Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

PSYCHOLOGIE ŽIVOTNÍ CESTY A DUŠEVNÍ ZDRAVÍ Excelentná univerzita, Bratislava 14. 5. 2008 Prof. PhDr. Vladimír Smékal, CSc., FSS MU v Brně.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "PSYCHOLOGIE ŽIVOTNÍ CESTY A DUŠEVNÍ ZDRAVÍ Excelentná univerzita, Bratislava 14. 5. 2008 Prof. PhDr. Vladimír Smékal, CSc., FSS MU v Brně."— Transkript prezentace:

1 PSYCHOLOGIE ŽIVOTNÍ CESTY A DUŠEVNÍ ZDRAVÍ Excelentná univerzita, Bratislava Prof. PhDr. Vladimír Smékal, CSc., FSS MU v Brně

2 Životní cesta a duševní zdraví2 „Nejdále dojde ten, kdo neví kam jde.“ (Oliver Cromwell)

3 Životní cesta a duševní zdraví3 Životní cesta jako lidský úděl Uvažovat o životní cestě jako o lidském údělu nám umožní lépe posoudit, zda životní cesta člověka je fatalisticky předurčená a zda „svému osudu“ neunikneme nebo zda máme možnost změnit směr a tak svůj úděl ovlivnit ale také proč někteří lidé žijí jakoby byli vlečeni událostmi a nedaří se jim, kdežto jiní jakoby šli kupředu a vzhůru v radosti a nadšení. Jde o klíčové otázky existence člověka.

4 Životní cesta a duševní zdraví4 Životní cesta jako čas lidského života znamená, že nám přibývají léta a že po dovršení dnů života přichází smrt. K základním existenčním otázkám patří hledání odpovědi, zda stárnutí a stáří jsou zákonitě neradostné. Je stárnutí chorobou nebo normální etapou životní cesty? Co je umění stárnout? Je možné naučit se umění stárnout důstojně?

5 Životní cesta a duševní zdraví5 Odborníci dokazují, že začínáme stárnout hned od narození. Pokud jde o tělo, je to neúprosný zákon. S duší je tomu už jinak – zkušenost dokazuje, že jsme tak staří, jak „staře“ vnímáme, myslíme, prožíváme a jednáme. A pro duchovní úroveň platí, že je mimo čas a prostor.

6 Životní cesta a duševní zdraví6 Pythagoras se domníval že čtyřem ročním dobám odpovídají následující období našeho života: utváření (do 20 let), mládí (do 40 let), rozkvět sil (do 60 let), stáří (po šedesátce).

7 Životní cesta a duševní zdraví7 Ve staré Číně se život dělil na mládí (do 20 let), věk uzavírání manželství (do 30 let), věk plnění společenských povinností (do 40 let), věk poznávání vlastních omylů (do 50 let), poslední možnost tvůrčího života (do 60 let), věk moudrosti (do 70 let) stáří (po sedmdesátce).

8 Životní cesta a duševní zdraví8 Už v 19. století si kdosi všiml, že existuje s věkem člověka spjatý žebříček dominujících životních problémů a úkolů, jejichž objektivní naléhavost i subjektivní prožívání závisí na tom, jak úspěšně jsme je zvládli.

9 Životní cesta a duševní zdraví9 Do 25 let hovoří o věku kvalifikace, který se při neúspěchu mění ve věk nezakotvenosti; do 35 let jde o věk kariéry, který se při neúspěchu stává věkem rozvratu; do 45 let jde o věk autority (výsledků), při neúspěchu věk zklamání; do 50 let se předpokládá věk akce (postavení), při nezdaru věk závisti; do 60 let lze charakterizovat životní dráhu jako věk hodností, který se při neúspěchu stává věkem resignace; do 65 let je možný věk důstojnosti, který se při nesplnění osobních očekávání zvrací ve věk cynismu; po 65 letech je před námi věk moudrosti, který se může zvrtnout ve věk zatrpklosti.

