Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Morfologie reprodukčních orgánů - květ BOTASKA – botanika s kamerou CZ.1.07/2.2.00/15.0312 Ivo Králíček.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Morfologie reprodukčních orgánů - květ BOTASKA – botanika s kamerou CZ.1.07/2.2.00/15.0312 Ivo Králíček."— Transkript prezentace:

1 Morfologie reprodukčních orgánů - květ BOTASKA – botanika s kamerou CZ.1.07/2.2.00/ Ivo Králíček

2 Modul: Morfologie reprodukčních orgánů  Charakteristika květu  Pohlavnost květů  Květní obaly  Květenství  Hospodářský význam květu a květenství Inovace studia botaniky prostřednictvím e-learningu CZ.1.07/2.2.00/

3 CHARAKTERISTIKA KVĚTU Jedná se o generativní orgán, který se podílí na pohlavním rozmnožování krytosemenných rostlin Tvořen: –zkrácený stonek (květní lůžko) –sterilní obalné listy (květní obaly) –fertilní listy (tyčinky a pestíky) Květy vyrůstají jednotlivě na vrcholu stonku (terminální květy) nebo tvoří květenství, obvykle vyrůstají v úžlabí lupenitých listenů Pozn. květy jsou různě velké, Rafflesia arnoldii v průměru 1 m až 3 m, nejmenší květy má drobnička bezkořenná (Wolffia arrhiza) o průměru 0,5 mm Ná prstník červený (Digitalis purpurea), klas

4 Rafflesia arnoldi, největší květ

5 CHARAKTERISTIKA KVĚTU řada květů voní, vůni produkují: –tyčinky –staminodia (zesterilnělé tyčinky a korunní lístky) –Pozn. z hlediska chemického se jedná o terpenoidy (geraniol, citronellol, limonen, menthol, …) Podle souměrnosti můžeme rozdělit květy na: –Bisymetrické (např. Brassicaceae), květem je možné vést pouze dvě roviny souměrnosti –Polysymetrické (aktinomorfní, pravidelné), květem je možné vést více než dvě roviny souměrnosti, např. prvosenka (Primula), kohoutek (Lychnis) –Monosymetrické (souměrný, zygomorfní) má jen jednu rovinu souměrnosti, např. hluchavkovité (Lamiaceae), bobovité (Fabaceae) –Asymetrické nemají žádnou rovinu souměrnosti, např. dosna (Canna) Pravidelný květ – mandloň nízká (Prunus tenella) Souměrný květ bobovitých – čilimník (Cytisus sp.)

6 POHLAVNOST KVĚTŮ Květ oboupohlavný (monoklinický) – většina dnešních krytosemenných rostlin Květ jednopohlavný (diklinický) – mají pouze tyčinky (květy prašníkové) nebo pestík(y) (květy pestíkové, samičí) –Jestliže jsou samčí i samičí květy na jednom jedinci – jednodomé rostliny (monoecické) – kukuřice (Zea), bříza (Betula) –Na jednom jedinci pouze samičí květy a na druhém pouze samčí – dvoudomé (dioceické) – topol (Populus), knotovka bílá (Melandrium album) Květ sterilní – neobsahují v květu tyčinky nebo pestík, obvykle bývají na obvodu specializovaných květenství (jazykovité květy u slunečnice (Helianthus), kalina obecná (Viburnum opulus) Pozn.: u některých rostlin se setkáváme kromě květů oboupohlavných i skvěty jednopohlavnými (rostliny mnohomanželné – polygamní), např. mateřídouška (Thymus), šalvěj (Salvia) Líska obecná (Corydalis avelana) samičí květ samčí květenství, jehněda

7 USPOŘÁDÁNÍ KVĚTNÍCH OBALŮ Vývojově původnější rostliny: květní orgány uspořádány ve šroubovici (acyklické květy), např. šácholán (Magnolie) Spirocyklické květy: vznik stlačováním šroubovice, mají některé květní orgány v kruhu, např. pryskyřník (Ranunculus) Cyklické květy: mají všechny květní orgány v kruzích, např. hluchavkovité (Lamiaceae), liliovité (Liliaceae) –Pentacyklické (nejčastěji) – pět kruhů, lilie (Lilium), silenka (Silene) –Tetracyklické – prvosenka (Primula), hluchavka (Lamium) –Hexacyklické – vzácně, mandloň (Amygdalus) Řez acyklickým květem, šácholán (Magnolie) Rozebraný cyklický květ, liliovité (Liliaceae)

