Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Právo a spravedlnost Komplexní inovace výuky práva pro moderní společnost CZ.1.07/2.2.00/28.0080.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Právo a spravedlnost Komplexní inovace výuky práva pro moderní společnost CZ.1.07/2.2.00/28.0080."— Transkript prezentace:

1 Právo a spravedlnost Komplexní inovace výuky práva pro moderní společnost CZ.1.07/2.2.00/

2 Co je spravedlnost  Vnitřně strukturovaný etický princip či ideál, který ovlivňuje jednání lidí či kolektivů a projevuje se v působení sociálních institucí.  Již starověké názory považovaly spravedlnost za morální hodnotu a to konkrétně za ctnost  Podle Aristotela je to nejdůležitější z ctností, protože se vztahuje ke druhému a nazývá se také „dobro pro druhé“

3 Spravedlnost jako hodnota  Na rozdíl od jiných hodnot je spravedlnost relativní – je nutno ji posuzovat v souvislosti s jinou hodnotou nebo hodnotami.  Vnímání nespravedlivého je intuitivní, individuální, spontánní, cílené.  Náš názor může být změněn argumenty, ziskem více informací, vlastním vývojem osobnosti a dalšími faktory, ale ne příkazem či normou.  Co je spravedlivé pociťujeme bez ohledu na právní normy.

4 Aristotelova teorie spravedlnosti  Spravedlnost je specifickým cílem práva – dělí ji na spravedlnost etickou a zákonnou  Kritériem etické spravedlnosti je rovnost, tedy pravidlo respektování úměry Distributivní (rozdělovací) spravedlnost - rozdělování statků i břemen (nevýhod) podle zásluh osob, jimž se rozděluje Spravedlnost korektivní (vyrovnávací) - vyrovnávání nespravedlnosti v mezilidských vztazích  Kritériem zákonné spravedlnosti je platné právo

5 Spravedlnost morální  Situace je hodnocena normami morálky, se kterými se setkáváme prakticky denně.  Dojde-li k morální nespravedlnosti, nenastane žádná mocenská sankce.  Podle Hanse Kelsena je etická spravedlnost iracionální ideál. Přestože je pro lidské jednání nezbytný, lidskému poznání zůstává nepřístupný.  Morálka se vyvíjí, co bylo před sto lety nemorální je dnes běžné. Proto je nutné spravedlnost posuzovat i v čase.

6 Spravedlnost právní (legální)  Jednání v souladu s legální spravedlností je jednání lidí v souladu se zákonem a dalšími právními předpisy, chování podle hmotných a procesních právních norem, ať jsou samy o sobě eticky spravedlivé či nikoli.  Formy legální spravedlnosti: Restitutivní (náprava vzniklé škody) Retributivní (veřejnoprávní sankce) Procesní (stanovení postavení účastníků a jejich práv a povinností během právního řízení)

7 Spravedlnost a rovnost  Spravedlnost a rovnost jsou termíny neoddělitelné, avšak nelze je zaměňovat. Ne vždy je spravedlivé, když každý dostává stejně.  Spravedlivé naopak může být dostat víc, pokud se víc snažím nebo víc vykonám, případně víc potřebuji, mám horší výchozí pozici či méně počátečního potenciálu apod.  Tím, kolik v různých situacích dostat, aby nedocházelo k nespravedlnosti, se zabývají jednotlivé principy spravedlnosti.

8 Rovnost  Pojem rovnosti (aequitas) sám o sobě vyjadřuje existenci souladu nebo shody mezi objekty, osobami, procesy, situacemi apod. alespoň v jednom směru, v jedné vlastnosti, charakteristice.  Rovností tak charakterizujeme vztah mezi jevy, přičemž jde především o otázku kritérií, k nimž otázku rovnosti posuzovaných objektů vztáhneme.

9 Rovnost a svoboda  Protichůdně vyznívají následující názory: svoboda bez rovnosti je iluzorní, tedy bez ekonomické a politické rovnosti lidí není jejich svobody a práv, na druhé straně snahy o sociální vyrovnání vedou ve svém důsledku k omezení svobody jednotlivce (omezení alternativ jednání a svobody k něčemu).  Svoboda a rovnost jsou spíše komplementární hodnotové kategorie – zdůrazňuje se jejich vzájemné doplňování a podmíněnost.

