Nakonec našel a nazval jej: KATEGORICKÝ IMPERATIV, který zní:

Prezentace na téma: "Nakonec našel a nazval jej: KATEGORICKÝ IMPERATIV, který zní:"— Transkript prezentace:

1 Nakonec našel a nazval jej: KATEGORICKÝ IMPERATIV, který zní:
Německý filozof Imanuel Kant (19. stol.) bádal téměř celý život nad tím, jestli existuje nějaký všeobecně platný zákon, který by určoval člověku, jak se správně chovat… Nakonec našel a nazval jej: KATEGORICKÝ IMPERATIV, který zní: „NEČIN DRUHÉMU TO, CO NECHCEŠ, ABY BYLO ČINĚNO TOBĚ“ a JEDNEJ VŽDY TAK, ABY LIDSTVÍ V TOBĚ I V JINÉM ČLOVĚKU TI BYLO CÍLEM, NE POUZE PROSTŘEDKEM“ a dále: „JEDNEJ TAK, ABY SE ZÁSADA, PODLE KTERÉ JEDNÁŠ, MOHLA SE STÁ ZÁKONEM OBECNÝM“

2 ZÁSADY SPRÁVNÉ KOMUNIKACE

3 Tyto dvě složky by měly být v souladu a měly by se vzájemně doplňovat.
Komunikace VERBÁLNÍ slova a jejich obsah, tón hlasu… NEVERBÁLNÍ mimika, gesta, postoj…. Tyto dvě složky by měly být v souladu a měly by se vzájemně doplňovat.

4 ZPŮSOBY JEDNÁNÍ A KOMUNIKACE
DOMINANTNÍ (agresivní) Jedinec se: prosazuje na úkor jiných nebere v potaz jejich práva, požadavky atd… Většinou lidé, kteří mluví nahlas, živě gestikulují, mají sklon vést ostatní a prosazují se…. SUBMISIVNÍ (pasivní) stále podřizuje žádostem nebo příkazům druhého pasivně se přizpůsobuje

5 ASERTIVNÍ KOMUNIKACE:
Jedinec dokáže: jasně formulovat své požadavky respektuje druhého umí naslouchat je schopen měnit názor a přistoupit na kompromis ASERTIVNÍ KOMUNIKACE: je takový způsob komunikace, který nám dovoluje bránit naše vlastní práva tak, abychom nenarušili práva druhých…

6 Asertivita by se dala definovat také jako ZLATÁ STŘEDNÍ CESTA - tj
Asertivita by se dala definovat také jako ZLATÁ STŘEDNÍ CESTA - tj. cesta lidské komunikace odmítající jak agresivní, tak i pasivní chování… ASERTIVITA = zdravé, přiměřené SEBEPROSAZENÍ… (tedy nejednat na úkor druhých, ale také nepřipustit jednání ostatních na náš účet…)

7 ASERTIVNÍ JEDNÁNÍ = jednání, které není ani pasivní ani agresivní
ASERTIVNĚ JEDNAJÍCÍ ČLOVĚK: dokáže přímo vysvětlit, o co mu jde, jaké jsou jeho cíle, co si o čem myslí a jak situaci prožívá má pozitivní přístup k lidem má přiměřené sebevědomí umí naslouchat druhým a přistoupit na KOMPROMIS je schopen požádat o laskavost a je schopen laskavost někomu poskytnout ASERTIVNĚ JEDNAJÍCÍ ČLOVĚK JE SI VE SVÉM JEDNÁNÍ HLAVNĚ JISTÝ…!!!!

8 ASERTIVNÍ CHOVÁNÍ UMOŽŇUJE DOSÁHNOUT TOHO, ČEHO CHCEME, ANIŽ BYCHOM POTLAČOVALI VLASTNÍ PŘÁNÍ A POTŘEBY NEBO JEDNALI NA ÚKOR DRUHÉHO ČLOVĚKA…

9 ASERTIVNÍ PRÁVA (10) 1) MÁTE PRÁVO SÁM POSUZOVAT SVÉ CHOVÁNÍ, MYŠLENKY, EMOCE (zároveň ale musíte nést odpovědnost za jejich důsledky) 2) MÁTE PRÁVO NENABÍZET ŽÁDNÉ VÝMLUVY ČI OMLUVY PRO OSPRAVEDLNĚNÍ VAŠEHO CHOVÁNÍ (protože nic nekazíme úmyslně, a tudíž není za co se omlouvat)

10 3) MÁTE PRÁVO SÁM POSOUDIT, ZDA A NAKOLIK JSTE ODPOVĚDNÝ ZA PROBLÉMY JINÝCH LIDÍ (nejdůležitější jsme my sami!) 4) MÁTE PRÁVO ZMĚNIT SVŮJ NÁZOR. (toto naše právo jde však zároveň s naší zodpovědností za naše kroky.. ) 5) MÁTE PRÁVO DĚLAT CHYBY A NÉST ZA NĚ ODPOVĚDNOST (chybovat je prostě lidské, zároveň je však potřeba za tyto chyby nést zodpovědnost…)

