Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Elektrické přístroje a elektroenergetika část 2..

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Elektrické přístroje a elektroenergetika část 2.."— Transkript prezentace:

1 Elektrické přístroje a elektroenergetika část 2.

2 Jištění a dimenzování elektrického rozvodu: může nastat stav přetížení nebo zkratu na vedení nebo ve strojích, proto je do obvodu vřazeno zařízení, které při poruchových stavech odpojí elektrické zařízení od napájení sítě. Je nutné zamezit nedovolenému ohřevu vodičů v případě zkratu nebo nadproudů. Tab.1 Jmenovité proudové zatížitelnosti a jmenovitý proud pojistek

3 Obr.1 Kódový systém značení vodičů a kabelů CENELEC a IEC X 1 Označení typu: H – harmonizovaný, A – národní, X 2 Jmenovité napětí: 01< 300/300, 03 – 300/300, 05 – 300/500, 07 – 450,750 1 – 0.6/1 kV, 3 – 1.7/3kV, 6 – 3.6/6kV, 10 – 6/10kV. X 3 Materiál izolace: B – pryž, P – papírová impregnace, R – přírodní pryž, T – textilní vlákna, N – polychloropren, E – polyethylen, Q – polyuretan, S – silikonová pryž, V – PVC. X 4 Materiál pláště:(viz materiál izolace). X 5 konstrukce:(značka kruhové konstrukce se neuvádí), H – plochá konstrukce, rozdělitelná vedení, H2 – plochá konstrukce, nerozdělitelná vedení, H3 – plochá šňůra, H4 – plochá konstrukce, vícežilový kabel. X 6 Materiál jádra:(měď se neuvádí), A – Hliník, Z – jiný materiál. X 7 Provedení jádra:F – ohebný vodič, H – velmi ohebný vodič, K – ohebný vodič pro pevné složení, R – lanové jádro, U – vodič kruhového průřezu. X 8 Počet žil: X 9 Ochranný vodič:G – s ochranným vodičem, X – bez ochranného vodiče. X 10 Jmenovitý průřez jádra: X1X1 X2X2 X3X3 X4X4 X5X5 -X6X6 X7X7 X8X8 X9X9 X 10

4 Jistící přístroje: z technického hlediska jsou u všech jistících zařízení důležité tyto údaje:  hodnota vypínacího proudu,  doba, ve které vypnou určité přetížení a také závislost na velikosti tohoto přetížení,  velikost zkratového proudu, které jsou schopny spolehlivě vypnout. Pro jištění obvodů nízkého napětí jsou užívány tyto jistící přístroje:  pojistky,  jističe,  ochranné jističe (chrániče),  tepelná relé.

5 Pojistky: Princip jištění u tavných pojistek spočívá v tom, že teplo vzniklé průchodem proudu tavnou vložkou pojistky způsobí roztavení zeslabeného vodiče a nastane přerušení obvodu. Případný oblou je uhašen křemičitým pískem uvnitř vložky. Vyrábí se varianty: - normální, - zpožděné (pro jištění motorů). Obr.2 Vypínací charakteristika tavných pojistek typu IF

6 Obr.3 Vzhled závitové a nožové pojistky Pro malé hodnoty se vyrábí pojistky závitové, pro vyšší pak nožové (IF).

7 SystémNapětíJmenovitý proudBarva označení E V 2ARůžová 4AHnědá 6AZelená 10AČervená 16AŠedá 20AModrá 25AŽlutá E V 35AČerná 50ABílá 63AHnědá Tab.2 Hodnoty závitových pojistek Tab.3 Hodnoty nožových pojistek Typová velikostJmenovitý proud [A] PH 0010, 16, 20, 25, 32, 40, 50, 60, 80, 100 PH 032, 40, 50, 63, PH 180, 100, 125, 160, 200, 225, 250 PH 2125, 160, 200, 250, 300, 315, 350, 400 PH 3315, 400, 500, 630

