Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

2007. Čtyři důležitá body větvení v evoluci živočichů  Parazoa (bez tkání) x Eumetazoa (tkáně)  Eumetazoa: Radiální symetrie(diploblastica; ektoderm,

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "2007. Čtyři důležitá body větvení v evoluci živočichů  Parazoa (bez tkání) x Eumetazoa (tkáně)  Eumetazoa: Radiální symetrie(diploblastica; ektoderm,"— Transkript prezentace:

1 2007

2 Čtyři důležitá body větvení v evoluci živočichů  Parazoa (bez tkání) x Eumetazoa (tkáně)  Eumetazoa: Radiální symetrie(diploblastica; ektoderm, endoderm) x Bilaterální symetrie (triblastica; ektoderm, endoderm, mezoderm)  Bilateralia: bez tělních dutin x s tělními dutinami Tělní dutiny: Pseudocoelomata x Coelomata  Coelomata: Protostomia x Deuterostomia

3

4 Porifera (Houbovci) = pore bearers asi druhů pouze 150 druhů sladkovodních

5 Porifera (Houbovci)  Přisedlé mořské nebo sladkovodní organismy, radiálně symetrické nebo asymetrické  Nemají orgány, hlavu, ústa ani trávicí soustavu. Jejich tělo sestává ze systému kanálků a komůrek kterými proudí voda  Bičíkaté límečkovité buňky, které tvoří výstelku těchto komůrek vytvářejí proudění vody a filtrují drobné částice potravy  Tělo je podporováno křemičitými nebo vápenitými spikuly a/nebo vlákny sponginu  Hermafroditi nebo odděleného pohlaví. Oplození je interní a vývoj vede k volně plovoucí bičíkaté larvě

6 Porifera  rostlinám se poněkud podobají tím, že podobně jako ony získávají obživu z okolního prostředí – Porifera však získávají drobné organické částečky  podobně jako rostliny mají nedeterminovaný růst  mnoho jedinců dosahuje značných rozměrů  od několika mm po 2 metry  Porifera dnes považována za sesterský taxon skupiny Metazoa  buňky jsou totipotentní, amoebocyty se pohybují v těle organismu a zaujímají tvar, který je aktuálně optimální

7 Struktura a funkce houbovců tělo porifer můžeme vnímat jako mnoho buněk spojeno velmi volně v gelovité matrix

8 Struktura a funkce houbovců Porifera = ti, co nosí póry

9 Struktura a funkce houbovců 1 cm 3 houby přefiltruje za den cca 20 l vody

10 Struktura a funkce houbovců Jednobuněčný prvok z kmene Choanozoa (Trubénky). Kvůli podobnosti límcovitých buněk těchto prvoků s choanocyty houbovců se má za to, že trubénky byli předchůdci houbovců.

11 Choanocyty, amoebocyty, pinakocyty, skléry a mezoglea Pinakocyty Mezoglea Amoebocyty Skléry (křemičité či vápenaté jehlice) choanocyty

12 Směr proudění vody Porocyty, choanocyty a amoebocyty

13 Podle umístění choanocytů rozlišujeme tři typy tělní stavby Askonový typ Choanocyty vystýlají vnitřek spongocoelu. Velmi vzácně. Sykonový typ Choanocyty jsou ve vchlípeninách spongocoelu Leukonový typ Choanocyty jsou v komůrkách mezoglei. Spongocoel je silně potlačen

14 Skléry (spikuly) Skléry (spikuly) jako tyto na obrázku nejenže slouží jako opora houby, ale také ji pomáhají bránit před predátory Křemičitá kostra houby rodu Euplectella. Skléry srostly a vytvořily nosnou kostru

15 Skléry (spikuly) Skléry (spikuly) jako tyto na obrázku nejenže slouží jako opora houby, ale také ji pomáhají bránit před predátory Spikuly třídy Hexactinellida