8 KVĚTNÍ OBALY Homochlamydní květy: listy nejsou rozlišené na kalich a korunu, tvarem, velikostí a barvou stejné, označujeme je jako okvětní lístky (perigon) Heterochlamydní květny (různoobalné): mají květní obaly rozlišené na –Kališní lístky – obvykle zelené, vnější, tvoří tzv. kalich (calyx) –Korunní lístky – obvykle barevné, vnitřní, tvoří tzv. korunu (corolla) –Pozn.: někdy dochází k zakrnění některých květní obalů vznikají květy asepální (bez kalicha, např. miříkovité (Apiaceae)) nebo apetální (bez koruny, např. kontryhel (Alchemilla)) Achlamydní (bezobalné) květy, též označení květy nahé, redukce květních obalů, většinou opylovány větrem (anemogamie) Heterochlamydní květ kakostu (Geranium), Korunní lístky Kališní lístky Homochlamydní květy kosatce (Iris), žluté okvětní lístky

9 KVĚTNÍ OBALY Okvětí (perigonium, perigon) Není rozlišen na kalich a korunu, existují dva typy: –Barevné relativně velké okvětí, květy opylovány živočichy –Barevně nenápadné okvětí, opylovány větrem: bika (Luzula) jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata) Okvětní plátky vyrůstají: –Ve šroubovici, neustálený počet všechny přibližně stejně velké (homotepální perigon), u původnějších krytosemenných rostlin šácholán (Magnolia), sasanka (Anemone), blatouch (Caltha) –U jednoděložných často ve dvou kruzích (Lilium), jejich počet je stálý a nízký, u některých se liší lístky vnějšího a vnitřního kruhu (heterotepální perigon), sněženka (Galanthus), vraní oko (Paris) Okvětní plátky mohou být: –Srostlé (sytepální) – konvalinka (Convallaria), ocún jesenní (Colchicum autumnale) Homochlamydní květy sněženky (Galanthus), dva kruhy okvětních lístků, heterochlamydní perigon Homochlamydní květy sasanka (Anemone), homopetální perigon

10 KVĚTNÍ OBALY Kalich (calyx) Vnější část rozlišeného periantu Obvykle drobné a zelené listy (mohou být kožovité, vně chlupaté) Pozn.: někdy mohou být barevné a větší, přebírají funkci místo drobných korunních lístků, např. talovín (Eranthis), čemeřice (Helleborus), nebo jsou náhradou za chybějící korunní lístky jako u lýkovce (Daphne) Kalíšní lístky mohou být: –Srostlé (kalich synsepální) – u odvozenějších skupin, kalich je pak rozlišen na kališní trubku a kališní cípy –Volné, nesrostlé (kalich chorisepální) – u původnějších skupin –Prchavý (pomíjivý) – opadává bezprostředně po rozvinutí koruny, mákovité (Papaveraceae) –Vytrvalé – zůstávají i za plodu, hluchavkovité (Lamiaceae) Pozn.: u mochyně židovské třešně (Physalis alkekengi) se za plodu kalich zvětšuje a mění barvu Pozn.: u hvězdnicovitých (Asteraceae) se kalich po odkvětu mění v chmýr (pappus) Pozn.: z hlediska vývoje kališní lístky se diferencovaly nejspíš z listenů Pomíjivý kalich, mák (Papver) Kalich změněný po odkvětu v chmýr

11 Nálevkovitý kalich – hluchavka bílá (Lamium album) Prchavý kalich – mák sp. (Papaver sp.) Trvalý kalich – jabloň sp. (Malus sp.)

12 KVĚTNÍ OBALY Koruna (corolla) vnitřní část rozlišeného periantu Oproti kališním lístkům bývají větší a jiného zbarvení než zelené (u entomogamních rostlin slouží k lákání opylovačů) Zbarvení je různé, dáno barvivy v buněčné šťávě (flavonolové glykosidy - žluté zbarvení u prvosenek, divizen a anthokyany - brutnákovité) nebo plastidech (chlorofyl, karotenoidy – karoten, xantofyl, blatouch, pryskyřník, mochna, …), bílé korunní lístky jsou bez barviva Některé koruny jsou vícebarevné, barvené skvrny na listech mohou signalizovat cestu hmyzím opylovačům (třemdava bílá, netykavka velkokvětá) Vývoje původnější je koruna choripetální (nesrostlé korunní lístky) x koruna sympetální (srostlé) –Sympetální koruna je tvořena: korunní trubkou a korunním lemem, rozlišujeme různé tvary koruny (baňkovitá – vřesovec, nálevkovitá – durman, šklebivá – hledík, zvonkovitá – zvonek –U některých choripetálních je dolní část označována jako nehet (výrazně úzká část), horní je široká – čepel (kohoutek luční – Lychnis flos-cuculi) –Koruna bobovitých rostlin je tvořena horní pavézou, dvěma postranními křídly, člunkem (srůstem ze dvou lístků) –Koruna hluchavkovitých je typický horní pysk srostlý ze dvou lístků a dolní pysk (3) –U některých choripetálních vytvořena tzv. ostruha – dutý orgán, v něm často nektária (dymnivka, violka) –Prchavá koruna – záhy opadává, u vinné révy ještě před opylením Korunní lístky se vyvinuly jednak z listenů a jednak z andrecea (petalizace andrecea) Sympetální koruna hluchavka (Lamium) Choripetální koruna h vozdík ( Dianthus )

