Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Lucie Cviklová Metodický list číslo 1 Komunikace v globálním světě I a II.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Lucie Cviklová Metodický list číslo 1 Komunikace v globálním světě I a II."— Transkript prezentace:

1 Lucie Cviklová Metodický list číslo 1 Komunikace v globálním světě I a II

2 Základní vymezení komunikace Komunikace může mít různou úroveň, někdy může být zaměřena samoúčelně na to, aby se určitý jedinec předvedl, aby samolibě a egoisticky prosazoval svoji osobnost ale také v souvislosti s označováním osobnosti nebo jevu, který je kultivovaný, náročný, složitý, komplikovaný Pojem eristika (rovněž hodně používaný ve starověku) označuje umění vést spory (usvědčit, porazit protivníka, zahnat jej do kouta) a ve sporech vítězit Na rozdíl od sofistiky, kde jde o to, přesvědčit posluchače, že mluvčí je moudrý, rozumí tomu, o čem mluví V současné době ke komunikaci přispěla i kybernetika, pro kterou je komunikace předávána informací mezi komunikátorem a komunikantem

3 Vymezení komunikátora Komunikátorem je ten, kdo vysílá nějakou zpráva, předpokládá, že příjemce má společný nebo podobný repertoár poznatků, který umožňuje porozumět tomu, co mu chce sdělit, a že má podobný kódovací systém Komunikátor zkresluje informace, není stoprocentně informovaný, jeho způsob sdělování může být chaotický, určitým způsobem zaměřený, může si domýšlet informace, používat nevhodné komunikační prostředky, může podlehnout funkčnímu postavení, zanedbávat zásadu, že komunikace je dvousměrná silnice, tj. nechce naslouchat V komuniké se objevují nejen myšlenky, záměry, fakta, představy, postoje, ale také fráze, klišé, emoce, obavy, takže musíme slyšet i to, co komunikátor neříká, musíme číst v podtextu, jinak nepochopíme, co nám chtěl sdělit

4 Komunikant To je ten, kdo přijímá vyslanou zprávu, jeho vnímání je také ovlivněno osobnostní rovnicí, vlastními zkušenostmi, prožitky a vlastními záměry a cíli, v čase kdy přijímá informaci, je naslouchajícím komunikátorovi, komunikant předpokládá, že jak komunikátor, tak on sám mají společný repertoár poznatků i vyjadřovacích schopností, tedy stejný způsob kódování, měl by sledovat věcný obsah informace, vyslechnout vše až do konce, bez přerušování, nemyslet hned na odpověď, neformulovat si ji předem „v duchu“ spíše připravovat otázky, které by pomohly lepšímu pochopení zprávy, všímat si neverbálních signálů, nevnášet do sdělení své dojmy, nepodléhat vlivu svého postavení z pozice moci – kdy podřízený má zábrany se zeptat a nadřízený si zase může myslet, že je neomylný

5 Komuniké Vysílaná zpráva jako myšlenka nebo pocit, který jeden člověk sděluje druhému, vyslaná zpráva má podobou verbálních a neverbálních symbolů; když použijeme slovo označující konkrétní věc, většinou poslouchající pochopí, co je tím míněno, poněkud složitější situace ale nastává u slov abstraktních a u slovních spojení a také u případných symbolů neverbálního charakteru (odvracení hlavy, předání květiny Celá zpráva může být odlišně chápána různými lidmi, a někdy dokonce komunikátor úmyslně může zprávu zamlžovat, vkládat do ní víceznačnost Odlišné chápání může být způsobeno i kontextem, projekcí vlastních zkušeností a dalšími vlivy, komunikačním šumem

6 Komunikační jazyk Komunikační zpráva se předává prostřednictvím určitého komunikačního jazyka I když mluvíme stejným jazykem, neznamená to, že si musíme vždy rozumět Význam slov, zejména abstraktních, je individuálně odlišně chápaný, což se dá prokázat pomocí tzv. sémantického diferenciálu Denotát je objekt, který je označen nějakým symbolem, designát je symbol, který slouží k označení nějakého objektu, denotátu Rozlišuje se denotativní a konotativní význam jazyka Denotativní význam je významem obsahu pojmu, jež zastupuje (matematika a přírodní vědy využívají výlučně denotativní jazyk) Konotativní význam je mnohem častější v komunikaci mezi lidmi (většina komunikací se odehrává na této úrovni a také většina slov je nasycena konotativním význam) Týká se širšího významu myšlenek, pocitů, tendencí, postojů a záměrů