10 Jsou si lidé od přírody rovni?  Pokud by si byli lidé zcela nerovní, potom by lidská přirozenost byla nesmyslnou fikcí, neboť by existovalo tolik přirozeností jako je individuí a lidská společenství by nemohla existovat.  Úplná rovnost by naproti tomu znamenala, že každý člověk má od přirozenosti stejné vlastnosti, schopnosti a potřeby, takže rozdíly by byly pouze nahodilým dílem souvislosti a historie.  Lidé tedy musí mít něco ve své přirozenosti společného, musí si být ve své přirozenosti alespoň částečně rovni.

11 Částečná rovnost  Rovnost odvozovaná od lidské přirozenosti ale nemá vyjadřovat to, že jsou všichni lidé univerzálně stejní ve všech základních biologických a psychických charakteristikách.  Lidé jsou si v tomto smyslu od přirozenosti rovni ve své možnosti přístupu ke svobodě, k Bohu, k trhu, k právu, ve své lidské důstojnosti apod.  Rovnost je v zásadě společenská, resp. politická kategorie, jejíž význam vyplývá z toho, že společenské řády, které nedostatečně uznávají hledisko rovnosti, jsou ohroženy nestabilitou.

12 Základní dimenze sociální rovnosti  Za nejdůležitější společensky distribuované sociální statky jsou považovány: 1. Právní a sociální status, který jedinci poskytuje právní jistotu, možnost podílet se na sociálním dění a sociální vážnost. 2. Materiální perspektivy jedince týkající se jeho podílu na materiálním bohatství a kulturních hodnotách společnosti. 3. Základní lidská práva a svobody, která náleží každému nezávisle na osobních okolnostech jeho života.

13 Rovnost jako rovnost právní  Princip právní rovnosti byl ústavně vyjádřen v Listině – „Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech.“  Znamená stejný (rovný) přístup práva ke všem právním subjektům a stejné právní zacházení s právními subjekty.  Neznamená však odstranění přirozených nerovností, ale jen vyrovnání důsledků nerovností stanovením stejných práv pro všechny.

14 Relativní právní rovnost  Současná právní věda se přiklání k chápání rovnosti jako relativní právní rovnosti, tedy k neuplatňování právní rovnosti v rozporu s podstatou právního řádu bez jakýchkoliv ohledů na faktické rozdílnosti.  ÚS ČR: „Pokud bylo z rovnosti učiněno právo, je každý jednotlivec oprávněn, aby stát v mezích svých možností odstranil všechny faktické nerovnosti. Tato konstrukce však platí pouze tehdy, uvažujeme-li rovnost jako absolutní. Rovnost relativní, jak ji mají na mysli všechny moderní ústavy, požaduje pouze odstranění neodůvodněných rozdílů.“

15 Složky právní rovnosti  Právní rovnost v sobě zahrnuje dvě rozdílné složky: 1. Rovnost před zákonem (formální) 2. Rovnost v právech (materiální)  První složka je vyjádřením požadavku formální rovnosti v právu  Druhá složka klade na právo obsahové požadavky rovnosti.

16 Rovnost před zákonem  Vyjadřuje rovnost při aplikaci práva – aby platné právní normy byly aplikovány stejným způsobem a irelevantní prvky ve vztahu k obsahu právní normy nebyly brány v úvahu.  Za stejných relevantních podmínek nastanou ve všech posuzovaných případech stejné právní následky, přičemž příslušný právní řád stanoví, které podmínky jsou relevantní a které následky mají nastat.  Základem je tedy poskytnutí stejné ochrany všem právním subjektům, tedy zabránění svévole (arbitrárnosti) ve vztahu k některému z právních subjektů.

