Střední odborné učiliště stavební, odborné učiliště a učiliště

Prezentace na téma: "Střední odborné učiliště stavební, odborné učiliště a učiliště"— Transkript prezentace:

1 Střední odborné učiliště stavební, odborné učiliště a učiliště
Sabinovo náměstí 16 Karlovy Vary Vladimíra V i n t e r o v á odborná učitelka uvádí pro T1 tuto výukovou prezentaci : Vady dřeva

2 Poškození dřeva houbami
Poškození houbami patří k nejdůležitějším vadám. Houby jsou příčinou poměrně velkých ztrát cenné dřevní suroviny. Jejich činnost lze charakterizovat následovně : - zbarvují nebo rozkládají dřevní hmotu a tím způsobují velké ztráty, - rozkladem dřevní hmoty mění chemické složení dřeva, zhoršují tak jeho fyzikální a mechanické vlastnosti a tím také jeho upotřebitelnost. SOU

3 Rozmnožování a rozšiřování hub
Houby se rozmnožují výtrusy – sporami. Za příznivých podmínek spora praskne a začne z ní vyrůstat houbové vlákno, které se nazývá hyfa. Hyfy se velmi rychle rozvětvují a vytváří podhoubí, které se nazývá mycelium. Část mycelia proniká do dřeva, rozkládá jej a tak si zajišťuje výživu hyfy vnikají přes ztenčeniny do buněčné stěny a v tekutém stavu je vstřebávají. Další část se rozrůstá do plochy a přenáší nákazu na další místa. Z mycelia na povrchu se tvoří plodnice, na níž rostou a dozrávají spory.

4 Dřevokazné houby mají velkou rozmnožovací schopnost
Dřevokazné houby mají velkou rozmnožovací schopnost. Aby však vzniklo mycelium rozkládající dřevo, musí být splněny určité podmínky pro růst houby. Je to především vhodná teplota, vlhkost dřeva, dostatek vzduchu a potrava. Chybí-li některá z těchto podmínek, houby zastavují růst, případně odumírají. Teplota je jednou ze základních podmínek, která je potřebná k tomu, aby houby mohly rozpouštět dřevní složky. Většině dřevokazných hub vyhovují teploty od 20 do 35°C. Vlhkost dřeva je pro růst hub nezbytná a je velmi rozdílná podle druhu houby,například zatímco většina dřevokazných hub potřebuje ke svému růstu vždy určité množství volné vody (např. konifera sklepní 45-65%), dřevomorce domácí stačí jen 15-30%. Dostatečný objem vzduchu ve dřevě je důležitou podmínkou pro růst, při nedostatku vzduchu se růst houby zastavuje.

5 Klasifikace vad - zapaření
Vzniká v čerstvě pokáceném dřevě především listnatých bezjádrových dřevin (hlavně BK), jsou-li delší dobu skladovány v kůře za teploty nad 20°C (pozdní jarní a letní období). Přes kůru vysychá voda velmi pomalu a dřevo se zapaří. Zapařené dřevo velmi snadno napadají houby. Zapaření se projevuje nejdříve jako nahnědlé zbarvení povrchových vrstev čela (v běli), rozšiřuje se podél kmene a nakonec přechází v hnilobu. Zapaření může vzniknout i u řeziva větších rozměrů. Prvotní stadium výrazně nemění fyzikální a mechanické vlastnosti dřeva, ale rychle přechází v hnilobu. Lze mu předejít buď sušením za nižších teplot, nebo vhodným nátěrem, popřípadě postřikem chemickým prostředkem.

6 Plíseň Vytváří se při zvýšené vlhkosti účinkem plísňových hub jako různě zbarvené povlaky na povrchu dřeva, nejčastěji zelené a zelenomodré. Pokud jejich působení netrvá dlouho, stačí k jejich odstranění pouze okartáčování povrchu a vysušení (případně ohoblování). Plíseň nezhoršuje fyzikální a mechanické vlastnosti, při delším působení plísní však pokračují v poškozování dřeva dřevokazné houby. Zbarvení významněji znehodnocuje dýhy. Poškození lze předejít včasným uložením čerstvého řeziva na skladech.

7 Rakovina Je to poškození kmene rostoucího stromu ve formě prohlubní (ran) nebo vydutí (boulí). Vzniká po napadení stromu silně parazitickými houbami, které rozkládají i živé dřevo závalu vytvářené hojivým pletivem a nedovolují ránu zacelit (zavalit). Rána zůstává otevřená, zvětšuje se a na kmenu zůstává hluboce zjizvená vypuklina.