7 Denotát a konotát Dvě slova mohou mít stejný denotativní význam, ale význam konotativní mohou mít odlišný a to tím, že v jednom výrazu je více eufemismu, více ohledů, více citu Jazyk je produktem kultury a součástí kultury, je velmi proměnlivý, má různou úroveň formálnosti, různou individuálně odlišnou úroveň kvality (jazyk spisovný, dialekt, slang) V běžné mluvě má informace větší sycení konotativním (70% významem než denotativním (30%) Svou důležitou roli v komunikačním jazyku hrají procesy kódování a dekódování Kódování závisí na znalosti jazyka, na slovní zásobě nebo znalosti signálů, ale také na schopnosti umět se přizpůsobit partnerovi, se kterým jednám Právnický jazyk může být také nesrozumitelný, laik se může domnívat, že je nesmyslně krkolomný, takže požaduje od právníka takovou prezentaci, kterou je schopen pochopit Dekódování je obtížné zejména mezi odlišnými kulturami

8 Vymezení globalizace I Je třeba se zamyslet nad problematikou konceptualizace globalizace, protože pod tímto pojmem se často skrývá velké množství protichůdných představ o světě Soudobou globalizaci je možné charakterizovat kontrastní koexistencí sociálních prostorů činností a jednání aktérů, jejich interakcí a mocenských vztahů Globalizace obsahuje globální problémy na straně jedné a globální problémy, regionální a lokalizované nerovnosti a konfliktní napětí na straně druhé V důsledku globalizačních procesů narůstají sociální nerovnosti, sociální vyloučení a sociální dezintegrace V devadesátých letech minulého století se globalizace stala nejen široce diskutovaným problémem, ale začala rovněž figurovat jako diagnóza doby reprezentující domnělý historický mezník přetváření světa naší planety Globalizační tematiku bylo možno rovněž chápat jako další výraz či projev „konce století“ na přelomu dalšího tisíciletí čili jako procesy odpovídající přechodu od tradiční společnosti k moderní

9 Vymezení globalizace II Globalizace je velmi často chápána jako vnější gigantická síla či pozápadňování světa (problém etnocentrismu či kulturního imperialismu) V jiných souvislostech je globalizace chápána jako nezvratná perspektiva budoucnosti jedné planetární civilizace či jako volné propojení dohod o volném obchodu, rozmach internetu, integrace finančních trhů nebo obecné šíření svobodného trhu bez omezení Pochopení složité dynamiky globalizace předpokládá porozumění změnám sociálního prostoru Zejména významnou je myšlenka či metafora „zmenšování světa“ Globalizace jako pomyslné „smrštění prostoru“ bývá spojována s tzv. odúzemňováním (deteritorializací) ve smyslu zmenšování vlivu zeměpisných omezení, distancí a fyzických prostorových ohraničení na sociální činnosti a vztahy Neznamená doslova reálné zmizení fyzicko-geografických prostorů, nýbrž vyjadřuje rozmach možností, způsobů a nástrojů jejich překonávání

10 Globalizace a sociální prostor I Přitom se nejedná o mizení politických, kulturních a dalších sociálně a historicky vytvořených hranic, rozdílů mezi lidmi a jejich kolektivitami Politické, ekonomické, sociální a kulturní či duchovní výtvory lidí nebyly nikdy neměnné, vždy existovaly vzájemné vlivy kulturní výměny, přičemž docházelo k převzetí i odmítnutí těchto sociálních výtvorů Globalizace může znamenat také určitou tendenci ke zmenšování relativní vzájemné izolace lidských společenských útvarů a jednotek sociálního, politického, hospodářského a kulturního života v důsledku větší intenzity styků, komunikace a interakcí Tato relativizace znamená také větší intenzitu uvědomování vzájemných styků různých a odlišných společností, skupin, kultur, norem, hodnot, pravidel, tradic, skupinových identit, institucionálních a organizačních vzorů, atd.

