Ústavní právo ČR 23.11.2013.

Prezentace na téma: "Ústavní právo ČR 23.11.2013."— Transkript prezentace:

1 Ústavní právo ČR

2 Základní pojmy a prameny

3 Ústavní právo je právním odvětvím veřejného práva, které se zabývá ústavou a vykládá ji
Od roku ZMĚNA: Ústavní právo přestalo být disciplínou převážně ideologickou a politickou, ale stalo se aplikovatelným oborem platného práva.

4 FORMÁLNĚ POJATÁ ÚSTAVA Ústava MATERIÁLNĚ POJATÁ ÚSTAVA
PŘEDMĚT

5 FORMÁLNĚ POJATÁ ÚSTAVA
zákon, který je takto označený a obsahuje soubor norem nejvyšší právní síly (např. Ústava ČR); může být však označen i jako ústavní zákon, ústavní listina, konstituce atd. FORMÁLNĚ POJATÁ ÚSTAVA

6 MATERIÁLNĚ POJATÁ ÚSTAVA
kritériem je, jakou matérii předpisy upravují – OBSAH z hlediska obsahu právních norem se ústavou rozumí  úprava základních vztahů ve státě forma státu a vlády, název, postavení, kompetence a vzájemné vztahy nejvyšších orgánů státu, vnitřní uspořádání, politický režim či práva a povinnosti občanů; zpravidla obsahuje i název státu MATERIÁLNĚ POJATÁ ÚSTAVA

7 Ústava je také základním řádem, podle něhož se tvoří
státní vůle a uplatňuje se státní moc, stanovuje pravidla pro tvorbu a vydávání zákonů a jiných právních předpisů a pro jejich vynucování státní mocí.

8 DRUHY ÚSTAV Podle formy Podle jejího dodržování psaná reálná nepsaná
fiktivní Podle způsobu přijetí Podle způsobu změny oktrojovaná flexibilní revoluční rigidní dohodnutá Podle charakteru státu demokratické autokratické DRUHY ÚSTAV

9 obecné právní principy , hodnotová učení - myšlenkové koncepce, doktríny, politické ideje
zákony, ústavní zákony, mimořádné zákony  soudcovské právo (precedenty) - obsahující autentické interpretace ústavy justičních autorit prováděcí zákony ústavy - např. volební zákony nálezy ÚS jednací řády Parlamentu mezinárodní a vnitrostátní smlouvy (uzavírají je např. autonomní oblasti Španělska) multilaterální pakty o lidských právech (např. pakty OSN, Evropská úmluva o lidských právech) ústavněprávní obyčeje - třeba ve Velké Británii; např. král musí souhlasit se zákonem, který schválily obě komory sbírka náboženských pravidel - především v islámském právu: šaría právo ES/EU - platí pro členské státy Prameny ÚP

10 ústavní zákony, které podle čl. 112. odst
ústavní zákony, které podle čl odst. 1 Ústavy ČR tvoří ústavní pořádek: Ústava ČR, Listina základních práv a svobod, ústavní zákony přijaté podle této Ústavy a ústavní zákony Národního shromáždění Československé republiky, Federálního shromáždění Československé socialistické republiky a České národní rady upravující státní hranice České republiky a ústavní zákony České národní rady přijaté po 6. červnu 1992. mezinárodní smlouvy, akty referenda  rozhodnutí Ústavního soudu  zákony, které se týkají úpravy činnosti ústavních orgánů,. zákony, jejichž vydání Ústava předpokládá (volební zákony, jednací řády atd.) rozhodnutí prezidenta republiky  Prameny ÚP ČR

