Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Dokumenty SUC 10 encyklik: Lev XIII., encyklika Rerum novarum (1891) Pius XI., encyklika Quadragesimo anno (1931) Jan XXIII., encyklika Mater et Magistra.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Dokumenty SUC 10 encyklik: Lev XIII., encyklika Rerum novarum (1891) Pius XI., encyklika Quadragesimo anno (1931) Jan XXIII., encyklika Mater et Magistra."— Transkript prezentace:

1 Dokumenty SUC 10 encyklik: Lev XIII., encyklika Rerum novarum (1891) Pius XI., encyklika Quadragesimo anno (1931) Jan XXIII., encyklika Mater et Magistra (1961) Jan XXIII., encyklika Pacem in terris (1963) Pavel VI., encyklika Populorum progressio (1967) Pavel VI., apoštolský list Octogesima adveniens (1971) Jan Pavel II., encyklika Laborem exercens (1981) Jan Pavel II., encyklika Sollicitudo rei socialis (1987) Jan Pavel II., encyklika Centesimus annus (1991) Benedikt XVI., encyklika Caritas in veritate (2009) Pastorální konstituce Gaudium et Spes (1965) Apoštolská exhortace Evangelii gaudium (2013)? Kompendium sociální nauky církve (Iustitia et Pax, 2004) Poselství k oslavě Světového dne míru (vždy k 1.1.), Pokoj a Dobro (2000)

2 Stoleté dějiny katolické sociální nauky lze rozdělit do čtyř základních vývojových fází: - První fáze zahrnuje přípravu, vznik a dopad encykliky Lva XIII. Rerum novarum (1891) -Druhá fáze papež Pius XI. a Pius XII., rozvinutí klasických principů SUC Pius XI., encyklika Quadragesimo anno (1931) Pius XI., Encyklika MIT BRENNENDER SORGE ze 14.března 1937 (Proti nacismu a rasismu) PIUS XI., Encyklika DIVINI REDEMPTORIS z 19.března 1937 (Proti bezbožeckému komunismu) Vývojové fáze SUC

3 - Po čtyřiceti letech, papež Pius XI. - odmítá jak socialismus, tak i liberální kapitalismus kolektivismus individualismus - Princip „subsidiarity“(QA 79) - „nelze být zároveň řádným katolíkem a opravdovým socialistou“ (QA 120). Quadragesimo anno (1931)

4 79. Je sice pravda, a dějiny to jasně dokazují, že za změněných poměrů se nyní může provést mnoho věcí jen s pomocí velkých sdružení, i když v dřívějších dobách na tytéž věci stačily i společnosti malé. Přece však v sociální filozofii stále platí důležitá zásada, která se nedá vyvrátit ani změnit: To, co mohou jednotlivci provést z vlastní iniciativy a vlastním přičiněním, to se jim nemá brát z rukou a přenášet na společnost. Stejně tak je proti spravedlnosti, když se převádí na větší a vyšší společenství to, co mohou vykonat a dobře provést společenství menší a nižší. To má totiž pak za následek těžké poškození a rozvrat sociálního řádu. Neboť každý společenský zásah svým působením a svou přirozenou povahou má přinášet pomoc údům těla společnosti, nikdy je však nemá ničit a pohlcovat. Quadragesimo anno (1931) Princip subsidiarity

5 Pius XI., Encyklika MIT BRENNENDER SORGE ze 14. března 1937 (Proti nacismu a rasismu) ”Kdo vyjímá rasu, národ anebo stát z této pozemské hierarchie hodnot a činí je nejvyšší normou všech hodnot, i náboženských, a zbožňuje je modloslužebným kultem, ten převrací a falšuje Bohem stvořený a Bohem stanovený řád“ (158) PIUS XI., Encyklika DIVINI REDEMPTORIS z 19.března 1937 (Proti bezbožeckému komunismu) 3. „Jistě již chápete, že mluvím o hrozivém nebezpečí bezbožného komunismu. Jde mu vlastně o úplný rozvrat společenského řádu a přímo ze základu vyvrací křesťanský způsob života“ (3) Rok 1937

6 F. Nietsche, Vůle k moci „Kouzlo (Zauber), které bojuje na naší straně, Venušino oko, které fascinuje a oslepuje dokonce i naše protivníky, je kouzlo extrému (die Magie des Extrems), svůdnost, jíž působí vše krajní (das Äusserste)."