11 Globalizace a sociální prostor II Časoprostorové snížení vzájemných distancí a zmenšování relativní izolovanosti lidských společenství, ke kterému došlo v posledních asi sto padesáti letech neznamená zásadní překonání sociálních a kulturních distancí a rozdílů v myšlení a jednání lidí, skupin, sociálních útvarů a jednotek Naivní víra v zázraky techniky například vede k velkým zkreslením Tak např. tzv. nový virtuální kybernetický prostor počítačových sítí je jistě ekonomicky či politicky využitelný a má velký vliv – přesto však není reálně fyzicky a sociálně nezávislý Technické kybernetické prostory jsou součástí společenského symbolického prostru Naše jednání je ovlivňováno symbolickým prostorem jako společenským výtvorem, který je určován potřebami idských interakcí a organizací společenských vztahů, sociálními zájmy, kulturními výtvory, idejemi, normami, hodnotami, symboly a významy Globální či transnacionální prostory jako sociální prostory protínající hranice vznikají a působí na nás paralelně s existujícími národními společnostmi okolo potřeb, cílů, zájmů, symbolů, ideálů nebo kolem institucí a organizačních útvarů vytvořených k plnění určitých zvláštních funkcí (například mezinárodních a nadnárodních aktivit, směn, soutěží, spoluprací, rozporů, konfliktů, apod.)

12 Globalizace a sociální prostor III V sociálních prostorech se lidé mohou setkávat nejen fyzicky – tváří v tvář – ale také abstraktně, neosobně a zprostředkovaně K tomu dochází pomocí sociální a organizační struktury, technického systému (médií) a soustavy poznatků, znalostí a informací, díky komunikaci myšlenek, kulturních idejí či uměleckých výtvorů Sám jazyk je zprostředkující symbolickou strukturou, která umožňuje sociální jednání, činnost a interakci lidí. Organizační, technická i informační média umocňují sociální zprostředkovanost činností a vztahů lidí Zabstraktnění a zprostředkovanost, globální dosah a složitost interakcí lidí, skupin i společností a organizací v globálním prostoru – to vše má svoje výhody i nevýhody ve srovnání s bezprostředním stykem lidí tváří v tvář, v lokálním prostoru Lidé hledají prostředky k překonávání limitovanosti míst a místních osobních vztahů a zároveň touží po intimitě známého a po jistotách domova

13 Globalizace a sociální prostor IV V transnacionálních společenských prostorech (včetně struktur OSN a Evropské unie) vznikají interakce, jež působí na existující národní prostory života společností, na jejich instituce i na organizace vztahů v podobě vnějších i vnitřních tlaků a napětí (relativní omezení suverenity státu, růst soutěže, konkurence v hospodářském, politickém, kulturním nebo intelektuálním životě, ve vzdělávání, apod.) Dochází ke změnám a transformacím v povaze a organizaci práce, v politickém, rodinném i osobním životě Globalizace však neznamená nahrazování lokálního prostoru transnacionálním, neznamená jednostranné přijímání vnějších impulsů, nejde jen o přizpůsobení lokálního globálnímu Problémy a konflikty, vyvolané například jednostrannými tlaky adaptace, dostávají často podoby protiglobalizačních nálad a hnutí, mobilizace protestu a odporu, reflektování a rekonstruování identit, návratů (ke kořenům a tradicím) Vyvolávají nevraživost vůči cizincům a „cizímu“, podněcují k hodnocení domácího, domorodého – v kontrastu s cizorodým, a takto se znovu polarizuje vlastní a cizí (jako příklad je možné uvést demonstrace u příležitosti zasedání NATO a Mezinárodního měnového fondu v Praze)

14 Teze o zániku národního státu Široce popularizován byl rovněž spor o to, zda dochází k ústupu či dokonce zániku moci národního státu a zda dochází k všeobecnému triumfu „svobodného trhu“ a transnacionalizace ekonomických a potenciálně také politických aktivit Určité oslabení moci národního státu dokumentuje nová situace, kdy se v globalizovaném a internacionalizovaném prostoru sociálního jednání jakoby náhle „objevili“ noví aktéři: multinacionální a transnacionální podniky, mezinárodní organizace, asociace a nevládní organizace i hnutí občanských iniciativ mající kosmopolitní, „světoobčanské cíle“, kteří svými aktivitami propojují v síťových vztazích lokální, regionální a globální prostory Tzv. „silná globalizační teze“ v teoriích „globalistů“ či „hyperglobalistů“ zdůrazňovala přežilost národního státu jako překážky plné globalizace, chápané kupříkladu jako spontánní přirozený proces hry volných tržních sil, jejímž důsledkem bude všeobecný růst prosperity a kulturního obohacení všech, kdo získají pozici v „globálním spojení“