11 Ústavní pořádek pozitivně vymezuje čl. 112 Ústavy: Článek 112
(1) Ústavní pořádek České republiky tvoří tato Ústava, Listina základních práv a svobod, ústavní zákony přijaté podle této Ústavy a ústavní zákony Národního shromáždění Československé republiky, Federálního shromáždění Československé socialistické republiky a České národní rady upravující státní hranice České republiky a ústavní zákony České národní rady přijaté po 6. červnu 1992. (2) Zrušují se dosavadní Ústava, ústavní zákon o československé federaci, ústavní zákony, které je měnily a doplňovaly, a ústavní zákon České národní rady č. 67/1990 Sb., o státních symbolech České republiky. (3) Ostatní ústavní zákony platné na území České republiky ke dni účinnosti této Ústavy mají sílu zákona. Ústavní pořádek

12 Vymezení ústavního pořádku
Ústava - 1/1993 Sb. - přijata , účinná od Listina základních práv a svobod - 2/1993 Sb. - přijata dříve Federálním shromážděním v lednu 1991, uvozovací ústavní zákon k Listině č. 23/1991 se stal běžným zákonem na základě odst. 3 čl. 112 Ústavy na ústavní úrovni není označena za ústavní zákon - její ústavní síla dovozena ze skutečnosti, že je zařazena do ústavního pořádku (již čl. 3 Ú) po však nemá nadústavní postavení (i výklad a užití ústavních zákonů muselo být v souladu s Listinou) Vymezení ústavního pořádku

13 Vymezení ústavního pořádku
ústavní zákony přijaté podle této Ústavy - z počátku dvě interpretace: ú.z. předvídané Ústavou (úprava názvu vyšších územních samosprávných celků - naplněn, o státním referendu - nenaplněn, o prozatimním Senátu - nikdy nebude naplněn) či přijaté procedurou podle Ústavy 347/1997 Sb. o zřízení vyšších územně samosprávných celků a o změně Ústavy - výčet 13 krajů + hl.m. Praha 69/1998 Sb. o zkrácení volebního období PSP 110/1998 Sb. o bezpečnosti ČR 162/1998 Sb. kterým se mění Listina (čl 8 LZPS- zadržení z 24 hodin na 48) Vymezení ústavního pořádku

14 Vymezení ústavního pořádku
300/2000 Sb. kterým se mění Ústava a ú.z. o bezpečnosti ČR (související se vstupem do NATO, určité pravomoci svěřené vládě) 176/2001 Sb. o změně ú.z. o zřízení vyšších samosprávných celků (přejmenování 4 krajů) 395/2001 Sb. o změně Ústavy (euronovela - čl. 10 a) ) 448/2001 Sb. o změně Ústavy (novým hlavním cílem ČNB je péče o cenovou stabilitu) 515/2002 Sb. o referendu o přistoupení ČR k EU a o změně Ústavy (ad hoc referendum, které by se dalo zopakovat nejdříve po dvou letech) 319/2009 Sb. o změně Ústavy (možnost seberozpuštění PSP - čl 35 odst. 2 Ústavy) 135/2011 Sb. o změně ú.z. o zřízení vyšších samosprávných celků (přejmenování na Kraj Vysočina) 71/2012 Sb. kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky (přímá volba prezidenta) Vymezení ústavního pořádku

15 Vymezení ústavního pořádku
ústavní zákony upravující státní hranice - pouze změna, ne její vytyčení - proto nebylo potřeba ústavního zákonu v roce 1993, jelikož šlo pouze o generální vytyčení státních hranic, potřeba jej bylo až v roce 1997 při změně hranic 102/1930 Sb. o úpravě st. hranic s Německem, Rakouskem a Maďarskem 205/1936 Sb. o úpravě st. hranic s Německem 62/1958 Sb. o konečném vytyčení st. hranic s Polskem ú.z. ČNR č. 30/1974 Sb. a ú.z. č. 66/1974 Sb. o změně st. hranic s Rakouskem (ve federaci byly přijímány ústavní zákony o změně hranic jak každou republikou, tak federálně) 121/1981 Sb. (ČNR) a 37/1982 Sb. o změnách st. hranic s Německem 43/1988 Sb. (ČNR) a 169/1988 Sb. o změnách st. hranic na hraničních vodních tocích s Polskem 74/1997 Sb. o změnách st. hranic se Slovenskem (Židlochovická smlouva) 76/2004 Sb. o dílčí změně st. hranic s Rakouskem (malá území na Vitorazsku, Valticku atp.) 633/2004 Sb. o dílčí změně st. hranic s Německem Vymezení ústavního pořádku