16 Pohlavní rozmnožování  některé choanocyty prodělají meiosu, ztratí límeček a přemění se ve spermie  jiné chaonocyty (a asi i amoebocyty v mezoglei) prodělají rovněž meisou a přemění se ve vajíčka  spermie opuští skrze oskulum houbu, v jiné houbě je pohlcena choanocytem a dostane se do jeho vakuoly – celý útvar se pak dostává do mezoglei kde splývá s vajíčkem  Houbovci jsou gonochoristi nebo hermafroditi  larva se nazývá parenchymula, jiným typem larvy je amfiblastula

17 Houbovci jsou gonochoristi nebo hermafroditi Tato houba právě vypouští oblak samčích gamet

18 Nepohlavní rozmnožování: gemule  = kulovité shluky buněk obalené dvojitým sponginovým obalem zpevněným křemičitými jehlicemi  gemule slouží k přečkání nepříznivých podmínek, kdy mateřská houba hyne vyschnutím nebo zmrznutím…  …vytváří se proto masově na podzim  tvoří se u všech sladkovodních houbovců a některých litorálních mořských

19 Nepohlavní rozmnožování: gemule  gemule na fotografii a schématu

20 Nepohlavní rozmnožování  Pokud tělo houby propasírujeme přes hedvábnou látku, buňky se umí zase dát dohromady a vytvoří nové tělo houby  mnohé nepohlavní rozmnožování se realizuje prostým rozpadem houby  jednotlivé kusy houby jsou schopny dát vznik novým jedincům

21 Systém  Třída: Calcarea (Vápenatí) – Sycon raphanus (Houba voštinatá)  Třída: Hexactinellida (Křemití) – Euplectella aspergillum (Houba pletená)  Třída: Desmospongia – Poterion neptuni (Houba pohárová), Spongilla lacustris (Houba rybničná), Ephydatia fluviatilis (Houba říční), Euspongia officinalis (Houba mycí)  Třída: Sclerospongia

22 Cnidaria (Žahavci) Anthozoa Sasanka z řádu Actinaria Scyphozoa. Medúza rodu Aurelia Hydrozoa. Nezmar rodu Hydra

23 Tělní symetrie Radiální symetrie je výhodná pokud je využíván bohatý, ale rozptýlený zdroj – plankton, světlo (nebo opylovači pro rostliny) nebo nebezpečí přichází se stejnou pravděpodobností ze všech směrů

24 Cnidaria (Žahavci)  Většinou mořští, přisedlí nebo volně plovoucí, vzácněji sladkovodní, nikdy ne suchozemští  Tělo je radiálně symetrické, s ústním otvorem obklopeným věncem chapadel. Ústa jsou jediným otvorem do trávicí dutiny (láčky)  Málo orgánů, tělo je utvořeno dvěma vrstvami buněk: vnější epidermis a vnitřní gastrodermis, oddělených rosolovitou mezogleou Nezmar (Hydra)

25 Epidermis Mezoglea Gastrodermis

26 Cnidaria (Žahavci)  asi druhů, jen 20 z nich je sladkovodních  jsou to masožravci!  velká evoluční novinka: část trávení probíhá mimo buňky!  což umožňuje živit se i potravou větší než je buňka  tělo má jeden přijímací a současně vyvrhovací otvor, často s chapadly okolo úst  dýchání difúzí tkáněmi, oběhová soustava rovněž chybí  poprvé se objevují svaly a nervy (vznik z epiteliálních buněk) nezmar lovící perloočku

27 Cnidaria (Žahavci)  Explosivní jedovaté nebo přilnavé buňky zvané knidocyty jsou užívané při lovu potravy  Rozptýlená nervová soustava často s náznaky koncentrace v ganglia či prstence  krom sensorických a motorických neuronů již existují i interneurony  se senzorickými buňkami rozptýlenými po povrchu těla  u medúz existují ocelli („oči“) a statocysty (rovnováha)

