Aplikace zákona 194/2010 Sb. Zpracoval: JUDr. Daniela Kovalčíková

Prezentace na téma: "Aplikace zákona 194/2010 Sb. Zpracoval: JUDr. Daniela Kovalčíková"— Transkript prezentace:

1 Aplikace zákona 194/2010 Sb. Zpracoval: JUDr. Daniela Kovalčíková
13. května 2011, Praha

2 Dopravní plánování Zákon zavádí do právního řádu nový institut dopravního plánování, konkrétně plán obslužnosti území. Zakotvení institutu dopravního plánování do právního řádu zvýrazňuje význam dopravní obslužnosti a jejího zajišťování. Plán má být nástrojem pro hospodárné zajišťování dopravní obslužnosti a vzájemnou spolupráci státu, krajů a obcí při této činnosti.

3 Plánem se sleduje naplnění dvou základních cílů
hospodárnost a vzájemná spolupráce. Povinnost pořídit plán má kraj Ministerstvo dopravy.

4 Kraj pořizuje plán v samostatné působnosti.
Povinnost zveřejnit plán plán musí být zveřejněn způsobem umožňující dálkový přístup. Předpokládá se zveřejnění informací prostřednictvím internetové prezentace zpracovatele plánu. Plánovací období nejméně 5 let První plán dopravní obslužnosti do Základ pro tvorbu plánu veřejná drážní osobní doprava

5 Plán musí zpřístupnit dopravcům, veřejnosti a všem objednatelům veřejné dopravy minimálně tyto informace: popis veřejných služeb plánované dopravní obslužnosti daného území minimálně na 5 let, údaje kolik finančních prostředků stát nebo kraj v daném území vynaloží na plánovanou dopravní obslužnost jak budou uzavírány v daném území s dopravci smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících, zda nabídkovým řízením nebo přímým uzavřením smluv, a to z pohledu časového, i z pohledu ekonomického harmonogram integrace veřejných služeb a způsob integrace, bude-li se kraj nebo MD podílet na integrovaných veřejných službách.

6 Plán obslužnosti státu
musí být v souladu s dohodou Ministerstva dopravy a Ministerstva financí o finančních prostředcích pro zajištění dopravní obslužnosti státu ze státního rozpočtu. Dohodu uzavírá MD s MF na základě § 4 odst. 2 zákona. Bez této dohody nelze plán sestavit. Plán obslužnosti kraje musí zohlednit ustanovení § 178 odst. 5 zákona č. 561/2004 Sb., - školský zákon, podle kterého je kraj povinen zajistit dopravu pro žáky do spádové školy a ze spádové školy, pokud vzdálenost spádové školy od místa trvalého pobytu žáka přesáhne 4 km.

7 Aplikační otázky: Je plán a jeho obsah pro rozhodování státu a krajů závazným podkladem, který musí být dodržen? Musí dokumentace nabídkového řízení podle § 10 odst. 3 zákona vycházet z plánu a být s nim v souladu? Jak bude postupováno při nezpracování plánu? Je možnost schválený plán změnit? Je předmětem dohledu Úřadu pro hospodářskou soutěž i dohled nad dodržením plánu při procesu uzavírání smluv?

8 Zákon nedává odpověď na tyto otázky. Zákon nestanovuje:
závaznost plánu a jeho obsahu pro rozhodování státu a krajů ve věcech zajištění dopravní obslužnosti a uzavírání smluv o veřejných službách v přepravě cestujících, sankce pro případ nezpracování a neschválení plánu dopravní obslužnosti ani sankce pro případ porušení plánu dopravní obslužnosti při rozhodování státu a krajů o dopravní obslužnosti neřeší možnosti změny plánu, postupy při změnách plánu a závaznost těchto změn plánu nečiní plán předmětem dohledu.