15 Globalizace podle Ulricha Becka I Německý vědec Ulrich Beck přišel s pojmem „globalismus“ jakožto ideologie s různými variacemi, jež odpovídají zájmům určitých skupin lidí Odpůrci globalismu a přívrženci kulturního pluralismu oslavují kulturní rozdíly jako pluralitu zaručující svobodu, jež zabraňuje hegemonii kulturního imperialismu „jednoho světa“ pod heslem modernizace podle jednoho vzoru, receptu (Západu, USA, apod.) a konstatují odlišné globální modernizace, probíhající v současném světě Podle Becka jde v ideologii globalismu v jejích mediálních konstrukcích zejména o zájmy nového globálního kapitalismu podniků, jež usilují o únik ze sociální kontroly národních státních prostorů a vyhovuje jim demontáž „sociálně tržní soustavy“, kterou nahrazuje odpolitizovaný systém rizikové společnosti s minimálním státem a minimální demokracií Globalismus je podle Becka hlavně ideologií finančního byznysu, manažerů, technokratů – jako mocenských elit, které staví primát ekonomické sféry nad sociální, kulturní a politické sféry života V tomto smyslu je globalismus (především neoliberální globalismus) podle Becka také specifickým politickým projektem nadnárodních aktérů, jako jsou Světová banka, Světová obchodní organizace a nadnárodní podniky. V této souvislosti je globalizace považována za módní slogan, za kterým se ve skutečnosti skrývají jen dílčí zájmy v tom smyslu, že odráží zejména ideologii strategického managementu a marketingu nadnárodních podniků

16 Globalizace podle Ulricha Becka II Soudobá globalizace zároveň vytváří tzv. světovou rizikovou společnost turbulentních změn, adaptací a nejistot, v jejímž rámci začala „éra druhé moderny“ Globální propojenost a vzájemná závislost jen dále umocňuje rozporuplné důsledky technologického úspěchu moderní civilizace, rizika lze obtížně vypočítávat a institucionálně kontrolovat Rizika mění svoji povahu, nejde o vedlejší projevy normálního fungování inovací, nýbrž spíše o systematické sebeohrožující důsledky rozsáhlých a málo přehledných činností: rizika jsou neviditelná a jsou průmyslově vyráběna, a jako taková mohou systémově omezovat nebo naopak stimulovat inovace Nová média komunikace zvyšují rychlost a zároveň také novou nepřehlednost ve světě Globalita jako uvědomělé kulturní prostředí je tvořena interakcí různých způsobů života podle toho, jak jedinci a společnosti odpovídají na otázky společného soužití ve světové společnosti a jak jsou v ní lokalizování George Soros navrhuje utváření globální otevřené společnosti, jiní autoři anticipují globální politické společenství, ve kterém existuje mnoho aktérů, nikoli však jedna instituce, která by regulovala globální prostor či prostory, jež vznikají v globalizačních procesech (odstranil by se tak problém fenoménu kulturního imperialismu do značné míry určeného jednáním struktur OSN či Evropské Unie)

17 Nadnárodní podnik a postfordismus Ekonomičtí globální aktéři využívají pohyblivosti a pružnosti při zapojování a rozpojování svých aktivit (investování, relokace výroby), a tím kontrolují nejistotu ve vztahu k jiným aktérům (státům, podnikům) Flexibilita a pohyblivost je zdrojem moci a mocenské nerovnosti nadnárodních aktérů Tzv. systém pružného postfordismu je založen především na nové organizaci práce v oblastech zaměstnávání (vztahů zaměstnavatele a zaměstnance), trhu práce, produktů a spotřeby Postfordismus jakožto nový politický režim regulace podmínek akumulace kapitálu byl historicky souběhem celé řady podmínek a změn, zejména pak ekonomických tlaků hospodářské recese od začátku sedmdesátých let, surovinových a ropných krizí, technických a technologických inovací, zejména informatizace, komputerizace a automatizace, které umožnily radikálně snižovat náklady na pracovní sílu Významným faktorem a průvodním jevem zpružňování (flexibilizace) je také nezaměstnanost a částečná zaměstnanost, jež byly a jsou i nadále spojeny s přesuny pracovních příležitostí z průmyslu do sektorů služeb Nezaměstnanost je výhodná, neboť posiluje moc zaměstnavatelů a všeobecným požadavkem manažerů se stává pružná adaptace

