Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Dynamika I, 13. přednáška Obsah přednášky : dynamika relativního pohybu základy teorie rázu reaktivní pohyb Doba studia : asi 1 hodina Cíl přednášky :

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Dynamika I, 13. přednáška Obsah přednášky : dynamika relativního pohybu základy teorie rázu reaktivní pohyb Doba studia : asi 1 hodina Cíl přednášky :"— Transkript prezentace:

1 Dynamika I, 13. přednáška Obsah přednášky : dynamika relativního pohybu základy teorie rázu reaktivní pohyb Doba studia : asi 1 hodina Cíl přednášky : Doplňkové kapitoly seznámit studenty se způsobem řešení dynamiky relativního pohybu, se základy teorie rázu a se zákonitostmi reaktivního pohybu.

2 Dynamika I, 13. přednáška a unáš Jednou ze zvláštních kapitol dynamiky je dynamika relativního pohybu. Představme si nákladní auto, na jehož korbě leží náklad o hmotnosti m. Auto se rozjíždí se zrychlením a unáš (pohyb auta je unášivým pohybem). Zrychlení auta je tak velké (a tření na korbě tak malé) že náklad na korbě proklouzne směrem dozadu. Proti směru tohoto klouzavého pohybu působí třecí síla T. N v, a m G T Dynamika relativního pohybu Jak se ale náklad pohybuje vůči vozidlu ? Např. za jakou dobu přepadne přes okraj ? Pohybová rovnice nákladu je : Zrychlení nákladu je : Náklad se pohybuje rovnoměrně zrychleným pohybem, pro nějž platí : Toto je pohyb nákladu vůči Zemi. Dráha x je vzdálenost od nějakého pevného objektu, např. od budovy, rychlost v a zrychlení a jsou rychlost a zrychlení vůči Zemi. (předpokládáme, že toto zrychlení je menší než zrychlení auta a

3 Dynamika I, 13. přednáška Definujme kromě dráhy x nákladu vůči Zemi ještě dráhu x unáš unášivého pohybu auta vůči Zemi a konečně x rel nákladu vůči vozu. Derivace těchto souřadnic jsou rychlost v a zrychlení a nákladu vůči Zemi, v unáš a a unáš auta vůči Zemi a konečně relativní rychlost v rel a relativní zrychlení a rel nákladu vůči vozu. v, a N m G T D unáš Pro dráhy x, resp. pro příslušné polohové vektory platí : Po dvojí derivaci dále : A konečně po vynásobení hmotností m : Rovnici můžeme přeuspořádat : Dle základní pohybové rovnice je první člen na pravé straně : Druhý člen na pravé straně můžeme nahradit d’Alembertovou silou : Pohybová rovnice relativního pohybu pak je : a unáš x v rel, a rel x rel x unáš Dynamika relativního pohybu

4 Dynamika I, 13. přednáška v, a N m G T D unáš a unáš x v rel, a rel x rel x unáš Dynamika relativního pohybu Řešení dynamiky relativního pohybu pak můžeme shrnout takto : Unášivý pohyb nahradíme příslušnou d’Alembertovou silou a relativní pohyb řešíme jako by se jednalo o základní pohyb, přičemž do součtu sil zahrneme i tuto d’Alembertovu sílu.

5 Dynamika I, 13. přednáška DuDu S G  anan atat   Pak již můžeme sestavit pohybovou rovnici matematického kyvadla na „jako by“ pevném závěsu. Zde tečné a normálové zrychlení jsou : Vlastní pohybovou rovnicí je první z obou rovnic : Druhá může sloužit k výpočtu síly v závěsu : Vlastní pohybovou rovnici pak ještě upravíme : Postup budeme demonstrovat na úloze matematického kyvadla. Hmotný bod o hmotnost m je zavěšen na nehmotném závěsu délky r. Závěsný bod se pohybuje s konstantním zrychlením a u. Poloha závěsu s hmotným bodem je dána úhlem sklonu  od svislice. Na hmotný bod působí akční tíhová síla G a reakční síla v závěsu S. Kromě toho zavedeme d’Alembertovu sílu D u jako náhradu unášivého pohybu závěsného bodu. Dynamika relativního pohybu m r  auau