9 Podle mého právního názoru by měl být plán závazný, jeho změny by měly být řádně schválené a při zpracování nabídkového řízení by se mělo z plánu vycházet. Jinak by celý institut dopravního plánování postrádal smysl a byl pouze deklaratorním ustanovením. Vzhledem k tomu, že nejsou stanoveny žádné sankce za jeho nezpracování ani za jeho nedodržení a není předmětem dohledu, mohou se v praxi vyskytnout i zcela opačné právní názory na institut dopravního plánování.

10 Integrované veřejné služby
Integrované veřejné služby jsou podle nařízení (ES) č. 1370/2007 vzájemně propojené dopravní služby ve vymezené územní oblasti, které mají jednotnou informační službu, jednotný systém jízdného a jednotný jízdní řád. Všechny tyto znaky musí být naplněny kumulativně. Znak jednotné informační služby je naplněn, pokud je zajištěno poskytování informací o jednotném jízdním řádu a tarifu na jednom místě.

11 Aplikační problémy: Existence právní úpravy „integrované dopravy“, která se ne zcela překrývá s právní úpravou integrovaných veřejných služeb. Integrovaná doprava je upravená v zákonu č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, a ve vyhlášce č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu. V praxi může nastat právní problém, kdy se jedná o integrovanou dopravu a kdy o integrované služby a jaký je vztah mezi těmito instituty.

12 Podle zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě se integrovanou dopravou rozumí
„zajišťování dopravní obslužnosti území veřejnou osobní dopravou jednotlivými dopravci v silniční dopravě společně nebo dopravci v silniční dopravě společně s dopravci v jiném druhu dopravy nebo jedním dopravcem provozujícím více druhů dopravy, pokud se dopravci podílejí na plnění přepravní smlouvy podle smluvních přepravních a tarifních podmínek“. V  definici integrované dopravy podle zákona o silniční dopravě je navíc oproti integrovaným veřejným službám podle nařízení (ES) č. 1370/2007 uveden jako pojmový znak integrované dopravy, jedna přepravní smlouva, na jejímž plnění se dopravci podílejí. Naopak zde schází jeden pojmový znak integrovaných služeb podle nařízení (ES) č. 1370/2007, kterým je jednotná informační služba.

13 Podle § 46 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, pokud se dopravní obslužnost uskutečňuje v rámci integrované dopravy definované v zákonu o silniční dopravě, musí být na základě smlouvy mezi všemi zúčastněnými dopravci vydávány jednotné jízdní doklady platné pro všechny zúčastněné dopravce nebo musí být navzájem uznávány jízdní doklady jednotlivých dopravců. Z uvedeného ustanovení přepravního řádu plyne, že není potřeba mít jednotné jízdní doklady pokud se dopravci dohodnou na vzájemném uznávání svých jízdních dokladů. Integrovaná doprava, která nemá jednotnou informační službu není integrovanou veřejnou službou podle nařízení (ES) č. 1370/2007. Integrovaná veřejná služba naopak, nemusí být zajišťována plněním jedné přepravní smlouvy a proto nenaplňuje znaky integrované dopravy.

14 Při zajišťování dopravní obslužnosti integrovanými službami musí proto být rozlišováno mezi integrovanou dopravou podle výše cit. předpisů a integrovanými veřejnými službami podle nařízení (ES) č. 1370/2007 a zákona. Obě kategorie integrace lze propojit pouze za předpokladu naplnění všech pojmových znaků stanovených pro obě kategorie integrace.

15 Organizátor integrovaných veřejných služeb
Organizátor je právnickou osobou, kterou může založit kraj nebo obec a to i společně. Organizátora nemůže založit stát. Organizátor je právnickou osobou, která neprovozuje veřejnou drážní osobní dopravu nebo veřejnou linkovou dopravu. Majetkovou účast v této právnické osobě může mít pouze kraj nebo obec. Majetkovou účast v organizátorovi mohou mít společně kraj a obec i když to výslovně ze zákona nevyplývá. Majetková účast kraje nebo obce musí být v organizátorovi 100%, popřípadě se musí jednat o 100% účast kraje a obce dohromady. Předmětem činnosti organizátora je plnění úkolů při zřizování a organizování integrovaných veřejných služeb.

