Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Španělské království Reino de España Regne d'Espanya Espainiako Erresuma Pavla Uhlířová Ondřej Gardlo.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Španělské království Reino de España Regne d'Espanya Espainiako Erresuma Pavla Uhlířová Ondřej Gardlo."— Transkript prezentace:

1 Španělské království Reino de España Regne d'Espanya Espainiako Erresuma Pavla Uhlířová Ondřej Gardlo

2 Geografie Španělska

3 Základní informace Oficiální název: Španělské království Hlavní město: Madrid Rozloha: 505, 782 km 2 Počet obyvatel: Státní zřízení: parlamentní konstituční monarchie Jazyk: kastilská španělština 74%, katalánština 17%, baskitština 2%, galicijština 7% Měna: Euro Složení obyvatel: Španělé 73%, Katalánci 18%, Baskové 2,5% Náboženství: římsko-katolické 94%, ostatní 6% Král: Juan Carlos I. (od ) Předseda vlády: José Luis Rodríguez Zapatero

4 Administrativně-správní členění 1 Silná decentralizace 17 autonomních oblastí, které se dále dělí na 50 provincií a provincie se následně dělí na obce 2 autonomní města (Ceuta a Melilla) Autonomní oblasti i autonomní města mají vlastní vládu, samostatně spravují oblast zdravotnictví a vzdělávání Orgány jsou vzešlé z přímých voleb Autonomní společenství- vlády (gobiernos) Provincie- zastupitelstva (diputaciones) Obce- starostové (alcaldes), radní (concejales)

5 Administrativně-správní členění 2 Baskicko, Katalánsko, Galicie, Andalusie- separátní autonomní volby, jejich vlády a parlamenty mají rozsáhlé pravomoci Dalších 13 komunit: Do roku 1992 menší pravomoci Od r takřka stejné jako Baskicko, Katalánsko, Galicie a Andalusie (nejvíce pravomocí má Valencie, Kanárské ostrovy, Navarra) Volby probíhají spolu s volbami do místních zastupitelstev

6 Autonomní oblasti 1 Galicie Asturie Kastilie a León Kantabrie Baskicko La Rioja Navarra Aragonsko Katalánsko Extremadura Madrid Kastilie a La Mancha Valencie Andalusie Murcie Baleárské ostrovy Kanárské ostrovy

7 Autonomní oblasti 2

8 Vývoj politického systému století: sňatek Isabely Kastilské a Ferdinanda Aragonského → vznik španělského království 19. století: formování novodobého politického systému- výrazné konflikty (5 revolucí), nezanedbatelná role armády 1812: Liberální cádizská ústava - vypracovaná Protinapoleonskými kortesami (parlament)- věrnost španělským tradicím a zákonným normám, ale i pokrok, model pro demokraty Neúspěch Ústavy (politická veřejnost versus panovník) Mechanismus politické změny- vojenský puč (povolání nebo vyslovení)- nějaký vlivný generál se vyjádří kriticky ke složení nebo počínání vlády a poté se počítá, kolik dalších posádek a důstojníků ho podpořilo

9 Vývoj politického systému : královna Isabela II. byla sesazena (vojenský puč) 1873: nemožnost najít vhodného vládce → Španělsko se z nouze stává republikou : První republika 1875: nastolení Alfonse XII. z rodu Bourbonů Od roku režim restaurace (varianta monarchisticko-oligarchického parlamentního režimu)- snaha o posílení politické centralizace a kulturní unifikace- odpor v Baskicku a Katalánsku

10 Vývoj politického systému 3 Počátek 20. století- napětí a politická nestabilita- výsledek: převrat v roce 1923 → diktatura generála Prima de Rivery : 2. republika - polarizace mezi silami levice a pravice - varianta předchozích režimů Vláda - majoritní strategie řešení konfliktů- nespokojenost → 18. července 1936 povstání 1936 – 1939: občanská válka- v čele povstání generál Francisko Franco- později hlava státu → Frankistický režim