18 Globalizace shora a zdola I Přestože došlo k restrukturaci politické moci a k pluralizaci globálních aktérů, institucionální strukturování globální politiky bylo a je dosud ovládáno principy „globalizace shora“, a rovněž v horizontálních mocenských vztazích se projevuje a promítá mocenská asymetrie s hierarchickou nerovností mezi aktéry globální politické scény Mezi státy, mezi nadnárodními institucemi a státy, mezi koalicemi podniků a menšími a slabšími státy, popřípadě mezi jednotlivými regionálními hospodářskými bloky nebo mezi asociacemi globálního podnikání a jednotlivými podniky Globalizace zdola byla reprezentována nevládními aktéry, jako jsou horizontální a nehierarchické sítě občanů, nevládní organizace nebo sociální hnutí utvářená kolem identifikace, upozornění na existenci problému (lokálně i globálně), prosazení zájmu nebo uznání identit

19 Globalizace shora a zdola II Jak již bylo zmíněno, politická efektivita vlivu těchto nevládních aktérů může být přeceňována, nebo naopak podceňována Často se objevují postoje zpochybňující demokratickou legitimitu těchto aktérů utváření globální politiky v podobě pohyblivých a proměnlivých sítí nadnárodní občanské společnosti, uvádí se argument o „nevolenosti“ a „samozvanosti“aktivistů, vůdců, členů nebo mluvčích těchto uskupení Hlavním důvodem této kritiky je přesvědčení o větší legitimitě politických obcí a kontrolovatelnosti volených orgánů v rámci hranic jednotlivých států Globální občanská společnost, spojovaná s aktivitou sociálních hnutí a sítí asociací nekomerčních NGO a INGO v oblasti veřejné politiky, je považována za „normativní obrat“ ve světové politice, která byla tradičně chápána jako doména realismu politiky státních zájmů a suverenity Občanské asociace vytvořily principy přeshraničního budování mezinárodního konsenzu v otázce lidských práv a zacházení států s vlastními občany Aktivismus v oblasti lidských práv ovlivnil pojetí suverenity státu, zpochybnil monopol moci státu nad životem občanů a prosazuje nadnárodní morální autoritu univerzality lidských práv

20 Globalizace shora a zdola III Přestože mocensky byla a je suverenita OSN omezována velkomocenskými zájmy – jak v průběhu studené války, tak i po jejím skončení, což působilo na normativní nedostatek konsenzu o tom, co dělat – je podle Holstona hlavní význam a perspektivní smysl OSN v tom, že vytváří jediné existující globální fórum, prostor pro výměnu názorů a dialog OSN vytváří bezprecedentní světové fórum diskuse nejen mezi státy, ale také nevládními organizacemi Toto fórum nemá moc donucování, disponuje však poznatky a má vliv na řešení konfliktů i na širší socioekonomické otázky (existuje i přímá humanitární pomoc směřovaná vůči rozvojovým zemím) OSN sice vytváří světové fórum a důležité komunikační zprostředkování, avšak na druhé straně je stále spjata s tradičním westfálským systémem států, tzv. westfálský model světového řádu klade důraz na „světovou společnost států“, jež omezeně kooperují a především sledují vlastní tzv. národní zájmy na bázi síly a monopolu na vojenské násilí OSN byla historicky spojena s dekolonizací a s rozšířením instituce státu, pokračovala však v udržování nerovností a kopírovala geopolitické poměry sil

21 Stát, ekonomický růst a globalizace Sociální instituce obecně a politické zejména závisejí na křehké sociokulturní konstrukci legitimity a étosu svého trvání a konání. Stát jako instituce je formou kolektivní existence lidí, která se mění v historickém kontextu působení vnitřních i vnějších podmínek Na vývoj státu měly vliv interakce s jinými kolektivními útvary a státy (v rámci mezistátních či mezinárodních vztahů), působily určité vzory struktur a ideje Instituce moderního národního státu se zformovala v Evropě na pozadí revolučních změn i v procesech transformace a modernizace původních modelů absolutistické monarchie a její byrokratické vojensko-administrativní organizace. Historicky došlo k vrcholení růstu moci a šíře funkční sociálně-instrumentální kompetence národního státu právě díky světovým válkám ve dvacátém století, kdy válečný konflikt s vnějším nepřítelem enormně posílil vnitřní integraci a sociální kohezi ve společnostech národních států Základem politického i ekonomického života se v poválečné globální konstelaci stala politická modla ekonomického růstu a rozvoje Ekonomický růst jako hlavní cíl veřejného zájmu se stal podmínkou fungování sociálního řádu reprezentovaného mnohofunkčním státem jakožto hlavním garantem především zahraničně-politické a vojenské bezpečnosti

