Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

ZÁKLADNÍ POJMY FUNKČNÍ ANATOMIE DÝCHACÍ SOUSTAVY podmínkou látkové výměny je přívod kyslíku, při chemických pochodech vzniká oxid uhličitý a voda výměna.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "ZÁKLADNÍ POJMY FUNKČNÍ ANATOMIE DÝCHACÍ SOUSTAVY podmínkou látkové výměny je přívod kyslíku, při chemických pochodech vzniká oxid uhličitý a voda výměna."— Transkript prezentace:

1

2 ZÁKLADNÍ POJMY FUNKČNÍ ANATOMIE DÝCHACÍ SOUSTAVY podmínkou látkové výměny je přívod kyslíku, při chemických pochodech vzniká oxid uhličitý a voda výměna a přenos kyslíku a oxidu uhličitého v těle jsou uskutečňovány krví dýchání vyžaduje spolupráci dýchacího a oběhového ústrojí dýchání je složeno ze tří na sebe navazujících dějů:  zevní dýchání  rozvod dýchacích plynů  vnitřní dýchání

3 Zevní dýchání (ventilace) dochází k výměně plynů mezi atmosférou a krví výměna se uskutečňuje v plicích ventilace je umožněna dýchacími pohyby hrudníku – nadechnutím (inspirací)a vydechnutím (expirací) přesuny dýchacích plynů zabezpečuje dýchací systém, který lze podle funkce rozdělit na dva oddíly:  dýchací trubice – převádějící vzduch z dutiny nosní a ústní do plic  dýchací odstavce plic – výměna plynů mezi vnitřním prostorem plicních sklípků a krví je zabezpečena činností dýchacích svalů, pružností hrudníku a plic řízení a kontrolu dých. pohybů zajišťuje specializovaná část CNS společně s některými míšními a hlavovými nervy

4 Rozvod dýchacích plynů transport dýchacích plynů mezi povrchem plic a buňkami tkání obstarává krev transport je oboustranný transport dýchacích plynů je závislý na složení vdechovaného vzduchu, na funkci horních a dolních dýchacích cest, složení krve a na funkci oběhového aparátu dýchací systém, oběhový systém a krev tvoří funkční celek

5 Vnitřní dýchání (tkáňové) zajišťuje výměnu plynů mezi krví a tkáňovými buňkami a zahrnuje i okysličovací pochody probíhající uvnitř buněk

6 STAVBA A FUNKCE DÝCH.CEST dýchací cesty mají tyto části: nosní dutinu, nosohltan, hrtan, průdušnici, průdušky a plíce  horní dýchací cesty – dutina nosní, hltan  dolní dýchací cesty – hrtan, průdušnice, průdušky vlastními dýchacími odstavci plic jsou respirační bronchy a alveoly stěna trubic i dutin dýchacího systému se skládá ze sliznice, podslizničního vaziva a z hladké svaloviny:  sliznice – pokryta cylindrickým řasinkovým epitelem (posun hlenu s nečistotami a mikroorganismy z vdechovaného vzduchu)  podslizniční vazivo – zvláště v hrtanu – při zánětu vede k zúžení dýchací trubice; obsahuje drobné uzlíky složené z lymfatických buněk – ochranná bariéra proti infekci

7 STAVBA A FUNKCE DÝCH.CEST  chrupavčitý nebo kostěný skelet – zabraňuje zúžení dýchacích cest  hrtan, průdušnice a průduška vyvolávají peristaltické pohyby vyvolané smrštěním svaloviny stěny dýchací trubice; zúžení je limitováno pružností prstenčitých a podkovovitých chrupavek  v úsecích, kde chrupavčitá výztuž stěny chybí, může smrštění hladké svaloviny vyvolat dušení (astma)  chrupavky hrtanu jsou kloubně spojeny, svaly pohybující hrtanovými chrupavkami mění napětí hlasivkových vazů a tvar hlasivkové štěrbiny (tvorba hlasu)

8 Nosní dutina prostor po stranách ohraničený výběžky horní čelisti strop tvoří kost čelní s kostí čichovou vzadu pokračuje dvěma otvory – choanami – do nosohltanu, patrem oddělena od dutiny ústní nosní přepážka – rozděluje dutinu nosní na poloviny, které jsou horizontálně členěny nosními skořepami na horní, střední a dolní nosní průchod spojena s prostory v některých lebečních kostech – vedlejší nosní dutiny – sinusy (horní čelist, kost čelní, čichová a klínová) – vystlány tenkou sliznicí a vyplněny vzduchem; mohou být postiženy zánětem