6 Postup budeme demonstrovat na úloze matematického kyvadla. Hmotný bod o hmotnost m je zavěšen na nehmotném závěsu délky r. Závěsný bod se pohybuje s konstantním zrychlením a u. Poloha závěsu s hmotným bodem je dána úhlem sklonu  od svislice. Na hmotný bod působí akční tíhová síla G a reakční síla v závěsu S. Kromě toho zavedeme d’Alembertovu sílu D u jako náhradu unášivého pohybu závěsného bodu. Dynamika I, 13. přednáška Vlastní pohybová rovnice je nelineární diferenciální rovnicí II. řádu : Řešení v uzavřeném tvaru  =  (t) neumíme nalézt. Můžeme provést řešení numerické. t  Dynamika relativního pohybu DuDu S G  anan atat   m r  auau Zajímavé (a jednoduché) je řešení ustáleného stavu. Kývavý pohyb jsme popsali jako netlumený. Jak však již bylo zmíněno, každé kmitání je tlumené (zde např. odporem vzduchu). Časem se tedy kývání ustálí v jisté poloze (  =  ust ), úhlové zrychlení pak již bude nulové  =0.

7 Dynamika I, 13. přednáška Postup budeme demonstrovat na úloze matematického kyvadla. Hmotný bod o hmotnost m je zavěšen na nehmotném závěsu délky r. Závěsný bod se pohybuje s konstantním zrychlením a u. Poloha závěsu s hmotným bodem je dána úhlem sklonu  od svislice. Na hmotný bod působí akční tíhová síla G a reakční síla v závěsu S. Kromě toho zavedeme d’Alembertovu sílu D u jako náhradu unášivého pohybu závěsného bodu. Alternativní řešení je diferenciální rovnice I. řádu : V tomto případě nalezneme řešení poměrně snadno separací proměnných a integrováním. při počátečních podmínkách : t=0...  =0,  =0 pro maximální úhel výkyvu platí  (  =  max) = 0 : Dynamika relativního pohybu DuDu S G  anan atat   m r  auau

8 Dynamika I, 13. přednáška Jak víme z teorie současných pohybů, výsledné zrychlení je dáno třemi složkami (příspěvky) : zrychlení unášivého pohybu, zrychlení relativního pohybu, Coriolisovo zrychlení. Po roznásobení hmotností : Po přeuspořádání : První člen na pravé straně je (dle základní pohybové rovnice) : Druhý člen představuje d’Alembertovu sílu unášivého pohybu : Třetí člen představuje d’Alembertovu sílu, příslušející Coriolisovu zrychlení : Pohybová rovnice relativního pohybu pak má tvar : kde Coriolisovo zrychlení je : Řešení dynamiky relativního pohybu pak můžeme shrnout takto : Unášivý pohyb nahradíme příslušnou d’Alembertovou silou. Zavedeme d’Alembertovu sílu, příslušející Coriolisovu zrychlení. Relativní pohyb řešíme jako by se jednalo o základní pohyb, přičemž do součtu sil zahrneme i obě tyto d’Alembertovy síly. Dynamika relativního pohybu

9 Dynamika I, 13. přednáška Odstředivý vrhač je buben, rotující konstantní úhlovou rychlostí  (unášivý pohyb), opatřený radiální drážkou. V ní se pohybuje projektil o hmotnosti m. Budeme řešit relativní pohyb projektilu v drážce (směr  ). m  r v rel, a rel   m  N anan a Cor D Cor DnDn T Buben leží ve vodorovné rovině, tíhová síla působí kolmo k rovině pohybu, proto s ní nebudeme počítat. Zrychlení projektilu je trojí : a t =  ·  = 0 - unášivé tečné zrychlení, a n =  2 ·  - unášivé normálové zrychlení, a rel - relativní zrychlení, a Cor = 2·  ·v rel - Coriolisovo zrychlení. Na projektil působí normálová reakce N (kolmo k drážce), třecí síla T = N·f ( f je koeficient tření) proti směru pohybu. D’Alembertovy síly jsou : unášivý pohyb, normálový směr unášivý pohyb, tečný směr Coriolisovo zrychlení Z rovnice rovnováhy pro směr kolmo k drážce vyplývá : Třecí síla je : Konečně pohybová rovnice relativního pohybu je : Dynamika relativního pohybu