16 Organizátor při plnění úkolů v oblasti integrovaných veřejných služeb tak, jak je vymezuje nařízení (ES) č. 1370/2007 a zákon, vystupuje podle zákona svým jménem a na vlastní odpovědnost. Organizátor může být vedle zřizování a organizování integrovaných veřejných služeb pověřen krajem nebo obcí k uzavírání smluv o veřejných službách. Při zajišťování této činnosti vystupuje organizátor vždy jménem kraje nebo obce a na odpovědnost kraje nebo obce.

17 Aplikační problémy: Organizátor tak má podle zákona dvě zákonem vymezené působnosti a to působnost, která spočívá v zřizování a organizaci integrovaných veřejných služeb a působnost, která spočívá v uzavírání smluv o veřejných službách. První z působností organizátora zajišťuje organizátor svým jménem a na vlastní odpovědnost a druhou z působností organizátora zajišťuje organizátor na základě plné moci jménem kraje nebo obce a na jejich odpovědnost.

18 Vedle takto zákonem vymezené působnosti organizátora může kraj využít ustanovení § 14 odst. 3 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení) nebo může obec využít ustanovení § 35a odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení). Tato ustanovení výslovně zakotvují, že kraj nebo obec mohou pro výkon samostatné působnosti zakládat a zřizovat právnické osoby a organizační složky kraje nebo obce, pokud zákon nestanoví jinak. Obdobnou možnost mají městské části Prahy podle § 18 odst. 1 písm. b) zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze.

19 Elektronický systém plateb cestujících
Ustanovení zákona je nejasné a otevírá řadu otázek. Pro usnadnění výkladu tohoto strohého ustanovení musíme vycházet z vysvětlení pojmu „systém plateb a odbavení cestujících“. S pojem odbavení cestujícího pracuje  letecká doprava a železniční doprava. V silniční dopravě právní předpisy s tímto pojmem nepracují. Pojmem odbavení cestujícího se v právu rozumí všechny činnosti, které předcházejí  a vedou k uzavření smlouvy o přepravě osob.

20 Pod pojem odbavení cestujícího lze zahrnout
činnosti spojené se zakoupením jízdenky, činnosti spojené s uzavřením smlouvy o přepravě osob aktivní kontrolu jízdenky. Odpovědnost za propojitelnosti objednatel veřejných služeb Termín pro zajištění propojitelnosti nových systémů červenec 2011. Technické parametry systému nařízení č. 295/2010 Sb., o stanovení požadavků a postupů pro zajištění propojitelnosti elektronických systémů plateb a odbavení cestujících.

21 Aplikační problém: Zákon se nezabývá právními vztahy, které při využití elektronického systému plateb a odbavení cestujícího vzniknou. Zákon rovněž neřeší vztahy mezi výrobcem elektronického systému plateb a odbavení cestujících, vlastníkem tohoto systému, jeho provozovatelem a uživatelem systému. Problém aplikace ustanovení zákona spočívá v určení osoby, které zákon stanovuje povinnost zajistit splnění technických požadavků na propojitelnost elektronického systému plateb a odbavení cestujících. Tato povinnost je uložena státu, kraji nebo obci, kteří zajišťují dopravní obslužnost. Povinnost nemá dopravce. Zákon vychází z předpokladu, že objednatel je provozovatelem uvedeného systému nebo pověří jiný subjekt, který jeho jménem a na jeho odpovědnost bude elektronický systém plateb a odbavení cestujících provozovat.