16 Vymezení ústavního pořádku
ústavní zákony ČNR přijaté po 6. červnu 1992 4/1993 Sb. o opatřeních souvisejících se zánikem ČSFR (pojistka přijata , kdyby nebyla schválena ústava - obsahovala recepci právního řádu ČSFR) - pokud by Ústava přijata nebyla, řídila by se nezávislá ČR příslušnými ustanoveními federálních ústavních předpisů, zejména ustanoveními o postavení ČNR a vlády ČR 29/1993 Sb. o některých dalších opatřeních souvisejících se zánikem ČSFR (převod soudců a prokurátorů) svým obsahem i pojetím by oba ústavní zákony patřily do ustanovení přechodných a závěrečných Ústavy, pro svoji délku (a politické důvody) to však bylo nemožné Vymezení ústavního pořádku

17 ústavní zákon o bezpečnosti ČR - 110/1998 Sb.
zvláštní nástroj k překonávání krizových situací a umožnění efektivního fungování státu během nich dovoluje ukládat osobám mimořádné povinnosti a omezovat jejich určitá práva a svobody stanovuje základní ústavní povinnost státu: „Zajištění svrchovanosti a územní celistvosti ČR, ochrana jejích demokratických základů a ochrana životů, zdraví a majetkových hodnot“ nouzový stav - v případě živelné pohromy, havárie či jiného značného ohrožení životů, zdraví, majetku nebo vnitřního pořádku a bezpečnosti - doposud vyhlášen dvakrát: v r kvůli povodním a v roce 2007 kvůli orkánu Kyrill stav ohrožení státu - v případě bezprostředního ohrožení svrchovanosti států, územní celistvosti nebo jeho demokratickcýh základů

18 Historický vývoj

19 Ústavní listina rakouského císařství  Verfassungsurkunde des österreichischen Kaiserstaates
vydaná 25. dubna 1848, nikdy nenabyla účinnost. zákon č. 49/1848 je první ústava v moderním smyslu, která byla přijata na území monarchie Tzv. Dubnova, resp. Pillersdorfova ústava Českým zemím přiznávala pouze autonomii v jinak unitárním státě. České země tak byly redukovány na pouhé provincie, neplatila pro Uhry, Chorvatsko a království lombardsko-benátské. Její text inspirovaný zejména belgickou ústavou z roku 1831, vznikal pod záštitou ministra vnitra Franze Xavera von Pillersdorf.

20 Reflektovala na: požadavky revoluce v otázce svobod a práv – nelze však hovořit o úpravě lidskoprávní problematiky; zaváděla princip ústnosti a veřejnosti pro jednání před soudem; byla založena odpovědnost vlády parlamentu, který byl pojat jako dvoukomorový. Členové horní komory měly být ustavováni jmenováním, členové dolní komory volbou; dělnictvo, služebníci a sociálněpotřební měli být zbaveni volebního práva, což se stalo rozbuškou dalších revolučních událostí ve Vídni

21 Principy Dubnove ústavy
Dělba mocí císař - plná výkonná moc zákonodárnou moc měl vykonávat spolu s Říšským sněmem a soudní moc měla být úplně nezávislá. Lidská práva - mimo základních osobních práv jako rovnost před zákonem, svobodu vyznání a svědomí, osobní svobodu, svobodnou volbu živnosti, ochrana před nezákonným zatčením, svoboda tisku a projevu, listovní tajemství, petiční právo, svoboda vystěhování, ochrana soudců před přesídlením či propuštěním, veřejná a ústní justice a zavedení porotních soudů.

