Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Legislativa ochrany přírody v ČR a EU Přednáška č.3 Teoretické aspekty ochrany přírody v mezinárodním právu Doc. JUDr.Vojtěch Stejskal, Ph.D ZF JU České.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Legislativa ochrany přírody v ČR a EU Přednáška č.3 Teoretické aspekty ochrany přírody v mezinárodním právu Doc. JUDr.Vojtěch Stejskal, Ph.D ZF JU České."— Transkript prezentace:

1 Legislativa ochrany přírody v ČR a EU Přednáška č.3 Teoretické aspekty ochrany přírody v mezinárodním právu Doc. JUDr.Vojtěch Stejskal, Ph.D ZF JU České Budějovice, BOZO

2 Klíčová teze  „Příroda na rozdíl od lidí nezná administrativních hranic“  Mezinárodní spolupráce

3 Vývoj právní úpravy ochrany přírody  Před mezinárodním právem se ochraně přírody věnovalo nejprve vnitrostátní (národní) právo – od počátku 19.století, zejména státy v Evropě a v Severní Americe - první nařízení či zákony o zřízení přírodních rezervací, později národních parků, - od poloviny 19.století první zákony k ochraně vybraných druhů živočichů, - od počátku 20.století první komplexní zákony na ochranu přírody a přírodních památek

4  1872 – Národní park Yellowstone  USA  První národní park světa

5 Supranárodní právo: - Mezinárodní úroveň – od poloviny 19.století dvojstranné, později vícestranné regionální dohody, od 20.století mnohostranné regionální a globální úmluvy - Evropské komunitární právo – až od konce 70.let 20.století v ES, později právo EU ve formě směrnic a nařízení

6 Ochrana přírody v mezinárodním právu Cíle mezinárodního práva: - podporovat rozvoj mezinárodní spolupráce v ochraně biodiverzity - přispět k záchraně, zachování a ochraně divoké fauny, flóry, přírodních stanovišť, krajinných celků, atd. - kontrolovat naplňování mezinárodních závazků a řešit vzájemné spory jednotlivých států - prosazovat udržitelné využití přírodních zdrojů

7 Přístupy mezinárodněprávní úpravy ochrany přírody právními prostředky - Druhová ochrana – od 19.století - Územní ochrana– od začátku 20.století - Ekosystémová – od 90.let 20.století – integrovaný přístup ochrany a péče o suchozemské a vodní živé organismy a jejich společenstva a ekosystémy

8 Právně závazné prameny mezinárodního práva:  neexistence kodifikace práva ochrany přírody a péče o biologickou rozmanitost  Od 19.století mezinárodní úmluvy regionální  Od 70.let 20.stol. mezinárodní úmluvy celosvětové  od 80.let 20.století prováděcí protokoly k úmluvám

9 Nezávazné prameny mezinárodního práva  Od 70.let 20.století roste význam i pramenů typu soft law, právně nezávazné, avšak důležité pro základ vyjednávání o úmluvách závazného typu  např. Světová charta přírody 1982  Iniciativa afrických států  Biocentrický pohled na ochranu přírody

10 Nástroje mezinárodněprávní úpravy ochrany přírody Druhová ochrana  ochrana druhů in situ - v rámci stanovišť, včetně reintrodukce;  ochrana druhů ex situ – v uměle vytvořených podmínkách;  ochrana migrujících druhů – v celém areálu rozšíření Zdroje ohrožení  regulace (zejména prevence) invazí geograficky nepůvodních druhů;  regulace mezinárodního obchodu s ohroženými druhy  úprava podmínek využívání druhů a jejich populací - zejména prostřednictvím lovu, odchytu, sběru Územní ochrana  ochrana a udržitelné využívání konkrétních přírodních jevů, útvarů, ekosystémů a lokalit  podmínky vytváření spojitých soustav chráněných území  ochrana krajiny a krajinného rázu  regulace udržitelného využívání přírodních zdrojů

