projektovým dokumentacím a kolaudacím staveb: : zařízení společného stravování supermarketů obchodních domů prodejen potravin výroben potravin prodejních stánků prodejen drogerie výroben kosmetických prostředků Státní zdravotní dozor je prováděn v zařízeních společného stravování nad osobní a provozní hygienou v prodejnách a výrobnách potravin, supermarketech, prodejnách drogerie, výrobnách kosmetiky nad potravinami při výskytu alimentárních onemocnění u kosmetických výrobků a výrobků přicházejících do přímého styku s potravinami a hraček pro děti

178 Další činnosti : provádí zkoušky znalostí hub práce národní referenční laboratoře pro mražené potraviny provádí zkoušky ověřování znalostí osob činných při výrobě a uvádění potravin a pokrmů do oběhu a při výrobě kosmetických prostředků Informace odboru (helmintózy, skladovací podmínky potravin, kampylobakterioza, HACCP

179 Státní zdravotní dozor v oblasti epidemiologie je veden: k předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění v populaci i ve zdravotnických zařízeních při výskytu infekčního onemocnění provádí konkrétní opatření k zabránění přenosu na další osoby a k ochraně osob, které již byly v kontaktu s nemocným vedením registrů infekčních onemocnění při provádění sběru dat o výskytu přenosných onemocnění na člověka v rozsahu povinných hlášení dle zákona č.258/2000 Sb. Data jsou hodnocena, analyzována a jsou vyvozovány informace o trendech a výskytech infekčních onemocnění při plánování, řízení a kontrole pravidelného očkování ve smyslu platné legislativy v zajišťování výdeje očkovacích látek dětským a praktickým lékařům

180 Další činnost epidemiologů: Další činností je Informační systém imunizace dětí (ISID), který zabezpečuje zvaní dětí na pravidelné očkování. Tento systém komunikuje s dětskými lékaři a rodiči dítěte, jejichž dítě zve formou poštovní pozvánky k očkování. Sleduje se proočkovanost jak dětí, na které se vztahuje povinné očkování, tak osob, které podléhají zvláštnímu či mimořádnému očkování. Oddělení epidemiologie nemocničních nákaz a protiepidemická oddělení územních pracovišť dále vykonávají státní zdravotní dozor ve státních i nestátních lůžkových a ambulantních zdravotnických zařízeních. Kontroly provádí na základě plánu kontrolní činnosti a podle schváleného provozního řádu. Pro nově registrované lékaře schvaluje návrhy provozních řádů a případné změny již schválených provozních řádů.

181 Zdravotní stav obyvatelstva Zdravotní stav a vybrané ukazatele demografické a zdravotní statistiky Zdravotní stav obyvatelstva ČR je průběžně sledován na základě dotazníkových šetření ( např. Studie HELEN - Health, Life Style and Environment), sledování povinných hlášení národních registrů ( infekční nemoci, pohlavní nemoci, úmrtí, atd.) Součástí tohoto systému je prezentace vybraných faktorů demografické a zdravotní statistiky, jako např. střední délka života, standardizovaná úmrtnost, kojenecká úmrtnost, vrozené vývojové vady, incidence zhoubných novotvarů apod

182 Sledujeme tyto ukazatele: definice ukazatele trend v rámci CR trend v rámci kraje a srovnání s CR porovnání hodnot jednoho kraje s jinými kraji CR srovnání mezi pohlavími u vybraných ukazatelů srovnání hodnot ukazatele mezi okresy apod. Sledují se nejdůležitější aspekty a charakteristiky zdravotního stavu, které slouží k analýze příčin tohoto stavu. Toto deskriptivní ( popisné ) pojetí je základním principem hodnocení. Přesto, anebo právě proto, je nutné upozornit, že vývoj a stav zdraví populace je dán nejen biologickými faktory, ale i faktory sociálními, úrovní zdravotní péče, životním stylem a prostředím.

183 Často používané pojmy: Pro porovnání ukazatelů zdravotního stavu mezi skupinami populace jsou používány relativní údaje. Relativní údaje se používají proto, aby se odstranil vliv poctu a veku obyvatel u jednotlivých skupin populace. V praxi se nejcastěji používá přepocet na obyvatel. Aby se eliminovaly vekové rozdíly ve srovnávaných celcích, je nutné zjištěná čísla ještě matematicky upravit podle věkové struktury obyvatel sledovaného území – tzv. věkové standardizace. (Ne pro všechny ukazatele zdravotního stavuje je věková standardizace provedena.)