9 Nosní dutina dutina nosní je vystlána sliznicí, která je pokryta řasinkovým epitelem, ve sliznici jsou žlázy produkující hlen ve slizničním vazivu jsou bohaté žilní pleteně – při jejich poranění nastane krvácení z nosu – epistaxe ve stropu nosní dutiny je čichové pole – sliznice obsahuje čichové buňky funkce dutiny nosní:  předehřátí vdechovaného vzduchu na tělesnou teplotu  očištění vzduchu od mechanických nečistot a části mikroorganismů  zvlhčování vdechovaného vzduchu  dráždění buněk čichového pole pachovými látkami  lymfatická tkáň v podslizničním vazivu je první bariérou proti vdechnutí infikovanému vzduchu do organismu

10 Nosohltan nálevkovitý úsek hltanu, do kterého choanami proudí vzduch z nosní dutiny hranicí mezi nosohltanem a ústní částí hltanu je měkké patro a čípek (při polykání se svalovina měkkého patra zvedá, při dýchání svěšena dolů) na bočních stranách hltanu ústí do nosohltanu tzv. Eustachova trubice spojující střední ucho s nosohltanem v blízkosti ústí obou trubic do nosohltanu se nachází nosohltanové mandle – mízní tkáň (adenoidní vegetace, třetí mandle)– bariéra proti infekci; při zbytnění postižený dýchá ústy spojení nosohltanu se středouším – možnost šíření infekce z nosní nebo ústní dutiny do středouší – časté u dětí

11 Dýchání nosem a dýchání ústy dýchání nosem je důležité pro tělesné i duševní zdraví jedince, při neprůchodnosti, způsobené zduřením adenoidní vegetace, se dýchání stává mělkým a povrchním – nepříznivý vliv na rozvoj hrudníku, který se zplošťuje, svalstvo ochabuje, důsledkem jsou poruchy v zakřivení páteře povrchní dýchání neumožňuje dostatečný přívod kyslíku – dítě je dráždivé, snadno se unaví, reaguje přecitlivěle nebo netečně v noci spí neklidným a málo hlubokým spánkem, ve škole unavené, nesoustředěné dýchání ústy při jídle vede k prodloužení a narušení přijímání a zpracování potravy – odpor k jídlu místní důsledky – rýma, kašel, záněty průdušek, nedoslýchavost

12 Hrtan (larynx) dutý trubicovitý orgán s horním ústím otevřeným do dolní části hltanu a s dolním úsekem přecházejícím do průdušnice kostra hrtanu je tvořena hrtanovými chrupavkami – největší z nich je chrupavka štítná, pod ní je chrupavka prstenčitá, ke které jsou připojeny hlasivkové chrupavky (od nich jdou hlasové vazy) dutina hrtanu je od hltanu oddělena hrtanovou příklopkou (epiglotis) na chrupavky, spojené vazy a klouby, se připojují příčně pruhované svaly, které svými stahy mění postavení chrupavek a tím také tvar a velikost hrtanové dutiny při dýchání a ovlivňuje tvoření hlasu vlastní hrtanová dutina je vystlána sliznicí, krytou řasinkovým epitelem

13 Hrtan (larynx) podslizniční vazivo hrtanu je tvořeno řídkým vazivem, prostoupeným množstvím cév – při zánětu prosákne a vzniklý otok zúží průsvit hrtanu a vyvolá dušení uzávěr je nutné rychle řešit – obejít – a umožnit proudění vzduchu do průdušnice:  koniotomie – jehlou se probodne vazivová membrána ve štěrbině mezi chrupavkou štítnou a prstenčitou; po vbodnutí se ponechává dutý plášť jehly, který slouží jako trubice přivádějící do hrtanu vzduch