10 Dynamika I, 13. přednáška Odstředivý vrhač je buben, rotující konstantní úhlovou rychlostí  (unášivý pohyb), opatřený radiální drážkou. V ní se pohybuje projektil o hmotnosti m. Budeme řešit relativní pohyb projektilu v drážce (směr  ). m  r v rel, a rel   m  N anan a Cor D Cor DnDn T Pohybová rovnice relativního pohybu : Řešení hledáme ve tvaru : Sestavíme charakteristickou rovnici : Její řešení je : je záporný. V řešení : integrační konstanty C 1 a C 2 určíme z počátečních podmínek. t=0...počáteční poloha projektilu v drážce počáteční rychlost Zde kořen je kladný, kořen Dynamika relativního pohybu

11 Dynamika I, 13. přednáška Odstředivý vrhač je buben, rotující konstantní úhlovou rychlostí  (unášivý pohyb), opatřený radiální drážkou. V ní se pohybuje projektil o hmotnosti m. Budeme řešit relativní pohyb projektilu v drážce (směr  ). m  r v rel, a rel   m  N anan a Cor D Cor DnDn T Relativní pohyb : Integrační konstanty : t [s]  [mm] 0 Kořen 1 je kladný a člen C 1 ·e 1·t (v grafu červeně) představuje exponenciální nárůst. Kořen 2 je záporný a člen C 2 ·e 2·t (v grafu modře) se limitně blíží nule. Dynamika relativního pohybu

12 Dynamika I, 13. přednáška Základy teorie rázu - centrální ráz Ráz těles je situace, kdy mezi dvěma tělesy dojde k mechanické interakci po extrémně krátkou dobu. V průběhu této doby dojde ke změně rychlostí obou těles. Centrální ráz nastává, jestliže vektory rázových sil, vznikajících na normále styčné plochy, leží na spojnici středů hmotnosti obou těles. Mají pak k tomuto středu nulový moment a neprojeví se tedy natáčením tělesa. Mějme dvě tělesa o hmotnostech m a a m b. Tělesa se pohybují tak, že dojde k jejich vzájemnému nárazu. Označme kolmici ke společné dotykové rovině, procházející dotykovým bodem, za normálu. Prochází-li tato normála středy hmotnosti obou těles S a a S b, označíme jejich ráz za centrální. V okamžiku nárazu, přesněji těsně před nárazem, mají obě tělesa jisté okamžité rychlosti. Tyto rychlosti rozložíme do směru normály n a do směru kolmého k normále, který můžeme označit za tečný. Tečné složky rychlosti se nebudou v průběhu rázu nijak měnit a nebudeme se tedy jimi zabývat. Normálové složky okamžitých rychlostí těsně před nárazem jsou v a0 a v b0 (nutným předpokladem vzniku rázu samozřejmě je v a0 > v b0 ). Jak se tyto rychlosti budou v průběhu rázu měnit, bude ukázáno v dalším textu.

13 Dynamika I, 13. přednáška Základy teorie rázu - centrální ráz Celý ráz má dvě fáze. Říkejme ji “náraz” a “odraz”. Náraz je děj od prvního dotyku těles až do okamžiku, kdy se jejich rychlosti vyrovnají. Odraz pak následuje až do okamžiku, kdy se tělesa od sebe odpoutají rychlostmi v a < v b. 1. Náraz Hybnost obou těles těsně před nárazem je : Mají-li obě tělesa na konci nárazu společnou rychlost v ab, pak jejich hybnost na konci této první fáze je : Protože na obě tělesa působí pouze vnitřní síly, které jsou navzájem stejně velké, opačně orientované, a jejich celkový impuls je nulový (oba impulsy se navzájem odečtou), je změna celkové hybnosti rovněž nulová, neboli hybnost před nárazem a po něm jsou shodné : neboli :

