Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Aplikace zákona 194/2010 Sb. Zpracoval: JUDr. Daniela Kovalčíková 13. května 2011, Praha.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Aplikace zákona 194/2010 Sb. Zpracoval: JUDr. Daniela Kovalčíková 13. května 2011, Praha."— Transkript prezentace:

1 Aplikace zákona 194/2010 Sb. Zpracoval: JUDr. Daniela Kovalčíková 13. května 2011, Praha

2 Dopravní plánování  Zákon zavádí do právního řádu nový institut dopravního plánování, konkrétně plán obslužnosti území.  Zakotvení institutu dopravního plánování do právního řádu zvýrazňuje význam dopravní obslužnosti a jejího zajišťování.  Plán má být nástrojem pro hospodárné zajišťování dopravní obslužnosti a vzájemnou spolupráci státu, krajů a obcí při této činnosti.

3 Plánem se sleduje naplnění dvou základních cílů  hospodárnost a  vzájemná spolupráce. Povinnost pořídit plán má  kraj  Ministerstvo dopravy.

4 Kraj pořizuje plán v samostatné působnosti. Povinnost zveřejnit plán  plán musí být zveřejněn způsobem umožňující dálkový přístup. Předpokládá se zveřejnění informací prostřednictvím internetové prezentace zpracovatele plánu. Plánovací období  nejméně 5 let První plán dopravní obslužnosti  do Základ pro tvorbu plánu  veřejná drážní osobní doprava

5 Plán musí zpřístupnit dopravcům, veřejnosti a všem objednatelům veřejné dopravy minimálně tyto informace:  popis veřejných služeb plánované dopravní obslužnosti daného území minimálně na 5 let,  údaje kolik finančních prostředků stát nebo kraj v daném území vynaloží na plánovanou dopravní obslužnost  jak budou uzavírány v daném území s dopravci smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících, zda nabídkovým řízením nebo přímým uzavřením smluv, a to z pohledu časového, i z pohledu ekonomického  harmonogram integrace veřejných služeb a způsob integrace, bude-li se kraj nebo MD podílet na integrovaných veřejných službách.

6 Plán obslužnosti státu  musí být v souladu s dohodou Ministerstva dopravy a Ministerstva financí o finančních prostředcích pro zajištění dopravní obslužnosti státu ze státního rozpočtu. Dohodu uzavírá MD s MF na základě § 4 odst. 2 zákona. Bez této dohody nelze plán sestavit. Plán obslužnosti kraje  musí zohlednit ustanovení § 178 odst. 5 zákona č. 561/2004 Sb., - školský zákon, podle kterého je kraj povinen zajistit dopravu pro žáky do spádové školy a ze spádové školy, pokud vzdálenost spádové školy od místa trvalého pobytu žáka přesáhne 4 km.

7 Aplikační otázky:  Je plán a jeho obsah pro rozhodování státu a krajů závazným podkladem, který musí být dodržen?  Musí dokumentace nabídkového řízení podle § 10 odst. 3 zákona vycházet z plánu a být s nim v souladu?  Jak bude postupováno při nezpracování plánu?  Je možnost schválený plán změnit?  Je předmětem dohledu Úřadu pro hospodářskou soutěž i dohled nad dodržením plánu při procesu uzavírání smluv?

8 Zákon nedává odpověď na tyto otázky. Zákon nestanovuje:  závaznost plánu a jeho obsahu pro rozhodování státu a krajů ve věcech zajištění dopravní obslužnosti a uzavírání smluv o veřejných službách v přepravě cestujících,  sankce pro případ nezpracování a neschválení plánu dopravní obslužnosti ani sankce pro případ porušení plánu dopravní obslužnosti při rozhodování státu a krajů o dopravní obslužnosti  neřeší možnosti změny plánu, postupy při změnách plánu a závaznost těchto změn plánu  nečiní plán předmětem dohledu.