11 Vývoj politického systému 4 Frankistický režim: Autoritářský režim Prvky nacismu a fašismu Inspirace – Portugalsko (Salazar) Hlavní politický pilíř: armáda, Hnutí, církev (národní katolické sdružení propagandistů- ACNP, později Opus Dei) Březen zákon o nástupnictví Španělsko se ustavuje jako království Osoba vybraná jako možný monarcha musí být věrný principům, které řídí Národní hnutí (Falanga) Franco- doživotní hlava státu, má právo vybrat kandidáta na nástupce v této funkci 1956: nepokoje na univerzitách a dělnické stávky- různé frakce požadovaly, aby Franko určil příští hlavu státu Červenec 1969: Juan Carlos Bourbonský se stává následník španělského trůnu 1975: konec frankistického režimu (smrt Franca)

12 Vývoj politického systému 5 Po roce cesta k demokracii- plán demokratizace rozvržen do delšího časového období a etap vládní program autentické španělské demokracie- reforma, ve které nad prvky demokracie převažovala nehybnost starého režimu → ostrý odpor obyvatel proto tomuto programu, přikláněli se k linii levice s názvem demokratický zlom Červen prohlášení Juana Carlose o odhodlání dovést Španělsko k parlamentní demokracii 10. září Zákon o politické reformě- rozchod s minulým režimem- řízená sebelikvidace frankismu Prosinec 1978: vyhlášení nové španělské ústavy= dovršení procesu zrušení všech pilířů frankistického režimu Proti ní pouze část frankistů a baskičtí regionalisté Rigidní ústava, k její změně je potřeba 3/5 hlasů poslanců a senátorů, některé články nemohou být měněny vůbec

13 Výkonná moc 1 Panovník: Král Juan Carlos I. (od ) Symbol jednoty a trvalosti země Vyhlašuje zákony a velí ozbrojeným silám Jmenuje kandidáta na funkci předsedy vlády (jehož potvrzení podléhá schválení PS) a navržené kandidáty na funkci ministrů. Zda nedojde ke schválení do dvou měsíců, král parlament rozpustí a jsou vyhlášeny nové volby Vyhlašuje referendum v případech stanovených v Ústavě Uděluje milost Přijímá a jmenuje velvyslance Veškerá jeho aktivita podléhá kontrasignaci příslušného ministra nebo předsedy vlády Ústava určuje i zásady dynastického následnictví s tím, že veškerá panovnická moc i osoba se odvozuje od legitimity lidu

14 Výkonná moc 2 Vláda a ministerský předseda Vláda se skládá z premiéra (Presidente del Gobierno), vicepremiérů a ministrů Ministerský předseda: José Luis Rodríguez Zapatero (PSOE, od 17. dubna 2004) Princip kolektivní odpovědnosti Na základě výsledků voleb jmenuje král do funkce premiéra předsedu politické strany nebo vůdce koalice stran, která získala nejvíce hlasů. Královo jmenování poté podléhá Kongresu poslanců. Pokud do 2 měsíců od prvního hlasování nezíská důvěry sněmovny žádný kandidát, král rozpustí obě komory a vypíše nové volby Ministerský předseda- navrhuje členy vlády, kteří jsou jmenováni prezidentem Princip konstruktivního vyjádření nedůvěry Převzato z Německa Vyslovení nedůvěry vládě je možné pouze tehdy, pokud v sobě obsahuje i souhlas s návrhem na budoucího premiéra Tento princip má zaručit stabilitu vlády a zabránit vládním změnám Nejvyšším poradním orgánem vlády je Státní rada

15 Zákonodárná moc 1 Dvoukomorový parlament (Cortes Generales/Cortesy) Dolní komora: Sněmovna poslanců (Congreso de Diputados)- 350 členů Předseda: Manuel Marín González (PSOE) Volena na 4 roky v přímých volbách proporčním způsobem Těžiště práce poslanců je položeno do komisí a klubů Parlamentní klub ve Sněmovně může ustavit 15 poslanců, kteří byli zvoleni na stejné kandidátce. Všichni ostatní jsou zařazeni do tzv. smíšeného klubu Většinou 5 politických klubů jednotlivých stran a jeden smíšený Komise- centrum legislativní práce,kontrolují práci komor, jsou složeny ze zástupců různých politických klubů