22 Platba jízdenky a proces odbavení cestujícího je vztahem mezi cestujícím a dopravcem směřující k uzavření přepravní smlouvy. Objednatel dopravy neuzavírá přepravní smlouvu s cestujícím, ale uzavírá smlouvu s dopravcem na zajištění veřejných služeb v přepravě cestujících ve prospěch cestujícího. Ustanovení lze proto využít, pokud objednatel, který je provozovatelem elektronického systému plateb a odbavení cestujících užití systému vyžaduje od dopravce, se kterým má uzavřenou smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících a systém poskytne na základě smlouvy dopravci, který jej pro odbavení cestujících používá. Pokud elektronický systém plateb a odbavení cestujících vlastní a provozuje dopravce na základě svého rozhodnutí, nemusí systém splňovat technické podmínky propojitelnosti. V tomto případě, však nelze uplatňovat u objednatele úhradu nákladů, které se zavedením a provozováním systému dopravci vznikly.

23 Povinnost zajistit technickou propojitelnost elektronického systému plateb a odbavení cestujících, je právně nevymahatelná. Zákon nestanovil povinnost žádné autoritě ověřit shodu objednatelem provozovaného elektronického systému plateb a odbavení cestujících s technickými požadavky stanovenými právními předpisy pro elektronický systém. Zákon rovněž nestanovuje žádnou sankci při nesplnění povinnosti zajištění propojitelnosti elektronického systému.

24 Mimořádná situace Za mimořádnou situaci se považuje situace, ve které došlo k přerušení poskytování veřejných služeb v přepravě cestujících nebo takovéto přerušení bezprostředně hrozí. Služby nebo jejich část nejsou dopravcem fakticky poskytovány i když podle smlouvy měly být poskytovány nebo kdy bezprostředně hrozí, že veřejné služby nebo jejich část nebudou dopravcem, který je poskytuje, poskytovány. Mimořádná situace není vymezená rozsahem přerušených služeb. Mimořádná situace nastane vždy, když dojde k přerušení byť i nepatrného rozsahu veřejných služeb v přepravě cestujících ve vtahu k rozsahu veřejných služeb poskytovaných na základě smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících dopravcem.

25 Vznik mimořádné situace není podmíněn žádným důvodem
Vznik mimořádné situace není podmíněn žádným důvodem. Může se tak jednat o důvod objektivní, který nastal bez zavinění dopravce nebo objednatele veřejných služeb v přepravě cestujících, ale rovněž o důvod, který zavinil buď dopravce nebo objednatel. Důvodem k přerušení služeb tak může kupříkladu být důvod, že se strany nedohodly na výši kompenzace, ale také důvod nehody, pro kterou dopravce nemůže pokračovat v poskytování veřejných služeb a je v zájmu zajištění dopravní obslužnosti obstarat náhradní dopravu jiným dopravcem. Pro vznik mimořádné situace je důležité, že veřejné služby v přepravě cestujících, které jsou přerušeny nebo hrozí jejich přerušení jsou poskytovány dopravcem na základě uzavřené smlouvy. V případě, kdy dojde k přerušení veřejných služeb nebo takovéto přerušení bezprostředně hrozí, může objednatel postupovat třemi způsoby. Objednatel má pouze možnost použít některý ze tří možných postupů a ne povinnost.

26 Jedná se o tyto možné postupy objednatele při řešení mimořádné situace:
Objednatel zabezpečí přerušené nebo ohrožené veřejné služby postupem přímého zadání dopravci, který tyto služby v rozsahu jakém byly přerušeny, nebo ohroženy zajistí. Objednatel může uzavřít smlouvu přímým zadáním s  dopravcem, který je způsobilý přerušené nebo ohrožené služby zajistit, tj. musí se jednat o dopravce, který je provozovatelem dopravy podle zákona o dráhách nebo zákona o silniční dopravě. Není vyloučeno uzavření smlouvy se stejným dopravcem, který poskytování služeb přerušil nebo ohrozil. Přerušení nebo ohrožení veřejných služeb v přepravě cestujících nesmí být objednatelem využito jako důvod pro uzavření smlouvy přímým zadáním s dopravcem na veřejné služby jiného rozsahu než byly služby, které byly přerušeny nebo ohroženy. Služby stejného rozsahu však mohou být zajištěny i jiným druhem dopravy, než byly zajišťovány přerušené nebo ohrožené služby. Smlouva o veřejných službách musí být uzavřena maximálně na dva roky a nesmí být prodloužená.

