Kabinety kuriozit a vznik muzeí

Prezentace na téma: "Kabinety kuriozit a vznik muzeí"— Transkript prezentace:

1 Kabinety kuriozit a vznik muzeí
Monika Brenišínová

2 Historie sběratelství:
Sběratelství existuje od počátku umění ~ hrobové nálezy. Antika – theatrum mundi: soukromé sbírky soudobého poznání a podivuhodností. Středověk – soukromé sbírky, sbírky institucí ~ již písemné doklady (inventární zápisy, účetní knihy). Řecko: Slovo Theater (Theatrum, Theatri) původně označovalo jak divadlo (vyjevování podivu-hodného), tak i sbírky soudobého poznání (Theatrum Mundi) nebo podivuhodností. Úplné počátky sběratelství nelze určit. Důkazy o jeho dlouhé historii se objevují v hrobových nálezech. Záznamy o něm jsou známy až z období ranného křesťanství a váží se ke klášterům. Vůbec nejstarší zmínky o tomto zájmu patří knihám. Jejich náročná výroba byla vázána právě na kláštery, ukládány byly v klášterních knihovnách. Zprvu kláštery a později i kostely získávaly do svého majetku také liturgické předměty vysoké umělecké hodnoty. Stávaly se základem sbírek - chrámových pokladů.

3 Pokladnice a klenotnice:
Nejstarší sbírky v Evropě tvoří chrámové či klášterní pokladnice, které obsahovaly: relikvie a jejich schránky ornamenta ecclesiae (liturgické nádobí, náčiní a votivní dary) kuriozity (zjm. přírodniny jako je např. roh jednorožce ~ kult PM, dračí zub ~ kult sv. Jiří). Fce: finanční rezerva, výraz magické moci, estetická hodnota. Sběratelé: církevní představitelé a světští panovníci. Sbírky jsou soukromé/hradní inventář. 1069 Svatovítský poklad. Ornamenta ecclesiae: převážně liturgické nádobí, náčiní a votivní dary, které naplňovaly představu o magické moci, zároveň ale také představy estetické a proto se začaly čím dál tím více prosazovat i ve sbírkách světských. Takovýto poklad se proto mohl později stát základem kabinetu, navíc v inventáři chrámových pokladnic se již od počátku objevovaly kuriozity, a to nejčastěji v podobě přírodnin, nalezneme v nich např. roh jednorožce, který je spojován s mariánským kultem, dračí zub s kultem sv. Jiří atp. První zmínka o Svatovítském pokladu je z roku Mimo kláštery se knihy objevovaly jen velmi výjimečně (např. sv. Václav bývá někdy zobrazován s knihou v ruce). To, že byl někdo majitelem knihy, svědčilo o jeho vysoké úrovni i majetku. Proto je zpočátku můžeme hledat na panovnickém dvoře. Panovníci si ze svých cest do zahraničí přiváželi nejen knihy, ale i mnohé jiné cizokrajné zboží a umělecké předměty. Ty se ale stávaly často dary dalším osobám, nebo se jimi obohacoval hradní inventář. Proto ještě nemůžeme hovořit o sbírkách. doposud se pro tyto předměty stavěly bezpečné „sejfy“ – pokladnice – které je měly utajit a ochránit. Co se týče českého prostředí víme toho bohužel velmi málo o světském typu pokladnic, dochoval se nám pouze inventář pokladnice jedné z českých královen a část dvorského pokladu původem z Karlštejna, ten ale obsahuje převážně předměty určené k stolování a šperky sloužící v odívání. Takový zlomek tedy nemůže poskytnout celkový obraz o charakteru světských pokladnic na našem území. Středověká pokladnice krále Maxmiliána I. (* ). Roh jednorožce (ve skutečnosti zub narvala).