22 Volební právo Volební právo nebylo v této ústavě dále řešené a bylo proto ustanovené provizorním volebním řádem do Senátu z 8. května 1848. Omezovalo se pouze - na prince jmenované členy Senátu - a další dále doživotně jmenované členy Senátu, celkově 200 osob, přičemž u velkomajitelů půdy bylo za kritérium jejich volitelnosti považováno daňové zatížení. Každý člen Poslanecké sněmovny zastupoval mužů starších 24 let, kteří nejméně 6 měsíců bydleli ve volebním okrsku, a to podle dělícího klíče (např. Čechy měly 90 poslanců, Dolní Rakousy 37, Tyrolsko 17, Galicie 96, Salcbursko 4 apod.), přičemž dělníci za denní nebo týdenní plat, služebníci a osoby sociálně podporované státem nebyly volebně oprávněny.

23 2. Kroměřížská ústava (také kroměřížský návrh ústavy)
označuje návrh ústavy vypracovaný na ústavodárném kroměřížském sněmu pro Rakouské císařství, Ústava rozeznala suverenitu lidu Ústava počítala s federalistickým uspořádáním státu, Zákonodárnou moc měl mít dvoukomorový říšský a jednotlivé zemské sněmy. Volební právo mělo být omezeno pouze daňovým censem. uznával právo národů na sebeurčení národů a prvně popsal možnost soužití Čechů a Slováků v jednom státě.

24 3. Březnová či Stadionova ústava
je oktrojovaná ústava vydaná císařem Františkem Josefem I. v Olomouci roku 1849 po revoluci v Rakouském císařství, která se odehrála v předchozím roce Ústava však nikdy nenabyla účinnosti a formálně byla 31. prosince 1851 zrušena Silvestrovskými patenty. Některé její principy (zejména rovnost před zákonem, zrušení poddanství, zásady občanského práva či obecní samospráva) však zůstaly i po jejímzrušení v platnosti.

25 Princípy Stadionove ústavy
Centralistická (zrušením dosavadního českého státu, vytvořením jednotného občanství, jednotného právního řádu dědičná monarchie v čele s císařem zákonodárná moc příslušela dvoukomorovému říšskému sněmu (dolní komora je volená, horní jmenovaná císařem) a císaři. ustanovuje nezávislost soudů a rovnost před zákonem k ústavě byla vydána i listina základních občanských práv, jež však mohla být pozastavena vládou. Ústava také zaváděla obecní samosprávu.

