Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

1 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "1 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky."— Transkript prezentace:

1 1 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.

2 2 Obecná pedagogika- přednášky Témata : 1. 1.Pedagogika jako věda a systém (funkce pedagogické propedeutiky, informační a institucionální báze pedagogiky, pojetí pedagogiky, pedagogika na SOŠ, vědeckost pedagogiky, úkoly a význam pedagogiky, vztah pedagogiky k jiným vědám, systém pedagogiky a dílčí edukační vědy) Základní pedagogické kategorie klasické pedagogiky (výchovné cíle, složky výchovy, činitelé edukačního procesu, pedagogické metody) Vzdělání (druhy vzdělání, jednota vzdělání a výchovy) Základní pedagogické normy (Učební plán, učební osnovy, učebnice) Vědeckovýzkumná metodologie pedagogiky (vědeckovýzkumná metoda, systém vědeckovýzkumných metod v pedagogice)

3 3 Literatura: Stojan,M. Přehled obecných pedagogických kategorií. Brno: CERM,2003. ISBN Stojan,M. Základní pedagogické kategorie. Brno: MU, Jůva,V.-Jůva,V. Úvod do pedagogiky. Brno: Paido, ISBM Jůva, V. Základy pedagogiky pro doplňující pedagogické studium.Brno: Paido, ISBN Průcha,J. Moderní pedagogika.Věda o edukačních procesech Praha: Portál, ISBN PRŮCHA, J. Přehled pedagogiky.Úvod do studia oboru. Praha: Portál, ISBN PRŮCHA, J.; WALTEROVÁ, E.; MAREŠ, J. Pedagogický slovník. 3. rozš. vyd. Praha: Portál, ISBN GAVORA, P. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido, ISBN

4 4 Způsob ukončení: ZkouškaVyučující: Mgr. Pavel Pecina,Ph.D. Katedra didaktických technologií Mail: Mgr. Silvie Malá Doktorantka katedry pedagogiky Mail:

5 5 1. Pedagogika jako věda a jako systém Pedagogika- Pedagogika- věda o výchově.V obecné rovině se pedagogika zabývá vším tím, co vytváří (determinuje) nějaké edukační prostředí, a procesy, jež se v těchto prostředích realizují, a výsledky a efekty těchto procesů(Průcha, 1997.s. 27). Výchova- Výchova- záměrné působení na rozvoj jednice s cílem dosáhnout pozitivních změn v jejím vývoji. V současném pojetí je pedagogika vědou o permanentní výchově. Edukace- Edukace- označuje souhrnně tradiční pojem“výchova vzdělávání“. V anglosaském prostředí(USA, VB) se pedagogika chápe jako soubor věd o edukaci. Funkce pedagogické propedeutiky Informační a institucionální báze pedagogiky Pojetí pedagogiky, pedagogika na SOŠ Vědeckost pedagogiky Úkoly a význam pedagogiky Vztah pedagogiky k jiným vědám Systém pedagogiky a dílčí edukační vědy

6 6 Význam obecné pedagogiky pro učitele Jednou z významných podmínek úspěšného výchovně vzdělávacího působení je pedagogické vzdělání: a) výchova člověka obklopuje nejen jako učitele, ale i jako běžného občana – rodiče, vychovatele, vedoucího pracovníka, vedoucího v zájmových a společenských organizacích. Každý je někým veden (vychováván) a sám někoho vede b) Umožňuje lépe porozumět podstatě V-V procesu a osvojit si V-V mechanizmy => racionalizovat výchovnou i sebevýchovnou činnost => zvyšuje její efektivnost. Obecná pedagogika jako teoretický základ všech ostatních dílčích pedagogických disciplin umožňuje přistupovat s porozuměním k jejich studiu a tím k poznávání specifických V-V zákonitostí a principů

7 7 Zdroje pedagogických informací 1. Pedagogické časopisy - české - slovenské - mezinárodní 2. Pedagogické slovníky 3. Dokumentace o školství 4. www

8 8 Institucionální báze pedagogiky - Školská soustava 1. 1.Stránky školské soustavy 2. 2.Pozice SOU ve školské soustavě Celoživotní výchovně vzdělávací systém 4. 4.Vzdělávání edukátorů Stránky školské soustavy Školská soustava je subsystémem výchovně vzdělávací soustavy, kterou tvoří souhrn výchovně vzdělávacích institucí a organizací, škol, výchovných zařízení a jejich řídících článků. Srovnávání vzdělávacích soustav v jejich historickém nebo regionálním pohledu provádím z hlediska jejich stránek:   Ideová stránka   Materiální stránka   Organizační stránka   Obsahová stránka

9 9 Výchovně vzdělávací soustava:   Je systém výchovně vzdělávacích institucí, jejichž základem je systém škol a výchovných zařízení.   VVS je v úzkém vztahu s ekonomickou a politickou úrovní a stavem země a doby.   VVS odráží historický vývoj lidské společnosti s ohledem na význam vzdělání a kulturní úroveň.   VVS má stránku a) ideovou = cíle, koncepce a principy zakotvené v ústavě (obecně) a formulaci soustavy (konkrétně) b) materiální = síť škol a výchovných zařízení c) organizační = systém správy a řízení d) obsahovou = učební a výchovné plány a osnovy a vymezení jednotlivých typů škol a zařízení.

10 10 Pozice středních odborných učilišť ve školské soustavě Střední odborná učiliště spojují praktickou a konkrétní přípravu mládeže na povolání s dalším všeobecným polytechnickým vzděláváním.

11 11 Typologie středních odborných učilišť   Čtyřleté učební obory   Tříleté učební obory   Dvouleté učební obory   Dvouleté učební obory se zvlášť upravenými učebními plány Obsah vzdělání na SOU   Složka vzdělávací   Složka odborná   Polytechnické odborné vzdělání   Období základní přípravy   Období zaměření   Období provozního výcviku

12 12 Vědeckost pedagogiky   Je věda. Je to pravda ?   Aby to byla pravda, musíme umět definovat její předmět zkoumání a její vědecko – výzkumné metody.   Předmětem zkoumání a poznání v pedagogice je výchova jako společenský jev.   Vědecko – výzkumné metody pedagogiky jsou souborem postupů a způsobů, jimiž je odhalována podstata pedagogických jevů. Kořeny příčin a jejich následků, vztahy a souvislosti.