16 Zákonodárná moc 2 Horní komora: Senát (Senado) členů Předseda: Francisco Javier Rojo García (PSOE) Čtyřleté funkční období 208 senátorů voleno většinovým způsobem a 51 senátorů je delegováno jednotlivými autonomními komunitami Senát má malé pravomoci, ačkoliv hlasuje o každém zákonu, který přijala Sněmovna poslanců, jeho nesouhlas znamená jen to, že Sněmovna zákon znovu projedná a ke zrušení senátorského veta stačí pouhá většina hlasů Avšak významná úloha při přijímání ústavních dodatků (vyžaduje se souhlas 3/5 většiny v obou komorách. Požádá li o to jedna desetina poslanců či senátorů, musí být takovýto ústavní zákon předložen k vyjádření občanům v referendu) Kluby v Senátu- nejméně 10 senátorů (senátoři, kteří zastupují určitou autonomní komunitu nemohou tvořit kluby)

17 Zákonodárná moc 3 V obou komorách je důležité postavení předsednictva (Mesas) - předseda, místopředsedové (Sněmovna 4, Senát 2) a tajemníci. Výbor mluvčích (Junta de portavoces) - rozhoduje o agendě a kalendáři parlamentní práce, tvořen zástupci všech parlamentních klubů Pouze parlamentní kluby mají mohou předložit návrh zákona Většinu zákonů předkládá vláda, Sněmovna jen málo a Senát výjimečně Zákonodárná iniciativa občanů- předpokladem je, aby příslušná petice získala podporu alespoň voličů. Referendum v případě politických rozhodnutí zvláštní důležitosti- např. setrvání Španělska v NATO

18 Moc soudní Nejvyšší soud – nejvyšší soudní instance Ústavní soud: Posuzování ústavnosti přijímaných zákonů Rozhodování sporů mezi státem a autonomními komunitami nebo mezi komunitami navzájem 12 soudců jmenovaných králem na 9 let Třetina z nich se mění každé 4 roky Vojenské soudy – jurisdikce na příslušníky armády, na civilisty jen v případě vyhlášení výjimečného stavu

19 Volební systém 1 Sněmovna poslanců 1: 350 poslanců, 4 roky Přímé volby, proporčně v 50 provinciích Kandidátní listiny zvolené politické strany Přísně vázané D´Hondtova formule Nárok na mandát – alespoň 3 % hlasů v dané provincii Nejvíce poslanců: Madrid a Barcelona (30) Dalších 48 provincií 3–15 Ceuta a Mellia v severní Africe jednoho poslance

20 Volební systém 2 Sněmovna poslanců 2: Zabránění nadměrné fragmentaci (obvody, dělitel, klauzule) V praxi diskvalifikovány politické strany neschopné získat dostatečnou podporu v regionech Velké rozdíly v počtech hlasů potřebných pro jeden mandát Například IU: třetí místo počtem hlasů, v počtu mandátů podobné výsledky jako CiU (jen polovina hlasů) Proporční zastoupení silně modifikováno: Funguje pouze ve velkých obvodech (nad 11 zástupců) Ve středních (6–10 zástupců) – hlasy se utrácejí pro malé strany V malých (pod 5 mandátů) – většinový efekt, uplatnění dvou stran – kromě regionálních stran (Katalánsko, Baskicko)

21 Volební systém 3 Senát: Senát: zastupitelský orgán územních celků 208 senátorů voleno přímo, 51 autonomními oblastmi, na 4 roky, většinový způsob Volební obvody vesměs provincie: z každé 4 senátoři (vždy 4 kandidáti, kteří získali největší počet hlasů) Severoafrické enklávy volí po dvou Tři velké ostrovy - po třech Každá autonomní komunita či region jednoho senátora + další na každý milion obyvatel (40 senátorů za autonomní regiony) Sedm malých ostrovů (Kanárské ostrovy, Baleáry) po jednom Omezené množství hlasů - o jeden hlas méně, než volených senátorů v provincii

