Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Teorie a metody sociální práce 4 Sociální práce s komunitou Šk. rok 2006 / 2007 Maliňáková Lucie

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Teorie a metody sociální práce 4 Sociální práce s komunitou Šk. rok 2006 / 2007 Maliňáková Lucie"— Transkript prezentace:

1 Teorie a metody sociální práce 4 Sociální práce s komunitou Šk. rok 2006 / 2007 Maliňáková Lucie

2 pojem KOMUNITA definování podle Encyklopedického slovníku  sociologická def. – souhrn osob, které žijí v určitém vymezeném prostoru, kde zpravidla vykonávají své denní aktivity a zpravidla tvoří autonomní jednotku  psychologická def. – typ organizace, ve které jsou odstraněny vztahy podřízenosti a nadřízenosti, za pomocí tohoto odstranění je možné dosáhnout lepší komunikace a spolupráce mezi členy skupiny

3 pojem KOMUNITA podle Velkého sociologického slovníku:  pospolitá skupina, která má zvláštní vnitřní vazby, zařazení skupiny do širšího sociálního prostředí je také charakteristické (kláštery, hippies, intencionální komunity, které můžeme pozorovat v současnosti – propagují meditaci, duchovní hodnoty, alternativní zemědělství a ekologii. Často také skupiny slouží jako sekty.

4 obecně se definice dají shrnout do pěti rámcových definic: 1.sk. lidí, kteří žijí nebo pracují společně 2.jakákoli geografická oblast, ve které lidé žijí 3.geografická oblast, ve které lidé jsou ve vzájemné interakci (nejen že v oblasti lidé žijí) 4.vzdělávací činnost skupiny, která ovšem není školská 5.ideální uspořádání lidí, kteří žijí a pracují v dokonalé harmonii

5 Hartl, 1997:  Místo, kde člověk může získávat emocionální podporu, ocenění a praktickou pomoc v každodenním životě.

6 Další možná pojetí kom. práce:  Metoda, ve které jsou jednotlivci, skupiny a organizace zapojeni do plánované činnosti s cílem ovlivnit společné problémy.  Pomoc obyčejným lidem, aby společným úsilím zlepšili svoji vlastní komunitu.  Metoda sociální práce, která pomáhá lidem žijícím na určitém územním celku při řešení konkrétních životních situací.  Proces vědomého sociálního působení, které je zaměřeno na propojení potřeb a existujících zdrojů v komunitě; na podporu skupinové solidarity a spolupráce v komunitě a na podporu změn v komunitě

7 Znaky komunitní práce  Komunitní práce je (kol. autorů, 1997)  Komunitní práce je metoda směřující k vyvolání a podporování změny v rámci místního společenství (kol. autorů, 1997)

8 Znaky komunitní práce  Používaná pro řešení problémů a pro navození změny v místním společenství  Vztahuje problémy jedinců a skupin ke zdrojům a možnostem místní komunity  Zapojuje do řešení problému a do rozhodování a života komunity její občany, stejně jako místní organizace a instituce  Vede k přerozdělení a sdílení zdrojů, odpovědnosti a kompetencí  Rozšiřuje možnosti lidí ovlivnit to, co se s nimi děje

9 Pojem kom. práce  Přístup k lidem, proces, jak je aktivizovat, aby se samo postarali o řešení problému  Projekt, jak vyřešit určitý konkrétní problém (přímo postup řešení problému)

10 Blízké pojmy: komunitní péče komunitní přístup  komunitní péče snaha o takové uspořádání služeb (zejm. zdravotnických, sociálních, ale také vzdělávání, doprava aj.), které je určeno skupinám tzv. na okraji, aby mohly zůstat ve své místní komunitě a žít v ní i nadále svůj život (bez snížení jeho kvality). Jedná se nejvíce o cílové skupiny – seniorů, zdravotně handicapovaných, s duševním handicapem.

11 Blízké pojmy: komunitní péče komunitní přístup  komunitní přístup Jde v něm o použití komunitních procesů, které se týkají spolupráce několika sektorů: veřejného (státní správa a samospráva), podnikatelského (podniky v komunitě, nejde o velikost – důležití jsou také drobní podnikatelé) a sektoru místních občanů (kteří mohou být organizováni v různých neziskových organizacích, ale také nemusejí). Tyto tři sektory jsou tedy důležité při vyvolání změny na místní úrovni – na úrovni místní komunity.

