Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Mgr. et Mgr. Blanka Chocová 2013/14.  makroekonomie – základní pojmy a otázky  výkonnost národního hospodářství  hospodářský růst  hospodářský cyklus.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Mgr. et Mgr. Blanka Chocová 2013/14.  makroekonomie – základní pojmy a otázky  výkonnost národního hospodářství  hospodářský růst  hospodářský cyklus."— Transkript prezentace:

1 Mgr. et Mgr. Blanka Chocová 2013/14

2  makroekonomie – základní pojmy a otázky  výkonnost národního hospodářství  hospodářský růst  hospodářský cyklus  peníze a bankovní soustava  bankovní soustava  nezaměstnanost  inflace  makroekonomická stabilizační hospodářská politika

3

4  makroekonomie je součástí ekonomie, která studuje chování národního hospodářství jako celku  předmětem zkoumání je úroveň celkového produktu národního hospodářství, tempo jeho růstu, vývoj zaměstnanosti a nezaměstnanosti, cenové hladiny, problematika makroekonomické stabilizační hospodářské politiky a zahraničně-ekonomické vztahy zemí  vývoj národního hospodářství odráží pomocí makroekonomických ukazatelů – HDP, národní důchod, míra zaměstnanosti a nezaměstnanosti a míra inflace

5  vysoká úroveň a tempo růstu celkového produktu  vysoká míra zaměstnanosti a nízká míra nezaměstnanosti  nízká míra inflace (stabilita cenové hladiny)  vyrovnaná bilance zahraničního obchodu (vyrovnanost vývozů a dovozů)

6  mezi domácnostmi a firmami dochází k protisměrnému toku peněz, statků a služeb  firmy prodávají domácnostem statky a služby – domácnosti za ně platí penězi  domácnosti firmám nabízejí práci a další výrobní činitele – pro firmy tak mají platby za výrobní činitele povahu nákladů (mzdy, renta, úrok,...) – pro domácnosti jsou důchodem  důchody slouží domácnostem k nákupu statků a služeb uspokojujících jejich potřeby

7  můžeme vyjádřit pouze v peněžní podobě – různé druhy statků a služeb nelze sčítat naturální (nelze sčítat automobily, rohlíky,...)  Q – národní produkt  P – cenová hladina národního produktu

8  AP představuje celkové výdaje v ekonomice – výdaje domácností, firem, vlád, příp. zahraničních subjektů za dané období  na AP působí mnoho různých činitelů – ceny nabízených statků, důchody ekonomických subjektů, očekávání budoucího vývoje, hospodářská politika vlády atp.  AP = souhrn peněžních hodnot všech poptávaných statků a služeb v národním hospodářství  spotřeba domácností se s klesající cenovou hladinou zvyšuje

9

10  AN označuje celkovou nabídku všech statků a služeb v národním hospodářství, které jsou nabízeny firmami  AN = souhrn peněžních hodnot všech vyráběných statků a služeb  křivka AN se chová jinak v krátkém a dlouhém období

11  AN bude reagovat na vzestup cenové hladiny pozitivně a bude stoupat zleva doprava  některé náklady firem jsou v peněžním vyjádření fixní, a pokud roste cenová hladina, je pro tyto firmy výhodné zvyšovat svou nabídku, protože dosahují vyšší zisky

12  v dlouhém období se všechny nákladové položky časem přizpůsobují vývoji cenové hladiny  proto se křivka agregátní nabídky postupně stává téměř vertikální, což znamená, že nabídka v dlouhodobém období vlastně na změny cenové hladiny nereaguje

13

14  PP = národní produkt vytvořený při plném využití pracovních sil a ostatních ekonomických zdrojů, které má národní hospodářství k dispozici  PP označuje tzv. dlouhodobě udržitelnou míru možného využití ekonomických zdrojů, nikoliv absolutně nejvyšší možné využití těchto zdrojů  PP odpovídá dlouhodobé AN

15  bod, kde se protíná ASS a AD  pro oceňování výkonnosti národního hospodářství je důležité, protínají-li se tyto křivky blíže nebo ve větší vzdálenosti od PP:  čím dále vlevo od PP se tyto křivky protínají, tím má národní hospodářství více nevyužitých zdrojů  jestliže se rovnovážný bod nalézá vpravo od PP, dochází k nadměrnému zatěžování ekonomických zdrojů, což je zpravidla provázeno vysokou mírou inflace - tato situace není dlouhodobě udržitelná

16

17

18  výkonnost národního hospodářství jako celku charakterizujeme veličinami – makroekonomické ukazatele – největší význam má HDP a ND – na jejich základě zjišťujeme národní produkt

19  HDP = celková peněžní hodnota toku statků a služeb vytvořená za dané období (zpravidla 1 rok) výrobními faktory v národním hospodářství bez ohledu na to, jsou-li vlastněny občany státu nebo cizinci  HNP = vyjadřuje hodnotu statků a služeb vytvořených za dané období výrobními faktory ve vlastnictví občanů příslušné země, ať už tyto statky vyrobili na území dané země nebo v zahraničí

20 zbožová/produktová metoda  hodnota všech statků a služeb, které firmy za určité období prodaly domácnostem, příp. veškeré platby domácností firmám za tyto statky a služby důchodová/nákladová metoda  hodnota výrobních činitelů nabízených domácnostmi firmám a platby firem domácnostem za nakoupené výrobní činitele (mzdy a platy, nájemné, renta, úrok) a k tomu přičteme veškeré zisky firem = hrubý národní důchod

21  oba ukazatele by měly být identické  výkonnost ekonomiky můžeme zjišťovat produktovou metodou, která sečítá hodnotu všech finálních statků a služeb prodávaných firmami domácnostem, nebo důchodovou metodou, kdy sečítáme všechny důchody vyplácené firmami domácnostem

22 existence mezistatků - meziprodukt  sčítáme pouze finální statky a služby – nepočítáme statky, které byly při výrobě těchto finálních statků použity (polotovary, komponenty, materiály pro ostatní firmy) – tyto statky kolují mezi firmami a bezprostředně nepřichází do spotřeby domácností  např. výroba jogurtů – výroba mléka, krmení krav, pěstování a sběr ovoce,... – nelze duplicitně počítat   meziprodukt nelze do počítání HDP zahrnout

23 kapitálové statky  slouží k výrobě zpravidla po mnoho let a jejich hodnota se postupně přenáší do hodnoty produkce  zahrnuje investiční statky – slouží k rozšiřování výroby, náhrada stávajícího vybavení  patří sem i změna stavu zásob mezistatků – byly vyrobeny v určitém období, ale budou použity k další výrobě v následujícím období

24  může vznikat také řada duplicit – pokud bychom mezi důchody započítali i veškeré platby firmám za nákupy meziproduktu

25 Osobní výdaje na spotřebuStatky dlouhodobého užití, statky krátkodobého užití Hrubé soukromé domácí investiceFixní investice firem, změny stavu zásob, fixní investice do bytové výstavby Vládní výdaje na nákup statků a služeb Saldo obchodní bilance (čisté vývozy)Hodnota vývozů – hodnota dovoz