9  Podle mého právního názoru by měl být plán závazný, jeho změny by měly být řádně schválené a při zpracování nabídkového řízení by se mělo z plánu vycházet. Jinak by celý institut dopravního plánování postrádal smysl a byl pouze deklaratorním ustanovením.  Vzhledem k tomu, že nejsou stanoveny žádné sankce za jeho nezpracování ani za jeho nedodržení a není předmětem dohledu, mohou se v praxi vyskytnout i zcela opačné právní názory na institut dopravního plánování.

10 Integrované veřejné služby Integrované veřejné služby jsou podle nařízení (ES) č. 1370/2007 vzájemně propojené dopravní služby ve vymezené územní oblasti, které mají  jednotnou informační službu,  jednotný systém jízdného a  jednotný jízdní řád. Všechny tyto znaky musí být naplněny kumulativně. Znak jednotné informační služby je naplněn, pokud je zajištěno poskytování informací o jednotném jízdním řádu a tarifu na jednom místě.

11 Aplikační problémy:  Existence právní úpravy „integrované dopravy“, která se ne zcela překrývá s právní úpravou integrovaných veřejných služeb.  Integrovaná doprava je upravená v zákonu č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, a ve vyhlášce č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu.  V praxi může nastat právní problém, kdy se jedná o integrovanou dopravu a kdy o integrované služby a jaký je vztah mezi těmito instituty.

12  Podle zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě se integrovanou dopravou rozumí  „zajišťování dopravní obslužnosti území veřejnou osobní dopravou jednotlivými dopravci v silniční dopravě společně nebo dopravci v silniční dopravě společně s dopravci v jiném druhu dopravy nebo jedním dopravcem provozujícím více druhů dopravy, pokud se dopravci podílejí na plnění přepravní smlouvy podle smluvních přepravních a tarifních podmínek“.  V definici integrované dopravy podle zákona o silniční dopravě je navíc oproti integrovaným veřejným službám podle nařízení (ES) č. 1370/2007 uveden jako pojmový znak integrované dopravy, jedna přepravní smlouva, na jejímž plnění se dopravci podílejí. Naopak zde schází jeden pojmový znak integrovaných služeb podle nařízení (ES) č. 1370/2007, kterým je jednotná informační služba.

13  Podle § 46 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, pokud se dopravní obslužnost uskutečňuje v rámci integrované dopravy definované v zákonu o silniční dopravě, musí být na základě smlouvy mezi všemi zúčastněnými dopravci vydávány jednotné jízdní doklady platné pro všechny zúčastněné dopravce nebo musí být navzájem uznávány jízdní doklady jednotlivých dopravců. Z uvedeného ustanovení přepravního řádu plyne, že není potřeba mít jednotné jízdní doklady pokud se dopravci dohodnou na vzájemném uznávání svých jízdních dokladů.  Integrovaná doprava, která nemá jednotnou informační službu není integrovanou veřejnou službou podle nařízení (ES) č. 1370/2007. Integrovaná veřejná služba naopak, nemusí být zajišťována plněním jedné přepravní smlouvy a proto nenaplňuje znaky integrované dopravy.

14  Při zajišťování dopravní obslužnosti integrovanými službami musí proto být rozlišováno mezi integrovanou dopravou podle výše cit. předpisů a integrovanými veřejnými službami podle nařízení (ES) č. 1370/2007 a zákona. Obě kategorie integrace lze propojit pouze za předpokladu naplnění všech pojmových znaků stanovených pro obě kategorie integrace.

15 Organizátor integrovaných veřejných služeb  Organizátor je právnickou osobou, kterou může založit kraj nebo obec a to i společně. Organizátora nemůže založit stát.  Organizátor je právnickou osobou, která neprovozuje veřejnou drážní osobní dopravu nebo veřejnou linkovou dopravu.  Majetkovou účast v této právnické osobě může mít pouze kraj nebo obec. Majetkovou účast v organizátorovi mohou mít společně kraj a obec i když to výslovně ze zákona nevyplývá.  Majetková účast kraje nebo obce musí být v organizátorovi 100%, popřípadě se musí jednat o 100% účast kraje a obce dohromady.  Předmětem činnosti organizátora je plnění úkolů při zřizování a organizování integrovaných veřejných služeb.

