Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Stratifikační výzkum Měření stratifikačního postavení (sociální třídy a statusové indexy) Historická sociologie, FHS UK Jiří Šafr FHS UK jiri.safrATseznam.cz.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Stratifikační výzkum Měření stratifikačního postavení (sociální třídy a statusové indexy) Historická sociologie, FHS UK Jiří Šafr FHS UK jiri.safrATseznam.cz."— Transkript prezentace:

1 Stratifikační výzkum Měření stratifikačního postavení (sociální třídy a statusové indexy) Historická sociologie, FHS UK Jiří Šafr FHS UK jiri.safrATseznam.cz poslední aktualizace 5/12/2012

2 Obsah 1.Empirické přístupy ke studiu sociální stratifikace – Východiska, koncepty a typologie 2.Mezinárodní klasifikace zaměstnání ISCO 3.Goldthorpeovo třídní schéma EGP 4.European socio-economic classification ESeC a prototypy ESeG 5.Standardní mezinárodní indexy socio- ekonomického statusu a prestiže (ISEI, SIOPS) 6.Relační stratifikační škály ( CAMSIS a I-CAM) 7.Alternativy standardních mezinárodních klasifikací a profesních škál (SCO-2009) 8.Multidimenzionální status (MDS)

3 Empirické přístupy k měření stratifikační pozice Východiska, koncepty a typologie

4 Přístupy ke studiu sociální stratifikace 1. Konvenční vs. 2. kulturalistický (sociálně distanční) přístup k třídní analýze Definice sociální třídy (vymezení stejnorodosti třídních kategorií): 1. pomocí tržní situace (v neo/marxistické perspektivě na základě vykořisťování) pozice na trhu práce/ postavení v zaměstnání přístupy založené na ekonomickém zájmu → „kdo dostává kolik a jak ?“ 2. třída jako o „životních podmínky“ přístupy odvozené ze společné/ sdílené žité zkušenosti. → „kdo dělá co a proč ?“ Konvenční stratifikační paradigma sleduje pozice v profesní struktuře (mobilita, riziko nezaměstnanosti, třídní vědomí, …)

5 Východiska měření stratifikační pozice Sociální stratifikace je založena na myšlence hierarchicky uspořádaných vrstev či tříd → společenské skupiny odlišující se ekonomickými, sociálními, politickými i kulturními charakteristikami. Na základě objemu privilegií/ zdrojů (+ někdy i vzájemné kompozice dílčích hierarchií), anebo dle pozice na trhu práce (např. dle vztahu k výrobním prostředkům, míře autonomie či zabezpečení) jsou v empirických datech lidé klasifikováni – přiřazena je jim určitá hodnota stratifikačního indikátoru vyjadřujícího jejich společenské postavení a to nejčastěji na základě vykonávané profese (o profesích předpokládáme, že jsou spjaty s odlišnou úrovní privilegií/ zdrojů /mají odlišné pozice na pracovním trhu). Takto zkonstruované sociální kategorie jsou (jen) analytickým nástrojem, který slouží k vysvětlení mnoha jevů ve společnosti. Vedle toho tyto povýtce sociologické kategorie mohou, ale také nemusí(!), v realitě existovat jakožto skutečné skupiny se společnými zájmy a jednáním či dokonce kolektivním vědomím.