28 Cnidaria - anatomie

29 Cnidaria (Žahavci) nervová soustava

30 Cnidaria (Žahavci)  okolo pedálního disku a těla polypa může vyrůst chitinózní exoskelet zvaný periderm,který zaručuje ochranu a přichycení živočicha k substrátu. U korálů může být tvořen minerály

31 Žahavci se vyskytují ve dvou tělních typech  Polyp = přisedlé stadium žijící samostatně nebo v koloniích, množí se obvykle nepohlavně pučením  Medúza = žije pelagicky (volně plovoucí), množí se pouze pohlavně

32 Stavba těla žahavců

33 coelenteron = = gastrovaskulární dutina

34 Stavba těla žahavců

35  ektoderm je tvořen jednovrstevným epitelem z epiteliálních svalových buněk, vylučujících sliz; zde jsou rozptýleny buňky smyslové, které jsou napojeny na buňky nervové

36 Žahavé buňky  smyslové a nervové buňky jsou napojeny na buňky žahavé, zvané nematocyty či knidocyty  u nezmara jsou tři typy: volventy, glutinanty, penetranty  penetranty jsou žahavé, vstřikují do oběti hypnotoxin (příbuzný histaminu)

37 Žahavé buňky

38 Knidocyty a nematocyty Zatím nevystřelený nematocyt uvnitř knidocytu Nematocyt po vystřelení

39 Knidocyty slouží k obraně nebo k omráčení kořisti  Specializová buňka zvaná knidocyt obsahuje jemnou, harpuně podobnou strukturu, nematocyt  osmotické napětí uvnitř knidocytu dosahuje až 140 atmosfér!  Když je knidocyt aktivován, nematocyt vystřelí a…  …vypustí jed, který omráčí nebo zabije kořist  vystřelení nematocytu je jedním z nejrychlejších pohybů ve volné přírodě  nematocyt je vystřelen tak prudce, že je schopen prostřelit krunýř kraba

40 Stavba těla žahavců  endoderm:  buňky žláznaté – vytvářejí trávicí enzymy, které vylučují do láčky  buňky trávicí – mají pseudopodie, kterými fagocytují natrávené částečky potravy z láčky (intracelulární trávení)

41 Anatomie tělní stěny žahavců Cnidaria jsou nejjednodušší živočichové, u kterých existuje (i když jen částečné) extracelulární trávení

42 Nepohlavní rozmnožování Nezmar na obrázku se rozmnožuje pučením. Větší pupen je o něco starší.

43 Typy asexuálního rozmnožování  štěpení (fission) = rozdělení rodiče do dvou velikostně přibližně stejných jedinců

44 Cnidaria (Žahavci)  Gonády jsou tvořeny pouze shluky vyvíjejících se gamet; oplození je obvykle externí, larva je volně plovoucí planula

45 Žahavce dělíme do tří velkých skupin  Hydrozoa (Polypovci) většinou mořští, jen málo sladkovodních; u většiny druhů stadium polypa i medúzy; polypové stadium často koloniální  Scyphozoa (Medúzovci) všichni mořští; stadium polypa redukováno; volně plovoucí; medúzy až 2 metry v průměru  Anthozoa (Korálnatci) všichni mořští; stadium medúzy chybí; přisedlí; mnozí koloniální

46 Hydrozoa (Polypovci) asi druhů  v životním cyklu stadium polypa i medúzy  na polypu vznikají pučením medúzy  většinou mořští a koloniální  v moři často světélkující  příklady: Obelia,  Craspedacusta sowerbyi (Medúzka sladkovodní),  Hydra vulgaris (Nezmar obecný),  Hydra viridissima (Nezmar zelený),  Physalia physalis (Měchýřovka portugalská)