12 počátky kom. práce:  Je jen o málo mladší než lidstvo samo. Lidé nejprve žili ve skupinách lovců a sběračů. Ovšem po čase se začalo více rozvíjet zemědělství a s ním se měnila také forma existence lidí. Začalo ubývat kočovného života a lidé začínali více usazovat na jednom místě. Již tehdy vznikly první komunity. Tyto kom. byly soběstačné.  Nové změny přináší devatenácté století. Industrializace. Urbanizace. Zánik klasických vztahů v komunitě, mění se hodnoty lidí – materiálně i duchovně. Ztráta vazeb lidí na své přirozené prostředí a na své přirozené skupiny.  Postupně se vyvíjejí modely práce s většími skupinami lidí, s občanskými komunitami.

13  New York Association for Improving the Codition of the Poor  The Charity Organization Societies  friendly visitors  Na pomoc agenturám a charitám zač. vz. centrální evidence, která zamezovala zbytečnému plýtvání a nesprávnému přerozdělování fin. prostředků. Tímto se zač. koordinovat práce malých agentur.

14 1. pol. 20. stol.  Navazuje na práci v terénu z předchozího století. Sociální pracovníci opustili své úřady a vydali se do ulic. Rozvíjejí se praktické dovednosti soc. pracovníků.  Je nutné pracovat nejen s jednotlivci, kteří potřebují pomoc, ale také s jejich rodinami a okolím, dále také s klíčovými představiteli komunity, ve které lidé žijí.

15 šedesátá léta  Krize demokracie. Rychlý rozvoj kom. práce.  Ta se rozvinula v USA a Angl. během krátké doby jako důsledek reforem společnosti. V této době vzniklo mnoho hnutí za lidská práva, která znamenala významnou sociální změnu.  Desegregace školství, USA,  Další sociální problémy: slabý systém vzdělání, nerovnost v sociální péči, nezaměstnanost, kriminalita, delikvence, špatný stav vězeňství...  Velký vliv na tyto změny měla 2. sv. válka. Klasický př. kom. soc. práce je návrat nemocných vojáků zpět do služby pomocí vojenských psychiatrů, sester, lékařů, psychologů. Skotské psychiatr. zař. Maxwella Jonese.

16 šedesátá léta  Princip, podle něhož se má pomoc zaměřit především na stresové situace a má přijít tak rychle, jak je to jen možné, se stal koncepčním modelem také pro dnešní soci. práci.  1959 Younghusbandovou popsána komunitní práce jako z metod sociální práce. Kom. práce se zaměřuje na pomoc lidem v rámci jejich komunity (určit jejich soc. potřeby, zjistit nejúčinnější způsoby jejich naplnění, práce se zdroji, které jsou k dispozici atd.)  White paper.

17 sedmdesátá léta, osmdesátá léta, devadesátá léta sedmdesátá léta  Vzniká nové sociologické myšlení.  Koncepce pozitivního duševního zdraví.  Těžiště kom. práce se zaměřuje na rozvoj solidarity mezi lidmi a solidarity mezi skupinami lidí žijícími ve špatných podmínkách.  osmdesátá léta  Objevují se snahy o vyjasnění vztahu mezi státem a ulicí. Odpovědně se řeší otázky třídní nerovností mezi lidmi, rasové nerovnosti, duš. handicapu, sex. orientace. devadesátá léta  Odklon od velkých teorií. Vznikají profesionální kom. pracovníci financovaní ze státních nebo obecních zdrojů. Propracovává se systém vzdělávání těchto pracovníků.

18 ČR  poměrně nová forma sociální práce, stará přibližně sto let  práce byla sice realizován, ale nebyl takto označován (dnes se adjektivum „komunitní“ stalo do značné míry módním)  především z ideologických důvodů se kom. Práce se u nás rozšiřuje až od devadesátých let.  hlavními nositeli kom. práce u nás v devadesátých letech jsou neziskové organizace.  Postupem času jsou iniciátory kom. práce také veřejná správa, ojediněle také podnikatelé (sdružení k vyvolání místní změny).