10 Životní cesta a duševní zdraví10 Kajka´ús ( ) perský myslitel, básník a spisovatel, ve své "Knize rad" už před tisíci léty napsal:

11 Životní cesta a duševní zdraví11 "Člověk do třiceti čtyř let každým dnem nabírá síly a zdatnosti, pak do čtyřiceti zůstává beze změny, stejně jako slunce když dosáhne zenitu, zpomalí svůj chod. Od čtyřiceti let do padesáti každý rok na sobě zpozoruje chorobu, kterou minulého roku ještě netrpěl; od padesáti do šedesáti každý měsíc shledává nedostatek, kterého si předešlý měsíc nevšiml;

12 Životní cesta a duševní zdraví12 od šedesáti do sedmdesáti každým týdnem zjistí nemoc, o které neměl ještě před týdnem tuchy; a od sedmdesáti do osmdesáti každý den odkrývá nový neduh. A jestliže překročí osmdesátku, každá hodina přináší novou bolest a nová soužení. Hranice, do kdy má člověk radost ze života, je čtyřicet let; když nadejde čtyřicítka, jako kdybys usedl na nejvyšší příčce žebříku, a tak, jak ses vyšplhal, musíš zase slézt.„

13 Životní cesta a duševní zdraví13. Dnes už toto značně pesimistické vylíčení průběhu života tak docela neplatí

14 Životní cesta a duševní zdraví14 Jak stárne mozek? Je možno změny způsobené stárnutím oddálit? Jakou úlohu v dynamice změn má životní styl?

15 Životní cesta a duševní zdraví15 Psychologie přináší mnoho dokladů o tom, že běh života a jeho závěrečná stádia - stárnutí a stáří - nejsou ani tak závislá na datu narození jako na biologickém a psychologickém věku.

16 Životní cesta a duševní zdraví16 V psychologie je obecně přijímáno rozlišení životní cesty do osmi etap (Podle Eriksona, 1999). Každá etapa klade před člověka určité vývojové úkoly, které musí být splněny, abychom se mohli posunout na další vývojovou úroveň. Pokud něco zabrání ve zvládnutí úkolů psychický vývoj stagnuje, i když tělesně se člověk může vyvíjet dál.

17 Životní cesta a duševní zdraví17 Stádia Psychosociální krize Rozsah významných vztahů Základní ctnosti Osobnostní rizika - patologie Kojenecké Základní důvěra - Nedůvěra Mateřská osobaNadějeStažení se Rané dětstvíAutonomie - StudRodičovské osobyVůleKompulze Věk hryIniciativa - VinaZákladní rodinaCílInhibice Druhé dětství Zručnost - Méněcennost Sousedství, škola Kompetence, schopnost Netečnost, nuda Dospívání Identita – Zmatení identity Vrstevníci, party, modely vůdcovství VěrnostZavržení Mladá dospělostIntimita - Izolace Partneři, přátelé – v sexu, soupeření, spolupráci LáskaVýlučnost Dospělost Generativita (tvořivost) - stagnace Práce, domácnostPéče, starostOdmítnutí Stáří Integrita - Zoufalství Lidstvo, „mí vrstevníci“Moudrost Opovržení

18 Životní cesta a duševní zdraví18. Přesuny z jedné vývojové etapy na další vyžadují řešení nových problémů a jsou spojeny s krizemi, které se mohou pozorovateli jevit jako desintegrace osobnosti, jako zmatení, neklid, někdy i jako nežádoucí jednání a prožívání. Jestliže člověk krizi vyřeší, hovoří se o údobí rozkolísanosti jako o pozitivní desintegraci, jestliže se rozvine duševní porucha vyvstala negativní desintegrace.