26 Výdaje na osobní spotřebu  C  výdaje domácností na nákup statků dlouhodobé a krátkodobé spotřeby a služeb (nezahrnují výdaje na nové domy –hrubé soukromé domácí investice) Hrubé domácí investice  I  soukromé hrubé investice, ne však investice vynaložené vládou  investice firem do budov, zařízení a do přírůstku zásob statků, a také do bytové výstavby  investice jsou zde označovány jako hrubé proto, že se od nich neodečítá ta část, jež slouží k náhradě znehodnoceného kapitálu (trh. spotřebovaných kapitálových statků)  to znamená, že tato položka obsahuje odpisy Vládní nákupy statků a služeb  G  veškeré výdaje vlády na spotřebu a investice (nezapočítávají se transferové platby –jsou čistým přesunem důchodu – např. soc. dávky) Saldo obchodní bilance – čisté výnosy  X  rozdíl mezi celkovou hodnotou vývozu a dovozu v daném roce

27 Důchody či náklady na nákup výrobních činitelů Mzdy a platy Renta Čistý úrok Zisky Položky, které nemají povahu důchodů výrobních činitelů Odpisy Nepřímé daně z podnikání

28  mzdy a platy  W  renta  R  úrok  INT  zisk  P  odpisy  D  nepřímé daně z podnikání  IBT

29  IN (čisté investice) = I – D  NDP (čistý domácí produkt) = HDP – D  NDP = ND

30 HDP  celkový tok výdajů na finální statky a služby = HNP  celkový tok důchodů výrobních činitelů + odpisy a nepřímé daně

31 osobní důchod  všechny důchody, které získávají domácnosti  OD = ND – zisky firem – nepřímé daně a daně spojené se sociálním pojištěním – úrokové platby všem ekonomickým subjektům (s výjimkou domácností) + všechny transferová platby domácnostem disponibilní důchod  odráží důchody domácností po zdanění  DD = OD – veškeré daně z osobních příjmů

32  vývoj makroekonomických ukazatelů ovlivňuje vývoj cenové hladiny nominální HDP  s použitím skutečných cen reálné HDP  s použitím cen, které platily ve zvoleném základním roce  tyto „stálé“ ceny se použijí pro výpočet po několik let  ukazuje reálný růst množství výrobků a služeb

33  index růstu nominální veličiny (růst HDP, růst průměrné mzdy, růst spotřeby) vydělíme indexem růstu cen = index reálného růstu  očištění od vlivu inflace  index spotřebitelských cen – odráží cenový vývoj koše spotřebních statků a služeb – vývoj cen u spotřeby domácností  index cen výrobců – odráží řadu důležitých položek, s kterými obchodují firmy  deflátor HDP – odráží změny cen všech statků a služeb na trhu

34  je-li skutečný HDP nižší než potenciální, znamená to, že by s existujícími zdroji mohla ekonomika vytvářet více statků a služeb pro finální spotřebu  je-li skutečný produkt vyšší než potenciální, jsou ekonomické zdroje přetěžovány a hrozí nebezpečí inflace  ideál  skutečný stav HDP = potenciální stav HDP

35

36  hospodářský růst je procesem, jímž se zvyšuje schopnost národního hospodářství vyrábět statky a služby  tento proces má dlouhodobou povahu, určuje základní vývojovou tendenci národního hospodářství, kolem níž dochází ke krátkodobým kolísáním  hospodářský růst – zvyšování množství statků a služeb, které ekonomika vyrábí, proto ho vyjadřujeme pomocí reálných makroekonomických ukazatelů, nikoliv nominálních  reálný HDP  tempo růstu vyjadřuje míru změny HDP v čase a uvádí se v procentech pod symbolem G

37  konečným cílem hospodářské aktivity je uspokojování potřeb obyvatelstva  při hodnocení hospodářského růstu proto musíme zkoumat, v jaké míře skutečně došlo ke zvýšení životní úrovně obyvatelstva  hospodářský růst musíme porovnávat s vývojem počtu obyvatel  pokud je přírůstek obyvatelstva vyšší než je tempo hospodářského růstu, může dojít k poklesu životní úrovně  proto se hospodářský růst vymezuje jako přírůstek reálného HDP na jednoho obyvatele

38  reálný HDP na jednoho obyvatele = reálný HDP : počet obyvatel  tempo růstu reálného HDP na obyvatele se rovná rozdílu mezi tempem růstu reálného HDP a tempem růstu populace  dochází ke zvýšení produktivity práce  reálný HDP na jednoho pracovníka = reálný HDP : počet pracovníků

39  důležitý ukazatel  pokud stoupá HDP na pracovníka, je velmi pravděpodobné, že poroste i HDP na obyvatele  hraje i úlohu ve vývoji reálných mezd

40  hlavními faktory, které determinují schopnost národního hospodářství dosahovat ekonomického růstu, jsou ekonomické zdroje, které má společnost k dispozici, a míra, v jaké je hospodářství schopno tyto zdroje využít (ekonomický systém, rozvinutost tržní ekonomiky atd.)

41  přírůstek nabídky pracovních sil  přírůstek fyzického kapitálu  zvyšování investic do lidského kapitálu  technický pokrok  řízení a organizace výroby  úspory z rozsahu výroby a ze specializace

42  k posunu hranice produkčních možností dochází se změnou každého faktoru – přírodní zdroje, pracovní zdroje, investice do kapitálových statků, technický pokrok, ekonomicky aktivní obyvatelstvo, investice do lidského kapitálu, investice do kapitálových statků, technologické změny, technický pokrok, opatření vlády,...

43

44

45  výkonnost tržního hospodářství v čase se vyvíjí nerovnoměrně a střídají se fáze rychlejšího tempa růstu a fáze hospodářského poklesu, kdy se hlavní makroekonomické veličiny snižují  v dlouhodobém období má tento vývoj cyklickou povahu  hospodářský cyklus

46  hospodářský cyklus – opakující se nesoulad mezi potenciálním produktem a skutečným produktem národního hospodářství  reálný HDP < potenciální HDP  národní hospodářství plně nevyužívá ekonomické zdroje, které má k dispozici (důsledkem je nezaměstnanost)  reálný HDP > potenciální HDP  disponibilní ekonomické zdroje jsou přetěžovány a ekonomika hledá cestu obnovy rovnováhy ve zvýšení míry inflace

47  expanze  vrchol  recese  sedlo

48

49  pokud HDP klesal po dvě po sobě následující čtvrtletí, v ekonomice došlo k recesi  je-li recese zvláště hluboká, bývá označována jako deprese  recese se vyznačuje výrazným poklesem agregátní poptávky, klesají nákupy spotřebních statků, narůstají obtížně prodejné či neprodejné zásoby statků, prudce klesají investice do budov a zařízení a roste nezaměstnanost  firmy postupně omezují výrobu a klesá reálný HDP, klesají zisky firem a roste počet úpadků  OKUNŮV ZÁKON – pokles reálného HDP oproti potenciálnímu HDP

50  každá 2 % poklesu skutečného HDP vůči potenciálnímu zároveň znamenají zvýšení nezaměstnanosti o 1 %

