Zdroje zvuku Iva Garčicová, 2011 1.

Prezentace na téma: "Zdroje zvuku Iva Garčicová, 2011 1."— Transkript prezentace:

1 Zdroje zvuku Iva Garčicová, 2011 1

2 Vyber, co mají společného:
pes učitel fyziky rocková skupina Všichni mají rádi maso. Všichni se snaží zaujmout vaši pozornost pomocí zvuku.

3 Co je zvuk? Nejjednodušší odpovědí je: Zvuk je to, co slyšíme.
Pokud nějaké těleso kmitá, rozkmitává okolní vzduch. Díky vibracím molekul vzduchu se nepatrně mění jeho tlak, který pociťujeme na svých ušních bubíncích.

4 Definice zvuku Zvuk je mechanické vlnění s frekvencí v rozsahu 16 Hz až Hz (někdy se uvádí rozsah 20 Hz až Hz). Tyto meze nejsou pevně dané, ale jedná se o průměrné hodnoty vnímané lidskou populací. S rostoucím věkem se horní hranice snižuje. Pokud je frekvence vlnění menší než 16 Hz, jedná se o infrazvuk (ten slyší například sloni). Při větší frekvenci než 20 kHz se jedná o ultrazvuk (ten mohou slyšet například psi nebo netopýři).

5 Zdroje zvuku Zdrojem zvuku jsou chvějící se pružná tělesa.
Vyzkoušejte: Pravítko položte přes hranu stolu. Rozkmitejte přečnívající část pravítka. Poslouchejte zvuk, který vibrující pravítko vydává. Postupně přečnívající část zkracujte. Porovnejte chvění plastového a dřevěného pravítka. Závěry: Kratší pravítko vibruje rychleji než delší a zvuk má vyšší frekvenci. Dřevěné pravítko je tužší a kmitá rychleji.

6 Akustika Akustika je část fyziky, která se zabývá studiem:
vzniku a šíření zvuku, jeho vlastnostmi, působení zvuku na člověka, využití zvuku v praxi.

7 Ladička Ladička je zdroj zvuku s přesně definovanou frekvencí (440 Hz - tón komorní a).

8 Kmitání ladičky Ladička je tvořena dvěma kovovými rameny ve tvaru písmene U. Ladičku rozezníme jemným klepnutím pružného kladívka. Její ramena příčně kmitají, rozkmitávají i okolní vzduch a tak vzniká zvuk.

9 Kmitání ladičky Časový průběh kmitání ladičky můžeme zaznamenat do sazí. Konec ramen ladičky koná po rozeznění harmonické kmity. Ve vrstvičce sazí je zaznamenána (přibližně) sinusovka. Dnes můžeme samozřejmě zvuk ladičky zaznamenat mikrofonem a zobrazit třeba na obrazovce osciloskopu. rozšiřující učivo

10 Hudební nástroje strunné (kytara, housle)
Při chvění na struně vzniká příčné stojaté vlnění. Oba konce struny jsou stále v klidu a vytvářejí tedy uzly. Ostatní body kmitají s různou amplitudou výchylky.

11 Hudební nástroje dechové (píšťala, trubka, klarinet,…)
U dechových nástrojů vzniká podélné stojaté vlnění vzduchového sloupce.

12 Elektronické zdroje zvuku
reproduktory elektronické hudební nástroje tónový generátor, který může jednoduše a v širokých mezích měnit kmitočet případně i časový průběh signálu.

13 Periodické zvuky Periodické zvuky nazýváme hudební zvuky nebo tóny.
Tóny dělíme na: jednoduché (harmonické) – časový průběh je sinusovka Zdrojem harmonického zvuku je ladička nebo tónový generátor.

14 Periodické zvuky složené – mají časový průběh složitější.
Zdrojem složeného periodického zvuku jsou hudební nástroje a lidské hlasivky při vyslovování samohlásek.

15 Neperiodické zvuky vnímáme jako hluk
nemají dobře definovanou periodu; s časem se výrazně nebo chaoticky mění. Patří k nim různé šumy, praskot, údery apod. i zvuky bicích nástrojů. Neperiodický průběh mají také souhlásky.

16 KONEC

17 Nejstarší záznam hlasu
ROZŠIŘUJÍCÍ UČIVO Nejstarší záznam hlasu Pořídil jehlou do vrstvy sazí na papíře pařížský vynálezce Édouard-Léon Scott de Martinville, a to v roce 1860 – tedy 17 let před Edisonovým vynálezem fonografu! Tento záznam se podařilo na jaře 2008 americkým vědcům zrekonstruovat díky optickému naskenování a počítačovému zpracování. (K dispozici je například na Wikipedii.)

18 Fonograf ROZŠIŘUJÍCÍ UČIVO
 je první přístroj na nahrávání a reprodukci hlasu. Jeho vynálezcem byl roku 1877 Thomas Alva Edison, který si jej 19. února 1878 nechal patentovat. Záznam na fonografu byl uchováván na válečku. Váleček byl zhotoven z kovu a byla do něj vysoustružena spirálová drážka, která vedla jehlu. Edison přes tento váleček u svého původního přístroje nalepil staniol (u pozdějších fonografů se namísto staniolu používala vrstva vosku). Záznam se prováděl přes kovový trychtýř, který zesiloval zvuk, a dno měl přelepené membránou (původně z rybího plynového měchýře). Na konci membrány byla přilepená jehla. Při záznamu se akustické kmity membrány přenášely na jehlu a ta protlačovala staniol. Při snímání se naopak kmity jehly přenášely na membránu a ta kmitáním vytvářela zvuk.

19 ROZŠIŘUJÍCÍ UČIVO Sirény Sirény jsou mechanická zařízení vydávající stálý nebo kolísavý tón. Savartova Seebeckova

20 ROZŠIŘUJÍCÍ UČIVO Savartova siréna Zuby rotujícího ozubeného kotouče rozechvějí pružný pásek. Frekvence zvuku sirény závisí na počtu zubů a frekvenci otáčení. Při větším počtu ozubených kotoučů na společné ose znějí tóny po přiblížení pásku k různým kotoučům různých frekvencí.

21 ROZŠIŘUJÍCÍ UČIVO Seebeckova siréna Má rotující kotouč s pravidelně rozmístěnými otvory. Tryskou na kotouč v místě otvorů foukáme vzduch. Je-li na kotouči více řad otvorů (s různým počtem n), může znít siréna při stejných otáčkách různými tóny podle toho, na kterou řadu proud vzduchu míří.

22 Maso mají sice všichni rádi,
ale to není správná odpověď

23 Kdyby pes nekňučel, snadno bychom zapomněli, že potřebuje na procházku.
Bez zvuku, bychom nemuseli poslouchat nudný výklad učitele. Rocková skupina by neměla fanoušky. správná odpověď

24 Zdroje textu a obrázků LEPIL, O. Fyzika pro gymnázia, Mechanické kmitání a vlnění přepracované vydání Praha: Prometheus ISBN