Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Česká jazyková situace do konce 13. století, období pračeské UV3 P2 / 18. února 2014 Katedra českého jazyka a literatury FPE ZČU V Plzni PaedDr. Helena.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Česká jazyková situace do konce 13. století, období pračeské UV3 P2 / 18. února 2014 Katedra českého jazyka a literatury FPE ZČU V Plzni PaedDr. Helena."— Transkript prezentace:

1 Česká jazyková situace do konce 13. století, období pračeské UV3 P2 / 18. února 2014 Katedra českého jazyka a literatury FPE ZČU V Plzni PaedDr. Helena Chýlová, PhD.

2 Historické, politické, sociální a kulturní podmínky na našem území Ústup kmenové rozdrobenosti v 9. stol. Od 2. čtvrtiny 10. století se česká knížata stmelovala pod narůstajícím vlivem Přemyslovců. Český stát se postupně rozvíjel a upevňoval. Dominantní postavení dynastie Přemyslovců bylo dovršeno r. 995 vyvražděním Slavníkovců, Přemyslovci pak stáli v čele českého státu (v průběhu let různě silného a v různé míře centralizovaného) až do roku Prozápadní orientace státu. Posílení vlivu latinské kultury - založení pražského biskupství (r. 973), latinské školy, velký počet zakládaných klášterů – zahraniční fundace. Klérus přicházel z ciziny, respektive v cizině získával vzdělání.

3 Historické, politické, sociální a kulturní podmínky na našem území Od poloviny 11. století přibývalo příslušníků duchovenstva, kteří své vzdělání získali v latině, byli však těsně spjati s českým prostředím. Kosmas - Kronika česká (Chronica Bohemorum) jasně formuloval své národnostní cítění a zároveň vyjádřil státní ideologii zdůrazňující potřebu jednotného státu. Jeho postoj, namířený proti cizincům a zejména proti Němcům – reakce na společenskou situaci. Od pol. 11., ve 12. stol. a ve 13. stol. – změny v ekonomice i ve struktuře společnosti: druhá polovina 12. stol. a první polovina 13. stol. - vnitřní kolonizace, od pol. 13. stol. – vnější (podíl Němců). Změna složení obyvatelstva – od 13. stol. růst váhy německého etnika. Růst českého národního uvědomění (postoj šlechty).

4 Období pračeské, jazyková situace Užívání dvou bohoslužebných jazyků – latiny a staroslověnštiny. Staroslověnština české redakce byla jazykem liturgickým i jazykem dalších písemných památek (životů svatých, sborníků kázání, právních spisů, hymnických skladeb). Plnila funkci nejvyššího funkčního útvaru – spisovného jazyka. Slovanští mniši ze Sázavského kláštera, založeného ve 30. letech 11. století. Činnost ukončena vyhnáním slovanských mnichů v roce Latina - jazyk receptivní literatury i původní literární tvořivosti v náboženské i v světské oblasti, latinsky byla vedena administrativa. Nositelé vzdělanosti – duchovní. První projevy českého jazyka. Mluvená čeština patrně teritoriálně rozrůzněna (žito/rež, žába/žaba).

5 Charakteristika českého jazykového systému – čeština stará raná Počátek této vývojové etapy je odvozován od existence prvních písemných dokladů: hláskosloví je písemně dokládáno od konce 11. stol., morfologie jmen od 12. století, morfologie sloves a syntax od počátku století 13.

6 Foneticko-fonologická rovina Provedení pračeské kontrakce, stahování Intervokalické j zaniká, vokály se stahují - výsledek: samohláska dlouhá, timbre podle samohlásky první. *dobraja> dobrá *dělaješ> děláš *znamen6je >znamenie Důsledek pro morfologický systém: stažené deklinační vzory, 5. konjugační typ – dělám, oddělení složené deklinace adjektiv.

7 Foneticko-fonologická rovina Zánik a vokalizace jerů 6, 7 > e *t7n7 > ten, *dom7k7 > domek, *p6s6 –p6sa Denasalizace, zánik nosovosti nosové o > u, nosové e > a *zob7 > zub *m’ęso>m’äso

8 Foneticko-fonologická rovina Vývoj párové měkkosti souhlásek p’ęt’6 (pět) - p’ęt7 (pátý): t’ - t b’ - b, p’ - p, m’- m, v’- v d’- d, t’- t, n’- n, l’- l, r’- r, s’- s, z’- z, měkké: j, c, č, ž, š, ň tvrdé: g, k, ch.

