Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Úvod do studia jazyka – 1. Lingvistika Funkce jazyka Jazykový vývoj Klasifikace jazyků Typologie japonštiny.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Úvod do studia jazyka – 1. Lingvistika Funkce jazyka Jazykový vývoj Klasifikace jazyků Typologie japonštiny."— Transkript prezentace:

1 Úvod do studia jazyka – 1. Lingvistika Funkce jazyka Jazykový vývoj Klasifikace jazyků Typologie japonštiny

2 LINGVISTIKA Jazykověda Věda o jazyce Velké množství disciplín Základní dělení: ◦ Kritérium – zkoumaný jazyk:  Jeden jazyk  Skupina jazyků ◦ Kritérium – zkoumaná složka jazyka:  Hlavní  Pomocné

3 Lingvistické disciplíny Podle zkoumané složky jazyka: ◦ Hlavní disciplíny:  Zvuková podoba – fonetika, fonologie  Gramatika – morfologie, syntax  Slovní zásoba – lexikologie, sémantika ◦ Pomocné disciplíny:  Tradiční: etymologie, dialektologie, rétorika, stylistika  Moderní: matematická lingvistika, psycholingvistika, sociolingvistika

4 Dějiny lingvistiky Předvědecké období ◦ Starověké civilizace  Indie (Pánini), Řecko, Řím ◦ Renesance – živé jazyky ◦ Myšlenkové směry:  Racionalismus  Osvícenství

5 Dějiny lingvistiky Srovnávací a historická gramatika ◦ 19. st., počátek vědeckého zkoumání jazyka ◦ Impuls – objevení sanskrtu ◦ Pole zájmu:  Teorie o příbuznosti jazyků  Historický vývoj jazyků a jejich genetická klasifikace  Fonetika ◦ Obrat – od pol. 70. let – nové směry → obrat k živým jazykům

6 Dějiny lingvistiky Strukturalismus ◦ Výsadní postavení až do 60. let 20. st. ◦ Ferdinand de Saussure: Kurs obecné lingvistiky ◦ Základní principy:  Jazyk je systém – jednotky jsou vzájemně závislé  Diachronní i synchronní výzkum jazyka  Jazyk má 2 složky: langue – parole  Jazykový znak má 2 složky: signifiant – signifé ◦ Navazující školy: pražská škola, kodaňská škola (L. Hjelmslev), americký strukturalismus (E. Sapir, L. Bloomfield)

7 Dějiny lingvistiky Pražská škola ◦ 1926 – 39 ◦ představitelé: Vilém Mathesius, Bohuslav Havránek, Josef Vachek, Vladimír Skalička, Roman Jakobson (ruský emigrant), Nikolaj Sergejevič Trubeckoj (ruský emigrant) Od 60. let pomezní disciplíny – např.: matematická lingvistika, psycholingvistika, neurolingvistika

8 FUNKCE JAZYKA Přirozený jazyk → dorozumívání, tj. vzájemné předávání informací Další dorozumívací systémy → ???

9

10 Komunikační proces Zdroj:mluvčí, pisatel Kód:jazyk (Morseova abeceda, znak. řeč, aj. ) Signál: hlásky, písmena Kanál: vzduch, papír aj. Příjemce: posluchač, čtenář

11

12 Základní funkce jazyka DOROZUMÍVACÍ (sdělovací) Konativní (apelová) Referenční (kontextová) Fatická (kontaktová / interpersonální) Expresívní (emotivní) Poetická (estetická) Metajazyková POJMENOVÁVACÍ KOGNITIVNÍ

13 VÝVOJ JAZYKA Původ člověka – původ jazyka ??? ↓↓↓ Řada teorií o původu jazyka ◦ Polygenetická ◦ Monogenetická

14 Jazykový vývoj – podrobně zkoumán a popsán ◦ Nejrychleji se mění – ? ◦ Nejpomaleji - ? Jazykové změny – příčinou rozrůznění jazyků

15 Vývoj jazyka Fonetické změny: 1. asimilace: regresivní x progresivní (př.: Na shledanou → nazhledanou x naschledanou) 2. metateze (př.: lžička → žlička) 3. redukce: částečná x úplná Vývoj gramatiky Vývoj slovní zásoby: odvozování, přechod k jinému slovnímu druhu, skladba nových slov, zkracování, výpůjčky, atd.