26 Obsah Stadionove ústavy:
Ačkoli ústava nikdy účinnosti nenabyla, některé zásady v ní obsažené přetrvaly i po jejím zrušení. Silvestrovské patenty totiž potvrdily rovnost před zákonem, zrušení poddanství a občanská práva. Říše: území Rakouského císařství (§ 1) jakožto suverénní stát (§ 2), jehož hlavním městem byla určena Vídeň (§ 3). Ústava zajišťovala jednotlivým korunním zemím určitou míru suverenity (§ 4) a rovná práva všem národům v říši (§ 5). Císař: Koruna říše i každé země měla být dědičná v habsbursko-lotrinské dynastii (§ 9), panovník měl být korunován jako císař Rakouský (§ 12) a při korunovaci měl přísahat na ústavu (§ 13). Císař měl být „posvátný, neporučený a neodpovědný“ (§ 14),  vrchním velitelem ozbrojených sil (§ 15), měl mít pravomoc vyhlašovat válku a uzavírat mír (§ 16) a měl rozhodovat v záležitostechdiplomacie (§ 17) právo vyhlašovat zákony, přičemž měly být kontrasignovány odpovědným ministrem (§ 18), a také právo jmenovat a propouštět ministry a další úředníky, propůjčovat šlechtictví, řády a vyznamenání (§ 19) právo udělovat amnestii (§ 21) a jménem císařovým měly být také vydávány mince (§ 22). Občanské právo: jednotné občanské právo v celé říši (§ 23) a rovnost občanů z různých korunních zemí ve věci občanského práva (§ 24) svoboda stěhování v rámci státu a svobodu vystěhování z říše (§ 25), dále rušila jakékoli formy poddanství (§ 26), vyhlašovala rovnost občanů před zákonem (§ 27) a rovné možnosti v přístupu k veřejným úřadům a státním službám (§ 28) určovala pravidla soukromého vlastnictví (§ 29), každému občanu bylo povoleno nabývat nemovitých statků, vykonávat všechna legální povolání (§ 30) a svobodně svůj majetek v rámci říše stěhovat (§ 31) možnost vyplacení se z poddanských povinností (§ 32). Obecní samospráva: ústava zakotvila územní samosprávu. Zemské záležitosti :  pravomoci v oblasti vzdělání, veřejných staveb, dobročinných ústavů a v oblasti zemských financí. Říšské záležitosti : záležitosti týkající se císařského domu a korunních záležitostí, mezinárodních záležitostí, poměru státu k církvi, vysokého školství, vojenství, říšského hospodářství, živnostenských a tržních záležitostí, dopravní infrastruktury, vnitřní bezpečnosti říše a všechny záležitosti, které nespadaly do kompetence zemí (§ 37). Legislativa: Ústava ve své sedmé části přiřkla moc zákonodárnou ve věcech říšských císaři ve spojení s říšským sněmem a ve věcech zemských císaři ve spojení se sněmy zemskými (§ 37). Základní práva: K březnové ústavě byl připojen výčet základních práv  náboženská svoboda (§ 1), svoboda vykonávání náboženských obřadů legálními církvemi a náboženskými společnostmi (§ 2), svoboda vědy a vyučování (§ 3), právo na vzdělání (§ 4),  svoboda projevu (cenzura tisku byla zakázána, nicméně po „zlém užívání tisku“ mohl být vydán represivní zákon) (§ 5),  petiční právo (§ 6),  shromažďovacía spolčovací právo (§ 7), osobní svoboda (§ 8), dále tento výčet ošetřoval podmínky držení ve vyšetřovací vazbě (§ 9), domovní právo (§ 10), listovní tajemství (§ 11). Obsah Stadionove ústavy: Ačkoli ústava nikdy účinnosti nenabyla, některé zásady v ní obsažené přetrvaly i po jejím zrušení. Silvestrovské patenty totiž potvrdily rovnost před zákonem, zrušení poddanství a občanská práva. Říše: území Rakouského císařství (§ 1) jakožto suverénní stát (§ 2), jehož hlavním městem byla určena Vídeň (§ 3). Ústava zajišťovala jednotlivým korunním zemím určitou míru suverenity (§ 4) a rovná práva všem národům v říši (§ 5).

27 Císař: Koruna říše i každé země měla být dědičná v habsbursko-lotrinské dynastii (§ 9), panovník měl být korunován jako císař Rakouský (§ 12) a při korunovaci měl přísahat na ústavu (§ 13). Císař měl být „posvátný, neporučený a neodpovědný“ (§ 14),  vrchním velitelem ozbrojených sil (§ 15), měl mít pravomoc vyhlašovat válku a uzavírat mír (§ 16) a měl rozhodovat v záležitostechdiplomacie (§ 17) právo vyhlašovat zákony, přičemž měly být kontrasignovány odpovědným ministrem (§ 18), a také právo jmenovat a propouštět ministry a další úředníky, propůjčovat šlechtictví, řády a vyznamenání (§ 19) právo udělovat amnestii (§ 21) a jménem císařovým měly být také vydávány mince (§ 22).

28 Občanské právo: jednotné občanské právo v celé říši (§ 23) a rovnost občanů z různých korunních zemí ve věci občanského práva (§ 24) svoboda stěhování v rámci státu a svobodu vystěhování z říše (§ 25), dále rušila jakékoli formy poddanství (§ 26), vyhlašovala rovnost občanů před zákonem (§ 27) a rovné možnosti v přístupu k veřejným úřadům a státním službám (§ 28) určovala pravidla soukromého vlastnictví (§ 29), každému občanu bylo povoleno nabývat nemovitých statků, vykonávat všechna legální povolání (§ 30) a svobodně svůj majetek v rámci říše stěhovat (§ 31) možnost vyplacení se z poddanských povinností (§ 32).