13 13 Předmětem pedagogiky je výchova (společenský jev, společenský proces)Pedagogika je věda o výchově:   analyzuje výchovný proces,   zkoumá zákonitosti,   vyvozuje podmínky a principy. Co je výchova – k tomu existují 2 extrémní názory:   Jakýkoliv vliv životních podmínek a životního prostředí   Pouze cílevědomé a záměrné působení (vychází z pojetí cílené výchovy k harmonicky všestranně rozvinuté osobnosti) Všestranně = fyzicky psychicky psychické procesy (poznávací, citové, volní) psychické vlastnosti (charakter, temperament, postoje, potřeby, zájmy)

14 14 Věda a rysy pedagogické vědy Věda: systematicky utříděný soubor teoretických poznatků o určitých objektivních jevech, faktech či procesech včetně zákonitostí jejich vztahů a nástrojů (metod) k jejich poznávání – odhalování. Rysy pedagogické vědy:   Předmět zkoumání – výchova   Metody zkoumání – specifické metody k poznávání předmětu vědy (soubor všech metod = metod instrumentálních, věda o V-V metodách = metodologie)

15 15 Úkoly a význam pedagogiky Spočívají v oblasti deskriptivní, analytické a principiální. Vedou k poznání:   Empirickému (zobec. zkušenost).   Kauzálnímu (vztahy, příčiny).   Normativnímu (ped. normy.) Oblast deskriptivní-popsat a zobecnit ped. zkušenost vědecký popis, systematický popis s charakteristikou procesů, jejich činitelů, prostředí, podmínek, metod, forem... co nejobjektivnější protokol. (empirické poznání) Oblast analytická- objasnit výchovné procesy a vztahy mezi činiteli těchto procesů, příčiny a okolnosti vysvětlit zákonitosti průběhu výchovných jevů. (kauzální poznání) Oblast principiální- formulovat normy, zásady a pravidla praktického postupu pedagogické činnosti.(úroveň normativní)

16 16 Vztah pedagogiky k jiným vědám Předmět pedagogiky = výchova je společenský jev, pedagogika je vědou společenskou.   Jaká je vůbec kategorizace věd ? Vědy :   * společenské filoz., ped., psychol., sociol.   * přírodní fyzika, chemie, biologie   * technické nauka o materiálu, technologie...   * umělecké hud. výchova, výtvarná výchova,...   * ekonomické   * právní obč. právo, trest. pr., obch. pr....   * specifické matematika, logika, kybernetika, medicínské

17 17   Pedagogika má nejtěsnější sepětí s filozofií   a) z ní se vyčlenila   b) přebírá z ní metodologii a výklad jevů.   Filozofie je vědou o nejobecnějších zákonitostech vzniku a existence světa, přírody, člověka (resp. lid. společnosti).   Těsné sepětí s jinými vědami společenskými (sociologie, psychologie) ale i ostatními dle výčtu. Proč ?   Předmětem výchovy (a vzdělávání) je člověk s dimenzí:   společenskou - sociální (sociologie)   psychickou - (psychologie)   somatickou - (biologie, anatomie, fyziologie,patologie, hygiena...),

18 18 Další spolupráce pedagogiky   Pro řešení problémů výchovy morální, mravní a estetické   vědy etické a estetické, právní   Pro řešení probl. výchovy a vyučování pomocí technických V-V prostředků   vědy technické   Pro řešení problémů procesu vyučování a řízení vyuč, procesu - logika, kybernetika (věda o řízení a sdílení informací živých i neživých organismech a systémech.   Pro výzkumnou věd. ped. práci: statistika, matematika   Pro řízení a správu školské sítě a škol: ekonomika (efektivnost, intenzifikace,...)   a další vědy dle schématu, které se mj. stávají předmětem pedagogiky pro metodické zpracování poznatkových základů do specifických vyučovacích předmětů (historie, geografie,...)

19 19 Systém klasické pedagogiky, její struktura, dílčí pedagogické discipliny Rozsáhlý okruh pedagogické problematiky nelze řešit v rámci jediné nestrukturované vědní disciplíny.   při shromáždění vědeckých poznatků specifického charakteru se uvnitř vědy vyčleňuje relativně autonomní disciplina Hlediska pro takovou vnitřní diferenciaci pedagogiky   vývojové hledisko historie ped. idejí a koncepcí, světová nebo národní   systematické hledisko třídění podle výchovných systémů   srovnávací hledisko teritoriální (horizontální)   a časové na 1 území (vertikální)   diferenciální hledisko normalita nebo anormalita objektu výchovy   předmětové hledisko zúžení pedagogické problematiky do specifických hranic   nejobvykleji používané, poskytuje členění pedagogiky na   - dějiny (všeobecné nebo národní, vývoj výchovy - ideje, koncepce,...)   - obecná pedagogika (systemizace ped., def. kategorií, metodologie)   - didaktika (teorie vyučování a vzdělávání: cíl, obsah, metody, formy,...   - teorie výchovy (jednotlivých výchovných složek: -"-   - teorie řízení (řízení a hierarchie ve škol. síti)   - speciální ped. (vých. handicapovaných)   - sociální ped. (vých. procesy společ. skupin formál. a neformál.)   - srovnávací ped. (relat. samost. obor dějin ped.)

20 20 Nejobvykleji používané členění klasické pedagogiky Dějiny pedagogiky:   Vývoj výchovy jako společenského jevu, vývoj ped. idejí a koncepcí, vývoj vých. - vzděl. zařízení   všeobecné dějiny výchovy   národní dějiny výchovy   + dějiny školství všeobecné   národní   Relativně samostatný obor dějin pedagogiky tvoří srovnávací pedagogika Obecná pedagogika:   systematizuje a interpretuje základní pedagogické problémy a zákonitosti   Stanoví a definuje základní ped. kategorie   Zabývá se problematikou pedagogiky jako vědy, V-V metodamiDidaktika   je teorií vzdělání a vyučování, řeší cíle, obsah, principy, metody a formy (tj. organizaci) vyučování.   V případě aplikace na uč. látku = obsah vyučování, hovoříme o metodikách = oborových didaktikách Teorie výchovy   je teorií výchovy v užším smyslu, řeší cíle, obsah, principy, metody a formy výchovy obecně nebo jednotlivých složek výchovy:   rozumové., tělesné, pracovní, mravní a estetické.

21 21 Systém klasické pedagogiky a dílčí edukační vědy- schéma

22 22 2. Základní pedagogické kategorie klasické pedagogiky  Výchovné cíle  Složky výchovy  Činitelé edukačního procesu  Pedagogické principy  Pedagogické metody

23 23 Výchovné cíle Výchovný cíl je základní pedagogická kategorie - je základním předpokladem procesu výchovy - -vyplývá z definice výchovy: záměr. a cílevědomé působení Cílovost jakéhokoliv procesu je základním předpokladem jeho úspěchu - bez znalosti cíle nelze ničeho dosáhnout Cíl je významným kritériem hodnocení a srovnávání pedagogických soustav - chceme-li je poznat, zkoumáme především její cíle - Cíl je kategorie signifikantní (významná, označující), fenomenální (znaková) Cíl je kategorie historická, měnící se s úrovní vyspělosti společnosti, kulturou, politikou, ideologií,... Z cílů vyplývají adekvátní výchovné prostředky, formy, metody Cíl je vnitřně strukturovaný a tvoří systém komplementárních dvojic (podle kvalitativního hlediska). Zaměření výchovy má být vyvážené.