7 Idea Boha Pokud je z lidské mysli vytěsněn Bůh, nastoupí na jeho místo něco jiného, co je člověkem zbožštěno…. (jsou tomu připisovány atributy božství) - národ, rasa - pokrok, hmota - lidské ego - příroda

8 Politická náboženství Politické koncepce, které se vyznačují nenávistí ke stávajícím pořádkům, mají vizi jiné, nové společnosti, nového člověka, chtějí prosadit svou představu, i násilím… - komunismus - nacismus - jakýkoli jiný totalitarismus

9 G. W. F. HEGEL,Základy filosofie práva „Stát je jakožto skutečnost substanciální vůle, kterou má ve zvláštním sebevědomí povýšeném do své obecnosti, tím, co je o sobě a pro sebe rozumné. Tato substanciální jednota je absolutní nehybný samoúčel, ve kterém svoboda dospívá ke svému nejvyššímu právu, tak jako tento konečný účel má nejvyšší právo vůči jednotlivcům, jejichž nejvyšší povinností je být členy státu.“ „Určení individuální vůle jsou státem dovedena do objektivního jsoucna a dospívají teprve jeho prostřednictvím ke své pravdě a ke svému uskutečnění. Stát je jediná podmínka dosažení zvláštního účelu a blaha.“ „Stát je božská vůle jakožto přítomný, ke skutečné podobě a organizaci světa se rozvíjející duch.“ Stát jako Bůh?

10

11 - Pius XII. žádnou sociální encykliku nevydal, ale zejména ve svých rozhlasových projevech za 2. světové války se významně vyjadřoval k otázkám politické etiky, demokracie a služby míru. - Vánoční poselství Pia XII. z roku 1944 je prvním případem v historii, kdy se hlava katolické církve vyslovila ve prospěch demokracie (jako o nejlepším uspořádání lidské společnosti ) Pius XII. (1939 – 1958)

12 „Krutá zkušenost je [národy] poučila a proto důrazněji se staví na odpor monopolům diktátorské nedělitelné moci a dožadují se vládní soustavy, která by se lépe snášela s občanskou důstojností a svobodou“ „Církev se neobrací ani tak ke vnější kostře a výstavbě – které záleží na vlastních přáních každého národa – nýbrž k člověku jako takovému, který není pouze předmět a trpný prvek společenského života, nýbrž je naopak a musí být a zůstat jeho podmětem, základem a cílem“ „Lid a beztvaré množství, nebo jak se říká, masa, jsou dva rozdílné pojmy“ „masa – (…) – je úhlavní nepřítel pravé demokracie a jejího ideálu svobody a rovnosti (…) Svoboda, která je mravní povinností osoby, semmění v tyranský požadavek svobodného vybití lidských pudů a chtíčů na úkor ostatních lidí. Rovnost se zvrhá v mechanické usměrnění a jednobarevnou jednotvárnost…“ Vánoční poselství rozhlasem k národům celého světa ( )

13 Třetí fáze -"koncilová" - konstituce Gaudium et spes (1965) Jan XXIII., encyklika Mater et Magistra (1961) Jan XXIII., encyklika Pacem in terris (1963) Pavel VI., encyklika Populorum progressio (1967) Pavel VI., apoštolský list Octogesima adveniens (1971) -Čtvrtá fáze sociální učení Jana Pavla II. Jan Pavel II., encyklika Laborem exercens (1981) Jan Pavel II., encyklika Sollicitudo rei socialis (1987) Jan Pavel II., encyklika Centesimus annus (1991) Kompendium sociální nauky církve (Compendium of the Social Doctrine of the Church - Iustitia et Pax, 2004) -Pátá fáze? Benedikt XVI., encyklika Caritas in veritate (2009) Vývojové fáze SUC

14 encyklika Mater et magistra (1961) I. ČÁST NAUKA ENCYKLIKY RERUM NOVARUM A JEJÍ ROZVINUTÍ V UČENÍ PIA XI. A PIA XII. II. ČÁST VYSVĚTLENÍ A ROZVEDENÍ NAUKY RERUM NOVARUM III. ČÁST NOVÉ STRÁNKY SOCIÁLNÍ OTÁZKY IV. ČÁST NOVÉ USPOŘÁDÁNÍ SPOLEČENSKÉHO ŽIVOTA V PRAVDĚ, SPRAVEDLNOSTI A LÁSCE Jan XXIII. (1958 – 1963)

15 219. Nejvyšší zásadou této nauky je tvrzení, že jednotliví lidé jsou základem, účinnou příčinou a cílem každého společenského zřízení; lidé od přírody obdaření společenskou povahou a zároveň povolaní k vyššímu řádu, který přirozenost přesahuje a pozvedá Tento nejvyšší princip je nosný a chrání nedotknutelnou důstojnost lidské osoby. Na jeho základě vybudovala církev, především v posledních sto letech, za spolupráce učenců z řad kněží i laiků, svou rozsáhlou sociální nauku. Podle ní mají být uspořádány lidské vztahy ve shodě s všeobecnými zásadami vyplývajícími z konkrétních okolností a zvláštní povahy každé doby. Tyto normy křesťanské sociální nauky mohou tudíž být přijaty všemi lidmi. Mater et magistra (1961) Personální princip

