Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

DĚJINY EU Evropská integrace v letech 1993-2004. Realizace vnitřního trhu Realizace hospodářské a měnové unie Institucionální reforma.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "DĚJINY EU Evropská integrace v letech 1993-2004. Realizace vnitřního trhu Realizace hospodářské a měnové unie Institucionální reforma."— Transkript prezentace:

1 DĚJINY EU Evropská integrace v letech 1993-2004

2 Realizace vnitřního trhu Realizace hospodářské a měnové unie Institucionální reforma

3 Realizace vnitřního trhu K 1. 1. 1993 měl být dokončen vnitřní trh, ale zpožďování  Pohyb zboží - členské státy stále požadovaly, aby výrobky odpovídaly místním normám (od r. 1997 musely hlásit Komisi, proč brání vstupu některých výrobků na svůj trh)  Liberalizace služeb – zejména finanční, pojišťovnictví, přeprava zboží a osob, ale omezená liberalizace v železniční dopravě (státní monopoly v zájmu poskytování veřejných služeb - Francie)  Rozvoj politiky hospodářské soutěže – Komise bránila zneužívání dominantního postavení na trhu, proti státním subvencím

4 Realizace vnitřního trhu Volný pohyb osob  Problémy v uznávání kvalifikací a diplomů (odpor stavovských organizací)  Problém v realizaci Schengenských dohod (měly vstoupit v platnost k 1.1. 1993)  Ve Francii – problém v uznávání azylu  Zpoždění ve spuštění Schengenského informačního systému, nedostatečné kontroly na hranicích (jižní Evropa)  K definitivnímu spuštění Schengenského prostoru došlo až v r. 1995, a to v Beneluxu, Francii, Německu, Španělsku a Portugalsku  Mimo ještě zůstaly Itálie, Řecko (problémy v ochraně středomořských hranic) a Rakousko 1998 – připojení Itálie a Rakouska  1996 – rozšíření i o nečlenské státy – Norsko a Island, připojení i Dánska, Švédska a Finska  Schengenské dohody se nevztahovaly na Velkou Británii a Irsko  Rozvoj policejní spolupráce v rámci justice a vnitra  1994 – založení Europolu

5 Realizace vnitřního trhu Slaďování daňových režimů  Problémy s odlivem kapitálu, přesunem výroby do zemí, kde je to daňově výhodnější  Jednomyslnost v Radě  Určité sblížení DPH, ale zůstávalo rozpětí 15-25%, nedohoda v jiných nepřímých daních  Daně z úspor a investic – daně vztahující se na výnosy např. z cenných papírů, podílových fondů  Ve většině zemí neexistovala kontrola příjmů z kapitálu u těch osob, které tam nemají trvalé bydliště  Francie – požadovala vysoké srážky kolem 25 %  X Lucembursko – daňový ráj  Komise – 20 % (x Lucembursko)

6 Realizace vnitřního trhu Posílení regionální politiky  Velké nerovnosti mezi státy v úrovni HDP Rozpočet Unie  Komise požadovala zvýšení odvodů z HDP  Odmítali čistí plátci (Německo, Francie, VB, Itálie, Nizozemsko) x čistí příjemci (chtěli vyšší příspěvky)  Čistí plátci požadovali lepší kontrolu výdajů ze strukturálních fondů  V r. 1992 dohoda z Edinburku – postupné zvyšování příjmů rozpočtu v horizontu sedmi let tak, aby v r. 1999 byl odvod 1,27 % HDP členských států (místo 1,2 %), úspory v CAP, zachování britské vratky

7 Realizace vnitřního trhu Začínají se objevovat nová témata  Zaměstnanost (nezaměstnanost v některých zemích příliš vysoká - Španělsko)  1993 – ER v Bruselu přijala Bílou knihu „Růst, konkurenceschopnost a nezaměstnanost“  Návrh vyšších investic ve veřejné sféře (doprava, telekomunikace)  Dohoda na investicích do TENs – spolufinancování z členských států a také soukromého kapitálu  Obecně proti Německo, VB, Nizozemsko – více liberální, obavy ze zatížení národních rozpočtů a také růstu inflace  1994 – ER v Essenu  Schválení investic do infrastruktury (TENs)