24 24 Vnitřní strukturovanost cíle –cíl individuální a sociální – – (osobní rozvoj (společenská užitečnost) – – a prospěch, uplatnění jedince) –cíl obecný a specifický – ( – (společný cíl veškeré výchově, (osvojení konkrétních V,D a N, – – všestranný rozvoj člověka, vytváření konkrétních postojů, – – utváření vztahů obecně) potřeb a zájmů či vědomostí, – – dovedností a návyků) – cíl materiální (informativní) a formální (formativní) – – (osvojování konkrétní učební látky, (zaměření výchovy – –rozvoj V, D a N potřebných pro řešení na rozvoj schopností, – – teoretických i praktických úkolů, učební látka = prostředek formálního rozvoje) – –nejlépe: od V,D,N ke schopnostem) – – cíl adaptační a anticipační – – (formování člověka (příprava pro budoucí existenční – –ke stávajícím podmínkám a profesní potřeby – –a potřebám (výroba, profese...,) a podmínky, význam roste s "VTR! – – Současný posun od adapt. k anticip. – cíl teoretický a praktický – – (sytém vědomostí) (systém dovedností a návyků) – –(nutnost pro optimální spojení teorie s praxí) – –Praxe ověřuje účelnost teoretických poznatků – cíl autonomní a heteronomní – – (vlastní cíle individua (cíle stanovené jedinci – – stanovené sám sebou) vnějšími činiteli tj. rodiči, – – společenskými podmínkami). – –Přijetí heteronomních cílů za své = interiorizace - velmi významné. – –Komplexní cíl směřující k ideálu všestranného harmonického rozvoje obsahuje vyvážený systém všech těchto atributů (dimenzí) – –Souhrn všech dimenzí - ideální výchovný cíl

25 25 Vlastnosti cíle  Vlastnosti cíle:  Vlastnosti cíle: - konkrétní podmínka ke stanovení cíle   -popsatelný a získání obj. ke spolupráci.   -sdělitelný   sdělení cíle je podmínkou spolupráce uč. a ž.  Časový charakter cíle:   cíl má časovou dimenzi:   - cíle krátkodobé - střednědobé - dlouhodobé   (přesné, exaktní, konkrétní) (rámcové, orientační,   obvykle ve formě "profilu" absolventa  Etapový charakter cíle:   Konečný cíl je dosahován plněním etapových a též dílčích cílů.   Konečný cíl = strategický (popisuje výsledek úsilí)   (též finální)   Etapový (dílčí) cíl = taktický (popisuje způsob dosažení konečného cíle, též trajektorii)   Volba trajektorie k dosažení konečného cíle:   postup přímočarý   postup oklikou - postup taktičtější,   schůdnější i když někdy delší   nebo zdlouhavější Reálný cíl má vždy stránku výchovnou a vzdělávací v praxi neoddělitelnou a nedělitelnou Analytické úvahy o cíli jsou pouze modelové, teoretické. jednotlivé komplementární atributy tvoří harmonickou jednotu. S rozvojem vědy, techniky, kultury,... však význam některých komponent i prakticky roste.

26 26 Složky výchovy   Komplexní výchovný proces lze členit na oblasti, které jsou kultivovány.   Tyto oblasti nazýváme složkami výchovy Různá hlediska členění, nejčastěji podle   účelu výchovy - příprava na životní role   obsahu výchovy - kultivace složek osobnosti Historická podmíněnost komplexnosti:   Sparta-- voják ( tělesná výchova)   Atény – řemeslník, obchodník (rozumová, mravní)   Středověk- rytíř (tělesná)   Současnost- harmonický rozvoj všech 5 složek: rozumové, tělesné, pracovní, mravní, estetické.

27 27 Cíle složek výchovy Cílem Rozumové výchovy Rozumové výchovy je vzdělání v přírodních a společenských vědách, rozvíjení poznávacích procesů a schopností, utváření světového názoru (konkr. V, D mat. a cizí jazyky, mat., přírodov. disciplíny, sociální vědy). Tělesné výchovy Tělesné výchovy je rozvíjet a upevňovat zdraví, tělesnou zdatnost, otužilost, rozvíjet psych. vlastnosti (vůli, odvahu, rozhodnost, sebedůvěru, ukázněnost, houževnatost) a motoriku (stabilita, ladnost pohybu, mrštnost,...), tělesnou a psych. hygienu (střídání činností, čistota prostředí). Pracovní výchovy Pracovní výchovy (a technické, resp. polytechnické) je rozvinout dovednosti v zacházení s pracovními nástroji a stroji, osvojit pracovní kulturu (organiz., řídící, plánovací, pořádek na prac., seznámit s vědeckými principy soudobé výroby, pravidla bezpeč. práce. Mravní výchovy Mravní výchovy je utvářet cestou mravního vědomí mravní přesvědčení a adekvátní formy chování v souladu se soudobou morálkou (soubor pravidel upravujících chování lidí mezi sebou navzájem a vztah ke společnosti).

28 28 výchova k humanismu a pozitiv. charakter. vlastnostem (kázeň, iniciativnost, tvořivost, aktivita, rozhodnost, vytrvalost,...) nejúčinnější metoda - vlastní příklad postup: poučení, cvičení, přesvědčení, jednání – V D N Významné je ztotožnění s pravidly, automatizmy chování netřeba kontroly nebo dohledu Morálka kontrola veřejným míněním Estetické výchovy Estetické výchovy je rozvíjet jedince (člověka) v oblasti umění a krásy (adekvátní vnímání, chápání, citové prožívání a hodnocení umění a krásy)   seznámit jedince s významnými uměleckými díly a vývojem umění   - rozvíjet uměleckou aktivitu a tvořivost   - estetizovat osobnost   rozvíjení osobnosti v estetickém směru   uměleckými prostředky   mimouměleckými prostředky (prostředí, práce,...)   1. fáze: vstřebávání umění zvnějšku   2. fáze: pokus o vlastní uměleckou tvořivost

29 29 Podmínka harmonické výchovy:  průnik a součinnost všech složek Složky osobnosti  estetická  tělesná  rozumová  mravní  pracovní

30 30 Činitelé edukačního procesu V každém výchovném procesu se zúčastňují tři základní činitele:   Edukátor (pedagog, iniciátor, "subjekt„, učitel).   Edukant (vychovávaný,objekt procesu výchovy, žák, student).   Výchovné prostředky.

31 31 Učitel   Iniciátor i organizátor výchovného procesu.   Významný objekt pedagogických výzkumů (vzdělání, odborná i pedagogická erudice, metodologická způsobilost, osobnostní profil, fyzický stav,...) - v harmonické syntéze je klíč efektivnímu výsledku vých. práce. Vzdělání:   hluboké všeobecné a široký filoz., věd. a kulturní rozhled (základ věd., tech., uměl.)   odborné vzdělání - teoretické (pomocné vědy, profilové disciplíny, aplikované disciplíny)   praktické + praktické zkušenosti (vyloučit jednostrannost)   pedagogické vzdělání   ve směru obec. pedagogiky s pomoc. Vědami (didaktiky, teorie jednotlivých složek výchovy, metodiky v oboru + pedagogická erudice)

32 32 Rysy osobnosti   Morální kvalita jednotlivých vlastností osob, charakter, bezúhonnost   pedagogické zaujetí - citově kladný přístup k ped. práci organizátorské dovednosti, schopnosti řídit.   Takt - kulturní projev, sebeovládání.   Klid - schopnost soustředěné trpělivé práce.   Optimismus - důvěra v pedag. účinnost a v žákovy síly, radostnost.   Schopnost vyvolat (vzbudit a udržet) přirozenou autoritu, spravedlnost (nepreferovat, nepodléhat náladám).   Fyzické zdraví a psychická, senzorická a motorická výkonnost (Pozornosti, pohotovost myšlení, reagování, paměť,...) [zrak, sluch, dech, hlas,chůze, postoj, řeč - rétorické schopnosti.   Vzhled, vnější dojem - sympatie pro okolí, úprava, oděv,...čistota, upravenost.

33 33 Žák Žák : objekt V-V procesu = procesu rozvoje a adaptace   Předpoklady pro výkon profese: fyzické, psychické, sociální.   Vzdělanostní stav (úroveň) (stupeň V-V kultivace).   Na jednotlivé předpoklady jsou různé stupně požadavků podle zaměření výchovy.   Různé možnosti ve skupinové nebo individuální výchově.   Fyzické předpoklady, fyzický typ.   Tělesná zdatnost a zdraví.   Citlivost smyslových orgánů (senzor. kval.).   Motorika a koordinace pohybů.   Psychické předpoklady: schopnosti jako dosažená úroveň rozvoje vloh.   Úroveň předchozí vých. kultivace=dosažená úroveň schopností= podmínka dalšího úspěšného osvojování vědomostí, dovedností a návyků.   Nadání – soubor předpokladů pro urč. Činnosti.   Závažný pedagogický problém: diagnostika předpokladů žáka a volba nejvhodnějších metod jejích rozvoje a posilování - dlouhodobý proces.

34 34 Sociální situace:   rodina   třída, žákovský kolektiv   neformál. skupiny, kamarádi   sociální vztahy a vazby   okolní atmosféra podpora + vztah   nezájem, podceňování, zesměšňování, podrývání vztahu, destrukce   Žákovo postavení v ped. procesu: aktivita, přístup k povinnostem interakce   Dosavadní vzdělávací úroveň:   navazování na výsledky předchozí výchovy – V, D, N musí být na úrovni potřebné z hlediska další výchovné práce   velký problém: potřeba převýchovy, vymýcování nežádoucích návyků.

35 35 Výchovné prostředky Členění   Materiální prostředky.   Nemateriální prostředky. Způsob působení- intencionální (působící záměrně) - funkcionální (působící bezděčně) Materiální prostředky   Učební pomůcky (reálie, modely, obrazy).   Didaktická – inf. technika (technologie).   Přístroje, programy, SW, HW.   Speciální pomůcky: - stroje pro praktický výcvik   - nástroje   - zařízení k did. úkolům   Didaktický materiál - obecný SW   - speciální – cvičný, výrobní SW (SOU,-…)   ICT x DT – technické prostředky určené k aplikaci did. SW (materiálu) Nemateriální prostředky   Metody.   Organizační formy.

36 36 Pedagogické principy Úspěch pedagogické práce je podmíněn mnoha okolnostmi: vliv činitelů:   Osobnost pedagoga.   Předpoklady žáka.   Materiální a organizační zabezpečení. Ped. principy Ped. principy jsou nejobecnější pravidla, jejichž dodržování výrazně přispívá k efektivitě VV procesu. Mají obecnou platnost v celém poli výchovně- vzdělávacího působení na mládež i dospělé. Jejich původ je empirický.   Setkáváme se s nimi již v dílech antických autorů (plátón, Aristoteles, Quintiliánus)-   O jejich formulaci se zasloužil významně i Jan Amos Komenský (Didaktika magna = velká didaktika)- Základní ped. principy: Základní ped. principy: cílevědomost, soustavnost, aktivnost, názornost, uvědomělost, trvalost, přiměřenost, emocionálnost, jednotnost výchovného působení Cílevědomost: plyne již z definice intencionální výchovy.   Předpoklad: jasné stanovení konečných i dílčích cílů každé výchovné i vzdělávací práce ve shodě s profilem pedagogické instituce   Cíle dostatečně zdůvodnit (motivovat) a přiměřeně je objasnit vychovávanému jedinci nebo skupině

37 37 Soustavnost: Soustavnost: požadavek, aby veškeré učivo i způsob jeho osvojování tvořily zdůvodněný systém   Uspořádání do logického pořádku.   Učitelovo působení i žákovo studium co nejsoustavněji.   Nové poznatky zařazovány do vědomostních struktur (systémů).   Důvody: gnozeologické i psychologické   (teorie poznání) (teorie duševních procesů)   Logickému uspořádání látky je úměrná i úroveň jejího zapamatování. Z principu soustavnosti vyplývá   Učební plán = systém předmětů, jejich návaznost a koordinace.   Učební osnovy = výběr a systematizace učiva, učebnice.   Systematický vzdělávací proces = pravidelná školní docházka, postupné ročníky, rozvrh, školní řád.   Metodika V-V práce = systematický pracovní postup.   Tvrzení psychologie myšlení a paměti: kvalita pochopení a zapamatování je přímo úměrná logickému uspořádání látky. Trvalost: Trvalost: osvojené V, D a N se mají stát trvalým majetkem žáka včetně zájmů a postojů. Nejen opakováním a procvičováním, ale především respektováním princip syst., aktiv. názorn. a uvědom.   Přiměřené pracovní tempo (ne ukvapený a povrchní přístup).   Pozitivní emoce = citové prožití při studiu.

38 38 Aktivnost Aktivnost: samostatná činnost žáků se opírá o motivaci, praktickou aplikaci učiva. Aktivizace poznávacích, citových a volních procesů, promýšlení učiva, tvořivost. Názornost Názornost: Princip názornosti se opírá o:   smyslové nazírání předmětů a jevů skutečnosti i jejich obrazů (přímý názor) představy a zkušenosti, resp. symboly (nepřímý názor)   Systematické rozvíjení nazíraných a představovacích schopností   Veškeré poznání člověka začíná smyslovým   vnímáním (J.A.K. – „zlaté pravidlo didaktiky“).   Realizace principu názornosti poskytuje současná   úroveň ICT bezmezné možnosti   Principem názornosti se podrobně zabývá: - teorie pedagogických metod přímé zkušenosti. - teorie vyučovacích pomůcek. Uvědomělost: Uvědomělost: požadavek porozumění látce, postupům a požadavkům učitele   probíraná látka se má ve vědomí žáka odrážet ve formě:   adekvátních představ,   přesných pojmů,   správných soudů a úsudků.   Žáci mají studované jevy promýšlet (na základě srovnávání, analýzy, syntézy, indukce a dedukce) a umět je přesně a správně vyjádřit včetně odborných termínů a definic. Žáci mají pochopit úlohu získaných V a D a umět je v praxi použít – porozumět významu osvojovaných V a D.

39 39 Přiměřenost: Přiměřenost: učivo, formy i metody musejí být v souladu s věkovou vyspělostí a dosavadními znalostmi a schopnostmi žáků.Výchozím požadavkem principu přiměřenosti je:   od blízkého ke vzdálenému,   od známého k neznámému,   od jednoduchého ke složitějšímu,   od konkrétního k abstraktnímu,   respektování individuálních předpokladů, individuální přístup na základě pedagogické diagnostiky (na počátku i průběžně úroveň V a D a stupeň rozvoje schopností). Emocionálnost: Emocionálnost: probouzet při ped. procesu také citové prožitky a udržovat radostnou tvůrčí pracovní náladu:   Zvyšuje výkon   - oddaluje únavu   - usnadňuje překonávání překážek   Stenické city (radost, sebedůvěra,…): pozitivní vliv.   Astenické city (strach, tréma,…): negativní vliv. Dosahuje se:   Citově pozitivním vlivem pedagoga.   Přitažlivostí učiva.   Vhodnou skladnou vyučovacích metod.

40 40 Jednotnost výchovného působení: Jednotnost výchovného působení: úspěšná výchova předpokládá jednotu v požadavcích i v přístupech všech učitelů a vychovatelů, s nimiž se vychovávaný jedinec setkává. Podle zkušeností víme, že výchova se stává obtížnou, pokud jednotliví iniciátoři působí protichůdně a vzájemně své vlivy (i nechtěně) paralyzují.

41 41 Pedagogické metody

42 42 Metoda (z řeč. methodos- doslovně cesta k něčemu): způsob, jakým je dosahováno určitého cíle. V pedagogice hovoříme o: výchovných metodách- prostředek k splnění cílů jednotlivých výchovných složek a pěstování postojů, potřeb a zájmů osobnosti. výukových metodách – způsob, kterým pedagog zprostředkovává poznatky a vědomosti, utváří dovednosti a návyky žáků a rozvíjí jejich schopnosti, postoje a zájmy. Výukové metody autoři člení podle různých hledisek:  Podle fáze pedagogického procesu(viz. následující schéma)  Podle zdroje poznání: metody slovní (mluvené řeči a písemné) a metody přímé zkušenosti(pozorování, předvádění laboratorní práce, pracovní činností v dílnách, práce na pozemku apod.)  Podle postupu pedagogické práce: metody srovnávací, analytickou a syntetickou, induktivní a deduktivní, genetickou a dogmatickou (resp.systematickou) Výše zmíněné metody se v běžné ped. praxi vzájemně prolínají. Vyučovacími metodami a jejich klasifikací se zabývá díčí disciplína- didaktika. Podmínka efektivity vzdělávací práce- kombinace všech vyuč metod, forem a adekvátního obsahu učiva ve vztahu k cíli.

43 43

44 44 3. Vzdělání (druhy vzdělání, jednota vzdělání a výchovy)   Druhy vzdělání.   Jednota vzdělávání a výchovy.

45 45 Druhy vzdělání Vzděláním rozumíme soubor osvojených V,D a N, které umožňují správně chápat přírodní a společenské jevy a zákonitosti a úspěšně realizovat činnosti profesní i zájmové. Vzdělání klasifikujeme podle různých hledisek: Podle funkce: -Vzdělání všeobecné -Vzdělání odborné Všeobecné vzdělání má umožnit pohled v oblasti přírodních a společenských jevů a jejich správné pochopení.   Je předpokladem odborného vzdělání (přípravy na profesi).   Převažuje v úvodní části života. Odborné vzdělání navazuje na všeobecné, ale ne mechanicky téměř po celou dobu se v určitém poměru se všeobecným vzděláním prolíná, později převládá. Dělí se na -teoretické – těžiště ve V   -praktické – těžiště ve D a N Podle převažující orientace dělíme vzdělání na: Konkrétní V a D : vzdělání materiální, osvojení konkrétních V a D. Rozvoj schopností: vzdělání formální (preference předmětů umožňujících formální rozvoj -matem., logika, gramatika,…) Usiluje o rozvoj schopností.

46 46 Výslednicí vzdělávacího procesu má být taková úroveň obecných i specifických schopností jedince, aby si ve svém oboru a v oborech příbuzných byl schopen v případě potřeby osvojit nové V a D efektivně a spolehlivě. Rekapitulace možných klasifikací vzdělání:   Podle poměru všeobecné a odborné objemu nebo -teoretické a praktické obsahu V,D a N -materiální a formální   Podle dosažené -základní (všeobecné) úrovně vzdělání -střední (všeobecné nebo odborné) (stupně škol) - vysokoškolské (odborné)   Podle zaměření -přírodovědecké - humanitní (společenskovědní)   Vědních oborů -technické   -umělecké   -speciální   -technické   Podle -právnické profesního -lékařské zaměření -pedagogické

47 47 Jednota vzdělávání a výchovy

48 48 Komplexnost výchovně vzdělávací práce

49 49 4. Základní pedagogické normy (Učební plán, učební osnovy, učebnice) Tři základní druhy pedagogických norem, které charakterizují obsah vzdělání jsou: 1.Učební plán 2. Učební osnovy 3. Učebnice Učební plán tvoří obsah každé pedagogické instituce a odráží profil daného studia, tj. soubor požadavků na absolventa, odpovídající společenské potřebě v profesi nebo ve funkci, pro kterou jej studium připravuje. Vyučovací předměty v učebním plánu:   Profilové (základní).   Povinné (závazné pro všechny žáky.   Volitelné (žák si musí 1 předmět zvolit).

50 50 Soubor vyučovacích předmětů Soubor vyučovacích předmětů, jejich posloupnost a jejich proporce stanoví počet vyučovacích hodin týdně (rozvrhovaná výuka) Při jeho stanovení (koncipování) rozhodují hlediska:   Vědecká -úroveň VT poznání.   Pedagogická-adekvátnost didaktickým požadavkům.   Psychologická- adekvátnost úrovni psychického vývoje.   Ekonomická- efektivita, ekonomičnost, hospodářská (respektive politická) potřeba vzdělání   Hygienická -hygiena výchovně vzdělávací činnosti. Charakter předmětů: -základní = profilové (těžiště učiva) -doplňující (pomocné) Z hlediska závaznosti jsou předměty:   Povinné = závazné pro všechny.   Volitelné = profilové, diferenciační nebo specializační (žák si musí 1 z nich zvolit).   Nepovinné = zájmové, žák nemusí navštěvovat žádný.

51 51 Učební plán zrcadlí profil studia, respektive profil absolventa, je pro danou pedagogickou instituci charakteristický Postupnost předmětů v učebním plánu se řídí zásadou   návaznosti   soustavnosti (systematičnosti)   Přiměřenosti Učební osnovy Učební osnovy: stanoví učivo (obsah) a pojetí daného vyučovacího předmětu Zpracování osnov se řídí pravidly:   Vědeckosti (na úrovni daného vědeckého oboru).   Soustavnosti (systematičnosti).   Přiměřenosti (vztahuje se ke vzdělanostním předpokladům žáka).   Koordinovanosti (mezipředmětové vztahy). Druhy podle formy zpracování:   Lineární (matematika,…)- na tomtéž stupni školy se k předmětu žák již nevrací.   Cyklické (jazyky,…)- učivo se periodicky vrací a probíhá hlouběji.

52 52 Osnovy podle hloubky zpracování:   Rámcové (obsahují základní úkoly předmět a sled témat).   Podrobné (obsahují v rámci každého tématu i pojmy, zákonitosti a někdy i příklady). Struktura učebních osnov: obvykle 2 části I. A II.   I: pojetí předmětu (cíle, úkoly, struktura, případně i metod).   II. přehled učiva podle jednotlivých ročníků + rozdělení ročníků na : celky učiva kapitoly učiva a témata.

53 53 Učebnice základní materiální prostředek v-v-procesu, základní pomůcka učitele i žáka. Učebnice poskytuje: didakticky uspořádané učivo daného předmětu, určuje rozsah i hloubku látky, uvádí pojmy a zákonitosti, obsahuje příklady i úlohy k řešení. Učebnice umožňuje: pochopení látky, procvičování látky a upevnění v paměti, kontrolu zvládnutí učiva, navodit vztah k předmětu (oboru). Požadavky na učebnici:   Obsahové: vědeckost, shoda s učební osnovou, přiměřenost.   Didaktické: - Rozčlenění učiva a jasný logický postup (popis, příklady). - Výklad látky konkrétní, stručný, doložený, přesvědčivý. - Induktivní postup (od příkladů k zobecnění). - Názorné vybavení (obrázky, schémata,…). - Stimuly pro samostatnou práci žáků (úlohy k řešení, kontrolní otázky). - Jazykové: spisovná jazyková forma, úměrnost slovní zásobě a jazykovým zkušenostem. - Technické: odolnost, životnost, hmotnost. - Estetické: čitelnost a diferenciace písma, kvalita ilustrací, design obálky, rozměr, přitažlivost. - Hygienické: materiálová nezávadnost, velikost písma a obrazové výbavy textu, nenasákavost, odolnost plísním, případně čistitelnost.

54 54 5. Vědeckovýzkumná metodologie pedagogiky Vědeckovýzkumná metoda Systém vědeckovýzkumných metod v pedagogice Vybrané vědeckovýzkumné metody pedagogiky   Vlastnosti vědeckovýzkumných metod   Postup, fáze a organizace při vědeckovýzkumné práci

55 55

56 56 Vědeckovýzkumná metoda Problematikou metod a technik výzkumu se zabývá pedagogická metodologie   Její povinností je definovat a klasifikovat pedagogicko výzkumné metody, rozvíjet je přizpůsobovat výzkumné metody příbuzných věd potřebám pedagogiky a využití výsledků jiných věd při zkoumání pedagogických jevů.   Uplatňování jednotlivých metod a technik = výzkumná metodika.   Základní požadavky na vědecký výzkum v pedagogice   Pedagogické zákony, principy a pravidla mají objektivní charakter. Je nutno je objektivními metodami objevovat.   Úspěch zkoumání závisí na správné formulaci otázek výzkumu* a správné volbě výzkumných metod.**   Metoda musí být adekvátní zkoumanému předmětu, objektivní, tj. vést k objektivnímu poznání, validní, tj. platná, poskytující platné poznání, dále diskriminativní – schopná odlišit ….   Senzitivní – citlivá, reagující na malé odchylky   Ekonomická – úsporná   Reliabilní – spolehlivá

57 57 V-V metoda v pedagogice je specifická cesta poznávání zákonitostí pedagogické skutečnosti. Jednotlivé metody členíme podle časového hlediska na metody poznávání:   minulé pedagogické skutečnosti   současné pedagogické skutečnosti   očekávané pedagogické skutečnosti Při konkrétním zkoumání se uplatňují různé techniky a nástroje. Ani závěry teoretických studií nejsou dogmata, která se nemění v čase, ale naopak. Proto je vhodné aktualizací poznatků přibližovat teorii aktuální praxi. Učení o metodě nebo teorie metody má ve většině filozofických směrů tento možný výklad: - -souhrn badatelských postupů - -učení o metodě vědeckého poznání

58 58 Pedagogický výzkum je činnost, jejíž předmětem je edukační realita.   Pedagogický výzkum má za účel systematicky popisovat, analyzovat a objasňovat různé jevy edukační reality. Z toho vyplývá existence různých druhů a funkci pedagogického výzkumu.   Pedagogický výzkum je zaměřen na objekty edukační reality, které mají kvalitativně diferencovanou povahu. Z toho vyplývá existence různých metod a přístupů v pedagogickém výzkumu.   Pedagogický výzkum je činnost, která je organizována a institucionalizována. Provádí se tedy v rámci činnosti určitých vědeckých a jiných cílů institucí (ústavů, společností, informačních toků, publikačních,masmédií aj.).   Pedagogický výzkum je činnost, která je svou podstatou praktická, tj. vychází z lidské praxe (a je jí vyvolávána) a směřuje do ní svými výsledky a efekty.   Pedagogický výzkum -jako každá systematická činnost je založena na určité teorii. Pedagogický výzkum má tedy svou část teoretickou a část praktickou (instrumentální).   Pedagogický výzkum má svou etiku, tj. soubor morálních hodnot a norem, kterými se řídi profesionální činnost těch, kdo pedagogický výzkum provádějí.