184 Definice Úmrtnost vyjadruje pocet zemrelých v populaci za urcitou dobu, nejcasteji za rok na obyvatel. Standardizovaná úmrtnost zohlednuje vekovou strukturu obyvatel sledovaného území. Prevalence udává pocet existujících onemocnení v dané populaci a case (v tomto prípade v roce) v prepoctu na stanovený pocet obyvatel (nejcasteji na ). Incidence vyjadruje pocet nove hlášených onemocnení k urcitému datu (v našem prípade rocní) v prepoctu na stanovený pocet obyvatel (nejcasteji na , nebo 1 000).

185 Hygiena obecná a komunální

186 Hluk

187

188 Zátěž obyvatelstva hlukem Hluk je jedním z fyzikálních faktorů, který nepříznivě ovlivňuje lidské zdraví. Je definován jako každý zvuk, který vyvolává nepříjemný nebo rušivý pocit a může být škodlivý pro zdraví nebo může být jinak nebezpečný. Hluk v životním prostředí vzniká činností lidí např. doprava, průmysl, zábava apod. nebo přirozenou cestou nezávisle na člověku např. prouděním vody v tocích, prouděním vzduchu, projevy fauny apod.

189 Frekvenční (kmitočtová) charakteristika zvuku

190 Oblast slyšitelných frekvencí zvuku

191 Zdravotní hodnocení hluku má 3 hlediska: hladinu projevující se jako hlasitost zvuku, frekvenční složení projevující se jako výška a barva, časový průběh hlukové události a její doba trvání. Vnímání hluku je čistě subjektivní pocit, který se může lišit s vysokou mírou individuality. I když je hluk vnímán subjektivně, je nutné stanovit teoretickou fyzikální míru přípustné hlukové expozice. Pro působení hluku v subjektivní sféře byly zavedeny čtyři diferencované pojmy pro charakterizaci účinků na člověka.

192 Jsou to : rušení, při němž hluk interferuje s nějakou činností (spánkem, duševní prací, řečovou komunikací apod.), rozmrzelost a pocit nepohody, vznikající působením hluku a prožívaný negativně hlukem postiženým člověkem nebo skupinou, hlučnost, což je subjektivní hodnocení pocitu s nepatřičností hluku v konkrétním prostředí, obtěžování, což představuje nepřípustné ovlivňování životního prostředí, případně skupinových či osobních práv.

193 Hygiena bydlení Zdravotně nevhodný a závadný byt Zdravotně závadný byt Takový, který se uzná za nezpůsobilý k bydlení pro jeho technické závady, které škodlivě působí na zdraví.Jejich stavebně-technický stav ohrožuje zdraví kteréhokoliv obyvatele takového bytu – domu, proto zdravotní aspekt ustupuje do pozadí a prvořadý je technický stav bytu – domu. Zdravotně závadné byty jsou neobyvatelné a musí být se až do odstranění závad vyklidit..

194 Hygiena bydlení Zdravotně nevhodný byt Zdravotně nevhodný je byt, vzhledem ke zdravotnímu stavu uživatele nebo jiného příslušníka jeho domácnosti působí škodlivě na jejich zdraví. V tomto případě nezáleží na technickém stavu bytu, jako na chorobách postižené osoby. Zdravotně nevhodný může být i byt v lepším technickém stavu. Při posuzování takových bytů musí lékař znát především diagnozu choroby a seznámit se se stavem bytu, teprve pak se vydává odborný posudek.

195 Hygiena bydlení Byty vlhké a studené – nevhodné pro revmatiky, výskyt plísní – nevhodné pro alergiky apod. Dnes problém – obecní, soukromé byty, družstevní, hospodaření s byty je privátní záležitostí. Byty pro imobilní osoby, tzv. chráněné byty – v kompetenci příslušných obecních, městských úřadů. Orgány ochrany veřejného zdraví ( hygienická služba) vydávají jen odborná stanoviska. K přeplněnosti bytů se nevyjadřují pokud není hygienický důvod ( odpadky, hluk apod.).

196 Ovzduší Směrnice Světové zdravotnické organizace (WHO) stanovují, jak nejlépe zabraňovat emisím škodlivých látek do ovzduší a jak bojovat se znečištěním vzduchu uvnitř budov i ve venkovním prostředí. Obsahují také pokyny pro vlády, jak řešit rizikové situace, podnikat kroky ke zlepšení stavu ovzduší na celostátní a místní úrovni a přispívat tak k ochraně zdraví všech občanů. * Odhaduje se, že na choroby způsobené znečištěním ovzduší ročně zemře více než 2,7 miliónu osob, z čehož představují obyvatelé měst a 1,8 miliónu venkované. Vzduch znečištěný zplodinami, které vznikají zejména ve venkovských domácnostech pálením biomasy, si každoročně vybírá nelítostnou daň na lidských životech.

