Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

.  Politik musí zkoumat preference svého voličstva s ohledem na jeho postoje ke zdanění a programům veřejných výdajů.  Pokud si přeje být zvolen, musí.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: ".  Politik musí zkoumat preference svého voličstva s ohledem na jeho postoje ke zdanění a programům veřejných výdajů.  Pokud si přeje být zvolen, musí."— Transkript prezentace:

1

2  Politik musí zkoumat preference svého voličstva s ohledem na jeho postoje ke zdanění a programům veřejných výdajů.  Pokud si přeje být zvolen, musí být vnímavý k tomu, co jeho voliči považují za „tolerovatelné daňové břemeno“ a přitom se snažit uspokojit nejrůznější typy poptávky po statcích a službách veřejného sektoru.  P.J.Lucey

3  An Economic Theory of Democracy (1957)  Jak by vypadal politický systém, kdyby jeho součástí byli racionální politikové, snažící se získat maximum hlasů?  Anthony Downs do ekonomie zavedl ekonomickou teorii politiky založenou na předpokladu, že voliči se snaží maximalizovat užitek a politické strany se snaží získat maximum hlasů. (Do té doby např. Wicksell a Lindahl interpretují strany jen jako čistou reflexi preferencí své voličské základny)  Maximalizace počtu hlasů je měřítkem politikova chování.

4  Politické strany … nemají samy o sobě zájem na vytváření efektivní alokace zdrojů ve společnosti; každá z nich (pouze) usiluje o své znovuzvolení maximalizací počtu hlasů, které je možné získat.  Proto i kdyby vláda měla schopnost posunout společnost k paretovskému optimu, učinila by to pouze tehdy, byla-li by k tomu nucena konkurenčním tlakem ostatních stran...  Klíčovým problémem se proto stává otázka, zda soutěž mezi stranami nutí vždy vládu k optimálnímu uspořádání – podstatná je zde role středního voliče

5 1. racionální ignorance voličů, 2. krátkodobý horizont politických trhů 3. byrokracie jako nejhůře kontrolovatelná složka kolektivních rozhodnutí

6  voličům se racionálně nevyplatí dokonale se informovat o volebních programech, aktivitách a osobnostech politiků, neboť výnosy z lepší informovanosti jsou menší než náklady  Mueller (1989, str. 350) prezentuje hypotézu racionálního voliče, která pochází od Downse (1957) o jaké jsou očekávané přínosy z toho, že se budu informovat a půjdu v den voleb volit pro mne nejvhodnějšího kandidáta – politika?  Občané vědí, že jejich hlas ovlivní výsledky voleb nepatrně. Nepovažují svůj hlas za rozhodující. Proto jejich motivace strávit čas a věnovat úsilí na získání informací potřebných pro "správnou" politickou volbu je nepatrná.

7  Přínosy dány pravděpodobností…  Racionální volič by pak k volbám jít neměl o přesto k volbám chodíme o Modifikace hypotézy racionálního voliče: pokud jednotlivec očekává, že ostatní volit nepůjdou, tak volit půjde, neboť pravděpodobnost rozhodujícího hlasu se zvyšuje o Mueller (1989, str. 351 – 369) prezentuje i další vysvětlení (role neformálních pravidel, hodnot a etických principů, atd.) je zřejmé, že jednotlivci jsou do jisté míry racionálně ignorantní a neinformují se dokonale o tom, co politici slibují ve volebních programech. Racionální voliči se rozhodují pouze na základě neúplných informací, které jim poskytují média, přátelé, školy a též zájmové skupiny  Ignorance na ekonomických trzích?

8  Horizont 4-5 let; důsledky: o vede k preferenci aktivit s krátkodobými přínosy bez ohledu na dlouhodobé efekty o vede k provádění takových aktivit, jejichž přínosy budou voliči vnímat těsně před volbami o teorie veřejné volby: nový termín politický cyklus

9  Spolehlivost a efektivita?  Teorie byrokracie: zejména Niskanen  čím více prostředníků mezi jednotlivcem a realizací kolektivní akce, tím větší pravděpodobnost zvýšení očekávaných externích nákladů