59 59 Metody a techniky pedagogického výzkumu. Obsah a popis některých v-v-metod pedagogiky   Součástí pedagogického poznávání jsou poznávací metody, jejichž nejvýznamnější částí jsou metody výzkumné. Jejich výsledkem jsou obvykle různé písemné práce (závěrečné práce, BP, DP, RP, CSc-P (disertační), habilit. P,…)   Jde o to, aby tyto práce nevykazovaly zbytečné metodologické nedostatky. Základní podmínkou vědeckovýzkumné práce je:   cílevědomá, hospodárná a plánovitá výzkumná činnost   znalost V-V metod používaných pro vědecké disciplíny   vědeckost použité metody, včetně jednotlivých technik   Smyslem těchto prací je rozvoj pedagogické vědy, zabráněné subjektivismu.   Vedle písemných prací má znalost výzkumných metod i stránku praktickou, neboť umožňuje zkoumání žáků a vyučovacího procesu pro zdokonalování samotného procesu.

60 60 Etapy výzkumu 1. 1.Vymezení výzkumného problému Informační příprava výzkumu Příprava výzkumných metod Sběr a zpracování údajů Interpretace údajů Psaní výzkumné zprávy. 1. Vymezení výzkumného problému- přesná formulace toho, co chceme zkoumat.Je to základ, od kterého se odvíjí další kroky ve výzkumu.V úvodní fázi si výzkumník stanoví i koho chce zkoumat, kdy a v jakých situacích. Výzkumný problém se definuje nejčastěji formou otázky. Příklady: Jak vypadá typický den žáka? Jaké jsou postoje rodičů propadajících žáků k učiteli a vedení školy? 2. Informační příprava výzkumu- studium informačních zdrojů k problematice(knihy, články,časopisy, výzkumné zprávy, disertační práce…atd.).Nelze opomenout konzultace s odborníky, účast na diskusích apod. 3. Příprava výzkumných metod- 3. Příprava výzkumných metod- výběr nejvhodnějších metod a v rámci ní výzkumného nástroje. Výzkumný nástroj může být už hotový (např. dotazník, pozorovací schéma apod.) nebo si zkonstruuje vlastní výzkumný nástroj. Používání tohoto nástroje je třeba nacvičit a vyzkoušet alespoň na malém množství lidí(zda nástroj funguje v daných podmínkách a zda produkuje očekávané údaje). Tato fáze se nazývá předvýzkum.

61 61 4. Sběr a zpracování údajů- 4. Sběr a zpracování údajů- konkrétní použití výzkumného nástroje v hlavním výzkumu. Údaje se registrují, zapisují, nahrávají apod. Poté se zpracují do tabulek nebo grafů. 5. Interpretace údajů- 5. Interpretace údajů- získané údaje jsou jen čísla, popisy, kódy. Je třeba je interpretovat, dát do vztahu s dosavadním poznáním a uvést jejich využití v praxi. 6. Psaní výzkumné zprávy- 6. Psaní výzkumné zprávy- písemná informace o výzkumu a o jeho průběhu. Může mít podobu výzkumné zprávy, disertace, studie, článku apod. Tyto zprávy mívají strukturu předepsanou zadavatelem nebo vydavatelem. Obvykle popisují výzkum od začátku do konce. Při plánování výzkumu je třeba řešit otázku délky trvání výzkumu. Délka výzkumu závisí na dvou věcech: zkušenostech výzkumníka a náročnosti výzkumu. Je třeba být realista. Zkušení výzkumníci radí: udělejte pesimistický odhad potřebného času a ten vynásobte třemi? Jednotlivé etapy netrvají stejně dlouho.

62 62 Mohou být dvě orientace výzkumu:   Kvantitativně orientovaný výzkum   Kvalitativně orientovaný výzkum Kvantitativní výzkum Cílem je vysvětlení jevů a ověřování teorie. Zkoumání velké skupiny lidí.Směřuje k zevšeobecnění, odstup od zkoumaného vzorku. Proměnné: je to prvek zkoumání, který nabývá různé hodnoty,mění se. Může to být jev, vlastnost, podmínka, činitel(věk, vědomostí, inteligence, délka praxe apod.) Proměnné mohou být:   Měřitelné - lze určit počet nebo míru určitého jevu. Např. množství vědomostí lze vyčíslit, počet chyb lze stanovit.   Kategoriální- není možné kvantifikovat. Lze je zařadit do tříd, kategorií.Nejjednodušší kategoriální proměnná má dvě hodnoty (pohlaví, výsledek zkoušky složil- nesložil). Jiné proměnné mají více hodnot (počet ročníků, vyučovací předmět apod.) Ve výzkumu obvykle vystupuje více proměnných. Proměnné jsou v určitém vztahu. Jedná proměnná může způsobit změnu druhé proměnné. Proměnná, která je příčinou změny, se označuje jako nezávisle proměnná.

63 63 Proměnná, jejíž hodnoty se změnily vlivem nezávisle proměnné, se nazývá závisle proměnná. Závisle proměnná se mění na základě působení nezávisle proměnné. Příklad: Vyučovací styl učitele může vést k jistému výsledku žáků. Vyučovací styl- nezávisle proměnná. Výsledky žáků- závisle proměnná. Hypotézy- stanovují se po vymezení výzkumného problému. Výzkumný problém určuje základní orientaci výzkumu. Hypotézy jsou konkrétnější. Je to vědecký předpoklad, tvrzení. Je vyvozena z vědecké teorie, z toho co je o daném problému teoreticky zpracováno. Dobré hypotézy vyžadují mnoho studia literatury a přemýšlení. Není to „střílení od boku“. Příklady: Žáci druhého ročníku mají školu raději, než žáci pátého ročníku. Jak učitel zvýší počet pochval žáků, tak se žáci víc naučí. Každý výzkum může mít více hypotéz. Dobrý způsob práce je ten, kdy se hlavní hypotéza rozdělí do více subhypotéz. Hypotéza se výzkumem buď potvrdí nebo vyvrátí. Když hypotéza vyvrátí danou teorii, je možno na základě získaných empirických zjištění budovat novou teorii, nebo modifikovat starou teorii. Metody kvantitativního výzkumu: pozorování, dotazník, rozhovor, experiment, analýza dokumentů.