14 Dynamika I, 13. přednáška Základy teorie rázu - centrální ráz Celý ráz má dvě fáze. Říkejme ji “náraz” a “odraz”. Náraz je děj od prvního dotyku těles až do okamžiku, kdy se jejich rychlosti vyrovnají. Odraz pak následuje až do okamžiku, kdy se tělesa od sebe odpoutají rychlostmi v a < v b. 2. Odraz Tato fáze je z hlediska dalšího pohybu obzvlášť důležitá. Ve fázi nárazu dochází k deformaci obou těles (působením sil, jimiž na sebe tělesa navzájem působí). Ve fázi odrazu mají tělesa snahu nabýt opět původního tvaru (proto se tato fáze nazývá “restitucí”). I nadále na sebe navzájem působí silami, navzájem se od sebe “odstrčí”. > Jestliže obě tělesa ve fázi odrazu dosáhnou zcela svého původního tvaru (např. kulečníkové koule), nazveme jejich ráz dokonale pružným. > Jestliže obě tělesa dosáhnou jen částečně svého původního tvaru (např. olověný projektil), nazveme jejich ráz pružně-plastickým. > Jestliže se tvar těles od okamžiku vyrovnání rychlostí již vůbec nezmění (např. koule z plastelíny), nazveme jejich ráz dokonale plastickým. V tomto případě již fáze odrazu nenastane. Promítněme (v souladu s Newtonovým řešením) ztráty, spojené s trvalým přetvořením těles, do úbytku hybnosti. Budou-li rychlosti obou těles na konci odrazu v a resp. v b (kde samozřejmě v a < v b ), bude hybnost jednotlivých těles po odrazu : resp.

15 Dynamika I, 13. přednáška Základy teorie rázu - centrální ráz Celý ráz má dvě fáze. Říkejme ji “náraz” a “odraz”. Náraz je děj od prvního dotyku těles až do okamžiku, kdy se jejich rychlosti vyrovnají. Odraz pak následuje až do okamžiku, kdy se tělesa od sebe odpoutají rychlostmi v a < v b. 2. Odraz Definujme tzv. součinitel restituce , vyjadřující úbytek hybnosti jednotlivých těles. Vyjádřeme změnu hybnosti ve fázi nárazu a odrazu jednotlivých těles : > Pro dokonale pružný ráz (  =1) budou ve fázi odrazu působit stejné vnitřní síly, jako ve fázi nárazu. Jejich impulsy budou stejné v obou fázích a změna hybnosti každého jednotlivého tělesa při odrazu bude stejná, jako změna hybnosti téhož tělesa při nárazu. > Pro pružně-plastický ráz (0<  <1) bude impuls vnitřní síly, působící na každé těleso při odrazu  -násobně menší, než při nárazu. Tedy i změna hybnosti každého jednotlivého tělesa při odrazu bude  -násobně menší, než změna hybnosti téhož tělesa při nárazu. > Pro dokonale plastický ráz (  =0) již ve fázi odrazu vůbec nedojde ke změně tvaru těles, vnitřní síly již při odrazu nebudou působit, a jejich impuls, jakož i změna hybnosti jednotlivých těles, budou nulové.

16 Dynamika I, 13. přednáška Základy teorie rázu - centrální ráz Celý ráz má dvě fáze. Říkejme ji “náraz” a “odraz”. Náraz je děj od prvního dotyku těles až do okamžiku, kdy se jejich rychlosti vyrovnají. Odraz pak následuje až do okamžiku, kdy se tělesa od sebe odpoutají rychlostmi v a < v b. 2. Odraz těleso a :těleso b : Z těchto výrazů můžeme vyjádřit součinitel restituce : Dosazením výrazu pro společnou rychlost obou těles při přechodu od nárazu k odrazu v ab do těchto vztahů dostáváme : Čtenář snadno sám nahlédne, že pro dokonale plastický ráz (  =0) je řešení shodné s koncem fáze nárazu. Jak bylo uvedeno výše, při dokonale plastickém rázu fáze odrazu vůbec nenastává.  p odraz  p náraz  p odraz  p náraz rychlost tělesa a po odrazurychlost tělesa b po odrazu

17 Dynamika I, 13. přednáška Základy teorie rázu - centrální ráz Zvláštním případem rázu je situace, kdy obě tělesa mají stejnou hmotnost (m a =m b =m), a jedno těleso je před rázem v klidu (např. v b0 = 0). Výše odvozené výrazy pro rychlost obou těles po rázu se zjednoduší na tvar : Pro dokonale pružný ráz (  =1) pak konečně vychází : To znamená, že první těleso, které se původně pohybovalo rychlostí v a0, se zastaví, zatímco druhé těleso, které bylo původně v klidu, se bude po rázu pohybovat rychlostí prvního tělesa před rázem v b =v a0. Jiný zvláštní případ rázu je situace, kdy druhé těleso je velmi hmotné a v klidu (m b » m a, v b0 =0). Z nulové rychlosti druhého tělesa bezprostředně vyplývá : Uvážíme-li dále, že pro m b » m a je hmotnost prvního tělesa m a zanedbatelná vůči součtu hmotností m a +m b, zatímco hmotnost druhého tělesa m b je tomuto součtu hmotností téměř rovna, dostáváme : Tedy první těleso se odrazí v protisměru rychlostí, která je  -násobně menší než rychlost nárazu. Druhé těleso zůstane i nadále prakticky v klidu.