22 Ekonomická moc a globalizace Globalizace působí v celé pluralitě forem sociální moci, včetně ekonomické moci: akcelerace a intenzita vzájemných závislostí států i globálních ekonomických regionů prohloubila tyto interdependence a nová centra hospodářské moci přesahují moc jednotlivých států a koalic Transnacionální kapitalismus je mnohem nezávislejší na státech, mocné podniky se stávají ex-teritoriálními, mohou manipulovat státy a stavět je do soutěživých pozic Od počátku sedmdesátých let 20. století došlo k celé řadě transformací, tak či onak spojených s postupující globalitou a globalizací, v rámci rostoucí interdependence, propojenosti i relativního časoprostorového zmenšování světa a vytváření nadnárodních prostorů komunikace, produkce a směn Kapitalistické firmy prošly zásadními transformacemi – vedle národních na domácím trhu dominujících firem vznikly firmy organizované v nadnárodních sítích, tzv. multinacionální, transnacionální a nadnárodní podniky, které se postupně vymanily z teritoriální kontroly fordistického systému státní regulace i jeho národohospodářského rámce, především daňového

23 Transnacionální podniky Podle řady analýz lze tzv. transnacionální podniky charakterizovat následovně: tyto podniky kontrolují ekonomické činnosti ve dvou či více zemích, maximalizují zisk z rozdílů různých faktorů při využití tzv. komparativních výhod mezi zeměmi, jí velkou zeměpisnou prostorovou pružnosti při přesunech zdrojů i operacích v globálním měřítku, operují s pomocí finančních toků, toků činností a součástí mezi segmenty svých sítí, mají ekonomický vliv na globální úrovni Jedním z efektů této globální moci ve vztahu státu a globálních podniků je skutečnost, že vyhýbání se progresivnímu zdanění ze strany těch největších ziskových podnikatelských subjektů v podmínkách eskalace globální soutěže a úsilí o konkurenceschopnost napomáhá erozi sociálních politik, postupně vede k „podfinancování“ fungující infrastruktury veřejných statků nezbytných pro udržitelnou, relativně stabilní sociální reprodukci společnosti (např. bezpečnost, právo, regulace nezaměstnanosti a řešení sociálních problémů, školství, vědy, péče o životní prostředí a další) Ovšem také vlády států mezi sebou soutěží v nabízení dumpingu daňových úlev výměnou za alokaci kapitálu a investic (příklad Tiby a cizího kapitálu) Vítězi na globálních trzích jsou především velké nadnárodní podniky, které představují velké hospodářské konglomeráty vznikající na bázi koncentrace ekonomické moci a oligopolizace

24 Význam nadnárodních společností Na ekonomickou globalizaci v podobě „síťujícího kapitalismu reagovala též soustava mezinárodních institucí ekonomické koordinace a regulace, především tzv. brettowoodských institucí s vůdčí rolí USA: Světové banky, Mezinárodního měnového fondu, atd. Tyto instituce byly součástí urychleného prohlubování internacionalizace ekonomického života, v němž rostla moc nadnárodních podniků, převládl finanční kapitál, došlo k celosvětovému propojení finančních trhů a k procesu osamostatnění finančního podnikání, souhrnně označovanému jako financializace Některé analýzy soudobé globalizace navrhují rozlišovat dvě etapy: první ( ), ve znamení „projektu rozvoje“ a druhou (1970-cca 2000) ve znamení „projektu globalizace“ Během vystřídání těchto etap došlo k výrazné proměně mocenského poměru mezi aktéry nadnárodních států a mezinárodních institucí globální ekonomické regulace Jednak došlo růstu vlivu kombinované internacionalizace obchodu, financí a produkce na makroekonomickou politiku států a k relativnímu osamostatnění mezinárodních institucí od kontroly jednotlivými státy Přičemž vyniká mocenská disproporce privilegující USA a státy G8

25 Problémy spojené s integrací České republiky na jednotný evropský trh II Na zasedání Evropské rady v Kodani v roce 1993 byla stanovena tzv. Kodaňská kritéria pro integraci zemí střední a východní Evropy. Druhé kritérium jednoznačně hovoří o skutečnosti, že hospodářství daného státu musí být schopno vypořádat se s konkurenčními tlaky a tržními procesy existujícími uvnitř unie Český trh se tak stal nedílnou součástí jednotného trhu, který v současnosti představuje zhruba 370 potenciálních zákazníků či dokonce 450 miliónů zákazníků Na druhé straně jsou české firmy vystaveny konkurenci přibližně 18 miliónů evropských firem a podnikatelských subjektů Situace je charakterizována nepřipraveností českých firem a alarmujícím nedostatkem informací o podmínkách podnikání na jednotném trhu Jednotný trh je dosud heterogenní v tom smyslu, že existují odlišnosti co se týče kulturních, legislativních, technologických a ekonomických charakteristik Jako příklad je možné uvést skutečnost, že hrubý domácí produkt v přepočtu na jednoho obyvatele je u Dánska zhruba třikrát vyšší než je tomu u Řecka