17 Rovnost v právech  Právní normy nesmějí obsahovat žádné diskriminující nebo privilegující ustanovení, tj. stanoví určitá konkrétní práva a povinnosti stejně pro všechny právní subjekty.  Zásada rovnosti v právech se vztahuje i k vyznačení hranic, ve kterých právní norma působí, tedy zejména osobního rozsahu právní normy.  Zásada obsahové rovnosti neznamená, že by každému muselo být přiznáno kterékoliv právo nebo zmírněna kterákoliv povinnost jako některému jinému právnímu subjektu.

18 Zmírnění sociální nerovnosti  Lze uvést dva základní právní nástroje ke zmírnění sociální nerovnosti: 1. Právní garance nediskriminačního právního prostředí. 2. Právními prostředky uplatňované programy tzv. pozitivního postupu (pozitivní diskriminace).

19 Garance nediskriminačního prostředí  Diskriminace představuje zvláštní případ sociálního rozlišování (sociální diferenciace), kdy jsou popírány zásady stejného zacházení se všemi členy sociálního útvaru.  Sociální diskriminace vedená snahou o udržení sociální distance tak může přispívat až k sociální degradaci osob, k jejich sociální izolaci či vyloučení ze společnosti.  Vedle dílčích právních ustanovení v jednotlivých právních předpisech jsou k prosazení nediskriminačního prostředí vydávány i obecněji formulované „antidiskriminační zákony“.

20 Antidiskriminační zákon  Přímou diskriminací se rozumí takové jednání, včetně opomenutí, kdy se s jednou osobou zachází méně příznivě, než se zachází nebo zacházelo nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci, a to z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru.  Nepřímou diskriminací se rozumí takové jednání nebo opomenutí, kdy na základě zdánlivě neutrálního ustanovení, kritéria nebo praxe je z některého z důvodů uvedených v předchozím bodě osoba znevýhodněna oproti ostatním.

21 Rovnost příležitostí  Základní myšlenkou rovnosti příležitostí je poznání, že skutečné rovnosti nemůže být dosaženo, pokud mají jednotlivci odlišné startovní pozice.  Příklad: děti ze sociálně znevýhodněných menšin se mohou jen velmi obtížně prosadit v základní škole za situace, kdy do základní školy nastupují jen s velmi špatnou znalostí jazyka, ve kterém výuka probíhá, případně s nedostatečnou znalostí základních kulturních návyků.

22 Pozitivní diskriminace  Uplatňování programů pozitivního postupu je především věcí politického rozhodnutí veřejné moci a následného legislativního zakotvení.  Uvedené programy sledují dosažení vyšší míry sociální rovnosti uplatněním privilegující právní úpravy.  Tyto právními prostředky realizované programy pozitivního postupu (afirmativní, vyrovnávací akce) mají kompenzovat sociální, kulturní, informační, motivační, jazykové a další bariéry a vytvořit tak pro znevýhodněné osoby podmínky k faktickému prosazení rovnosti šancí (rovnosti příležitosti).

23 Rovnost výsledků  Nejextrémnější a v praxi spíše výjimečnou koncepcí rovnosti je rovnost výsledků.  Typickým příkladem této koncepce jsou kvóty.  Rovnost výsledků je „kolektivní“ rovností; určujícím faktorem tak není jednotlivec, ale situace určité skupiny.  Příklad: kvóty ve prospěch žen, národnostních menšin, případně zdravotně postižených.

24 Vztah spravedlnosti a právní jistoty  Právní jistota – lze předvídat, jak bude v individuálním případě postupováno a rozhodnuto  Procesy, které garantují právní jistotu jsou uzavřené a zcela řízené v rámci norem – rizika plynou z rozhodování čistě formalistického.  Výsledkem může být to, že rozhodnutí v souladu se základními prameny práva se zdá být věcně nespravedlivé.  Širší možnosti uvážení předpokládané právními normami způsobují situaci, která vede k tomu, že rozhodování státních orgánů je méně předvídatelné.


Stáhnout ppt "Právo a spravedlnost Komplexní inovace výuky práva pro moderní společnost CZ.1.07/2.2.00/28.0080."

Podobné prezentace


Reklamy Google