8 Realizace hospodářské a měnové unie Problematické – v 90. letech v Evropě hospodářská krize, snižování růstu HDP, růst nezaměstnanosti Krize EMS 1. 1. 1994 – přechod do 2. fáze HMU  Sbližování hospodářských politik, dodržování konvergenčních kritérií, založení Evropského měnového institutu  Evropský měnový institut  Frankfurt (měl být nahrazen od r. 1998 ECB)  Cílem bylo posílit měnovou spolupráci mezi členskými státy  Příprava na vznik Evropského systému centrálních bank  Technická příprava bankovek

9 Realizace hospodářské a měnové unie Sbližování hospodářských politik  Dodržování konvergenčních kritérií  Stanovena v dodatkovém protokolu č. 6 Maastrichtské smlouvy  Omezení inflace – průměrná míra inflace nesmí překročit 1,5 % tří nejlepších výsledků Společenství  Omezení rozpočtového deficitu – nesmí být vyšší než 3 % HDP  Omezení veřejného zadlužení – veřejný dluh země nesmí překročit 60 % HDP  Snížení úrokových sazeb – nesmí přesáhnout 2 % sazeb tří států, jež dosahují nejlepších výsledků ve stabilitě cen (aby vysoké úrokové sazby nebrzdily soukromé investice a hospodářský růst)  Členství v EMS a dodržování fluktuačních pásem po dobu nejméně 2 let

10 Realizace hospodářské a měnové unie Sbližování realizované pomocí tzv. hlavních směrů hospodářských politik  Přijímané Ecofinem (Rada ministrů hospodářství a financí) po vyjádření stanoviska ER a na základě doporučení Komise  Státy plní dle sebe, ale jsou monitorovány Komisí, jak stanovené cíle naplňují, Komise předává informace Radě  Členské státy musí vypracovávat konvergenční programy, které schvaluje Komise a Rada  Rada se vyjadřuje k výši rozpočtových schodků jednotlivých států a může vydat danému státu doporučení

11 Realizace hospodářské a měnové unie Obtížné splnit konvergenční kritéria (Itálie, Španělsko, Řecko, Francie) Německo  Žádalo, aby se země zavázaly k dodržování konvergenčních kritérií, ale také k rozpočtové disciplíně, a to i po vstupu do 3. fáze HMU  Návrh Paktu stability ER v Madridu 12/1995 – schválení konečného harmonogramu HMU  K 1. 1. 1999 – třetí fáze HMU, budou zavedeny pevné směnné kurzy mezi měnami navzájem a vůči jednotné měně  Mince a bankovky začnou obíhat nejpozději k 1. 1. 2002  Přijetí názvu nové měny (euro na návrh Španělska)  Přijat německý návrh na Pakt stability Řešení vztahů mezi zeměmi, které vstoupí do eurozóny, které zůstanou mimo  ER v Amsterodamu 6/1997 – euro spojeno se měnami zemí mimo eurozónu, fluktuační pásmo +/- 15 %

12 Realizace hospodářské a měnové unie Pakt stability  Závazek zemí, které vstoupí do eurozóny nebo se na vstup připravují, že budou dodržovat rozpočtovou disciplínu i po přijetí eura, jinak sankce (Německo)  Problém plnění konvergenčních kritérií  Rozpočtový deficit pod 3 % HDP nesplňovaly velké země jako Francie a Itálie, bez kterých se zavedení eura neobešlo  Belgie, Itálie – veřejný dluh kolem 120 %  Diskuze o výkladu konvergenčních kritérií 1997 – nástup socialistického premiéra ve Francii Lionela Jospina konvergenční kritéria měla být vykládána flexibilně Pakt stability měl brát ohled i na sociální cíle (x Německo)  Francie a jihoevropské země prosazují, že o sankcích bude rozhodovat Rada po zvážení všech okolností a udělovat je bude jen výjimečně