4 První český sběratel byl Karel IV. Sbírka Karla IV. obsahovala:
rukopisy (část rukopisu sv. Marka) relikvie (např. úlomek dřeva z Kristova kříže, ostatky sv. Víta, části opasku PM, korouhve a kosti sv. Oldřicha, sukně Kristovy, hole sv. Petra, boty sv. Ondřeje aj.) – vše získal darem; kuriozity (korálový stromek, kostra draka) ~ sbírka minerálů, výroba relikviářů, svatovítský poklad. mince a kameje, vzácné minerály, předměty a knihy související s astronomií a obrazy 3906 položek, z toho 1200 rukopisů. Vytvořil 1. obrazovou galerii v Čechách. Další sběratelé: Václav IV. , Jan z Dražic, Arnošt z Pardubic. Husitství: sbírky vypleněny, např. Rábí. Relikviář vytvořený pro ostatky svatého Víta. Karel IV. Sbíral nejen rukopisy, ale především relikvie (ostatky svatých). Podle dochovaných svědectví jimi byl téměř posedlý. Pořádal za nimi výpravy po celé Evropě – v jednom německém rukopise je autor označil „za razii na svaté ostatky“. Císař všude působil silou svého majestátu, což způsobilo, že mu často sice velmi neradi, ale přesto všichni a vždy vyhověli a podělili se o vzácné ostatky. Takto se do Prahy dostal např. úlomek dřeva z Kristova kříže (který je vsazený v korunovační koruně) a další. Karel pro ně nechával ve svých zlatnických dílnách zhotovovat nádherné relikviáře. Na vytvoření relikviářů nelitoval peněz. Ze své sbírky minerálů zlatníkům poskytoval vzácné kameny a perly na jejich ozdobení. Zajímavé je, že všechny ostatky získal darem. Pravděpodobně jejich hodnota byla mimo hodnoty vyjádřitelné penězi. Hotové relikviáře pak věnoval na rozšíření svatovítského pokladu a ukládal je do nově přestavované katedrály, kde nechal nad kaplí sv. Václava vybudovat pokladnici pro jeho uložení. Dodnes jsou tam uschovány korunovační klenoty, které jsou také součástí pokladu. Císař ale dál sbíral také mince a kameje, vzácné minerály, předměty a knihy související s astronomií (např. hodinky) a obrazy. Jeho největší vášní ale zůstávaly rukopisy. Z inventárního zápisu z roku 1379 vyplývá, že jeho sbírka čítala 3906 položek, z toho bylo asi 1200 rukopisů. Císař si své sbírky nenechával jen pro sebe, ale uvážlivě z nich rozdával tam, kde to mělo smysl. Např. knihovně nově založené univerzity, astronomické knihovně… Část svých sbírek uložil v pokladnici na hradě Karlštejně. Tam také vytvořil vůbec první obrazovou galerii u nás. Ovšem i tento osvícený císař našel zálibu v kuriozitách – dochoval se korálový stromek, který věnoval na ozdobení hrobu sv. Václava, a na Karlštejn nechal dovézt kostru draka (pravděpodobně krokodýla). Kaple sv. Kříže: k uchování nejcennějších pokladů soukromé Karlovy sbírky byla určena kaple sv. Kříže ve velké věži Karlštejna. To byl nejposvátnější prostor celého hradu a pravděpodobně pouze na toto místo se vztahoval zákaz vstupu žen. Jestliže do kaple směl vstoupit pouze císař v doprovodu vyššího duchovenstva, za mříž chórové přepážky jej mohl doprovázet jedině arcibiskup. Bohužel Zikmund vnímal Karlovu sbírku jen jako zdroj finančních prostředků a tak byla za jeho vlády značně ochuzena. V Karlově sběratelské vášni pokračoval jeho syn Václav IV. a nejen on. V této době, která byla otevřená novým myšlenkám a vzdělanosti, se sběratelství rukopisů věnovali i mnozí další významní lidé: Jan z Dražic, Arnošt z Pardubic… Za dobu panování Václava IV. dosáhla knihovna na Pražském hradě obřích rozměrů. Bohužel jeho nástupci si ji v poměrně krátké době rozebrali a odvezli pryč. Období husitství bylo apokalypsou pro všechny velké sbírky. Kláštery a kostely byly vypleněny, všechny velké knihovny vypáleny, hrady, které sloužily k bezpečnému uchování sbírek vyrabovány (např. Rábí). Až s nástupem Jiřího z Poděbrad se uklidňují vody. Kaple sv. Kříže ve velké věži Karlštejna sloužila k uchování nejcennějších pokladů soukromé Karlovy sbírky.

5 Kabinety kuriozit: Objevují se v 16. století v Itálii, a to v souvislosti s rozvojem poznávání přírody (studenti univerzit/šlechta tíhne k umění). Objevují se sice v době manýrismu, ale typické jsou pro období baroka. Kabinetní nebo také univerzální sbírky obsahují: Artificialia: zvláštní umělecké předměty (ze slonoviny, vzácných kovů…) Naturalia: přírodniny (schránky mořských živočichů, kokosové ořechy…) obvykle specificky zaměřené, např. sbírky přírodovědecké, grafické, numismatické aj. Kabinety tedy vznikají již v polovině 16. století, a to na území Itálie. Kabinety vznikaly v souvislosti s rozvojem poznávání přírody, k níž se obraceli zjm. studenti univerzit, a to na rozdíl od šlechty, která stále tíhla k umění. Od druhé poloviny 16. století se ale rozšiřuje sběratelský zájem na všechny obory lidského umu, a tak se i v šlechtickém prostředí objevují univerzální sbírky, jež budou typické zvláště pro období baroka. Např. premonstráti z kláštera v Teplé či pražského strahovského kláštera, kde je dodnes část sbírky založená r opatem Václavem Mayerem. Zde vidíme dochované barokní uspořádání kabinetu kuriozit Strahovského kláštera.

6 Kabinet: Kabinet [z it. gabinetto]:
soukromý uzavřený prostor, v němž se sbírkové předměty uchovávají i ukazují malá sbírka, jíž název kabinet odlišuje od velkých sbírek muzea či galerie kus nábytku podobný kredenci, který pojme sbírku do svých přihrádek. Kuriozita [z lat. curiosa]: zvláštnost, neobvyklost, neobyčejná, podivná věc, vzácný, podivný jev, případ, pamětihodnost. Kuriozita V období počátků sběratelství se do této (tehdy ještě nepojmenované) kategorie zařazovaly předměty, které pro jejich ojedinělost nebylo možno zařadit jinam. Takže se tam běžně objevovaly neobvyklé přírodniny (horniny, herbáře, kůže exotických zvířat, rohy, kly…), zkameněliny, doklady o životě mimo známý svět (etnologické předměty), měřící přístroje (časoměry, astronom. přístroje…), předměty vytvořené neobvyklou technologií (ve zpracování skla, porcelánu, textilu…), ale také předměty náboženské povahy – především relikviáře.