8 Zabarvení Je způsobeno dřevozbarvujícími houbami, nebo jako první zbarvující stadium napadení dřeva dřevokaznými houbami. Vada je významná z estetického hlediska. Barevný tón závisí na druhu houby a dřeviny. Zbarvení není provázeno snížením pevnosti dřeva. Proniká do různé hloubky, v některých případech může zasáhnout celou běl. U kulatiny se projevuje jako skvrny nebo prstence, u řeziva jako skvrny a pruhy. Největší význam má zamodralost jehličnatého dřeva, v listnatém dřevě se vyskytuje podstatně méně. Kromě zamodralosti se vyskytuje i jiné zabarvení – načervenalé, žluté, kávově hnědé a zelené. Barvené skvrny mohou být světlé, které nezakrývají texturu dřeva, anebo tmavé, které zakrývají texturu dřeva. Nejúčinnější ochranou proti zbarvení je rychlé zpracování kulatiny na řezivo a uskladnění ve vzdušných, suchých skladech.

9 Zbarvení Zbarvení se podle hloubky dělí na :
- povrchové – pronikající do hloubky nejvýše 2 mm, - hluboké – pronikající do hloubky více než 2 mm.

10 Hniloba Je to změna barvy, struktury, fyzikálních a mechanických vlastností na základě rozkladu dřeva dřevokaznými houbami. Houby působí na dřevo tak, že odebírají stromu vodu s minerálními látkami, vysávají asimiláty (zásobní látky) a vylučují enzymy, kterými rozpouštějí buněčné blány. Rozkládají stavební prvky blány na jednoduché cukry a těmi se živí.

11 Podle zbarvení lze hnilobu rozdělit na :
a) hnědou (nebo též červenou) – vyskytuje se hlavně v jehličnatém dřevě. Napadené dřevo je hnědé, červené až tmavě šedé. Je výsledkem působení celulózovorných hub (rozkládají celulózu).V pozdějším stadiu dřevo měkne, jeho objem se mění, vznikají příčné a podélné trhliny, dřevo se nakonec rozpadá kostkovitě nebo vláknitě, někdy až na prach. Vzniká tzv. destruktivní hniloba;

12 Podle zbarvení lze hnilobu rozdělit na :
b) bílou – vyskytuje se častěji v listnatém dřevě. Napadené dřevo je světlejší než ostatní, nažloutle bílé nebo bílošedé. Je výsledkem působení ligninovorných hub (rozkládají lignin). V pokročilém stadiu je dřevo úplně bílé, často mramorovité s výraznými klikatými čarami. Rozložené dřevo je měkké, tvoří se v něm dutiny a drobí se. Vzniká tzv. korozivní hniloba;

13 Podle zbarvení lze hnilobu rozdělit na :
c) voštinovou = pestrou – tmavě hnědé nebo červené zbarvení napadeného dřeva má bílé skvrny. V pozdějším stadiu vzniká rovněž korozivní hniloba.

14 Podle stupně narušení má hniloba několik stádií :
a) dřevozbarvující stadium – patří ke zbarvení, nepočítá se k hnilobě; b) tvrdá hniloba – dřevo má už zhoršené mechanické vlastnosti, ale ještě v něm drží zaražený hřebík (zkoušení hniloby). Je barevně výraznější a je výrazně ohraničená; c) měkká hniloba – hřebík už ve dřevě nedrží, dřevo je výrazně měkčí než zdravé dřevo a podle druhu houby se destrukčně nebo korozivně rozkládá a charakteristicky zbarvuje; d) trouchnivost – poslední stadium hniloby, kdy se dřevo rozpadá (hlavně ve spodní části kmene nebo po velkých vyhnilých sucích).

15 Přehled nejčastěji se vyskytujících dřevokazných a dřevozbarvujících hub
Houby jsou rostliny bez chlorofylu, nemohou si tedy samy pomocí fotosyntézy vyprodukovat potravu. Proto si potravu tvoří rozkládáním buněčných stěn. Houby lze rozdělit podle několika hledisek :

16 Podle toho,kterou složku buněčné blány rozpouštějí, se houby dělí na :
celulózovorné – živí se hlavně celulózou, dřevo tmavne a vzniká červenohnědá destruktivní hniloba, ligninovorné – rozkládají nejdříve lignin a potom postupně veškerou dřevní hmotu. Dřevo postupně bělá, měkne a rozpadá se – vzniká bílá korozivní hniloba.

17 Podle toho, na jakém dřevě žijí, se houby dělí na :
-  parazitické – na živých stromech, - saprofytické – na mrtvém, nebo zpracovaném dřevě, - saproparazitické – na živém stromě, ale i na odumřelém a na dřevě ve skladech.

