Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

FARMAKOTERAPIE MOČOVÉHO SYSTÉMU. LEDVINY Vylučovací orgán farmak a jejich metabolitů; cílové místo účinku farmak zasahujících do vodního a elektrolytového.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "FARMAKOTERAPIE MOČOVÉHO SYSTÉMU. LEDVINY Vylučovací orgán farmak a jejich metabolitů; cílové místo účinku farmak zasahujících do vodního a elektrolytového."— Transkript prezentace:

1 FARMAKOTERAPIE MOČOVÉHO SYSTÉMU

2 LEDVINY Vylučovací orgán farmak a jejich metabolitů; cílové místo účinku farmak zasahujících do vodního a elektrolytového hospodářství; cílové místo farmak pro terapii renálních onemocnění; základní funkční jednotky ledvin: nefron glomerulus proximální tubulus Henleova klička distální tubulus sběrací kanálky

3 AKUTNÍ SELHÁNÍ LEDVIN Závažné onemocnění, kdy ledviny přestávají plnit svoji funkci v důsledku poškození (nejčastěji) nefrotoxickými látkami; infekční (akutní pyelonefritis, leptospirosis); ischemie, infarkty (např. embolie z bakteriálních endokaditid); léčba je specifická, je-li známa příčina; obstruktivní uropatie (obstrukce moče - ???); antidota v případě toxikóz, léčba primárních infekčních agens, fluidní terapie ve všech případech; u dobře hydratovaných anurických a objurických zvířat se používají diuretika.

4 CHRONICKÉ SELHÁNÍ LEDVIN Ztráta funkční ledvinové tkáně je prolongovaná a obvykle progresivní, postihuje starší zvířata – pokud se nejedná o vrozené renální onemocnění, je nevratná; fluidní terapie – před započetím léčby je potřebné stanovit stupeň hydratace (dehydratovaný, normální, hydratace, převodněný); dehydratace organismu se rychle dosáhne intravenózním podáním izotonických roztoků (sledovat příp. anezii, olifrezii?, aby nedošlo k převodnění).

5 MOČOVÝ SYSTÉM Diuretika Retence a inkontinence moči Urolitiaza Infekční onemocnění močového systému

6 UROLITIAZA Obecný termín pro kaménky u kterékoli části močového traktu – dle lokalizace jsou to nefrolity, ureterolity, urocystolity nebo uretrolity; existují 3 hypotézy mechanismu zahajujícího formaci kamene: matrixová hypotéza = anorganická proteinová hmota iniciuje formaci urolitu, krystalizační inhibiční hypotéza = vliv organických a anorganických krystalizačních inhibitorů, precipitační krystalizační hypotéza = supersaturace solí; podmínky: zvýšená koncentrace krystalů, prodloužený čas průchodu krystalu v urinárním traktu, příznivé podmínky pH moče pro krystalizaci;

7 příčiny: infekce, dieta, objem moče, četnost močení; je běžným onemocněním u psů i koček; klinické příznaky dle lokalizace urolitů v urinárním traktu – cystitidy, metritidy, ureterální obstrukce až hydronefróza a ztráta funkce ledviny; terapie je v odstranění příčiny; před terapeutickým rozhodnutím je nutno identifikovat typ urolitu;

8 u psů a koček se vyskytují urolity: kalcium oxalátové, struvitové (sterilní a aseptické), urátové, cystinové, silikátové; terapie: především změna diety a ovlivnění pH moče (výjimka: silikátové urolity nelze dietou ovlivnit).

9 ONEMOCNĚNÍ DOLNÍCH CEST MOČOVÝCH (KOČKY) Felinní urologický syndrom (FUS) neboli Feline Lower Urinary Tract Disease (FLUTD); relativně časté onemocnění močového aparátu koček (felinní urolitiáza); klinicky se projevuje hematurií a disurií, částečnou nebo úplnou obstrukcí uretry hlenovou zátkou nebo urolity, infekcí; terapie: odstranění a prevence struvitových krystalů a urolitů; vhodná dieta; možnost využití amitriptylinu (antidepresivum).

10 INFEKČNÍ ONEMOCNĚNÍ MOČOVÉHO SYSTÉMU Bakteriální infekce močového traktu jsou časté u psů (častěji u fen), méně časté u koček; klinické projevy onemocnění se liší v závislosti na místě lokalizace infekce, u pacientů s pyelonefritidou nebo prostatitidou – celková alterace zdravotního stavu (horečka, deprese, projevy septikemie), cystitis a uretritis jsou příznaky vázány na močový aparát.

11 Akutní nekomplikovaná cystitis Akutní nekomplikovaná cystitis Většina onemocnění je vyvolána bakteriálními původci (Escherichia coli a Staphylococcus spp.), iniciální terapie ATB. Chronická infekce močového traktu Chronická infekce močového traktu Obecně stáze moče, poruchy močení, stavy, které vedou k chron. infekcím jsou pyelonefritida, prostatitida, urolitiáza, dlouhodobé podávání kortikosteroidů, diabetes mellitus, ne recidivy, kde je špatný výběr ATB. Farmakoterapie ATB dg infekčního agens a stanovení citlivosti.

12 Mykotické infekce Mykotické infekce Méně časté, vyvolány Candida spp., predispoziční faktory: nadměrná aplikace kortikosteroidů, katetrizace, lék volby je flukonazol.