7 Sbírkové předměty: Vetustissima: nejstarší předměty (archeologické nálezy, unikáty a tzv. starožitnosti - časté padělky). Mirabilia a mystica: zázračné a tajemné předměty (památky náboženských obřadů, symboly tajných nauk a sekt). Miniatury a giganti: nejčastěji nalezneme ve sbírkách miniatury, které představovaly mikrokosmos (kameje, předměty ze slonoviny či perleti atd.); giganti jsou velké artefakty, ve sbírkách málokdy. Gaudia: předměty groteskní až absurdní (falické symboly na středověkých poutnických odznacích, neřestná témata z bible a antické mytologie, postavičky z Comedie dell´arte či různé anamorfósy neboli deformace a karikatury). Bible Václava IV. (1390) - manželský sex. Podrobněji můžeme rozdělit sbírkové předměty kabinetu kuriozit do těchto kategorií: vetustissima : nejstarší předměty, archeologické nálezy, unikáty a tzv. starožitnosti, které ale vedle originálů zahrnovaly často i padělky; mirabilia a mystica : zázračné a tajemné předměty, památky náboženských obřadů, a to křesťanských, ale také orientálních kultur, nalezneme zde také symboly tajných nauk a sekt; miniatury a giganti : nejčastěji nalezneme ve sbírkách miniatury, jejichž soubor byl od počátku 17. století považován za mikrokosmos a nejčastěji byl uložen v jednom kabinetu – skříni, nejčastěji bychom zde nalezly předměty jako jsou : kameje, předměty ze slonoviny či perleti atd. Giganti, tedy velké artefakty, nalezneme ve sbírkách málokdy a nejčastěji jako solitéry; gaudia : jde o předměty groteskní až absurdní, nejčastěji o falické symboly na středověkých poutnických odznacích či o různě zpracovaná neřestná témata z bible a antické mytologie, nalezly bychom zde ale také postavičky z Komedie dell´arte či různé anamorfósy-deformace a karikatury; Poutncký obraz.

8 Funeralia a horribilia: smuteční, hrůzná a morbidní témata neboli memento mori – připomínka smrti (mumie, pohřební výbava). Exotica a naturalia: mimoevropské umění, vzácné nerosty, organické materiály a etnografické památky, atp. Scientica: technické předměty od nejstarších dob (časomíry, astrologické pomůcky, zeměměřičské). funeralia a horribilia : smuteční, hrůzná a morbidní témata, která ovšem prostupují umělecké řemeslo od jeho vzniku, a to jako memento mori – připomínka smrti (mumie, pohřební výbava…); exotica a naturalia : v evropském prostředí se nejčastěji jednalo o ukázky mimoevropského umění, ale také vzácné nerosty, organické materiály a etnografické památky; scientica : zahrnují technické předměty od nejstarších dob (časomíry, astrologické pomůcky, zeměměřičské atd.);

9 Sbírky jsou rozšiřovány obvyklými způsoby: dědictví věno dary
obchod ~ placení agenti, síť obchodů s uměleckými předměty. Tvorba falzifikátů (nepřiznaná kopie)/ kopista – malíř, který vytvoří přiznanou kopii. Sbírky jsou rozšiřovány obvyklými způsoby: dědí se, získávají se věnem, platí se agenti, kteří vyhledávají další exponáty… Ale objevuje se i nová cesta: vzniká síť obchodů s uměleckými předměty. Centrem obchodu je Nizozemí, ale pobočky má ve všech významných kulturních střediscích – i v Praze. Jedním z nejproslulejších obchodů byla firma Forchondt. V záznamech v dochovaných účetních knihách z roku 1670 se objevují jména zákazníků, např. hrabě Nostic, kníže Schwarzenberg, hrabě Lobkovic, Valdštejn, Černín… V soupisu Nostické sbírky jsou uvedeny také předměty jako lucerny, psací náčiní, voskové plastiky, ukázky raritních písem (čínské, japonské, turecké…) a mnohé další. Ve sbírce hraběte Hartiga bychom našli skutečné zvláštnosti: exemplář homo sapiens „Lin.“ nebo sedící dívku z Nigericie (zřejmě z Nigerie) v domorodém šatu – těžko říci, co tento popis ve skutečnosti označoval. Zajímavou stránkou sběratelství obrazů je tvorba falzifikátů. Mistrovská díla proslavených autorů byla již v této době nesmírně drahá a často nedostupná. Obrazuchtivým sběratelům pak nezbývalo než platit zručné malíře – kopisty – za vytvoření jejich přiznaných kopií. Vedle toho se stále víc objevují nepřiznané falzifikáty. Obchod s nimi ale nebyl tak jednoduchý. O umístění děl vyhledávaných autorů v soukromých sbírkách se všeobecně vědělo a ke každému významnějšímu nákupu bývali přizvání odborní poradci k posouzení pravosti děl. Výřez z mědirytiny Aegidia Sadelera zachycující čilý obchod s exotickým zbožím ve Vladislavském sále. Nepochybně místo získávání sběratelských předmětů (1607).