18 Podle toho jak působí na dřevo, se houby dělí na :
- dřevozbarvující – způsobují pouze estetické vady, dřevo však neztrácí své fyzikální, ani mechanické vlastnosti, - dřevokazné – poškozují dřevo technicky, zhoršují jeho fyzikální a mechanické vlastnosti.

19 Podle místa výskytu dělíme dřevokazné houby na houby rostoucí :
v budovách, ve skladech, v přírodě na živých stromech nebo mrtvém dřevě.

20 Zbarvení dřeva houbami :
Tyto houby dřevo nestravují, ale hyfami prorůstají do buněčných dutin, kde se živí zásobními látkami a chemickou reakcí s některými složkami dřevo zbarvují. Takové dřevo je už méně odolné proti dřevokazným houbám.

21 Podle toho, v které části kmene se dřevo zbarví, rozlišujeme :
a) zbarvení běli – nejčastěji se vyskytuje na skáceném dříví při pomalém vysychání za nesprávného uskladnění : - zamodralost – především bývá u BO,ale i u jiných jehličnanů,způsobuje ji houba Ceratostomella pini (pilifera).Zbarvení na dřevě zůstává i po vysušení; - načervenalost – především na SM, méně často u ostatních jehličnanů, někdy i u BK. Zbarvení je karmínově červené, sluncem a deštěm se vybělí. Vyvolává je houba Corticium sanguineum; - kávově hnědé zbarvení – vyskytuje se častěji u jehličnanů , hlavně u BO v podobě skvrn, které se vyschnutím ztratí. Způsobuje je houba Disculla bruneo-tingens;

22 Podle toho, v které části kmene se dřevo zbarví, rozlišujeme :
b) zbarvení jádra – vyskytuje se u všech druhů dřevin. Vzniká již během růstu stromu, u pokáceného dříví může přecházet i do běli : - načervenalost – skvrny různých tvarů červené, růžové a červenohnědé barvy (stejná houba jako u běli – Corticium); - skvrnitost – skořicově až tmavě hnědé skvrny na čelním řezu, na podélném řezu tvoří pruhy; - zelená pruhovitost – vyskytuje se zejména v silných kmenech JV, BK, OL, LP. Vyvolává ji houba Chlosplenium aeruginosum, která vylučuje zelené barvivo.

23 Hlavní druhy dřevokazných hub :
Dřevokazných hub je několik stovek různých rodů a druhů. Z nich jsou u nás nejdůležitější : Houby na živých stromech – parazitické a saproparazitické Choroše,Ohňovec obecný,Klanolístka obecná,Václavka obecná Houby na mrtvém a zpracovaném dříví – saprofitické Dřevomorka domácí, Konifora sklepní, Houževnatec šupinatý, Outkovka pestrá, Lupeník plotní.

24 1) Houby na živých stromech – parazitické a saproparazitické :
A) Choroše – jsou to nejrozšířenější dřevokazné houby na stromech, pařezech i kulatině. Rod chorošů zahrnuje asi 150 druhů. Plodnice jsou nepravidelného tvaru, bokem přirostlé ke dřevu. Vytvářejí se až tehdy, když je dřevo ve vysokém stadiu hniloby. Některé příklady chorošů: Pevník krvavějící (Stereumsanguinolentum) – je velmi častým škůdcem jehličnanů, hlavně smrku. Napadá živé i odumřelé dřevo. Způsobuje červenohnědou hnilobu. Outkovka borová (Trametes pini) – škodí nejvíce na BO, vyjímečně na ostatních jehličnanech. Vniká do ran po zalomených větvích a šíří se směrem dolů ke kořenům. Troudnatec kopitnatý (Fomes fomentarius) je saproparazitická houba, její plodnice má tvar kopyta. Napadá pouze listnáče, škodí hlavně na BK, BŘ

25 1) Houby na živých stromech – parazitické a saproparazitické :
Outkovka dubová (Trametes guernica) je saproparazitická houba. Je častým škůdcem listnáčů, zejména dubu. Škodí na dubových porostech, ve skladech, ale i na dřevěných dubových konstrukcích zabudovaných do staveb. Způsobuje červenou hnilobu. Outkovka chlupatá (Tramestes hirsutum) – napadá všechny druhy listnáčů, zejména BK, DB, HB, a to poraněné živé stromy, ale hlavně odumřelé dřevo. Způsobuje bílou hnilobu – nejdříve se rozkládá jádro a postupně potom i běl.