29 Obecní samospráva: ústava zakotvila územní samosprávu.
Zemské záležitosti :  pravomoci v oblasti vzdělání, veřejných staveb, dobročinných ústavů a v oblasti zemských financí. Říšské záležitosti : záležitosti týkající se císařského domu a korunních záležitostí, mezinárodních záležitostí, poměru státu k církvi, vysokého školství, vojenství, říšského hospodářství, živnostenských a tržních záležitostí, dopravní infrastruktury, vnitřní bezpečnosti říše a všechny záležitosti, které nespadaly do kompetence zemí (§ 37).

30 Legislativa: Ústava ve své sedmé části přiřkla moc zákonodárnou ve věcech říšských císaři ve spojení s říšským sněmem a ve věcech zemských císaři ve spojení se sněmy zemskými (§ 37).

31 Základní práva: K březnové ústavě byl připojen výčet základních práv
 náboženská svoboda (§ 1), svoboda vykonávání náboženských obřadů legálními církvemi a náboženskými společnostmi (§ 2), svoboda vědy a vyučování (§ 3), právo na vzdělání (§ 4),  svoboda projevu (cenzura tisku byla zakázána, nicméně po „zlém užívání tisku“ mohl být vydán represivní zákon) (§ 5),  petiční právo (§ 6),  shromažďovacía spolčovací právo (§ 7), osobní svoboda (§ 8), dále tento výčet ošetřoval podmínky držení ve vyšetřovací vazbě (§ 9), domovní právo (§ 10), listovní tajemství (§ 11).

32 Silvestrovské patenty (1851)
Po potlačení revoluce však došlo prostřednictvím kabinetních listů k obnovení absolutismu. 31. prosince 1851 jsou přijaty tři silvestrovské patenty, které ruší březnovou ústavu, katalog občanských práv a upravují státní organizaci a činnost soudů.[8] Silvestrovské patenty ale potvrzují zrušení poddanství a rovnost občanů před zákonem.[9] Toto období bylo spojeno se jménem ministra vnitra Alexandra Bacha, který nahradil politická práva právy ekonomickými.

33 Říjnový diplom (1860) V r je Bach v důsledku neúspěchů jeho neoabsolutismu a vojenských porážek v Itálii odvolán z funkce. 20. října 1860 slibuje panovník František Josef I. prostřednictví Říjnového diplomu znovuzavedení parlamentarismu. Realizace konkrétních kroků je svěřena baronu Schmerlingovi.

34 Únorová ústava (1861) K návratu k parlamentarismu došlo v únoru 1861, kdy byla vydána „Únorová nebo též Schmerlingova ústava“, která jako jediná z ústav v dobách habsburské monarchie neupravovala občanská práva.

35 Prosincová ústava (1867) Tvořilo ji 7 zákonů, vymezujících zákonodárnou pravomoc říšské rady, zahrnujících katalog základních práv občana, zřízení říšského soudu, nezávislost soudů, postavení císaře a vyrovnávací zákon. Platila do přijetí recepčního zákona (11/1918 Sb.). 

36 V roce 1873 bylo zavedeno přímé volební právo do říšské rady. 
Významným se stal rok 1907 kdy bylo zavedeno všeobecné, tajné, rovné a přímé hlasovací právo. Aktivní od 24 let a pasivní od 30 let. Z hlasování však byly ještě až do roku 1918 vyloučeny ženy.