11 Závazky z úmluv a protokolů jsou potencionálně aplikovatelné:  Na všechny druhy a přírodní stanoviště na planetě Zemi  Na všechny druhy a přírodní stanoviště v určitém regionu  Jen pro určité 1) druhy, 2) přírodní stanoviště, a to na globální, regionální či subregionální úrovni

12 Subjekty a aktéři mezinárodního práva ochrany přírody - Státy - Mezinárodní mezivládní organizace - Mezinárodní nevládní organizace - Finanční instituce - Původní obyvatelstvo

13 Státy - dobrovolně uzavírají závazky – tvůrci práva - původní koncept zajištění stability mezi státními útvary byl v průběhu 20.století postupně nahrazen konceptem mezinárodní spolupráce - přes uznání ochrany životního prostředí jako společného zájmu si státy ponechávají v různých oblastech zachování své suverenity – např.biologická bezpečnost, exploatace přírodních zdrojů, atd.

14 Mezinárodní mezivládní organizace -založeny mezinárodními smlouvami -členy jsou státy -vyjednávají přijetí závazků v ochraně přírody, realizují akční plány a programy na ochranu přírody Příklady: - OSN - Přidružené organizace OSN: FAO, WHO, UNESCO - Partikulární organizace (např.NATO, OECD, Rada Evropy) - Evropská unie

15 OSN - Program UNEP

16 Program UNEP  Program OSN pro životní prostředí, ustaven 1972, sídlo v Nairobi  Podpora mezinárodní spolupráce  Monitoring životního prostředí  Koordinace činností států v zájmu ochrany přírody  Šíření a prohlubování informovanosti o ŽP – informační systém Infoterra  Projekty na ochranu biodiverzity

17 Finanční instituce - Světová banka -financování projektů péče o biodiverzitu -kofinancování zdrojů GFOŽP - Globální fond ochrany životního prostředí -téměř 50% zdrojů jde na ochranu biodiverzity - příjemci podpory: rozvojové země - Světová obchodní organizace –Výbor pro obchod a životní prostředí - podpora projektů udržitelného využívání přírodních zdrojů - řešení rozporů mezi mezinárodním obchodem a ochranou životního prostředí -Fondy v mezinárodních úmluvách: Světové dědictví, Ramsarské mokřady

18 Původní obyvatelstvo

19 Subjekty a aktéři mezinárodního práva ochrany přírody Původní obyvatelstvo  uznání a ochrana práv - na kvalitní životní prostředí v tradičním území; - na ochranu zdraví; - využívat přírodní zdroje tradičními způsoby; - na sdílení přínosů z využití tradičních znalostí.  spolupráce v institucionální oblasti: např.tzv.Arktická Rada

20 Vybrané typické znaky mezinárodní smluvní úpravy ochrany přírody 1) Kategorizace předmětu ochrany -druhy – např.ohrožený vyhubením -území (lokality) – ve smyslu „chráněné území“, např.národní park Vliv IUCN na legislativu

21 Světový svaz ochrany přírody  1948 Paříž  Sídlo: Gland u Ženevy  Pravidelně se konají Světové kongresy ochrany přírody  Červené seznamy ohrožených druhů  Systém kategorií chráněných území  Závěry a doporučení IUCN mají charakter soft law

22 Vybrané typické společné znaky mezinárodní smluvní úpravy 2) Seznamy – v přílohách úmluv a protokolů nebo vedené při sekretariátech úmluv či protokolů druhové seznamy  konkrétní druhy – např. CITES,  kategorie druhu z hlediska stavu či významu - např.CBD seznamy územní ochrany  seznamy konkrétních lokalit, přírodních společenstev, památníků, přírodních útvarů – např.Ramsarská úmluva, Úmluva o světovém přírodním a kulturním dědictví  seznamy typů přírodních stanovišť – Bernská úmluva

23 Vybrané typické znaky mezinárodní smluvní úpravy  3) Formy ochrany – - obecná a zvláštní ochrana přírody - územní a druhová ochrana přírody  4) Organizační struktura úmluv- konference smluvních stran, stálé řídící výbory, sekretariát, vědecké poradní orgány  5) Spolupráce členských států úmluv s nevládními občanskými organizacemi: vědecké – IUCN, Europarc ochranářsko-výchovně-výzkumné – Birdlife Int., WWF, Wetlands Int.