10 Kabinety Kuriozit v Čechách, Renesance:
Samotné kabinety kuriozit se objevují již v 16. století/v Čechách se bohužel žádný kompletně nedochoval. Jejich podobu známe z dochovaných inventářů, např. ilustrovaný inventář Lobkowiczů v Roudnici nad Labem. Kabinetní sbírky obsahovaly: mechanické hračky z Persie, rostliny z Nového světa, falešní draci a baziliškové, porcelán z Číny ~ rozvoj námořní plavby umělecké a dekorativní předměty z exotických materiálů, např. ze zlata, stříbra a drahokamů, ze slonoviny, želvoviny, rohoviny, schránek mořských živočichů, korálu, pštrosích vajec, kokosových ořechů přístroje, zámky, důmyslné vynálezy, mechanické automaty, ale i mučící nástroje. Fce sbírek: vzdělávání (bibliofilie, knihtisk, představa univerzálního muzea) ~ humanismus, ,věda Reprezentace - mnohdy veřejné. Vzor: pražská kunstkomora - kabinet kuriozit Rudolfa II. Sběratelé: Boskovicové a jejich zámek v Moravské Třebové (knihovna, sbírka a obrazová galerie/středověká pokladnice); Bohuslav Hasištejnský, který sbíral především knihy, ale také astronomické přístroje, apod. Petr Vok z Rožmberka (knihovník Petr z Břežan) Nejvýznamnější sbírky na našem území: část Medicejské sbírky (arcivévoda František d´Esté, Konopiště, naše nejcennější ucelená kolekce italského uměleckého řemesla, zjm. šperků). V Evropě začíná renesance, která obrací zájem lidí od náboženství k vědě. Samotné kabinety kuriozit se objevují již v 16. století, ale v Čechách se nám bohužel žádný kompletně nedochoval. Kritéria výběru a uspořádání těchto sbírek známe z dochovaných inventářů. Dochoval se nám např. ilustrovaný inventář Lobkowiczů v Roudnici nad Labem. Vzorem a také zdrojem pozdějších českých sbírek byla známá pražská kunstkomora, tedy kabinet kuriozit Rudolfa II. Žádný renesanční kabinet se ale u nás vcelku nedochoval. Rozvoj námořní plavby a s ním spojený dovoz cizokrajných předmětů vzbuzujících otázky a zvědavost, to se stalo hnacím motorem nové doby – renesance. Mechanické hračky z Persie, rostliny z Nového Světa, falešní draci a baziliškové, porcelán z Číny… to byly přesně ty správné exponáty do sbírek kuriozit. Pravděpodobně to byla touha vlastnit kus toho neznámého a tajemného světa, která způsobila takový rozmach sběratelství renesanční doby. A čím blíže k moři (a tím i ke zdroji těchto předmětů), tím byla tato touha silnější. Druhou, velmi silnou oblastí sběratelského zájmu v renesanci byly umělecké jedinečnosti. Předměty často drobné svými rozměry, ale výjimečné mistrovským zpracováním a použitím vzácných a exotických materiálů. Kromě zlata, stříbra a drahokamů se těší oblibě slonovina, želvovina, rohovina, schránky mořských živočichů, korál, pštrosí vejce, kokosové ořechy… Tyto materiály se používaly ke zhotovování pohárů, misek, plastik a dalších předmětů dekorativního charakteru. Technické exponáty: přístroje, zámky, důmyslné vynálezy, mechanické automaty, ale i mučící nástroje. Od dob manýrismu dokonce některé kláštery budují přímo vlastní kabinety kuriozit, jako např. premonstráti z kláštera v Teplé či pražského strahovského kláštera, kde je dodnes část sbírky, jež byla založena r opatem Václavem Mayerem a je uložena v původních skříních (kabinetech), k vidění. Tyto vlivy se dostávají i k nám. S vynálezem knihtisku se tato sběratelská vášeň ještě víc rozšiřuje. Mnohé soukromé knihovny jsou dokonce zpřístupňovány veřejnosti. renesanční představě univerzálního muzea, které shromažďovalo veškeré lidské vědomosti o světě. Rod Boskoviců staví v Moravské Třebové zámek, který má už ve svých plánech zahrnuty prostory pro knihovnu, sbírku a obrazovou galerii. To je velký posun – doposud se pro tyto předměty stavěly bezpečné „sejfy“ – pokladnice – které je měly utajit a ochránit. Nové přístupy je naopak mají vystavit na odiv. Rozvíjející se humanismus podporuje nejvýraznější sběratelskou vášeň – bibliofilii. Knihy se sbírají kvůli vzdělání, jehož jsou zdrojem. Asi nejznámějším sběratelem této doby byl Bohuslav Hasištejnský, který spojil několik sbírek dohromady. Měl dokonalý přehled o dalších významných sbírkách, vyměňoval knihy s dalšími sběrateli, ba dokonce platil agenty, kteří mu po Evropě vyhledávali a kupovali další díla. Kromě knih sbíral i astronomické přístroje. Svou obří knihovnu i sbírku umístil na Hasištejně. Byl vnímán jako skutečný odborník a zvali ho jako poradce při budování nových knihoven. Bohužel většina jeho obří sbírky byla zničena požárem. Petr Vok z Rožmberka. Jeho samotného ale zajímalo jen její vlastnictví. Pro její vedení a správu měl knihovníka – Petra z Břežan. Vedle knihovny měl ale i uměleckou komoru. Mezi nejvýznamnější sbírky tohoto typu na našem území patří část Medicejské sbírky, která se k nám dostala spolu s arcivévodou Františkem d´Esté z Itálie na Konopiště, kde se tedy dodnes nachází naše nejcennější ucelená kolekce italského uměleckého řemesla (šperky).