13 Nálevkovitá koruna – mléč kanárský (Sonchus canariensis) Řepicovitá koruna – olověnec ouškatý (Plumbago auriculata) zvonkovitá koruna – zvonek broskvolistý (Campanula persicifolia) jazykovité květy – kozí brada pochybná (Tragopogon dubius)

14 NEKTARIUM (NECTARIUM) Vylučují v době květu nektar Hlavní složkou nektaru jsou glukóza a fruktóza, dále jsou obsaženy: aminokyseliny, bílkoviny, vitamíny Jsou vytvořena v květních orgánech rostlin opylovaných živočichy Z histologického pohledu existují tři typy nektárií: –Mezofylární – tvořena žlaznatými buňkami mezofylu květního lůžka (rybíz) –Epiteliální – žláznaté pletivo tvořené palisádovými pokožkovými buňkami (brukvovité) –Trichomová – tvořeny vícebuněčnými trichomy (slézotvaré) Podle místa výskytu: –Stonkového původu: podsemeníkové žláznaté valy, obklopují bázi semeníku (hluchavkovité, brutnákovité, bobovité) –Listového původu: nadsemeníkové žlaznaté valy na rozšířené bázi čnělky u pestíku (miříkovité, zvonkovité), nektária na svrchní straně kališních lístků u slézovitých, u violek v ostruze korunního lístku, nektária na rudimentech generativních orgánů (na staminodiích u koniklece, na pistillodiích u jarmanky, U některých rostlin mimokvětní nektária: řapík listu mučenky, palisty některých bobovitých, na rozhraní řapíku a čepele u třešně Květy oměje (Aconitum), kalich je korunovitě zbarvený, lístky koruny jsou přeměněné v medníky jsou ukryty v přilbovitě vyklenutém horním kališním lístku medník

15 Ibišek (Hibiscus) koruna kalich prašníky semeník

16 ANDRECEUM (ANDROECEUM) Soubor tyčinek v jednom květu Tyčinky jsou odvozovány od mikrosporofylů předků semenných rostlin, u nejstarších krytosemenných rostlin měly podobu třístopových listů (některé druhy rodu Magnolie mají široké tyčinky nerozlišené na nitku a prašník), ve vývoji došlo k redukci jalových částí – vznik nitky, spojením dvou prašných váčků vznikl čtyřpouzdrý prašník Znak primitivnějších krytosemenných rostlin: neustálený vyšší počet tyčinek uspořádaných ve šroubovici (polymerické a acyklické andreceum), např. magnólie Odvozenější skupiny dva nebo jeden kruh tyčinek, počet tyčinek je stálý –diplostemonické andreceum – dva kruhy tyčinek, lilie –haplostemonické andreceum – jeden kruh tyčinek, prvosenka –obdiplostemonické andreceum – dva kruhy tyčinek, tyčinky vnějšího kruhu před korunními lístky a nikoli v mezerách mezi nimi, tyčinky vnitřního kruhu mezi tyčinkami vnějšího kruhu (hvozdíkovité) Vývoj tyčinek od původních typů k specializovaným typům tyčinek dnešních krytosemenných rostlin. Původní tyčinka byla plochý, trojžilný mikrosporofyl se dvěma mikrosynangii uprostřed na adaxiální straně (Degeneria).