11 6) MÁTE PRÁVO ŘÍCI „JÁ NEVÍM“
7) MÁTE PRÁVO BÝT NEZÁVISLÝ NA DOBRÉ VŮLI OSTATNÍCH (některým lidem člověk nemůže být prostě po vůli..) 8) MÁTE PRÁVO DĚLAT NELOGICKÁ ROZHODNUTÍ (za cokoli, co člověk udělá, je odpovědný právě člověk sám)

12 9) MÁTE PRÁVO ŘÍCI „JÁ TI NEROZUMÍM“ (proč nepřiznat svoji nevědomost – je to přeci lidské…)
10) MÁTE PRÁVO ŘÍCI „JE MI TO JEDNO.“ (je důležité si uvědomit hranice zodpovědnosti za své záležitosti a zodpovědnosti druhých lidí za jejich problémy….)

13 TECHNIKY ASERTIVNÍHO CHOVÁNÍ
1) TECHNIKA „POKAŽENÉ GRAMOFONOVÉ DESKY“ (vytrvalé a zcela klidné opakování našich myšlenek a požadavků…až než dosáhneme svého 

14 PŘÍKLAD: H: „Martine, mohl bys mi vrátit cédéčko, které jsem ti před časem půjčil?“ M: „Já jsem si ho ještě nenahrál.“ H: „Já bych potřeboval, abys mi ho vrátil.“ M: Nevím, kdy ti ho vrátím.“ H: „Chci, abys mi ho vrátil hned zítra.“ M: „No, ale já ho nemám nahrané!“ H: „Měl jsi na to skoro měsíc čas. Potřebuji, abys mi ho vrátil.“ M: „Tak dobře.Pokusím se to zvládnout.“ H: „To bude fajn. Díky.!“

15 2) TECHNIKA „OTEVŘENÝCH DVEŘÍ“ (přijímáme kritiku tak, že ji plně či částečně přijmeme)
PŘÍKLADY TECHNIKY „OTEVŘENÝCH DVEŘÍ“ „Máš pravdu….Může ti to tak připadat… Někdo to tak může vidět…. Mohlo by na tom být něco pravdy…. Snad se mýlím…. Často se mýlím…. Podívejme se na věc z jiné strany.

16 3) TECHNIKA „PŘIJATELNÉHO KOMPROMISU“
používá se při snaze o nalezení společného řešení problému – podstatou je opakované zdůraznění požadavků a uznání argumentů partnera.. Příklad správné reakce: „DNES TI NEMOHU NOVOU LÁTKU VYSVĚTLIT, NEMÁM ČAS, ALE ZÍTRA SE STAVÍM A PROBEREME TO SPOLU.“ „PŘIJDE NÁVŠTĚVA? JÁM MÁM ALE ZROVNA DOMLUVENOU SCHŮZKU. NO, CHVÍLI POSEDÍM A PAK PŮJDU…

17 4) TECHNIKA „SELEKTIVNÍHO IGNOROVÁNÍ“
Záměrně nereagujeme na informace, které jsou pro nás nedůležité a o nichž víme, že je druhý sděluje v afektu. Jedinci dáváme najevo, že jeho obecnou a nekonkrétní kritiku posloucháme, pokud však kritik přejde k věci konkrétní, snažíme se navázat věcnou komunikaci..Tím zvládáme svoje zlost a hněv… Příklad správné reakce: „ANO, JÁ TĚ SLYŠÍM, CHÁPU, CO MI CHCEŠ ŘÍCI“ „NEPŘEKŘIČÍM TĚ, ASI NENÍ VHODNÉ ŘEŠIT PROBLÉM TEĎ.. AŽ SE UKLIDNÍŠ, ZNOVU SE K TOMU VRÁTÍME…“

18 EMPATIE = VCÍTĚNÍ SE DO POCITŮ DRUHÉHO
Slovo empatie pochází z řeckých: em=v a pathos=cítění,pocity,utrpení) Vcítění = JÁDRO LÁSKY, nejniternější podstata společenství Je nutné lásku nejen pasivně přijímat, ale také AKTIVNĚ DÁVAT.. A to nejen svým bližním, ale i svému okolí Vciťování se do stavů druhého člověk je nezbytným předpokladem pro dobré fungování mezilidských vztahů, neboť umožňuje chápat druhého, například jako bytost trpící (stejně jako já…)

19 EMPATIE je v podstatě druh mimické komunikace – výraz tváře určité osoby vyjadřuje jeho vnitřní stav, druhý člověk to vnímá a „rozumí“ tomu, co subjekt prožívá. K KAŽDÝ JEDINEC má různou úroveň empatických schopností EMPATIE JAKO ZPĚTNÁ VAZBA v mezilidských interakcích vyznačuje citlivost jednoho člověka vůči druhému a je s ní spojena i aktivní spoluúčast (signalizace utrpení, zoufalství atd.).

20