197 II. * Čistý vzduch se skládá z kyslíku (21%), dusíku (78%) a vzácných plynů, z nichž největší podíl má argon. Atmosféra obsahuje plyny, které jsou při vyšších koncentracích pro člověka jedovaté a zabíjejí i zvířata a rostliny. K nim patří například ozón, oxid siřičitý, oxidy dusíku, oxid uhelnatý a celá řada těkavých organických sloučenin, z nichž některé, jako je benzen nebo butadien, mohou způsobovat i onemocnění rakovinou. Hovoříme-li tedy o látkách znečišťujících ovzduší, máme na mysli především tyto potenciálně toxické plyny.

198 III. Zdroje látek, které znečišťují ovzduší, se vyskytují buď přímo v přírodě nebo vznikly činností člověka. K přírodním zdrojům řadíme písečné bouře, sopečnou činnost, lesní požáry a vznik radioaktivních částic z plynů jako je například radon. * Většina zdrojů znečištění, které vznikly následkem činnosti člověka, souvisí s hořením. V průmyslových mích vznikají oxidy dusíku a síry především při výrobě elektřiny, v průmyslové výrobě a jsou obsaženy ve zplodinách motorových vozidel. Oxidy dusíku a síry, oxid uhelnatý, oxid uhličitý, radioaktivní záření a těkavé organické sloučeniny jsou považovány za primární zdroje znečištění, neboť se uvolňují přímo při procesu hoření. Ke vzniku sekundárních zdrojů znečištění, jako je ozón, dochází během chemických reakcí probíhajících v troposféře.

199 Smog viditelné znečištění atmosféry, vyskytuje se zejména v městských a průmyslových oblastech z anglických slov smoke-fog (kouř-mlha). rozlišujeme 2 základní typy smogu: londýnský a losangeleský.

200 Zdroje a podmínky vzniku smogu Ze zdrojů jednoznačně dominuje automobilová doprava. Nejvhodnější pro tvorbu smogu jsou zvláštní meteorologické podmínky tzv. teplotní inverze (teplota stoupá s nadmořskou výškou), kdy je omezené vertikální proudění vzduchu. Většina typů smogu v současnosti je kombinací výše popsaných. V současnosti se termín smog požívá v přeneseném slova smyslu i v další oblastech – akustický smog (hluk), elektromagnetický smog, informační smog (spam, přemíra informací).

201 Londýnský smog název podle události z prosince roku 1952, redukční smog - charakterizován směsí kouře (smoke), oxidů síry (dodávají redukční povahu) a dalších plynných zplodin spalování uhlí při vysoké relativní vlhkosti vzduchu, obvykle doprovázen hustou mlhou (fog). Vysoká škodlivost se zde stupňuje přítomností popílku, který umožňuje snadný transport plynných složek smogu až do plic.

202 Losangeleský smog oxidační typ smogu neboli letní či fotochemický smog – to všechno jsou často užívané názvy pro originální směs ozónu (silné oxidační činidlo), peroxyacetylnitrátů (PAN), aldehydů a kyseliny sírové vznikající působením UV záření (fotochemicky) z oxidů dusíku, uhlovodíků a oxidu siřičitého. Získáme jej spalováním kapalných a plynných paliv při teplotách vzduchu °C za slunečných dnů (UV záření) a bezvětří.

203 Globální oteplování planety ?

204 Voda …..

205 Člověk a pitná voda Voda je jednou ze základních podmínek existence života na Zemi. Je nejhojněji zastoupenou součástí všech organismů. Starořečtí filozofové považovali vodu za jeden ze čtyř elementárních prvků (voda, vzduch, země, oheň). Voda vždy limitovala rozvoj lidských sídlišť, osídlení se vždy vyskytovala v blízkosti zdrojů vody. Je strategickou surovinou zásadního významu. Rozdělení zdrojů pitné vody je nerovnoměrné a zdroje jsou omezené. Necelé 1 % veškeré vody na Zemi je voda sladká. Česká republika nemá přístup k velkým vodním rezervoárům, prakticky žádná voda na naše území nepřitéká. Význam a závažnost vody pro život na Zemi si lidé již dlouho uvědomují, přesto nejsou vody dosud důsledně chráněny a omezené vodní zdroje jsou mnohdy trestuhodně devastovány. Závažnost problematiky a možné přístupy ukazuje Evropská vodní charta, vyhlášená dne ve Strasbourgu:Evropská vodní charta Šetrné a racionální využívání všech vodních zdrojů a šetrné a důsledné čištění vod odpadních je jedinou možnou cestou pro budoucnost.