10  Na politických trzích neexistuje jednoznačně definovaná smlouva mezi voliči a politiky. Jedna strana – politici – je sice dobře definována, jsou to vždy daní politici, ale druhá strana – jejich voliči – se mění.  Institut voleb politiky nutí, aby jednali tak, aby maximalizovali přežití na politických trzích, neboť to jim přináší užitek. Volby koneckonců jsou zatím nejlepším prostředkem, jak co nejlépe zajistit reprezentaci zájmů v zastupitelské demokracii.  V současné demokracii ale politici maximalizují své šance na přežití na politických trzích tak, že se zaměřují na ty, kteří je budou volit. Pokud voliči volí politiky na nějaké předem dané období, pak minulí voliči, tedy ti, co dané politiky již zvolili, ztrácejí vazbu na politické reprezentanty, zatímco politici si v zájmu přežití na politických trzích snaží vytvořit smlouvu novou s budoucími voliči. Minulí a budoucí voliči se samozřejmě mohou lišit.

11

12  Politické strany jsou skupiny jednotlivců, kteří sdílejí společnou ideologii a kteří usilují o úřad, aby z něj mohli těžit výhody (peníze, moc a postavení). o Ideologie je všeobecnou představou o tom, jak by měl svět vypadat a jakým způsobem toho dosáhnout. Ve složitém a nejistém světě nemohou být voliči naprosto přesně informováni; je to příliš nákladné. Ideologie znamená úsporu nákladů na informace.

13  Maximalizace získaných hlasů, ulovení středního voliče (Downs) -> ale kvůli nedokonalé informovanosti se jeví jako možná perspektivnější uvažovat o problému v kontextu modelů mnohostranného vyjednávání  Tato nejistota ohledně skutečnosti kdo je, resp. v daných volbách bude) středním voličem posiluje roli zájmových skupin a může vést k nadměrnému růstu veřejných výdajů, neboť politici mohou mít tendenci „nepropásnout“ středního voliče –uspokojovány jsou tak preference nejenom jeho. o významný je zde i vliv volební účasti –racionální volič (viz dřívější učivo s J.Špalkem –proč voliči volí – minimax lítosti versus model očekávaného prospěchu)

14  Předpoklad maximalizace je možná příliš silný – co když jde stranám jen o získání většiny (i ta jim stačí k dosažení moci)  Alternativní hypotézou (Hinich a Ordershook) může být, že systém není veden snahou politiků o maximalizaci počtu hlasů, ale snahou o maximalizaci plurality, tj. snahou o maximalizaci rozdílu mezi vlastním subjektem a nejbližším konkurentem.  V situaci soupeření mnoha politických stran se snaha zvýšit vzdálenost mezi vlastním subjektem a ostatními kandidáty rovná snaze získat co nejvyšší popularitu. Z toho vyplývá, že politické úsilí a přesvědčování se koncentruje na konkrétní segmenty populace.

15

16  jakákoliv skupina, vyvíjející aktivitu a formulující požadavky na vládní orgány na jakékoliv úrovni veřejné správy s cílem uspokojit své zájmy.  Vstupování zájmových skupin do rozhodovacího mechanismu je zdrojem informací o tom, jak jsou ve společnosti rozvrstveny individuální a kolektivní názory, postoje a hodnoty.

17 1. dominance zájmových skupin (zájmové skupiny přesvědčí či manipulují tvůrce politiky); USA, pluralistický model 2. kooperace mezi zájmovými skupinami a tvůrci politiky; korporativistický model 3. autoritativní dominance (vláda přesvědčí zájmové skupiny).

18

19  organizované skupiny dokážou využít současné uspořádání státu ke svému prospěchu, a to dlouhodobě na úkor některých nereprezentovaných skupin  politici kladou na občany nadměrné externí náklady, protože podléhají zájmovým skupinám

20  politici sami jsou zájmovou skupinou, jejíž členové maximalizují materiální užitek, tedy příjmy  omezující podmínka: politici se musí snažit přežít na politických trzích, takže musí maximalizovat politickou podporu