51  v určitém bodě se recese zastavuje a dochází k vyrovnání agregátní poptávky a agregátní nabídky na nízké úrovni  sedlo (dolní bod obratu)

52  od sedla postupně nastupuje oživení ekonomiky, které se vyznačuje růstem dynamiky agregátní nabídky a postupným zvyšováním zaměstnanosti, cen i zisku – etapa expanze (konjunktury)  typický je růst investic, který je založen na očekávání vysokých zisků

53  jakmile se však ekonomika přibližuje vrcholu cyklu (přehřátá konjunktura), nastává situace, kdy se mnohá zisková očekávání přestávají naplňovat  mnohé firmy nejsou schopny při cenách uhrazujících náklady a zajišťujících přijatelný zisk vyrobenou produkcí prodat  odbyt začíná váznout a ekonomika postupně přechází do nové fáze recese

54  teorie vnitřních příčin  teorie vnějších příčin  teorie vnitřních příčin vidí zdroje hospodářského cyklu uvnitř tržní ekonomiky, zatímco teorie vnějších příčin považuje tržní hospodářství za rovnovážný systém, který je vybaven účinným samoregulačním mechanismem a do něhož jsou cyklické pohyby vnášeny zvnějšku

55

56  peněžní směna umožňuje efektivní fungování trhů a vede k vysokým úsporám ekonomických zdrojů  peníze jsou zvláštní druh aktiva, které plní funkce prostředku směny, míry hodnot čili zúčtovací jednotky a uchovatele hodnot, přičemž aktivum musí být všeobecně přijímáno všemi ekonomickými subjekty

57 peníze mají nulovou elasticitu substituce a výroby – nejsou volně reprodukovatelným statkem a není možné je nahradit jiným statkem jsou dokonale likvidní – při směně neutrpíme ztrátu jejich udržování v podobě zásoby je spojeno se zanedbatelnými udržovacími náklady

58  prostředek směny  zúčtovací jednotka  uchovatel hodnot

59  vychází ze schopnosti peněz zprostředkovat směnné akty a je založena na ochotě všech ekonomických subjektů přijímat je k úhradě závazku  tuto úlohu plní jednak oběživo (bankovky a mince), jednak bankovní peníze (depozitní), což jsou peníze na bankovních účtech, sporožirových účtech či vklady ve spořitelnách  s rozvojem peněžní a bankovní soustavy roste podíl bezhotovostního placení a snižuje se podíl oběživa na směnných aktech

60  vyjadřuje schopnost peněz působit jako míra ocenění všech ostatních statků a služeb, aktiv a pasiv  při této funkci se peníze stávají nástrojem srovnávání hodnot statků a služeb  díky této funkci je možná agregace a poměřování rozdílných ekonomických veličin

61  vyplývá z toho, že peníze umožňují udržovat hodnoty v čase  nemusíme je vynakládat pouze na bezprostřední nákupy statků a služeb, můžeme si je rovněž odložit a nákupy uskutečnit později  úzce závisí na stabilitě jejich hodnoty  v podmínkách rostoucí míry inflace se schopnost peněz plnit tuto funkci zhoršuje a ekonomické subjekty mají tendenci nahrazovat peníze v této funkci jinými aktivy (např. zlato, umělecká díla, nemovitosti)

62 3 základní motivy vedoucí ekonomické subjekty k držbě peněz  transakční  opatrnostní  finanční (spekulační)

63  zakládá přímou závislost poptávky po penězích na vývoji nominálního HDP  vychází z nutnosti zajišťovat penězi existující směnné akty či transakce v ekonomice  je přímo úměrně závislý na množství statků a služeb, jež ekonomika vytváří, a na jejich cenách (na vývoji cenové hladiny)

64

65  je výsledkem snahy vytvořit si určitou peněžní zásobu pro případy nečekaných událostí vyžadujících určité finanční zdroje (u domácností to může být nemoc, nezaměstnanost, předpokládaný odchod do důchodu; u firem váznutí prodejů, živelní pohromy apod.)  opatrnostní motiv bývá ve výkladu často spojován s transakčním a předpokládá se u něj obdobná závislost na nominálním národním důchodu

66  je odrazem skutečnosti, že peníze představují pro ekonomické subjekty jednu z forem bohatství a že jejich držba je spojena s porovnáním s užitky, které přinášejí i jiné formy bohatství  závislost poptávky po penězích na úrokové sazbě – čím vyšší úroková sazba, tím je větší zájem peníze investovat a menší zájem držet je v podobě peněžní zásoby

67

68  poptávka po penězích je souhrnem transakční (plus opatrnostní) a finanční poptávky po penězích  Md = Mt + Mf  Md  poptávka po penězích  Mt  transakční poptávka po penězích  Mf  finanční poptávka po penězích

69  v moderním tržním hospodářství je peněžní oběh založen na neplnohodnotných penězích s nuceným oběhem  peníze mají buď podobu papírového peněživa a mincí, nebo zápisů na bankovních účtech  akceptování peněz ekonomickými subjekty je založeno na autoritě vlády, která je vydává jako legální platidlo, a je spojeno s důvěrou, že je budou ochotny přijímat i ostatní ekonomické subjekty  vývoj důvěry v peníze je však do značené míry závislý i na peněžní politice, kterou sleduje vláda a centrální banka  důvěra v peníze může být výrazně otřesena v případě nadměrných emisí peněz, které vedou k vysoké míře inflace

70  množství peněz v ekonomice je závislé především na vývoji ekonomiky a na regulačních opatřeních vlády a centrální banky, jimiž ovlivňují monetární bázi  vývoj množství peněz v ekonomice je závislý i na vývoji úrokových sazeb, s nimiž je spojena tzv. ÚVĚROVÁ KREACE PENĚZ – vznik bankovních peněz v soustavě komerčních bank s částečným rezervním krytím

71  centrální banka vytváří monetární bázi složenou z oběživa (mincí a papírových peněz) a bankovních rezerv  jestliže však centrální banka nakupuje od komerčních bank vládní dluhopisy či obligace nebo snižuje výši povinných rezerv, umožňuje tím komerčním bankám vytvářet větší nabídku úvěru  celková nabídka peněz v ekonomice je tedy na jedné straně vytvářena centrální bankou, která determinuje monetární bázi, na druhé straně je rozšiřována komerčními bankami v interakci s firmami a domácnostmi  o vztahu mezi monetární bází a celkovou nabídkou peněz v ekonomice mluvíme jako o peněžním multiplikátoru

72  nabídka peněz (MS) a poptávka po penězích (MD) určují společně s úrokovou sazbou rovnováhu na trhu peněz  vývoj poptávky po penězích je úzce spjat s tvorbou zdrojů v ekonomice a s mírou jejich využití  nabídka peněz je ve značné míře ovlivňována peněžní politikou vlády a centrální banky

73 i M Ms Md

74

75 skládá se z:  centrální banky  komerčních bank  dalších specializovaných finančních institucí

76  zabezpečuje stabilitu měny  reguluje nabídku peněz  reguluje podmínky poskytování úvěru  dozírá na činnost komerčních bank  provádí finanční operace vlády  má výsadní právo vydávat bankovky  zabývá se regulací měnových kurzů  spravuje měnové rezervy státu

