Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Smluvní rámec fungování Evropské unie Mgr. Daniel Machytka

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Smluvní rámec fungování Evropské unie Mgr. Daniel Machytka"— Transkript prezentace:

1 Smluvní rámec fungování Evropské unie Mgr. Daniel Machytka
Jsme v EU, buďme v obraze. Smluvní rámec fungování Evropské unie Mgr. Daniel Machytka

2 Co je to Evropská unie ? Politické, hospodářské, ekonomické regionální společenství s integračními mechanismy vyššího stupně. Ve společenství probíhá aktivní liberalizace, integrace, konvergence a homogenizace jednotlivých politik. Cílem EU je: dynamický kontinuální a udržitelný rozvoj; prohlubování integrace a homogenizace; utužování spolupráce; … SFEU Čl. 3: Unie má výlučnou pravomoc v: a) Celní unie, b) stanovení pravidel hospodářské soutěže nezbytných pro celoplošné fungování vnitřního trhu, c) měnová politika států eurozóny, d) zachování biologických mořských zdrojů v rámci společné rybářské politiky, e) společná obchodní politika Výlučné pravomoci má Unie také při uzavírání mezinárodní smlouvy, pokud se jedná o akt Unie Čl. 4: Unie sdílí pravomoc s členskými státy v oblastech: a) vnitřní trh, b) sociální politika, c) hospodářská, sociální a územní soudržnost (tj. strukturální a regionální politika), d) zemědělství a rybolov, e) životní prostředí, f) ochrana spotřebitele, g) doprava, h) transevropské sítě, i) energetika, j) prostor svobody, bezpečnosti a práva, k) společné otázky celoplošné bezpečnosti v oblasti veřejného zdraví. Unie má pravomoc vyvíjet činnost v oblasti výzkumu, technologického rozvoje a vesmíru. Dále má pravomoci vyvíjet činnost a provádět společnou politiku v oblasti rozvojové spolupráce a humanitární pomoci. Čl. 6: Unie podporuje, koordinuje a doplňuje činnosti členských států v oblastech: a) ochrana a zlepšování lidského zdraví (v členských státech), b) průmysl, c) kultura, d) cestovní ruch, e) všeobecné vzdělávání, odborné vzdělávání, mládež a sport, f) civilní ochrana, g) správní spolupráce – vzájemné uznávání úřední dokumentace a transkomunitání správní akty, příhraniční spolupráce úřadů a internacionální správní akty – např. řidičský průkaz

3 ESUO, EUROATOM, EHS ESUO – 1952 (platnost smlouvy 50 let)
tzv. Schumanův plán rostoucí hospodářská síla USA snaha o obnovu válkou zničeného hospodářství propojit hospodářství zemí tak, aby nebyla další válka možná EUROATOM – 1957 (1958) vytvořit společný trh s nukleárními materiály podporu rozvoje výzkumu a mírového užití EHS – 1957 (1958) Vytvoření celní unie a společného vnitřního trhu Synergický rozvoj hospodářských politik čl. států Cíle ESUO: Schumanům plán – na popud J. Moneta (předseda francouzského úřadu pro obnovu a rozvoj válkou zničeného území) Vytvoření společného trhu s uhlím a ocelí Podpora hospodářského růstu Zvyšování životní úrovně členských zemí Racionální dělba práce Vyšší produktivita Udržení nepřetržité zaměstnanosti Vytvoření vnitřního trhu s průmyslovými výrobky Cíle EURATOM: Zvyšování životní úrovně Rychlý rozvoj odvětví jaderného průmyslu Rozvoj výzkumu, mírové využití jaderného potenciálu Pravidelné zásobování všech uživatelů rudami a jadernými palivy Sjednocení bezpečnostních norem Pokrok v mírovém využívání atomové energie Cíle EHS: Celní unie s časovým vymezením 12 let (celní unie pro obchod s průmyslovými výrobky ES vznikla 1968 a pro obchod se zemědělskými produkty až v roce 1970) Společný trh maximálně do 15 let (společný trh se postupnou harmonizací překlenul v jednotný vnitřní trh) Společné politiky: zemědělství, zahraniční obchod, doprava Společná pravidla pro hospodářskou soutěž Koordinace hospodářských politik Přidružení zámořských území