27 Objednatel může zabezpečit přerušené nebo ohrožené veřejné služby s  dopravcem, se kterým má uzavřenou smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících. Objednatel uzavře dodatek ke smlouvě, kterým zabezpečí, aby dopravce rozšířil své veřejné služby a zajistil veřejné služby, které byly přerušeny nebo ohroženy. I v tomto případě platí, že se dodatkem budou zabezpečovat veřejné služby stejného rozsahu, a že dopravce je k uzavření dodatku na tyto služby oprávněn. Smlouva o veřejných službách v přepravě cestujících musí být uzavřena maximálně na dva roky a nesmí být prodloužená. Uzavření dodatku ke smlouvě, kterým se zabezpečují přerušené nebo ohrožené veřejné služby nelze zaměňovat s uzavřením dodatku ke stávající smlouvě o veřejných službách v přepravě cestujících na tzv. dodatečné veřejné služby, které upravuje § 16 zákona.

28 Objednatel může nastalou situaci řešit rozhodnutím o uložení závazku veřejné služby dopravci za přerušené nebo ohrožené veřejné služby. Rozhodnutím lze uložit závazek veřejné služby dopravci, který je provozovatelem dopravy podle zákona o dráhách nebo zákona o silniční dopravě. Rozhodnutím lze uložit závazek veřejných služeb i dopravci, který veřejné služby přerušil nebo ohrozil jejich poskytování. Povinnost uložená dopravci rozhodnutím nesmí překročit dva roky a nesmí být prodloužená. I v tomto případě platí, že lze dopravci uložit závazek veřejné služby pouze v rozsahu, v jakém byly veřejné služby v přepravě cestujících přerušené nebo ohrožené. Objednatel zahájí správní řízení o uložení závazku veřejné služby dopravci z moci úřední.

29 V této souvislosti je nutno upozornit na jiný právní institut, kterým se také řeší přerušení veřejných služeb v přepravě cestujících a to institut tzv. „náhradní autobusové dopravy“. Uvedený institut upravuje zákon č. 266/1994 Sb., o dráhách, a v návaznosti na uvedený zákon o dráhách i zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů. Přerušení veřejných služeb v přepravě cestujících lze řešit náhradní autobusovou dopravou výlučně v drážní dopravě, tj. v případě přerušení veřejných služeb v přepravě cestujících veřejnou drážní osobní dopravou. Nelze jej využít při přerušení veřejných služeb silničního dopravce v silniční dopravě. Mimořádná situace je řešena objednatelem těchto služeb, pokud objednatel uzná za vhodné mimořádnou situaci řešit. Přerušení veřejných služeb v přepravě cestujících drážní dopravou je ze zákona o dráhách a zákona o silniční dopravě řešeno drážním dopravcem, který služby zajišťuje. Dopravce je povinen tuto mimořádnou situaci řešit. Oba druhy přerušení veřejných služeb se ve veřejných službách v přepravě cestujících veřejnou drážní osobní dopravou do určité míry překrývají. Následky přerušení veřejných služeb jsou řešeny různým způsobem a podle jiných právních předpisů.

30 Dofinancování veřejné dopravy
Zajištění dopravní obslužnosti v rozsahu potřebném pro udržitelný rozvoj regionu je ekonomicky náročné. I když je financování dopravní obslužnosti krajů a obcí v samostatné působnosti, může nastat změnou právního prostředí nebo nepředvídatelnými mimořádnými okolnostmi situace, kdy kraj nebo obec objektivně nemůže ekonomicky zajistit úhradu kompenzace v rozsahu stanoveném ve smlouvách o veřejných službách v přepravě cestujících, které se uzavírají na dobu určitou, tj. na dobu 10 až 15 let, a kdy nelze zcela spravedlivě požadovat, aby úhradu sjednané kompenzace nesly výlučně rozpočty samospráv.