64 64 Kvalitativní výzkum Cílem je porozumění smyslu jevů, budování nové teorie. Zkoumá malé skupiny lidí, je tam jedinečnost, vcítění se a ponoření se do situace. Cílem je porozumět lidem a událostem v jejich životě. Hlavním nástrojem je“výzkumník sám“. Používá se např. pozorování, etnografické interview a pod. V praxi je možné oba přístupy radikálně oddělit nebo kombinovat. Předmětem výzkumu jsou subjekty výzkumu. Všichni lidé, o kterých chceme získat informaci tvoří základní soubor (na celostátní úrovni bývá rozsáhlý- většinou nereálné s ním pracovat ). Proto se pořizuje výběrový soubor,se kterým se pracuje. Rozsah výběrového souboru- používá se symbol n (n= 200). Rozsah výběrového souboru určuje jeho kvalitu. Všeobecně platí, že čím je vyšší rozsah výběrového souboru (pokud byl správně vybraný), tím je vyšší pravděpodobnost, že bude dobře reprezentovat základní soubor. Vybrané výzkumné metody Pozorování- sledování činnosti lidí, záznam této činnosti, její analýza a vyhodnocení. V kvantitativně orientované výzkumu pozorovatel přede ví, co bude pozorovat (stanoví jevy, které bude sledovat). Toto pozorování se nazývá strukturované pozorování. Je třeba mít připraven pozorovací arch, do kterého zaznamenáváme své pozorování.

65 65 Pozorovací systémy- komplexní nástroje pro práci pozorovatele. Obsahují podrobný popis pozorovaných kategorií jevů, způsob jejich identifikace, záznamu a vyhodnocení. Pro strukturované pozorování bylo vytvořeno mnoho pozorovacích systémů. Nejznámější systémy na pozorování činnosti učitele a žáků ve třídě jsou Flandersův a Bellackův. Při strukturovaném pozorování se identifikují jevy stejných vlastností (pozorované kategorie). Kategoriemi mohou být např. „učitel chválí“, „žák odpovídá“ Dotazník- způsob písemného kladení otázek a získávání písemných odpovědí. Nejfrekventovanější metoda zjišťování údajů. Určen pro hromadné získávání údajů (údajů od velkého počtu odpovídajících). Ekonomický nástroj. Terminologie: Respondent- osoba, která vyplňuje dotazník Otázky- jednotlivé prvky dotazníku Administrace- zadávání dotazníku Délka dotazníku- jen taková, aby výzkumník získal všechny potřebné údaje (ne delší). Naopak nemůže být tak dlouhý, aby unavoval respondenty (vede k povrchnímu vyplňování dotazníku. V praxi je často délka dotazníku kompromisem mezi potřebami výzkumníka a schopnostmi a zájmem respondentů.

66 66 V praxi se používají nejčastěji dotazníky s dobou vyplňování do 45 min. doporučená max. délka- 30 min.U mladších věkových skupin jsou dotazníky ještě kratší. Přesnou délku vyplňování a počet otázek je třeba určit na konkrétním vzorku respondentů v předvýzkumu. Interview - výzkumná metoda, která umožňuje zachytit fakta i hlouběji proniknout do motivů a postojů respondentů. Druhy interview: Strukturované interview- otázky a alternativy jsou pevně dány Nestrukturované interview- umožňuje úplnou volnost odpovědí Polostrukturované interview- respondentovi jsou nabídnuty alternativy odpovědí, ale poté se vyžaduje objasnění nebo vysvětlení Experiment (experimentální metoda)- podstata spočívá v možnosti manipulace s proměnnými. Experimentátor plánovitě zasahuje do proměnných. U experimentu se používají různorodé metody sběru dat (dotazník, testy aj.) Terminologie: Subjekty- osoby, které se zúčastnily experimentu. Jejich výběr se uskutečňuje podle určitých znaků (věk, pohlaví, školní úspěšnost).

67 67 Experimentální plán- způsob rozvržení experimentu Experimentální skupina- skupina subjektů, ve které se uskutečňuje experimentální působení Kontrolní skupina- skupina subjektů, ve které se neuskutečňuje experimetální působení. Pretest- vstupní test. Test zadávaný subjektům před experimentálním působením. Posttest- závěrečný test. Test zadávaný subjektům po experimentálním působení. Proměnná- prvek experimentu, který se může měnit, nabývat různé hodnoty nebo vlastnosti. Nezávisle proměnná- proměnná, kterou výzkumník manipuluje v experimentální skupině. V kontrolní skupině ji naopak nechává nedotčenou. Závisle proměnná- považuje se za následek vlivu nezávisle proměnné Příklad: cílem jednoho výzkumu bylo srovnat vliv týmového vyučování s tradičním vyučováním na úroveň vědomostí a dovedností žáků. Týmové vyučování znamenalo,že ve třídě během vyučování pracovalo více učitelů (v tomto případě dva). V tradičním vyučování vyučoval jeden učitel.

68 68 Některá pedagogická pracoviště v ČR Výzkumný ústav pedagogický v Praze(VÚP)   Resortní ústav MŠMT.   Má celostátní působnost při tvorbě koncepčních dokumentů a vzdělávacích programů.   Vypracovává koncepce a programy pro předškolní vzdělávání, základní a střední vzdělávání(gymnázia).   Formuluje cíle a obsahy vzdělávání, posuzuje učebnice a vyuč. Pomůcky, zpracovává metodické materiály pro učitele, realizuje poradenské služby, účastní se vzdělávání učitelů. Národní ústav odborného vzdělávání(Praha)   Výzkumné a vývojové pracoviště v resortu MŠMT.   Řeší výzkumné úkoly pro potřeby ministerstva školství i dalších ministerstev.   Zpracovává koncepce a strategie rozvoje odborného vzdělávání, vyvíjí kurikulární dokumenty pro odborné vzdělávání.   Sleduje a analyzuje poměry nabídky a poptávky na trhu vzdělávání, uplatnění absolventů odborného vzdělávání na trhu práce aj.

69 69 Ústav pedagogických věd filozofické fakulty MU   Hlavní náplní je zajišťování studia oboru pedagogika.   Další náplní je mimo jiné vědecko teoretická a výzkumná činnost pracoviště. Pedagogickou vědou se zabývají další pracoviště:   Katedra pedagogiky Pdf MU   Katedra pedagogiky s celoškolskou působností pedagogické fakulty UP,Olomouc   Katedra pedagogiky, katedra primární pedagogiky, katedra pedagogické a školní psychologie, Pedagogická fakulta UK, Praha   Katedra pedagogiky, Filozofická fakulta UK, Praha   Katedra pedagogiky a psychologie, Pedagogická fakulta, Hradec Králové   Katedra pedagogiky, Pedagogická fakulta JČU, České Budějovice   Katedra pedagogiky, Pedagogická fakulta, ZČU, Plzeň   Katedra pedagogiky, Pedagogická fakulta UJEP, Ústí nad Labem   Katedra pedagogiky a psychologie, Ped6969agogická fakulta TU, Liberec


Stáhnout ppt "1 Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky."

Podobné prezentace


Reklamy Google