4 Jednotný evropský akt Cesta z euro-sklerózy přelomu 70 a 80 let
Vytvoření jednotného vnitřního trhu Politická spolupráce Konvergence hospodářských politik Komunitarizace sociální politiky Podpora výzkumu Ochrana životního prostředí Rozvoj vzájemných politik čl. států Jednomyslnost v rozhodovacích procesech, stagnace integračního procesu, ropné šoky a hospodářská krize vedla k zpomalení až zastavení integračního procesu a integračních aktivit ES. Za účelem dokončení JVT a pro oživení integrace byly v roce 1985 a 1986 (1987) přijaty další 2 významné dokumenty: ► Bílá kniha 1985 o opatřeních k dokončení vnitřního trhu do roku 1992, která zanalyzovala situaci a ukázala na tři skupiny překážek JVT: ■ fyzické – překážky na hranicích mezi členskými státy, bránící skutečně volnému pohybu zboží a osob ■ technické – existence různých technických standardů v každém členském státě přispívala k roztříštěnosti trhu ■ daňové – různé systémy nepřímého zdaňování, zejména sazby daně z přidané hodnoty si vynucovaly hraniční kontroly K jejich odstranění byl vypracován podrobný program (tzv. Program 1992) s návrhy legislativních opatření. ► Jednotný evropský akt (1986/1987) byl První významnou revizí Římských smluv a upravil potřebný právní rámec (podle Programu 1992), pro zajištění volného pohybu zboží, služeb, osob a kapitálu bez jakýchkoli překážek. Dále: ■ došlo k reformě v systému rozhodování: Rada ministrů získala pravomoci přijímat rozhodnutí týkající se zavádění JVT kvalifikovanou většinou místo dosavadní jednomyslnosti. ■ začlenění Evropské rady mezi instituce ES ■ rozšíření spolupráce o nové politiky: o sociální politiku a posilování soudržnosti zemí Společenství zmenšováním rozdílů v hospodářské vyspělosti jednotlivých regionů, o podporu výzkumu a technického rozvoje a o ochranu životního prostředí, důraz na sbližování hospodářských a měnových politik členských zemí, snahy o nové formulování zahraniční politiky s cílem, aby země ES stále více „mluvily jedním hlasem“.

5 Maastrichtská smlouva
Smluvní založení EU (SES a SEU) Chrámová konstrukce: 3 pilíře EU EMU SZBP Občanství Unie Spolupráce v justici a vnitřních věcech Politické cíle a vzájemné politiky ES Založení výboru regionů Založení Kohézního fondu (fond soudržnosti) Maastrichtská konvergenční kritéria pro účast v EMU Procesy probíhající v osmdesátých letech byly završeny v únoru 1992 podpisem Maastrichtských smluv (vstoupily v platnost po ratifikaci v listopadu 1993). Jedná se o dvě smlouvy - tedy Smlouvu o Evropském společenství, která podstatně modifikuje tzv. Římské smlouvy, a Smlouvu o Evropské unii. V r vstoupila v platnost Maastrichtská smlouva. Na základě Maastrichtské smlouvy vznikla Evropská unie, která zahrnuje tři existující společenství (ESUO, EURATOM, EHS), ale také společnou zahraniční a bezpečnostní politiku a spolupráci v oblasti justice a vnitřních věcí (tzv. tři pilíře, na nichž je EU založená). Orgány ES jsou současně i orgány EU. EU však nemá vlastní právní subjektivitu, kterou disponuje jen ES!!! Maastrichtská smlouva zakotvuje i vznik měnové unie a způsob zavádění jednotné evropské měny. Je v ní zakotven časový harmonogram postupu k měnové unii ve třech etapách: 1. etapa: 1. červenec prosinec 1993 2. etapa: 1. leden prosinec 1998 3. etapa: 1.leden 1999 Cílem 1. etapy bylo odstranit poslední překážky volného pohybu kapitálu uvnitř ES. Členské státy zúžily fluktuační pásma národních měn a upevnily spolupráci jednotlivých národních bank. V rámci 2. etapy se měl vytvořit Evropský měnový institut EMI a plnit konvergenční kritéria, které byly podmínkou vstupu do EMU. M. sml. zavazovala Radu nejpozději do konce r rozhodnout zda většina členských států splňuje podmínky pro zavedené jednotné měny a zda je vhodné vstoupit do 3. etapy. Pokud by Rada rozhodla že ano, měla stanovit datum jejího zahájení. Nebude-li zahájení nebude stanoveno do konce r. 1997, začne třetí etapa automaticky Konvergenční kritéria nesplnila požadovaná většina zemí, takže bylo zahájení třetí etapy stanoveno na V roce 1998 byla odsouhlasena společná měna euro a byl schválen postup jejího zavedení. Ve 3. etapě zahájila EMU svou existenci. Jejími členy se stalo 11 zemí EU, mimo zůstaly VB a Dánsko (vyžádaly si výjimky při maastrichtských jednáních), Řecko (nesplnilo konvergenční kritéria a přidalo se až 2001) a Švédsko (nemělo svou měnu zahrnutou v ESM a nemělo o vstup do EMU zájem, nemělo výjimku – porušilo Maa. sml.). K  byly kurzy národních měn pevně zafixovány. Svou činnost zahájila ECB, která převzala odpovědnost za provádění společné měnové politiky, a začal fungovat ESCB. Od se euro používá pouze jako bezhotovostní měna. Každý subjekt se může rozhodnout, zda při bezh. pl. styku bude používat národní měnu nebo euro. Probíhá příprava bankovek a mincí euro. Od je euro hotovostně v oběhu. Subjekty se mohou rozhodnout, v které měně budou hotovostní operace provádět. Bezhotovostní operace jsou možné jen v euru. Postupně jsou z oběhu stahovány národní měny, staženy nejpozději k  od kdy je v oběhu pouze euro. Změna situace v Evropě a zásadní souhlas, který EU vyslovila s budoucím východním rozšířením na zasedání Evropské rady v Kodani v červnu 1993, však postavila před Společenství úkol provést výraznou reformu, která by umožnila fungování EU i po jejím rozšíření až na nyní uvažovaných 27 členů. Tři pilíře EU: První pilíř – zakládací smlouvy ES/EU: Celní unie Vnitřní trh EMU Společné politiky Koordinované politiky 2. Pilíř: SZBP Nezávislost EU Právní stát Demokracie Mezinárodní spolupráce Bezpečnost a zahraniční vztahy 3. Pilíř: Spolupráce v justici a trestních věcech Azylová politika Překračování vnějších hranic – Schengen (začleněna Amsterodamskou smlouvou 1999 do základních smluv ES/EU) Imigrační politika Protidrogová spolupráce Podvody mezinárodního charakteru Spolupráce v občanskoprávních věcech Spolupráce v trestněprávních záležitostech Celní spolupráce s nečlenskými státy Mezinárodní organizovaný zločin

