Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

ONDININA KLETBA Matějek T. 1, Malý J. 1, Ruszová E. 2, Šenkeříková M. 2, Novák V. 3, Kokštein Z. 1 Dětská klinika LF UK a FN Hradec Králové 1 Oddělení.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "ONDININA KLETBA Matějek T. 1, Malý J. 1, Ruszová E. 2, Šenkeříková M. 2, Novák V. 3, Kokštein Z. 1 Dětská klinika LF UK a FN Hradec Králové 1 Oddělení."— Transkript prezentace:

1 ONDININA KLETBA Matějek T. 1, Malý J. 1, Ruszová E. 2, Šenkeříková M. 2, Novák V. 3, Kokštein Z. 1 Dětská klinika LF UK a FN Hradec Králové 1 Oddělení lékařské genetiky LF UK a FN Hradec Králové 2 Oddělení dětské neurologie FN Ostrava 3 Podpořeno MZ ČR –RVO (FNHK, ) Matějek T. 1, Malý J. 1, Ruszová E. 2, Šenkeříková M. 2, Novák V. 3, Kokštein Z. 1 Dětská klinika LF UK a FN Hradec Králové 1 Oddělení lékařské genetiky LF UK a FN Hradec Králové 2 Oddělení dětské neurologie FN Ostrava 3 Podpořeno MZ ČR –RVO (FNHK, )  Autoři prezentují dva novorozence s kongenitálním centrálním hypoventilačním syndromem (CCHS). V prvním případě (P1) se jednalo o nedonošenou holčičku (2090g/47cm) z dvojčetné gravidity po porodu císařským řezem v 33. gestačním týdnu při preeklampsii u matky. V druhém případě (P2) se jednalo o donošenou holčičku z fyziologické gravidity (3200g/50cm). Další průběh byl u obou pacientů velmi podobný.  V prvním týdnu po narození byla nápadná těžká hypoventilace/apnoe vedoucí k významné hyperkapnii a hypoxémii, na které pacientky nereagovaly rozvojem dechové tísně. Po rozdílně dlouhé potřebě umělé plicní ventilace (P1 12 hodin; P2 11 dnů) se fyziologické krevní plyny dařilo udržovat pomocí neinvazivní spánkové ventilace nosní maskou v podmínkách JIRP-NOV (nIMV, PIP 15-18; PEEP 4; f 30-40/min.). U obou dětí jsme zaznamenali problémy s polykáním, u první holčičky byl diagnostikován WPW syndrom. LITERATURA * An Official ATS Clinical Policy Statement: Congenital Central Hypoventilation Syndrome. Debra E. Weese-Mayer, Elizabeth M. Berry-Kravis, Isabella Ceccherini, et al.; Am J Respir Crit Care Med Vol 181; 626–644, 2010 * Congenital Central Hypoventilation Syndrome in Children. F. Healy, C.L. Marcus; Paediatric Respiratory Reviews 12 (2011); Závěr: 2. GENETIKA CCHS  Klinická tíže hypoventilace a riziko rozvoje přidružených onemocnění se liší dle typu mutace PHOX2B genu, který je zodpovědný za vznik CCHS. PHOX2B gen je lokalizován na 4. chromosomu a kóduje transkripční faktor, který se podílý na regulaci migrace buněk neurální lišty a vývoj autonomního nervového systému. U 90% pacientů dochází k expanzi polyalaninového koncového regionu o 4 až 13 kopií, čímž vzniká tzv. PARM (polyalanin repeat mutation) s genotypem 20/24 až 20/33 (norma 20/20). U zbylých 10% pacientů nacházíme heterozygotní mutaci typu missence, nonsense nebo frameshift (označované jako Non-PARM). NPARM je spojena s vyšším rizikem kontinuální ventilační podpory i rozvojem přidružených onemocnění (obrázek č.1).  U naší první pacientky byla prokázána 20-30% somatická mozaika mutace typu NPARM (frameshift), u druhé holčičky to byl častější PARM typ (expanze 6 alaninů - genotyp 20/26). V obou případech se jednalo o mutaci de-novo (obrázek č.2). 1. CCHS  Kongenitální centrální hypoventilační syndrom (Ondinina kletba) se obvykle manifestuje v novorozeneckém věku hypoventilací/apnoí ve spánku, nejzávažněji postižení jedinci mají obtíže i při bdění. Možný je i pozdější nástup onemocnění (kojenci, starší děti), včetně příznaků souvisejících s rozvojem komplikací chronické hypoxie a hyperkapnie (cor pulmonale, křeče, psychomotorická retardace).  Mezi další projevy popisované s CCHS patří Hirsprungova choroba, nádory neurální lišty (feochromocytom, neuroblastom, medulární karcinom štítné žlázy) poruchy autonomního nervového systému (srdeční dysrytmie, teplotní nestabilita, poruchy polykání, zvýšené pocení, …).  Diagnostika je založena na klinickém obraze a genetické konfirmaci. Polysomnografie pomůže k odlišení souvislosti hypoventilace/apnoe se změnami na EEG či EKG. Zároveň poskytne kontrolu efektivity spánkové ventilace.  Na diagnózu CCHS je nutné pomýšlet u všech dětí s hypoventilací/apnoí při vyloučení infekčních, neurologických, metabolických či pulmonálních příčin. K objektivizaci dechových obtíží může pomoci polysomnografie, nicméně pro definitivní potvrzení diagnózy CCHS je nutný průkaz mutace PHOX2B genu. S moderními technikami pro domácí ventilaci mají děti s CCHS dlouhodobě dobrou prognózu s nízkou mortalitou. Pro holčičky se ve spolupráci s oddělením dětské neurologie FN Ostrava podařilo velmi časně zajistit účinný systém domácí spánkové neinvazivní ventilace (Philips BiPAP A40 – obrázek č.3). Obr. č.3: D omácí neinvazivní ventilace s celoobličejovou maskou, přístroj Philips BiPAP A40 Obr. č.1: Riziko kontinuální ventilační podpory a přidružených onemocnění dle typu mutace PHOX2B genu 3. TERAPIE A SLEDOVÁNÍ CCHS  Cílem léčby CCHS je zajištění adekvátní ventilace a oxygenace při bdění i spánku. Všechny pacienti s tímto onemocněním vyžadují určitou formu ventilační podpory po celý život. Dle dostupné literatury převažuje v prvních letech invazivní ventilace přes tracheostomii s převedením na neivazivní ventilaci maskou (NIV-BiPAP) v předškolním věku. V posledních letech se objevují zprávy i o časném převedení na NIV.  Vzhledem k rizikům přidružených onemocnění a dlouhodobých komplikací se doporučuje pacienty s CCHS pravidelně sledovat (viz tabulka č. 1) Obr. č.2: Detekce PCR produktu pomocí fragmentační analýzy na ABI3130 genetickém analyzátoru v přítomnosti primeru značeného FAM fluorochromem Pacient 1 Genotyp 20/26 NPARM - frameshift Pacient 2


Stáhnout ppt "ONDININA KLETBA Matějek T. 1, Malý J. 1, Ruszová E. 2, Šenkeříková M. 2, Novák V. 3, Kokštein Z. 1 Dětská klinika LF UK a FN Hradec Králové 1 Oddělení."

Podobné prezentace


Reklamy Google