13 Realizace hospodářské a měnové unie Pakt stability řešen na zasedání ER v Amsterodamu v 6/1997  Pakt stability a růstu (růst připojen na žádost Francie)  Země, které přijmou euro, musí předložit každý rok své programy stability  Veřejný deficit nesmí překročit 3 % HDP  Pokud někdo nedodrží, „varování“ Rady, poté sankce – sankce budou přizpůsobeny aktuálnímu ekonomickému stavu země  Zároveň Francouzi získali rezoluci o hospodářském růstu a zaměstnanosti – rozvoj sociální politiky a politiky zaměstnanosti (zvláštní summit o zaměstnanosti v Lucemburku v 11/1997 – Evropská strategie zaměstnanosti)

14 Realizace hospodářské a měnové unie 5/1998 – ER v Bruselu rozhodla o zavedení eura  Do 3. fáze mohlo vstoupit k 1. 1. 1999 11 zemí (VB a Dánsko opt-out, Švédsko neparticipovalo, Řecko mělo vstoupit k 1. 1. 2001)  Byly stanoveny pevné parity mezi národními měnami  Problémy ohledně jmenování prvního prezidenta ECB  Střet mezi Chiracem a Kohlem  Chirac chtěl do vedení Francouze  Guvernéři národních centrálních bank nominovali Wima Duisenberga (prezident Nizozemské centrální banky), podpora Německa  Chirac chtěl prezidenta francouzské centrální banky Jeana Clauda Tricheta  Kompromis – 8letý mandát rozdělen mezi Duisenberga a Tricheta  Narušení vztahu mezi Chiracem a Kohlem – obavy z francouzských zásahů do ECB

15 Realizace hospodářské a měnové unie 6/1998 – vznikla ECB ve Frankfurtu nad Mohanem 1999 – vstup do 3. fáze HMU, ale euro začalo kolovat až v r. 2002 Problém sjednocení rozdílných ekonomik s rozdílnými potřebami  Projev např. ve stanovování úrokových měr ECB Problémy s dodržováním Paktu stability a růstu  2002/2003 – zejména Německo a Francie  Obtížné uplatnit sankce – Komise navrhla vydat „varování“ Německu, ale Rada to zablokovala  Kritika paktu, že příliš země svazuje v době recese  Oslabení Paktu, ale i HMU  Nevedlo to k fiskální disciplíně u ostatních

16 Institucionální reformy 1997 – přijetí Amsterodamské smlouvy (vstoupila v platnost v r. 1999)  Nutnost přehodnotit některé aspekty Maastrichtské smlouvy  Druhý pilíř  Reforma institucí s ohledem na posílení demokratické legitimity EU a rozšíření  třetí pilíř  omezené změny 6/1994 – ER v Korfu rozhodla o vytvoření reflexní skupiny (zástupci členských států, Komise a EP)  Návrhy institucionálních změn

17 Institucionální reformy V r. 1996 zahájena mezivládní konference v Turíně  Jednání během italského, irského a nizozemského předsednictví  Dokončena na zasedání ER v Amsterodamu v 6/1997  Neshody mezi Velkou Británií a Společenstvím  konzervativní vláda, zlepšení teprve s nástupem labouristické vlády – zachování jednomyslnosti v Radě, NATO, proti zaměstnanosti  Neshody mezi Francií a Německem  Německo navrhovalo profederální změny, ale Francie proti, rozdíly patrnější, když nastoupila socialistická vláda ve Francii – sociální otázky vs. euro  Ale i přesto iniciativy tandemu Chirac-Kohl Posílení SZBP a začlenění ZEU do EU, návrhy na posílenou spolupráci členských států, které by se chtěly v některých oblastech integrovat rychleji než jiné, návrh na částečnou komunitarizaci třetího pilíře