6 Amsterodamská smlouva
Vstoupila v platnost 1999 Agendu Schengenu začlenila do I. pilíře rozdělení agendy ES/EU mezi I. a III. Pilíř. Začlenění agendy II. pilíře do agendy I. pilíře Vysoká úroveň sociálních garancí a zaměstnanosti Neinflační prostředí Konkurenceschopnost a konvergence ekonomik Možnost užší spolupráce čl. států Ochrana životního prostředí Začlenění principu politiky Udržitelného rozvoje Užší spolupráce = diverzifikovaná integrace Pakt stability a růstu (záruky pro spuštění EMU) ► V říjnu 1997 byla podepsána Amsterodamská smlouva. V platnost vstoupila v květnu Novelizovala Smlouvu o ES i Smlouvu o EU. Mimo jiné do nich zařadila nové kapitoly - o zaměstnanosti a o sociální politice, zahrnula otázky vízové, azylové a přistěhovalecké politiky, posílila některé evropské orgány (své pozice posílil především EP) a změnila některé rozhodovací procedury, výrazněji zformulovala ochranu spotřebitele, vyzdvihla význam ochrany životního prostředí (začlenění principu politiky Udržitelného rozvoje do agendy ES) Amsterodamská smlouva však zanechala většinu problémů institucionální reformy nevyřešenu. Proto byly svolána zvláštní mezivládní konference zaměřená výhradně na institucionální otázky, která byla uzavřena na summitu v Nice v prosinci 2000. Princip variabilní geometrie = možnost posílené užší spolupráce a hlubší integrace pro skupinu čl. států, které v integraci pokračují rychleji kupředu

7 Smlouva z Nice Sjednána v prosinci 2000
Vstoupila v platnost 1. února 2003 Revize primárního práva ES/EU, kterou si vyžádal další vývoj EU a nadcházející vstup deseti nových členů. Institucionální reforma: rozšíření většinového hlasování hlasování v Radě ministrů počet komisařů (jeden stát jeden komisař) počet poslanců EP max. 732 min. 8 států možnost diferencované integrace Hlavním důvodem revize byla nutnost institucionální reformy nezbytné pro rozšíření EU o 10 nových členů. Počty poslanců Evropského parlamentu byly, kromě Německa a Lucemburska, sníženy o cca 20 %. Pravomoci EP byly zvětšeny rozšířením spolurozhodovací pravomoci na vyšší počet politik. Pokud jde o Radu EU, změnila se definice kvalifikované většiny. Nyní se uplatňují dvě obligatorní a jedno fakultativní kritérium. Musí být dosaženo určeného počtu hlasů, konkrétně pak 255 hlasů z 345, která rada má jako celek. Procentuálně se jedná o 73,91 % hlasů (kvalifikovaná většina určená dnes Smlouvou o přístupu nových členů), které musí pocházet od (prosté) většiny členských států (tj. 14 států pro). Kromě toho může členský stát požadovat, aby kvalifikovaná většina reprezentovala nejméně 62 % obyvatel EU (fakultativní kritérium). Komise bude složena z členů pocházejících po jednom z každého členského státu. Po dosažení počtu komisařů 27 bude zaveden princip rotace. Jmenování Komise rovněž doznalo změn. Designovaný předseda je ustanoven Evropskou radou a Rada EU schvalovala kvalifikovanou většinou a ve shodě s designovaným předsedou seznam dalších členů Komise. Celá Komise je pak jmenována Radou, která opět rozhoduje kvalifikovanou většinou. Evropský parlament rovněž schvaluje nové složení Komise, a to en bloc (tj. jako celek bez výjimek). Rozšíření rozhodování Rady kvalifikovanou většinou se nebude týkat těchto oblastí: daňová politika, sociální politika, politika soudržnosti (regiony) do r. 2007, azyl a imigrace (kompromis názorů v Radě EU stanovil, že hlasování kvalifikovanou většinou o věcech migrace se začne používat až 2005 po summitu v Haagu) , společná obchodní politika. Flexibilita (posílená spolupráce) byla rozšířena i na druhý pilíř EU. Minimum účastníků se snižuje na 8 členských států.