47 Životní cyklus polypovců

48

49 Anatomie polypovce rodu Obelia

50

51 Životní cyklus polypovce rodu Obelia

52 Hydrozoa (Polypovci)  patří sem i skupina zvaná Trubýši (Siphonophora)  v jejich kolonii je výrazná diferenciace jednotlivých polypů:  pneumatofory – nadnášejí kolonii plynem uzavřeným v láčce  nektofory – smršťováním láčky umožňují pohyb kolonie  gastrozoidi – vyživovací polypové se žahavými buňkami a funkční láčkou  gonozoidi – pohlavní polypové

53 Physalia physalis (Měchýřovka portugalská) patří mezi trubýše

54 Scyphozoa (Medúzovci) asi 200 druhů  pravidelně se střídá polyp a medúza; medúza ale převládá  stadium medúzy (zde zvané scyphomedúza) má komplikovanou stavbu  obvykle gonochoristi  smyslové útvary zvané rhopalia jsou umístěny pravidelně na obvodu zvonce; rhopalia obsahují statocystu, oko, smyslový epitel chuťových buněk a nervové ganglion

55 Scyphozoa (Medúzovci)  životní cyklus: z oplozeného vajíčka vzniká obrvená plovoucí larva planula, po přichycení k podkladu se z ní vytváří polyp, který zaškrcováním odděluje volně plovoucí ephyry, ze kterých se stávají dospělé medúzy  příklady: Aureola aurita (Talířovka ušatá), Cyanea arctica (Talířovka obrovská)

56 Scyphozoa (Medúzovci) Cyanea capillata Aurelia aurita (Talířovka ušatá)

57 Scyphozoa (Medúzovci)  žahavá vlákna mohou být nebezpečná pro plavce

58 Scyphozoa (Medúzovci)  Cyanea capillata – „Lion´s mane“

59 Anthozoa (Korálnatci)  výlučně mořští  kostrou je buď endoskelet, vznikající v mesoglei a tvořený koralinem, nebo exoskelet, tvořený uhličitanem vápenatým, vylučovaným nejprve pod nožním terčem, zpočátku jako destičku, později jako pohárkovitý útvar

60 Anthozoa (Korálnatci)  kolonie se mohou šířit po mořském dnu podobně jako šlahouny jahodníku  útvar zvaný stolon spojuje jednotlivé živočichy podobně jako žárovky na vánočním stromečku  jindy jedinci vyrůstají jeden ze druhého, takže hranice mezi nimi jsou setřeny

61 Anthozoa (Korálnatci) asi druhů  pouze ve stadium polypa Korál červený (Corallium rubrum)

62 Dinophyta (Obrněnky)  zooxanthelly v korálu  korál poskytuje ochranu a CO 2 pro fotosyntézu, zooxanthelly poskytují nafotosyntetizované cukry

63 Anthozoa Korálové útesy Korálové útesy v teplých mořích jsou tvořeny koloniálními druhy korálů, ve kterých žijí mutualisticky fotosyntetizující řasy, které korálům poskytují produkty fotosyntézy

64 Anthozoa (korálnatci)  Adamsia palliata (sasanka plášťová) žije v mutualismu s poustevnickými raky rodu Pagurus a Eupagurus

65 Anthozoa (korálnatci)  Diploria cerebriformis (větevník mozkový) obsahují v obě obrněnky rodu Zooxanthella, kteréolypům poskytují až 50% fotosyntetických produktů

66 Anthozoa (korálnatci) Heliopora coerulea

67 Anthozoa (korálnatci) Catalaphyllia jardinei, polyps extended

68 Ctenophora (Žebernatky)  Ctenophora (90 druhů) jsou radiálně symetričtí živočichové, kteří plavou v moři pomocí osmi pásů srostlých cilií. Někteří mají dvě dlouhá zatažitelná chapadla Na snímku rod Pleurobrachia (asi 2 cm)

69 Ctenophora (Žebernatky)  na povrchu těla mají 8 řad kmitajících lupínků (pleurostichů), sloužících jako orgány pohybu  největší organismy na světě co používají k pohybu brvy!  Ctenophora jsou několik cm velcí  tělo může nést tykadla s lepivými buňkami na zachycování potravy  nervová soustava je difúzní, má ale nervový prstenec okolo jícnu a osm nervových pruhů pod žebry