19 Charakteristiky komunity (Matoušek)  je různorodou jednotou  má společný základ sdílených hodnot  vyznačuje se vzájemnou péčí, důvěrou a týmovou prací  má rozvinutou efektivní vnitřní komunikaci  usnadňuje lidem účast na veřejných věcech  vytváří si vlastní identitu, záměry  vznikají vnitřní i vnější vazby  vychovává je schopná předávat hodnoty i formy další generaci  je otevřená do budoucnosti  má vyvážené institucionální uspořádání

20 Další možné charakteristiky kom.:  sdílené území  soc. interakce mezi členy  relativně soběstačná, člen většinu potřeb uspokojuje v komunitě  vytváří si své instituce - zdravotnictví, školství, správa  členové sdílí stejné hodnoty, normy a cíle  vědomí, že patřím do komunity

21 Typy komunit (Matoušek)  občanská – jedná se o společenství osob, které vykonávají každodenní aktivity ve společném prostoru.  výcviková – jedná se o společenství osob, které se zaměřují na sebepoznávání,nácvik dovedností, postojů, jednání.  terapeutická – specifická forma organizace léčebné instituce, která umožňuje otevřenou komunikaci všech členů dané instituce. Tito všichni členové se spolupodílejí na rozhodování o komunitě a podílejí se hlavně na léčbě.  spirituální - společenství lidí, kteří se snaží o spirituální rozvoj.

22 Typy komunit (Hartl)  sídelní (ekologická) – spojuje členy ve vymezeném prostoru, který obývají. Jedná se o sociálně vymezený fyzický prostor.  morální (psychická) – účast členů je postavená na duchovních vazbách (původ, víra, hodnoty apod.)  terapeutická – zaměřené na pomoc lidem nejčastěji s psychickými problémy.  výcviková – zaměřené na poznání sebe sama, na nácvik technik komunikace, technik a postojů budoucích terapeutů či sociálních pracovníků.

23 Ad) morální (psychická) komunita  Latentní členství v komunitě Činnost klientů v komunitě není aktivní, je pouze potencionální.  Aktivní členství v komunitě Činnost členů v komunitě není mrtvá, členové se aktivně stýkají, jejich schůzky jsou pravidelné, mají mezi sebou těsné kontakty a vazby. (Podniky, organizace apod.)  Učící se organizace – právě morální komunita s aktivním členstvím, kdy organizace jsou založeny na rozvinutém učení, často jsou to organizace poskytující nějaký druh služby.

24 Cíle kom. práce  nejčastější cíl – ovlivňování sociální změny v určité lokalitě nebo organizaci  děje se utvářením žádoucích vztahů mezi skupinami, které žijí (pracují) v dané komunitě  nejlepší varianta – pokud tuto sociální změnu členové komunity sami žádali a uskutečňují ji  Podle Younghusbandové – z ideologického a filosofického hlediska je cílem kom. práce fungování lokální demokracie

25 Cíle kom. práce  to usilování o sociální změnu se uskutečňuje prostřednictvím 2 procesů (Hartl): 1.analýzou sociální situace 2.utváření vztahů sociálního pracovníka a komunity a zároveň utváření vzájemných vztahů mezi skupinami uvnitř komunity

26 Proces komunitní práce:  Podle Matouška dělíme proces kom. práce na 4 fáze: 1.Zjišťování a analýza potřeb 2.Plánování 3.Realizace (implementace) 4.Vyhodnocení (evaluace)

27 Zjišťování a analýza potřeb  Zjišťováním by měla začít každá dobře provedená komunitní práce v místní komunitě (Je to výhodné pro zjištění toho, co komunita opravdu vnímá jako problém, nikoli toho, co se komunitě předsouvá jako problém.)

28  SWOT anylýza Často používaná metoda. Pochází ze zahraničí. Jde o popisné charakteristiky analýzy potřeb, organizací, města nebo jeho části apod. Popisné oblasti: PřednostiS NedostatkyW PříležitostiO Hrozby T Swot analýza se často požívá v úvodní fázi strategického plánování.

29  Další metody, které používají ke zjištění potřeb komunity, můžeme odlišit podle toho, zda zapojují spíše experty a vůdce skupiny nebo zda zapojují spíše běžné obyvatele komunity.  Nejlepší metodou je kombinace obou přístupů, ale zpravidla není dostatek ani času ani financí, aby se zjišťování potřeb konalo zapojením všech členů komunity.

30 Mapa problémů  jedná se o přístup, kdy jsou do zjišťování potřeb komunity zapojení zejm. experti nebo leadři skupiny (komunity).  časté v prostředí malých měst a venkovských obcí.  Vedoucí komunity nebo starosta obce pozve několik občanů (do 20 osob) komunity a společně vypracovávají mapu problémů. Mělo by se jednat o osoby, které mají různé postavení v komunitě, růz. věk, pohlaví, mají různé profese.

31 Expertní revize problémového pole  hodí se více pro velká města nebo větší městské části.  Založená na korespondenčním šetření.  Nejprve osloveno expertů (opět zástupci různých profesí a různých oborů). Jsou to lidé, kteří nejsou běžnými občany komunity. Mají popsat určitý počet nejpálivějších problémů (např. deset záležitostí, které se jim zdají být v komunitě nejproblematičtějších).  Informace se vyhodnotí. S výsledky pak pracuje např. místní správa při rozhodování o prioritách obce nebo o investování.

32 další metody zjišťování potřeb  anketa často používána NO. Komplikace – malá návratnost.  telefonické oslovení náhodně vybraní obyvatelé. Komplikace – pevné telefonní linky již nejsou tak časté.  přímé dotazování Přímé oslovení lidí na ulici nebo v jejich domovech. Tyto metody vždy nutné konzultovat se sociologem nebo jiným odborníkem – aby se zachovala reprezentativnost souboru.

33 Při vyhodnocování získaných informací je důležité umět popsat problém, který jsme z informací získali. Problém, který je možné řešit prostřednictvím komunitní práce, je možné popsat následujícími charakteristikami:  problém je specifický a konkrétní  je vyřešitelný v kratším časovém horizontu  Lidem v komunitě je problém vlastní, žijí jím, berou jej za svůj (lidé se tak lépe dokáží angažovat, dát svůj čas a energii, lépe se mobilizují k řešení problému)  Je možné identifikovat klíčovou osobu, která má podstatný vliv na vyřešení problému a která je dostupná

34 Plánování  Další fáze procesu komunitní práce  V plánování jde nejvíce o to, aby se realizátoři (klíčové osoby, projektový nebo manažerský tým, řídící skupina…) v této fázi zorientovali v problému, zformulovali cíl procesu, prostředky k jeho dosažení, zhodnotili časovou osu, finance, náročnost na pracovníky a případně jiné faktory.  Důležitá je zvolená metodika – tedy, jak to udělat, aby cíl byl realizovatelný.  Vytvoření projektu.  Projekt má za úkol na jedné straně pojmout všechny výše uvedené náležitosti (cíl změny, finance atd.), ale zároveň je důležitý pro vnější prezentaci (pro samotné občany, novináře, místní správu, dárce fin. prostředků aj.)  K napsání kvalitního projektu je důležité mít znalosti z mnoha oborů činnosti (nejen soc. práce, ale také ekonomiky, psychologie, práva, managementu)

35 Vlastnosti kvalitního projektu (Matoušek)  Informace o realizátorovi projektu  Formulace problému  Cíle projektu  Cílová skupina  Popis projektu (popis aktivit, jejich harmonogram a personální plán)  Spolupracující organizace  Způsob vyhodnocení a dokumentování  rozpočet

