Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Islámská právní kultura Komplexní inovace výuky práva pro moderní společnost CZ.1.07/2.2.00/28.0080.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Islámská právní kultura Komplexní inovace výuky práva pro moderní společnost CZ.1.07/2.2.00/28.0080."— Transkript prezentace:

1 Islámská právní kultura Komplexní inovace výuky práva pro moderní společnost CZ.1.07/2.2.00/

2 Předislámské období  Dominantní role – nepsané zvykové právo – předáváno z generace na generaci ústním podáním a ustálenou praxí  Platnost nebyla opřena o zjevení ani o legislativní text  Autorita otců a praotců, kteří se jím „odnepaměti“ řídili.

3 Mohamed – poslední prorok  Narodil se ve městě Mekka kolem roku 570  Kolem roku 610 (v jeho 40 letech) se mu dostává skrze anděla Gabriela prvního zjevení, které zvěstuje svým nejbližším  Po období nenávisti, které vrcholí pokusem o Mohamedovo zavraždění, Prorokovi věrní a také on sám prchají roku 622 na sever do obce Jathrib, kde je Mohamedovi nabídnuta funkce rozhodce mezi tamními znesvářenými kmeny  Mohamedův vliv poté dále roste, jsou uzavírány smlouvy s dalšími arabskými kmeny, posléze je poražena i Mekka, jejíž obyvatelé přijímají islám, a na konci Prorokova života (632) je sjednocena v podstatě celá Arábie.

4 Islámské právo jako právo zjevené  Šaría – „cesta“, je souborem Bohem zjevených pravidel, které musí zbožný muslim dodržovat, má-li náležitě plnit všechny své povinnosti  Fiqh – „porozumění záležitostem náboženského zákona“, ve skutečnosti je to islámská právní věda

5 Neměnnost islámského práva  Islámské božské právo bylo dáno člověku „jednou a provždy“ – společnost se sama musí přizpůsobit právu, spíše než aby vytvářela vlastní zákony  Boží zjevení nebylo sesláno ve zcela přístupné, srozumitelné a systematizované formě a bylo třeba několik století práce a úsilí islámských právníků (idžtihád), aby byl získán a formulován plný rozsah práva na základě jeho uznaných pramenů tak, aby toto právo mohlo být v praxi použito  Od 10. století převažuje názor, že všichni muslimové jsou povinni následovat stanoviska některé z právních škol – princip taqlíd

6 Univerzálnost islámského práva  Islámské právo směřuje k normativní úpravě všech myslitelných oblastí lidského chování, a to často do nejmenších podrobností  Oproti západnímu pojetí práva nevymezuje pouze vztahy mezi lidmi navzájem, ale i vztahy člověka vůči Bohu ibádát - vztah člověka k Bohu mu‘ámalát - vztah člověka k člověku, potažmo člověka ke společnosti uqúbát - trestní právo

7 Charakter norem islámského práva  Mnoho norem postrádá efektivní sankci nebo je sankcí pouze neplatnost toho kterého úkonu, případně je „sankce“ přenechána Bohu.  Některé činy jsou navíc jen „doporučené“ nebo „zavrženíhodné“, bez podstatných právních důsledků  Sankci může představovat i trest metafyzický  Na rozdíl od sekulárního právního systému se v islámském právu vyskytuje i prvek odměny - jakožto reakce na žádoucí chování jednotlivce

8 Princip personality a teritoriality  Islámské právo jakožto právo určité náboženské skupiny vychází z principu personality, vztahuje se na všechny muslimy  Jsou-li islámské moci podřízeni i nemuslimové, zejména křesťané a židé, vztahují se na ně buď zvláštní normy nebo jsou podřízeni jurisdikci vlastních soudů  Teritoriální prvek má určitý význam – nelze např. trestně stíhat muslima za trestný čin spáchaný mimo území islámského státu

9 Sunnité a šíité  Souvisí s prvním rozštěpením obce věřících (umma) nedlouho po Mohamedově smrti  Spor se vedl o otázce nástupnictví v čele obce – zda jím má být člověk volený (sunnité) nebo nástupnictví náleží nejbližšímu rodinnému příslušníkovi z Prorokovy rodiny (šíité)  Šíité dnes tvoří asi 10% z celkového počtu muslimů (Írán, Irák, Bahrajn, Ázerbajdžán)

10 Právní školy  Dalším projevem plurality v rámci islámského práva je existence právních škol  Do současné doby se uchovaly pouze čtyři sunitské – škola hanafíjská, málikovská, šáfiovská a hanbalovská a tři šíitské - isna ašaríjovci, ismajlijovci a zajdíjovci  Rozdíly mezi jednotlivými školami i nejednotnost názorů uvnitř jich samotných mají původ jednak v uplatňování svobodného úsudku jednotlivých učenců (zvláště v raných vývojových stadiích), dále v místním zvykovém právu a lokálních právních tradicích a doktrínách, významné jsou také rozdílné metody práce s prameny práva

11 Islámské právo jako právo právníků  Vzhledem množství právních norem zpracovávaných učenými právníky je islámské právo z velké části výsledkem práce právní vědy, nikoliv produktem činnosti zákonodárce  Pro právnická pojednání je typická kazuističnost ve zpracovávání problémových otázek, zacházející někdy až do neuvěřitelných podrobností

