Člověk a společnost.

Prezentace na téma: "Člověk a společnost."— Transkript prezentace:

1 Člověk a společnost

2 člověk je od nepaměti součástí společnosti
člověk/osobnost je souhrnem psychických vlastností jedince, které jsou biologicky předurčeny, ale během života jsou ovlivňovány sociálním prostředím (skupinami)

3 vliv přírody na společnost
vztah vzájemného propojení, ovlivnění zásah společ./člověka do přírody se později projeví v přírodě a naopak příroda je věčným, nevyhnutelným předpokladem vzniku, fungování a rozvoje společ.

4 přírodní faktory biologické (rozdíly mezi lidmi)
demografické (hustota obyv.) geografické (klima, suroviny,…)

5 co je to společnost? síť mezilidských vztahů, které se ustavují vzájemnou komunikací pozice každého čl. v této síti je popsatelná pomocí jeho vztahů k okolí je skupina lidí, kteří o sobě vědí, mají shodný zájem a někdy spolu komunikují

6 vývoj společnosti lovci a sběrači –nejstarší typ společenství
- kmeny, tlupy, jednoduchý, primitivní způsob života nemajetní – neexistovaly žádné sociální rozdíly rozhodování – nejstarší muži, rada starších

7 2) zemědělci a pastevci velké společnosti mají majetek – existují majetkové rozdíly (i sociální)

8 3) neprůmyslové civilizace = tradiční státy
nejstarší civilizace/státy světa Mezopotámie, Egypt,… obrovské sociální a majetkové rozdíly =otrokářská společ. vyspělé

9 4) průmyslové státy (18. stol.)
důsledek prům. revoluce kapitalistická společ. (dělnictvo, kapitalisté) vznik velkoměst společ. má složitou strukturu

10 pol. 20. stol. změna postoje k přírodě – člověk se ji snaží chránit
(dosud se člověk o přírodu nestaral)

11 Socializace = postupná přeměna jedince z bytosti biologické na bytost sociální - během socializace dochází k postupnému začleňování jedince do společ. v níž žije, tzn. že si jedinec uvědomuje své místo v rámci společ.

12 výsledkem je začlenění do společnosti, člověk se stává tzv
výsledkem je začlenění do společnosti, člověk se stává tzv. společensky zralý

13 během socializace si osvojujeme
hodnoty a normy vzorce chování způsoby komunikace kritéria posuzování okolního světa (co se nám (ne)líbí)

14 probíhá v neustálé interakci s jinými lidmi
jedinec reaguje na podněty přicházející z okolního světa společnost koriguje naše chování

15 pole sociálních interakcí se během života rozšiřuje, nejprve vztah matka x dítě, jedinec x rodina, jedinec x vrstevník,… vzniká vztahová síť – sdílíme konkrétní kulturu nezbytným předpokladem je řeč sociální interakce probíhají daným postupem, který se člověk musí osvojit

16 hlavní vliv mají tzv. významní druzí
druzí lidé nám pomáhají nahlížet na naše vlastní chování a uvědomovat si sebe sama druzí lidé = socializační činitelé (rodina, vrstevníci, škola, masmédia)

17 proces socializ. není nikdy ukončen
během života se však mění úloha člověka – v dětství a mládí jsme objektem (jsme ovlivňováni), v dospělosti subjektem (my ovlivňujeme) tzv. primární a sekundární socializace

18 resocializace vyrovnání se s novou neočekávanou skutečností
v krátkém čase je třeba si osvojit řadu nových věcí kdy došlo k výraznému narušení vztahu jedince ke společ. chápáno jako převýchova (spojeno s propuštěnými vězni na svobodu)

19 fáze socializace enkulturace (přijmu normy,…)
internalizace (zvnitřnění)-vezmu změny za své přijetí sociální role

20 socializace je především součástí naší psychiky, proto se jí zabývá sociální psychologie

21 negativní projevy socializace
konformní jednání – jednání, které vůbec nevybočuje z daných společ. norem - jedinec si tyto normy příliš zvnitřnil a není schopen samostatného jednání - typičtější pro osoby z chudších poměrů

22 b) deviantní – je důsledkem špatné socializace
- jedinec nebyl schopen přijmout normy

23 sociální kontrola = konfrontace skutečného jednání čl. se sdílenými společ. normami a hodnotami je spojena se systémem sankcí dvojí druh: a) vnější kontrola – druzí lidé b) vnitřní - sebekontrola

24 slouží k udržování společ. řádu a k chování společ. v prostoru a čase
tradičně je silnější na venkově

25 v případě, že jedinec svým chováním vybočí z očekávaného chování následují sankce
negativní – tresty (od verbálního napomenutí až trest smrti) pozitivní – jsou oceněním za dodržování (od verbální formy po vyznamenání, řád,..)

26 Podoby socializace záměrné působení: výchova v rodině, škola, využívá sankce nezáměrné: televize, knihy

27 Způsoby sociálního učení
asociace(podmiňování): člověk se učí jednat na základě zkušeností posilování: je založeno na odměnách a trestech observace (pozorování): stačí, když jednání vidíme u někoho jiného napodobování: hlavní forma učení u méně vyspělých kultur, u dětí, (mimika, gesta,…)

28 člověk a kultura kultura= vše, co není přírodního původu
soubor hodnot, norem a vzorců chování sdílených určitou společností, které se předávají z generace na generaci hodnoty = to, čeho si společ. cení normy = společ. pravidla vzorce chování = doporučené návody, jak se chovat v určitých situacích

29 osvojování si kultury = enkulturace (součást socializace)

30 kultura je tvořena prvky
jazyk – prostředek komunikace, myšlení vědění a znalosti – vědecké, osobní povahy materiální statky – hmotné předměty typické pro společ. hodnoty a normy – říkají, co je/není důležité/přípustné

31 prvky kultury se neustále přeměňují, protože je čl. bytost kulturní

32 proměny kultury změny jsou: a) vnitřní – nositelé samotné kultury
b) vnější – kontakty s jinými kulturami

33 setkají-li se 2 kultury může dojít k:
asimilaci – jedna kultura pohltí druhou difúze – vzájemné ovlivňování, prvky jedné kultury pronikají do druhé integrace – začleňování prvků cizí kultury do kultury vlastní kultura jako celek je nepřenosná na jiné

34 na proměně kultury se podílejí tzv
na proměně kultury se podílejí tzv. subkultury = skupiny, které mají postoj k jednotlivým prvkům kultury než má většina (nejčastěji hodnoty a normy) např. skinheads, anarchisté velký protiklad skupiny vůči kultuře = kontrakultura (např. neonacisté)

35 sociologie a kultura materiální kultura – lidské výtvory, tzv. „druhá příroda“ (stavby, technologie,…) duchovní kultura – vědění, myšlenky, představy, zvyky (sochy) normativní kultura – hodnoty a normy prostřednictvím náboženství a práva

36 funkce kultury poznávací, výchovná a vzdělávací socializační adaptační
akumulační (hromadění znalostí) rekreační a terapeutická