70 Ctenophora (Žebernatky) Pleurobrachia bachei

71 Platyhelminthes (Ploštěnci)

72 Platyhelminthes Turbellaria (Ploštěnky) Trematoda (Motolice) Cestoda (Tasemnice)

73 Platyhelminthes: novější dělení  podkmen: Acoelomorpha  podkmen: Catenulida  podkmen: Rhabditophora – „pravé“ ploštěnky  podkmen: Neodermata  třída: Trematoda (Motolice)  třída Cestoda (Tasemnice)  třída Monogenea (Žábrohlísti)

74 Platyhelminthes (Ploštěnci) ( druhů)  Volně žijící mořští nebo sladkovodní ploštěnky a parazitické motolice a tasemnice. Jejich bilaterální těla jsou dorzoventrálně zploštělá  mají ektoderm, endoderm a mesoderm!  Tělo volně žijících je pokryto ciliemi, které slouží k pohybu. Tělo parazitických druhů je kryto neobrveným tegumentem  Ústa jsou jediným otvorem do jinak slepé trávicí trubice. U tasemnic trávicí soustava chybí  protonefridia; nervový systém je tvořen různým počtem podélných provazců; transportní systém chybí  Většinou hermafrodité; vývoj obvykle přímý

75 Platyhelminthes – stručná charakteristika Ploštěnci mají tři zárodečné listy: ektoderm, mesoderm a endoderm; z mesodermu vznikají svaly a reprodukční orgány. Volně žijící formy mají svaly, nervové provazce a trávicí soustavu, postrádají dýchací a oběhovou soustavu. Ploštěnky mají rozvětvenou gastrovaskulární dutinu která je místem extracelulárního trávení a která roznáší živiny do celého těla.

76 Platyhelminthes – stručná charakteristika K dýchání dochází difúzí skrze povrch těla. Vylučovací systém funguje také (nebo zejména) jako osmoticko – regulační systém. Ploštěnky mají žebříčkovitou nervovou soustavu tvořenou párovitými ganglii tvořícími mozek; tyto ganglia jsou spojeny nervovými buňkami se senzorovými buňkami na povrchu těla

77 Platyhleminthes - galérie

78 Platyhelminthes  coelom chybí – je otázkou, zda  se jedná o primitivní, původní rys (jak je přesvědčena většina morfologů) nebo  zda je coelom ztracen teprve druhotně a Platyhelminthes by tak vznikli z coelomatových předků (jak napovídají výsledky molekulární genetiky)

79 Ploštěnky – stavba těla

80

81 Turbellaria

82 Ploštěnky – trávicí soustava Ústa jsou asi v polovině těla na břišní straně. Svalnatý hltan je vychlípitelný a může se vnořit do těla kořisti nebo do tkáně již zemřelého živočicha. Částečky potravy jsou pak pumpovány do střeva.

83 Ploštěnky – stavba těla

84 Ploštěnky – nervová soustava Z ganglií vybíhají do těla podélné provazce spojené příčnými spojkami nebo vytvářející složitou nervovou síť. Smyslové orgány mohou být zrakové, hmatové i čichové

85 Ploštěnky – vylučovací soustavu tvoří protonefridie Dusíkaté zplodiny metabolismu ve formě NH 3 opouštějí tělo difúzí přes pokožku. Protonefridie odvádí ostatní odpadní látky a udržují osmotickou rovnováhu udržování osmotické rovnováhy je ale stále mnohem důležitější úkol než odvod zplodin metabolismu

86 Plaménkové buňky jsou nejdůležitější součástí protonefridií Plaménkové buňky udržují osmotickou rovnováhu těla a odstraňují některé odpadní látky. Vznik osmoregulačních struktur byl hlavním faktorem který umožnil invazi do sladkých vod nebo dokonce až na suchou zemi.