17 ANDRECEUM (ANDROECEUM) Tvořena nitkou (filamentum) a prašníkem (anthera) –Prašník tvoří dva prašné váčky spojené spojidlem (konektiv), každý prašný váček tvořen dvěma prašnými pouzdry Různé změny v andreceu: –Dosna indická – z kruhu šesti tyčinek pouze jedna fertilní s jedním prašným váčkem, druhý prašný váček má petaloidní charakter, čtyři tyčinky v korunovitá staminodia, jedna tyčinka vymizela –Trubačovité (Bignoniaceae): z pěti tyčinek pouze 2 fertilní, 3 zesterilněly –Hluchavkovité (Lamiaceae): 4 fertilní tyčinky, pátá vymizela, dvě tyčinky delší nitky (tzv. dvoumocné) –Brukvovité (Brasicaceae): 4 tyčinky vnitřního kruhu delší nitky než 2 tyčinky vnějšího kruhu (čtyřmocné) –U některých rostlin tyčinky srůstají na bázi nebo po celé délce ve svazečky nebo-li bratrstva (adelfie) Dvoubratré tyčinky: některé bobovité (Fabaceae), devět tyčinek srostlých v jedno bratrstvo a jednu tyčinku volnou Jednobratré tyčinky: slézovité (Malvaceae) mají všechny tyčinky srostlé v jedno bratrstvo Trojbratré tyčinky: třezalky (Hypericum) mají srostlé tyčinky do tří svazečků –U odvozenějších skupin dochází ke srůstání tyčinek s květními obaly: korunní trubka a tyčinky (hluchavkovité a brutnákovité) –Gynostegium – srůstem andrecea a gynecea u klejichovitých (Asclepiadaceae) –Gynostemium – srůst andrecea s čnělkou a bliznou (vstavačovité - Orchideaceae) –Hvězdnicovité – nitky tyčinek navzájem nesrostlé, prašníky všech pěti tyčinek jsou spojené v trubičku –Synandria – srůstem prašníků (tykvovité – Cucrubitaceae) –Staminodia (patyčinky) – tyčinky potlačené ve vývoji nebo sterilní, někdy vylučují nektar (upolín, koniklec) Řez prašníkem. konektiv (spojidlo) prašné pouzdro (loculamentum mikrosporangium) Řez prašným pouzdrem. exothecium (epidermis) endothecium - vrstva tvořená radiálně protaženými, v době zralosti prašníku odumřelými silnostěnnými buňkami, které se při vysýchání zkracují a dochází tak k praskání prašných pouzder, tzv. dehiscenci tapetum (výstelka prašných pouzder) - poskytuje nutriční a stavební látky pylu, syntetizuje prekurzory exiny, sporopoleniny, pylový tmel a dále produkuje kalázu, tj. enzym, uvolňující mikrospory z tetrád pylová zrna (mikrospory)

18 Řez prašníkem tulipánu (Tulipa). exothecium (epidermis) endothecium tapetum pylová zrna v prašném pouzdře cévní svazek konektiv Prašník jílku vytrvalého (Lolium perenne). Prašné váčky se otevírají podélnou skulinou. Prašník je upevněn k nitce kloubem - vrtivý (verzatilní) prašník charakteristický pro lipnicovité. Otevírající se prašný váček tabáku virginského (Nicotiana tabacum). Pylové zrno

19 Hluchavkovité (Lamiaceae), dvoumocné tyčinky Bobovité (Fabaceae), dvoubratré tyčinky Třezalka (Hypericum), trojbratré tyčinky Náprstník (Digitalis), dvoumocné tyčinky

20 PYLOVÉ ZRNO Mirkosporogeneze – proces při kterém vznikají ze sporogenních buněk mikrospory Mikrospory postupně dozrávají v pylová zrna, která jsou dvoubuněčná nebo trojbuněčná Velikost pylového zrna (granum pollinarium) je do mikrometru (primitivnější čeledi mají větší zrna) Tvar pylových zrn je nejčastěji kulovitý nebo elipsoidní Pylová zrna obsahují bílkoviny, glycidy, lipidy, enzymy, vitamíny, pigmenty a růstové látky Obal (sporoderma) je tvořena z intiny a exiny –Intina na tenká a jemná souvislá vrstva –Exina je silná, tvořená celulózními a pektinovými látkami, obsahuje sporopoleniny (pevné uhlovodíky nerozpustné v kyselinách a louzích), povrch exiny (zejména u hmyzosnubných) je skulpturovaný – drsný, zrnatý, různé výrůstky – hrbolky, paličky, sloupky, rýhy. Na povrchu olejovitá lepkavá hmota (lákání opylovačů). U větrosprašných rostlin vnější vrstva exiny má skulpturu značně redukovanou, nepatrné zbytky lepkavé hmoty, proto pylová zrna nedrží pohromadě. V exině jsou ztenčeniny pro vyklíčení pylové láčky, tzv. klíční póry neboli apertury Tvar a velikost pylových zrn, charakter exiny a tvar a umístění apertur jsou charakteristické pro určité skupiny rostlin, díky exině pyl v anaerobním prostředí snadno fosilizuje, takže je možné díky analýzám pylu z geologických vrstev získat představu o květeně, tímto se zabývá palynologie Dvoubuněčné pylové zrno je tvořeno větší vegetativní (nebo-li láčkovou buňkou – vytváří láčku) a menší generativní buňkou Trojbuněčné pylové zrno, kromě vegetativní buňky obsahuje dvě samčí gamety (spermatické buňky – vznikají z generativní buňky) úlohou vegetativní buňky je metabolicky zabezpečit růst a vývoj pylového zrna, generativní zajišťuje přenos genetické informace trizonoporátní (bříza) 2 - pentazonoporátní (olše) 3 - trizonokolpátní (javor) 4 - polypantoporátní (merlík) 5 - hexapantokolpátní (kuřinka) Příklady typů pylových zrn s různě utvářenými aperturami (ztenčeniny v exině jimiž klíčí pylová láčka) :