26 1) Houby na živých stromech – parazitické a saproparazitické :
B) Ohňovec obecný (Phellinus igniarius) – je jednou z nejškodlivějších dřevokazných hub. Napadá pouze listnáče, hlavně měkké listnáče (VR, TP) Většinou se vyskytuje na živých kmenech. Způsobuje bílou hnilobu jádrového dřeva a postupně se rozšiřuje i na běl. C) Klanolístka obecná (Schizophyllum commune) – je velmi častým škůdcem listnáčů, zřídka jehličnanů (BO, MD). Napadá živé, ale hlavně odumřelé dřevo výhradně v běli, kde způsobuje bílou hnilobu.

27 1) Houby na živých stromech – parazitické a saproparazitické :
D) Václavka obecná (Armillaria mellea)) – patří k nejnebezpečnějším škůdcům hlavně jehličnatých dřevin. Napadá odumřelé, ale i živé dřeviny. Je charakteristická tím, že na pařezech tvoří jedlé plodnice, ale podhoubí se šíří po zemi po kořenech na další stromy a prorůstá pod kůru. Mezi kůrou a dřevem vytváří bílé povlaky a ničí mízové pletivo (lýko) a bělové dřevo. Strom tak velmi rychle odumírá a vysychá. Postupuje od kořenů nahoru a způsobuje velmi intenzivní bílou hnilobu. Ničí zejména smrkové porosty, ale napadá i jedli a douglasku, výjimečně i borovici a modřín. Je schopna zničit celé rozsáhlé komplexy SM porostů..

28 2) Houby na mrtvém a zpracovaném dříví – saprofytické :
A) Dřevomorka domácí (Serpula/Merulius/ lacrymans) – je nejnebezpečnější škůdce dřeva v obydlích. Napadá jehličnaté i listnaté dřevo. Její výtrusy se šíří průvanem. Pro svůj růst nepotřebuje tolik vlhkosti jako ostatní houby - při růstu vylučuje vodu, kterou se dřevo zvlhčuje. Prorůstá i cihlovým zdivem a ničí všechno dřevěné zařízení v budově. Rozkládá i dřevo vysušené. Svými provazci si dokáže čerpat vodu zvenčí, ze země (zjištěna vzdálenost zdroje vody až 10 metrů) a rozkladem dřeva si vodu i vytváří. V tmavých koutech místností prorůstá na povrch a tvoří podhoubí buď ve tvaru šedého až žlutohnědého povlaku, anebo jako měkké šedobílé vatovité polštáře. Dá se jen velmi obtížně odstranit z budovy – je nutné nejen napadené dřevo, ale i dřevo v nejbližším okolí houby spálit, vyčistiti spáry ve zdivu a zdivo desinfikovat.

29 2) Houby na mrtvém a zpracovaném dříví – saprofytické :
B) Koniofora sklepní (Coniofora puteana) – napadá dřevo ve sklepích, v dolech, ve skladech, hlavně však ve vlhkých budovách. Podhoubí tvoří tenké plísňové povlaky nejdříve bílé, později šedé až žlutošedé, plodnice žlutohnědé s bradavičnatým povrchem. Rozkládá dřevo v hnědou kostkovitě drobivou hmotu.

30 2) Houby na mrtvém a zpracovaném dříví – saprofytické :
C) Houževnatec šupinatý (Lentinus lepideus) – napadá jehličnaté dřevo, zejména ´borové. Je vzhledem podobný václavce. Vyskytuje se na pařezech a odumřelém dřevě, ale i na zpracovaném dřevě v dřevěných konstrukcích. Způsobuje hnědou hnilobu, rozklad dřeva začíná v jádře. Rozkládá dřevo v kostkovitě drobivou hmotu. Napadené dřevo voní po skořici. Často se vyskytuje na pražcích, sloupech a dřevěných mostech, snáší i impregnační olej do určité koncentrace.

31 2) Houby na mrtvém a zpracovaném dříví – saprofytické :
D) Outkovka pestrá (Trametes versicolor) – vyvolává bílou hnilobu listnatého dřeva ve skladech, i na dřevěných konstrukcích a pražcích hlavně BK, DB, HB). E) Lupeník plotní (Lenzites sepiaria) - vyskytuje se pouze na jehličnatém dřevě – na pařezech, odumřelých kmenech a větvích. Především však napadá dřevo ve skladech a zpracované dřevo – hlavně dřevní ploty. Začíná rozkládat dřevo zevnitř na rezavě hnědou kostkovitě drobivou hmotu. Na povrchu není vidět žádná změna, až je vnitřní část rozložena úplně a dřevo se rozpadne. Je to nejnebezpečnější houba ve skladech kulatiny a řeziva.

32

33

34

35