8 Tab.4 doporučené pojistky pro asynchronní motory

9 Jističe: Jsou to samočinné vypínače, ovládané v případě přetížení nebo zkratu pomocí nadproudové spouště. Spoušť je elektromagnetická se zpožděním. Výhodou je, že po vypnutí je lze bez výměny součástí opět zapnout. Vyrábí se v provedení na jištění obvodů, které nezpůsobují rázy po zapnutí (B) a na jištění obvodů, které způsobují proudové rázy po zapnutí (C). Proudová řada pro spotřebiče malého výkonu je: 0.5, 1, 2, 4, 6, 8, 10, 13, 16, 20, 25, 32, 40 a 50A. Vypínací charakteristika Tepelná spoušťElektromagnetická spoušť Zkušební proudVypínací časZkušební proudVypínací čas I1I1 I2I2 tI4I4 I5I5 t B 1.13 I n  1 hod. 3 I n  0.1 sec I n < 1 hod.5 I n < 0.1 sec. C 1.13 I n  1 hod. 5 I n  0.1 sec I n < 1 hod.10 I n < 0.1 sec. Tab.5 Vypínací charakteristiky jističů

10 Ochranné jističe: Slouží jako ochrana před úrazem elektrickým proudem. Podle principu činnosti se dělí na: napěťové chrániče a proudové chrániče. (viz obr 14, 15 první přednáška) Tepelná relé: Funkce je založena na principu ohřevu dvojkou topným tělískem, kterým protéká proud. Hlavní využití je k ochraně motorů před jeho velkým přetížením, kdy pojistky ani jističe ještě nereagují na relativně malou hodnotu nadproudu. Pro motor však toto přetížení může znamenat tepelné zničení izolace. Obr.4 Vzhled tepelného relé

11 Přípojky a rozvod elektrické energie v rodinných domcích a rekreačních chatkách  Elektrická přípojka: začíná směrem k odběrateli odbočením od zařízení pro veřejný rozvod. Odbočení od vzdušného vedení končí hlavní domovní pojistkovou skříní.  Kabelové přípojka: je provedena vždy trojfázově, pro každý objekt se zřizuje zpravidla jen jedna přípojka, končící v přípojkové skříni.  Byty se dělí podle stupně elektrifikace na:  Stupeň A – byty s běžným použitím elektřiny, žádný spotřebič nepřesáhne příkon 3.5 kVA  Stupeň B – byty kde se využívá elektřiny k vaření s využitím spotřebičů nad 3.5 kVA  Stupeň C – byty stupně B, kde se elektřiny používá pro vytápění a klimatizaci.  Světelné obvody: jsou určené pro pevné připojení svítidel, jištění 10A pro vedení 2.5mm 2 Al, nebo 1.5mm 2 Cu.  Zásuvkové obvody: jsou určené pro připojení spotřebičů do zásuvek. Na tento obvod lze také pevně zapojit spotřebiče do celkového příkonu 2kVA. Na jeden zásuvkový obvod lze připojit maximálně 10 zásuvkových vývodů. Jištění 16A, průřez v lištách 4mm 2 Al, 2.5mm 2 Cu, vedení pod omítkou 2.5mm 2 Al, 1.5mm 2 Cu.  Obvod pro pračku: je řešen samostatně, jistič 16A, průřezy jako u zásuvkových obvodů.  Obvody v sauně: řeší ČSN /2.  Obvody v bazénech: řeší ČSN

12 Obr.5 Elektrická přípojka

13 Obr.6 Kabelová přípojka

14 Obr.7 Vnitřní elektrické rozvody – instalační zóny - bytová rozvodnice je posledním místem rozdělení vodiče PEN na PE + N, - byt elektrizace stupně A – soudobý příkon 7kW, jistič 16A, - spotřebič nevyžadující jištění lze připojit na společný obvod s jiným zařízením, - doporučená výška vypínače cm nad nad podlahou, - spínač a zásuvka nad pracovními plochami má být středem 115 cm nad podlahou.

15 Obr.8 Vnitřní elektrické rozvody – elektrické zařízení v umývárnách - svítidlo musí být z izolantu, v umývacím prostoru s ochranným sklem, - v umývacím prostoru mohou být spotřebiče, které jsou do tohoto prostoru konstrukčně řešeny (např. průtokové ohřívače, odvětrávací zařízení apod.)