18 Institucionální reformy Institucionální rámec  Explicitně zmíněno, že EU je postavena na principu svobody, demokracie, respektu k lidským právům a základním svobodám  Pokud by některý stát nedodržoval demokratické zásady, mohly být uvaleny sankce  Rakousko po vytvoření vlády ÖVP a FPÖ v r. 2000  EP – rozšíření spolurozhodování do nových oblastí  Zmíněn výslovný souhlas EP s návrhem předsedy Komise, ostatní členové Komise musí být jmenováni po dohodě s EP  Rada - nedošlo k podstatné úpravě složení a rozhodovacích mechanismů  Umožnění flexibilní integrace (posílená spolupráce) – přijetí principu vícerychlostní Evropy

19 Institucionální reformy Druhý pilíř (SZBP)  Minimální výsledky  Změna reprezentace navenek  Zavedena funkce Vysokého představitele pro SZBP, jímž se stal generální tajemník Rady (první Javier Solana)  Napomáhat předsednické zemi, která byla tou hlavní, která zastupovala Unii navenek  Změnilo se složení trojky (současné a následující předsednictví a Vysoký představitel)  Nedošlo k propojení ZEU a EU (x VB, i Dánsko a neutrální země) – následný prostor pro vznik EBOP

20 Institucionální reformy Třetí pilíř (Justice a vnitro)  Problém, že nebyly stanoveny cíle, ani lhůty naplnění  Paralýza kvůli jednomyslnosti v Radě  Iniciační role Komise omezená – soustředila se na ty oblasti, které částečně spadaly do jejích kompetencí (imigrační a azylová politika)  Návrh, aby se komunitarizoval třetí pilíř v oblasti imigrační a azylové politiky, kontroly vnějších hranic, boje proti drogám, justiční spolupráce v civilních věcech  Výsledek - částečná komunitarizace (vízová politika, pravidla pro překračování vnějších hranic, opatření ke zrušení vnitřních hranic, azylová politika, práva občanů třetích zemí, justiční spolupráce v civilních věcech, boj proti finančním podvodům, celní spolupráce)  V třetím pilíři zůstala policejní spolupráce a právní spolupráce v trestních věcech  Na žádost Rakouska a Německa zavedeno přechodné období, během kterého zůstala fakticky zachována jednomyslnost v Radě  Reálná komunitarizace jen v oblasti boje proti finančním podvodům a celní spolupráci.

21 Institucionální reformy Smlouva z Nice  Jednání řešila otázky, které byly ponechány stranou u Amsterodamské smlouvy  složení Komise, váha hlasů v RM, rozšíření hlasování kvalifikovanou většinou, počet křesel a hlasů v EP a RM pro nové členské státy  Byla spojena s východním rozšířením  Reflexní skupina, kterou vedl Jean-Luc Dehaene (bývalý belgický premiér)  Opět nedošlo k podstatným změnám, proto je Nicejská konference označována za velké zklamání

22 Institucionální reformy Institucionální otázky – konflikty mezi malými a velkými státy  Francie chtěla posílit pozici velkých států  Rada - vážené hlasování – Francie požadovala stejný počet hlasů jako Německo i přes nižší počet obyvatel  Německo ustoupilo, ale požadovalo, aby se počet obyvatelstva promítl do váženého hlasování  Výsledek – kvalifikovaná většina = kvalifikovaná většina hlasů (72 %), absolutní většina členských států a kvalifikovaná většina obyvatelstva EU (62 %) – poslední kritérium se uplatňovalo na vyžádání členského státu  Změny ve váženém hlasování posílily pozici větších států EU  Došlo k rozšíření hlasování kvalifikovanou většinou do dalších oblastí  Návrh na snížení počtu členů Komise x malé státy  Dohoda, že dojde ke snížení členů Komise, jakmile počet členů EU dosáhne 27  Dohoda na snížení počtu europoslanců po východním rozšíření