14 Hlasové ústrojí a tvoření hlasu (fonace) od štítné chrupavky k hrotům chrupavek hlasivkových jsou rozepjaty slizniční řasy – nepravé hlasové řasy – jsou nehybné a pro tvoření hlasu nemají význam pod nimi jsou pravé hlasové řasy (hlasivky)  jejich podkladem jsou vazivová vlákna a hlasivkový sval, pokrývá je bělavá sliznice, mezi nimi je úzká hlasová štěrbina, která je při klidném dýchání rozevřena  krátce před mluvením se hlasivky napnou a hlasová štěrbina se uzavře, proud vydechovaného vzduchu je rozrazí a rozechvěje, hlasová štěrbina se pak střídavě rozevírá a zavírá, tím se rozechvěje vzduch v prostorách nad hlasivkami a vzniká základní hlasový tón (nejde o hlas)  chvěním sloupce vzduchu v dutinách hltanu a dutiny ústní se zesiluje a zabarvuje harmonickými tóny  artikulace – jednotlivých hlásek se tvoří až v rezonančních dutinách pomocí jazyka, patra, rtů a zubů

15 Růst hrtanu a vývoj hlasu v dětství se stavba hrtanu a tím i struktura a rozsah hlasu neliší u chlapců a děvčat v pubertě se růst hrtanu zrychluje a vznikají disproporce mezi délkou hlasových řas a velikostí hrtanu – dochází ke změně hlasu – hlasové mutaci u chlapců roste hrtan více, vytvoří se předpoklad pro hluboký hlas, ale chlapec jej nedovede vytvářet a používá hlasu dětského – přeskakování z vysokých do hlubokých poloh hlasová hygiena – nepřepínat hlas, procvičovat hlas v hlubší oblasti růst hrtanu je ukončen ve 23 letech hlas má charakter druhotného pohlavního znaku

16 Průdušnice (trachea) a průdušky (bronchy) průdušnice je pružná, 12 cm dlouhá trubice o průsvitu asi 1,5 cm, uložena před jícnem ve výši čtvrtého a pátého hrudního obratle se rozvětvuje na dvě průdušky po vstupu průdušek do plic se bronchy větví do bronchiálního stromu (bronchioly – průsvit pod 1 mm) základem stěny průdušnice a průdušek jsou podkovovité chrupavky, které zaručují stálý tvar a zachování otevřeného průsvitu trubic i při dýchacích pohybech podkovovité chrupavky jsou doplněny vazivem, kde je množství hladké svaloviny (mění průsvit bronchů) sliznice má stejnou stavbu jako v hrtanu – řasinkový epitel s množstvím hlenových žlázek

17 Plíce (pulmo, pulmones) uskutečňuje se zde výměna plynů mezi vnějším vzduchem a krví jsou lehké, pružné, houbovité, v mládí růžové, později šedé až černě mramorované mají jehlancovitý tvar, vyplňují převážnou část hrudní dutiny stavba plic:  plicní hroty – vrcholky plic přesahující okraje klíčních k.  báze plic – plochy, kterými plíce naléhají na bránici  bronchy, cévy a nervy vstupují do plic v tzv. plicních hilech (stopkách)  pravá plíce má tři a levá dva laloky  plicní segment – část plicního laloku s vlastní průduškou a cévou (bronchy se dělí na lalokové bronchy, ty na segmentační a ty na respirační – průdušinky, které se mírně rozšiřují a přechází v alveoly – plicní sklípky)

18 Plíce (pulmo, pulmones) plicní alveoly:  mají stěnu tvořenou sítí krevních vlásečnic  na vnitřní straně je vrstva tzv. respiračního epitelu, přes který jsou molekuly plynu transportovány z dutiny alveolu do krve protékajícími kapilárami a naopak  respirační bronchy se systémem alveolů a cév tvoří funkční jednotku plicní tkáně – plicní lalůček povrch plic pokrývá jemná hladká vazivová poplicnice, která přechází na stěny hrudní dutiny jako pohrudnice mezi poplicnicí a pohrudnicí je štěrbinovitý prostor - pohrudniční dutina – vyplněný malým množstvím tekutiny (usnadňuje pohyb obou listů při dýchání); uvnitř je negativní tlak (plíce se rozpínají) svislý prostor mezi plícemi je vyplněn řídkým tukovým vazivem a nazývá se mezihrudí (medistinum) – srdce, cévy, průdušky, jícen

19 Plicní oběh do plicních hilů vstupují plicní tepny, které přivádějí odkysličenou krev z PK, v plicích se tepny podél bronchů větví v sítě kapilár; ze sítí alveolárních kapilár se pak sbírají žíly, které odvádějí okysličenou krev z plic do LS, odkud je přečerpána LK do velkého oběhu malý plicní oběh je funkčním oběhem plic

20 Složení vzduchu vdechovaného vydechovaného 21% kyslíku 79% dusíku 0,04% oxidu uhličitého 15% kyslíku 79% dusíku 5 – 6% oxidu uhličitého