16  Organizátor při plnění úkolů v oblasti integrovaných veřejných služeb tak, jak je vymezuje nařízení (ES) č. 1370/2007 a zákon, vystupuje podle zákona svým jménem a na vlastní odpovědnost.  Organizátor může být vedle zřizování a organizování integrovaných veřejných služeb pověřen krajem nebo obcí k uzavírání smluv o veřejných službách. Při zajišťování této činnosti vystupuje organizátor vždy jménem kraje nebo obce a na odpovědnost kraje nebo obce.

17 Aplikační problémy:  Organizátor tak má podle zákona dvě zákonem vymezené působnosti a to působnost, která spočívá v zřizování a organizaci integrovaných veřejných služeb a působnost, která spočívá v uzavírání smluv o veřejných službách.  První z působností organizátora zajišťuje organizátor svým jménem a na vlastní odpovědnost a druhou z působností organizátora zajišťuje organizátor na základě plné moci jménem kraje nebo obce a na jejich odpovědnost.

18  Vedle takto zákonem vymezené působnosti organizátora může kraj využít ustanovení § 14 odst. 3 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení) nebo může obec využít ustanovení § 35a odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení). Tato ustanovení výslovně zakotvují, že kraj nebo obec mohou pro výkon samostatné působnosti zakládat a zřizovat právnické osoby a organizační složky kraje nebo obce, pokud zákon nestanoví jinak.  Obdobnou možnost mají městské části Prahy podle § 18 odst. 1 písm. b) zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze.

19 Elektronický systém plateb cestujících  Ustanovení zákona je nejasné a otevírá řadu otázek. Pro usnadnění výkladu tohoto strohého ustanovení musíme vycházet z vysvětlení pojmu „systém plateb a odbavení cestujících“.  S pojem odbavení cestujícího pracuje letecká doprava a železniční doprava. V silniční dopravě právní předpisy s tímto pojmem nepracují.  Pojmem odbavení cestujícího se v právu rozumí všechny činnosti, které předcházejí a vedou k uzavření smlouvy o přepravě osob.

20 Pod pojem odbavení cestujícího lze zahrnout  činnosti spojené se zakoupením jízdenky,  činnosti spojené s uzavřením smlouvy o přepravě osob  aktivní kontrolu jízdenky. Odpovědnost za propojitelnosti  objednatel veřejných služeb Termín pro zajištění propojitelnosti nových systémů  červenec Technické parametry systému  nařízení č. 295/2010 Sb., o stanovení požadavků a postupů pro zajištění propojitelnosti elektronických systémů plateb a odbavení cestujících.

21 Aplikační problém:  Zákon se nezabývá právními vztahy, které při využití elektronického systému plateb a odbavení cestujícího vzniknou. Zákon rovněž neřeší vztahy mezi výrobcem elektronického systému plateb a odbavení cestujících, vlastníkem tohoto systému, jeho provozovatelem a uživatelem systému.  Problém aplikace ustanovení zákona spočívá v určení osoby, které zákon stanovuje povinnost zajistit splnění technických požadavků na propojitelnost elektronického systému plateb a odbavení cestujících. Tato povinnost je uložena státu, kraji nebo obci, kteří zajišťují dopravní obslužnost. Povinnost nemá dopravce.  Zákon vychází z předpokladu, že objednatel je provozovatelem uvedeného systému nebo pověří jiný subjekt, který jeho jménem a na jeho odpovědnost bude elektronický systém plateb a odbavení cestujících provozovat.