87 Ploštěnky – rozmnožovací soustava Mnoho ploštěnek je schopno nepohlavního rozmnožování, které je úzce spojeno se schopností regenerace. Většina ploštěnek jsou simultánní hermafroditi, k samooplození ale většinou nedochází. Typické je simultánní a vzájemné oplození, penis obou živočichů je přijímán samičím systémem druhé ploštěnky. Samčí systém je tvořen jedním párem nebo mnoha páry varlat. Často je penis umístěn v prostoru zvaném atrium, které rovněž obsahuje vývody samičích struktur. Samičí systém sestává z jednoho vaječníku nebo z mnoha párů vaječníků. U mnoha ploštěnek jsou po stranách vejcovodů žloutkové váčky které obalují vajíčko žloutkem při jeho cestě vejcovodem.

88 Ploštěnky – reprodukční soustava Zvláštností některých druhů je tzv. hypodermická impregnace – penis probodne kopulačního partnera na libovolném místě a spermie potom pronikají do rozmnožovacích struktur

89 „Duo-gland“ „Viscid gland“ vylučuje látky, které způsobí přicementování ploštěnky ke kameni „Releasing gland“ vylučuje látku, která rozpustí cement a způsobí uvolnění ploštěnky

90 Ploštěnky  druhů  většinou drobní, nejmenší okolo 0,5 mm  žijí mezi zrnky písku, pod kameny, na řasách, ve štěrbinách v mořském dně  pohybují se pohybem cilií a mikroskopické částečky písku a bahna víří kolem jejich těl (Turbellaria = whirlpool = vodní vír)

91 Ploštěnky Rimacephalus pulvinar z Bajkalského jezera. Ploštěnky rodu Rimacephalus mohou dorůstat až 60 cm délky!

92 Charakteristika parazitických skupin  Ztráta cephalizace; hlava nese háčky a přísavky, sloužící k přichycení k hostiteli  Velmi rozvinutá rozmnožovací soustava; ztráta ostatních soustav („co by dělali kromě reprodukce?“)  Ztráta vyvinuté nervové soustavy a gastrovaskulární soustavy (žijí ve stabilním prostředí a potrava je již natrávena hostitelem)  Povrch těla krytý tegumentem, který je chrání proti trávicím šťávám hostitele a jejich imunitnímu systému

93 Trematoda (Motolice) (asi druhů)  Většinou jen několik mm velcí; tělo kryje tegument, který je syncitiální (= soubuní, mezi jádry chybí buněčná membrána)  Na těle obvykle ústní a břišní přísavka; na předním konci těla jsou ústa  Protonefridie; nervový systém podobný ploštěnkám, senzorové buňky redukovány  Převážně hermafroditi, se dvěma až třemi hostiteli; jedním mezihostitelem bývá vždy měkkýš, konečný hostitel je vždy obratlovec  Střídání asexuálního a bisexuálního rozmnožování: vajíčko – miracidium – redie – cerkárie - dospělec  Produkce vajíček je – větší než u volně žijících ploštěnek

94 Trematoda (Motolice) (asi druhů)  motolice se mohou dožít 15 – 30 let

95 Motolice kopinatá (Dicrocoelium dendriticum)

96 Motolice kopinatá – životní cyklus Cerkárie jsou schopny změnit chování mravence: v chladnu večera vyleze na vrcholek trávy, kde se zakousne (a kde je větší šance sežrání hostitelem); ráno za tepla se pustí a chová se normálně

97 Dicrocoelium dendriticum (Motolice kopinatá) Žlučovody přežvýkavců, hlavně ovcí. Vajíčka s již vylíhnutými miracidiemi odcházejí s trusem na trávu, a jsou pozřena prvním mezihostitelem, obvykle plžem rodu Xerolenta (suchomilka). V plži se vyvíjejí cerkárie, které ve slizovitých shlucích vycházejí ven dýchacím otvorem. Sliz pozře druhý mezihostitel, mravenec. Napadení mravenci zůstávají strnule sedět na trávě, kde jsou pozřeni konečným hostitelem při pasení.