12 Další rysy islámského práva  Islámské právo postrádá členění na jednotlivé oblasti či kategorie práva  Neexistuje dělení práva na soukromé a veřejné, hmotné a procesní, nebo na dílčí právní odvětví  O islámském právu můžeme mluvit též jako o přirozeném právu zvláštního typu

13 Korán – charakteristika  Korán je svatým písmem muslimů a obsahuje sbírku textů, které přednášel Mohamed v průběhu své prorocké činnosti  Je rozdělen na 114 kapitol (súr) a asi 6200 veršů  Přesný počet veršů závisí na počítání té které badatelské školy, pohybuje se mezi čísly 6204 až 6236  Obecněji se súry dělí na mekkánské a medínské - podle místa (období), kdy bylo Mohamedovi Zjevení sesláno  Rozsahem textu odpovídá Korán zhruba křesťanskému Novému zákonu

14 Korán – obsah  Korán jako celek nelze považovat za právní nebo ústavní dokument, jde spíše o návod k životu než o zákoník - pouze necelá desetina veršů se vztahuje k právním otázkám, zbytek se týká hlavně víry a morálky  Právní ustanovení Koránu (obsažené ve zhruba verších) řeší víceméně nahodile a většinou nesystematicky otázky, které se v průběhu Mohamedova prorockého působení objevily a bylo nutno je nějak rozhodnout

15 Korán – právní verše  Jedná se např. o zákazy některých zavrženíhodných předislámských zvyků a praktik, jako je např. zabíjení novorozeňat ženského pohlaví, úrok, hazard či neomezená polygamie  Dále jde o ustanovení upravující právní vztahy např. v oblasti dědického či rodinného práva, které „novelizují“ stávající zvykové právo  Obecně však Korán aprobuje existující zvyky a právní instituty arabské společnosti a pouze vnáší určité změny  Někdy jde o inovace na dobu svého vzniku revoluční

16 Sunna a hadís  Slovo hadís („novina“, „hovor“, „vyprávění“) označuje spíše konkrétní zprávu o činech a výrocích Proroka Mohameda a jeho Druhů, zatímco sunna je celým souborem těchto tradic nebo též právem, které je z hadísů odvozeno  Hadís je nositelem a zdrojem sunny  Šíité uznávají jenom ta podání, která se opírají o autoritu Alího a jeho potomků a stoupenců. Odmítají sunnitské sbírky hadísů a ve zvláštní úctě mají knihu údajných výroků Alího a další čtyři vlastní soubory tradic

17 Idžmá  Idžmá je třetím hlavním pramenem islámského práva. Výraz idžmá lze přeložit jako „stanovit“, „rozhodnout“ nebo „shodnout se“ na něčem.  Právnicky je pojem idžmá definován jako jednomyslná shoda učenců muslimské komunity v jakékoliv otázce, ohledně jejíhož řešení bylo dosaženo konsensu v období následujícím po smrti Proroka Muhammada.  Podle některých učenců měl idžmá zahrnovat souhlas všech věřících, podle některých stačila i shoda názorů jedné generace ulamá z jediného teologického centra, převládla ale koncepce konsensu všech muslimských učenců.

18 Qijás  Qijás je čtvrtým nejdůležitějším pramenem islámského práva. Je sice starší než idžmá, jeho význam je ale o něco menší.  Slovo qijás překládáme jako „měřítko“, „vzor“, „analogie“, nebo též jako „měření“, „ověřování“ a obecně jako porovnávání ve významu naznačení rovnosti či podobnosti mezi dvěma věcmi, kdy jedna je brána jako kritérium pro hodnocení druhé.  Technicky představuje qijás rozšíření významu normy šaríy na nový případ, který má s prvotní normou stejnou podstatu. Uchýlení se k analogii je ale přípustné pouze tehdy, nelze-li řešení nalézt v Koránu, sunně ani idžmá.

19 Fatva  Fatva je forma nábožensko-právního prohlášení islámských duchovních, které zdůvodňuje či posvěcuje z náboženských pozic určité jednání či politiku.  Všeobecným omylem je názor, že fatva znamená výzvu k fyzickému odstranění (zabití) nějaké osoby. To je jeden z krajních případů (např. roku 1989, když ajatolláh Chomejní vyhlásil fatvu nad spisovatelem Salmanem Rushdiem).  Fatvy obsahují např. zákaz kouření, bojkot izraelského zboží, zákaz očkování dětí, atd.  V sunitské větvi islámu je fatva je vnímána spíše jako doporučení, v šíitské může být považována za závazný imperativ.

20 Urf  Urf je termín označující zvykové právo, zvyk, resp. opakující se, stálou, kolektivní praxi  Pokud je urf rozumný, racionální, není založen na předsudcích nebo jiných nepravostech, přináší lidem prospěch a neodporuje šaríi, je platným pramenem práva, jímž se soud řídí při svém rozhodování.  Zvyky existující v době Prorokově, které nebyly zrušeny, jsou považovány za mlčky schválené.


Stáhnout ppt "Islámská právní kultura Komplexní inovace výuky práva pro moderní společnost CZ.1.07/2.2.00/28.0080."

Podobné prezentace


Reklamy Google