206 II. Vlastnosti vody Souhrn veškeré vody na Zemi, tj. na povrchu, v ovzduší a v zemské kůře se nazývá hydrosféra. V přírodní vodě převládá 1H216O (99,985 %); deuterium oxidu 2D216O je 0,015 %. Rozdělení vody v hydrosféře je následující: 96,5 % veškeré vody připadá na moře a oceány, 99 % veškeré vody je voda slaná, 1 % (necelé) je voda sladká, z ní asi jedna desetina je voda povrchová, malá část je v atmosféře, zbytek sladké vody je voda podzemní.hydrosféře

207 Organoleptické vlastnosti vody Organoleptické vlastnosti jsou ty, které jsou zjistitelné smysly člověka. Patří sem: Teplota Barva Zákal Průhlednost Pach Chuť

208 Požadavky na jakost vody Požadavky na jakost vody se řídí účelem jejího použití. Podle účelu použití se nejčastěji jedná o vodu pitnou, užitkovou a provozní. Pitná voda je určena pro zásobování obyvatelstva pro pití a vaření. Je určena také k použití v potravinářském průmyslu, pro výrobu nápojů apod. Užitková voda je hygienicky nezávadná, není však určena k pití a vaření. Ze zdravotního hlediska se na užitkovou vodu kladou stejné požadavky jako na vodu pitnou, některé z těchto požadavků však mohou být méně přísné (mohou však být i přísnější). Provozní voda je voda používaná pro různé účely v průmyslu i zemědělství, například pro chlazení, mytí zařízení, rozpouštění, hydraulickou dopravu, napájení parních kotlů, zavlažování apod.

209 Hygienické zabezpečení pitné vody Hygienické zabezpečení pitné vody je posledním krokem při úpravě vody na vodu pitnou. Provádí se přímo v úpravně vody, při dlouhém zdržení vody při dopravě ke spotřebitelům se provádí také přímo ve vodovodní síti (ve vodojemech). Cílem hygienického zabezpečení je splnění biologických a mikrobiologických ukazatelů jakosti pitné vody. Hygienické zabezpečení je možné: pomocí UV záření tepelně (min. 80° C po dobu 20 min.) přídavkem těžkých kovů (stříbra) v pro lidi neškodné koncentraci ultrafiltrací chemicky (chlorací, ozonizací)

210 Balená voda Kojenecká balená voda – určena ke stálé konzumaci pro děti do 1 roku, nesmí být chlorovaná, je-li sycená í CO2 musí se převařit, nesmí být pH pod 6, obsah rozpuštěných minerál.látek menší než 1g/ l. Stolní voda – povolená úprava fyzikálními prostředky, nesmí být chlorovaná, obsah rozpuštěných minerál.látek menší nebo roven 1g/ l. Sodová voda – nápoj vyrobený z pitné vody přidáním CO2 nejméně 4mg/ l.

211 Další druhy balených vod Minerální voda stolní – nemá výrazné léčivé účinky, vhodná k občasné konzumaci, obsah rozp. min. látek od 1-6g/ l. Přírodní léčivá voda – prokázané léčivá, obsah rozp.miner.látek zpravidla  3,5 g, řada obs.nadbytek dusíku a hořčíku – užívat ne déle než 1 měsíc Stolní voda - nahrazeno termínem Pramenitá voda, slabě sycená, obsah rozpuš.látek do 500mg/ l.