24  1922  Celosvětové sdružení partnerských nevládních organizací na ochranu ptáků a přírody  Výzkum, ochrana, výchova, osvěta, vzdělávání  Významná ptačí území - IBA  Kontrola úřadů veřejné správy, podíl na přípravě zákonů a nařízení

25 1995 slouží jako servisní organizace pro Ramsarskou úmluvu. inventarizace, monitoring a hodnocení mokřadů, dále vědeckovýzkumná, vzdělávací a publikační činnost. pozornost se zaměřuje nejen na mokřady, ale i vodní a ostatní druhy ptáků, na mokřady svým způsobem života vázané.

26 EUROPARC  Evropská federace přírodních a národních parků 37 zemí Evropy  1973 Grafenau  Ochrana biodiverzity a péče o chráněná území  Přeshraniční spolupráce: bilaterální parky  Ovlivňování legislativních a rozhodovacích procesů ve prospěch přírody  Školení odborníků –pomoc rozvojovým zemím

27 Světový fond na ochranu přírody  1961, původně jen ochrana savců v Africe  Nyní celosvětově: Záchrana ohrožených druhů, ochrana ohrožených ekosystémů  Programy v různých regionech  Sídlo sekretariátu v Glandu

28 Nedostatky mezinárodních úmluv  A) Obecnost předmětu úpravy - čím globálnější problém, tím méně konkrétní text  -rámcové úmluvy  - specializované úmluvy

29 Nedostatky mezinárodních úmluv  B) Dlouhý proces vyjednávání o ochraně – mezitím může dojít k vyhubení objektu ochrany

30 Nedostatky mezinárodních úmluv  C) Otázka podpory ochrany přírody ze strany států (záleží na předmětu, financích, politice, atd.)

31 Nedostatky mezinárodních úmluv  D) Závaznost úmluv jen pro smluvní strany (problém nastane, pokud úmluvu nepodepíší některé areálové státy)

32 Nedostatky mezinárodních úmluv  E) Odpovědnost státu jen politická, možnost donucení splnění závazků slabá, neexistence sankcí (až na výjimky)

33 Hlavní celosvětové mnohostranné mezinárodní úmluvy na ochranu přírody  Ramsarská (mokřady)  Světové kulturní a přírodní dědictví  Washingtonská (CITES)  Bonnská (stěhovavé druhy)  CBD (biodiverzita)

34 Hlavní úmluvy o ochraně přírody v Evropě  Bernská (fauna, flora, přírodní stanoviště)  Florentská (o krajině)  Ochrana Alp  Udržitelný rozvoj Karpat

35 Regionální úmluvy o ochraně přírody na jiných kontinentech (příklad)  Antarktický smluvní systém  Smlouva o Antarktidě (Washington, 1959) a opatření učiněná podle této smlouvy.  Úmluva o ochraně antarktických ploutvonožců (Londýn, 1972),  Úmluva o ochraně antarktických mořských živých zdrojů (Canberra, 1980),  Protokol o ochraně životního prostředí ke Smlouvě o Antarktidě (Madrid, 1991).

36 ČR a mezinárodní úmluvy na ochranu přírody  ČR je signatářem tzv.“velké pětky“ a dále většiny evropských úmluv plus některých antarktických úmluv


Stáhnout ppt "Legislativa ochrany přírody v ČR a EU Přednáška č.3 Teoretické aspekty ochrany přírody v mezinárodním právu Doc. JUDr.Vojtěch Stejskal, Ph.D ZF JU České."

Podobné prezentace


Reklamy Google