13 RETENCE A INKONTINENCE MOČE Retence moče Porucha močení charakterizovaná zadržováním moče, roztáhnutí močového měchýře způsobené hypokontraktilitou močového měchýře nebo obstrukcí uretry - mechanická (molitiáza, neoplazie), příp. funkční (spasmus uretry), terapie: udržovat minimální distenzi močového měchýře opakovaným vytlačováním obsahu a katetrizací, kontrola moče, zda není infekce, v případě potřeby ATB,

14 aplikace adrenergních antagonistů je indikována při vysokém tonusu uretrálního sfinkteru – např. fenoxybenzamin, aplikace látek s myorelaxačním účinkem (např. diazepam), který potlačí stavy úzkosti, ve vyšších dávkách má i centrálně myorelaxační účinky, cholinergní agonisté – betanechol chlorid.

15 Urinární inkontinence Porucha volní kontroly uretrálního svěrače s konstantním nebo intermitentním nekontrolovaným vypouštěním moče, příčiny jsou: neurogenní dysfunkce, postkastrační inkontinence spojená s deficitem pohlavních hormonů (zpravidla u fen), hypokontraktilita močového měchýře, dysfunkce uretry v důsledku obstrukce;

16 farmakoterapie: hormonální terapie – fenám se podává dietylstilbestrol, psům testosteron propionát nebo depotní testosteron cypionát, adrenergní agonisté: fenylpropanolamin – slabý  agonista používaný v humánní medicíně při léčbě rýmy; zvyšuje tonus sfinkteru, efedrin – jako alternativa, vedlejší účinky těchto látek jsou excitabilita, neklid – v těchto případech terapii přerušit a začít s poloviční dávkou.

17 DIURETIKA - ROZDĚLENÍ Látky, které vyvolávají zvýšené vylučování vody a soli močí. Působí přímo v ledvinách, kde snižují tubulární resorpci sodíku a H 2 O. Podle mechanismu účinku se dělí na: Osmotická diuretika Osmotická diuretika MANITOL Na rozdíl od glukózy se tubulárně neresorbuje, odplavuje se společně s odpovídajícím množstvím vody v definitivní moči, renální vylučování společně s osmotickým ekvivalentem vody, i.v. podání, terapie vyplavování orgánových edémů, profylaxe šokové ledviny.

18 Inhibitory karboanhydrázy Inhibitory karboanhydrázy Působí … v proximálním tubulu. ACETAZOLAMID Sulfonamid, který se glomerulární filtrací a tubulární sekrecí dostává do proximálního tubulu a inhibuje enzym karboanhydrázu, důležitého pro zvýšenou resorpci Na + a hydrogenuhličitanu, po inhibici enzymu je méně H + iontů k výměně za Na +, v moči se objeví zvýšené množství iontů Na +, K + a hydrogenkarbamátu a zvýšené množství vody, použití: jako diuretikum malý význam; užití v očním lékařství při glaukomu.

19 Kličková diuretika Kličková diuretika Působí v místě vzestupného raménka Henleovy kličky, které se významně podílí na změnách osmotické aktivity moče, mechanismus účinku spočívá v inhibici kotransportu Na +, K +, 2Cl - ; vylučované elektrolyty na sebe vážou vodu a vyvolávají silnou diurézu, nežádoucí účinky: ztráta iontů K + a Cl - způsobují hypokalemickou a hypochloremickou metabolickou alkalozu. FUROSEMID Má silné, ale relativně krátké diuretické působení, používá se v inj. formě, u akutních stavů jako plicní edém, městnavá srdeční insuficience, hypertonické krize, hyperkalcemie, veškeré intoxikace.

20 Thiazidová diuretika Thiazidová diuretika Diuretika působící v distálním tubulu. HYDROCHLOROTIAZID Inhibuje kotransport Na + a Cl - a v proximální části distálního stočeného kanálku, renální vylučování K + se zvyšuje a vylučování Ca 2+ se snižuje, používají se při kardiálních edémech, uvádí se při léčbě edému vemene u skotu.

21 Diuretika šetřící kalium Diuretika šetřící kalium Působí v konečném úseku distálního stočeného kanálku a v kortikálních úsecích sběracích kanálků na výměnu Na + za K +, resp. ionty H + tak, že zabraňují vstupu Na + natriovým kanálem do buňky tubulárního epitelu a zpomalí tak výměnu kationtů, jejich předností je, že snižují ztráty draslíku. AMILORID K prevenci hypokalemie při léčbě hypertenze, chronického srdečního selhání a edémových stavů. TRIAMTEREN Má podobné účinky.

22 Antagonisté aldosteronu Antagonisté aldosteronu Působí ve sběrných kanálcích, vyvolávají blokádu mineralokortikoidního receptoru v buňkách distálního tubulu, aldosteron nemůže indukovat syntézu transportního proteinu, výměnu Na + za K +, inhibice zvyšuje vylučování Na + a šetří K +, nástup účinku je pomalý, aplikace p.o. SPIRONOLAKTON Použití: ascites u jaterní cirhózy, edémy při chronické insuficienci myokardu, u primárního hyperaldosteronismu.


Stáhnout ppt "FARMAKOTERAPIE MOČOVÉHO SYSTÉMU. LEDVINY Vylučovací orgán farmak a jejich metabolitů; cílové místo účinku farmak zasahujících do vodního a elektrolytového."

Podobné prezentace


Reklamy Google