37 Moderní ústavnost

38 přelom 80. a 90. let – zhroucení systému „reálného“ socialismu v čele se SSSR , konec vlády totalitních režimů ve střední a východní Evropě ⇒ snaha formulovat zásady nového hodnotového systému, zásady právního státu nové mocenské uspořádání – potřeba legitimity ⇒ svobodné a otevřené volby do parlamentů (nové strany a hnutí, ale i dříve existující, třeba s novým názvem a novými tvářemi) bouřlivý společenský pohyb, nutnost úpravy právních řádů, zpočátku především rychlá úprava politických práv (volební zákony, právo sdružovací, právo zakládat politické strany atd.) u nás (a ve většině ostatních států) zůstáva dosavadní ústavní úprava v platnosti, poměrně rychle se ale mění její obsah, dochází k novelizacím, záskává se tím čas pro přijetí nové ústavy východiská

39 první verze návrhu Ústavy vypracován už v roce 1991 komisí expertů,
v roce 1992 vládní návrh Ústavy v podobě Pracovního materiálu – dohoda ODS (Klaus) a HZDS (Hnutí za demokratické Slovensko - Mečiar), že k vzniknou dva samostatné státy ČR a SR Jedním ze základních úkolů – předložit České národní radě návrh Ústavy ČR práce na textu Ústavy – 2 komise vládní komise – zřízena (předseda komise V.Klaus) dočasná komise předsednictva ČNR pro přípravu Ústavy ČR Vznik Ústavy ČR

40 Historická podminenost moderních ústav
ústavy, jak je chápeme dnes, musíme dát do souvislosti s pojmem „moderního státu“ první takovou byla ústava Virginie z roku 1776 (spolu s Deklarací práv člověka na štěstí, svobodu, ochranu před tyranií) Deklarace práv člověka a občana z roku 1789 – „společnost, ve které není zajištěna záruka práv ani vytyčena dělba moci, nemá vůbec ústavu“ v protikladu k absolutismu vzniká nový typ společnosti – občanská společnost, moderní stát získává nové poslání – vystupovat jako představitel obecného blaha, zajišťovat civilizovaný chod společnosti ⇒ měl by být neutrální a ústavy by to měly zajistit Historická podminenost moderních ústav

41 Koncepce Ústavy ČR teoretická východiska Ústavy ČR –
liberální stát, demokratické principy, dělba moci, parlamentní systém Ústava a Listina tvoří dohromady nejdůležitější součásti Ústavního pořádku ČR inspirace především koncepcí Ústavní listiny z r.1920 Koncepce Ústavy ČR

42 Forma Vnitřní forma Ústavy ČR
uspořádání prvků obsahu ústavy mezi sebou je tvořena vazbami prvků ústavního obsahu bez ohledu na to, kde se v ústavě nacházejí (Ústava, Listina, další ústavní zákony), struktura ústavy je tak tvořena ústavními normami ústavními instituty ústavním systémem Forma

43 Forma – nádpis Vnější forma Ústavy ČR
spočívá ve vyjádření ústavního obsahu navenek 1. nadpis Ústavy forma právního předpisu ta je vysloveně předepsána, musí být označena jako ústavní zákon podle čl.9 odst. 1 Ústavy sem patří i orgán, kterým byl akt přijat – zde ČNR evidenční číslo ročníku Sbírky zákonů a čísla v rámci tohoto ročníku č. 1/1993 Sb. stejně to funguje i u běžných zákonů název (titul) právního předpisu Forma – nádpis

44 Forma - systematika Preambule - prohlášení
Základní ustanovení (čl. 1-14) Moc zákonodárná (čl ) Moc výkonná – prezident (čl ) a vláda (čl ) Moc soudní (čl ) – Ústavní soud (čl.83-89), soudy (čl ) NKÚ (čl. 97) ČNB (čl. 98) Územní samospráva (čl ) Přechodná a závěrečná ustanovení (čl ) Forma - systematika

45 Forma - další náležitostí
Právní síla Ústavodárna procedúra Jazyk a délka ústavy Forma - další náležitostí

46 Funkce ústavy je právně normativní zajištění:
legitimace k výkonu státní moci  reprezentace  integrace  kontroly výkonu moci ve státě a společnosti  stabilizace, nadřazenosti a relativní neměnnosti určitého právního řádu, pravidel, organizace a vztahů ve státě a společnosti další funkce: funkce politická  funkce ideologická  funkce kulturní  Funkce ústavy