22  Platba jízdenky a proces odbavení cestujícího je vztahem mezi cestujícím a dopravcem směřující k uzavření přepravní smlouvy. Objednatel dopravy neuzavírá přepravní smlouvu s cestujícím, ale uzavírá smlouvu s dopravcem na zajištění veřejných služeb v přepravě cestujících ve prospěch cestujícího.  Ustanovení lze proto využít, pokud objednatel, který je provozovatelem elektronického systému plateb a odbavení cestujících užití systému vyžaduje od dopravce, se kterým má uzavřenou smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících a systém poskytne na základě smlouvy dopravci, který jej pro odbavení cestujících používá.  Pokud elektronický systém plateb a odbavení cestujících vlastní a provozuje dopravce na základě svého rozhodnutí, nemusí systém splňovat technické podmínky propojitelnosti. V tomto případě, však nelze uplatňovat u objednatele úhradu nákladů, které se zavedením a provozováním systému dopravci vznikly.

23  Povinnost zajistit technickou propojitelnost elektronického systému plateb a odbavení cestujících, je právně nevymahatelná.  Zákon nestanovil povinnost žádné autoritě ověřit shodu objednatelem provozovaného elektronického systému plateb a odbavení cestujících s technickými požadavky stanovenými právními předpisy pro elektronický systém.  Zákon rovněž nestanovuje žádnou sankci při nesplnění povinnosti zajištění propojitelnosti elektronického systému.

24 Mimořádná situace  Za mimořádnou situaci se považuje situace, ve které došlo k přerušení poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících nebo takovéto přerušení bezprostředně hrozí. Služby nebo jejich část nejsou dopravcem fakticky poskytovány i když podle smlouvy měly být poskytovány nebo kdy bezprostředně hrozí, že veřejné služby nebo jejich část nebudou dopravcem, který je poskytuje, poskytovány.  Mimořádná situace není vymezená rozsahem přerušených služeb. Mimořádná situace nastane vždy, když dojde k přerušení byť i nepatrného rozsahu veřejných služeb v přepravě cestujících ve vtahu k rozsahu veřejných služeb poskytovaných na základě smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících dopravcem.

25  Vznik mimořádné situace není podmíněn žádným důvodem. Může se tak jednat o důvod objektivní, který nastal bez zavinění dopravce nebo objednatele veřejných služeb v přepravě cestujících, ale rovněž o důvod, který zavinil buď dopravce nebo objednatel. Důvodem k přerušení služeb tak může kupříkladu být důvod, že se strany nedohodly na výši kompenzace, ale také důvod nehody, pro kterou dopravce nemůže pokračovat v poskytování veřejných služeb a je v zájmu zajištění dopravní obslužnosti obstarat náhradní dopravu jiným dopravcem.  Pro vznik mimořádné situace je důležité, že veřejné služby v přepravě cestujících, které jsou přerušeny nebo hrozí jejich přerušení jsou poskytovány dopravcem na základě uzavřené smlouvy.  V případě, kdy dojde k přerušení veřejných služeb nebo takovéto přerušení bezprostředně hrozí, může objednatel postupovat třemi způsoby. Objednatel má pouze možnost použít některý ze tří možných postupů a ne povinnost.

26 Jedná se o tyto možné postupy objednatele při řešení mimořádné situace:  Objednatel zabezpečí přerušené nebo ohrožené veřejné služby postupem přímého zadání dopravci, který tyto služby v rozsahu jakém byly přerušeny, nebo ohroženy zajistí. Objednatel může uzavřít smlouvu přímým zadáním s dopravcem, který je způsobilý přerušené nebo ohrožené služby zajistit, tj. musí se jednat o dopravce, který je provozovatelem dopravy podle zákona o dráhách nebo zákona o silniční dopravě. Není vyloučeno uzavření smlouvy se stejným dopravcem, který poskytování služeb přerušil nebo ohrozil. Přerušení nebo ohrožení veřejných služeb v přepravě cestujících nesmí být objednatelem využito jako důvod pro uzavření smlouvy přímým zadáním s dopravcem na veřejné služby jiného rozsahu než byly služby, které byly přerušeny nebo ohroženy. Služby stejného rozsahu však mohou být zajištěny i jiným druhem dopravy, než byly zajišťovány přerušené nebo ohrožené služby. Smlouva o veřejných službách musí být uzavřena maximálně na dva roky a nesmí být prodloužená.