19 Životní cesta a duševní zdraví19 1 (1) SNĚNÍ (2) TVOŘENÍ (3) KOMUNI- KACE (4) INSPI- RACE (5) STABILI- ZACE (6) REALI- ZACE Fáze rozvoje lidských aktivit podle R. Robbinse

20 Životní cesta a duševní zdraví20 Jestliže se v utváření příslušné profesní dovednosti některá z fází rozvine a jiné nikoliv, člověk se stává jednostranným a může být efektivní jen pokud daná fáze cyklu odpovídá požadavkům činnosti. Za jiných okolností je jeho osobnostní dominanta na překážku úspěchu. Autor takto jednostranné osobnosti nazval podle převládající fáze cyklu změnového procesu: Snílek Tvůrce Komunikátor Inspirátor Stabilizátor Realizátor

21 Životní cesta a duševní zdraví21 Pod vlivem událostí života a rodinných scénářů se formují základní životní styly, které přetrvávají až do smrti, pokud se člověk nesnaží vzít svůj vývoj do svých rukou a neusiluje o změnu. V kulturní tradici se charakteristickým životním stylům říká lidský úděl. Je to souhrn našich očekávání, postojů, nazíracích schémat, filtrů, které rozhodují o tom, jak vnímáme a vyhodnocujeme události svého života a jak na ně reagujeme. Tak se stane, že se člověk často zaplétá do dramat, které nedokáže vyřešit a své životní prohry svaluje na náhodu či na špatný osud.

22 Životní cesta a duševní zdraví22 Pojetí lidského údělu Úděl jako to, co dostal do péče poddaný od své vrchnosti Úradek Boží. V judeokřesťanské tradici je to naplnění toho, kvůli čemu nás Bůh povolal na tento svět. Je to naše životní dráha, životní plán, životní cesta, program, který uskutečňujeme svým životem. V teorii osobnosti zvané TRANSAKČNÍ ANALÝZA - je úděl výsledkem scénáře, který do nás byl vpraven zhruba do 12 let věku tzv. příkazy scénáře, tj. jednáním rodičů a rozhodujících osob, tím, co nám vnucovali, co nám zakazovali, jak nás hodnotili. Úděl jako podíl na něčem

23 Životní cesta a duševní zdraví23 Paradigmata lidského údělu. (Podle Jaroslava Krejčího) Jde o obecné modely či vzory podle nichž se lidé nebo dokonce celá etnika orientují v otázkách obecného pojetí života a podle nichž si vysvětlují, jaký je smysl bolestných či radostných událostí v životě národů nebo jednotlivců. Teocentrismus v klínopisné Mezopotámii. Thanatocentrismus ve faraonském Egyptě. Dnes v islámském světě. Antropocentrismus klasického Řecka. Psychocentrismus v Indii od starověku po současnost. Kratocentrismus v Číně. Konzumismus charakteristický pro vyspělé současné –euroamerické společnosti.

24 Životní cesta a duševní zdraví24 Tato paradigmata určují prožívání našeho života více než jsme ochotni přiznat. Předávají se cestou tradice a sdílení určitých národních nebo skupinových stereotypů. Osvobodit se od nich nemůžeme tím, že je budeme považovat za pouhé spekulace akademických vědců. Osvobodíme se od nich jen poctivou sebereflexí a úsilím o změnu.

25 Životní cesta a duševní zdraví25 ŽIVOT JE CESTA. Ale zda povede do propasti, či do říše dobra a nekonečné lásky, je věcí naší volby. Závisí na naší svobodě založené na odpovědném zvažování důsledků každého rozhodnutí. Cesta životem je často trnitá a nepohodlná, často vyžadující okliky a návraty, avšak ve zpětném pohledu zjišťujeme, jak je dobrá a můžeme pak její směr změnit nebo upravit nebo zaujmout nový postoj k tomu, co je neodvratné.

26 Životní cesta a duševní zdraví26 Doporučení zakladatele logoterapie Viktora E. Frankla Žij tak jako bys žil podruhé a snaž se ve svém jednání vyvarovat chyb, které bys v něm udělal poprvé.

27 Životní cesta a duševní zdraví27 Výstižně problém životní cesty formuluje Jaroslav Durych (ve sbírce úvah Ecce homo): „Teprve na sklonku života nebo až po smrti lze pochopit souvislost jednotlivých stránek života a díla a ukázat, co bylo dobré vždy, co bylo na počátku dobré a na konci špatné, co na začátku špatné a na konci dobré a co bylo špatné vždy; a též, co bylo nutné, neboť jsou v některých případech nutné i chyby, okliky, zmatky a bolesti.“

28 Životní cesta a duševní zdraví28. Mnozí lidé mají pocit, že dlouho žili „nanečisto“ a že v pokročilém věku je už pozdě něco opravovat. Je jistě pravda, že co se stalo nelze vrátit, ale lze změnit směr a nepokračovat v chybách, které se nám staly zvykem. Je to někdy velmi těžké, protože každá změna nás znejišťuje a než si zvykneme na nový styl života, prožijeme i mučivé chvíle. Ale po nich přijde nová rovnováha. Na změnu není nikdy pozdě.