8 Lisabonská smlouva Posílení principu proporcionality, supranacionality, subsidiarity a transparentnosti EU je nástupkyní ES Reforma primárního práva (zakládacích smluv ES) Posílení role národních parlamentů Institucionální reforma a zjednodušení hlasovacích mechanismů Zřízení institutu Vysokého představitele pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Zakládá právní subjektivitu EU (čl. 47 SEU) Vysoký představitel (Cathrine Ashton) Lisabonská smlouva neruší SES ani SEU, neruší ani ES pouze vytváří stav kde EU je nástupkyní ES a sama Lisabonská smlouva novelizuje SES a SEU. Dualita smluvních pramenů primárního práva setrvává. Novelizovaná forma základních smluv se nazývá Smlouva o fungování Evropské unie a Smlouva o EU ve znění Lisabonské smlouvy. Změny které přináší: Od r se sníží počet komisařů z 27 na dvě třetiny počtu členských států - pokud se unie nerozšíří, bude to tedy 18 s principem rotace, kdy komisaře nebudou mít všechny země, ale Unie na druhé straně zřídí post jakéhosi mistra zahraničí: Vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. Počet poslanců Evropského parlamentu se sníží ze 785 na 750 (celkem jich ale bude 751 – do základního počtu se nepočítá předseda EP); ČR přijde o dva poslance – z 24 na 22. Vystoupení z EU – vystupující stát si podmínky výstupu musí vyjednat s ostatními partnery EU. Při hlasování v Radě ministrů bude rozhodnutí přijato, když s ním bude souhlasit 55 % členských států, které budou představovat 65 % obyvatel EU (platit by to ale mělo začít až v období 2014 až 2017) – tzv. „princip dvojité většiny“. Národní parlamenty – zvýší se jejich pravomoci, budou moci vznést námitky proti právním úpravám, které dává EK do oběhu a požadovat u EK, aby přehodnotila své návrhy + aby přezkoumala návrhy samotných národních parlamentů, ale nemusí se jimi řídit – posílení principu subsidiarity. Zřízení funkce stálého předsedy Evropské rady, jakéhosi prezidenta, který bude předsedat summitům, podílet se na jejich přípravě a reprezentovat Unii na mezinárodní scéně + nahradí tak princip rotujícího předsednictví v ER, který zůstane zachován v Radě ministrů + bude volen kvalifikovanou většinou na 2,5 roku s možností jednoho znovuzvolení. Vytvoření pozice fce Vysokého představitele EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku (nově by měl představitel pro SZBP mimo jiné předsedat zasedání Rady pro zahraniční záležitosti, v níž se budou setkávat ministři zahraničí členských států Unie). Reformní smlouva rozšiřuje oblasti, v nichž bude EU rozhodovat pouze kvalifikovanou většinou – rozšíření do III. pilíře, ale jednomyslnost bude i nadále nutná mimo jiné pro SZBP, otázky rozšíření, změny Zakládacích smluv a rozpočet. Občanská iniciativa 1 000 000 podpisů od občanů minimálně z 5 členských států, je to forma jak informovat EK, aby připravila návrh konkrétní legislativy. Charta základních práv – z roku 2000 se stane právně závaznou, v LS je vložen odkaz právní závaznosti této Charty (Polsko a VB si vyžádaly podmínku, že se tato oblasti na ně vztahovat nebude). Dle čl. 6 SEU je Listina základních práv EU závazná jako LS. LS mění význam jednotlivých politik EU (např. přesun Společné zemědělské politiky z výlučných politik EU na Sdílené politiky EU, nebo přesun politiky Správní spolupráce do politik koordinovaných).

9 Evropská rada Předseda evropské rady: Herman Van Rompuy
předsedá Evropské radě, vede a svolává její jednání Evropská rada je politické těleso. ER vytváří politické cíle evropské integrace Rozhodnutí přijímá konsensem čl. států (jednomyslně) Tvoří ji hlavy států nebo předsedové členských států společně s předsedou Evropské komise Jmenuje vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Zasedá 4x ročně Předseda ER, předsedá ER a svolává ji dvakrát za půl roku. Současný předseda Evropské rady je: Herman Van Rompuy. Evropská rada je politické těleso, orgán, který býl LS permanentně začleněn mezi instituce EU. ER vytváří politické cíle evropské integrace. ER tvoří hlavy států nebo předsedové členských států společně s předsedou Evropské komise. Jejího jednání se účastní i Vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku: Catherine Ashton Nestanoví-li základní smlouvy jinak rozhoduje Evropská rada konsensem. Evropská rada volí svého předsedu kvalifikovanou většinou na dobu 2,5 roku s tím, že může být zvolen dvakrát po sobě v případě překážky nebo závažného pochybení jej může ER stejným postupem odvolat Evropskou radu tvoří hlavy států nebo předsedové vlád čl. států společně s jejím předsedou a předsedou Komise. Jejího jednání se účastní vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. Zachovává to, že ER je tvořena z premiérů a předsedů vlád. není legislativní orgán, ale orgán, který určuje politické směry integračního procesu rozhodování – ve většině případů rozhoduje jednomyslně (konsensus) ER zasedá dvakrát za půl roku, svolává ji její předseda. ER hájí zájmy čl. států Evropská rada (politický orgán EU) jmenuje se souhlasem předsedy Komise kvalifikovanou většinou vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku. Vysoký představitel pro vnější věci a bezpečnostní politiku je místopředsedou komise a komisařem pro vnější činnost, zastupuje EU ve vnější politice a předsedá Radě Evropské unie (Radě ministrů) ve složení ministrů zahraničních věcí (Rada pro zahraniční věci). Vysoký představitel zajišťuje soudržnost vnější činnosti Unie. V rámci komise odpovídá za úkoly, které jí přísluší v oblasti vnějších vztahů, a za koordinaci dalších hledisek vnější činnosti Unie. Při plnění těchto úkolů v Komisi a ve vnější politice EU vysokému představiteli napomáhá Evropská služba pro vnější činnost (tj. diplomatický sbor EU vytvořený Lisabonskou smlouvou)