27  Objednatel může zabezpečit přerušené nebo ohrožené veřejné služby s dopravcem, se kterým má uzavřenou smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících. Objednatel uzavře dodatek ke smlouvě, kterým zabezpečí, aby dopravce rozšířil své veřejné služby a zajistil veřejné služby, které byly přerušeny nebo ohroženy. I v tomto případě platí, že se dodatkem budou zabezpečovat veřejné služby stejného rozsahu, a že dopravce je k uzavření dodatku na tyto služby oprávněn. Smlouva o veřejných službách v přepravě cestujících musí být uzavřena maximálně na dva roky a nesmí být prodloužená. Uzavření dodatku ke smlouvě, kterým se zabezpečují přerušené nebo ohrožené veřejné služby nelze zaměňovat s uzavřením dodatku ke stávající smlouvě o veřejných službách v přepravě cestujících na tzv. dodatečné veřejné služby, které upravuje § 16 zákona.

28  Objednatel může nastalou situaci řešit rozhodnutím o uložení závazku veřejné služby dopravci za přerušené nebo ohrožené veřejné služby. Rozhodnutím lze uložit závazek veřejné služby dopravci, který je provozovatelem dopravy podle zákona o dráhách nebo zákona o silniční dopravě. Rozhodnutím lze uložit závazek veřejných služeb i dopravci, který veřejné služby přerušil nebo ohrozil jejich poskytování. Povinnost uložená dopravci rozhodnutím nesmí překročit dva roky a nesmí být prodloužená. I v tomto případě platí, že lze dopravci uložit závazek veřejné služby pouze v rozsahu, v jakém byly veřejné služby v přepravě cestujících přerušené nebo ohrožené. Objednatel zahájí správní řízení o uložení závazku veřejné služby dopravci z moci úřední.

29  V této souvislosti je nutno upozornit na jiný právní institut, kterým se také řeší přerušení veřejných služeb v přepravě cestujících a to institut tzv. „náhradní autobusové dopravy“. Uvedený institut upravuje zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách, a v návaznosti na uvedený zákon o dráhách i zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů.  Přerušení veřejných služeb v přepravě cestujících lze řešit náhradní autobusovou dopravou výlučně v drážní dopravě, tj. v případě přerušení veřejných služeb v přepravě cestujících veřejnou drážní osobní dopravou. Nelze jej využít při přerušení veřejných služeb silničního dopravce v silniční dopravě.  Mimořádná situace je řešena objednatelem těchto služeb, pokud objednatel uzná za vhodné mimořádnou situaci řešit. Přerušení veřejných služeb v přepravě cestujících drážní dopravou je ze zákona o dráhách a zákona o silniční dopravě řešeno drážním dopravcem, který služby zajišťuje. Dopravce je povinen tuto mimořádnou situaci řešit.  Oba druhy přerušení veřejných služeb se ve veřejných službách v přepravě cestujících veřejnou drážní osobní dopravou do určité míry překrývají. Následky přerušení veřejných služeb jsou řešeny různým způsobem a podle jiných právních předpisů.

30 Dofinancování veřejné dopravy  Zajištění dopravní obslužnosti v rozsahu potřebném pro udržitelný rozvoj regionu je ekonomicky náročné.  I když je financování dopravní obslužnosti krajů a obcí v samostatné působnosti, může nastat změnou právního prostředí nebo nepředvídatelnými mimořádnými okolnostmi situace, kdy kraj nebo obec objektivně nemůže ekonomicky zajistit úhradu kompenzace v rozsahu stanoveném ve smlouvách o veřejných službách v přepravě cestujících, které se uzavírají na dobu určitou, tj. na dobu 10 až 15 let, a kdy nelze zcela spravedlivě požadovat, aby úhradu sjednané kompenzace nesly výlučně rozpočty samospráv.