29 Životní cesta a duševní zdraví29 Až krutě k tématu lidské životní cesty vyznívají slova F. Mauriaca: „Život je pro většinu lidí mrtvá cesta a nevede nikam. Ale jiní vědí hned od dětství, že putují k neznámému moři. Záhy je překvapuje ostrost větru; na jejich rtech je již chuť soli - až do té chvíle, kdy je za posledním písečným přesypem ta nekonečná vášeň zpolíčkuje pískem a pěnou. A potom jim už nezbývá než se do ní ponořit nebo se vrátit.“

30 Životní cesta a duševní zdraví30 Na svou životní cestu jsme vybaveni různými dary a nástroji. Samozřejmě, že jimi můžeme pohrdat a nechat je být nebo se s nimi můžeme naučit zacházet a přiměřeně je používat. Jsme stále voláni, máme své povolání. Buď je respektujeme a naplňujeme nebo se mu vyhýbáme. Ne náhodou mají snad všechny kultury rčení „minout se svým povoláním“. To zda své (po)volání přijmeme nebo odvrhneme, má významnou funkci v našem údělu.

31 Životní cesta a duševní zdraví31 Nalezení smyslu života jako cesta z bezcílného labyrintu Člověk je bytostí hledající smysl. K základním duchovním potřebám člověka patří touha pochopit smysl toho, co děláme, nutkání objasnit si, co pro nás znamenají události, které na nás doléhají. V této touze pochopit smysl se vyjevuje, k jakým cílům směřujeme. Smysl se podílí na řízení našeho jednáni bez ohledu na to, zda si jej plně uvědomujeme, či nikoliv.

32 Životní cesta a duševní zdraví32 Smysl života je možno procítit jako chápání řádu a struktury, jako připisování hodnot světu věcí, lidí a idejí, i jako úsilí jít určitou cestou životem. Smysl života a způsob jeho realizace rozhodují o tom, jakou jsme osobností, náš charakter v něm dostává svůj základní obsah.

33 Životní cesta a duševní zdraví33 Charakter a svědomí Orgánem smyslu tedy je charakter člověka, jehož centrem je svědomí. Charakter určuje způsoby, jimiž člověk smysl ve svém životě vyjadřuje a uskutečňuje. Smysl pomáhá integrovat osobnost v jejím jáství.

34 Životní cesta a duševní zdraví34 Smysl bývá definován mnoha způsoby např. jako zvyšování hodnoty bytí aktivní podporou dobra, jako zkvalitňování podmínek důstojného života, jako zakotvení života v moudrosti (na rozdíl od pragmatické chytrosti), jako pokoj v duši.

35 Životní cesta a duševní zdraví35 V teologické perspektivě je smysl chápán jako spása, jako věčná blaženost, jako osvobození případně jako únik ze strastí tohoto světa.

36 Životní cesta a duševní zdraví36 Někdo však vidí smysl života ve využívání různých příležitostí, v dosažení významného postavení nebo v sebezajištění. Jsou lidé, kteří žijí pro sebezapomenutí nebo naopak službou druhým; jiným stačí intenzívní prožívání vlastní existence. Někomu je cílem sebezdokonalování, sebekontrola či seberozvoj a tvorba.

37 Životní cesta a duševní zdraví37 Moderní člověk ztratil smysl pro smysl a obecná nervozita a úzkost se stává základním neblahým průvodcem života většiny lidí. Místo, aby lidé usovali o změnu a hledali cesty k obnově osobnosti a své životní cesty, hledají únik v drogách, alkoholu, workoholismu, požitcích. Poeticky vystihl tuto tragédii moderního člověka A. Saint-Exupéry slovy: “Nemáš v co doufat, jestliže jsi slepý k onomu světlu, které není ve věcech, ale v jejich smyslu”.