77  změny ve výši povinných minimálních rezerv  operace na otevřeném trhu  změny diskontní sazby

78  KB si udržují pouze část vkladů v podobě rezerv, jejich většinu poskytují jako úvěr  aby nedocházelo k úpadkům KB v důsledku ztráty důvěry veřejnosti v jejich schopnost dostát svým závazkům, jsou komerční banky ze zákony povinny udržovat si určité minimální rezervy  o výši těchto rezerv rozhoduje zpravidla v rámci určitého rozpětí centrální banka  jestliže se míra požadovaných rezerv zvyšuje, snižují se tím možnosti komerčních bank poskytovat úvěry a obráceně  jedná se o značně účinný nástroj peněžní politiky, který je v praxi využíván poměrně zřídka

79  nákupy a prodeje vládních obligací prováděné CB ve vztahu ke KB, firmám a jiným subjektům  pokud CB obligace nakupuje, zvyšuje tím nabídku peněz v ekonomice  jestliže obligace prodává, stahuje tím peníze z oběhu a snižuje úvěrové možnosti KB  tento nástroj má úzkou vazbu na rozpočtovou politiku a bývá často používán ke krytí schodku státního rozpočtu

80  diskontní sazba je úroková sazba stanovená na půjčky CB komerčním bankám  její růst snižuje zájem KB o úvěry poskytované CB¨- KB jsou totiž ziskově orientované firmy a jejich zisk má ve značné míře zdroj v rozdílu mezi přijímanými a vyplácenými úroky  míra účinnosti změn diskontní sazby je však dána tím, do jaké míry jsou KB na úvěrech od CB závislé  pokud je jejich závislost nízká, není bezprostřední vliv zvýšení diskontní sazby na rozsah úvěrů poskytovaných KB silný  velmi důležitá však je informační funkce změn diskontní sazby, protože informuje KB i ostatní ekonomické subjekty o představách CB o očekávaném vývoji národního hospodářství

81  centrální banka je sice zřizována vládou, ale její postavení je do značné míry na vládě nezávislé  vztah mezi centrální bankou a vládou se v jednotlivých zemích liší

82  KB mají povahu soukromých firem usilujících o maximalizaci zisku  odlišují se ale vyšší mírou regulace za strany CB, případně jiných vládních institucí

83  aktivní – poskytování úvěrů  pasivní – přijímání vkladů a úvěrů, příp. emise vlastních akcií  zprostředkovatelské – převody bankovních či depozitních peněz z účtu na účet a různé další služby zákazníkům

84  KB vytvářejí své zisky především z rozdílu mezi přijímanými úroky z poskytovaných úvěrů a vyplácenými úroky z vkladů svých klientů  tento rozdíl se nazývá BANKOVNÍ ROZPĚTÍ a slouží k pokrytí nákladů banky a k tvorbě zisku

85 bankovní peníze (depozitní) mají podobu zápisu na bankovních účtech a jejich tvorba je založena na částečném krytí vkladů rezervami jestliže by KB udržovaly stoprocentní krytí vkladů, nemohly by vytvářet bankovní peníze nabídka peněz by pak byla určena přímo centrální bankou a byla by totožná s monetární bází pokud je krytí nižší než stoprocentní, je možné rozdíl mezi vklady a rezervami použít k poskytování úvěrů protože KB nedosahují zisk, mají zájem o to, aby rezervy v poměru ke vkladům byly co nejnižší

86  bankovní peníze jsou vytvářeny prostřednictvím multiplikované expanze bankovních vkladů  KB jsou povinny udržovat část vkladů ve formě zákonných rezerv u CB  výše těchto rezerv je dána poměrem ke vkladům  zbývající část vkladů mohou KB poskytovat na úvěr (případně vložit do cenných papírů)  peníze, které jsou tímto způsobem vydány jednou KB, jsou použity na nákup statků a služeb nebo jsou do KB přímo ukládány  pokud jsou použity na nákupy statků a služeb, jsou ukládány do KB firmami, jež tyto statky či služby prodaly  ve většině případů peníze fyzicky bankovní soustavu neopouštějí, ale jsou převáděny mezi bankami z účtu na účet  při tomto procesu dochází k růstu vkladů v celé bankovní soustavě

87  částečné krytí vkladů povinnými minimálními rezervami vytváří základ pro tvorbu bankovních peněz, které rozšiřují nabídku peněz  teoreticky můžeme čistý přírůstek nabídky peněz vypočítat na základě přírůstku monetární báze vynásobeného tzv. bankovním peněžním multiplikátorem, který je roven převrácené hodnotě povinných minimálních rezerv  ovšem v praxi může být multiplikátor nižší, protože ne všechny peníze se vždy do bankovní soustavy vracejí, případně mohou KB vytvářet vyšší rezervy, než jsou povinné ze zákona

88  obdobným způsobem funguje i opačný proces, který vede k poklesu množství bankovních peněz v oběhu  při snížení monetární báze se komerční banky jako celek dostávají do situace, kdy mají nedostatečné rezervy vzhledem k existujícím vkladům  na tuto situaci musí reagovat komerční banky omezováním úvěrů, případně dalšími opatřeními  obdobné výsledky by mělo i zvýšení míry povinných minimálních rezerv

89  vývoj množství bankovních peněz v oběhu závisí významně i na poptávce po úvěru  je-li poptávka po úvěru nízká, vznikají u bank vyšší než povinné minimální rezervy a multiplikační efekt je nižší než ten, který jsme teoreticky stanovili na základě povinných minimálních rezerv  procesy tvorby a destrukce bankovních peněz mají úzkou vazbu na peněžní a úvěrovou politiku centrální banky a jsou rovněž závislé na vývoji národního hospodářství a na tvorbě ekonomických zdrojů

90

91  zdravý vývoj ekonomiky by vedle značného tempa hospodářského růstu měl současně znamenat i nízkou nebo alespoň přijatelnou míru nezaměstnanosti  nezaměstnanost na jedné straně znamená ztrátu statků a služeb, které mohly být nezaměstnanými vyrobeny – vyčíslit lze podle dávek v nezaměstnanosti, které vytváří podmínky pro to, aby nezaměstnanost byla snesitelnější, ale na druhé straně zatěžují státní rozpočet  nezaměstnanost přináší mnoho negativních sociálních důsledků – pokles životní úrovně, stres, zdravotní následky, alkoholismus, kriminalita...