21  V tomto modelu chování politiků jako členů zájmové skupiny je primárním zájmem politiků přežít na politických trzích co nejdéle a inkasovat tak v pozici politika peněžní i nepeněžní příjmy. o V tomto modelu chování tedy není jedním ze zájmů či cílů politiků dosáhnout prestiž, moc a vliv. Jde pouze o maximalizaci příjmů, které produktivní stát poskytuje pro ty, kteří jej momentálně ovládají.  Paralela s rent-seeking. Pozice politika představuje určitý očekávaný příjem, ovšem pouze pro ty, kteří projdou volebním systémem jako vítězové. o Úspěšní politici tak vlastně obsazují vládní monopol na určitou dobu a mohou užívat renty. Tato aktivita představuje mrhání zdroji, neboť při boji o monopolní vládní posty a rentu obecně vynakládají všichni politici vysoké náklady, aby maximalizovali své šance, přičemž náklady těch, kteří byli neúspěšní, jsou považovány za ztrátové a zbytečné. V modelu rent-seeking, kde aktivními hráči jsou politici, však toto mrhání zdroji je nutné, aby se zachoval konkurenční rys politických trhů a byla zajištěna co nejlepší reprezentace zájmů voličů.

22  Výše renty je endogenní proměnnou, kterou mohou určovat politici u moci  příjmy politiků jsou získávány z daní občanů --- politici mohou klást na voliče vyšší externí náklady prostřednictvím vyšších daní, ze kterých budou financovat své příjmy - míra reprezentace daná institutem voleb však zůstává stejná o Jde vlastně o zvýšení transakčních nákladů na provoz produktivního státu

23  Protiargument?  Kam až porostou transakční náklady?

24  politici primárně reagují na potřeby voličů, pouze u aktivit, které se dotýkají nějaké zájmové skupiny, jsou nuceni s ní jednat (a je to pro ně výhodné) a mohou to veřejnosti dokonce prezentovat jako jednání za účelem dosažení efektivní dohody a ve veřejném zájmu.  Politici se tak dobrovolně stávají „oběťmi“ zájmových skupin a veřejnosti to prezentují jako „nutné ústupky ve věci dosažení dohody“.  Různé formy korupce…

25  Výsledek rozpolcenosti politiků: slabé/dvojznačné/bezzubé zákony vyhovující zájmovým skupinám  Olson (1982, str. 27): příklad daňového systému a preference voličů, aby „bohatší byli daněni více“, tedy aby daňový systém byl progresivní. o Daňový systém je pak skutečně prezentován jako progresivní, nicméně „detaily jsou daleko méně známy a reflektují zájmy malé skupiny organizovaných bohatých daňových plátců“. Politici pak získávají potřebnou podporu od zájmových skupin, kterým vyšli vstříc. o Protiargument?

26  Rozšíření předchozího modelu: politici jako prodejci vládních programů specifickým zájmovým skupinám o politici sami nabízejí takové vládní programy, které jsou sice prezentovány ve „veřejném zájmu“, ale které jsou fakticky určeny pro zájmové skupiny

27  Nabídka vládních programů pro zájmové skupiny může mít dvě základní podoby: o cílená na speciální zájmovou skupinu, o nebo vyhlášená pro libovolnou zájmovou skupinu

28  Majoritní pravidlo…logrolling (spojování agendy)…schvalování balíku zákonů  Logrolling = jde vlastně o výměnu hlasů při jisté struktuře intenzity preferencí. Při přijetí balíku zákonů je totiž nutné, aby byl uzavřen jistý kompromis a aby onen kompromis byl výhodný. o Jedna zájmová skupina tak prosadí své zájmy i za předpokladu, že utrpí menší ztrátu z aktivit druhé zájmové skupiny, která je však nutná pro přijetí balíku majoritním pravidlem.

29  Majoritní hlasovací pravidlo tak dovoluje klást významné externí náklady na jednotlivce, kteří nejsou ani v jedné ze zájmových skupin, které vytvořily majoritu o i když samostatně by návrhy jednotlivých zájmových skupin neprošly, takže má jednotlivec falešnou jistotu, že je vlastně majoritním pravidlem chráněn

30  Model více zájmových skupin může být zobecněn na případ, že všichni jednotlivci budou v nějaké zájmové skupině a politici budou průměrně reprezentovat všechny zájmové skupiny, tedy někdy ty a jindy jiné. o Pak i v logrollingu budou střídavě reprezentováni všichni jednotlivci a nebude existovat skupina, která by vždy ztrácela. To by však předpokládalo, že všechny myslitelné zájmové skupiny již nalezly selektivní podněty, což je teoreticky možné.  Bude pak situace optimální? Nebo budou i zde významné externí náklady, které by nebyly, pokud by politici nemohli být „ovládnuti“ zájmovými skupinami?

31 ?

32

33 Nátlakové skupiny můžeme vzhledem k jejich způsobu prezentace vlastních zájmů rozdělit na: 1. Nátlakové skupiny, v kterých jednotlivec (představitel) prezentuje zájmy a na nátlakové skupiny v kterých se uplatňuje skupinové prezentování zájmů 2. Plně vnitřně organizované nátlakové skupiny a částečně organizované nátlakové skupiny 3. Zájmové skupiny, které prezentují své zájmy formálními cestami a skupiny, které využívají těch neformálních 4. Zájmové skupiny založené na stálých společenských strukturách a dočasné zájmové uskupení (tzv. neorganizované skupiny) 5. Zájmové skupiny, které si ustanovují formální instituce a zájmové skupiny neustanovující tyto instituce

34  Početnosti – počet řadových a významných členů  Majetnosti – měřeno majetkem materiálně finančním i nemateriálním  Zastoupení v rozhodovacích orgánech - projevující se obsazením svých lidí do formálních orgánů, které přijímají rozhodnutí  Vnitřní sounáležitostí – čili stupněm spojení se okolo významné hodnoty, ideje atd.  Stupně odhodlání konat tak, aby bylo dosaženo požadovaného efektu  Stupně prestiže v místním, regionálním, státním a mezinárodním prostředí – příslušejícím k systému rozhodování  Oblasti vlivu jiných zájmových skupin v dané oblasti a to skupin podobného původu, sousedských a příbuzných

35  „lobby“ (latinsky „lobbium“, „lobbia“ – galerie, pasáž) a znamená halu, chodbu, předpokoj, v obecném pojetí pak kuloár. Bylo to jediné místo v sídlech orgánů vlád či jiných rozhodovacích orgánů, v kterých mohly přebývat a pracovat i osoby z vnějšku. Z etymologického pohledu „lobby“ označuje tedy „kuloár vlády“, jako místnost otevřenou veřejnosti prahnoucí po kontaktu s představiteli zákonodárných orgánů.

36  „kontaktování se a přesvědčování zákonodárců i státních úředníků s cílem včlenit svůj záměr do právních a administrativních rozhodnutí“ P. Kotler  Marketing ideí (J.Symands)

37  vědomé a cílené  iniciované vymezenou skupinou zájmu s očekáváním pro ni prospěšného výsledku rozhodnutí  orientované se na osoby a instituce, které jsou oprávněny činit rozhodnutí  realizované přes speciální osoby – specializované instituce  které má přesvědčovací charakter  založeno na podávání informací, tyto informace je možno vypozorovat i v určitých kategoriích komunikace  legální a etické  musí být realizováno skrz jednotlivce nebo skupinu  které je jednou ze součástí prezentace

38 1. soustředění se na problém – v lobbingové kampani se nikdy nesmí použít techniky a nástroje namířené proti konkrétní osobě 2. stáhnutí lobbyisty do stínu - Prioritami lobbyisty by měly být jedině cíle klienta, nejdůležitější jsou problémy nebo argumenty, nikdy však ne něčí osoba 3. neustálé vytváření sítě, koalice - i když je kampaň vedena skupinou profesionálů nebo jsou činnosti organizovány pod taktovkou jediné vysoce kompetentní osoby, nejjistější metoda je stálé hledání nových spojenců 4. co nejdříve se dostat do rozhodovací hry 5. perfektní znalost každého detailu protivníka

39  Masová distribuce dokumentů, stanovisek…  Shromažďování podpisů pod petice  Inspirace v článcích tisku  Inspirování se nebo samotná účast v rádiu a v Tv pořadech  Návštěvy u adresátů kampaně (rozhodovatelů, lídrů myšlenek…)  Šíření stanovisek oficialit a „vážených osob“ (politiků, profesionálních autorit…)  Telefony od přátel k adresátům kampaně probírající „naši věc“  Distribuce informací s pomocí internetu, faxu  Telefonáty k představitelům zájmových skupin (organizace, sdružení, koalice)  Organizování pochodů, manifestací, demonstrací  Bojkoty (produktů, služeb firem)


Stáhnout ppt ".  Politik musí zkoumat preference svého voličstva s ohledem na jeho postoje ke zdanění a programům veřejných výdajů.  Pokud si přeje být zvolen, musí."

Podobné prezentace


Reklamy Google