21 Fenestrátní pylová zrna lociky kompasové (Lactuca serriola). Kolpátní pylové zrno s povrchem retikulátním brukve řepky olejky (Brassica oleracea). Pentazonokolpátní pylové zrno olše zelené (Alnus viridis).

22 GYNECEUM (GYNAECEUM) Soubor plodolistů v jednom květu –Větší počet jednoplodolistových pestíků (pryskyřník (Ranunculus)) –jeden pestík srostlý z několika plodolistů (silenka (Silene), mák (Papaver)) Plodolisty jsou orgány listového původu, vyvinuly se z megasporofylů (plochých listů nesoucích výtrusnice) nahosemenných rostlin, postupně došlo ke srůstání plodolistů, u některých rostlin je patrné neúplné srůstání okrajů plodolistu (pivoňka) Pestík je tvořen: –Semeník – v něm vyrůstají na placentě vajíčka –Čnělka – u některých rostlin není vyvinuta (šácholanovité r., větrosprašné r.) –Blizna – na ní se přichycují a klíčí pylová zrna Typy semeníku: –Svrchní – pestík vyrůstá na vrcholu květního lůžka, ale i v případě, že semeník je ponořen do miskovitého útvaru (češule = pohárkovitý útvar, vzniklý z květního lůžka, na stavbě se mohou podílet i spodní části tyčinek a lístky), ale nesmí stěny semeníku s češulí srůstat –Spodní – srůstá češule se stěnou semeníku –Polospodní – srůstá pouze dolní část Evoluce pestíku od primitivního konduplikátního (= podélně složeného) typu po specializovaný typ semeník čnělka blizna

23 Péřitá blizna pšenice obecné (Triticum aestivum). Papily na blizně tulipánu zahradního (Tulipa gesneriana).

24 GYNECEUM (GYNAECEUM) Jsou rozlišovány dva základní typy gynecea: Apokarpní gyneceum je nejpůvodnější typ gynecea, tvořen větším počtem jednoplodolistových pestíků v květu (šácholán, pryskyřníkovité r.), nejprimitivnější krytosemenné rostliny mají polymerické apokarpní gyneceum (mnohočetné), v procesu evoluce se postupně počet plodolistů zmenšuje k monomerickému apokarpnímu gyneceu (stračka, samorostlík – jeden jednoplodolistový pestík) Cenokarpní gyneceum tvořené jediným pestíkem srostlým z více plodolistů, vyvinulo se z apokarpního gynecea (náznak srůstání plodolistů u černuchy – Nigella), existují tři typy: –Synkarpní gyneceum: jediný víceplodolistový pestík, počet přehrádek semeníku = počtu plodolistů, lilie (Lilium), černucha přechodným typem –Parakarpní gyneceum: vyvinulo se ze synkarpního částečným nebo úplným odbouráním přehrádek, nejrozšířenější typ gynecea, mákovité (Papaveraceae), brukvovité (Brassicaceae), voďankovité (Hydrocharitaceae) –Lyzikarpní gyneceum: přehrádky mezi jednotlivými pouzdry se rozpouštěly, zachovány jen okraje plodolistů uprostřed semeníku, které utvořily tzv. střední sloupek, u některých rostlin tento střední sloupek neprochází celým semeníkem, ale je jen na bázi synkarpické gyneceum parakarpické gyneceum apokarpické gyneceum lyzikarpické gyneceum

25 Typy gyneceí, placentace. apokarpická gynecea s laminální a marginální axilární placentací cenokarpická gynecea synkarpické gyneceum s axilární placentací parakarpické gyneceum s parietální placentací lyzikarpické gyneceum s centrální placentací Podélný řez lyzikarpickým gynecem s centrální a bazální placentací.