16 encyklika Pacem in terris (1963) Úvod I. ČÁST - ŘÁD VZTAHů MEZI LIDMI II. ČÁST - VZTAHY MEZI LIDMI A VEŘEJNOU MOCÍ UVNITŘ POLITICKÉHO SPOLEČENSTVÍ III. ČÁST - VZTAHY MEZI STÁTY IV. ČÁST - VZTAHY MEZI JEDNOTLIVÝMI POLITICKÝMI SPOLEČENSTVÍMI A SPOLEČENSTVÍM NÁRODů V. ČÁST - NAPOMENUTÍ A VÝZVY K VĚŘÍCÍM Jan XXIII. (1958 – 1963)

17 Deklarace II. Vatikánského koncilu „Tento vatikánský sněm prohlašuje, že lidská osoba má právo na náboženskou svobodu. Tato svoboda záleží v tom, že všichni lidé musí být prosti nátlaku jak ze strany jednotlivců, tak ze strany společenských skupin a jakékoli lidské moci, takže nikdo nesmí být donucován jednat v oblasti náboženství proti svému svědomí...“(čl. 2) Dignitatis humanae (1965)

18 Kapitola 3 HOSPODÁŘSKO-SPOLEČENSKÝ ŽIVOT 63 Některé stránky hospodářského života.... –Oddíl 1 Hospodářský rozvoj 64 Hospodářský rozvoj ve službě člověku Hospodářský rozvoj pod kontrolou člověka Odstranit obrovské hospodářsko-společenské rozdíly.... –Oddíl 2 Některé zásady týkající se celého hospodářsko-společenského života 67 Práce, její podmínky a volný čas Spoluúčast na podnikání a na celkovém hospodářském uspořádání; pracovní spory Pozemská dobra jsou určena všem lidem Investice a měna Nabývání vlastnictví a soukromé držby statků; velké pozemkové majetky Hospodářsko-společenská činnost a Kristovo království.... Gaudium et spes (1965)

19 Kapitola 4 ŽIVOT POLITICKÉHO SPOLEČENSTVÍ 73 Dnešní veřejný život Povaha a cíl politického společenství Spolupráce všech občanů ve veřejném životě Politické společenství a církev.... Kapitola 5 MÍR A SPOLEČENSTVÍ NÁRODŮ 77 Úvod Povaha míru.... –Oddíl 1 Vyloučení války 79 Zmenšit nelidskost války Totální válka Závody ve zbrojení Naprostý zákaz války a mezinárodní akce k jejímu zamezení.... –Oddíl 2 Budování mezinárodního společenství 83 Příčiny rozporů a jak je odstranit Společenství národů a mezinárodní instituce Mezinárodní spolupráce na hospodářském poli Některé užitečné pokyny Mezinárodní spolupráce, pokud jde o růst obyvatelstva Úkol křesťanů při poskytování pomoci Účinná přítomnost církve v mezinárodním společenství Účast křesťanů v mezinárodních organizacích.... Gaudium et spes (1965)

20 1. Radost a naděje, smutek a úzkost lidí naší doby, zvláště chudých a všech, kteří nějak trpí, je i radostí a nadějí, smutkem a úzkostí Kristových učedníků, a není nic opravdu lidského, co by nenašlo v jejich srdci odezvu. 36. (…) Rozumíme-li autonomií pozemských skutečností to, že stvořené věci a společenské útvary mají vlastní zákony a hodnoty, které má člověk postupně poznávat, používat jich a pořádat je, pak je taková autonomie požadavek naprosto oprávněný; nejenže to vyžadují dnešní lidé, je to i shodné s vůlí Stvořitele. Gaudium et spes (1965)

21 encyklika Populorum progressio (1967) zasluhuje, aby byla pokládána za „Rerum novarum naší doby“, protože osvětluje cestu sjednocujícího se lidstva. (CiV8) Sociální otázka má dnes světové rozměry I. část – Za všestranný rozvoj člověka II. část – Za solidární rozvoj lidstva 1. POMOC SLABÝM 2. SPRAVEDLNOST V OBCHODNÍCH VZTAZÍCH 3. LÁSKA KE VŠEM Rozvoj je nové jméno pro mír Závěrečná výzva Pavel VI. (1963 – 1978)