212 Odpadní voda Zelené řasy a sinice ve vodě signalizují znečištění vody vysokým obsahem dusíku a fosforusinice Odpadní voda, je voda, jejíž kvalita byla zhoršena lidskou činností. Znečištění vody může být tvořeno rozpuštěnými nebo nerozpuštěnými látkami, za znečištění se ale považuje i například tepelné nebo radioaktivní znečištění. V naprosté většině případů musí být odpadní voda před vypuštěním do vodotečí čištěna. Odpadní voda se silným rozložitelným organickým znečištěním bývá voda polysaprobní, podle saprobního indexu se dá míra znečištění odpadních vod odhadovat. K přesnému stanovení znečišťujících látek slouží chemické rozbory.vodavodotečíčištěnapolysaprobnísaprobního indexu

213 Druhy odpadních vod Komunální odpadní voda vzniká každodenní lidskou činností - pochází z domácností, škol, úřadů, od živnostníků a podobně. Splašky mají přibližně stejné složení. Kromě splašků obsahuje v případě jednotné kanalizace i oplachové vody (vodu z mytí ulic) a dešťovou vodu ze srážek. Zpracovává se na městských čistírnách odpadních vod (ČOV). Množství znečištění přiváděného na městskou ČOV se vyjadřuje jako počet ekvivalentních obyvatel. Splaškykanalizacečistírnách odpadních vodekvivalentních obyvatel Průmyslová odpadní voda vzniká v průmyslových podnicích. Míra a charakter znečištění vody záleží na druhu průmyslu, ale i použité technologii výroby. Průmysl produkuje odpadní vody jednak z technologických vod (což je voda přímo použitá ve výrobě) a jednak z chladicích vod (což je voda používaná na chlazení zařízení, ta bývá znečištěná

214 Charakter znečišťujících látek Charakter znečišťujících látek silně ovlivňuje další nakládání s odpadní vodou. Látky mohou být rozpuštěné, nebo nerozpuštěné. Rozpuštěné organické látky mohou být biologicky rozložitelné - například monosacharidy, nebo biologicky nerozložitelné - například azobarviva. V odpadních vodách se vyskytují i rozpuštěné anorganické látky - například anorganické soli.rozložitelnémonosacharidy azobarvivaanorganické soli Nerozpuštěné organické látky mohou být biologicky rozložitelné - například škrob nebo bakterie, nebo biologicky nerozložitelné - například většina plastů. Také se dají dělit na usaditelné a neusaditelné. Anorganické nerozpuštěné látky jsou usaditelné - například písek, nebo neusaditelné - obvykle různé koloidní částice, například hydratované oxidy železa.škrobbakterieplastůusaditelnépísekkoloidníoxidy

215 Čistírna odpadních vod - Praha

216 Zelené řasy a sinice ve vodě signalizují znečištění vody vysokým obsahem dusíku a fosforusinice

217

218 Hygiena výživy Význam správné výživy pro organismus Na náš život mají vliv různé fyzikální a chemické faktory. Jsou to vzduch /jeho složení i teplota/,světlo, půda a voda. Vnější prostředí má tedy vliv na člověka. Jedním z nejdůležitějších spojení organismu s vnějším prostředím je výživa. Základní vlastností života je jeho stálá obměna, pohyb, změna. V lidském těle neustále probíhá velké množství procesů nezbytných k udržení života, k udržení rovnováhy těchto procesů s prostředím, v němž člověk žije. Potřebnou energii pro všechny tyto procesy a děje v organismu, tělesnou hmotu, která se těmito procesy stále přetváří, buduje a rozpadá, to všechno čerpá člověk ze stravy. Výživa - je souhrn složitých a nepřetržitých procesů přijímání látek k zajištění energetického výdeje, potřebné při tvorbě a obnově tkání a zajištění a regulaci fyziologických funkcí organismu.

219 Energetická a biologická hodnota potravy Příjem potravin by měl zajišťovat vyvážený energetický příjem a zároveň by měl poskytovat dostatečnou biologickou hodnotu, vzhledem k věku, pohlaví, fyzické zátěži, výkonu zaměstnání atd. Energetická hodnota potravy je dána energií, kterou mohou potraviny poskytnout ( lze měřit spálením v energometrické bombě) : Bílkoviny: 1 g bílkovin = 4 kcal = 17 kJ Tuky: 1 g tuků = 9 kcal = kJ Sacharidy: 1 g sacharidů = 4 kcal = 17 kJ Získaná tzv. fyzikální (spalná) hodnota se liší od hodnoty biologické. Čistě energetické zdroje v potravě jsou cukr, bílá mouka a její produkty.