6 Kategoriální a kontinuální přístup k měření Stratifikační výzkum je zakotven ve dvou hlavních teoretických konceptech: 1. hierarchický přístup nahlížející na společnost skrze větší počet sociálních vrstev, 2. relativně uzavřené sociální třídy (kategorie), které nutně nemusí být hierarchicky uspořádány → kontinuální a kategoriální přístup [Ganzeboom, Treiman 1992] nebo také hierarchický a třídně–strukturní [Goldthorpe, Erikson 1992] k měření sociálního postavení Rozdíly mezi kontinuálním (statusovým) a kategoriálním (třídním) přístupem nejsou pouze konceptuální (epistemologické – třídy reprezentují nominálně definované kategorie, statusové indexy jsou konstruovány adhoc) ale jejich použití nás také limituje v možnostech analýzy. Větší omezení plyne z kategoriálních postupů → většina třídních schémat není zcela ordinální a neznáme vzdálenosti mezi jednotlivými třídními kategoriemi. na rozdíl od většiny graduálně uspořádaných statusových indexů (kdy jde o kvazi-kardinální proměnné) Analýza závislostí třídních kategorií nejčastěji probíhá na principu spoluvýskytu četností v kontingenčních tabulkách → určitá omezení, ale na stranu druhou třídní postavení poskytuje ve své podstatě kvalitativní pohled na pozici v sociální struktuře, mj. už jen proto, že často zohledňuje více dimenzí současně. Máme v tomto případě před sebou „smysluplné“ kategorie a nikoliv bezobsažné „číselné indexy“

7 Kolektivní vs. individuální koncepce měření stratifikační pozice Společenské postavení na základě profese operacionalizujeme buď: 1. pouze z profesní pozice jako takové → klasifikujeme de facto skupiny, tj. pozice profesí, například pro prestiž povolání bude u všech se stejnou profesí identická hodnota. 2. a/nebo na základě individuálních charakteristik spjatých s výkonem té které profese, jenž se mohou mezi konkrétními jedinci se stejným povoláním lišit. → hodnoty sociálního postavení jsou u každého dotázaného zcela unikátní (např. kombinace jeho vzdělání a příjmu). V praxi převládá odvozování z výlučně kolektivní – skupinové pozice profesí, například kompozitní statusové indexy ISEI, SIOPS – mezinárodní komparativní koncepty (výhoda srovnatelnosti profesních pozic) Někdy se uplatňuje v podstatě kombinace obou přístupů, kupříkladu třídní klasifikace EGP, ESeG mají konceptuálně především skupinový charakter: vychází z postavení profesí na pracovním trhu, ale někdo se stejným povoláním se v dalším kroku rozřazování může z hlediska třídní pozice lišit v závislosti na zaměstnaneckém statusu (zaměstnanec/ samostatně činný a/nebo stupně řízení: řadový pracovník/vedoucí). Přístupy v nichž převažuje klasifikace dle individuálních pozic jsou spíše výjimkou, např. Multidimenzionální status (MDS).

8 Měření postavení na základě vykonávané profese Profese (povolání, které člověk vykonává) je stále hlavní determinantou pozice ve stratifikačním systému (i přes zdánlivý pokles významu pro život v pozdněmoderním světě) operacionálně snadno měřitelná (a to nejen pro respondentovou současné postavení, ale i pro např. pozici otce/ matky v minulosti) reprezentuje mnoho aspektů mimopracovního života. Znalost povolání, které člověk vykonává nám dává informaci o jeho symbolickém postavení na společenském žebříčku. Lidé ekonomicky neaktivní (důchod, rodičovská dovolená, nezaměstnanost; dnes tvoří ½ společnosti!) → poslední zaměstnání (např. před odchodem do důchodu), ale problémem je klasifikace těch, co dlouho/nikdy nepracovali (dlouhodobě nezaměstnaní, studenti, ženy v domácnosti).