38 Životní cesta a duševní zdraví38 Podobně hovoří V. Frankl o nutnosti naučit znovu člověka slyšet “volání smyslu”. Pro duchovně orientovaný psychologický program L. Crabba je péče o rozvoj osobnosti směřováním k naplnění smyslu. Od preference okrajových tužeb, která je charakteristická pro lidi bez smyslu, přes kritické touhy k preferování ústřední touhy po setkání s absolutním bytím.

39 Životní cesta a duševní zdraví39 D. Zoharová a I. Marshall zdůvodnili pojem ‚spirituální inteligence‘ jako schopnost nalézat smysl v životě a v událostech, jako schopnosti uvádět jednotlivé danosti do souvislostí, a jako schopnost transformace.

40 Životní cesta a duševní zdraví40 Ve 20. století vzniklo několik teorií vysvětlujících, jak jsme vybaveni k naplňování svého údělu: Tvůrce psychoanalýzy Sigmund Freud po hrůzách první světové války doplnil svou představu o vybavenosti člověka neutišitelným puzením k rozkoši a slasti tvrzením, že v lidech je i pud ničit a rozvracet. Podobně uvažuje Erich Fromm, který se snažil jednostrannosti Freudovy psychoanalýzy zmírnit a doplnit důrazem na sociální vlivy, když hovoří v knize Lidské srdce o nadání člověka k dobru a zlu. Filosoficky tyto rozdíly lidských sklonů vykládá Max Scheler svou koncepcí řádu lásky a nenávisti ve slavném pojednání Ordo amoris. Transakční analýza rozlišuje Smolaře a Šťastlivce (viz dále).

41 Životní cesta a duševní zdraví41 Mnohé duchovní autority světa soudí, že podle toho, co v duši jednotlivých lidí převažuje - zda orientace na dobré nebo na zlé - se formuje stav světa, duchovní klima doby. Uvádí se přitom starozákonní myšlenka: „Co kdo zasévá, to také sklízí.“ A dalo by se v této alegorii pokračovat a říci, že nejen ten, kdo seje vítr sklízí bouři, ale že bouře připravovaná myšlenkovými hnutími celých skupin lidí vede k bouři, která pak smete vše, co jí stojí v cestě. A to je to morální zlo, s nímž jsme stále častěji konfrontováni. Skutečnost, že často smete i samotné aktéry je pro mnoho lidí nedostačujícím zdrojem satisfakce.

42 Životní cesta a duševní zdraví42 Z uvedeného se odvozuje, že za to, co nás na naší životní cestě potkává, si můžeme my sami – ne jako jednotlivci, ale jako celé lidstvo. Je to řečeno krutě a možná zkratkovitě. Často se lidé v nouzi ptají „Proč právě já?“, což nelze jednoduše odpovědět. Můžeme však najít důvod k odvaze jít dál životem a nerozmnožovat zlo, když si přestaneme říkat: „Proč nedostávám, co čekám od života?“, a když místo toho budeme hledat, co život čeká od nás. A život od nás čeká, abychom podporovali a rozhojňovali to, co posiluje dobré vztahy mezi lidmi a národy, a co umožňuje jeho trvalou udržitelnost.

43 Životní cesta a duševní zdraví43 J. Hillman, významný americký psycholog vycházející z Jungova pojetí lidského údělu píše: „Dnešní převažující způsob chápání lidského života jako vzájemného působení genetiky a prostředí opomíjí cosi podstatného – individualitu, kterou pociťujeme jako své já“. Daleko pravdě bližší je myšlenka, že „… každý člověk v sobě nese jedinečnost, která se dožaduje, abychom ji žili, a která existovala dřív než jsme ji mohli žít, tak jako žalud v sobě nese obraz budoucího stromu “.