11 Kunstkomora Rudolfa II.:
Obsahovala: naturalia (horniny, zkameněliny, exotická dřeva a plody, vycpaná zvířata, zuby a kůže, ptačí vejce, roh jednorožce, kostra draka, vycpaný bazilišek, roh nosorožce, kůže koloucha se 2 hlavami, atp.) artificialia (zbraně, mince, šperky, nábytek, hrací strojky, voskové plastiky, atd.) scientifica (42 kusů hodin, i s vteřinovým ukazatelem, přístroj na perspektivní kreslení, globy a astroláby). Dále mumie či Codex Gigas. Sourkomá. Největší na světě (před 2SV odhadována cena korun. dnes několikanásobně více). V pořadí zleva: mnohofunkční hodin;y biologické kuriozity, kresba mechanické hračky; slavná onyxová miska. Rudolf II. Zpočátku byl velmi energickým panovníkem, ale po velmi dlouhé nemoci, o které existuje jen málo zpráv, se u něj začaly projevovat známé podivínské sklony. Na chátrající Pražský hrad se přestěhoval proto, aby se tu skryl před náporem vladařských povinností v nelehké době a mohl se tu plně věnovat svým zálibám. Ač bylo v této době sběratelství módní záležitostí. Rudolf byl skutečným sběratelem. V oblasti matematiky, astronomie a mineralogie byl odborníkem a svou sbírku budoval promyšleně. Na druhou stranu byl vášnivým milovníkem umění. Umění naplňovalo všechny jeho touhy a vytvářelo kolem něj iluzi dokonalého světa. A s postupujícím věkem se jeho vášeň ještě stupňovala. Své sbírky měl Rudolf pečlivě roztříděné: Naturalia (přírodniny), artificialia (lidské výtvory) a scientifica (vědecké přístroje) Sourkomá. Na rozdíl od ostatních měl Rudolf své sbírky jen pro sebe – naplňoval jimi prostory, kam hosté nechodili. Sbírky měly svého správce, ale prakticky o ně pečovali Rudolfovi osobní komorníci, kteří měli jeho důvěru. Jeho sběratelský vkus ovlivnil jak jeho otec Maxmilián II., tak především strýc Filip II. V pořadí zleva: jedny z Rudolfových mnohafunkčních hodin; podobné biologické kuriozity se ve sbírce objevovaly také; dochovaná kresba mechanické hračky - skleněná nádoba s mořskou pannou upevněnou na závěsu, mořská panna se pravděpodobně díky magnetu ve dně nádoby otáčela; slavná onyxová miska. Jednoznačně šlo o tehdy největší sbírku na světě. Vzhledem k velmi osobnímu charakteru této sbírky bohužel nikdy nebyl vytvořen její kompletní soupis, i když z částečných soupisů lze odhadnout celkový rozsah sbírky. Ještě za Rudolfova života se různé zájmové skupiny lidí několikrát pokusily zkalkulovat její cenu. V roce 1937 pan archivář Morávek přepočítal hodnotu nejrealističtější kalkulace a vyšlo mu, že tehdejší cena (tj. cena za Rudolfova života jen převedená na koruny) by zhruba odpovídala částce předválečných korun. Převedeno na dnešní měnu by to bylo ještě několikanásobně více. Rudolfovy sbírky měly po smrti svého majitele neveselý konec. Poměrně malou část odvezli jeho dědicové do Vídně, zlomek byl rozprodán českými stavy. Největší ránu jim zasadilo rabování Švédů na konci třicetileté války. Část toho, co zbylo, bylo převezeno do Vídně v období naší Rakousko-uherské historie, část se rozprodala v dražbě a, bohužel, i značná část poškozených obrazů a předmětů skončila na smetišti v Jelením příkopu. Část uměleckých a řemeslných děl do sbírek vznikala na objednávku. Talentovaní umělci a řemeslníci se stávali členy dvorské společnosti a „dědili se“ podobně, jako sbírky. Touto cestou se do Prahy mezi jinými dostali i B. Spranger a G. Archimboldo – původně Maxmiliánovi dvorští malíři. Umělecko-řemeslnická komunita (byli tu i mechanici, hodináři…) na Pražském hradě se postupem času výrazně rozrostla a ovlivnila život města. Vedle toho měl císař i značné množství zahraničních agentů, kteří pro něj kupovali nové exponáty a posílali je do Prahy. Další cestou rozrůstání sbírek byly dary.

12 Barokní kabinety kuriozit
Typický barokní šlechtický kabinet: Nosticovská sbírka (dnes UPM, 200 sbírkových př., jako jsou mince, dřevořezby a zbraně) - typický reprezentační inventář šlechtice a jeho paláce. Fragmentárně dochované sbírky z tohoto období (Thunové, Rohanové…)/většina jejich fondů byla rozptýlena během finančních krizí pozdního 19. a počátku 20. století. Hrabě Jan Rudolf Špork ( ): průvodce po typickém barokním kabinetu, 7 svazků skicářů, v nichž zaznamenal na tisíc artefaktů, založil i vlastní kabinet, velmi dobře uspořádaný a přehledně popsaný/neznámý. Nový typ vzdělaného sběratele:. artis pictoriae amator - promyšlené, ucelené sbírky, osobní vkus sběratele ~ „kavalírské cesty“ mladých šlechticů po evropských centrech vzdělanosti a umění. Hlavní sběratelský zájem se soustředí na umění (kresby, grafiky, tapisérie, knihy, antické předměty, porcelán, sklo) a zjm. pak obrazy – vznikají samostatné obrazárny, mnohdy přístupné veřejnosti. Ze sbírek kuriozit se vymezují samostatné větve, jako např. sbírky zbraní, lovecké sbírky/zájem o kuriozity upadá. Pro poznání typického vzhledu barokního šlechtického kabinetu je důležitá Nosticovská sbírka (UPM), která obsahuje na 200 sbírkových předmětů a jejíž inventář je typickým reprezentačním inventářem šlechtice a jeho paláce, nalezneme v ní především mince, dřevořezby a zbraně. Ostatní fragmentárně dochované sbírky z tohoto období ( Thunové, Rohanové…) bohužel nemohou složit plastický obraz o celku sbírek, protože většina jejich fondů byla rozptýlena během finančních krizí pozdního 19. a počátku 20. století. Průvodcem po typickém barokním kabinetu nám ale může být hrabě Jan Rudolf Špork ( ), který po sobě zanechal sedm svazků skicářů, v nichž zaznamenal na tisíc artefaktů. Hrabě Špork zastával v Praze úřad světícího biskupa, zasloužil se o svatořečení Jana Nepomuckého a později se věnoval soukromým zálibám. Ve svém paláci Panská číslo 1 založil vlastní kabinet, o kterém víme, že byl velmi dobře uspořádán a opatřen přehlednými popisky. Přestože se nám zachoval jeho skicář s artefakty, nemůže nám poskytnout představu o složení jeho kabinetu, protože hrabě navštěvoval a skicoval i artefakty z kabinetů jiných. V barokním období se ze sbírek kuriozit vymezily některé samostatné větve: jako např. sbírky zbraní, lovecké sbírky… Zájem o kuriozity pomalu usíná, pozornost sběratelství-chtivé veřejnosti se směřuje do oblasti výtvarného umění, především na malířství. Podoba barokní obrazárny. Vzniká nový typ vzdělaného sběratele: artis pictoriae amator. Vytváří promyšlené a ucelené sbírky, ze kterých je patrný osobní vkus sběratele. Velký vliv na jejich vznik, ale i na proměny zájmů mladých šlechticů mají tzv. kavalírské cesty – pobyty mladých šlechticů „na zkušenou“ v předních evropských centrech vzdělanosti a umění. Bylo to období jakéhosi uzavření životní etapy vzdělávání mladých mužů. Kuriozity se sbírají stále, ale hlavní sběratelský zájem se v této době soustředí především na obrazy – vznikají obrazárny. Mnohé z nich jsou přístupné veřejnosti. Sbírají se ale i kresby, grafiky, tapisérie, knihy, antické předměty, porcelán, sklo…