9 Mezinárodní klasifikace zaměstnání ISCO → hlavní vstupní proměnná pro stratifikační indexy/ kategorizace Mezinárodní standardní klasifikace povolání ISCO (International Standard Classification of Occupation), vytvořena Mezinárodní organizací práce (ILO) za asistence OSN, poprvé v roce 1958, revize v letech 1968 a 1988 a nejnověji → ISCO-68, ISCO-88 a nejnovější ISCO-08, to je zatím jen v některých mezinárodních výzkumech (např. PIACC, PISA nebo ISSP).. V ČR je standard ISCO používán v rámci statistik ČSÚ až od počátku 90. let, v sociologii již dříve [viz Boguszak, Matějů 1990] Existuje specifická česká verze ISCO → podrobná pětimístná (dříve KZAM-R pro ISCO-88, dnes CZ-ISCO pro ISCO-08) Pozor pří historické komparaci s daty z výzkumů v ČSSR před rokem 1989 (např. Šetření třídní a sociální struktury obyvatelstva z let 1978 a 1984). Používala se Jednotná klasifikace zaměstnání (JKZ), zavedená v roce 1971 Federálním statistickým úřadem. –Čtyři hlavní kategorie: 1. dělníci při výrobě, 2. provozní a obsluhující pracovníci, 3. ostatní pracovníci a 4. osoby bez pracovního zařazení. –Bohužel není na mezinárodní klasifikaci ISCO jednoduše převoditelná.

10 Hlavní třídy ISCO-08 (CZ-ISCO, 1místný kód) vyjadřují náročnost požadavku na znalosti a dovednosti, odpovídající určitému požadovanému stupni vzdělání, a tvoří škálu od nejnáročnějších zaměstnání po rutinní; každé hlavní třídě odpovídá předpokládaná kvalifikační úroveň. 1. Zákonodárci a řídící pracovníci 2. Specialisté 3. Techničtí a odborní pracovníci 4. Úředníci 5. Pracovníci ve službách a prodeji 6. Kvalifikovaní pracovníci v zemědělství, lesnictví a rybářství 7. Řemeslníci a opraváři 8. Obsluha strojů a zařízení, montéři 9. Pomocní a nekvalifikovaní pracovníci 0. Zaměstnanci v ozbrojených silách Pozor, ISCO samotné nerozlišuje zaměstnanecký status (zaměstnanec /OSVČ) → potřeba dalších proměnných, tj. otázek v dotazníku.

11 Kategoriální / třídně–strukturní přístupy

12 Goldthorpeovo třídní schéma EGP

13 EGP – Goldthorpeovo třídní schema Nejpoužívanější třídní schéma vzniklo na konci sedmdesátých let, nejprve pro britskou společnost [Goldthorpe 1980], standard v mezinárodním komparativním výzkumu [Erikson, Goldthorpe, Portocarrero 1979; Erikson, Goldthorpe 1992; Goldthorpe 2000]. zkratky EGP, E-P a CASMIN (Comparative Analysis of Social Mobility in Industial Nations). Nejprve J. Goldthorpe definoval třídní postavení na základě: postavení na trhu práce a pracovních podmínek spojených s danou profesní kategorií (market and work situation) odráželo pracovní hierarchie, vycházelo z britské škály sociální žádoucnosti profesí Hope-Goldthorpe scale (prestiž povolání) Později J. Goldthorpe s R. Eriksonem [Erikson, Goldthorpe 1992; Goldthorpe 2000] vymezili v návaznosti na teoretická východiska M. Webera, K. Rennera a R. Dahrendorfa své třídní schéma na základě: typu pracovní smlouvy odpovídající pozici té které profese na trhu práce. Třídní struktura je tak v principu tvořena nikoliv souhrnem jedinců v navzájem podobných zaměstnáních, ale strukturou zaměstnaneckých pozic. Konceptuálně se tedy nejedná o postavení jednotlivců ale obecné charakteristiky pozic jednotlivých profesních kategorií. V praxi se pochopitelně tyto dva pohledy překrývají. K určení třídní pozice je proto spíše než na náplň práce důraz kladen na pracovní vztahy.