26 Apokarpické gyneceum (souplodí nažek) sasanky potoční (Anemone rivularis). Řez synkarpickým gyneceem s axilární (= nákoutní) placentací (po oplození bobule) klikvy žoraviny (Oxycoccus palustris). Trimerické parakarpické gyneceum s parietální placentací (plod tobolka) violky lesní (Viola reichenbachiana). Pentamerické lyzikarpické gyneceum s centrální bazální placentací (po oplození tobolka) prvosenky (Primula sp.). Synkarpické trimerické gyneceum s axilární (= nákoutní) placentací ladoňky sibiřské (Scilla siberica). Po oplození vzniká lokulicidní tobolka. Typy gyneceí a placentací.

27 Řez semeníkem tulipánu zahradního (Tulipa gesneriana). Trimerické synkarpické gyneceum (srostlé bočnímí přepážkami tří plodolistů) s axilární (nákoutní) placentací, měnící se po oplození v trojpouzdrou tobolku. komisura (místo srůstu plodolistů) dorzální sutura cévní svazek (celkem 6) placenta ventrální sutura (šev, v němž srůstají okraje plodolistu) komisura

28 GYNECEUM (GYNAECEUM) Placenta je pletivo, z něhož vyrůstají vajíčka, placentace je umístění placenty v semeníku, vývoj gynecea souvisí s vývojem placentace: Laminální placentace: původní typ placentace krytosemenných, vajíčka vyrůstají na vnitřní stěně plodolistu (na celé ploše čepele nebo jen mezi střední a postranními žilkami), leknínovité, šmelovité rostliny Marginální placentace: vajíčka vyrůstají v blízkosti okrajů plodolistů, nikoli přímo na jejich okraji, typická pro rostliny s cenokarpním gyneceem, ale i u některých s apokarpním gyneceem –Placentace suturální – vajíčka vyrůstají v blízkosti břišního švu, pryskyřník (Ranunculus), růžovité (Rosaceae) –Placentace nákoutní (středoúhlá, axillární), pro rostliny se synkarpním gyneceem, placenta vyrůstá v každém pouzdře semeníku při obou okrajích ventrálního švu, krtičníkovité (Scrophulariaceae), lilkovité (Solanaceae), liliovité (Liliaceae) –Placentace nástěnná (parietální), pro rostliny s parakarpním gyneceem, vajíčka vyrůstají při okrajích srostlých plodolistů na vnitřní straně jednopouzdrého semeníku – violka (Viola), někdy dochází k vrůstání placenty do dutiny semeníku, která v něm vytváří často neúplné druhotné přehrádky (mák – Papaver, brukvovité – Brassicaceae) –Středová placentace (centrální) – lyzikarpní gyneceem, nákoutní placentace se mění ve středovou, koukol (Agrostemma), u některých rostlin dochází k tomu, že sloupek s placentou je značně zkrácený a jen na bázi semeníku – takovou placentaci označujeme jako bazální (prvosenkovité – Primulaceae) –Existuje řada rostlin, které mají přechodné typy gynecea, tomu odpovídají i přechodné typy placentace Řez dimerickým (bikarpelovým) synkarpickým gyneceem (po oplození bobule) s axilární placentací (placenta tvořená zbujelým pletivem) lilku bramboru (Solanum tuberosum).

29 KVĚTENSTVÍ (INFLORESCENTIA) Soubor květů uspořádaných podle určitých zákonitostí na jednom stonku (ten označujeme jako vřeteno), listy v květenství označujeme jako listeny Květenství dělíme –Jednoduchá – vyrůstají z úžlabí listenů květní stopky nesoucí květy –Složená – vyrůstají na vřetenu květenství z úžlabí listenů dílčí květenství Homotaktická – dílčí květenství stejného typu Heterotaktická – hlavní a vedlejší květenství různého typu –Hroznovitá (racemózní, monopodiální) – souvislý hlavní stonek, boční větve jej nepřerůstají, vzrostný vrchol je nejvýše, rozkvétají akropetálně (odzdola nahoru) nebo centriopetálně (od obvodu do středu) –Vrcholičnatá (cymózní, sympodiální): mají hlavní vřeteno výrazně zkráceno, postranní stonky přerůstají hlavní, květy rozkvétají shora dolů nebo od středu k obvodu, základním typem je mnohoramenný vrcholík Dicházium (dvouramenný vrcholík) – pod terminálním květem vyrůstají dvě postranní větve Monochazium (jednoramenný vrcholík) – pod terminálním květem vyrůstá pouze jedna postranní větev Homotaktické složené květenství hrozen z hroznů – šeřík obecný (Syringa vulgaris) Heterotaktické složené květenství hrozen z vijanů – jírovec maďal (Aesculus hippocastanum)