92  tito lidé o pracovní místo vědomě neusilují  důvodem může být to, že jsou dostatečně ekonomicky zajištěni nebo že dočasně dávají přednost volnému času  mohou to být i lidé, kteří již ztratili naději, že budou schopni zaměstnání najít  ekonomické statistiky ji nevykazují a není považována za problém, jímž by se měla zabývat hospodářská či sociální politika

93  nezaměstnaný aktivně usiluje o nalezení zaměstnání nebo se připravuje na návrat či vstup do práce

94  aktivní – lidé, kteří buď pracují, nebo jsou nezaměstnaní, ale práci si hledají nebo čekají, až se budou moci po dočasném vysazení z práce do zaměstnání vrátit  neaktivní – všichni lidé, kteří zaměstnání nemají, ale práci si aktivně nehledají

95  míra nezaměstnanosti = podíl nezaměstnaných, kteří aktivně o nalezení zaměstnání usilují a jsou schopni to skutečně prokázat, na ekonomicky aktivním obyvatelstvu, vyjádřený v procentech = počet nezaměstnaných, kteří aktivně hledají práci / ekonomicky aktivní obyvatelstvo * 100

96  frikční  strukturální  cyklická

97  normální jev provázející vývoj tržní ekonomiky  vyjadřuje plynulé přecházení pracovníků z jednoho zaměstnání do druhého  příčiny těchto změn zaměstnání, které jsou zpravidla provázeny určitou kratší dobou nezaměstnanosti, spočívají v nedokonalé mobilitě pracovních sil, v nedostatečných znalostech o pracovních příležitostech a souvisí do značné míry i s životním cyklem (ukončení školy, narození dětí, změna bydliště, úsilí zlepšit si postavení v práci,...)  charakteristickým rysem je krátkodobost  v tržní ekonomice neodstranitelný jev

98  vyplývá ze změn ve struktuře národního hospodářství  je vyvolávána zejména technickým pokrokem a změnami v preferencích spotřebitelů  výrazně na ni mohou působit i změny struktury světové ekonomiky  může vytvářet značné problémy zvláště tam, kde jsou v důsledku technických změn postižena celá odvětví  může být v důsledku nesouladu mezi rušenými a vytvářenými pracovními místy v některých oblastech velmi vysoká a poměrně dlouhodobá  její řešení není jednoduché  v souvislosti s transformací české ekonomiky a s postupem strukturálních změn začínají vznikat „kapsy“ strukturální nezaměstnanosti v menších městech závislých na jednom větším podniku  vzniká problém zejména s rekvalifikací starších pracovníků, jejichž kvalifikace zastarala, ale jejichž přizpůsobivost je již malá a perspektivy jejich využití omezené

99  je spojena s hospodářským cyklem tržní ekonomiky  má tendenci výrazně růst v období recese a naopak mizet při konjunktuře  její vývoj závisí na vztahu mezi skutečným a potenciálním HDP  v podmínkách recese může dosahovat značné výše a vést k vysokým ekonomickým ztrátám  tento typ nezaměstnanosti má závažné důsledky a je proto předmětem opatření hospodářské politiky ke snižování nezaměstnanosti

100  nejsou zde stejné podmínky jako u trhu se zbožím a službami  rozhodující charakteristikou trhu práce jsou nepružné mzdy a dlouhodobá nerovnováha mezi nabídkou práce a poptávkou po ní

101  taková míra nezaměstnanosti, při níž s výjimkou frikčně a strukturálně nezaměstnaných každý, kdo chce pracovat, skutečně pracuje

102

103  inflace významně přispívá k ekonomické nestabilitě, zvyšuje míru nejistoty o vývoji ekonomických veličin, snižuje kupní sílu peněz a v určitém ohledu působí jako svého druhu skryté zdanění  INFLACE je zvyšování celkové hladiny cen všech statků a služeb v průběhu delšího období  opačným procesem, při němž celková hladina cen klasa je DEFLACE

104  kupní síla peněžní jednotky se mění nepřímo úměrně k vývoji celkové cenové hladiny  pokud by např. došlo ke zdvojnásobení cen, snížila by se kupní síla peněz o polovinu  inflace tedy vždy znamená současně pokles kupní síly peněžní jednotky  o inflaci mluvíme, zvyšuje-li se průměrná úroveň cen, kterou označujeme jako CENOVOU HLADINU

105  vývoj inflace vyjadřujeme různými druhy cenových indexů  nejznámější je INDEX SPOTŘEBITELSKÝCH CEN, vyjadřující velikost změny výdajů domácností na nákup spotřebního koše statků a služeb oproti zvolenému výchozímu roku, označujeme ji jako MÍRU INFLACE

106  míra inflace patří mezi ekonomické indikátory, které vypovídají o tom, je-li ekonomika zdravá, nebo nemocná  I když se všeobecně uznává, že inflace má negativní důsledky pro fungování tržní ekonomiky, je na rozdíl od nezaměstnanosti daleko obtížnější stanovit ekonomické náklady inflace  v obecné rovině můžeme ukázat, jaké problémy v ekonomice inflace vyvolává, ale zpravidla neumíme její dopady kvantifikovat

107  s vysokou mírou inflace jsou znehodnocovány úspory, zhoršuje se schopnost peněz činit funkce míry hodnoty a uchovatele hodnoty  ekonomie dnes zvláště zdůrazňuje vliv inflace na zhoršování kvality informací zprostředkovaných v tržní ekonomice cenovým systémem  vysoká míra inflace rovněž zvyšuje míru nejistoty v rozhodovacích procesech a značně komplikuje odhadování mezní efektivnosti investic při rozhodování o volbě investičních variant

108  inflace se objevuje v různých formách a míra jejích škodlivých důsledků pro ekonomiku je přímo úměrná míře inflace  v ekonomii se zpravidla setkáváme se třemi stupni závažnosti inflace  mírnou  pádivou  hyperinflací

109  za mírnou inflaci považujeme inflaci v rozsahu několika procent ročně  mírná inflace nemá příliš negativní důsledky ani pro funkce peněz jako míry a uchovatele hodnot, ani výrazněji nenarušuje ekonomický život  proto je v podstatě slučitelná se zdravým ekonomickým vývojem

110  pádivá inflace znamená desítky až stovky procent ročně a je již spojena se značnými ekonomickými náklady  nesporně snižuje výkonnost ekonomického systému, protože výrazně zhoršuje kvalitu cenových informací a vyvolává nárůst nejistoty  výrazně jsou i její důsledky pro přerozdělování důchodů ve společnosti  pádivá inflace již není považována za přijatelnou, naopak je chápána jako symptom nezdravého hospodářského vývoje  proto vede k formulování hospodářské politiky, jejímž cílem je potlačení inflace

111  hyperinflace je již mírou inflace pohybující se v tisících, desetitisících i milionech procent ročně  při hyperinflaci dochází k naprosté dezorganizaci hospodářského života  peníze přestávají být schopny plnit své funkce, přestávají být všeobecně přijímaným ekvivalentem všemi ekonomickými subjekty a ekonomika se postupně naturalizuje  od peněžní směny se přechází stále více ke směně naturální  jednotlivé subjekty se snaží peníze nahrazovat jinými statky, u nichž by nedocházelo k rychlé ztrátě hodnoty

112  inflace je v zásadě formou řešení určitých nerovnováh, které v ekonomice existují a které mohou mít různé příčiny  podle těchto příčin potom mluvíme o různých typech inflace jako je:  inflace tažená poptávkou  inflace tlačená náklady  strukturální inflace  toto rozlišení je důležité proto, že různé typy inflace vyžadují odlišná opatření hospodářské politiky