14 EGP (pokračování) K vymezení zaměstnaneckých pozic používá logiku vztahu mezi zaměstnavateli a zaměstnanci. profese rozděluje do tříd na základě povahy zaměstnaneckých vztahů spíše než podle samotného obsahu práce či role ve struktuře pracovní autonomie anebo pouze čistě vlastnictví výrobních prostředků. Dnes dominují mezi zaměstnavateli převážně organizace, a jen malé množství jsou přímo fyzické osoby → diferencuje mezi zaměstnanci především typ pracovní smlouvy. Proto ti, kdo zaměstnávají větší počet pracovníků, jsou umístěni do stejné (nejvyšší) třídy spolu s manažery velkých podniků a vysokými státními úředníky. V principu jsou tak hranice mezi třídami vymezeny na základě dvou ideálně typických pólů pracovní smlouvy: 1. zaměstnanci, kteří jsou vůči svému zaměstnavateli ve služebním vztahu, a ti kteří jsou v principu regulováni 2. pracovní (rozuměj námezdní) smlouvou o vykonané práci. 2. Pracovní smlouva o vykonané práci – typická především pro dělnické profese – zahrnuje relativně krátkodobou a specifickou směnu pracovního úsilí za mzdu, kdy zaměstnanci vykonávají práci pod vysokým dohledem zástupců zaměstnavatele (manažeři, mistři), mzda je jim vyplácena na základě odpracovaných hodin nebo počtu vyrobených kusů. 1. Služební vztah je odvozen ze servisního vztahu - zejména u odborných nemanuálních profesí, většinou v rámci organizací s byrokratickou strukturou. Zahrnuje dlouhodobou komplexnější směnu práce. Zaměstnanci nabízí službu (spíše než materiální produkt), za níž pobírají plat, který je vymezen především jejich postavením a odbornou kompetencí + odměňováni různými benefity (mimořádné odměny, zaměstnanecké výhody). Největším benefitem je ale dlouhodobá jistota zaměstnání a vize kariérního postupu. Rozdíl těchto dvou poměrů mezi zaměstnavateli a zaměstnanci na pracovním trhu: zatímco druhý (servisní) je vztahem „cukru“, tak první (námezdní) „biče“. U většiny manuálních profesí je kontrola jejich práce snadná, protože mají jasně vymezeny úkoly jak množstevně tak časově, u odborných nemanuálních zaměstnaneckých pozic je ale vzhledem k povaze práce dohled nad jejich výkonem často obtížně realizovatelný. Vztahy náročnosti kontroly a dohledu nad zaměstnanci spolu s mírou požadavku na jejich odbornost při výkonu pozice a umístění tříd EGP viz schéma:

15 Dimenze práce jako zdrojů hazardu spojeného s pracovní smlouvou, formy zaměstnanecké smlouvy, a umístění zaměstnaneckých tříd EGP Zdroj: Goldthorpe [2000: 223]

16 EGP – sociální třídy Ze sociologického hlediska minimálně dělnickou třídu (a do určité míry také třídu servisní) lze na základě analýzy sociální mobility a míry sdružování považovat za demografickou entitu, kterou charakterizuje mezigenerační kontinuita (dědičnost postavení) resp. určitá sociální uzavřenost [Goldthorpe 1980]. Třídy jsou v EGP označeny římskými číslicemi → nejsou zcela hierarchicky uspořádány, o ordinalitě lze uvažovat až od šesti-třídní a nižší varianty. Goldthorpe sám považuje za hierarchické pouze tří třídní schéma: I. Servisní třída, II. Mezilehlé třídy, III. Dělnická třída.

17 Třídní schéma EGP Zdroj: Erickson, Goldthorpe [1992: 38-39] Úplná verze: kód, třída a popis Zkrácené verze 7 tříd5 tříd3 třídy I Vyšší odborníci, zákonodárci, vysocí státní úředníci, ředitelé velkých podniků a organizací, vlastníci velkých podniků I + II Třída služeb (servisní třída) I + II + III Bílé límečky Nemanuální pracovníci II Nižší odborníci, nižší státní úředníci, techničtí odborníci, ředitelé menších podniků a organizací, řadoví i někteří vedoucí pracovníci ve vědě, výzkumu, kultuře IIIa Vyšší rutinní nemanuální pracovníci (v administrativě a obchodě) IIIb Nižší rutinní nemanuální pracovníci (prodej a služby) III Rutinní nemanuální pracovníci IVa Drobní vlastníci, živnostníci a řemeslníci s vlastními zaměstnanci IVa + b Drobní podnikatelé Vb Drobní vlastníci, živnostníci a řemeslníci bez zaměstnanců IVc Farmáři, samostatně hospodařící zemědělci a ostatní samostatně hospodařící v prvovýrobě IVc Farmáři IVc + VIIb* Pracovníci v zemědělství Pracovníci v zemědělství V Nižší techničtí pracovníci, mistři V + VI Kvalif. dělníci Manuální pracovníci