13 „Osvícené“18. století: Také pro školní (odtud název profesorského kabinetu :-) a osobní potřeby. Stoupl zájem o zkameněliny a minerály ~ racionalismus a zájem o vědu. vznikají vědecké společnosti (u nás již v roce 1746) 1727 vzniká Museografia: ideální představa muzea - dokumentace a historie přírody, dějiny lidstva 1775 myšlenka na založení veřejného Českého muzea Shallerův průvodce po pozdně barokních kabinetech pražských/vynechává nejdůležitější sbírku této doby - Museum technologicum: Jan Ferdinand ze Schőnfeldu (majitel a tvůrce sbírky, vydavatel českých novin, knihtiskař a velkoprůmyslník) složení sbírky bohužel neznáme/rozprodána, ve sbírce převažovalo umění. Camera mathematica (matematické muzeum) v Klementinu (nástroje matematické a pumpy, díla mechanická a optická, pohyblivé globy ukazující postavení planet či Slunce v souvislosti s měřením času, atp.). Významní sběratelé: průmyslníci a měšťané (Jan Ignác Neuberg) ~ proměna interiéru měšťanských domů (knihovny a reprezentativní salóny na umístění sbírek), vzniká tzv. kabinetní tvorba a na oblibě získávají miniatury. M. B. Valentini: Musaeum Musaeorum - dvousvazkové dílo o muzeu jako zdroji encyklopedického vědění. V době osvícenství začaly být kabinety budovány také pro školní (odtud také název profesorského kabinetu) a osobní potřeby, stoupl zájem o zkameněliny a minerály, což souviselo s rostoucím racionalismem a zájmem o vědu. Důležitým průvodcem pro toto období je nám Shallerův průvodce po pozdně barokních kabinetech pražských, který ale z nějakého důvodu vynechává nejdůležitější sbírku této doby, a sice Museum technologicum. Majitelem a tvůrcem této sbírky byl Jan Ferdinand ze Schőnfeldu. Muzeum tohoto vydavatele českých novin, knihtiskaře a velkoprůmyslníka bylo částečně zpřístupněno na první Průmyslové výstavě v pražském Klementinu, podrobnosti o složení sbírky bohužel neznáme, protože byla rozprodána, víme ale, že ve sbírce převažovalo umění. Část této sbírky mohla přejít do sbírek jiných významných sběratelů, jako byl Vojtěch Lana či Jan Ignác Neuberg. Neubergské, nostické a schőnfeldské sbírky tedy patřily k nejrozsáhlejším souborům uměleckého řemesla a písemnictví v Čechách. S rostoucím poznáním světa ze sbírek kuriozit odpadávají jednotlivé oblasti, které přejímají vědecké sbírky (např. mineralogie, botanika, zoologie…). Zato jedno téma přibývá – mnohé předměty získávají na kurióznosti svým stářím, zapomenutými souvislostmi své existence (slovo curiosity označuje v angličtině mimo jiné i starožitnost). Nová doba 18. a 19. století přinášející osvícenství a důraz na vědu a vzdělání zcela převrátila pohled na sbírky. Právě věda přináší do sběratelství prvek systematičnosti a řádu. Tím se zvětšuje rozsah i význam sbírek. Začínají vznikat vědecké společnosti (u nás první už v roce 1746) – místem jejich vzniku jsou zcela logicky sídla s dobře vybavenými knihovnami. Soustředěním na vědu získávají přírodovědné exponáty sbírek na významu. V roce 1727 vzniká Museografia – ideální představa muzea, jejímž těžištěm by bylo dokumentování a historie přírody, ale také dějin lidstva. U nás vzniká okolo roku 1775 první myšlenka na založení veřejného Českého muzea – to se ale ještě dlouho nepodařilo. Z vlasteneckých důvodů se díky darům a dědictvím rozšiřují přírodovědecké kabinety a knihovny na Karlově univerzitě. Z roku 1733 pochází zpráva o podobě matematického muzea (Camera mathematica) v Klementinu. Její autor uvádí, že viděl nástroje matematické a pumpy. Jeho pozornost však upoutaly mnohá díla mechanická a optická. Jako příklad uvádí strojek v podobě hocha, který tluče na tympány a zároveň pohybuje hlavou, ústy i očima. Dál uvádí mnohé pohyblivé globy, které ukazují postavení planet či Slunce v souvislosti s měřením času. Nejvíce ho však udivuje stroj, kde „otvory jest viděti postavu člověka zvedajícího se a očima hýbajícího, a když se dům otevře, nikoho tam není“, nebo skla představující perspektivní obrazy. Od 15. století se zvláštní kategorií sběratelů stávají bohatí měšťané. Jejich zájem ale není poctivě sběratelský. Spíš ve skupování cenností a zvláštností vidí vhodnou investici. Spolu s tím se mění i interiéry měšťanských domů – objevují se knihovny a reprezentativní salóny na umístění sbírek. To vše podporuje rychlý rozkvět uměleckých řemesel. Obliba sběratelství se vrací mezi měšťanstvo až ve druhé polovině 18. století. I tady se zájem soustředí na vytváření sbírek obrazů. Od monumentálních obrazů se ale zájem obrací k drobným dílům. Vzniká tzv. kabinetní tvorba – díla svým obsahem a formátem podřízená sběratelským požadavkům. Zajímavým způsobem se kloubí zájem o kuriozity a obrazy. Vznikají obrazy zachycující oblíbené kuriozity (zub narvala, korály, mušle, drobné umělecké předměty…), ale i obrazy samotné se stávají kuriozitami – vyhledávané jsou např. miniatury. J. C. Nickelius: Museografia, Ideál- ní představa muzea jako instituce mapují- cí historii přírody a lidstva.