36 Realizace plánu  Fáze, ve které je nejdůležitější komunikace uvnitř realizačního týmu a zároveň komunikace real. Týmu a vnějších faktorů – tedy občanů, státní správa nebo samospráva, podnikatelé v komunitě apod.)  Aktivity popsané v projektu se realizují a zároveň průběžně hodnotí.  Často se používají metody skupinového vyjednávání, facilitace procesů, veřejných akcí (veřejná slyšení často při přípravě stavebních úprav v oblasti).  V této části procesu je důležité věnovat se vztahům s veřejností, neboť dobré vztahy usnadňují realizaci projektu a jeho cílů, budí dobrou atmosféru, která významně přispívá k úspěchu akce. Dobré vztahy lidi více motivují ke spolupráci.  S dobrými vztahy souvisí také získávání finančních zdrojů. Je důležité přemýšlet o tom, jestli nyní prováděná činnost bude ukončena nebo zda je nutné zabezpečit financování i v dalších letech.  Dobrá atmosféra a cílená propagace mobilizuje finanční zdroje.  Získávání lidských zdrojů – dobrovolníků.

37 Vyhodnocení  Komplexní proces komunitní práce, ve kterém je nutné zhodnotit všechny položky (analýza a zjišťování potřeb, plánování, realizace).  Rozlišujeme několik metod hodnocení a několik přístupů k hodnocení.

38 Přístupy k vyhodnocování  Vědecký přístup Pracuje s hypotézami, závislou a nezávislou proměnnou. Je nevýhodný z hlediska průkaznosti jednotlivých zjištění  Přístup zaměřený na uživatele Nehledá příčinnou souvislost – mezi příčinou (nástrojem) a následkem (jevem v komunitě) Jedná se jen o zjištění, zda byla naplněná očekávání procesu kom. práce  Přístup zaměřený na rozvoj organizace Hlavním cílem je rozvoj organizace, která činnost realizuje, méně pak na hodnocení vlastních činností. Přístup je blízký konceptu „učící se organizace“ Výhodou je zlepšení fungování organizace pro její další rozvoj a budoucí činnosti.

39 Metody vyhodnocení  Dotazníky a průzkum mínění  Revize záznamů organizace  Návštěvy na místě  Diskuze

40 Strategie kom. práce  S postupující humanizací a civilizovaností lidstva se konflikty řeší méně razantněji než v minulosti.  Konflikty se jen vyjimečně řeší rozhodováním jednotlivců (ať už odborníků nebo diktátorů).  Proto je kladen velký důraz na řešení konfliktů, na jednání a vyjednávání.  Kom. soc. práce je založená soc. změně, která ovšem přichází po náročném vyjednávání (nejčastěji kom. pracovníka a zástupců komunity a jiných subjektů)

41 pojmy:  Jednání a vyjednávání  nejsou to totožné pojmy, ale často dochází k jejich nahodilému a nesprávnému užívání.  Častěji se užívá termín jednání pro mnoho významů, ale toto užití není správné.

42 Vyjednávání  pojem znamená řešení problémů, které vznikly mezi dvěma nebo více lidmi nebo skupinami.  Nejčastější příčina je rozdílnost zájmů zúčastněných osob (skupin). Zájmy jsou často neslučitelné až protichůdné.  Vyjednávání nastupuje v kom. práci vždy, když zúčastněné strany nemohou dosáhnout dohody.

43 Typy vyjednávání: 1.Interpersonální vyj. zahrnuje vyjednávání dvou osob 2.Vyjednávání uvnitř skupiny často se týká situací, kdy je na místě spolupráce skupiny nebo soutěžení. Skupina se dokáže zmobilizovat a vyvinout aktivitu za určitým cílem, zpravidla zlepšení situace nebo statusu skupiny. 3.Meziskupinové vyj. často navazuje na předchozí vyjednávání uvnitř skupiny, poté se lídr (delegát, starosta atd.) začne podílet na meziskup. vyjednávání. Jednání bývá mnohem náročnější, protože jednatel nejedná jen sám za sebe, ale za celou skupinu. Musí brát v úvahu to, nejde o jeho zájmy, ale o zájmy celé skupiny, kterou reprezentuje. 4.Vyjednávání s pomocí třetí strany, arbitra Můžeme říci, že navazuje na meziskupinové vyj., které nedopadlo dohodou, ale strany si přizvaly někoho nestranného (zprostředkovatel, arbitr, mediátor…), kdo jim pomůže nalézt dohodu a řešení. Cílem zprostředkovatele bývá právě nalezení dohody mezi stranami, které se ocitly v konfliktu, a zejm. dovést strany k ústupkům, protože bez ústupků se zpravidla znesvářené strany nikdy nedohodnou!

44 Ad) Vyjednávání s pomocí třetí strany, arbitra  Základní vybavení toho, kdo se stane třetí stranou, jsou hlavně dobré pozorovací schopnosti, umění empatie (vcítění se jak do cítění druhých, tak do jejich myšlení), schopnost odhadování jejich potřeb.  Arbitr by měl vidět problém z jiných úhlů, popsat jej jinými slovy, vidět v problému skrytá zákoutí, která obě strany nevidí (nebo nechtějí vidět). Je u něj také důležitá kreativita, představivost a zkušenosti.  Užití zprostředkovatele není bez rizik. Může se stát, že se přikloní k jedné straně a ztratí schopnost být objektivní.

45 Možnosti vyjednávání  KOOPERATIVNÍ STRATEGIE  jejím základem je spolupráce stran (win – win, obě strany vyhrávají). Cílem dohody stran je vzájemná shoda.  Tato strategie je vítanější, vede lépe ke zmíněným oboustranně výhodným výsledkům. (Nemusejí se však najít na obou stranách výhody ve stejné míře, posuzujeme relativní výhody.)

46 Možnosti vyjednávání  KONKURENČNÍ STRATEGIE  základem této strategie je soutěžení. Jedna strana chce dosáhnout většího zisku a není ochotna přistoupit na win – win.  Konflikt má jen jeden rozměr – zvítězit.  V praxi tato strategie není funkční. Říkáme si o ní proto, že na začátku vyjednávání se však objevuje pravidelně.

47 Principy vyjednávání  Osobní vázanost na problém Negativní jev, neboť při jednání jde pak více o střet osobních zájmů než o snahu řešit problém. Jednání je prokládáno osobními věcmi, které do vyjednávání nepatří, dochází ke vzájemnému zraňování, které jednání také neposouvá dál.

48 Principy vyjednávání  Slaďování zájmů Kom. pracovník vystupuje v roli hybatele, který soc. změnu iniciuje a zároveň dodává zpětnou vazbu jednajícím stranám. Právě on jim pomáhá „vylaďovat zájmy“

49 Principy vyjednávání  Porovnání priorit Velmi podobný princip jako slaďování zájmů. Více se řeší objektivní priority jako finanční zdroje, pravomoci, legislativa apod.

50 Principy vyjednávání  Hledání zisků  Objektivní měřítka Lékařské nálezy, expertní posudky, demografická šetření apod.

51 Jednání  jedná se o motivované a záměrné chování, jež směřuje ke změně současného stavu nebo stávající situace.  Jednání není reakcí na konflikt.  Jednání má určité náležitosti, jednotlivé kroky, které vytvářejí postup jednání.  Jsou to: plán jednání, argumentace, signál, návrh, nová formulace návrhu, vyjednávání, uzavření, dohoda.

52 Plán jednání  První fází jednání je Plán jednání. Je to zejm. pečlivá příprava, která zahrnuje několik položek:  cíle, informace, strategie, úkoly, ústupky

53  Cíle: jde o stanovení toho, co bychom rádi získali. Měli bychom si sestavit seznam problémů. Ke každému z nich bychom si měli dopsat svá očekávání. Musíme se nad seznamem zamyslet a uvědomit si, zda některá z námi navrhovaných problémů, je důležitější než ostatní. Můžeme si vytýčit problémy, které jsou potřeba řešit a pokud by se neřešily, bylo by jednání zbytečné. Problémy, které si sami stanovíme však musejí být realistické. Také bychom si ke každému jednotlivému problému připsat minimální výslednou pozici. Hlavně bychom si měli uvědomit, čeho chceme dosáhnout, případně to, čemu se chceme vyhnout.

54  Po stanovení cílů si vytvoříme seznam přání. Bude to soupis takových přání, která bychom chtěli, aby se splnila v ideálním světě bez soupeřů, kdybychom si my sami mohli určovat pravidla.  Až dokončíme své dva seznamy problémů a přání, zamyslíme se nad problémy a přáními druhé strany. Zkusíme se podívat na situaci z jejich úhlu pohledu, jaké oni mají problémy, jaké problémy jsou pro druhou stranu prioritou. Jaká mají přání, co by si oni přáli, kdyby si mohli nadiktovat pravidla.

55  V průběhu jednání bychom měli své stanovené cíle a vytýčené problémy revidovat, aby bylo jednání úspěšné.  Měli bychom se zamyslet, zda naše cíle jsou pořád realistické nebo pokud jednání postupuje dobře, zda bychom neměli posílit své cíle bodem ze seznamu přání.

56  Informace Informace jsou v jednání velmi důležité. Měli bychom si v průběhu jednání kontrolovat, jestli jsou rovnoměrně rozložené síly. Jestli např. jedna strana nemá více informací než strana druhá, a pokud ano, jak je to možné? Měli bychom si ujasnit, zda my budeme druhé straně poskytovat informace. Pozor na domněnky, pokud nevlastníme informace, ale pouze domněnky, může být zmařeno celé jednání.

57  Strategie Před jednáním bychom si měli stanovit jakými prostředky chceme cíl naplnit, jaká bude naše strategie. Měla by být jednoduchá a pružná.

58  Úkoly Je dobré již před zahájením jednání si rozdělit role. Měl by být určený jednoznačný vedoucí, který bude jednání vést. V jednání poskytuje informace, vyjadřuje názory skupiny, předkládá návrhy, vyjednává ústupky atd. Vedoucí nemusí být nejvýše postavenou osobou ve skupině. Role tazatele zkoumá míru porozumění. Sám klade otázky, upoutává pozornost zpět k tématům, od kterých se diskuze odchýlila. Vysvětluje, shrnuje fakta, aby ostatní mohli lépe přemýšlet, vypichuje rozhodující body. Snaží se směrovat diskuzi takovým směrem, aby se potvrdilo nebo vyvrátilo, ve kterých bodech (problémech) panuje shoda, ve kterých je situace nejasná nebo ve kterých bodech přetrvává neshoda. Tazatel nevyjadřuje své osobní názory, nepodává informace ani nenavrhuje informace. Pozorovatel pouze sleduje, naslouchá, zaznamenává, snaží se porozumět motivaci druhých. Dívá se, co druhou stranu znepokojuje, jaké jsou jejich priority. Pozorovatel se v jednání neangažuje, snaží se dokonce nemluvit (aby mohl lépe poslouchat).

59  Můžeme zjednodušeně říci, že pokud druhá strana položí otázku, vůdce by měl odpovědět. Ještě předtím je však úkolem tazatele (sumarizátora), aby otázku zrekapitulovat, vyjasnil a získal tím čas pro vedoucího na přemýšlení.  Úkolem pozorovatele je přemýšlet, proč se na to ptají.

60  Ústupky Nejdůležitější je mít rozmyšlené, jaké ústupky můžeme udělat. Kde je hranice toho, co můžeme obětovat, opustit, ztratit. Vědět, jaké ústupky můžeme udělat, je velice důležité. Pokud se dostaneme za mez ústupků, může nám to po čase vadit natolik, že se zmaří celé jednání nebo vyvstane konflikt nový.

61 Argumentace  Fáze argumentace umožňuje vyměňovat si informace revidovat problémy, strukturovat očekávání, ovlivňovat, přesvědčovat, informovat, testovat předpoklady, prověřovat motivy, zkoumat priority, určovat zájmy a zábrany atd.

62 Signál  Etapa charakteristická změnou výrazových prostředků.  Nejedná se o kategorické výroky, ale o vyjádření vstřícnosti k novému návrhu.

63 Návrh Nová formulace návrhu Vyjednávání Uzavření jednání Dohoda

64 Komunitní pracovník  Posláním komunitního pracovníka je odhalení sociálních priorit a potřeb dané komunity a povzbuzování obyvatel k tomu, aby poznali své problémy a pokusili se je zvládnout s pomocí dostupných prostředků.  Informování různých skupin obyvatel o možnostech řešení, povzbuzování k diskusím o problémech a k pořádání akcí zaměřených na odstranění problému.  Komunitní pracovník si uvědomuje svůj vliv na lidi a vnímá sebe jako měnící se bytost, chápe napětí, které může vzniknout z odlišností mezi lidmi na základě rasy, pohlaví, věku, postižení, víry a jiné.  Zná klíčové sociální problémy, jako jsou sociální práva, nezaměstnanost, bydlení, vztah generací a další.