23 Institucionální reformy Na summitu v Nice byla také slavnostně vyhlášena Charta základních práv  Nezávazná deklarace  Katalog základních práv, iniciativa Německa Ratifikace  Irské referendum v 6/2001  Odmítnutí Smlouvy z Nice - nízká volební účast (35 %), proti 54 %  Zanedbání kampaně vládou  Podpora všech hlavních stran, médií, odborů x námitky, že smlouva poruší irskou neutralitu, dojde ke snížení dotací do Irska, zásah EU proti zákonům o antikoncepci a potratech  10/2002 – druhé referendum  Intenzivní kampaň, mobilizace voličů pro schválení smlouvy  49 % účast – 63 % pro

24 Institucionální reformy Smlouva z Nice nedostatečná, mnohé vlády nespokojené s průběhem jednání i s výsledkem 5/2000 – řeč Joshky Fischera (německý ministr zahraničí), který navrhl federalizovat EU K nutnosti reformovat EU se přidal i francouzský prezident Jacques Chirac, i když kladl důraz na roli členských států 12/2001 – zasedání ER v Laekenu – výzva k pokračování reformy EU a jejích institucí, rozhodnuto o svolání tzv. Konventu

25 Institucionální reformy Konvent  Mnohem širší reprezentace než na mezivládní konferenci  Zástupci národních vlád, zástupci EP, národních parlamentů, zástupci Komise, účastnili se i zástupci kandidátských zemí (zástupci vlád a parlamentů, ale nemohli se účastnit rozhodovacího procesu)  V čele předseda a dva místopředsedové (Francie prosadila svého kandidáta Valéry Giscard d’Estainga x malé státy), Giuliano Amato a Jean-Luc Dehaene  Předsednictvo mělo velkou nezávislost v určování práce Konventu  Širší tematický záběr – nejen institucionální reformy, ale i politiky a role EU v mezinárodních vztazích

26 Institucionální reformy Institucionální otázky  ER - návrh zřídit funkci předsedy ER (pro velké státy x malé státy)  Reprezentace EU v mezinárodních vztazích – spojení funkce Vysokého představitele pro SZBP s pozicí komisaře pro vnější vztahy  Složení Komise – zavedení dvojí kategorie komisařů (jedni s hlasovacím právem a druzí bez, princip rotace)  Úprava hlasovacího mechanismu v Radě  3 nicejské většiny byly sníženy na dvě (populační kritérium (65 %), 55 % většina států) – ve prospěch velkých států  Jednoznačné vymezení působnosti EU a členských států  Připojení Charty základních práv ke smlouvě – právně závazná  Ze spolurozhodování se stal řádný legislativní postup

27 Institucionální reformy Ratifikace - neúspěšná referenda ve Francii a Nizozemsku  Francie – 5/2005  Účast: 69,3 %, 45,3 % pro, 54,7 % proti  Argumenty proti – příliš liberální směřování EU, negativní dopad na zaměstnanost, nedostatečná sociální politika EU, nespokojenost s domácí politickou situací, odmítnutí rozšiřování (zejména o Turecko)  Nizozemsko - 6/2005  Účast: 62,8 %, pro 38,4 %, proti 61,6 %  Argumenty proti - zhoršená domácí ekonomická situace, negativní dopad na zaměstnanost (stěhování firem na východ), odmítnutí rozšíření (ne Turecku), ztráta suverenity Oživení za německého a portugalského předsednictví (r. 2007) – výsledek Lisabonská smlouva


Stáhnout ppt "DĚJINY EU Evropská integrace v letech 1993-2004. Realizace vnitřního trhu Realizace hospodářské a měnové unie Institucionální reforma."

Podobné prezentace


Reklamy Google