18 EGP 10 (Enhanced EGP Class Categories) s EGP 6 dleGanzebooma a Treimana [1996] ve výzkumu ISSP 2009, ČR

19

20 Česká varianta EGP-cz [Machonin 2003] Česká varianta (EGPM) se od mezinárodní klasifikace EGP odlišuje v samotné kompozici některých tříd tak i v jejich odlišném uspořádání - hierarchii. Vyčleňuje samostatnou třídu pro Podnikatele se zaměstnanci, kterou řadí v hierarchii nejvýše nad vyšší odborníky, Rutinní nemanuální zaměstnanci jsou vymezeni jako řadové úřednictvo bez speciální odborné kvalifikace, Provozní pracovníci, včetně těch ve službách, jsou zařazeni do skupiny kvalifikovaných a polokvalifikovaných dělníků, neobsahuje třídu zemědělců. Pořadí tříd v českém schématu tak upřednostňuje postavení ve vlastnické struktuře. Lze jej v našich podmínkách považovat za kvazi-ordinální. Rozdíly v hierarchii tříd: Rutinní nemanuální pracovníci se v originální verzi nacházejí na vyšší pozici, postavení drobných živnostníků – Samostatně činní bez zaměstnanců je v něm ale o dva stupně níže. → specifikum vyššího postavení OSVČ v postkomunistické ekonomice/společnosti.

21 Třídní struktura dle EGP-cz v ČR 1988, 1993, 1999, 2006 (%) Zdroj: [Šafr 2008: 52]

22 ESeC (ESeG) European socio-economic classification

23 ESeC - European socio-economic classification ESeC navazuje na novou (2001) britskou socio- ekonomickou klasifikaci NS-SEC (National Statistics Socio-economic Classification) Inspirováno Goldthorpeovým schématem EGP autoři David Rose a Eric Harrison zatím pouze prototyp ESeC [Rose, Harrison 2007] ICSO-88 + zaměstnanecký status (kategorie: 1. zaměstnavatelé, 2. samostatně činní, 3. zaměstnanci a 4. ti kdo jsou nedobrovolně vyčlenění z pracovního trhu), + v rámci kategorie zaměstnavatelů se rozlišuje velikost jejich podniku (1–9 zaměstnanců = malý podnik a >10 = podnik velký). Neměří pozici v řízení u zaměstnanců (jako v EGP). Existuje i verze Simple jen z proměnné ISCO.

24 Evropská socioekonomická klasifikace ESeC, 10-ti třídní schéma a sloučení na 6, 5 a 3 třídy

25 Klasifikace EseC a vybrané stratifikační indikátory – validizace v ČR Zdroj TSSM [Šafr, Holý 2012]

26 ESeG – jednotná klasifikace EUROSTATu pro vědu a státní správu Projekt EUROSTATu „ESSNET ON THE EUROPEAN SOCIO ECONOMIC CLASSIFICATION“ vyvíjí schéma použitelné pro účely státních statistik (např. pro potřeby statistiky trhu práce) i vědecké obce. Potřeba standardizované klasifikace pro nové ISCO-08 Konstrukčně omezeno bohužel pouze na tzv. core variables EUROSTATu: ISCO-08 2digits, zaměstnanecký status, a ekonomická aktivita. → problém V budoucnu se uvažuje o detailnější verzi s velikostí podniku, ISCO-3digits, a řadoví/podřízení zaměstnanci (supervize). v roce 2013 by měla být k dispozici finální verze pod názvem ESeG - EUROPEAN SOCIO ECONOMIC GROUPINGS. Zatím 3 prototypy, testování v roce 2013