113  poptávková inflace vyvolávána převisem agregátní poptávky nad agregátní nabídkou  stav, kdy domácnosti, firmy a vláda chtějí spotřebovat větší HDP, než jaký při stávajících cenách ekonomika vytváří  protože není možné spotřebovávat něco, co nebylo vytvořeno, dochází k cenovému vývoji, který vlastně obnovuje rovnováhu mezi agregátní poptávkou a agregátní nabídkou  inflační proces tak vede k nezbytné redukci kupní síly ekonomických subjektů  protože celý proces vypadá, jako by agregátní poptávka za sebou táhla cenu agregátní nabídky, používá se pro něj označení poptávkou tažená inflace

114

115  graf představuje situaci, při níž došlo ke zvýšení agregátní poptávky  důsledkem je posun křivky agregátní poptávky vpravo z D0 na D1  při dané nabídkové křivce S se posun poptávkové křivky projeví změnou makroekonomické rovnováhy z původního E0 do E1  vzhledem k tomu, že nový bod rovnováhy leží nad původním bodem rovnováhy, došlo k růstu hladiny cen čili k inflaci  do jaké míry se tento posun projeví pouze inflačně, nebo i přírůstkem HDP, závisí rovněž na tvaru nabídkové křivky a na tom, jak jsou v ekonomice využívány zdroje  pokud je blízko plného využívání zdrojů, pak přírůstek agregátní poptávky má převážně inflační dopady a na zvýšení HDP se neprojevuje  je-li naopak míra využití zdrojů nízká, bude docházet především k přírůstkům HDP a inflační přírůstky budou nízké

116  významným zdrojem této inflace bývá přílišné zvyšování výdajů z vládního rozpočtu  to je také příčinou, proč bývají války, revoluce a jiná období výrazného nárůstu vládních výdajů provázeny vysokými mírami inflace

117  k inflaci může v ekonomice docházet, i když nenastává růst agregátní poptávky, kdy se ekonomika nachází pod úrovní potenciálního produktu  tento typ inflace vzniká tak, že ceny finálních statků a služeb jsou vytlačovány vzhůru růstem ceny nákladů vyvolávaných růstem mzdových sazeb, cen surovin, energie apod.

118

119  růst mzdových sazeb, případně cen energie, materiálů a surovin, vyvolává zvyšování nákladů, které vede k růstu cen nabídky a posunu nabídkové křivky doleva – přesun z S0 do S1  při nezměněné křivce agregátní poptávky se bod tržní rovnováhy posune z E0 do E1  vzhledem k tomu, že tento bod leží nad původním bodem rovnováhy, je tento posun spojen s inflací

120  jednou z vlastností inflace je, že může pokračovat i určitou dobu poté, co její bezprostřední příčiny již dozněly a v ekonomice nevznikají žádné nové inflační tlaky  je to tzv. setrvačná inflace, jejíž vznik je spojen s existencí inflačních očekávání a s tím, že se ekonomické subjekty inflaci přizpůsobily - snaží se bránit si své ekonomické postavení tím, že při všech rozhodnutím o cenách, mzdách či úrokových mírách automaticky zohledňují očekávanou míru inflace  firmy se tedy snaží přizpůsobit vývoj cen svých statků a služeb míře inflace a pracovníci či odbory se totéž snaží při jednáních o mzdách  setrvačná inflace a inflační očekávání mají závažné důsledky pro výsledek protiinflačních opatření hospodářské politiky vlády  tato opatření mohou být totiž účinná jen tehdy, podaří-li se potlačit inflační očekávání ekonomických subjektů

121  od počátku 70. let 20. století dochází stále častěji k situacím, kdy ekonomiky současně prodělávají vysoké míry inflace i nezaměstnanosti – teto stav bývá označován jako stagflace = složené slovo označující stagnaci a inflaci

122

123  jedním z důležitých cílů makroekonomie je podílení na tvorbě opatření hospodářské politiky vlády a na jejich hodnocení  fungování trhu je spojeno s řadou typů tržních selhání, a proto je stěží možné ponechat vývoj hospodářství pouze na působení spontánních tržních sil  avšak ani stabilizační politika vlády může selhat  jde zejména o problém vztahu hospodářské politiky a trhu, o otázky deformace působení tržních faktorů v důsledku opatření hospodářské politiky vlády, která snižují efektivnost fungování trhu  závažným problémem se stala zejména inflace, která má mnohdy kořeny v určitých vládních zásazích do ekonomiky, ale jde např. i o byrokratizaci spojenou s posilováním úlohy státu v ekonomice

124  při formulaci hospodářské politiky vlády dodnes mezi ekonomy panují rozpory  jejich základem je rozdílné oceňování schopnosti opatření vládní hospodářské politiky řešit tržní selhání a dokonce rozdílné oceňování nebezpečí, že tato opatření mohou vytvářet ve fungování trhu nové problémy   dva protikladné proudy  keynesovská a neoklasická makroekonomie

125  v hospodářské politice vystupuje množství velmi pragmatických aspektů a působí zde mnoho politických faktorů  proto lze mluvit spíše o tom, že jednotlivé teoretické ekonomické koncepce určují hospodářské politice pouze rámcovou orientaci, jsou jakousi filozofií hospodářské politiky  na tomto základě jsou pak určovány základní cíle sledované hospodářskou politikou, ale do značné míry i nástroje, jimiž se má těchto cílů dosáhnout  když se mluví o keynesovské či monetaristické hospodářské politice, pak to znamená, že orientace této hospodářské politiky je převážně založena na té či oné teoretické koncepci

126  KE vychází z díla významného britského ekonoma J. M. Keynese  jejím základem je představa, že tržní ekonomika je vnitřně nestabilní systém, který v současných podmínkách není schopen plně využívat ekonomické zdroje, které má k dispozici, pouze na základě spontánního působení ekonomických sil  stabilizace tržní ekonomiky a vytváření předpokladů pro plné využívání ekonomických zdrojů si nezbytně vyžaduje zásahy vlády  a základní zdroj nestability a neschopnosti využívat adekvátně ekonomické zdroje zejména zdroje pracovních sil, je v KE považována AGREGÁTNÍ POPTÁVKA  pokles AP vede k nevyužívání ekonomických zdrojů a způsobuje nedobrovolnou nezaměstnanost - proto se KE zaměřuje na regulaci AP prostřednictvím rozpočtové a peněžní a úvěrové politiky  jde zejména o stimulaci investic soukromých firem prostřednictvím ovlivňování úrokových sazeb a o doplňování agregátní poptávky o vládní nákupy statků a služeb  tento typ hospodářské politiky bývá označován jako POPTÁVKOVÁ STIMULACE

127  keynesovská hospodářská politika zdůrazňuje úlohu rozpočtové politiky, zatímco peněžní a úvěrová politika ustupuje poněkud do pozadí  KE byla teoretickým východiskem hospodářské politiky především v 50. a 60. letech 20. století, kdy se ve většině vyspělých tržních ekonomik zdálo, že se s její pomocí podařilo zvýšit výkonnost ekonomiky bez významnějších negativních vedlejších důsledků  v 70. letech se však začíná výrazně ukazovat neúčinnost tradičních přístupů keynesovské hospodářské politiky při potlačování inflace  s tím souvisí i zpochybnění vhodnosti používat keynesovských doporučení pro boj s nezaměstnaností  postupně sílilo přesvědčení, že keynesovská poptávková stimulace patří mezi primární zdroje sílících inflačních tlaků  v dalším vývoji hledá keynesovství účinnou odpověď na problematiku inflace a snaží se o doplnění rozpočtové a peněžní a úvěrové politiky i o takové nástroje, které by umožňovaly řešit problém inflace či stagflace

