Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Současné formy demokracie ve světě Problémy demokratického vládnutí.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Současné formy demokracie ve světě Problémy demokratického vládnutí."— Transkript prezentace:

1 Současné formy demokracie ve světě Problémy demokratického vládnutí

2 Tranzice Přechody od nedemokratické vlády k demokracii (v ideálním případě) Základní typy: Dohodou/paktem Významná role bývalých elit, dokáží prosadit své životní zájmy a zachovávají si důležité postavení i v demokracii Kolapsem Slabá role bývalých elit, nedokáží ochránit své zájmy, je snaha je vyloučit z podílu na moci v rámci demokracie Sebevyloučení Iniciován nedemokratickou elitou, ale ta má slabé postavení ve vyjednávání Za konec tranzice se považují první svobodné volby

3 Demokratická konsolidace G. O‘Donnell: tzv. druhá tranzice od demokraticky zvolené vlády (od prvních svobodných voleb) k demokratickému režimu Zahrnuje budování a posílení demokratických institucí Často vyžaduje změnu dohod uzavřených během přechodu k demokracii a odstranění tzv. autoritářských enkláv.

4 Faktory ovlivňující demokratickou konsolidaci Okolnosti, za kterých došlo k demokratizaci Sjednaný přechod - pokračování formálního rámce autoritářského režimu, silné autoritářské enklávy Přechod sebevyloučením – formální rámec nepokračuje, ale jsou garantovány zájmy autoritářské elity Kolaps – nepokračuje formální rámec, nejsou garantovány zájmy autoritářské elity Postoj autoritářských aktérů k demokratizaci Pozitivní - nejméně problematická konsolidace Negativní – problematická konsolidace

5 Faktory ovlivňující demokratickou konsolidaci Historická zkušenost Snadnější konsolidace tam, kde: občané měli negativní zkušenost s odcházejícím režimem existuje pozitivní historická zkušenost s demokracií tranzice je zaštítěna důvěryhodnými a uznávanými lídry Komplikovanější konsolidace v zemích, které: Nemají žádnou zkušenost s demokracií Mají negativní zkušenost s demokracií = např. země zažila krátké demokratické epizody poznamenané politickým a společenským konfliktem (demokracie = chaos, anarchie)

6 Faktory ovlivňující demokratickou konsolidaci Stupeň politického konfliktu Snadnější konsolidace tam, kde: Došlo ke zmírnění politického konfliktu Je vůle po kompromisu a dohodě mezi politickými aktéry Došlo ke zmenšení ideologické vzdálenosti mezi politickými aktéry Komplikovanější konsolidace tam, kde: Je ideologická vzdálenost mezi politickými aktéry vysoká Není vůle po dohodě Je společnost sociálně, etnicky, nábožensky či jinak rozdělená Historie je poznamenána konflikty mezi společenskými skupinami

7 Faktory ovlivňující demokratickou konsolidaci Schopnost řešit sociální konflikt Cílem je zabránit konfliktu mezi skupinami potlačenými během autoritářského režimu a skupinami spjatými s bývalým režimem Zahrnuje: sociální pakt mezi společenskými silami, které jsou v konfliktu vybudování institucí, které ventilují a řeší konflikty ve společnosti Jasná pravidla hry Zahrnutí všech významných společenských skupin

8 Faktory ovlivňující demokratickou konsolidaci podřízení armády civilní kontrole Dlouhodobý proces v zemích, kde je tradičně silné postavení armády a kde si armáda vyjednala privilegia během tranzice. závisí na postoji armády k demokracii Antidemokratická a náchylná k puči Porážka nebo kolaps režimu: oslabení armády- možná úplná reorganizace Nepodřízení armády podrývá stabilitu systému –riziko puče

9 Hybridní režimy Teorie hybridních režimů se rozvíjí od 80. let v souvislosti s růstem počtu nově demokratizovaných zemí. Soustředí se na země, kde demokratizace zůstala nedokončená. Ustrnuly na půl cesty od nedemokratického k demokratickému režimu. Režimy, které splňují minimální definici demokracie = konají se zde pravidelně svobodné a soutěživé volby (volební demokracie). Nejedná se ovšem o liberální demokracie: Neliberální demokracie (F. Zakaria), jiní podobně hovoří o tzv. defektní demokracii (W. Merkel) Delegativní demokracie (G. O‘Donnell) Zároveň sem bývají řazeny i režimy, které nesplňují kritérium volební demokracie, ale jsou svobodnější než autoritářské režimy. Pseudodemokracie (L. Diamond) Režim s hegemonickou stranou (G. Sartori) Volební autoritarismus (A. Schedler)

10 Hybridní režimy Guillermo O’Donnell Charakteristickým rysem je nevyvážený prezidentský systém se slabým postavením legislativy a soudnictví. Dominuje prezident, nefungují brzdy a protiváhy jeho moci Prezident = novodobý Leviathan → prezident se chápe jako ztělesnění vůle lidu, vládne nadstranicky (tradiční politické strany označuje za zkorumpované, politiku za špinavou), jeho moc stojí na širokém heterogenním hnutí, které je ale vnitřně slabé → spojuje ho jen podpora prezidenta Omezení jeho moci jsou velmi slabá a prezident má tendenci obcházet i ústavní omezení své moci (parlament a soudy)→ např. vládne pomocí dekretu

11 Hybridní režimy Pseudodemokracie (L. Diamond): Jsou zde formálně nastavena demokratická pravidla hry, ale ve skutečnosti se jedná jen o fasádu nedemokratického režimu. Existuje více stran, dělba moci, formální ochrana práv a svobod. Neprobíhá zde ale svobodná politická soutěž a vládnoucí elitu nelze prostřednictvím voleb odstavit od moci. Vláda kontroluje média, klientelismus, používá represivní aparát. Od autoritářského režimu se ale liší vyšší mírou svobody. Blízké Sartoriho pojetí režimu s hegemonickou stranou, ale nemusí se vždy jednat o stranu, která drží v rukou moc, může se jednat i o systémy vysoce personalizované.

12 Hybridní režimy Sartori: v díle Strany a stranické systémy (1976, česky 2005) rozděluje stranické systémy na soutěživé a nesoutěživé. Nesoutěživé: systém s jednou stranou a systém s hegemonickou stranou Systém s jednou stranou = je povolena existence jen jedné strany (příkladem jsou komunistické režimy) Systém s hegemonickou stranou = Jsou povoleny i další politické strany, které ale nejsou reálnou konkurencí vládnoucí straně. Vládnoucí strana nepřipouští svobodnou politickou soutěž, i když se zde mohou pravidelně konat volby. Jsou povoleny jiné opoziční strany, ale ty nemají reálnou šanci ve volbách uspět. Střídání u moci je tudíž v takovém systému nemožné.

13 Hybridní režimy  Hegemonická vs. predominantní strana:  v systému s hegemonickou stranou nejsou vytvořeny podmínky, které by nutily vládu k odpovědnosti, zatímco v systému s predominantní stranou ano (Giovanni Sartori).  B. Magaloni: liší se charakterem politických institucí.  V systémech hegemonickou stranou nejsou pevně stanovená pravidla hry a vládnoucí strana je může sama měnit podle situace (může měnit ústavu). Ústavní změny se dotýkají mimo jiné oslabování moci soudní, zvyšování pravomocí prezidenta nebo omezování občanských práv a svobod. Vůči hegemonické straně nefunguje jiný aktér, který by jí mohl v uskutečňovaných změnách zabránit. Není zároveň možné objektivně kontrolovat nedemokratické volební praktiky, neboť vládnoucí strana má plnou kontrolu nad volebním procesem.  Predominantní strany se liší tím, že nemohou jednostranně měnit ústavu, ústavní pravidla hry zůstávají pevně daná, i když se i zde mohou objevit nedemokratické praktiky (např. u voleb).

14 Hybridní režimy Andreas Schedler: volební autoritarismus Pravidelně se zde konají volby za účelem obnovování legitimity režimu. Pravidla hry jsou ale nastavena tak, aby vždy zvítězila vládnoucí elita – volby tak prodlužují její setrvání u moci. Režim není otevřeně represivní. Vymezení demokratických a nedemokratických voleb

15 Hybridní režimy Demokratické volby: Plní svůj účel – naplňují tezi, že moc vychází z lidu. Kolektivní rozhodování. Svobodně se vytváří nabídka alternativ, ze kterých voliči vybírají (kandidáti, politické strany) Voliči svobodně formulují své preference na základě všeobecně dostupných a necenzurovaných informací Všeobecné volební právo (nedochází k vylučování nějaké skupiny dle etnického, náboženského nebo socio- ekonomického klíče) Tajné a svobodné hlasování. Volič není vystaven vnějšímu nátlaku, jak má volit. Rovnost (jeden volič = jeden hlas), neutrální dohled nad volbami, zamezení volebních podvodů Nezvratitelnost výsledků voleb

16 Hybridní režimy Nedemokratické volby: volby zakrývají manipulaci ze strany autoritářských elit. Vyhrazenost – kontrola volebního procesu a jeho výsledků ze strany vládnoucí elity. Je potlačen pravý účel voleb. Vyloučení nebo fragmentace opozice – praktiky znemožňující formování nebo spolupráci opozice, někdy „volby bez výběru“ Existuje zde represe a chybí férovost (není zajištěn rovný přístup k informačním a finančním zdrojům) Rovné volební právo je formálně a neformálně potlačeno Existuje zde donucování a korupce (zastrašování voličů, kupování hlasů) Dochází zde k volebním podvodům a nadržování (např. při registraci subjektů) Zvraty v průběhu voleb a po nich, resp. vládnoucí elita je schopna zajistit své znovuzvolení

17 Literatura k tématu Balík, S., Holzer, J. (2007). Postkomunistické nedemokratické režimy. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury. Diamond, L. (2002). Thinking About Hybrid Regimes. Journal of Democracy 13, č. 2, s Hloušek, V., Kopeček, L. (eds.) (2004). Demokracie: teorie, modely, osobnosti, podmínky, nepřátelé a perspektivy demokracie. Brno: Masarykova univerzita. Mezinárodní politologický ústav. Schedler, A. (2006). Electoral Authoritarianism: The Dynamics of Unfree Competition. Lynne Rienner Publisher. Zakaria, F. (2005). Budoucnost svobody. Neliberální demokracie v USA i ve světě. Praha: Academia.


Stáhnout ppt "Současné formy demokracie ve světě Problémy demokratického vládnutí."

Podobné prezentace


Reklamy Google