22 Volební systém 4 Regionální volby: Autonomní regiony disponují vlastním volebním zákonem Pasáže španělské ústavy či volebního zákona platí i pro regionální volby: Aktivní a pasivní volební právo – od 18 let Čtyřleté volební období Regionální parlamenty voleny poměrným volebním systémem Přepočítávání hlasů – d‘Hondtova metoda Přísně vázané kandidátní listiny Odlišnosti od voleb do Poslanecké sněmovny: Velikost volební klauzule (někde 5 %) Počet volených zastupitelů (od 33 do 135) Vymezení volebního obvodu a jeho velikost (převažují velké či střední nad malými) Sjednocený termín voleb pro většinu regionů

23 Účinky voleb na stranický systém Poslanecká sněmovna, autonomní zákonodárné sbory: účinky velice podobné Znatelné tendence prosazení určitého typu stran Regionální volby: důležité pro velké nacionalistické (celonárodní) strany Díky volebnímu systému limitují počet regionálních stran a vystupují jako hlavní reprezentant autonomních zájmů

24 Španělské stranictví 1 Současná podoba systému: Od roku 1993 Zjednodušení soustavy hlavních celostátních formací Bipartismus Pouze menší část voleb přinesla jednobarevnou poslaneckou většinu (rok 2000) Výsledkem „měkká varianta“ dvoustranického systému vypomáhající si kvazikoaliční praxí (Strmiska) Celostátní stranická soustava: regionální formace, jež se druhově odlišují od celostátních

25 Španělské stranictví 2 Regionální strany: Ve sněmovně menšinou – kolem 30 z 350 poslanců Na politické scéně často významná role V autonomních regionech je formát stranického systému stejný jako na celostátní úrovni – převažuje nedokonalý bipartismus

26 Španělské stranictví 3 Dvě hlavní levicové strany: kořeny hluboko před autoritářským obdobím Franca PSOE (1879) PCE (1920) – v minulosti význam, nyní součást Sjednocené levice Pravicové strany většinou nemají návaznost na strany před Francovým režimem Později některé Frankisty zahrnula PP

27 Charakteristika stranického systému Výrazem dvou hlavních cleavages Práce-kapitál Centrum-periférie Ekonomicko-sociální cleavage: profilace obou nejsilnějších stran – PSOE a PP Nacionálně-regionální cleavage: vznik CiU, PNV a BNG

28 Co je pro strany typické? Typická centralizace a velké pravomoci lídra strany (PP) Personalizace – silný vůdce Tendence posilovány ústavou Vyzdvihuje dominanci exekutivy nad parlamentem a dominanci lídra strany v rámci exekutivy Kooperace celostátních a regionálních aktérů

29 Srovnání posledních (2008) a předposledních voleb (2004) Strana% 2008Mandátů 2008% 2004Mandátů 2004 Španělská socialistická dělnická strana (PSOE) 43, 9 %16942, 6 %164 Španělská lidová strana (PP)39, 9 %15437, 7 %148 Sjednocená levice (IU)3, 8 %15, 0 %3 Iniciativa katalánských zelených (ICV)12 Konvergence a jednota (CiU)3, 0 %103, 2 %10 Baskická národní strana (EAJ-PNV)1, 2 %61, 6 %7 Katalánská republikánská levice (ERC)1, 2 %32, 5 %8 Jednota, pokrok a demokracie (UPD)1, 2 %1-- Galicijský nacionalistický blok (BNG)0, 8 %2 2 Kanárská koalice (CC)0, 7 %20, 9 %3 Navarští nacionalisté (NA-BAI)0, 2 %1 1 Baskická solidarita (EA)0, 2 %-0, 3 %1 Aragonská chunta (CHA)0, 2 %-0, 4 %1

30 Volby 2004 (předposlední) Volební kampaň socialistů se opírala o: Rostoucí sociální napětí v zemi Stažení španělských vojáků z Iráku, pokud strana vyhraje Krizové momenty před volbami: Teroristický útok na nádražích v Madridu Vláda Aznarova se snažila připsat tento útok baskické teroristické organizaci ETA, a to v rozporu se všemi indiciemi Rozhořčení obyvatel mělo za následek vysokou volební účast (77, 2 %) -> vítězství PSOE Předseda PSOE, José Louis Rodríguez Zapatero sestavil menšinovou vládu Podpořena Sjednocenou levicí (IU) a Republikánskou levicí Katalánska (ERC)

