Fytogeografie ČR.

Prezentace na téma: "Fytogeografie ČR."— Transkript prezentace:

1 Fytogeografie ČR

2 Fytogeografická charakteristika ČR
jedna z nejdůležitějších evropských křižovatek různých migračních proudů velká orografická členitost, klimatické rozdíly a geologická pestrost = pestrá mozaika biotopů = bohatá flóra (ca 2000 druhů) nížinná a středohorská středoevropská flóra endemitní taxony – výběr Cerastium alsinifolium, Minuartia smejkalii Poa riphaea, Campanula gelida, Campanula bohemica, Dianthus carthusianorum subsp. sudeticus, Plantago atrata subsp. sudetica, Dianthus moravicus, Pinguicula vulgaris subsp. bohemica Sorbus bohemica, Sorbus sudetica Hieracium sp. div. Potentilla lindackeri Melampyrum bohemicum, Aconitum callibotryon, Gentianella praecox subsp. bohemica, Phyteuma nigrum

3 Sorbus bohemica Cerastium alsinifolium Sorbus sudetica

4 Melampyrum bohemicum Phyteuma nigrum Gentianella bohemica

5 Fytogeografické členění ČR
Skalický 1988 – Květena ČR krajina charakterizovaná souborem ekosystémů jejich edifikátorem je vegetace tvořená určitým souborem rostlin na území ČR rozlišeny 3 základní fytogeografické oblasti středoevropská květenná oblast přijata jako základ = mezofytikum opadavý listnatý les díky klimatickým podmínkám a orografické členitosti možno vymezit extrazonální oblasti termofytikum (oblast teplomilné květeny) teplomilné lesy ze svazu Quercion pubescenti-petraeae a subxerofilní křídlo svazu Carpinion, křoviny svazu Prunion fruticosae travinná společenstva třídy Festuco-Brometea oreofytikum (oblast chladnomilné horské květeny) jehličnaté lesy boreální zóny subarktická lesotundra (avšak prakticky bez pravých arktických druhů)

6

7 Termofytikum Doupovská pahorkatina Chomutovsko-slánský okruh
Lounsko-labské středohoří Džbán Český Kras Dolní Povltaví Polabí Jihomoravský okruh – Panonské termofytikum Znojemsko-brněnská pahorkatina Mikulovská pahorkatina Jihomoravský úval Bílé Karpaty stepní Jihomoravská pahorkatina Haná

8 Mezofytikum Českomoravské mezofytikum Podkrušnohorský okruh
Horní Poohří Český les Plzeňský okruh Tepelské vrchy Doupovské vrchy Jesenicko-rakovnická plošina Křivoklátsko Podbrdský okruh Šumavsko-novohradské podhůří Předšumavské vápence Jihočeské pánve Votický okruh Jihočeská pahorkatina

9 Mezofytikum Střední Povltaví Milešovské a Verneřické středohoří
Severočeské pískovce Lužický okruh Lužické hory Podkrkonošský okruh Podorlický okruh Východočeská křída Sázavsko-chrudimský okruh Českomoravská vrchovina

10 Mezofytikum Moravské podhůří Vysočiny Moravský kras
Drahanská vrchovina Zábřežsko-uničovský úval Podjesenický okruh Karpatské mezofytikum Severomoravský okruh Moravskokarpatský okruh Ostravská pánev

11 Oreofytikum České oreofytikum Krušné hory Slavkovský les
Jihočeské oreofytikum Brdy, Šumava, Novohradské hory, Jihlavské vrchy Sudety Západní Jizerské hory, Krkonoše, Teplicko-adršpašské skály, Orlické hory, východní Králický Sněžník, Hrubý Jeseník, Nízký Jeseník Karpatské oreofytikum Moravskoslezské Beskydy

12 Vegetační stupně aktuální vegetace
stupňovitost je odrazem souhrnu ekologických faktorů klima, reliéf, substrát, vodní poměry, historický vývoj, včetně vlivu člověka kolinní stupně planární (nížina) úvalové oblasti termofytika převážně zkulturněná oblast vegetace luhy (Ulmion), slepá říční ramena (Hydrocharition), pobřežní pláště, váté písky (Corynephorion canescentis, Koelerion glaucae), slatiny (Schoenetum nigricantis, Seslerietum uliginosae), slaniska a subhalofilní louky, zaplavované louky svazu Cnidion venosi nejnižší nadmořské výšky – 150–210 (–240)