22 apoštolský list Octogesima adveniens (1971) Úvod I. Nové sociální problémy Urbanizace... Mládež Místo ženy Pracující Oběti změn Diskriminace... Pavel VI. (1963 – 1978) II. Základní nároky a myšlenkové proudy... Politická společnost Ideologie a lidská svoboda... Přitažlivost socialistických proudů Historický vývoj marxismu Liberální ideologie Renesance utopií... Dvojznačnost pokroku III. Křesťané před novými problémy IV. Výzva k činnosti

23 encyklika Laborem exercens (1981) I. kapitola – Úvod II. kapitola – Práce a člověk III. kapitola – Konflikt práce a kapitálu v přítomném úseku dějin IV kapitola – Práva pracujících Jan Pavel II. (1978 – 2005)

24 encyklika Sollicitudo rei socialis (1987) I. kapitola – Úvod II. kapitola – Co je v encyklice Populorum progressio nového III. kapitola – Obraz dnešního světa IV. kapitola – Opravdový lidský rozvoj V. kapitola – Rozbor moderních problémů ve světle teologie VI. kapitola – Některá zvláštní upozornění VII. Kapitola – Závěr Jan Pavel II. (1978 – 2005)

25 encyklika Centesimus annus (1991) I. kapitola – Podstatné rysy encykliky Rerum novarum II. kapitola – Na cestě k "novým věcem" dneška III. kapitola – Rok 1989 IV. kapitola – Soukromé vlastnictví a univerzální určení statků V. kapitola – Stát a kultura VI. kapitola – Člověk je cesta církve Jan Pavel II. (1978 – 2005)

26 13. Ponoříme-li se nyní hlouběji do započatých úvah a zahrneme-li do nich i to, co bylo řečeno v našich encyklikách Laborem exercens a Sollicitudo rei socialis, musíme dodat, že základní omyl socialismu je antropologické povahy. Socialismus považuje jednotlivce jen za nástroj a molekulu společenského organismu, takže jeho blaho je plně podřízeno fungování hospodářsko-společenského mechanismu; zároveň panuje názor, že právě tohoto blaha lze dosáhnout nezávisle na svobodném rozhodování jednotlivce a zcela bez jeho osobní a přímé odpovědnosti za dobro a zlo. Člověk je tak redukován na komplex společenských vztahů, ztrácí se pojem osoby jako samostatného subjektu morálního rozhodování, který právě tím vytváří společenský řád. Tento pomýlený pohled na osobu má za následek popírání práva na prostor pro uplatňování svobody a rovněž odmítání soukromého vlastnictví. Centesimus annus (1991)

27 42. Vraťme se však k výchozí otázce: lze například říci, že po ztroskotání komunismu je kapitalismus vítězným společenským systémem a že je cílem úsilí zemí, které se snaží nově vybudovat své hospodářství a svou společnost? Je snad modelem, který má být nabídkou zemím třetího světa, hledajícím cestu skutečného hospodářského a společenského pokroku? Odpověď je přirozeně složitá. Označuje-li se za "kapitalismus" hospodářský systém, který uznává základní a kladnou úlohu podniku, trhu, soukromého vlastnictví a z něho plynoucí odpovědnosti za výrobní prostředky a úlohu svobodných tvůrčích sil člověka v oblasti hospodářství, bude odpověď jistě kladná. Možná by bylo vhodnější hovořit o "podnikatelském hospodářství" nebo "tržním hospodářství" nebo prostě o "svobodném hospodářství". Chápe-li se však pod pojmem "kapitalismus" systém, v němž není hospodářská svoboda vázána pevným právním řádem, který ji dává do služeb plné lidské svobody a který ji považuje za zvláštní dimenzi této svobody s jejím etickým a náboženským těžištěm, pak je odpověď rozhodně záporná. Centesimus annus (1991)

28 Katolická revoluce lidských práv Podle historika Sira Michaela Howarda z Oxfordu byly ve 20. století byly jen dvě skutečně velké revoluce -Leninova bolševická v roce 1917 a právě katolická, kdy došlo k „transformaci římsko-katolické církve z bašty ancien régime na předního světového obhájce lidských práv“ - DEMOKRACIE (Pius XII.) - LIDSKÁ PRÁVA (Jan XXIII.) - TRŽNÍ HOSPODÁŘSTVÍ (Jan Pavel II.)


Stáhnout ppt "Dokumenty SUC 10 encyklik: Lev XIII., encyklika Rerum novarum (1891) Pius XI., encyklika Quadragesimo anno (1931) Jan XXIII., encyklika Mater et Magistra."

Podobné prezentace


Reklamy Google