16 Lingvistika (jazykověda) 言語 学 věda o jazyce v nejširším slova smyslu zkoumání jazyka podle různých kritérií: 1. čas:synchronně × diachronně 2. více jazyků najednou: srovnávací lingvistika (komparatistika) – typologická (zkoumá fonologické, morfologické, syntaktické, lexikálně- sémantické stránky jazyků) – konfrontační (porovnává jazyky ve své celistvosti) – kontrastivní sociolingvistika, pragmatika atd.

17 KOLIK EXISTUJE JAZYKŮ? KOLIK EXISTUJE JAZYKŮ?

18 KLASIFIKACE JAZYKŮ Problematické určit: – jazyků Podle počtu uživatelů: 2. angličtina – 500 mil. 9. japonština – 130 mil. 59. čeština – 10,5 mil. 79. slovenština – 6. mil.

19 Klasifikace jazyků Systematický výzkum od 2. pol. 19. st. 3 základní klasifikační přístupy: genealogický (genetický) typologický areální (zeměpisný)

20 Genealogická klasifikace Předpoklad: společné vlastnosti = společný původ Seskupení jazyků do jazykových rodin (20) jazykové rodiny: indoevropská, semitohamitská, africká, austronéská, tibetočínská, altajská, kavkazská atd.

21

22

23 Genealogická klasifikace Problematická místa: o Dělení nejen na základě příbuznosti (geografie) o Izoláty o Je možné na základě podobností odvodit společný původ?

24 Kam patří? Čeština, slovenština indoevropská rodina, západoslovanský jazyk Japonština izolát Angličtina indoevropská rodina, germánský jazyk

25 Typologická klasifikace podle systémově-strukturních vlastností → různá dělení: 1. syntaktická klasifikace: - podle řazení základních větných členů - S (subject), V (verb), O (object)

26 Typologická klasifikace 2. morfologická klasifikace: → analytické - gramatické kategorie vyjádřeny pomocnými slovesy, lexikální a gramatická část jsou relativně volné  Angličtina → syntetické – lexikální a gramatická část tvoří celistvý fonetický útvar → aglutinační – každé gramatické kategorii odpovídá 1 afix; ke slovnímu základu se jich přidává i několik → flexivní – afixy mají více významů (př. pády), nelze je segmentovat

27 Areální (zeměpisná) klasifikace třídí jazyky podle vlastností, které vyplývají z jejich zeměpisné polohy v současnosti – nehraje velkou roli

28 JAPONŠTINA užití je omezeno téměř výlučně na japonské ostrovy, dále přistěhovalci v Americe, stárnoucí menšiny Japonců v Koreji a na Tchaj-wanu, dále obyvatelé Jižní Ameriky japonského původu Japonci si nárokují vysokou jazykovou homogenitu (japonský nacionalismus) Standardní japonština - hjódžungo 標準語 vs. Dialekty - hógen 方言 - prosazována médii, publikacemi „jazykový život“ 言語生活 – zahrnuje různé formy aktivního zájmu o rozvoj a používání standardního jazyka, otázku písma, perspektivu dalších reforem, měnící se zdvořilostní systém

29 Genealogická klasifikace příbuznost japonštiny s jinými jazyky a příslušnost k některé širší jazykové rodině není dostatečně prokázána – je označována za jazyk izolovaný (stejně jako korejština) v posledních desetiletích formulováno několik teorií o příbuznosti japonštiny s jinými jazyky, ale zatím žádná nepřesvědčila ??? společný genetický základ nebo výpůjčky způsobené kontaktem daných kultur???