31 Volby 2008 (poslední) Hlavním tématem ekonomika (zpomalení hospodářského růstu) Terorismus – ETA pár dní před volbami zavraždila socialistického radního Carrasca Opět výrazná volební účast (75 %) Posílení postavení obou hlavních stran (PSOE, PP) Zapatero sestavil opět menšinový kabinet

32 Volby do Evropského parlamentu Volby do Evropského parlamentu 2004 PSOE získala o něco málo více hlasů než PP PSOE 43,5 % PP 41,2 % Obě strany měly stejný počet křesel Volby do Evropského parlamentu 2009 PP 42 % (23 křesel) PSOE 38 % (21 křesel) Vítězství PP o čtyři procenta Volební účast 46 %

33 Španělská socialistická dělnická strana (PSOE) Založena 1879 – třídní dělnická strana Levicová, úzká vazba na politické odbory Napojení na odborovou centrálu Všeobecný svaz pracujících (UGT) Od 2004 vládní stranou Předsedou José Zapatero Proevropsky orientovaná Podporovala přijetí Smlouvy o Ústavě pro Evropu Obhajuje silnější integraci v rámci EU Zastánce legalizace manželství osob stejného pohlaví 2006 – podporovala vyjednávání španělské vlády s ETA Členem Strany evropských socialistů v EP a patří do Socialistické internacionály

34 Španělská lidová strana (PP) Středopravicová strana Vznik 1989 sdružením Lidové aliance a menších křesťansko- demokratických a liberálních stran Nacionalistická ideologie Největší opoziční stranou Nesouhlasila se zahájením vyjednávání s ETA Členem Evropské lidové strany v EP, Mezinárodní unie demokratů a Křesťansko-demokratické internacionály

35 Sjednocená levice (IU) Vznik 1986 Koalice levicově zaměřených stran + Španělská komunistická strana (PCE) + levicové, zelené, socialistické a republikánské strany Největší podpora – Andalusie, Madrid a oblast Asturie Členem Konfederace Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice v EP, Strany evropské levice

36 Konvergence a jednota (CiU) Založena 1978 Koalice Katalánské demokratické aliance a Katalánské demokratické unie Regionální strana působící v Katalánsku Ideologie založena na konzervatismu, nacionalismu a podpoře volného trhu Cílem dosažení větší autonomie Katalánska

37 Baskická národní strana (EAJ-PNV) Založena v roce 1895 Cílem dosáhnout obnovení baskické autonomie, nejlépe však nezávislosti Profiluje se jako umírněná nacionalistická strana Nesnaží se cíle dosáhnout násilím V roce 1958 se odčlenila skupina nespokojena s umírněnou politikou strany – ETA Členem Křesťansko-demokratické internacionály

38 Kanárská koalice (CC) Vznikla v roce 1993 Vytvořena z několika nacionalistických, konzervativních, postkomunistických a nezávislých stran na Kanárských ostrovech Nepřetržitá přítomnost v ostrovní vládě od jejího založení

39 Děkujeme za pozornost.

40 Zdroje ŘÍCHOVÁ, Blanka a kol. Komparace politických systémů II: Západoevropské politické systémy. Praha: Vysoká škola ekonomická, s. STRMISKA, Maxmilián. Politické strany moderní Evropy: analýza stranicko – politických systémů. Praha: Portál, s. spanelskeho-kralovstvi.htmlhttp://www.e-polis.cz/komparace/346-regionalni-volebni-system- spanelskeho-kralovstvi.html teritoriu/1/ /#sec3http://www.businessinfo.cz/cz/sti/spanelsko-zakladni-informace-o- teritoriu/1/ /#sec3 spanelskeho-kralovstvi.htmlhttp://www.e-polis.cz/komparace/346-regionalni-volebni-system- spanelskeho-kralovstvi.html


Stáhnout ppt "Španělské království Reino de España Regne d'Espanya Espainiako Erresuma Pavla Uhlířová Ondřej Gardlo."

Podobné prezentace


Reklamy Google