16 Obr.9 Vnitřní elektrické rozvody – elektrické zařízení v koupelnách - zóna 0 (vnitřní prostor vany nebo sprchového koutu), povoleny spotřebiče na bezpečné napětí a s krytím IP-67, - plastová potrubí se na pospojování nepřipojují, - tepelné zářiče není dovoleno umisťovat nad zónu 0, 1 a 2, - ohřívače vody v zóně 1 musí být vyrobeny z nevodivé hmoty a odpovídajícího krytí,

17 Obr.10 Zapojení venkovních zásuvek dle ČSN /95

18 Obr.11 Zapojení venkovních zásuvek dle ČSN /95, výjimečné řešení

19 Světelná technika: zahrnuje činnost spojenou s výrobou elektrického světla, výrobu pod. Technika osvětlování: je souhrn činností realizující osvětlovací soustavy s cílem zajistit člověku optimální umělé osvětlení. Světlo je elektromagnetické záření. Lidské oko registruje vlnové délky záření v rozmezí od 380 až 780nm a přitom není v celém rozsahu rovnoměrně citlivé. Základní pojmy:  světelný tok: jednotkou je lumen [lm], je to světelný tok vysílaný do prostorového úhlu 1 steradiánu bodovým zdrojem o svítivosti 1 kandela,  světelné množství: je součin světelného toku a doby, jednotkou je lumensekunda [lm s], je to světelné množství přenesené světelným tokem za 1 lumen za 1 sec.  měrný výkon světelného zdroje: je podíl vyzařovaného světelného toku a příkonu světelného zdroje, jednotkou je lumen na watt [lm W -1 ],  svítivost: je podíl světelného toku vyzářeného zdrojem v některém směru do nekonečně malého prostorového úhlu a velikosti tohoto úhlu, jednotkou je kandela (1cd = 1 lm sp -1 ),  intenzita osvětlení: v daném bodu plochy je podíl světelného toku, který dopadá na element této plochy obsahující daný bod a velikosti tohoto plošného elementu, jednotkou je lux; je to intenzita osvětlení světelným tokem 1 lm rovnoměrně rozděleným na plochu 1m 2, (1 lx = 1 lm m -2 ),  teplota chromatičnosti: je teplota černého zářiče, jehož záření má tutéž chromatičnost, jako uvažované záření, (dříve jako teplota barvy),  osvětlení: je stav předmětu, na který dopadá světlo, je charakterizován intezitou osvětlení, směrem dopadu světla, stupněm jeho rozptýlení a barvou světla.

20 Ve světelném zdroji vzniká optické záření třemi způsoby: 1.Jako původní jev teplotního záření vznikajícího zahřátím pevné látky na vysokou teplotu. 2.Vybuzením atomů par kovů nebo plynů v elektrickém výboji. 3.Luminiscencí pevných látek. tepelné zářenížárovka klasická žárovka halogenová výboj v plynu a parách kovůdoutnavka xenonová výbojka sodíková výbojka halogenidová výbojka výboj v plynu a parách kovů a luminiscence pevné látkyvysokotlaká rtuťová výbojka zářivka elektroluminiscenceelektrolumuniscenční panel Polovodičový přechod P-Nsvítící dioda stimulovaná emiselaser Tab.6 Rozdělení světelných zdrojů podle vzniku optického záření

21 Teplotní zdroje světla: Žárovka je elektrický zdroj světla vyzařovaného z tělesa (vlákno nebo šroubovice) rozžhaveného elektrickým proudem. Je doposud nejvíce rozšířeným světelným zdrojem. Má vynikající barevné vlastnosti světla, jednoduchou konstrukci a je levná. Je konstruována na délku života asi 1000 hod. při teplotě vlákna 2850°K. Odpařování wolframu z vlákna se zmírní plynovou náplní baňky (směs argon –dusík). Rychlost odpařovaní wolframového vlákna vedlo k realizaci žárovky, v jejíž plynové náplni je malá směs halového prvku nebo jeho sloučenin. Při určité teplotě se vlivem chemické reakce odpařené molekuly wolframu usazují zpět na vlákno – halogenové žárovky. Obr.12 Vzhled používaných halogenových žárovek

22 Výbojové zdroje světla - nízkotlaké: Doutnavky jsou výbojky, v nichž vzniká světlo přímo nebo nepřímo (fluorescencí) z doutnavého výboje v blízkosti záporné elektrody. Doutnavky mají světelný tok 1-3lm. Náplň doutnavek tvoří argon (modrá), neón (červená) nebo neón-helium (oranžová). Lze též měnit barvu luminiscenční látkou nanesenou na vnitřní straně baňky. Hlavní použití je k signálním a indikačním účelům nebo k trvalému orientačnímu osvětlení. Obr.13 Vzhled doutnavky

