Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

To bylo moje téměř celoživotní motto. Také mě to dovedlo čtyřikrát na ulici. Celý můj život byla jedna velká resocializace. Každé tykání s alkoholem mě.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "To bylo moje téměř celoživotní motto. Také mě to dovedlo čtyřikrát na ulici. Celý můj život byla jedna velká resocializace. Každé tykání s alkoholem mě."— Transkript prezentace:

1 To bylo moje téměř celoživotní motto. Také mě to dovedlo čtyřikrát na ulici. Celý můj život byla jedna velká resocializace. Každé tykání s alkoholem mě přivedlo až k chlastu. Vždy to končilo pádem na dno a pak velké úsilí dopracovat se zpět do společnosti. Trvalo mi mnoho let, než jsem pochopil, že jedině bez alkoholu to mohu dokázat. Tak toto je hlavní téma mého příspěvku. Možná ještě stojí za zmínku, že moje pracovní kariéra z programátora na vedoucího projektu byla jen v první fázi alkoholismu, kdy mi alkohol, jak jsem se domníval, pomáhal. Pak přestal pomáhat a později mnoho let ničil. Naučil jsem se krást a podvádět. A návratem z kriminálu do neznáma začínají moje poslední dva pokusy o resocializaci, s kterými vás seznámím. Kdo nepije s námi, pije proti nám.

2

3 Víte, když si alkoholik přizná, že je alkoholik, tak to je první krok k úspěchu. A pak následují další a další kroky. Ale proč bych si měl toto přiznávat. Celý svůj minulý život jsem chtěl dokázat světu, že nejsem alkoholik a umím pít jako ostatní. A taky jsem pil. Bylo proč. Úspěšně jsem zvládl návrat do společnosti a společnost mě přijala a rýsovali se další perspektivy a vůbec jsem si nevšiml toho, že pijí stále víc a více. Každý den a s častými okny. Když už jsem byl zoufalá troska, tak jsem šel na detox (vystřízlivění) do nemocnice. Tam mě daly dohromady, no a já jsem mohl zase pokračovat v alkoholickém opojení.

4 Moje nová rodina to se mnou neměla lehké. Dohnalo mě to na léčení na tři měsíce. Vrátil jsem se jako „vyléčený“ alkoholik a tak jsem se přes Birel (nealkoholické pivo) vrátil k jeho pravidelné konzumaci. No, jak to mohlo skončit. Znovu na léčení. Tentokrát jsem léčení nedokončil. Cílil jsem jeho zbytečnost. Jel jsem domů. Už cestou jsem popíjel a volal manželce, ať dá chladit víno do ledničky. Oslavili jsme můj šťastný návrat domů.

5 V tom chlastu, do kterého jsem se ponořil mi uniklo, že se mi rodina vzdaluje. Jednou mi žena povídá. Vyber si. Buď ti dám peníze na pití a odejdu, nebo nebudeš pít a zůstanu. Nevěřil jsem ji a vzal peníze. Druhý den po návratu z hospody jsem zjistil, že jsou všichni pryč. Sebelítost, která je u alkoholiků perfektně vyvinuta, mě s alkoholem ještě víc sblížila. Vyřadili mě z PÚ. A tak jsem propil byt a šel zase na ulici. Před tím si však sousedi se mnou užili každodenní peklo. Ve snaze zachránit byt, jsem si vzal k sobě domů feťáky. Nakonec místo peněz na bydlení, jsem raději přijímal každodenní dávky ve víně. Párty, mejdany, kravál, chlast a drogy. To byl můj nový životní styl. Policie, kterou přivolávali bezradní sousedé, byla u nás každodenním hostem. Soudní vystěhování, z důvodu neplacení nájmu, bylo pro ně vysvobození.

6 Konečně venku! Byl můj první postoj k dalšímu opíjení a spaní na lavičkách před Tescem - a tak různě, kde se dalo. Čas běžel a já jsem si uvědomil, že bude zima. Několik zim jsem venku už přečkal, ale nějak se mi do další nechtělo. Jednou ve stavu střízlivosti, nebylo za co pít, jsem pochopil, že tříměsíční léčba je pro mě o ničem. Tak jsem navštívil Standu z Apoštolské církve a ptal se na Teen Challenge, kde měli závisláci roční odvykací dobu. Byl bych tam šel, ale shodou okolností jsem jednou na noclehárně AS uviděl leták, že otevírají Službu následné péče pro alkoholiky.

7 A bylo vymalováno. Po prvních rozpacích jsem se odhodlal. Nikdo, kdo mě znal, tomu nevěřil. A přiznávám, že po zkušenostech sám se sebou, ani já jsem tomu zázraku moc nevěřil. Přijali mě. Po 14ti denní abstinenci na ulici jsem nastoupil. Byl jsem pilný žák a každou radu jsem si bral k srdci. Věřil jsem všem a všemu. I víru v Boha jsem začal brát vážně. Nejvíce do těla mi dala psychoterapie, která byla pro mě novinkou. Učil jsem se spoustu věcí. Vůbec nelhat, hlavně sám sobě. Nazývat věci pravými jmény a ne tak jak se mi to hodí. Krotit svůj temperament, a hlavně, začít mít rád i sebe … bylo toho hodně, co se ve mně zlomilo a změnilo. Jsem cholerik a introvert. Dnes mě lidi nepoznávají. Už na Domečku jsem postupně získával obdiv a důvěru.

8 Víte, když jsem nastoupil do služby následné péče, tak realizace projektu byla v plenkách. Byla vize, že by jsem měl jít po absolvování služby na dva roky do tréninkového bytu. Postupně se ujasňovalo co dál. Na ubytovnu nebo na ulici je holý nesmysl. Tréninkový byt jsme dostali a pak přišla možnost získání bytu od RPG. Začal jsem šetřit a i když se mi to ze sociálky moc nedařilo, tak se to nakonec povedlo. Bydlím. Bydlím a nepiji. Bydlím a nepiji. A to je to nejdůležitější. To, že se mnou zůstal i Bůh, je pro mě dost velký bonus.

9 Tyto dva příběhy by se daly rozvést na hodinové počteníčko a dlouhou diskuzi. Jsem časově omezený, ale snad to stačilo. Víte, chtěl jsem tím jen říci, že dát někomu byt bez osvojení nových návyků způsobu života, nic neřeší. Teda aspoň v mém případě NE. Před tím, než se s vámi rozloučím, dovolím si vás pozvat na své webové stránky. nebo zadat do kteréhokoliv vyhledávače „Alkoholik Zdeněk“ a najdete mě. Snažím se jen o to, aby tam bylo úplně všechno o mém pití a bezdomovectví. Samozřejmě také o mé abstinenci a novém způsobu života. Starý a nový způsob dělí pouze jen jedno rozhodnutí. Chci změnit svůj život. Děkuji za pozornost.


Stáhnout ppt "To bylo moje téměř celoživotní motto. Také mě to dovedlo čtyřikrát na ulici. Celý můj život byla jedna velká resocializace. Každé tykání s alkoholem mě."

Podobné prezentace


Reklamy Google