14 19. století, století Národního obrození:
Národní obrození ~ rozvoj uměleckého řemesla, vzdělávání a muzejnictví. Vznikají tato muzea: Uměleckoprůmyslové muzeum ( ½ století vedeno Obchodní Živnostenskou komorou) Vlastenecké, později České muzeum (pozdější Národní muzeum), Jan Norbert I., hrabě Kašpar Šternberk Průmyslové muzeum (dnes Náprstkovo muzeum, původně zaměřeno čistě technicky), Technické muzeum, Poštovní muzeum.. Technika: 1891 Zemská výstava v nově vybudovaném Průmyslovém paláci v Praze. Sběratelskou štafetu přebírají průmyslníci, jako např.: Vojtěch Lanna (významný sběratel a průmyslník) bří Bondyové (majitelé holešovických železáren ) Velká část sbírek velkoprůmyslníků byla UMPRUM věnována(snaha zabránit rozprodeji po smrti) nebo se sem dostala v rámci konfiskací po r Významným sběratelem a účastníkem národního obrození se stal Jan Norbert I. ( ), jenž byl členem Českého muzea (pozdější Národní muzeum) a Matice české, tedy organizací, které se významně zasloužily o rozvoj muzejnictví v Čechách. Jeho syn Jan Eduard věnoval největší část otcovi sbírky do Uměleckoprůmyslového muzea. Sbírka čítala na 500 předmětů, ty nejcennější byly ale prodány. Národní obrození bylo následováno snahami o obrodu uměleckého řemesla, byla zakládána odborná učiliště a také muzea. V 19. stoleté přebírají sběratelskou štafetu z rukou šlechty především průmyslníci. Např. samotné Uměleckoprůmyslové muzeum bylo založeno a přes půl století vedeno Obchodní Živnostenskou komorou a v jeho kuratoriu zasedali jeho zakladatelé a mecenáši, jako např. významný sběratel a průmyslník Vojtěch Lanna či majitelé holešovických železáren bratři Bondyové. Velká část sbírek velkoprůmyslníků byla Uměleckoprůmyslovému muzeu věnována, nebo se sem dostala v rámci konfiskací po r Až v roce 1818 se podařilo založit Vlastenecké muzeum, o které se zasloužil hrabě Kašpar Šternberk. Od roku 1822 sídlilo ve Šternberském paláci na Hradčanech. Své čistě vlastenecky orientované sbírky rozšiřovalo hojnými dary. Z něj se později (1891) vyvinulo dnešní Národní muzeum. 19. století bylo u nás vůbec obdobím muzejního pučení. Jejich zakládání je odrazem síly národního obrození. Vzniká Náprstkovo muzeum, které je ale zaměřeno čistě technicky a nazývá se Průmyslové muzeum. Velmi brzy se však začíná orientovat etnograficky a svůj původní směr zcela opouští. Průmyslových muzeí bylo u nás mnohem víc. Toto oslnění technikou vyvrcholilo v roce 1891 Zemskou výstavou uspořádanou v nově vybudovaném Průmyslovém paláci v Praze. Vzniká také Uměleckoprůmyslové muzeum, Technické muzeum, Poštovní muzeum… Továrník Vojtěch Lanna byl pravidelným a štědrým donátorem Uměleckoprůmyslového muzea, měl také vlastní sbírku, jež byla zaměřena na umění a vedena podle zcela moderních kritérií. Naproti tomu bratři Bondyové se sběratelské činnosti věnovali až živelně a jejich sbírka tedy nebyla nijak vyhraněná. Protože přecházely po smrti majitele sbírky do rukou jejich příbuzných, kteří je často rozprodali, věnovali je sběratelé ještě za života muzeím, aby se jejich sbírka vyhnula takovému osudu. Devatenácté století se svou inklinací k technice rozšiřuje pole kuriozit o oblast věnovanou vynálezům, mnohdy absurdním. Těžko ale dopředu soudit, který nápad má šanci na další rozvoj a který se stane apendixem vynálezcova střeva. Kuriozity se proměňují – zatímco předtím bylo kuriozitou vše, čím překvapovala příroda nebo lidský důmysl, s rozvojem vědy a poznání světa se kuriozitou stává odlišnost v rámci již poznaného (chybotisky známek, ulita točící se na opačnou stranu...). Průmyslový palác byl vybudován při příležitosti Zemské jubilejní výstavy Výstava nedokumentovala pouze průmysl, ale i umění. Své sbírky tu vystavovaly i Umělecká beseda, Krasoumná jednota, ale také menší sběratelské spolky. Například se tu poprvé veřejně představili filatelisté. Později se zde konalo ještě několik podobných velkých výstav a v letech sloužil Vzorkovým veletrhům.