10 Evropský parlament Jednokomorový, volený v přímých volbách od roku 1979 750 členů + předseda odborné výbory pro: zemědělství, rozpočet, energii, ekonomické vztahy, práva, regionální politiku, dopravu, práva žen, bezpečnost, obrannou politiku, ŽP, atd. (i ad hoc dočasné vyšetřovací výbory) stranické frakce/kluby: Evropská lidová strana, Strana evropských socialistů, Zelní, Liberálové, Evropská sjednocená levice... poslanci se schází každý 3. a 4. týden v měsíci => nejprve v politických frakcích, pak plenární zasedání Funkce a pravomoci EP => vykonávání demokratické kontroly zákonodárného procesu na úrovni EU => reprezentativní a spolurozhodovací funkce => komunikuje s národními parlamenty spolurozhodování s Radou v  otázkách sekundárního práva. Může navrhovat změny v návrhu legislativy účast při projednávání a hlasování o rozpočtu EU vyslovení ne/důvěry Komisi – ta odstupuje jako celek kolektivně interpelace (tj. pokládání otázek) Komise, projednávání jejích výročních zpráv schvalování předsedy a členů EK petiční právo volba členů Účetního dvora jmenování ombudsmana Evropský parlament sídlí ve Strasbourgu, Bruselu a Lucemburku Evropský parlament vykonává společně s Radou legislativní a rozpočtovou funkci. Vykonává funkce politické kontroly a konzultace v souladu s podmínkami stanovenými Smlouvami. Volí předsedu Komise a Komisi vyslovuje důvěru. Evropský parlament se skládá ze zástupců občanů Unie a zastupuje občany EU. Počet europoslanců je předseda. Zastoupení občanů je zajištěno poměným sestupným způsobem, kdy minimální hranice křesel za členský stát je šest a maximální počet přidělených členskému státu nesmí být vyšší nežli devadesát šest míst. EP je jediným orgánem, který je společný pro všechna tři společenství již do 50. let => nazýval se Shromáždění (složen z poslanců bez reálných pravomocí, voleni nepřímo) 1976 Rada přijala rozhodnutí o přímé volbě poslanců EP => první přímé volby v r (jediná přímo volená instituce EU), volební občanů EU však účast klesá 5-leté funkční období řízen předsednictvím v každém státě europoslanci voleni dle státních volebních zákonů (převládá poměrné hlasování) Politické frakce Odlišnosti od národních parlamentů 750+ předseda

11 Evropská komise Sídlí v Bruselu
27 členů-komisařů, které jmenují vlády členských států (od každá země jen 1 komisaře, dříve měly velké země 2) jeden z komisařů = předseda Komise => reprezentuje EK, jeden z místopředsedů je Vysokým představitelem pro SZBP funkční období 5 let stálý kolektivní orgán, zasedá jednou týdně (středa) komisaři jednají nezávisle na státech => reprezentují zájmy Unie každý komisař odpovídá za určité resort/y => každý má svůj kabinet pro spolupráci a pomoc při přípravě prací a legislativy Pravomoci: iniciativní orgán => návrhy legislativy a opatření jiným orgánům, zejména REU (Radě) Rada může návrh Komise změnit jen jednomyslným rozhodnutím výkonný orgán => při zmocnění Radou může vydávat prováděcí předpisy, navrhuje rozpočet legislativní výjimečné pravomoci => rozhodnutí a nařízení o ochraně hospodářské soutěže kontrolní orgán => sleduje dodržování práva Unie (Komise je strážkyní Smluv) zastupuje EU navenek => sjednává mezinárodní smlouvy a udržuje styky se státy a MO V rámci vnitřní komitologie => vytváří a provádí: a) prováděcí akty; b) delegované akty omezena v iniciativě následujícími principy: princip subsidiarity - zakotven 1993 v Maastrichtské smlouvě => EU může vydávat právní akty jen tehdy, pokud není účelné je schválit na nižší úrovní (národní, regionální či lokální) princip proporcionality => EU musí zvážit, zda právnímu předpis pro státy nestačí nezávazná forma => přednost mají směrnice před nařízeními nutnost, aby každý navrhnutý předpis byl v souladu se zájmy společenství a občanů EU => Komise je ovlivňována lobbyistickými skupinami => nesmí být zvýhodňovány princip supranacionality komise a její nezávislosti na čl. státech Reprezentuje princip supranacionality (nadnárodních, evropských hodnot EU jako celku). Není zde prostor pro národní zájmy pouze pro zájmy a reprezentaci celku. Komise je zodpovědná Evropskému parlamentu. EK je jediný orgán EU, který má obecnou pravomoc předkládat návrhy právních předpisů. Prosazuje politiky Unie, zajišťuje plnění rozpočtu, řídí programy EU, zatupuje EU při mezinárodních jednáních a zaručuje řádné uplatňování Smluv. Jednotlivým komisařům a jejich Generálním ředitelstvím jsou přiřazeny konkrétní agendy, rezortně rozdělené do tematických okruhů činnosti.

12 Rada EU (Rada ministrů)
Pravomoci: rozhodovací orgán => vydává akty sekundárního práva Společenství směrnice nařízení rozhodnutí stanoviska doporučení pravomocí Rady EU je zvažovat a případně vetovat nebo doplňovat návrhy EK dává konečný souhlas s mezinárodní smlouvou zajišťuje koordinaci obecné hospodářské politiky států uděluje EK pravomoc k provádění svých aktů a deleguje na EK další pravomoci, které ji byly svěřeny členskými státy Zasedá v rezortně sjednoceném složení Agendu Rady EU připravuje COREPER Rada Evropské unie (Rada ministrů) zasedá v Bruselu nebo Lucemburku orgán zastupující členské státy a jejich názor složení: ministři členských zemí EU z resortu dle projednávané otázky => nepravidelný orgán rozšířené složení: pokud se jedná o otázkách, které spadají do více resortů = JUMBO rada princip rotace – rotace předsednictví Unie každých 6 měsíců (1.1. – a 1.7. – ) tři po sobě jdoucí předsednické státy tvoří „Trojku“ (minulý, současný a příští předsednický stát – ČR s Francií a Švédskem) => pro větší konzistentnost, spolupracuje hlavně ve II. pilíři (společná ZP) předsedající člen předsedá všem zasedáním rad a výborů, určuje jejich agendu a jeho Ministra Zahraničních věcí pronáší zahajovací projev v Evropském parlamentu rotaci schvaluje Rada jednomyslně s předstihem Výbor stálých zástupců členských zemí – COREPER stálí zástupci členských států většinou na úrovni velvyslanců zajišťuje přípravu na zasedání Rady určuje pořad jednání Rady hledá řešení různých sporných bodů jestliže dosáhne jednomyslné dohody, otázka je na pořad jednání Rady zařazena do části A => rada ji neprojednává, jen o ní přímo hlasuje ostatní otázky se projednávají přímo v Radě (část B) COREPER I = zástupci velvyslanců členských zemí – zabývá se technickými otázkami. Pracovní skupina Mertens COREPER II = velvyslanci jednotlivých členských zemí (vedoucí mise členských zemí akreditovaných u EU) – řeší politické otázky. Pracovní skupina Antici. pravomoc Rady je stále více omezována pravomocemi Evropského parlamentu

13 Rada EU (Rada ministrů)
Hlasování: jednomyslně znamená žádný záporný hlas = nebrání mu konstruktivní absence pokud rozhodnutí nesmí být v rozporu s vůlí jakéhokoliv člena harmonizace nepřímých daní, rozhodování ve II. a III. pilíři spíše způsob mezivládního hlasování kvalifikovanou většinou chová se jako nadnárodní orgán v rámci prvního pilíře Lisabonská smlouva rozšiřuje použití tohoto typu hlasování rozhodnutí závazná pro všechny státy dochází k vážení hlasů, každý stát má určitý počet ČR 12 součet hlasů všech států je 345 => kvalifikovaná většina činí 255 hlasů (73,91 %) => hlasování nemůže zablokovat samostatně ani skupina malých, ani skupina velkých států smlouvou z Nice zavedena dvojí většina: členský stát může požádat o ověření, zda kvalifikovaná většina zastupuje 62% obyvatelstva EU prostá většina jen procedurální otázky každý člen = 1 hlas je třeba minimálně 14 hlasů z 27 Hlasování kvalifikovanou většinou v Radě Amsterodamská smlouva - Rada s 15 členy disponovala 87 hlasy, z toho 71 (62 % hlasů, min. 8 států) představovalo kvalifikovanou většinu. Podle smlouvy z Nice - stanovila, že přijetí rozhodnutí v Radě závisí na splnění tří faktorů: dosažení minimální počtu vážených hlasů, kritéria počtu států a kritéria počtu obyvatel - 255 hlasů (73,91 %) z 345 - 14 čl. států - čl. stát může požádat o prověření, zda potřebná většina hlasů reprezentuje minimálně 62 % celkového počtu obyvatel EU. V případě, že tomu tak není, není rozhodnutí přijato. Lisabonská smlouva pro přijetí jednotlivých legislativních aktů je potřeba 55 % zemí a 65 % obyvatel. Procedura spolurozhodování zavedena Maastrichtskou smlouvou, oblasti se postupně rozšiřují dlouhý proces, který trvá někdy i déle než 1 rok otázkách sekundárního práva (otázky JVT – pohyb pracovníků, ochrana spotřebitele apod. – kultura, zdraví atd.) Rada rozhoduje kvalifikovanou většinou Evropská Komise vyhotoví návrh a předloží ho Radě a Evropskému parlamentu, aby zaujal své stanovisko  1. čtení v EP. V některých případech současně informuje Hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů. Rada přijme společné stanovisko a sdělí ho EP (1.čtení v Radě EU). EP je podrobně informován Radou i Komisí o důvodech. 2. čtení v EP => připadají v úvahu 3 možnosti do 3 měsíců: 1) EP se nevyjádří nebo stanovisko přijme => Rada přijme 2) EP odmítne => Rada může svolat smírčí výbor a důkladněji objasnit EP své stanovisko 3) EP má 2 možnosti: => potvrdí odmítnutí a tím je návrh odmítnut definitivně => navrhne změny většinou hlasů a tento text postoupí Radě a Komisi Komise přijme nebo odmítne pozměňovací návrhy => 2. čtení v Radě EU => EK přijala => Rada do 3 měsíců musí přijmout kvalifikovanou většinou, aby byl akt přijat => EK odmítla => Rada se musí usnést jednomyslně pokud Rada změny nepřijme, předsedové ER a EP svolají opět Smírčí výbor => stejný počet zástupců EP a ER má dosáhnout shody o společném návrhu: jednání se účastní i Komise => sbližuje postoj ER a EP Smírčí výbor společný návrh přijme (kvalifikovanou většinou) do 6 týdnů ho musí Rada i EP přijmout pokud ho nepřijmou, považuje se za definitivně nepřijatý Smírčí výbor společný návrh nepřijme navrhovaný akt se považuje za nepřijatý nebo ve lhůtě 6 týdnů potvrdí Rada Smírčímu výboru společný postoj, na kterém se shodla před zahájením smírčího řízení s případnými změnami navrhovanými EP => akt je přijat s výjimkou: EP by do 6 týdnů odmítnul znění postoje přijatým Radou většinou hlasů Smírčí výbor: 15 členů Rady EU, 15 poslanců EP, 1 člen Komise.

14 Hospodářský a sociální výbor
Zastupuje specifické vrstvy občanské veřejnosti v EU schází se v Bruselu poradním orgánem EU vznikl v roce 1957/1958 na základě Římských smluv působnost výboru byla postupně rozšiřována jednotlivými revizemi smluv (JEA, Maastrichtská, Amsterodamská z Nice) fórum pro společné jednání nezávislých osobností navržených vládami členských zemí, které schvaluje Rada EU v počtu dle velikosti států funkční období 4 roky, členství lze opakovat rozděleni do skupin: obchodníci, řemeslníci, zástupci zemědělců, spotřebitelů, dopravců... 344 členů Poradní orgán, který zastupuje zájmy občanské společnosti EU. Tato instituce má 344 členů + předseda. Jednotlivé země jsou zastoupeny různým počtem zástupců občanské veřejnosti. Hospodářský a sociální výbor je těleso, které poskytuje prostor zástupcům tzv. občanské společnosti, jako jsou neziskové organizace či občanské iniciativy nebo skupiny reprezentující konkrétní hospodářské a sociální skupiny obyvatelstva. Výbor funguje jako poradní a konzultační těleso, jehož názor je brán v potaz při vytváření evropské legislativy.

15 Výbor regionů vznikl na základě Maastrichtské smlouvy
poradní orgáne EU cíl: přispívat k naplnění zásad subsidiarity a proporcionality členové: jedná se o představitelé místní nebo regionální samosprávy (starostové měst aj. - nutná je aktivní účast v politice) VR musí být konzultován v případech určených smlouvou, zejména v oblastech: transevropské sítě veřejná zdravotní péče vzdělávání kultura regionální a strukturální politika stanoviska (posudky) výboru jsou nezávazná, jejich přijetí je omezeno lhůtou 1 měsíc (když se do měsíce nevyjádří, nemusí se na vyjádření čekat) práce odborných skupin probíhá permanentně monitorují oblasti a zprostředkovávají informace o stavu věcí Výbor regionů je poradním orgánem, zástupců zájmů regionů v EU. Počet členu je předseda. Jednotlivé členské země jsou zastoupeny různým počtem zástupců (ČR 12 zástupců). EU v provádění svých politik dbá na názor historických či územně správních části jednotlivých zemí. Výbor regionů navíc napomáhá spolupráci mezi příhraničními oblastmi. Výbor poskytuje pro tvorbu evropské legislativy dostatečně široký rámec informací zprostředkovaných optikou regionálně kulturních, společensko-ekonomických a historických vazeb. V případě ČR a dalších čl. států jsou ve Výboru regionů zastoupeny jak kraje tak obce a města.

16 Evropská centrální banka
Předchůdcem ECB byl Evropský měnový institut => ECB vznik až 1999 Sídlem je Frankfurt nad Mohanem ECB je součástí Evropského systému centrálních bank (ESCB = ECB + národní CB členských států) ESCB je nezávislým systémem – při výkonu úkolů nesmí přijímat pokyny od organizací stojících mimo ESCB úkoly ESCB určovat a realizovat měnovou politiku EU provádět směnné operace spravovat oficiální zahraniční rezervy členských států podporovat hladké fungování platebního systému sledování cíle udržování cenové stability k tomu slouží pravomoci: definování a uskutečňování měnové politiky EU pravomoc provádět devizové operace pravomoc spravovat oficiální rezervy cizích měn členských států nástroje: nařízení, rozhodnutí, doporučení, instrukce (pravomoc legislativy) výhradní právo vydávání eura a povolovat jejich vydávání CB ECB má právní subjektivitu => oprávněna nabývat a zcizovat movitý a nemovitý majetek a vystupovat před soudy Upisovateli a držiteli jsou národní CB => dle podílu na celkovém HDP a celkovém počtu obyvatel (výše základního kapitálu je 5 miliard €) - Usnášení v ECB vyznačuje rovností hlasů jednotlivých členů Eurosystém = ECB + CB zemí, které přijaly euro Hlavní funkcí banky je dohled nad eurem, vydávání bankovek i mincí společné měny a určování a realizování společné měnové politiky. Je důležitým aktérem hospodářské politiky eurozóny (regulatorními a opravnými nástroji kupříkladu určuje a ovlivňuje hodnotu peněz).