21 Převod plynů uskutečňuje se v plicních sklípcích difúzí na základě koncentračního spádu – z místa vyšší koncentrace do místa s nižší koncentrací přenos a vazba kyslíku:  kyslík přenáší hemoglobin v červených krvinkách  kyslík+ hemoglobin = oxyhemoglobin  ve 100 ml krve je asi 16g hemoglobinu, který může vázat 20 ml kyslíku přenos a vazba oxidu uhličitého:  složitější než přenos kyslíku  vázán trojím způsobem – v krevní plazmě ve formě uhličitanů, volně rozpuštěn v krevní plazmě, slučuje se s hemoglobinem (karbaminohemoglobin)

22 MECHANIKA DÝCHÁNÍ VDECH (INSPIRIUM)  aktivní děj závislý na činnosti inspiračních svalů, které svou kontrakcí zvětšují objem hrudníku  nejvýznamnějším vdechovým svalem je bránice, která se chová jako píst uložený na rozhraní mezi hrudní a břišní dutinou  další vdechové svaly – zevní mezižeberní svaly, prsní svaly a některé svaly krku a zad  pomocné dýchací svaly – zdvihač hlavy, zádový sval VÝDECH (EXPIRIUM)  pasivní děj, výdechové svaly vstupují do funkce až v závěru expirace  výdechové svaly – břišní svaly, vnitřní mezižeberní svaly

23 MECHANIKA DÝCHÁNÍ ŘÍZENÍ DÝCHÁNÍ  dýchací pohyby jsou automatické, bez účasti vůle (nepodmíněná reflexní činnost)  dýchací centrum je uloženo v prodloužené míše, dýchací frekvence je u dospělého člověka 12 – 16 vdechů za min.  dýchací centrum je možné ovlivnit nervovými i látkovými podněty:  nervové podněty – podráždění sliznice dráždivými plyny, vodou, cizími tělesy vede k reflexní zástavě dýchání, následována prudkou expirací (kýcháním, kašlem – obranné reflexy)  látkové podněty – změny ve složení krve, která protéká dýchacím centrem (zvýší-li se množství oxidu uhličitého v tepenné krvi, zvětší se podráždění dýchacího centra a dýchání se zrychlí a prohloubí)

24 MECHANIKA DÝCHÁNÍ DECHOVÝ OBJEM  množství vzduchu, které člověk vydechne jedním dechem  při klidném dýchání je dechový objem asi 500 ml, při námaze stoupá na 1 – 2 litry  po normálním vdechu je zdravý člověk schopen nadechnout ještě určité množství vzduchu – inspirační rezervní objem (2,5 l)  po klidném výdechu lze maximálním úsilím vydechnout ještě určité množství vzduchu – expirační rezervní objem (1 l)

25 MECHANIKA DÝCHÁNÍ REZIDUÁLNÍ OBJEM  množství vzduchu, které zůstává v plicích i po maximálním výdechu (1 l) VITÁLNÍ KAPACITA PLIC  množství vzduchu, které můžeme vydechnout po největším možném nádechu  je ukazatelem výkonnosti plic  měří se spirometrem, je závislá na mnoha činitelích – pohlaví, výška, hmotnost, věk, trénovanost, onemocnění dýchacího ústrojí  největší vitální kapacitu mají trénovaní sportovci, trubači, zpěváci, foukači skla  u žen – 3200 ml, u mužů – 4200 ml

26 HYPOXIE A ANOXIE hypoxie je snížení obsahu kyslíku v krvi, nikoli pod kritickou hodnotu anoxie je naprostý nedostatek kyslíku ve tkáních příčiny hypoxie jsou různé – nízká koncentrace kyslíku ve vdechovaném vzduchu, nedostatečná srdeční činnost, anémie průvodním jevem hypoxie je modrání kůže a sliznic (cyanóza) velmi nebezpečná je hypoxie pro další vývoj dítěte, pokud jej postihne v perinatálním období – poškozuje CNS a narušuje psychomotorický vývoj na nedostatek kyslíku jsou citlivé buňky mozku


Stáhnout ppt "ZÁKLADNÍ POJMY FUNKČNÍ ANATOMIE DÝCHACÍ SOUSTAVY podmínkou látkové výměny je přívod kyslíku, při chemických pochodech vzniká oxid uhličitý a voda výměna."

Podobné prezentace


Reklamy Google