30 HROZNOVITÁ KVĚTENSTVÍ Hrozen (racemus) – základní hroznovité květenství, nevětvené vřeteno, květy mají stejně dlouhé stopky, např. řada rostlin z čeledi bobovité (Fabaceae), brukvovité (Brasicaceae) Klas (spica) – květy přisedlé k vřetenu, zkrácení postranních stonků, jitrocel větší (Plantago major), vstavač (Orchis) klásek – redukovaný klas – u lipnicovitých (trávy) Jehněda – klas s chabým vřetenem, převislá květenství s přisedlými květy, opadávající vcelku, např. vrba (Salix), topol (Populus) Palice (spadix) – zdužnatělé vřeteno, často velký počet drobných květů, např.kukuřice (Zea), áron (Arum) (listen= toulec) Lnice květel (Linea vulgaris), hrozen

31 Hrozen modřenec (Muscari), hrozenOměj vlčí mor (Aconitum lycoctonum)

32 Klas jitrocel (Plantago), klasvstavač (Orchis), klas

33 Jehněda Habr obecný (Carpinus betulus), jehněda Bříza bělokorá (Betula pendula), jehněda

34 Palice Árón (Arum), palice, listen (toulec) Spathiphyllum, palice, bílý toulec

35 HROZNOVITÁ KVĚTENSTVÍ chocholík – květy v jedné rovině, hlavní stonek zkrácen, postranní, čím níže, tím delší – jabloň, hrušeň Okolík (umbrella) – vyrůstají květní stopky z jednoho místa – stejně dlouhé, odvozené od hroznu zkrácením vřetene květenství, např. prvosenka (Primula), listeny – obaly hlávka (strboul, capitulum) – zkrácené vřeteno, přisedlé květy na zkrácené stopky, rozestavěné na všechny strany, rozšířený hlavní stonek, např. jetel (Trifolium) úbor – květy přisedají na rozšířené lůžko, zákrov z listenů na spodní straně, typické pro hvězdnicovité rostliny, vytvářejí tzv. biologický květ –Některé rostliny mají zveličelé zákrovní listeny (slunečnice), háčkovitě osténkaté (lopuch), třásnité (chrpa) –U některých hvězdnicovitých vyrůstají drobné listence tzv. plevky na svrchní straně lůžka (heřmánek pravý nemá listence x rmen) –V květenství se vyskytují květy jazykovité (jazykovitá koruna) a trubkovité, jazykovité tvoří tzv. paprsek, trubkovité tzv. terč –některé rostliny mají oba druhy květu (kopretina, slunečnice), nebo jen květy jazykovité (Cichoriaceae, čekanka) či trubkovité (vratič) chocholík – javor mléč (Acer platanoides) okolík – akantopanax rozepjatý (Eleutherococcus divaricatus)

36 Jetel plazivý (Trifolium repens), hlávka Pelargonium, okolík jabloň (Malus), chocholík

37 Úbor Slunečnice roční (Helianthus annuus), úbor Jazykovité květy Trubkovité květy Listeny tvořící zákrov

38 ZÁKLADNÍ SLOŽENÁ KVĚTENSTVÍ Všechny složená květenství mají monopodiální charakter (rozkvétají od báze k jeho vrcholu, od obvodu ke středu) Složený hrozen (racemus compositus) je polytelní (otevřené květenství, z vřetene vyrůstají hrozny (dibotryum) např. komonice lékařská (Melilotus officinalis) nebo složené hrozny (tribotryum) Složený klas (spica composita) – typické pro některé Poaceae, květy vyrůstají v těsné blízkosti, klásky jsou přitisklé k vřetenu hlavního stonku (jílek vytrvalý – Lolium perenne) Klásek (spicula) – značně redukované květenství trav, vícekvětý až jednokvětý klas, podepřený dvěma až jedním listenem (plevy), jednotlivé květy vyrůstají v úžlabí listence (plucha), součástí květu pluška (redukované okvětní lístky) a plenky (lístky vnitřního kruhu okvětí), v době zralosti generativních orgánů dojde ke zduření plenky a tím k vyklonění tyčinek a blizen z květu Jílek vytrvalý (Lolium perenne), klasky Péřitá blizna pestíku Vrtivé prašníky tyčinek