17 Evropská investiční banka
Sídlo Lucemburk EIB je nezisková finanční instituce, založená roku 1985 Základní kapitál tvoří jednotlivé členské státy EU, jež upisují své podíly (dle síly DPH země v době přijetí do EU) cíl: usnadnit financování investičních programů v rámci EU poskytování dlouhodobých půjček a záruk na investice k vyrovnání hospodářského vývoje členských zemí projekty musí odpovídat následujícím cílů: posílení rozvoje v hospodářsky zaostalých regionech rozvoj transevropských sítí a telekomunikačních sítí oblast malého a středního podnikání ochrana ŽP zabezpečování energetických zdrojů pro EU prostředky jsou zatíženy nízkou úrokovou sazbou EIB půjčuje i třetím zemím EIB svou činností přispívá k evropské integraci obzvláště tím, že financuje společné politiky a aktivity EU. Ve své činnosti je EIB nezávislá na ostatních institucích, avšak podléhá kontrole Evropského účetního dvora. Banka především poskytuje dlouhodobé půjčky jak soukromému, tak veřejnému sektoru na projekty, jež jsou v zájmu rozvoje evropské integrace a partnerských třetích zemí.

18 Evropský účetní dvůr Sídlem instituce je Lucemburk, založen 1975
Provádí dohled nad financováním a rozpočtem Kontroluje veškeré operace s financemi z EU Počet členů je 27 (tj. po 1 z každé země) Právo provádět finanční audit i v národních státech Kontroluje účetní hospodaření institucí i Evropské unie jako celku Provádí kontrolu a dohled nad hospodařením s finančními zdroji plynoucími z rozpočtu EU Zjištění a nálezy Evropského účetního dvora mohou zásadně ovlivnit fungování orgánů EU. Auditorská činnost Evropského účetního dvora je posílena o právo žaloby k Evropskému soudnímu dvoru. Evropský účetní dvůr při provádění kontrol hospodaření dohlíží i nad finančními operacemi Evropské komise (která spravuje a operuje s financemi EU během provádění politik EU). Při zjištění finančních a účetních nesrovnalostí podává zprávu EK, kontroluje jejich nápravu nebo vystupuje jako strana v soudním procesu před Evropským soudním dvorem.

19 Evropský soudní dvůr Funkce: dohled na jednotnost výkladu a aplikace práva EU, kontrola legality rozhodování Rady a Evropské komise, možnost aktivně vynutit splnění svého rozhodnutí proti státům, právo ukládat finanční sankce (založené Maastrichtskou smlouvou), řeší předběžné otázky národních soudů žaloba na neplatnost (2 měsíční prekluzivní lhůta) Předmět přezkumu :  legalita aktů přijímaných společně Evropským parlamentem a Radou, aktů Rady, Komise, ECB,  jakož i aktů EP s  právními účinky vůči třetím stranám Podat žalobu mohou : -  členské státy, Rada či Komise (pro nedostatek pravomoci, pro porušení podstatných formálních náležitostí, pro porušení Smluv, jakož i pro zneužití pravomoci), Evropský parlament, Evropská centrální banka - FO nebo PO a může podat žalobu proti rozhodnutím, která jsou jí určena, nebo které se jí dotýkají. žaloba na nečinnost  – mohou uplatnit čl. státy, orgány EU, kterákoli FO, PO, jestliže instituce unie (EP, R, EK, EÚB) setrvává v rozporu s právem v nečinnosti (žalobní legitimace FO a PO náleží jen osobě které nečinností vzniká újma) Vedle dvora funguje od roku 1989 Soud prvního stupně ( první instance) Specializovaným orgánem Soudu prvního stupně je od roku 1994 Soud pro veřejnou službu - řeší pracovní spory mezi Unií a jejími zaměstnanci. Evropský soudní dvůr sjednocuje výklad práva EU, dohlíží na evropské právo, svými rozhodnutími v historii moduloval podobu evropské integrace.

20 Děkuji Vám za pozornost
Seznam relevantních internetových stránek: - sumář obecných informací - informace o činnost EP - portál o evropské integraci - mapa regionálních pracovišť - soubor aktuálních analýz - přístup k právu EU o institucionálních postupech Seznam relevantních internetových stránek: - sumář obecných informací - informace o činnost EP - portál o evropské integraci - mapa regionálních pracovišť - soubor aktuálních analýz - přístup k právu EU - o institucionálních postupech


Stáhnout ppt "Smluvní rámec fungování Evropské unie Mgr. Daniel Machytka"

Podobné prezentace


Reklamy Google