26 Problémy spojené s integrací České republiky na jednotný evropský trh II Na zasedání Evropské rady v Kodani v roce 1993 byla stanovena tzv. Kodaňská kritéria pro integraci zemí střední a východní Evropy. Druhé kritérium jednoznačně hovoří o skutečnosti, že hospodářství daného státu musí být schopno vypořádat se s konkurenčními tlaky a tržními procesy existujícími uvnitř unie Český trh se tak stal nedílnou součástí jednotného trhu, který v současnosti představuje zhruba 370 potenciálních zákazníků či dokonce 450 miliónů zákazníků Na druhé straně jsou české firmy vystaveny konkurenci přibližně 18 miliónů evropských firem a podnikatelských subjektů Situace je charakterizována nepřipraveností českých firem a alarmujícím nedostatkem informací o podmínkách podnikání na jednotném trhu Jednotný trh je dosud heterogenní v tom smyslu, že existují odlišnosti co se týče kulturních, legislativních, technologických a ekonomických charakteristik Jako příklad je možné uvést skutečnost, že hrubý domácí produkt v přepočtu na jednoho obyvatele je u Dánska zhruba třikrát vyšší než je tomu u Řecka

27 Evropský marketing - Euromarketing Euromarketing představuje myšlenku pojetí marketingu v zemích Evropské unie s přihlédnutím k probíhajícím procesům unifikace a globalizace Euromarketing však současně spojuje přístup globální s lokálním se snahou využít výhod strategie standardizace se současným zohledněním kulturních podmínek a specifik zemí Evropské unie Podniky při volbě své marketingové strategie musí pečlivě zvažovat, zda jednotný trh přes všechny výše uvedené trendy je a bude trhem multikulturním Budou tedy volit panevropskou marketingovou strategii nebo se budou snažit přizpůsobit existující, stále silné národní a regionální identitě evropského spotřebitele – nebo si zvolí kompromis, který využívá výhod obou strategií Z tohoto důvodu je důležité aby se podnikatelské subjekty seznamovaly s problematikou kulturních rozdílů obyvatel Evropy a v návaznosti na ně i s interkulturním marketingem a komunikací Mezi negativní důsledky globalizací patří i časté nerespektování rozdílů a odlišností jednotlivých států a regionů a znalost a respektování má mimo jiné i důležitý dopad na úspěch podnikání a komunikace Pochopení a citlivý přístup ke kulturním rozdílům umožňují vyhnout se některým úskalím a problémům vyplývajícím z kulturní slepoty

28 Hlavní trendy proměny vývoje podnikatelského prostředí Globalizace – odstraňování obchodních překážek a deregulace finančních trhů, prohlubující se regionální integrace Regionalizace a lokalizace – vede ke vzniku jednak velmi silných ekonomických seskupení (EU apod.) Výroba náročná na pracovní sílu se postupně přesouvá na východ, kde nízká cena práce zajišťuje i nižší náklady produkce, současně se v tradičních centrech a většinou i sídlech nadnárodních společností (Londýn, Paříž, New York aj.) koncentruje většina řídících funkcí, výzkum a vývoj, centrum výrobních služeb v podobě finančních (banky, pojišťovny, investiční společnosti) a dalších služeb (poradenské, právní firmy, reklamní agentury) Výroba náročná ne vysoce kvalitní pracovní sílu a nejnovější technologie se koncentruje především v zemích EU, Japonsku a Severní Americe 1)Rostoucí význam národních kultur –respekt k existující kulturní rozrůzněnosti evropského hospodářského procesu 2)Rozvoj informačních technologií v podobě telekomunikací a světové počítačové sítě ovlivňující zásadním způsobem obchod se zbožím a kapitálem 3)masová kustomizace jedince se stává trhem, v řadě případů přechází prodej výrobě 4)reingineering - zásadní přehodnocení a radikální přeměnu podnikatelských procesů zahrnující změny buď části podniku, celého podniku, apod. Princip outsourcing jako využívání principu integrace dodavatelů či kolokace, kdy dodavatelé se stávají přímými účastníky výroby