30 1. teorie: příslušnost k altajské (uralo-altajské) jazykové rodině (jazyky turecké, mongolské, tunguzské či mandžuské) Hlavní znaky uralo-altajských jazyků (lingvista Fudžioka Kacudži, ): v násloví se nevyskytují shluky hlásek v násloví se nevyskytuje hláska „r“ vokální harmonie neexistence členů absence gramatického rodu ohebnost slovesa – sufixy velká různorodost slovesných zakončení pádové vztahy vyjádřeny partikulemi za substantivem užití postpozičních výrazů místo předložek pro vyjádření vlastnictví se používá sloveso „být“ nikoli „mít“ stupňování se děje porovnáváním v tázacích větách se označení otázky klade až na konec věty spojky nejsou užity příliš často řízený člen stojí vždy před členem řídícím a předmět předchází slovesu (SOV) → slovní kořeny však příliš nekorespondují s žádnou podskupinou altajských jazyků – z toho plyne domněnka, že J se oddělila z předpokládaného altajského prajazyka ještě před diferenciací na další skupiny a dále se pak vyvíjela nezávisle

31 2. teorie: o příbuznosti J a korejštiny Arai Hakuseki, Fudžii Teikan Kanazawa Sózaburó – The Common Origin of the Japanese and Korean Language později např. S. M. Martin, R. A. Miller existují četné podobnosti mezi oběma jazyky: ???vzájemné výpůjčky, které jsou výsledkem úzkého kontaktu mezi J a K ???J a K se oddělily před 4632 lety (±379 let) (nálezy z prefektury Čiba z přibližně stejné doby potvrzují velmi silné kontakty mezi J a K) podobnost sinojaponské a sinokorejské vrstvy lexika – nelze brát v úvahu z hlediska příbuznosti analogie v syntaxi a také morfologii substantiva a slovesa K vykazuje tytéž nejobecnější altajské rysy jako japonština, navíc byly ve starším jazyce zjištěny zřetelné pozůstatky vokální harmonie

32 3. teorie: vztah s polynéskými (= austronéskými) jazyky (indonéština, tagalog) - založena na charakteristické otevřenosti japonské slabiky Charakteristické rysy: (Polivanov, 1924) typická dvojslabičnost lexikálních morfémů a jednoslabičnost formujícího morfému existence prefixů v některých případech (altajské jazyky – zásadně sufixy) morfologická funkce reduplikace v nejstarší vrstvě jazyka jednoduchost samohláskového systému a neexistence vokální harmonie tónový přízvuk otevřené slabiky téměř zcela identický jednoduchý souhláskový systém a podobný vývoj neúčast rtů při výslovnosti některých hlásek

33 4. teorie: vztah k některé předhistorické formě čínštiny nebo k jazykům skupiny tibetobarmské zatím nepodloženo 5. teorie: příbuznost s drávidskými jazyky, konkrétně s tamilštinou 80. léta - Óno Susumu – srovnává cca 240 slov a taktéž dokládá příbuznost zvyky souvisejícími s ročním cyklem a pěstováním rýže – též nebyla přijata

34 Závěr: gramatické rysy (zejména morfologie slovesa) → společné s altajskými jazyky lexikum → podobnost s polynéskými (austronéskými) jazyky jediným zřetelně příbuzným jazykem J ↓↓↓ jazyk souostroví Rjúkjú (Okinawa) – vykazuje dostatečné množství shod, aby bylo možné soudit, že mají společný původ.

35 Typologická klasifikace Aglutinační typ Modifikace slov se vytvářejí postupným připojováním neproměnných sufixů, z nichž každý má pouze 1 f-ci př. joma-se-rare-maši-ta Příznaky typu izolujícího - některé modifikace se vytvářejí gramatickou vazbou víceméně samostatných slov (např. vyjádření modality) Příznaky typu polysyntetického - v sinojaponské vrstvě J vytváření slov a tvarů pouhým přiřazování slovních kořenů

36 Děkuji za pozornost!


Stáhnout ppt "Úvod do studia jazyka – 1. Lingvistika Funkce jazyka Jazykový vývoj Klasifikace jazyků Typologie japonštiny."

Podobné prezentace


Reklamy Google