65 Komunitní pracovník, jeho vlastnosti (Matoušek):  Dokáže žít v konfliktu a napětí  Naslouchá potřebám jednotlivých skupin žijících v komunitě  Usnadňuje a podporuje jednání různých zájmových skupin  Dokáže pomoci obyvatelům komunity zapojit se do procesu  Napsat projekt  Skončit v pravý čas svou práci a předat svou kompetenci místním obyvatelům

66 Role profesionálního soc. pracovníka poskytujícího péči 1.Pracovník jako odborník na léčbu 2.Pracovník jako sestra/ošetřovatel 3.Pracovník jako pečovatel 4.Pracovník jako náhradní rodič 5.Pracovník jako spolubydlící

67 Role profesionálního soc. pracovníka poskytujícího péči 6.Pracovník jako vyjednavač 7.Pracovník jako informátor 8.Pracovník jako poradce 9.Pracovník jako trenér/kouč 10.Pracovník jako agent 11.Pracovník jako spojenec

68 Role profesionálního soc. pracovníka  Každá role je zastoupena u pracovníka nějakým poměrem, pracovník zpravidla zastupuje více těchto rolí.  Každá role je spojena s nějakými hodnotami a normami. Jakou z rolí uplatníme ve vztahu ke klientovi nejvíce, se bude odvíjet od cíle a potřeb našeho klienty či celé komunity.

69  Pracovník jako odborník na léčbu Soustředí se více na léčbu nebo na léčebné působení na komunitu a klienty  Pracovník jako sestra/ošetřovatel Jedna z tradičních rolí. Podobá se roli odborníka na léčbu. Užitečná role pro navázání těsného kontaktu s komunitou.  Pracovník jako pečovatel Role naplněná zvláště při práci s komunitou, kde jsou věkově starší klienti. Častá psychická a fyzická omezení.

70  Pracovník jako náhradní rodič Pro případy, kdy komunita potřebuje vedení, ale zároveň mateřský přístup.  Pracovník jako spolubydlící Těsná vazba, kdy pracovník v komunitě nebo blízko ní pobývá nebo se v okolí pohybuje.  Pracovník jako vyjednavač Pro komunitu, která je vyladěna k vyjednávání, je jí tento styl blízký.  Pracovník jako informátor Pracovník také může být pouze někdo, kdo jen poskytuje informace.

71  Pracovník jako poradce Podobná role jako u role informátora. Pracovník však může poskytovat rady vyžádané, ale také nevyžádané. Dává však klientovi autonomii.  Pracovník jako trenér/kouč Pracovník vybavuje komunitu nějakými dovednostmi, které s ní může procvičovat.  Pracovník jako agent Pracovník se snaží hájit zájmy komunity také mimo ni. Jedná ve prospěch komunity.  Pracovník jako spojenec Všechny uvedené role mohou být zároveň rolí spojenců. Samotná se pak vyznačuje vyšší mírou solidarity s komunitou.

72 Dvě nejčastější různá postavení kom. pracovníka (Maoušek):  Dominantní postavení Kom. pracovník je vnímám jako expert, který předkládá komunitě hotové návody. Upřednostňuje cíl nad procesem. (Komunita často odmítá takovouto roli kom. pracovníka.)  Partnerské postavení Pracovník je komunitou je vnímám jako partner. Vychází důsledně z toho, co je v komunitě k dispozici, zná hodnoty sdílené komunitou. S komunitou spolupracuje, návody pro řešení problému komunity konzultuje s vedoucími osobnostmi komunity.


Stáhnout ppt "Teorie a metody sociální práce 4 Sociální práce s komunitou Šk. rok 2006 / 2007 Maliňáková Lucie"

Podobné prezentace


Reklamy Google