31  Zákon na tuto situaci pamatuje a stanovuje pravidlo pro „dofinancování“ dopravní obslužnosti krajů a obcí ze státního rozpočtu, které umožňuje státu reagovat na významný propad rozsahu dopravní obslužnosti, který by negativně ovlivnil udržitelný rozvoj regionu.  Pravidlo pro dofinancování je postaveno na mechanismu pravidelného hodnocení finančního zajištění dopravní obslužnosti ze strany Ministerstva dopravy, které tímto zajišťuje dohled nad dopravní obslužnosti z hlediska jejího ekonomického zajištění.  Zákonem není stanovená povinnost rozhodnout o poskytnutí účelově vázané dotace ze státního rozpočtu, protože vždy musí být zohledněna ekonomická možnost státního rozpočtu.

32  Ministerstvo dopravy má ze zákona povinnost každý rok při přípravě státního rozpočtu na následující rozpočtový rok posoudit ekonomické zajištění dopravní obslužnosti podle uzavřených smluv o veřejných službách v přepravě cestujících s dopravci na tento rozpočtový rok.  K objektivnímu posouzení MD jsou nutné údaje o sjednaném rozsahu dopravní obslužnosti a rozsahu kompenzace, které mají k dispozici objednatelé dopravní obslužnosti (kraj nebo obec). Na žádost Ministerstva dopravy kraje a obce poskytují ministerstvu potřebné údaje pro zhodnocení stavu ekonomického zajištění rozsahu dopravní obslužnosti regionu.

33  Pokud kraj nebo obec nemá finanční prostředky na zajištění dopravní obslužnosti podle uzavřených smluv o veřejných službách v přepravě cestujících, může požádat Ministerstvo financí o poskytnutí účelové dotace určené na dofinancování dopravní obslužnosti. Žádost může kraj nebo obec podat, pokud jsou splněny zákonem požadované podmínky pro projednání žádosti. Těmito podmínkami jsou:  kraj nebo obec má s dopravcem uzavřenou smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících na zajištění dopravní obslužnosti,  na straně dopravce, se kterým kraj nebo obec uzavřel smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících vzrostly náklady,  důvodem nárůstu nákladů na straně dopravce je změna právního předpisu nebo nepředvídatelná mimořádná okolnost,

34  nárůst nákladů není pokryt ve smlouvě o veřejných službách v přepravě cestujících sjednaným rozsahem kompenzace a  dopravce je nucen snížit rozsah dopravní obslužnosti o více než 10% při zachování sjednaného rozsahu kompenzace.  Jsou-li splněny kumulativně všechny uvedené podmínky, může Ministerstvo financí rozhodnout o dofinancování dopravní obslužnosti území a zachovat tím sjednaný rozsah dopravní obslužnosti.

35 Aplikační problémy:  V praxi může nastat výkladový problém, zda lze ustanovení aplikovat po účinnosti zákona i na smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících, které byly uzavřeny před účinností zákona.  Podle ustanovení § 35 odst. 1 zákona práva a povinnosti ze závazku uzavřeného podle dosavadních přepisů zůstávají zachovány v rozsahu stanoveném přímo použitelným předpisem Evropských společenství a řídí se dosavadními právními předpisy.  Přikláním se k názoru, že lze ustanovení aplikovat i na smlouvy uzavřené před účinností zákona. Tomuto názoru svědčí dikce zákona „ hrozí snížení rozsahu dopravní obslužnosti objednatele podle uzavřených smluv o veřejných službách...". Zákon nerozlišuje jakých smluv, zda smluv uzavřených podle nového zákona nebo smluv uzavřených před účinností zákona. Klíčem k použití ustanovení není kdy byla smlouva o veřejných službách v přepravě cestujících uzavřená, ale zda po účinnosti zákona nastala pro použití postupu skutečnost předvídaná zákonem.

36 Aplikace zákona 194/2010 Sb. Děkuji za pozornost Zpracoval: JUDr. Daniela Kovalčíková 13. května 2011, Praha


Stáhnout ppt "Aplikace zákona 194/2010 Sb. Zpracoval: JUDr. Daniela Kovalčíková 13. května 2011, Praha."

Podobné prezentace


Reklamy Google