31 Zákon na tuto situaci pamatuje a stanovuje pravidlo pro „dofinancování“ dopravní obslužnosti krajů a obcí ze státního rozpočtu, které umožňuje státu reagovat na významný propad rozsahu dopravní obslužnosti, který by negativně ovlivnil udržitelný rozvoj regionu. Pravidlo pro dofinancování je postaveno na mechanismu pravidelného hodnocení finančního zajištění dopravní obslužnosti ze strany Ministerstva dopravy, které tímto zajišťuje dohled nad dopravní obslužnosti z hlediska jejího ekonomického zajištění. Zákonem není stanovená povinnost rozhodnout o poskytnutí účelově vázané dotace ze státního rozpočtu, protože vždy musí být zohledněna ekonomická možnost státního rozpočtu.

32 Ministerstvo dopravy má ze zákona povinnost každý rok při přípravě státního rozpočtu na následující rozpočtový rok posoudit ekonomické zajištění dopravní obslužnosti podle uzavřených smluv o veřejných službách v přepravě cestujících s dopravci na tento rozpočtový rok. K objektivnímu posouzení MD jsou nutné údaje o sjednaném rozsahu dopravní obslužnosti a rozsahu kompenzace, které mají k dispozici objednatelé dopravní obslužnosti (kraj nebo obec). Na žádost Ministerstva dopravy kraje a obce poskytují ministerstvu potřebné údaje pro zhodnocení stavu ekonomického zajištění rozsahu dopravní obslužnosti regionu.

33 Pokud kraj nebo obec nemá finanční prostředky na zajištění dopravní obslužnosti podle uzavřených smluv o veřejných službách v přepravě cestujících, může požádat Ministerstvo financí o poskytnutí účelové dotace určené na dofinancování dopravní obslužnosti. Žádost může kraj nebo obec podat, pokud jsou splněny zákonem požadované podmínky pro projednání žádosti. Těmito podmínkami jsou: kraj nebo obec má s dopravcem uzavřenou smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících na zajištění dopravní obslužnosti, na straně dopravce, se kterým kraj nebo obec uzavřel smlouvu o veřejných službách v přepravě cestujících vzrostly náklady, důvodem nárůstu nákladů na straně dopravce je změna právního předpisu nebo nepředvídatelná mimořádná okolnost,

34 nárůst nákladů není pokryt ve smlouvě o veřejných službách v přepravě cestujících sjednaným rozsahem kompenzace a dopravce je nucen snížit rozsah dopravní obslužnosti o více než 10% při zachování sjednaného rozsahu kompenzace. Jsou-li splněny kumulativně všechny uvedené podmínky, může Ministerstvo financí rozhodnout o dofinancování dopravní obslužnosti území a zachovat tím sjednaný rozsah dopravní obslužnosti.

35 Aplikační problémy: V praxi může nastat výkladový problém, zda lze ustanovení aplikovat po účinnosti zákona i na smlouvy o veřejných službách v přepravě cestujících, které byly uzavřeny před účinností zákona. Podle ustanovení § 35 odst. 1 zákona práva a povinnosti ze závazku uzavřeného podle dosavadních přepisů zůstávají zachovány v rozsahu stanoveném přímo použitelným předpisem Evropských společenství a řídí se dosavadními právními předpisy. Přikláním se k názoru, že lze ustanovení aplikovat i na smlouvy uzavřené před účinností zákona. Tomuto názoru svědčí dikce zákona „ hrozí snížení rozsahu dopravní obslužnosti objednatele podle uzavřených smluv o veřejných službách...". Zákon nerozlišuje jakých smluv, zda smluv uzavřených podle nového zákona nebo smluv uzavřených před účinností zákona. Klíčem k použití ustanovení není kdy byla smlouva o veřejných službách v přepravě cestujících uzavřená, ale zda po účinnosti zákona nastala pro použití postupu skutečnost předvídaná zákonem.

36 Děkuji za pozornost Aplikace zákona 194/2010 Sb.
Zpracoval: JUDr. Daniela Kovalčíková 13. května 2011, Praha