27 ESeG - prototyp 1 Employed managers (Isco=1, 01 and Status= employed). Professionnals (Isco=2 and Status = employed or self-employed). Self-employed (Isco=1,3,4,5,6,7,8,9 and Status = self-employed). The detailed level could distinguish (and to allow other variations), the self-employed managers (Isco=1), the farmers (Isco=6), the self- employed intermediate professions (Isco=3) Intermediate professions (Isco=3, 02 and Status= employed) Skilled clerks (Isco=4, 5, 03 and Status=employed) Skilled blue collars (Isco=6,7,8 and Status=employed) Elementary occupations (Isco=9). The detailed level could distinguish unskilled workers (Isco=92,93,94,96) and unskilled employed (isco=91,95)

28 ESeG - prototyp 2 První 4 skupiny jsou stejné jako v prototypu 1. Employed managers (Isco=1, 01 and Status= employed). Professionnals (Isco=2 and Status = employed or self-employed). Self-employed (Isco=1,3,4,5,6,7,8,9 and Status = self-employed). The detailed level could distinguish (and to allow other variations), the self-employed managers (Isco=1), the farmers (Isco=6), the self- empolyed intermediate professions (Isco=3) Intermediate professions (Isco=3, 02 and Status= employed) Skilled clerks (Isco=4, 53, 54, 03 and Status=employed) Skilled blue collars (Isco=6,7,81,82 and Status=employed) Unskilled elementary occupations (Isco=9,51,52,83). The detailed level could distinguish unskilled workers (Isco=83,92,93,94,96) and unskilled employed (isco=51,52,91,95)

29 ESeG - prototyp 3 (ESeC) Blízké původnímu ESeC, but a further analysis must be necessary regarding the employed administrative staff and service personnel. Here the perimeter of intermediate professions and of unskilled is larger than in the previous prototypes. První 3 skupiny jsou stejné jako v prototypu 1 a 2. Employed managers (Isco=1, 01 and Status= employed). Professionnals (Isco=2 and Status = employed or self-employed). Self-employed (Isco=1,3,4,5,6,7,8,9 and Status = self-employed). The detailed level could distinguish (and to allow other variations), the self-employed managers (Isco=1), the farmers (Isco=6), the self-empolyed intermediate professions (Isco=3) Intermediate professions (Isco=3, 02,41,44 and Status= employed). In this group we add skilled office clerks and other administrative employees. Skilled clerks (Isco=42,43, 52, 53, 54, 03 and Status=employed). Sellers are included but skilled office clerks are excluded. Skilled blue collars (Isco=6,7 and Status=employed). All the Isco=8 are excluded. Elementary occupations (Isco=9,51,8). The detailed level could distinguish unskilled workers (Isco=8,92,93,94,96) and unskilled employed (isco=51,91,95)

30 Prototypy ESeG, ekonomicky aktivní populace EU (%) Zdroj: ESSNET ON THE EUROPEAN SOCIO ECONOMIC CLASSIFICATION, data LFS 2011 za EU

31 Kontinuální / hierarchické přístupy (indexy a profesní škály)

32 Standardní mezinárodní indexy socio-ekonomického statusu a prestiže ISEI, SIOPS

33 Mezinárodní index socioekonomického statusu ISEI (International Socio-Economic Index of Occupational Status, ISEI a ISEI-08)