9 Foneticko-fonologická rovina Depalatalizace (pračeské) 1. t’et> tet t’ ät>tät p’ät’ero> patero p’ęt’6 >p’ät> pět p’ęt7 >p’ät> pat- > pátý 2. t’t>tt Jedná se o souhláskové skupiny, které vznikly zánikem slabého měkkého jeru: p’ekár’6na >pekár’na> pekárna

10 Foneticko-fonologická rovina Vznik souhlásky ř Každé palatalizované r se mění v ř: orś– oř, mor´e- moře. Přehláska a > ě I. Po provedení denasalizace bylo široké otevřené a v pozicích, kde bylo původně nosové e (p’et6 >p’ät ).Duša – dušä- dušě, Jan – Jěne, čáša–čiešě– číše. Vývoj souhlásky g Souhláska g (v psl. ražená) se mění v třenou hrtanovou souhlásku h: noga- noha, togo – toho. Slovní přízvuk původně volný a pohyblivý, v češtině se ustálil a tím přestal být významotvorným prostředkem. Ke stabilizaci došlo před 13. stol.

11 Morfologický systém jmen Deklinace jmenná – kmenový princip, deklinace složená ovlivněná kontrakcí. Užití tzv. genitivu-akuzativu u jmen osob, odsunutí nominativního –ě u ja-kmenových substantiv (obcě > obec’), koncovka –u v lok. sg. o-kmenů, jo-kmenů (v háju, u měšcu), ústup jmenných tvarů v instr. sg. m. a n. u adjektiv přivlastňovacích (s Bohem Abrahamovem, nad domem Davidovem nahrazeno tvarem složeným). Naopak jsou dokládány původní tvary nom. pl. m. u jmen místních (L’utoměr’ici, Dol᾽ane) nebo původní konsonantické tvary lok. pl. s koncovkou –as (Dolás).

12 Morfologický systém sloves Duál, tvary pro vyjadřování minulosti, vydělení 5. slovesné třídy, proměňuje se forma imperativu – od nejstarších dob odpadá koncové –i ve tvaru 2. os. sg., v návaznosti se mění i tvary plurálové a duálové (vedi> veď, veděta>veďta, veděte> veďte). Slovotvorný systém Vysoká produktivita - jména činitelská s příponou –tel’ (stvořitel’, slavitel’, zbavite’), jména konatelská s příponou –ář>ieř (mečieř, hrnčieř), –ník´(masník, čášník), názvy vlastností s příponou –(en)stvie (ustavičenstvie, pravedlivenstvie), deverbativní substantiva a adjektiva, zejména na –nie a –úcí (roztěženie, umořenie, všemohúcí, vševidúcí).

13 Syntax Ustupují archaické prostředky jako např. bezpředložkový lokál (Ploskovicích, Dolás), modalita je vyjadřována dativní vazbou s infinitivem, ale také přejatými modálními slovesy musiti a drbiti.

14 Slovní zásoba Vrstva slov společných se staroslověnštinou (zejména české redakce) V ní jsou jednak slova domácí, která získala náboženský význam nebo byla utvořena od domácího základu (bóh, div, duch, dušě, hospodin, hřiech, milosrdný, modlili sě, modlitva, spas, spásti, spasenie, svatý), jednak slova přejatá z latiny (kmotr, koleda, křest, křstíti, kříž, mše, oltář), z řečtiny (pop, sobota), z němčiny (póst). Samostatná vrstva česká V ní jsou samostatně utvořená slova (kázati, kněz, sbožný), slova přejatá z latiny přímo (anjel, apoštol, kostel, páteř) nebo prostřednictvím němčiny (almužna, fara, žalm, žaltář). Terminologie svázaná s rozvojem feudalismu a se souvisejícími společenskými proměnami obsahuje především přejímky z němčiny (man, lán, hrabie, markrabie, rytieř, rychtář, purkmistr, rynk).

15 Svědectví o češtině přípravného období – bohemika, glosy, přípisky Annales Francorum – 872, vlastní jména: Sventislav, Vitislav, Heriman. Vlastní jména jsou dochována na českých denárech z 10.–11. století (Boleslav, Mysläta, Väceslav, Svätopulk, Plizeň). Nekrologia - Podlažický (obsahuje asi 750 českých osobních jmen z období od 11. století do poloviny 13. století): Dobrek, Črnka, Vavrík, Odolen, Beneš, Kaša, Olga, Milica, Černice. Glosy Pražské (Paterovy, Svatořehořské) a glosy Vídeňské (Jagićovy). Zahrnují překlady české i staroslověnské, dokládají průběh hláskových změn češtiny (např. dosud neprovedenou pračeskou přehlásku ᾽ӓ > ě) a raně staročeská slova (bolne, nelacno, poducha). Ze 13. století pocházejí glosy ve slovníku Mater verborum.