44 Životní cesta a duševní zdraví44 Tato „žaludová teorie“ – jak ji nazývá - tvrdí, že se rodíme „s charakterem; ten je dán – je to dar, který nám, jak říkají staré příběhy, dávají sudičky při narození“. Podle Platonova mýtu o Erovi (na konci díla Ústava), každý člověk vstupuje na svět s osudovým posláním. Tento mýtus v posledním odstavci říká, že se „můžeme zachránit a žít dobře svůj život, budeme-li se tímto mýtem řídit.“

45 Životní cesta a duševní zdraví45 Ve vědách o člověku se díky Dawkinsovi uvažuje o tom, že naše psychosociální stránka osobnosti – zejména hodnotové orientace a charakter - jsou formovány memy (což jsou jednotky zkušenosti získávané nápodobou a učením), na rozdíl od těla, temperamentu a vloh, které jsou determinovány do značné míry geny a konstantními vlivy fyzického prostředí. Svět memů (z angl. Mimetics = nápodoba, nebo Memory = paměť) je světem kolektivního nevědomí a jeho archetypů.

46 Životní cesta a duševní zdraví46 Platonský mýtus o Erovi vede podle Hillmana také k praktickým krokům. Na základě tohoto slavného mýtu se můžeme domnívat, že na průběh naší životní cesty působí a ovlivňuje ji: –osudové volání, –duše, –daimonion (Řekové), –génius (Římané), –anděl strážný (křesťané), –obrazné tělo (ochema v pojoetí novoplatoniků), které nás – nese jako nosítka, –štěstena (fortuna), –džin nebo démon, špatné sémě nebo zlý duch, –snové tělo (A. Mindel), –srdce (podle romantika Keatse).

47 Životní cesta a duševní zdraví47 Dále mýtus naznačuje, že musíme věnovat velkou pozornost svému dětství, abychom zachytili rané záblesky působení daimonia, pochopili jeho záměry a nestáli mu v cestě. Ostatní praktické důsledky potom bezprostředně následují:  uznat toto volání jako primární akt lidské existence,  přizpůsobit mu život,  nalézt v sobě dostatek zdravého rozumu, abychom si uvědomili, že různé nepříjemnosti, včetně úzkostí a fyzických neduhů, které tělo zdědilo, patří do vzoru obrazu, jsou pro něj nutné a pomáhají ho naplnit.

48 Životní cesta a duševní zdraví48 Úloha poznávacích a akčních stylů fragmentarizace celistvost atomizace globalizace singularismus pluralismus relativizace všeho nárok na platnost nezávaznost závaznost absence volního úsilí vůle jako hodnota skepse, agnosticismus víra ve smysl pesimismus optimismus

49 Životní cesta a duševní zdraví49 Nejsou to protipóly typu buď anebo, ale jde tu o dimenze, na nichž jednotliví lidé mohou zaujímat různá místa. Čím méně souladný je profil jednotlivce v hodnotách uvedených dimenzí, tím obtížněji se takový člověk orientuje a tím obtížněji nalézá stanovisko; tím více jsou jeho rozhodnutí ovlivňována okamžitým rozmarem než vnitřním kompasem.

50 Životní cesta a duševní zdraví50 Důležité je zjistit  biologické a kulturně antropologické konstanty,  sociální, politickou a individuálně psychologickou  podmíněnost pozice lidí na těchto dimenzích.  A podle konkrétní situace jednotlivců i společenství  navrhnout  preventivní programy  a odpovídající intervenční programy  osvětové, sociotechnické, psychohygienické a výchovné pomoci pro nápravu či řešení krizí.

51 Životní cesta a duševní zdraví51. Rozhodující roli v duševním zdraví a v tom, jak přijímáme svůj úděl a jak jej kultivujeme na své životní cestě, je pěstování duchovní kultury osobnosti, která zahrnuje poctivé zkoumání toho, k čemu jsme (po)voláni, a co je tedy naším jedinečným úkolem během našeho života.

52 Životní cesta a duševní zdraví52 Svůj životní úděl naplňujeme  vírou ve smysl a hodnotu života,  nadějí v možnost změny podmínek života k lepšímu,  a praktikováním účinné lásky k bližnímu založené na přesvědčení, že náš největší úkol v rodinném životě, v zaměstnání, i ve společenských vztazích je „být zde pro druhé“ a uvědomovat si neustále, co činíme.