34 Standardní mezinárodní škála prestiže SIOPS Standard International Occupational Prestige Scale (SIOPS)

35 Relační stratifikační škály zatím slabě standardizované a tudíž nepříliš nepoužívané  CAMSIS, I-CAM

36 Relační stratifikační škály - princip Konceptuálně odlišný - relační přístup k měření statusové pozice, navazuje na koncept objektivních soc. distancí E. O. Laumanna. Informaci o míře sociální distance, tj. postavení ve stratifikačním systému, lze získat na základě vzorců asociací lidí (reprezentovaných profesními kategoriemi) v mimopracovních situacích. → obecné společenské zvýhodnění, tj. weberovský status (Stände). na rozdíl od běžně používaných stratifikačních indexů (ISEI, SIOPS) tyto škály nepoužívají k určení statusu jednu či několik předem daných dimenzí. Nicméně stále jde o kolektivní koncept měření stratifikačního postavení (odvozený z profese, např. pomocí ISCO → lidé se stejnou profesí mají stejnou hodnotu statusového indexu).

37 Relační stratifikační škály CAMSIS – Social Interaction and Stratification Scale (původně pouze britská tzv. Cambridge Scale z 80. let ze vzorců přátelství) [Prandy 1990; Prandy, Lambert 2003] → mezinárodní statusová škála pro každou zemi vyvinuta unikátní verze na stejném principu manželské homogamie dnes pokračuje v nové relační škále sociální distance I-CAM (International CAMsis Scale) [de Luca, Meraviglia, Ganzeboom 2010] –ke konstrukci využito kontingenčních tabulek spoluvýskytu 193 profesních kategorií respondent × manžel/manželka Korelace mezi ISEI a I-CAM je vysoká (cca 0,9). Statusová škála odvozená ze vzorců přátelství (respondent a jeho nebližší přítel) pro Velkou Británii [Chan, Goldthorpe 2004].

38 Alternativy standardních mezinárodních klasifikací a profesních škál

39 Social Classification of Occupations SCO-2009 [Domański, Sawiński, Słomczyński 2009] klasifikace povolání vyvinutá polskými sociology s ohledem na specifika v postkomunistické střední Evropě představuje alternativu k mezinárodnímu standardu ISCO. Vychází z verze SCO 1978; v plné verzi 256 profesních kategorií. Na jejím základě lze konstruovat: a) třídně založené kategorizace: klasifikaci slučující profese do 14 / 6 hlavních skupin, ty reprezentují nejvýznačnější segmenty sociální struktury ve středoevropském regionu. šestitřídní varianta: odborníci, ostatní nemanuální pracovníci, kvalifikovaní dělníci, farmáři/ zemědělští dělníci a vlastníci. b) dílčí profesní škály: Odborných požadavků (skill requirements) Složitosti práce (complexity of work) Platového ohodnocení profesí (material remuneration) Prestiže povolání (occupational prestige) V polských podmínkách mají tyto škály větší diagnostickou sílu než univerzalistické mezinárodní indexy (ISEI, SIOPS) odvozené z klasifikace zaměstnání ISCO. „investice“ „výnosy“

40 Multidimenzionální status (MDS) Postavení jedince ve společenské struktuře je určeno pozicí ve více dimenzích tyto pozice spolu mohou ale také nemusí být v souladu (nesoulad → statusová inkonzistence). Indikátor vyvinutý v československé a polské sociologii již na konci šedesátých let [Machonin et al. 1969] Individuální koncept statusového postavení: měří vždy unikátní individuální postavení nikoliv pozici sociální kategorie – profese (jako u standardních mezinárodních indikátorů)

41 MDS verze z 90. let [Machonin, Tuček et al. 1996] Měříme odděleně pět statusových složek: 1.vzdělání, 2.příjem, 3.počet podřízených, 4.složitost práce 5.kulturnost trávení volného času (kulturní kapitál) Pomocí metody hlavních komponent z nich konstruujeme: obecný souhrnný status (první faktor před rotací) a dílčí statusy: materiálně mocenský (hl. postavení v řízení a příjem) kulturní status (hl. vzdělání, složitost práce a kulturní úroveň životního stylu) Můžeme také měřit míru jejich vzájemné statusové inkonzistence, a tu případně dále kategorizovat do typologie dle shodnosti výchozích statusových vzorců Pokud máme k dispozici údaje o partnerovi a vybavenosti, lze pomocí MDS také měřit sociální status domácnosti.