15 20. století: Na akviziční činnosti muzeí se podílejí národní banky a úředníci → umělecké předměty, nikoli kuriozity. Soukromé sbírky se specializují (známky, autíčka, auta, krabičky od čehokoliv, pohlednice, bankovky, porcelán, hodiny, šperky, etikety, ubrousky, fotografie, jízdenky, koberce, dýmky, panenky…) V meziválečné době se na akviziční činnosti muzeí podílely národní banky a také její úředníci, to už byly ale sbírány ryze umělecké předměty, mezi nimiž bychom už žádné kuriozity nenalezly. A soukromé sbírky? Ty se specializují. Těžko byste dnes našli sběratele kuriozit, zato svět překypuje sběrateli známek, autíček, aut, krabiček od čehokoliv, pohlednic, bankovek, porcelánu, hodin, šperků, etiket, ubrousků, fotografií, jízdenek, koberců, dýmek, kalamářů, cédéček, panenek…

16 Kuriozity včera a dnes:
zvířata zobrazovaná jen podle zprostředkovaného popisu Velislavova bible (1325 – 1349) – první komix. Leonardo da Vinci kulový tank Kuriozity získávají opět na důležitosti až s rozmachem průmyslu, kdy se muzea začínají specializovat. Mnohé kuriozity přestávají být kuriozitami a stávají se sbírkovými předměty úzce specializovaných muzeí. Uvažování o předmětech jako o kuriozitách se v průběhu dějin velmi proměňovalo. Úzce to souviselo s poznáním světa. Dalo by se říct, že to, co dělá z předmětu kuriozitu, je míra aktuálních vědomostí, dobového kontextu a výjimečnosti daného předmětu. Zjednodušeně řešeno: kuriozitu vytváří názor člověka. Dalšího autora snad ani není třeba představovat: Leonardo da Vinci, malíř, sochař, architekt, přírodovědec, hudebník, spisovatel, vynálezce a konstruktér. V mnoha směrech předběhl svou dobu. Dle jeho návrhů byly zrealizovány některé vynálezy - například kulový tank: Jan van Eyck sice dobou spadá do období pozdní gotiky, tématy, technikou, perspektivou... je ale rozhodně malířem renesančním. Úchvatnost jeho děl je dána přesným vystižením detailů, jemnou malbou, důslednou perspektivou při kompozici, Ještě dvakrát Giuseppe Arcimboldo. a neopakovatelnou kvalitou světla v jeho obrazech. Neodpustíme si prezentovat i slavný detail tohoto obrazu: zrcadlo odhalující opačný pohled na celou scénu. Z barokního období lze jednoznačně za „kuriózní“ považovat stále se objevující téma Memento mori. Nejdeme jej prakticky všude: na obrazech, sochách, v architektuře, v literatuře, v hudbě... Další rovinou, kterou sem můžeme zařadit jsou nástěnné iluzivní malby. Příklad jedné velmi zdařilé máme v Praze v Trojském zámku: Začněme poctivě v gotice. Jak už jsme zmínili, jedním z hlavních sběratelských předmětů byly knihy a jiné rukopisy. V jejich iluminacích se objevovaly nevídané věci. Například zvířata zobrazovaná jen podle zprostředkovaného popisu. Určitě poznáte, o která jde v těchto dvou rukopisech? Velislavova bible, která byla vytvořena v letech 1325 až 1349 se nazývá prvním komixem. Není divu - obrazový materiál mnohem převyšuje psaný text. A navíc nezobrazuje jen biblická témata, ale i běžný život ve středověku. Průmyslový palác byl vybudován při příležitosti Zemské jubilejní výstavy Výstava nedokumentovala pouze průmysl, ale i umění. Své sbírky tu vystavovaly i Umělecká beseda, Krasoumná jednota, ale také menší sběratelské spolky. Například se tu poprvé veřejně představili filatelisté. Později se zde konalo ještě několik podobných velkých výstav a v letech sloužil Vzorkovým veletrhům. Ty se postupně rozrostly tak, že si vyžádaly stavbu nové budovy - Veletržního paláce, který byl dokončen v roce 1928 a veletrhům sloužil až do roku V roce 1995 se sem vrátily jak sbírky, tak i umění. Mnoho z vystavovaných exponátů můžeme očima ovlivněnýma tímto materiálem považovat za kuriózní. Další velmi zajímavou biblí je ta, která nese jméno Václava IV. a byla dokončena roku Nejen že zachycuje dobový život (např. podobu stavebních strojů na iluminaci věnované stavbě Babylónské věže), nevyhýbá se ani tématu jako je manželský sex. „Drolerie“ = rozpustilé obrázky namalované zpravidla na borduře rukopisu. Jan van Eyck , detail obrazu zobrazujícíc zrcadlo odhalující opačný pohled na celou scénu

17 Děkuji zapozornost! Bibliografie:
Kneidl, P., Počátky sběratelství a strahovský kabinet kuriozit, Památník nár. písemnictví, Praha 1989 Stehlíková, D., Pět století sběratelství uměleckého řemesla, v: Kabinety umění a kuriozit, katalog výstavy, UPM a Správa Praž hradu, Praha 1996 Výtvarné Iluze zůstaly ve velké oblibě i v 19. století. Ukázku jedné z nich najdete v Praze nedaleko Veletržního paláce - Maroldovo panorama Bitvy u Lipan. Toto dílo bylo vytvořeno v roce 1898 při příležitosti výstavy architektury a inženýrství. Obraz měří 11 metrů na výšku a 95 metrů na délku.

18 Bibliografie: