Politologie a mezinárodní vztahy

Prezentace na téma: "Politologie a mezinárodní vztahy"— Transkript prezentace:

1 Politologie a mezinárodní vztahy
Vývoj a stav současné kolektivní bezpečnosti a bezpečnostní architektury Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty ekonomiky a managementu Registrační číslo projektu: CZ.1.07/2.2.00/

2 Cíle přednášky Vysvětlit pojmy kooperativní bezpečnost, kolektivní bezpečnost, kolektivní obrana Rámcově představit prvky evropské bezpečnostní architektury Nastínit jejich vývoj, postavení a vzájemné vztahy

3 Obsah přednášky Kooperativní bezpečnost Kolektivní bezpečnost
Kolektivní obrana Bezpečnostní architektura Geneze (evropské) bezpečnostní architektury Prvky (evropské) bezpečnostní architektury Vztahy v rámci (evropské) bezpečnostní architektury Shrnutí Doporučené studijní zdroje

4 Kooperativní bezpečnost
Systém prevence vypuknutí ozbrojeného konfliktu založený na omezování a regulaci vojenské síly do takové míry, která znemožňuje úspěšnou agresi Janne E. Nolan: Kooperativní bezpečnost je model mezistátních vztahů, ve kterém se očekává výskyt sporů, jež jsou ale řešeny v rámci norem a zavedených procedur. Při tolerování diverzity a animozity mezi odlišnými vládami a kulturami umožňuje tento druh mezinárodního systému řešení konfliktů bez nasazení masového násilí Richard Cohen a Michael Mihalka: Kooperativní bezpečnost je pokračující úsilí ke snížení rizika vypuknutí války, přičemž toto úsilí není zaměřeno vůči specifickému státu nebo koalici států Janne E. Nolan – Kolumbijská univerzita (USA), specialistka v oblasti politiky národní bezpečnosti, vojenské strategie, jaderné doktríny, protiraketové obrany a vojenské kosmické politiky Richard Cohen a Michael Mihalka – výzkumní pracovníci Marshalova centra v Ga-Pa, autoři studie „Cooperative Security: New Horizons for International Order“

5 Kooperativní bezpečnost
Principy kooperativní bezpečnosti: dosažení striktní kontroly jaderných sil založené na již existujících smlouvách vytvoření režimů pro konverzi zbrojního průmyslu, které by bránily proliferaci konvenčních zbraní vznik kooperativních dohod v oblasti konvenčních sil, které by podpořily jejich obrannou konfiguraci koncipování všeobecně podporovaného konceptu pro efektivní a legitimní intervenci podpora transparence a regulace šíření pokročilých (zbrojních) technologií OBSE – příklad organizace kooperativní bezpečnosti

6 Kolektivní bezpečnost
Systém zahrnující všechny státy a zaměřený na udržení míru a bezpečnosti v případě jeho ohrožení nebo porušení některým státem nebo státy, a to i státy nečlenskými Snaha o překonání anarchie v mezinárodních vztazích, kde je každý stát nucen udržovat vojenskou moc k zajištění vlastního přežití V tradičně pojatém systému kolektivní bezpečnosti je základním rysem ochrana systému před protiprávním chováním ze strany států; od 90. let 20. stol. je toto pojetí rozšířeno i na nestátní subjekty Předpokladem kolektivní bezpečnosti je zákaz použití síly a hrozby silou v mezinárodních vztazích a povinnost řešit všechny mezinárodní spory pokojnými prostředky

7 Kolektivní bezpečnost
Bezpečnost zajišťována mezinárodní organizací, která je pověřena v případě napadení kteréhokoliv členského státu organizovat kolektivní akci za účelem obnovení mezinárodního míru Prvky kolektivní bezpečnosti: pokojné řešení sporů donucovací opatření podle čl. VII Charty OSN úprava zbrojení a odzbrojení OSN – příklad organizace kolektivní bezpečnosti

8 Kolektivní bezpečnost: nedostatky
Členové RB OSN s právem veta mají možnost blokovat jejich zájmům odporující rezoluce RB OSN Žádná agrese, které se dopustila velmoc, nebyla odstrašena nebo odražena uplatněním principů kolektivní bezpečnosti Kolektivní bezpečnost předpokládá, že všechny státy mají společný zájem na zastavení agrese Jednotlivé státy nejsou ochotné riskovat konflikt proti silným protivníkům nebo v oblastech, kde nemají reálné zájmy Přijaté opatření velké skupiny států odrážejí nejnižší společný jmenovatel, o kterém lze dosáhnout shody – jsou proto málo účinné

9 Kolektivní obrana Systém společné obrany vůči státům, které nejsou členy daného uskupení Aliance zvyšuje bezpečnost členů - prostředek obrany proti agresi jiných nebo mocnějších států nebo jako prostředek sdílení kapacit pro prevenci nebo potírání hrozeb ze strany nestátních aktérů Kolektivní obrana vyjadřuje závazek členských států příslušné organizace k poskytnutí pomoci (včetně vojenské) Předpokladem fungování koalice je, že její členové musí: mít společný cíl, se shodovat v hodnocení hrozeb, být schopni sjednotit své síly v případě nutnosti Příklady organizací kolektivní obrany – NATO, Varšavská smlouva, Západoevropská unie, CENTO, ANZUS aj.

10 Článek 5 Bruselské smlouvy (1948)
Kdyby se některá z vysokých smluvních stran stala předmětem ozbrojeného útoku v Evropě, ostatní smluvní strany poskytnou ve shodě s článkem 51 Charty Spojených národů straně takto napadené veškerou vojenskou i jinou pomoc a podporu, která je v jejich moci.

11 Článek 5 Washingtonské smlouvy (1949)
Smluvní strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem, a proto se dohodly, že dojde-li k takovémuto ozbrojenému útoku, každá z nich, uplatňujíc právo na individuální nebo kolektivní sebeobranu uznané článkem 51 Charty OSN, pomůže smluvní straně nebo stranám takto napadeným tím, že neprodleně podnikne sama a v součinnosti s ostatními stranami takovou akci, jakou bude považovat za nutnou, včetně použití ozbrojené síly, s cílem obnovit a zachovat bezpečnost severoatlantického prostoru. Každý takový útok a veškerá opatření učiněna v jeho důsledku budou neprodleně oznámena Radě bezpečnosti. Tato opatření budou ukončena, jakmile Rada bezpečnosti přijme opatření nutná pro obnovení a zachování mezinárodního míru a bezpečnosti.

12 Článek 4 Varšavské smlouvy (1955)
Dojde-li v Evropě k ozbrojenému útoku proti jednomu státu nebo několika státům zúčastněným na Smlouvě se strany kteréhokoli státu nebo skupiny států, každý stát zúčastněný na Smlouvě na základě práva na individuální nebo kolektivní sebeobranu, v souhlase s článkem 51 Charty OSN, poskytne státu nebo státům, které byly takto napadeny, okamžitou pomoc, individuálně i v dohodě s ostatními státy zúčastněnými na Smlouvě a to všemi prostředky, které považuje za nutné, včetně použití ozbrojené síly. Státy zúčastněné na Smlouvě budou se neprodleně radit o společných opatřeních, která je nutno podniknout pro obnovení a zachování mezinárodního míru a bezpečnosti. O opatřeních podniknutých na základě tohoto článku bude zpravena Rada bezpečnosti v souhlase s ustanoveními Charty OSN. Tato opatření budou zastavena, jakmile Rada bezpečnosti učiní opatření nutná k obnovení a zachování mezinárodního míru a bezpečnosti.

13 Článek 42 Lisabonské smlouvy (2008)
Pokud se členský stát stane na svém území cílem ozbrojeného napadení, poskytnou mu ostatní členské státy pomoc a podporu všemi prostředky, které jsou v jejich moci, v souladu s článkem 51 Charty Organizace Spojených národů. Tím není dotčena zvláštní povaha bezpečnostní a obranné politiky některých členských států.

14 Bezpečnostní architektura
Systém institucionálního uspořádání vztahů mezi státy (resp. institucemi) zaručující jejich bezpečnost. Vychází z předpokladu, že otázky a problémy spojené s bezpečností států nelze komplexně řešit individuálně nebo zajistit za pomocí jen jedné instituce Současný charakter bezpečnostních hrozeb a rizik naopak vyžaduje soustavu vzájemně propojených a podporujících se institucí a struktur, které spojují evropské a severoamerické země do systému propojených a vzájemně si pomáhajících struktur

15 Geneze bezpečnostní architektury
Charakter i způsob řešení mezinárodně-bezpečnostních otázek byl do skončení studené války ovlivňován ideologickou konfrontací Východu a Západu v čele se SSSR a USA Bipolární blokové rozdělení států a uspořádání mezinárodních vztahů přinášelo neustálé napětí mezi oběma bloky, ale i určitou stabilitu (mj. zakonzervování některých potenciálních konfliktů) Postupný rozklad socialistického bloku (včetně vůdčího Sovětského svazu) vede k ukončení studené války a nastoluje otázky: Jaký bude příští mezinárodní řád, který bude určovat základní pravidla vztahů mezi státy? Čím bude nahrazen antagonismus bipolárního uspořádání? Jaká budou kritéria určující mocenské postavení států? Jaká bude role organizací hrajících klíčovou roli v předchozím období (Varšavská smlouva vs. NATO)?

16 Geneze bezpečnostní architektury
I. fáze - euforie: 90. léta - optimismus a euforie (ukončení zbrojení a hrozby jaderného konfliktu) Zahájení nových forem spolupráce (mj. na bázi OSN a KBSE/OBSE) Nastartování dlouhodobého procesu politické, hospodářské i společenské transformace zemí střední a východní Evropy a hledání jejich bezpečnostního ukotvení Rozpad Sovětského svazu a politická a ekonomická destabilizace většiny postsovětského prostoru Rozpad hospodářských a bezpečnostních struktur socialistického bloku (RVHP a Varšavská smlouva) Prohlubování evropského integračního procesu (vznik Evropské unie)

17 Geneze bezpečnostní architektury
II. fáze - vystřízlivění: Spíše než nové partnerství a formy spolupráce v mezinárodních vztazích se začíná projevovat fragmentace zájmů Logický důsledek stavu, že byl svět zbaven sevření dvou bloků. To sice přineslo obecné uvolnění v mezinárodní politice, nicméně zároveň zkomplikovalo schopnost dosažení konsensu při řešení aktuálních otázek Nejvýrazněji se tato skutečnost projevila při propuknutí konfliktu v Jugoslávii a v dlouhodobé neschopnosti jej efektivním způsobem řešit

18 Geneze bezpečnostní architektury
III. fáze evoluční a pragmatická: Postupná integrace států střední a východní Evropy do západních integračních struktur (NATO, EU) Postupné prohlubování integrace těchto struktur a hledání/doplňování nových směrů jejich činnosti, mj. s ohledem na vývoj bezpečnostního prostředí a nové hrozby a rizika

19 Geneze bezpečnostní architektury
Členové NATO & EU (ES) Členové NATO (pouze) Členové EU (pouze) Ostatní evropské státy Členové Varšavské smlouvy Ostatní státy Ostatní komunistické státy

20 Prvky evropské bezpečnostní architektury
OSN – Organizace spojených národů (KBSE – Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě) OBSE – Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě Rada Evropy Evropská unie NATO – Organizace Severoatlantické smlouvy Západoevropská unie Prvky specifické pro postsovětský prostor pod vedením Ruska: SNS - Společenství nezávislých států OSKB (CSTO) – Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti Šanghajská organizace pro spolupráci

21 Evropská bezpečnostní architektura
EAPC/PFP MONAKO VATIKÁN NATO BĚLORUSKO KAZACHSTÁN KYRGIZSTÁN TÁDŽIKISTÁN TRKMENISTÁN UZBEKISTÁN KANADA USA ANDORA BOSNA- HERCEGOVINA LICHTENŠTEJNSKO SAN MARINO SRBSKO ČERNÁ HORA BELGIE BULHARSKO ČESKÁ REPUBLIKA DÁNSKO ESTONSKO FRANCIE ITÁLIE LITVA LOTYŠSKO LUCEMBURSKO MAĎARSKO NĚMECKO NIZOZEMÍ POLSKO PORTUGALSKO RUMUNSKO ŘECKO SLOVENSKO SLOVINSKO ŠPANĚLSKO VELKÁ BRITÁNIE CHORVATSKO ALBÁNIE ISLAND NORSKO TURECKO ARMÉNIE ÁZERBAJDŽÁN GRUZIE MOLDÁVIE RUSKO UKRAJINA SNS E U O B S E MAKEDONIE ŠVÝCARSKO FINSKO MALTA RAKOUSKO ŠVÉDSKO IRSKO KYPR RADA EVROPY

22 Prvky bezpečnostní architektury - OSN
OSN nemá v evropské bezpečnostní architektuře roli zásadního aktéra Vymezuje mimo jiné základní mezinárodněprávní rámec (například formou konkrétních rezolucí či sankcí) O posílení její pozice dlouhodobě usiluje Ruská federace

23 Prvky bezpečnostní architektury - OBSE
Na začátku 90. let byla KBSE (Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě) považována za vhodný základ pro novou bezpečnostní architekturu Evropy a byl zahájen proces její institucionalizace vedoucí k vytvoření OBSE – Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě Dnes má 56 členů a jedná se o „největší regionální bezpečnostní organizace na světě“, příklad organizace kooperativní bezpečnosti Hraje roli při prevenci konfliktů, post-konfliktní obnově a monitorování demokratičnosti volebních procesů (ODIHR) ODIHR - Office for Democratic Institutions and Human Rights, úřad který vysílá pozorovatele na kontrolu při volbách v zemích sdružených v OBSE

24 Prvky bezpečnostní architektury - RE
Rada Evropy (RE) - založena 1949, dnes 47 členů (+ 5 pozorovatelů) Hlavní cíle po roce 1989: sloužit jako politické fórum a ochránce lidských práv v post- komunistických zemích pomáhat zemím střední a východní Evropy provádět a stabilizovat politické, právní a ústavní reformy poskytovat znalosti v oblastech jako jsou lidská práva, místní demokracie, vzdělávání, kultura a životní prostředí Dnes posilování aktivit v oblastech: demokracie a lidská práva (Evropská úmluva o lidských právech /53, Evropský soud pro lidská práva – 1998), sociální soudržnost, bezpečnost občanů, demokratické hodnoty a kulturní rozmanitost tvorba závazných evropských smluv (lidská práva, boj proti organizovanému zločinu, prevence mučení atd.)

25 Prvky bezpečnostní architektury - EU
Maastrichtská smlouva (1992/1993) obsahuje dohodu o vývoji společné zahraniční a bezpečnostní politiky, “včetně případného vytvoření společné obranné politiky, která by mohla časem vést ke společné obraně” Od roku 1998/1999 formování Evropské bezpečnostní a obranné politiky (ESDP) deklarovaná snaha převzít část zodpovědnosti za bezpečnost (nejen v prostoru EU/Evropy, ale v globálním měřítku) Ne konkurence vůči NATO, ale partner (Berlín+, poskytnutí schopností a společných prostředků NATO pro EU) EU po roce 2003 začíná realizovat vlastní operace

26 Prvky bezpečnostní architektury - NATO
NATO – základní pilíř evropské obrany – organizace kolektivní obrany NATO je věnováno samostatné téma

27 Vztahy v rámci bezpečnostní architektury
EU, NATO, OBSE - základní pilíře evropské bezpečnostní architektury Již v prosinci 1990 plánovali ministři zahraničních věcí států NATO trojstranný rámec podpory evropské bezpečnosti: „Třemi klíčovými elementy evropské bezpečnostní architektury jsou Aliance, proces evropské integrace a KBSE (OBSE).“ K rozvoji pravidelných kontaktů a zintenzivnění výměny informací uvedených organizací přispěla až spolupráce v souvislosti s řešením konfliktu v bývalé Jugoslávii Vztahy mezi NATO a OBSE vycházejí z tzv. platformy kooperativní bezpečnosti (1999) – vyjádření připravenosti použít institucionální zdroje NATO na podporu činnosti OBSE

28 Vztahy v rámci bezpečnostní architektury
Viz také summit NATO v Istanbulu (2004), kdy se hlásí ke spolupráci s OBSE v oblastech prevence konfliktů, postkonfliktní obnovy, boje proti terorismu atd. Vztahy mezi EU a OBSE se rozvíjejí již od dob KBSE Vztahy mezi EU a NATO – formálně od roku 2002, kdy byla přijata deklarace EU-NATO o ESDP Berlín plus (2003) Mechanismus vzájemných konzultací Výměna informací probíhá mezi uvedenými organizacemi napříč různými institucionálními úrovněmi ESDP- European Security and Defence Policy

29 Vztahy v rámci bezpečnostní architektury
EU – naplnění potenciálu Lisabonské smlouvy v praxi a další podoba vztahů s NATO a USA NATO – nová strategická koncepce (tradiční obranný charakter, působnost mimo euroatlantický prostor, Afghánistán) USA – míra ochoty angažovat se v evropských záležitostech Doporučení (Atlantic Council - USA 2006): NATO a EU musí mít funkční mechanismus umožňující rychlou koordinovanou reakci v krizových situacích NATO a EU musí mít kompatibilní schopnosti NATO a EU musí mít vojenské i nevojenské schopnosti umožňující reagovat na širokou škálu úkolů NATO a EU musí mít fungující konzultační platformu NATO i EU by měly hrát klíčovou roli v transatlantické bezpečnosti Atlantic Council – založen V USA v letech a slouží jako platforma k transatlantické kooperaci a mezinárodní bezpečnosti

30 Shrnutí Evropská bezpečnostní architektura je institucionálním komplexem organizací kooperativní i kolektivní bezpečnosti a obrany Vznikala na pozadí dramatických geopolitických změn na konci XX. století Klíčovými prvky současné evropské bezpečnostní architektury jsou NATO, EU a OBSE, doplňované dalšími organizacemi (RE aj.) Česká republika je členem všech relevantních organizací a z tohoto pohledu je její bezpečnost historicky bezprecedentně ukotvena

31 Politologie a mezinárodní vztahy
Vývoj a stav současné kolektivní bezpečnosti a bezpečnostní architektury Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty ekonomiky a managementu Registrační číslo projektu: CZ.1.07/2.2.00/