16 Svědectví o češtině přípravného období – bohemika, glosy, přípisky Kosmova Chronica Boemorum – obsahuje řadu českých jmen (Cuřín uvádí počet 300, Šlosar 400) osobních i místních (Stadici, L᾽utomerici, Trebovane, Kazi, Tetka, L᾽ubuša, Prěmysl, Borivoj, Labe, Ríp), ojediněle skloňovaných (de gente Vršovic – gen. pl., accipiunt L᾽utomerice – ak. pl.). Výjimečná jsou jména obecná: luca latine pratumdicitur. Autor latinsky připomíná i česká přísloví či úsloví (např. Quis enim ignorant, quod camisia proprior sit corpori quam tunica - kdo by nevěděl, že je košile tělu bližší než kabát), latinsky uvádí český význam slov (calix … habuit ansas, quod nos vulgo dicimus aures – kalich měl dvě držadla, jak my obecně říkáme ucha), překládá česká antroponyma (Vӓcslav - maior gloria). Další bohemika obecná/apelativní: glava, grdost, nárok, chomútné, bečvár, koželug.

17 Svědectví o češtině přípravného období – bohemika, glosy, přípisky Stylisticky i jazykově vyspělé jsou překlady odstavců v Túlci sv. Bonaventury i první pokusy o překlad žaltáře (vše z konce 13. století). Dvě souvislé věty, které byly na počátku 13. století připsány na zakládací listinu kapituly litoměřické: Pavel dal jest Ploskovcích zem᾽u… Pravopis primitivní Antroponyma „vyšší“, složená: Václav, Boleslav, Ludmila, Dragomira, Vratislav, Bořivoj

18 Textové ukázky Přípisek z počátku 13. století, který je označován za nejstarší česky psanou větu. Text je psán primitivním pravopisem, ukázka je transkribována: Pavel dal jest Ploskovicích zem´u/ Vlach dal jest Dolás zem´u bogu i sv´atému Ščepánu se dvěma dušníkoma, Bogučeja a Sedlatu

19 Textové ukázky Svatý Václave (Nejstarší česká duchovní lyrika, Praha, 1949) 1 Svatý Václave, vévodo České země, kněže náš, pros za ny Boha, svatého Ducha! Kyrieleison! 3 Pomoci my tvé žádámy, smiluj sě nad námi, utěš smutné, otžeň vše zlé, svatý Václave! Kyrieleison! 5 Ty jsi dědic České země, rač pomnieti na své plémě, nedajžzahynúti nám i budúcím, svatý Václave! Kristeeleison!

20 Textové ukázky Ostrovská píseň (Nejstarší česká duchovní lyrika, Praha, 1949) Slovo do světa stvořenie V božství schováno, Jež pro Evino zhřešenie Na svět posláno. Kniha rožmberská (156) Z zlodějstva, již pomiení, jeden póhon. Též právo pohoniti jako z plena. Právo voda. (181) Z očí vynětie, trój pohón. Z jazyka uřezánie trój pohón. (184) Z hlavy, trój pohón. Právo s meči sědati.

21 Textové ukázky Kunhutina modlitba (Havránek, B. – Hrabák, J.: Výbor z české literatury od počátků po dobu Husovu, ČSAV, Praha 1957) 1 Vítaj, král'u všemohúcí, ve všěch miestiech vševidúcí, Všěch kajúcích milující, věčný život dávajúcí; 2 všeho kvietie kráše ktvúcí, všěch světlostí viece stvúcí, svým milým sě zjěvujúcí, jě rozkošně kochajúcí! 3 Vítaj, slavný Stvořitel'u, vítaj, milý Spasitel'u, vítaj, věrný náš přietel'u, všie dobroty davatel'u; 4 vítaj, v núzi těšitel'u, všeho hořě zbavitel'u, vítaj, divný slavitel'u i rozkošný krmitel'u!

22 Děkuji za pozornost


Stáhnout ppt "Česká jazyková situace do konce 13. století, období pračeské UV3 P2 / 18. února 2014 Katedra českého jazyka a literatury FPE ZČU V Plzni PaedDr. Helena."

Podobné prezentace


Reklamy Google