29 Sociální prostředí a sociální politika EU Sociální politika Evropské unie je věnována bezpečnosti práce a ochraně zdraví, stejně tak jako jiným pracovním podmínkám (práce přesčas, minimální mzda, apod.) Vychází z Evropské sociální charty přijaté členskými zeměmi, i když tento dokument nemá závazný charakter Na dodržování základních sociálních práv dohlíží veřejný ochránce práv (ombudsman) jmenovaný Evropským parlamentem Jedním z jeho základních úkolů je zabránit tzv. sociálnímu dumpingu, tj. snižování nákladů spojených s podnikatelskou činností za cenu omezování standardů vyplývajících z této politiky Opačným nebezpečím je jev nazývaný sociální turistikou, který spočívá ve snaze pracovníků (často i nepracovníků) migrovat do zemí s většími sociálními výhodami Mezi deklarované základní principy sociální politiky Unie patří: 1)svoboda pohybu spočívající v právu každého občana EU pohybovat se po celém území Unie a usadit se za účelem práce či vzdělání 2)právo na spravedlivou odměnu za práci, která pracovníkovi zabezpečí odpovídající životní úroveň 3)právo na zdravotní a sociální zabezpečení včetně výplaty podpory v nezaměstnanosti a dalších sociálních dávek 4)právo pracovníků na informace, právo na kolektivní vyjednávání a organizování se a ochranu práv pracovníků bez ohledu na to, zdali jsou členy odborové organizace 5)právo mužů a žen na stejné zacházení ve stejném přístup k práci, odměně za ni, sociální ochraně, vzdělání a odborném i kariérním růstu 6)právo handicapovaných osob na integraci do života včetně vytváření vhodných pracovních podmínek pro tuto skupinu spoluobčanů

30 Právní prostředí Evropské unie Existuje řada norem, pravidel a předpisů majících rozdílnou závaznost pro členské státy a jejich instituce a mají rovněž svou vlastní hierarchii Smlouvy – představují nejvyšší stupeň v hierarchii všech právních norem Patří mezi ně Smlouva o založení Evropského společenství uhlí a oceli z roku 1951, Smlouva o vzniku EHS z roku 1957, Maastrichtská a Amsterodamská smlouva, Lisabonská smlouva, apod. Směrnice(direktivy) – pokrývají svou účinností rozsáhlé právní celky, které jednotlivé členské státy na jejich základě dle vlastních podmínek upraví Jedná se o nástroj nepřímého zákonodárství, kdy povinností jednotlivých členských států je ve stanovené lhůtě tyto direktivy zakomponovat do svého právního systému Pokud se tak nestane, mohou být vlády těchto zemí želovány u Evropského soudního dvora, a to jak orgány Unie, tak i subjekty, kterým vznikla v důsledku prodlení škoda Nařízení – jsou celoevropskými zákony, které mají platnost na území celé EU bez převzetí do národního právo jednotlivých členských zemí, v praxi země vydávají prováděcí předpisy nutné pro usnadnění průchodnosti příslušných opatření Doporučení – měkké nezávazné předpisy, Bílá a Zelená kniha Evropské komise

31 Pojem kultura, její úrovně a projevy Například podle Hofstedeho je kultura kolektivním naprogramováním myšlení lidí, které odlišuje určitou skupinu či kategorii lidí od jiné či podle Nového se jedná o nahromaděnou zkušenost daného sociálního celku 1)kultura je systém hodnot a sociálních norem sdílených společností či skupinou lidí 2)kultura není vrozená, vzniká procesem učení 3)je sdílena, komunikována a přednášena členy určité společnosti či sociální skupiny 4)existuje řada projevů kultury (například humor, manželství, vzdělání, etika a etiketa, výtvarné umění, tanec, pohostinnost, folklor, stravování, pohřbívání a truchlení, hry a sport, jazyk, neverbální komunikace, zdravení, oblékání, zákony, kalendář a chápání času, jména, předávání dárků, náboženské rituály, návštěvy vztah k vlastnictví, tresty, hudba, obchodování, vyjednávání, sex, čistota, účes) Rituály, symboly, hrdinové, hodnoty (o nich nepřemýšlíme) Národní kultura, regionální kultura, náboženská kultura, kultura mužská či ženská, kultura generační, kultura sociálních tříd, podniková kultura


Stáhnout ppt "Lucie Cviklová Metodický list číslo 1 Komunikace v globálním světě I a II."

Podobné prezentace


Reklamy Google