23 Výbojové zdroje světla - nízkotlaké: Svítící trubice jsou nízkotlaké výbojky, využívající kladného sloupce doutnavého výboje. Jsou plněny neónem, heliem, směsí rtuti a neónu, nebo rtutí, neonem a argonem. Pracují při vysokých napájecích napětí (až 6kV). Používají se zejména k reklamním účelům. Životnost bývá až hod. Napíjí se rozptylovým transformátorem. Zářivky jsou nízkotlaké výbojky, v nichž se ultrafialové záření rtuťového výboje mění ve vrstvě luminoforu na světlo. Vyrábí se od výkonu 4 – 80W v různém provedení. Pro zápal zářivky je potřebné napětí asi V a uskutečňuje je ho buď doutnavkový zapalovač nebo dnes častěji polovodičový elektronický zapalovač. Obr.14 Vzhled zářivky a schéma doutnavkového zapalovače

24 Výbojové zdroje světla - vysokotlaké: Vysokotlaké rtuťové výbojky jsou výbojky s luminoforem, v nichž rtuťové páry při svícení mají tlak rádu 10 5 Pa. Světlo vzniká jednak ve viditelné části rtuťového spektra, jednak v luminoforu přeměnou ultrafialového záření. Rtuťový hořák má dvě lavní přímožhavené elektrody a jednu elektrodu pomocnou k usnadnění zápalu. Obal hořáku je z křemenného skla a umožňuje provozní teploty do 600°C. Po zápalu dojde během 3-5ti minut k ustálení výboje a dosáhnutí jmenovitých hodnot. Vnější baňka je plněna směsí argonu a dusíku na tlak kPa. Barva rtuťových par je nevyhovující – modrozelená (neobsahuje červenou část spektra). Proto se používá luminoforu k zajištětní určitého podílu červené barvy. Jako luminofor se používá vanadičnan ytritý aktivovaný europiem. Rtuťové výbojky mají velký měrný výkon a dobu života hod. Obr.14 Vzhled rtuťové výbojky a její zapojení

25 Výbojové zdroje světla - vysokotlaké: Vysokotlaké halogenidové a sodíkové výbojky jsou jsou další generací vysokotlakých rtuťových výbojek. V halogenidové výbojce vzniká světlo zářením par rtuti a produktů štěpení halogenidů (jodidy, bromidy a chloridy) s thaliem, indiem, sodíkem apod.). Tyto výbojky mají lepší spektrální čistotu a díky dostatečnému vyzařování v oblasti červené barvy nemusí být opatřeny vnější baňkou pokrytou luminoforem. Pro zapálení výbojky se používá tyristorový zapalovač, který dává napěťové impulsy o velikosti asi 3kV. Výbojka dosahuje ustálených parametrů asi po 5-7 minutách po zapálení. Životnost výbojek je hodin. Po zhasnutí je schopna nového zapálení až asi po 2 minutách. Obr.15 Vzhled sodíkové výbojky a její zapojení

26 Speciální zdroje světla: Elektroluminiscenční droje světla: jsou plošné kondenzátory, jejichž dielektrikum tvoří luminofor vázaný v organické pryskyřici nebo napařen na vhodném substrátu. Aby emise světla byla patrná, je jedna elektroda průhledná. (SnO 2 ). Tato světla mají malý měrný výkon a životnost až 6000 hodin. Světlo emitující dioda: se v podstatě neliší od konvenční diody. Rozdíl spočívá v tom, že při přiložení napětí v propustném směru se objeví luminuscence. K tomuto dochází např. u GaAS, GaP, SiC apod. - kapalné krystaly, - světlovody, - displeje - obrazovky - ………..

27 Elektrické vytápění:  přímotopné vytápění,  elektrický ohřev vody ústředního topení,  topné kabely podlahového topení,  tepelná čerpadla,  solární ohřev užitkové vody. Ekologické aspekty: trend přímé přeměny energie:  palivové články,  magnetohydrodynamická přeměna energie,  termoelektrická přeměna energie,  fotoelektrická přeměna energie.


Stáhnout ppt "Elektrické přístroje a elektroenergetika část 2.."

Podobné prezentace


Reklamy Google