13

14 Vegetační stupně aktuální vegetace
kolinní (pahorkatina) mírně i silněji zvlněné oblasti termofytika většinou odlesněné, starosídelní oblasti vegetace lesní: Carpinion, Quercion pubescenti-petraeae, bučiny chybí ( s výjimkoiu vápnomilných) nelesní: Festucion valesiacae, Koelerio-Phleion phleoidis, Bromion erecti, Geranion sanguinei, Prunion fruticosae, Heliantho cani-Festucion pallentis horní hranici tvoří teplomilnější série habrových doubrav, na vhodných stanovištín teplomilné doubravy a šipákové doubravy Onopordion acanthii, Caucalion lappulae výskyt Loranthus europaeus nadmořské výšky – 135–500 (–740)

15

16 Vegetační stupně aktuální vegetace
suprakolinní (kopcovina) mezofytikum typu kotlin s habrovými doubravami chladnější a vlhčí řady (často s bukem a jedlí), acidofilními doubravami, dubovými jedlinami nižší náhorní plošiny a chladnější nebo vlhčí zvlněné krajiny s rekonstruovanými acidofilními doubravami, dnes převážně odlesněné a xerofytizované oblasti mozaikovitého výskytu ekotopů od kolinního do submontánního stupně (kaňony vodních toků) na podmáčených místech již možnost vzniku slatin a přechodových rašelinišť, podmáčené jedlové smrčiny v okolí odlesnění zpravidla až v době historické dolní hranice společenstev: Eu-Fagenion, Sphagnion medii, Rhynchosporion albae, Eriophorion gracilis druhů (přirozený výskyt): Picea abies, Abies alba, Pinus rotundata, Ledum palustre, Eriophorum vaginatum, Arnica montana, Scorzonera humilis horní hranice Carpinion, Acer campestre, Sorbus torminalis, Lathyrus niger, Eryngium campestre nadmořské výšky – (115–)200–550 (–650)

17

18 Vegetační stupně aktuální vegetace
Montánní stupně submontánní (podhorský), vrchovina okresy mezofytika, odpovídající převážně oblasti květnatých bučin (Eu-Fagenion) a jedlin nižších a středních poloh (Galio-Abietenion) a acidofilních bučin a jedlin (Luzulo-Fagion nižších poloh odlesnění ve středověku a počátkem novověku horní hranice společenstev: např. Arrhenatherion, Molinion, Hyperico perforati-Scleranthion perennis, Prunion spinosae, Bromion erecti druhů (přirozený výskyt): např. Quercus petraea, Tilia cordata, Rhamnus catharticus, Lonicera xylosteum, Swida sanguinea, Berberis vulgaris, Hepatica nobilis, Lathyrus vernus, Galium sylvaticum, Hypericum montanum, H. hirsutum, Cirsium oleraceum nadmořské výšky – 450–800, výjimečně sestupuje až do 120 m a vystupuje do ca 1000 m (J Čechy)

19

20 Vegetační stupně aktuální vegetace
montánní, hornatina okresy oreofytika, ve kterých je dominujícím klimaxem horský smíšený les se smrkem, jedlí, bukem a klenem (acidofilní horské smrčiny, Luzulo-Fagion montánních poloh) a podmáčené až rašelinné jedliny či smrčiny častá vrchoviště převážně lesnatá území, trvalé osídlení až v novověku typické vegetační jednotky podmáčené jedliny až smrčiny (Bazzanio-Piceetum), horské louky (Polygono-Trisetion) a pastviny horní hranice druhů (přirozený výskyt): např. Abies alba, Corylus avellana, Dentaria enneaphyllos, D. bulbifera, Tilia platyphyllos dolní hranice Aconitum callibotryon, Luzula sylvatica, Gentiana pannonica, Gentiana asclepiadea nadmořské výšky – 750–1100, výjimečně sestupuje již od 500 m a vystupuje do ca 1300 m (boubínská skupina Šumavy)

21

22 Vegetační stupně aktuální vegetace
supramontánní, vyšší středohory oblast oreofytika s klimaxovými smrčinami odlesnění na horské louky a pastviny (Nardion) horní hranici tvoří hranice lesa končí zde výskyt Alnus incana, Fagus sylvatica nadmořské výšky – 1100–1370 (jižní část Šumavy), výjimečně sestupuje již od 800 m (Jizerské hory)

23

24 Vegetační stupně aktuální vegetace
Alpínské stupně subalpínský, nižší vysokohory oreofytikum nad přirozenou hranicí souvislého lesa, částečně sekundární bezlesí při této hranici typická vegetace klečové klimaxové porosty a bezlesí nadmořské výšky – 1200–1602, výjimečně sestupuje již od 1030 m (Labská jáma)

25