53 Životní cesta a duševní zdraví53 Duševní hygiena zakotvená ve spiritualitě: Cílem duševní hygieny životního údělu je učit se zaujímat pozitivní postoj namísto pocitu beznaděje z nemožnosti uskutečnit dosud neuskutečněné plány. Je třeba změnit perspektivu: Nesnažit se za každou cenu přizpůsobovali okolí svým přáním a představám, ale naopak svá přání a představy uvádět do souladu s možnostmi a podmínkami. Už stoikové doporučovali: Změň postoj k věcem, které tě znepokojují a budeš mít od nich pokoj

54 Životní cesta a duševní zdraví54 Zvídavý čtenáři si jistě položí otázku: „Ale jak?“ Stručně lze odpovědět – přehodnocováním svých plánů, diskusí s přáteli, hledáním v paměti toho, co lze označit jako „ostrůvky zapamatované pohody“ – zážitky krásy, dobra, pravdy. I v tomto mnohdy neradostném světě každý několik takových zážitků má. Léta nám přibývají s naším pohybem v čase. Tomu nelze zabránit. Na nás však záleží, jak svůj věk prožíváme, jaký postoj k létům svého života zaujímáme.

55 Životní cesta a duševní zdraví55 Joan M. Eriksonová o devátém stadiu – stáří po 75. píše: „I nejlépe ošetřovaná těla začnou ve stáří slábnout a fungovat hůře než dříve. Přes jakoukoliv snahu udržet sílu a ovládání, začíná tělo ztrácet svou autonomii. Zoufalství, které straší v osmém stadiu, je důvěrným společníkem v devátém, protože je téměř nemožné vědět, které stavy nouze a ztráty fyzických schopností bezprostředně hrozí. Protože jsou ohroženy nezávislost a sebeovládání, slábne sebeúcta důvěra. Naděje a důvěra, které kdysi byly účinnou pomocí, již nejsou pevnými oporami dřívějších dnů. Čelit zoufalství vírou a přiměřenou pokorou je možná tou nejmoudřejší cestou, jaká nám zbývá.“

56 Životní cesta a duševní zdraví56 Co říci k duševní hygieně? Kdykoliv jsme v osobní tělesné, psychické nebo duchovní krizi: Relaxujme Vybavujme si v paměti vzpomínky na zážitky a události plné pohody Komunikujme s nepodmíněným základem své osobnosti (= s Bohem) modlitbou a meditací Připomínejme si staré orientální rčení: Je lepší naučit se vidět růže na trnitém keři než věnovat pozornost trnům na růžovém keři

57 Životní cesta a duševní zdraví57 Na závěr náměty pro meditaci: Všem těm, kteří nedovedou změnit svou životosprávu a nemají chuť k duševnímu tréninku, je možno alespoň doporučit, aby si občas říkali tuto prosbu k Nejvyšší Moudrosti: "Bože dej, abych nestárnul/a. Protože však tomu zabránit, dej ať stárnutí nepociťuji jako újmu. Pokud by stárnutí bylo spojeno s újmou, obestři mou mysl milosrdným zapomněním. A budu-li mít velké trápení, dej, abych svým trápením příliš neobtěžoval své okolí. A není-li to proti Tvému plánu se mnou – pošli mi utěšitele.“

58 Životní cesta a duševní zdraví58 Je stáří poslední etapou naší pozemské cesty? Pro někoho je to poslední část textu, který zaznamenává náš životní příběh. Pro ty z nás, kteří jsou otevřeni vůči spiritualitě, to zdaleka není poslední kapitola, avšak tu, která následuje, neumíme na tomto světě přečíst …


Stáhnout ppt "PSYCHOLOGIE ŽIVOTNÍ CESTY A DUŠEVNÍ ZDRAVÍ Excelentná univerzita, Bratislava 14. 5. 2008 Prof. PhDr. Vladimír Smékal, CSc., FSS MU v Brně."

Podobné prezentace


Reklamy Google