98 Dicrocoelium dendriticum (Motolice kopinatá) napadený mravenec své místo neopouští ani na noc, jen za poledního žáru se jde ukrýt do mraveniště, aby se později vrátil …

99 Motolice jaterní (Fasciola hepatica) – životní cyklus Vajíčko Miracidium B. Sporocysta s rediemi C. Redie s cerkáriemi Cerkárie Adoleskárie zapouzdřené na trávě Mezihostitel: Plovatka malá (Lymnea truncatula)

100 Schistosoma sp. Krevnička Delší a štíhlejší samice (12 – 20mm) je zachycena v břišní rýze samce (7 – 12 mm) Schistosomiáza -víc než lidí (každý dvacátý člověk na planetě) lidí umírá každým rokem -V člověku žije až 30 let; každý den vyprodukuje 300 – 3000 vajíček

101 Schistosoma – životní cyklus V hlemýždi může vzniknout až cerkárií Cerkárie pronikají do cév brodících se nebo koupajících se lidí

102

103 Schistosoma životní cyklus

104 Rozšíření motolic rodu Schistosoma Schistosoma haematobium Schistosoma japonicum Schistosoma mansoni Schistosoma intercalatum

105 Schistosomiáza U tohoto 11letého chlapce jsou vidět zvětšená játra a slezina

106 Schistosomioása  v současné době celosvětové úsilí o vymýcení nemoci  Schistosoma umí své tělo pokrýt antigeny člověka a tím se stane imunologicky neviditelnou  vyvíjí se vakcína zaměřená proti mladým schistosomám  existují léky proti nákaze v pokročilém stavu

107 Leucochloridium macrostomum (Motolice podivná) Plž vlevo má díky motolici ztlustlá tykadla, zeleně a oranžově kroužkovaná. Stane se tak snadněji kořistí ptáků tebrates-animals/other-invertebrates/snail_zombies.html

108 Cestoda (Tasemnice) (asi druhů)  Endoparaziti trávicí soustavy hostitele  Na předním konci těla je útvar zvaný skolex nesoucí přísavky a někdy i háčky sloužící k přichycení se k hostiteli  Tělní články zvané proglotidy se na konci těla uvolňují a odchází se stolicí nové se stále tvoří za skolexem; tělo může být až 25 m dlouhé  Většinou hermafroditi; v jednotlivých článcích se pohl. orgány opakují; kopulace mezi dvěma proglotidy dvou jedinců je možná, častější je kopulace mezi dvěma proglotidy jednoho jedince nebo kopulace v rámci jednoho proglotidu

109 Tasemnice – stavba těla

110

111

112 Tasemnice – životní cyklus

113 Taenia saginata  dospělá tasemnice 10m i více  segmenty uvolněné z konce těla vycházejí spolu se stolicí a aktivně se pohybují a uchycují na vegetaci  segmenty praskají a uvolní embrya, která dokáží přežít až 5 měsíců  1 % krav v USA je nakaženo  20 % hovězího masa požitého v USA není federálně prověřeno

114 Cestoda - zástupci  Taenia solium (Tasemnice dlouhočlenná) – až 3 m, tenké střevo člověka, mezihostitelem je prase  Taenia saginata (Tasemnice bezbranná) – až 10 m, tenké střevo člověka, cysticerkus ve svalovině skotu  Echinococcus granulosus (Měchožil zhoubný) – jen několik mm; tenké střevo psovitých šelem; mezihostitelem je člověk, nákaza může končit smrtí

115


Stáhnout ppt "2007. Čtyři důležitá body větvení v evoluci živočichů  Parazoa (bez tkání) x Eumetazoa (tkáně)  Eumetazoa: Radiální symetrie(diploblastica; ektoderm,"

Podobné prezentace


Reklamy Google