47 3 okruhy: organizace státu, jeho práva a pravidla činnosti (zejména nejvyšších) státních orgánů, popřípadě těch subjektů, které stát plněním svých funkcí pověřil vztah státu a společnosti (postavení jedince, vztah k jiným státům) cíle státu a hodnoty, na kterých mají být založeny jeho organizace, právo a činnost státu a jeho vztahy s jednotlivci Obsah ústavy

48 Státni symboly čl. 14 Ústavy:
(1) Státními symboly České republiky jsou velký a malý státní znak, státní barvy, státní vlajka, vlajka prezidenta republiky,státní pečeť a státní hymna. (2) Státní symboly a jejich používání upraví zákon. tj. zákon ČNR č. 3/1993 Sb., ze dne , o státních symbolech České republiky Státni symboly

49 Velký státní znak tvoří čtvrcený štít, v jehož prvním a čtvrtém červeném poli je stříbrný dvouocasý lev ve skoku se zlatou korunou a zlatou zbrojí. 1) Ve druhém modrém poli je stříbrno-červeně šachovaná orlice se zlatou korunou a zlatou zbrojí. Ve třetím zlatém poli je černá orlice se stříbrným půlměsícem zakončeným jetelovými trojlístky a uprostřed s křížkem, se zlatou korunou a červenou zbrojí. Velký státní znak

50 Malý státní znak tvoří červený štít, v němž je stříbrný dvouocasý lev ve skoku se zlatou korunou a zlatou zbrojí. Malý státní znak

51 Státní barvy Státní vlajka
Státní barvy jsou bílá, červená, modrá v uvedeném pořadí. Státní vlajka se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky vlajky k její délce je 2:3. Státní barvy Státní vlajka

52 Vlajka prezidenta republiky
Vlajka prezidenta republiky je bílá, s okrajem skládajícím se z plaménků střídavě bílých, červených a modrých. Uprostřed bílého pole je velký státní znak. Pod ním je bílý (stříbrný) nápis PRAVDA VÍTĚZÍ na červené stuze podložené žlutými (zlatými) lipovými ratolestmi. Vlajka prezidenta republiky

53 Státní pečeť tvoří velký státní znak podložený lipovými ratolestmi po stranách, kolem něhož je opis „ČESKÁ REPUBLIKA“. Pečetidlo státní pečeti uchovává prezident republiky. Státní pečeť

54 Státní hymnu tvoří první sloka písně Františka Škroupa a Josefa Kajetána Tyla „Kde domov můj“.
Státní hymna

55 Dělba moci - horizontální
(1) Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní. Dělba moci - horizontální

56 Dělba moci - horizontální
Moc zákonodárná - hlava druhá Je tvořena Senátem a Poslaneckou sněmovnou. Moc výkonná - hlava třetí Zahrnuje Prezidenta, vládu a její orgány a státní zastupitelství Moc soudní - hlava čtvrtá Ústavní soud, soustava soudů Nejvyšší kontrolní úřad - hlava pátá (Moc kontrolní) Česká národní banka - hlava šestá (Moc bankovní) Dělba moci - horizontální

57 Vertikální dělba moci Vertikální dělba moci (decentralizace moci)
Území České republiky tvoří nedílný celek, jehož státní hranice mohou být měněny jen ústavním zákonem. Vertikální dělba moci

58 A) Decentralizace moci se uplatňuje v rámci systému dvoustupňové územní samosprávy:
Krajská samospráva Obecní samospráva B) Vertikální dělba moci ve zvláštním smyslu vyplývá jednak z přijetí mezinárodních právních závazků C) Ústavodárná moc Z hlediska vertikální dělby moci má zvláštní povahu, je svým způsobem nejvyšší mocí ve státě. Je to moc konstitujicí (pouvoir constituant) nadřazená moci již ustavené (pouvoir constitué). Disponuje jí parlament jako celek. Vertikální dělba moci

59 KONEC 