18 Dynamika I, 13. přednáška Reaktivní pohyb O reaktivním pohybu mluvíme tehdy, jestliže se hmotnost tělesa při pohybu mění. Když jsme se v jedné z počátečních kapitol zabývali zákonem o změně hybnosti, měli jsme na mysli většinou změnu rychlosti (ať už velikosti nebo směru). Může se však jednat též o změnu hmotnosti. Typickým příkladem je reaktivní pohon rakety, jejíž hmotnost při spalování paliva klesá. Spaliny jsou silou F urychlovány a výtokovou rychlostí c opouštějí raketu. Podle zákona akce a reakce působí na raketu stejně velká, opačně orientovaná reaktivní síla F R. v- rychlost rakety, c- relativní výtoková rychlost spalin vůči raketě, v s - absolutní rychlost spalinvůči okolnímu prostoru.

19 Dynamika I, 13. přednáška Reaktivní pohyb v- rychlost rakety, c- relativní výtoková rychlost spalin vůči raketě, v s - absolutní rychlost spalinvůči okolnímu prostoru. Za elementární časový okamžik dt je hmotnost spalin dm vypuzena z rakety. Vzhledem k zákonu akce a reakce jsou síla F, kterou jsou spaliny vrhány z rakety, a reaktivní síla F R, působící na raketu, stejně velké, ale opačně orientované. Celkový impuls sil je tedy nulový a i změna hybnosti dp je nulová. Hybnost na počátku časového úseku dt je : kde m je hmotnost rakety (proměnná), v je její rychlost. Hybnost rakety a spalin na konci časového úseku dt je : kde v S = c-v je skutečná rychlost spalin. hybnost raketyhybnost spalin

20 Dynamika I, 13. přednáška Reaktivní pohyb Je-li impuls sil a tedy i změna hybnosti nulová, musí platit : Výraz dm·dv je veličina nekonečně malá druhého řádu, tedy limitně se blížící nule. Rovnice pak má tvar : Diferenciál hmoty dm vyjadřuje úbytek hmotnosti rakety. Vyjádříme-li jej jako přírůstek (jak je obvyklé), tedy s opačným znaménkem, dostaneme : Integrací této rovnice pak dostáváme : Toto jest Ciolkovského rovnice reaktivního pohybu. Zde m 0 je počáteční hmotnost rakety, m S je hmotnost spalin a m=m 0 -m S je okamžitá hmotnost rakety.

21 Dynamika I, 13. přednáška Reaktivní pohyb Toto jest Ciolkovského rovnice reaktivního pohybu. Zde m 0 je počáteční hmotnost rakety, m S je hmotnost spalin a m=m 0 -m S je okamžitá hmotnost rakety. Pravá strana této pohybové rovnice je reaktivní síla : Připomeňme, že hmotnost rakety se snižuje, změna hmotnosti dm je tedy záporná a samotná reaktivní síla F R je samozřejmě kladná. Rovnice vyjadřuje nárůst rychlosti rakety v v závislosti na poklesu hmotnosti rakety. Z původní diferenciální rovnice lze vyjádřit reaktivní sílu : Pozn. : Jak se s časem mění okamžitá hmotnost rakety (režim spalování), jaká je časová derivace této závislosti, jaká je výtoková rychlost c, a tedy reaktivní síla, je problémem termodynamiky a nebude zde řešeno.

22 Dynamika I, 13. přednáška Obsah přednášky : dynamika relativního pohybu základy teorie rázu reaktivní pohyb


Stáhnout ppt "Dynamika I, 13. přednáška Obsah přednášky : dynamika relativního pohybu základy teorie rázu reaktivní pohyb Doba studia : asi 1 hodina Cíl přednášky :"

Podobné prezentace


Reklamy Google