128  NE (monetarismus, nová klasická makroekonomie) zvýšila opět svůj vliv na hospodářskou politiku od druhé poloviny 70. let, kdy v postavení teoretického východiska hospodářské politiky vystřídala KE  protože jde o návrat k teoretickým koncepcím, které převažovaly na konci 19. a počátku 20. století (do 30. let), a o zdůrazňování tradičních základů tržní ekonomiky, bývají soudobé formy neoklasické makroekonomie často označovány i jako neokonzervativní

129  všechny neoklasické ekonomické teorie spojuje představa, že autoregulační síly trhu vytvářejí optimální podmínky pro vývoj ekonomiky a že v zásadě zajišťují i její maximální výkonnost, jež je dlouhodobě udržitelná  tyto teoretické koncepce zdůvodňují tezi, že tržní mechanismus vytváří dostatečné předpoklady pro efektivní využívání ekonomických zdrojů  naopak za hlavní zdroj nerovnováhy poklesu efektivnosti ekonomiky tyto teorie považují státní zásahy do ekonomiky  tyto teorie jsou výrazně kriticky zaměřeny proti KE

130  mezi základní teze, s kterými se zde pracuje, patří teze o vytěsňování soukromých investic vládními  podle ní vláda prostřednictvím rozpočtové a peněžní a úvěrové politiky keynesovského typu vytváří podmínky, díky nimž dochází k přesunu zdrojů ze soukromého do veřejného sektoru  zatímco soukromý sektor je veden ziskovými kritérii a musí čelit tvrdým rozpočtovým omezením, veřejný sektor zpravidla úzce zisková kritéria nesleduje a v určitém ohledu spoléhá na případné finanční zdroje z rozpočtu vlády  pokud roste váha veřejného sektoru a vládních výdajů v ekonomice, vede to ve svých důsledcích k méně efektivnímu hospodaření z hlediska ziskových kritérií a tím k suboptimálnímu využívání zdrojů

131  tyto teoretické koncepce odmítají používání nástrojů hospodářské politiky ke stimulaci agregátní poptávky, orientují se spíše na stranu AGREGÁTNÍ NABÍDKY  usilují o to, aby hospodářská politika vytvářela určitý stabilní rámec vývoje tržní ekonomiky, proto dávají přednost dlouhodobým stálým pravidlům  ta podle jejich představy nevedou k destabilizaci ekonomiky v podobě šoků vyvolávaných krátkodobými opatřeními  jde jim o stabilní prostředí pro podnikání, které by vytvářelo podmínky pro motivaci k práci, podnikání a spoření  proto zejména usilují o omezení inflace, ale i snížení negativních důsledků zdanění, o omezení přílišné úlohy vlády v ekonomice a zlepšení fungování trhů

132  státní rozpočet je centralizovaným fondem finančních prostředků  jeho tvorbu, rozdělování a užívání mají na starosti vládní orgány  vláda rozpočet využívá ke sledování ekonomických i mimoekonomických cílů  tím se státní rozpočet stává nástrojem regulace ekonomického i sociálního vývoje a jeho prostřednictvím se uskutečňují přerozdělovací procesy  využívání státního rozpočtu jako nástroje prosazování předem stanovených cílů označujeme jako ROZPOČTOVOU POLITIKU (FISKÁLNÍ POLITIKU)

133  státní rozpočet má podobu bilance a má svou příjmovou a výdajovou stránku  příjmy státního rozpočtu tvoří zejména přímé a nepřímé daně, různé poplatky atd.  výdaje státního rozpočtu tvoří nákupy vlády a transferové platby

134  přímé daně platí domácnosti a firmy v závislosti na důchodech, případně majetku (daně z příjmu, daň z majetku a dědická daň)  nepřímé daně se připočítávají k cenám statků a služeb a do státního rozpočtu je odvádějí prodávající  jde zejména o spotřební daň, která může mít podobu daně z obratu, či daň z přidané hodnoty  někdy se můžeme setkat s tzv. akcizem (fiskální spotřební daní), jež podstatně zvyšuje cenu určitého zvoleného statku a jejímž účelem vedle příjmu státního rozpočtu může být úsilí omezit spotřebu takového statku (alkoholické nápoje, tabákové výrobky,...)

135  daňové sazby mohou být progresivní, proporcionální nebo regresivní – v závislosti na tom, zatěžují-li příjemce vyšších důchodů více, stejně nebo méně než příjemce důchodů nízkých  v daňových systémech jednotlivých zemí najdeme zpravidla všechny tři typy daňových sazeb  důchodové daně jsou ve většině vyspělých tržních ekonomik spíše progresivní, ale mnohé spotřební daně mají regresivní charakter

136  míra zdanění fyzických i právnických osob má vliv na motivaci k práci, spoření a podnikání  při příliš vysokých daňových sazbách lidé oficiálně dávají přednost volnému času před prací a ve snaze vyhnout se daním melouchaří, dávají přednost vlastní práci před nákupem různých služeb a tíhnou k daňovým podvodům a únikům  výše daňových sazeb ovlivňuje rovněž rozhodování domácností o tom, jak rozdělit disponibilní důchod na spotřebu a úspory  jsou-li výnosy z úspor zdaňovány vysokými daňovými sazbami, může to domácnosti vést ke snižování úspor

137  míra zatížení důchodů zdaněním může být navíc zvyšována probíhající inflací  tento jev se projevoval v USA a mnoha zemích západní Evropy v 70. letech a na počátku 80. let 20. století a byl označován jako TAXFLACE  pokud se důchody právnických i fyzických osob rychle nominálně zvyšovaly, přecházely při daňové progresi do pásem zdaňovaných vyšší sazbou, i když se reálně nezvýšily  vláda se tak podílela stále na reálných důchodech daňových plátců  řešení tohoto problému si vyžaduje změny v daňovém systému

138  ve výdajích státního rozpočtu je třeba rozlišovat dva rozdílné typy výdajů:  vládní nákupy statků a služeb  transfery či transferové platby  transferové platby jsou rozpočtové výdaje, za něž vládní instituce nezískává od příjemce za poskytnutou peněžní částku žádné statky či služby – např. starobní důchody, sociální dávky a podpory v nezaměstnanosti

139  největší výdajové položky státního rozpočtu tvoří zejména výdaje:  na sociální zabezpečení, školství a zdravotnictví  na obranu  do národního hospodářství  na státní správu

140  výdaje státního rozpočtu velice významně ovlivňují výkonnost národního hospodářství  tuto úlohu mají zejména keynesovské hospodářské politice  KE považuje státní rozpočet za hlavní nástroj, který je možné používat k regulaci agregátní poptávky, a tím i vývoje zaměstnanosti a HDP  v původním pojetí převládala představa, že je možné rozpočtovou politiku formulovat jako politiku anticyklickou, sloužící k vyrovnání cyklických výkyvů  tomu odpovídal názor, že při recesi by měl státní rozpočet přecházet do schodků a měl by zvyšovat nedostatečnou agregátní poptávku na úroveň, jež je nezbytná k dosažení potenciálního produktu (k likvidaci nedobrovolné nezaměstnanosti)  pokud národní hospodářství přecházelo do přehřáté konjunktury provázené zvyšováním míry inflace, měl být naopak ke zpomalení konjunkturního vzestupu použit přebytek státního rozpočtu