39 ZÁKLADNÍ SLOŽENÁ KVĚTENSTVÍ Složený okolík (umbella composita) – složen z okolíčků, soubor listenců tvoří obaly, u okolíčků jsou vytvořeny obalíčky (listeny), typické květenství pro Apiaceae, některé rostliny listeny nemají (bedrník – Pimpinella), některé ho mají zveličelý (jarmanka – Astrantia), obalíčky chybí u bršlice kozí nohy (Aegopodium podagraria) Lata (panicula), bohatě hroznovitě větvené monotelní květenství s terminálním květem, směr k vrcholu se počet květů na postranních větvích laty zmenšuje, jednokvěté postranní větve laty v blízkosti terminálního květu ozn. monády, dvoukvětá diády, trojkvěté triády, mnohokvěté pleionády, postavení postranních větví je ve střídavém nebo vstřícném postavení –Botryoid – květenství redukované, vřeteno květenství s terminálním květem a květenství na zkrácených postranních větvích (hroznovec velkokvětý) –Uzavřený klas (stachyoid) – zkrácení květních stopek, květy jsou přisedlé –Sciadioid (uzavřený okolík) – tzv. chocholík, postranní větve vyrůstají téměř z jednoho místa, hrušeň (Pyrus), jabloň (Malus) –Corymbus (chocholičnatá lata) – „deštníkovité květenství“, vzniklo prodlužováním dolních postranních větví všech řádů, kalina (Viburnum), jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia) –Kružel (anthella) – prodloužené postranní větve směrem odshora dolů, květenství má trychtýřovité charakter, tužebník (Filipendula), sítina (Juncus) Paprska velkokvětá (Orlaya grandiflora), složený okolík Mrkev obecná (Daucus carota), složený okolík Listeny (obaly) okolíček okolíky

40 tužebník (Filipendula), kružel sítina (Juncus), kružel kalina (Viburnum), chocholičnatá lata

41 ZÁKLADNÍ SLOŽENÁ KVĚTENSTVÍ Rostliny, které mají dílčí květenství vrcholičnatě větvená: Thyrsus, bez terminálního květu, rostliny čeledi Lamiaceae, lichopřeslen u šalvěje (Salvia), máty (Mentha) Thyrsoid, s terminálním květem na hlavním stonku a na vrcholu postranních větví, Caryophyllaceae, vzniká tak dvouramenný vrcholík (vidlan čili dicházium) –Homokladický thyrsoid – všechny postranní květenství tvořená vidlany, smolnička (Viscaria) –Glomerulus (klubko) – květy nahloučené a směřují do stran, merlík (Chenopodium) –Fasciculus (svazeček), nahloučené, strboulu podobné terminální květenství, hvozdík kartouzek (Dianthus carthusianorum) –Cymoid je uzavřené složené květenství odvozené od thyrsoidu, silenka nadmutá (Silene vulgaris) Silenka (Silene), cymoid

42 MONOCHAZIUM Větvení monochaziální – pod terminálním květem se vyvine postranní větev, vzniká monochazium (jednoramenný vrcholík), dceřiný stonek jednoramenného vrcholíku zatlačuje mateřský Vijan (cincinnus) – jednoramenný vrcholík, postranní větve neleží v jedné rovině s mateřským stonkem, zakládají se střídavě na levé a pravé straně, pomněnka (Myosotis), rulík (Atropa), někdy může vzniknout dvojvijan (boragoid), dvojvijany s nahloučenými květy napodobující přeslen květů označujeme jako lichopřeslen, charakteristické pro Lamiaceae Šroubel (bostryx) – jednoramenný vrcholík, postranní větve neleží v jedné rovině s mateřským stonkem, všechny květy odchýleny na jednu stranu (denivka), dvojšroubel (třezalka tečkovaná – Hypericum perforatum) Vějířek (rhipidium) všechny postranní větve v jedné rovině s mateřským stonkem, zakládají se střídavě vlevo a vpravo, kosatec (Iris) Srpek (drepanium) jednoramenný vrcholík, postranní větve leží v jedné rovině s mateřským stonkem, v mládí srpovitě stočené vřeteno, mečík (Gladiolus) pomněnka (Myosotis), vijan mečík (Gladiolus), srpek

43 Lichopřeslen pitulník (Galeobdolon) zběhovec (Ajuga) Karbinec evropský (Lycopus europaeus) kaparovník trnitý (Capparis spinosa), koření Černohlávek obecný (Prunella vulgaris)

44 HOSPODÁŘSKÝ VÝZNAM význampříklad Potravakvěták Kořeníšafrán (Croccus sativus), hřebíčkovec kořenný (Syzigium aromaticum), kaparovník trnitý (Capparis spinosa) Léčivaheřmánek (Matricaria), lípa (Tilia) Průmysl (kosmetický)violka (Viola), růže (Rosa), šeřík (Syringa)

45 Zelenina Květák (Brassica oleracea convar. botrytis), zdužnatělé květenství

46 Koření hřebíčkovec kořenný (Syzigium aromaticum), poupata

47 kaparovník trnitý (Capparis spinosa), koření


Stáhnout ppt "Morfologie reprodukčních orgánů - květ BOTASKA – botanika s kamerou CZ.1.07/2.2.00/15.0312 Ivo Králíček."

Podobné prezentace


Reklamy Google