220 Stravování

221 Systém stravování Otevřený typ stravování : restaurace, bufety, pivnice, vinárny, rychlá občerstvení, fast- food jako Mc Donald, KFC apod.- volný přístup návštěvníků Uzavřený typ stravování : mateřské školky, školní jídelny, nemocniční stravování, stravování ve věznicích, lázeňských domech, domovy důchodců, kojenecké ústavy, dětské domovy apod. – omezený přístup, jen stálá klientela, žádní další návštěvníci Dnes se toto rozdělení stírá – z důvodu ekonomických, kuchyně vyvařují i pro okolní strávníky – např. nemocniční kuchyně pro domov důchodců, mateřskou školku, zaměstnance okolních firem, umožňuje stravování návštěv v nemocnici, prodává výrobky studené kuchyně jako chlebíčky atd.

222 Rizika z hlediska hygieny výživy a vlivu na zdraví populace Fast - food : smažená jídla s vysokým podílem tuku, sladké nápoje Velká obliba hlavně u dětí a mládeže – velký nárůst obezity mezi nejmladšími věkovými kategoriemi po celé Evropě – nejen výživa, ale i nedostatek pohybu, sportovních aktivit atd. Dále nepřiměřená spotřeba uzenin a masa, málo vlákniny ( nedostatek zeleniny a ovoce ), mléčných výrobků – v 90. letech změna životního stylu, častější stravování mimo domov, nedostatek času, rychlé občerstvení během dne, vliv reklamy, domácí vaření je náročné na čas i ekonomicky,“zdravé potraviny“jsou drahé – zejména ovoce a zelenina, mléčné výrobky.

223 Zásady prevence alimentárních infekcí Vybírat při nákupech takové potraviny, u nichž je předpoklad, že jsou nezávadné (vzhled, kvalita, vhodné skladování, garanční lhůta apod.). Zabezpečit dokonalé provaření a propečení potravin. Zkonzumovat stravu bezodkladně po uvaření. Uchovávat potraviny buď v teplém stavu nad 60 st.C, nebo studeném při teplotě nižší než 10 st.C. Důkladně ohřívat již jednou uvařené potraviny před opětovnou konzumací. Zabránit styku mezi syrovými a již uvařenými potravinami. Umývat si ruce před začátkem přípravy potravin a po jakémkoli přerušení, zvláště po použití WC. Udržovat všechno kuchyňské nádobí v bezvadné čistotě. Ochraňovat potraviny před hmyzem, hlodavci a jinými zvířaty. Používat k přípravě potravin pitnou vodu.

224 Jednoduchý recept

225 Dodržovat hygienická pravidla i jako spotřebitel !

226 Hygiena rukou, základní hygienická pravidla

227 Virová hepatitida typu A Virus hepatitidy A se vylučuje stolicí a může se vyskytovat kdekoli. Riziková jsou místa, kde je vysoká koncentrace lidí, např. obchodní centra, hromadná doprava, velké kolektivy, nízké hygienické podmínky. Původce- neobalený RNA virus, velmi odolný vůči vnějším vlivům i proti některým dezinfekčním prostředkům! Infekce se šíří fekálně-orální cestou, ostatní druhy přenosu jsou vzácné. Nejvíce je nakažlivá v rané fázi, kdy se ještě neprojevují příznaky. Inkubační doba je 15 až 50 dnů.

228 Klinický projev VHA V počátečních fázích se projevuje únavou, nechutenstvím, malátností a bolestmi břicha. Později se objeví také zežloutnutí bělma očí, nemocného mohou bolet klouby. Onemocnění může probíhat i bez příznaků, zvláště u malých dětí. Tento typ je nejmírnější ze všech typů žloutenky. Žloutenku typu A lze zcela vyléčit a zpravidla nepřechází do chronického stadia. Nemoci lze předejít očkováním.

229 Hygiena odpadů ……

230 Třídění odpadů

231 Odpad je podle zákona o č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů, každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit a přísluší do některé ze skupin odpadů uvedených v příloze č. 1 k tomuto zákonu. Rozlišují se 2 základní kategorie odpadů: - odpady nebezpečné - odpady ostatní Nebezpečným odpadům je třeba věnovat zvláštní pozornost z pohledu ochrany životního prostředí a ochrany zdraví lidí. Nebezpečným odpadem je odpad uvedený v Seznamu nebezpečných odpadů v prováděcím právním předpise a jakýkoliv jiný odpad vykazující jednu nebo více nebezpečných vlastností uvedených v příloze č.2 k zákonu o odpadech.

232 Příklady obalů pro nebezpečný zdravotnický odpad

233 Buďte zdrávi !


Stáhnout ppt "Mikrobiologie a hygiena Diplomovaný záchranář 1. roč. DS Základní pojmy z mikrobiologie, epidemiologie, infekční nemoci I. část."

Podobné prezentace


Reklamy Google