141  s anticyklickým zaměřením rozpočtové politiky byly spojeny určité obtíže  není totiž tak jednoduché přizpůsobovat vývoji hospodářského cyklu vládní příjmy či vládní výdaje  rovněž je obtížné odhadnout s dostatečnou přesnosti budoucí vývoj ekonomiky  avšak má-li být anticyklické působení účinné, musí mít dostatečný předstih, jinak se může stát že schodky státního rozpočtu budou zesilovat konjunkturu a naopak přebytky prohlubovat recesi  nadto má většina vládních výdajů značně stabilní povahu a je velmi obtížné je hospodářskému cyklu přizpůsobovat  tyto obtíže vedly postupně k tomu, že rozpočtová politika přešla ke stimulování hospodářského růstu

142  monetarismus na rozdíl od keynesovství odmítá využívat státní rozpočet k cílevědomému ovlivňování hospodářského vývoje  zejména se staví proti regulování výkonnosti ekonomiky a snižování nezaměstnanosti prostřednictvím stimulace agregátní poptávky  vláda by měla usilovat o vyrovnaný státní rozpočet, omezit přerozdělovací procesy a celkově snížit podíl státního rozpočtu na HDP

143  k tradičním cílům finanční politiky vlád patříval vyrovnaný státní rozpočet  tento přístup se dnes projevuje v nekonzervativních ekonomických teoriích  od 30. let 20. století hlavně pod vlivem keynesovské ekonomie ale i v důsledku druhé světové války a studené války byly státní rozpočty velmi často schodkové

144  schodek státního rozpočtu je stav, kdy jsou výdaje vyšší než příjmy  ke krytí schodku státního rozpočtu používají vlády zpravidla půjčky od bank, firem, případně jednotlivců  k těmto půjčkám slouží vládní dluhopisy, které se prodávají na kapitálovém trhu

145  pokud schodek státního rozpočtu vzniká pravidelně v průběhu několika let, postupně dochází ke kumulaci státního dluhu (což je celková výše zadlužení státu vůči ostatním ekonomickým subjektům)  v souvislosti s existencí státního dluhu vzniká problém se splácením úroků i jistiny, který může být spojen s určitou tendencí k dalšímu nárůstu zadlužení  k obsluze státního dluhu existuje ve státním rozpočtu zvláštní složka označovaná jako náklady dluhové služby

146  peněžní a úvěrová politika (monetární politika) je považována za velice důležitou jak v neoklasických teoriích, tak v keynesovství

147  v KE je ve velmi úzkém spojení s rozpočtovou politikou a v minulosti byla někdy poněkud odsunována do pozadí  peněžní a úvěrová politika je zde obdobně jako rozpočtová politika především nástrojem regulace agregátní poptávky  v tomto směru slouží k prosazování záměrů rozpočtové politiky  zatímco rozpočtová politika využívá k regulaci agregátní poptávky příjmy a výdaje státního rozpočtu, zaměřuje se peněžní a úvěrová politika na ovlivňování investic soukromých firem prostřednictvím regulace úrokové sazby a přístupu k úvěru  ke stimulování agregátní poptávky se používají tzv. politika levných peněz, kdy je zvyšováním nabídky peněz snižována úroková sazba, a tím vytvářen větší zájem soukromých investorů používat úvěr  naopak v podmínkách přehřáté konjunktury má vytvářet politika drahých peněz založená na vysokých úrokových sazbách tlak ve směru snižování agregátní poptávky

148  podle této teorie způsobuje snaha regulovat úrokové sazby kolísání množství peněz v oběhu a tím vlastně spíše prohlubuje výkyvy ekonomiky  v monetarismu je za rozhodující úlohu peněžní a úvěrové politiky považován její vliv na vývoj množství peněz v oběhu, a tím, i na nominální HDP  podle této představy může být peněžní a úvěrová politika významným zdrojem nestability ekonomiky a může se stát rozhodující příčinou inflace  je však současně možné tuto politiku koncipovat tak, aby vytvářela vhodné podmínky pro stabilní vývoj ekonomiky  většina monetaristů považuje za takovou formu peněžní a úvěrové politiky politiku, která sleduje jako cíl stálý vývoj množství peněz v oběhu  vývoj množství peněz v oběhu by měl být v určité pevné vazbě na dlouhodobé tempo růstu ekonomiky a neměl by být ovlivňován hospodářským cyklem  stálý růst množství peněz v oběhu má vytvářet podmínky pro stabilní vývoj ekonomiky a pro přiblížení skutečného HDP k potenciálnímu

149  součástí makroekonomické stabilizační politiky může být důchodová politika, jejímž cílem je potlačovat inflaci bez negativních důsledků pro vývoj HDP a zaměstnanosti, které působí restriktivní politika  důchodová politika je však již dlouhou dobu předmětem diskuse, která ukazuje na její potenciální vliv na deformování cen na trzích

150  důchodová politika je politikou zaměřenou na stabilizaci cenové hladiny ovlivňováním vývoje nominálních mezd, zisků a cen vládou a je považována za účinný nástroj zejména proti inflaci tlačené náklady  v praxi se však ukazuje, že je velmi obtížné dosáhnout dlouhodobější žádoucí efekt  účinnost důchodové politiky závisí jednak na formě, která je využívána, a na vztazích mezi vládou, podnikateli a odbory

151  důchodová politika může mít podobu:  dobrovolné směrnice, která určuje procentuální roční přírůstek nominálních mezd, stanovený po dohodě mezi vládou, odbory a podnikateli  vládní kontroly vývoje mezd a cen  daňové regulace vývoje mezd a cen, která je spojena na jedné straně s vyhlášením směrnice určující procentuální vývoj nominálních mezd a platů a dále s postihem podnikatelů v případě jejího nedodržení buď zvýšením daní nebo odepřením daňových úlev (tato forma je označována jako důchodová politika založená na daních

152  po zkušenostech z uplatňování různých forem důchodové politiky se ukazuje, že s dodržováním dobrovolných směrnic bývají problémy, neboť dohody bývají velice záhy porušovány  v případě přímé vládní kontroly mezd a cen jsou dopady na deformaci cen takové, že zřejmě převažují nad přínosy díky stabilizaci inflace  důchodová politika patří do oblasti makroekonomických stabilizačních politik usilujících ve svém souhrnu o vytvoření podmínek pro plné využívání zdrojů, která má ekonomika k dispozici, aniž by bylo provázeno vedlejšími negativními důsledky v podobě zvyšování inflačních tlaků


Stáhnout ppt "Mgr. et Mgr. Blanka Chocová 2013/14.  makroekonomie – základní pojmy a otázky  výkonnost národního hospodářství  hospodářský růst  hospodářský cyklus."

Podobné prezentace


Reklamy Google