42 Multidimenzionální sociální status v ČR 1984, 1993, 1999, 2006 Konzistence a inkonzistence statusu v ČR 1993, 1999, 2006 Zdroj: [Šafr 2008: 53-54]

43 Reference de Luca, Deborah, Cinzia Meraviglia, Harry B.G. Ganzeboom “Construction and Validation of a Relational Scale of Occupational Status for Italy.” Pp in Paul Lambert, Paul, Roxanne Conelly, Robert M. Blackburn, Vernon Gayle (eds.). Social Stratification, Trends and Processes. Farnham UK: Ashgate Publishers. Domański, Henryk, Zbigniew Sawiński, and Kazimierz M. Słomczyński Sociological tools measuring occupations: new classification and scales. Warszawa: IFIS Publishers. Erikson, R., J. H. Goldthorpe, L. Portocarero „Intergenerational class mobility in three Western European societies: England, France and Sweden.“ British journal of sociology 30(4): Erikson, Robert, John H. Goldthorpe The constant flux: A study of class mobility in industrial societies. Clarendon Press, Oxford. Ganzeboom, H. B. G., D. J. Treiman „Internationally Comparable Measures of Occupational Status for the 1988 International Standard Classification of Occupations.“ Social Science Research 25: Goldthorpe, J. H., Llewellyn, C., Payne, C Social mobility and class structure in modern Britain. Oxford, Clarendon Press. Goldthorpe, John H On sociology: numbers, narratives, and the integration of research and theory. Oxford [UK]: Oxford University Press. ISPV. Metodické centrum pro klasifikaci zaměstnání CZ-ISCO. [online]. Dostupné na. Katrňák, Tomáš, Petr Fučík Návrat k sociálnímu původu, Vývoj sociální stratifikace české společnosti v letech 1989 až Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury a Masarykova univerzita. Machonin, P. (ed.) a kol Československá společnost. Sociologická analýza sociální stratifikace. Bratislava: Epocha. Machonin, P., M. Tuček et al Česká společnost v transformaci. K proměnám sociální struktury. Praha: Sociologické nakladatelství. Prandy, K „The Revised Cambridge Scale of Occupations.“ Sociology 24 (4): 629–655. Rose, D., E. Harrison (eds) Social Class in Europe: An Introduction to The European Socio-economic Classification. London: Routledge. Rose, D., E. Harrison ‘The European Socio-economic Classification: A New Social Class Schema for European Research’. European Societies 9 (3): 459–490. Šafr, J „Nové a alternativní přístupy k měření vertikální sociální struktury.“ SDA Info 2005/1: 12–14. Šafr, J Životní styl a sociální třídy: vytváření symbolické kulturní hranice diferenciací vkusu a spotřeby. Praha: Sociologický ústav AV ČR. Šafr, J., D. Holý (v tisku). „Měření sociálního statusu a sociálních tříd na základě povolání“ in J. Krejci, Y. Leontiyeva. (eds.). Standardizace dat v socialnevednim výzkumu. Praha: Sociologicke nakladatelstvi. Treiman, D Occupational Prestige in Comparative Perspective. New York: Academic Press. Tuček, M. (ed.) et al. Dynamika české společnosti a osudy lidí na přelomu tisíciletí. Praha: Sociologické nakladatelství.


Stáhnout ppt "Stratifikační výzkum Měření stratifikačního postavení (sociální třídy a statusové indexy) Historická sociologie, FHS UK Jiří Šafr FHS UK jiri.safrATseznam.cz."

Podobné prezentace


Reklamy Google