Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Partnerské vztahy Rodina. Partnerství Partnerství je vztah mezi dvěma lidmi, na kterém se obě strany podílí. Tento termín se většinou týká vztahu milostného.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Partnerské vztahy Rodina. Partnerství Partnerství je vztah mezi dvěma lidmi, na kterém se obě strany podílí. Tento termín se většinou týká vztahu milostného."— Transkript prezentace:

1 Partnerské vztahy Rodina

2 Partnerství Partnerství je vztah mezi dvěma lidmi, na kterém se obě strany podílí. Tento termín se většinou týká vztahu milostného a citového mezi mužem a ženou, nebo v homosexuálních párech partnerů stejného pohlaví, kteří spolu sdílí alespoň část svého života a kteří se případně připravují na dlouhodobý partnerský vztah, který může být zoficiálněn manželským svazkem. Vztah mezi dvěma subjekty nebo lidmi se stává partnerstvím v okamžiku, kdy se obě strany písemně, verbálně nebo neverbálně domluví na společném budování a těžení ze vzájemné spolupráce či vztahu. Obě strany mají zájem jeden o druhého nebo při sobečtějších záměrech chce ze vztahu jedna či druhá strana jen těžit, což není přístup, který by vedl k vyváženému vztahu. Zdravé partnerství se vyznačuje vzájemnou důvěrou, podporou a respektem, komunikací obou partnerů ve vztahu a společně tráveným časem a prožitky. Toto je velmi obecné pravidlo, které samo o sobě partnerství nemusí činit šťastným. Každý vztah je jedinečný a pro každý má vlastní recept na štěstí.

3 Vývoj vztahu Známost –když se s někým seznámíme a stane se z něj známost, která přejde v přátelství nebo jiný vztah, závisí na několika faktorech. Záleží na předchozích zkušenostech ve vztazích, na fyzické přitažlivosti, na prvním dojmu a dalších faktorech. Pokud v sobě obě strany naleznou zalíbení pak se skrze další střetávání mohou posunout dál ve vývoji jejich společného vztahu. Budování – v této fázi se jeden o druhého začnou více zajímat a důvěřovat si. Začíná nastupovat potřeba intimity a uvažování nad tím, zdali je pro nás onen protějšek vyhovující. Pokud v tomto ohledu máme pozitivní pocity, tak pravděpodobně budeme pokračovat v interakci. Pokračování ve vztahu – tato fáze nastane v okamžiku, kdy se obě strany shodnou na dlouhodobém budování přátelství, romantického vztahu nebo manželství. Fáze pokračování ve vztahu je obvykle dlouhá a obecně stabilní, ač bude stále docházet k vývoji a posunu vztahu. V této fázi je velmi důležitá oboustranná důvěra. Úpadek – ve vztahu, kde se objevují problémy může časem dojít k rozpadu. Znuděnost, nespokojenost či odpor se mohou minimálně u jednoho z partnerů objevit v případě, kdy spolu partneři méně komunikují nebo se jeden druhému odmítají otevřít. Partnerství může tuto krizi překonat nalezením řešení pro své konkrétní problémy a znovu nastolením atmosféry vzájemné důvěry. Konečná fáze – tato fáze nastane po smrti jednoho z partnerů nebo po rozchodu či rozvodu.

4 Co od vztahu očekávají muži a co ženy Co očekávají a potřebují ve vztahu ŽENY: OPORA a pocit BEZPEČÍ zvláště v kritických situacích GALANTNOST a velkorysost spolehlivost a zodpovědnost při výchově dětí i zabezpečení rodiny PREFERENCE partnerky před matkou a původní rodinou přetrvávající SEXUÁLNÍ PŘITAŽLIVOST částečný soulad ve společných zájmech a přátelích smysl pro HUMOR KOMUNIKATIVNOST, sdílení problémů

5 Co od vztahu očekávají muži a co ženy Co očekávají a potřebují ve vztahu MUŽI: ŽENSKOST – křehkost v kombinaci se sílou osobnosti OBDIV a UZNÁNÍ kvalit muže umění vytvářet TEPLO RODINNÉHO KRBU dobrá MATKA – zajištění potřeb a kvalitní výchovy dětí zájem a péče o partnera jako projev lásky kvalitní SEXUÁLNÍ ŽIVOT TOLERANCE k jeho OSOBNÍM ZÁJMŮM MIMO RODINU

6 Co od vztahu očekávají muži a co ženy preziti/ co-muzi-a-zeny-od-vztahu-ocekavaji/ 3:55

7 Co od vztahu očekávají muži a co ženy Základní principy pro udržení vztahu Nepleťte si lásku a zamilovanost. Láska je vztah a zamilovanost stav organismu, tedy s láskou obdarováváme, ale zamilovaní chceme vlastnit. Zapomeňte na pohádky, kde hrdinové po svatbě šťastně žili až do smrti. V reálném světě je potřeba pracovat na vztahu celý život. Nesnažte se měnit partnera, protože až se Vám to povede, přestanete si ho vážit. Respektujte hranice partnera a usilujte o respektování Vašich hranic partnerem. Každý vztah prochází krizemi, které jej mohou posílit či pohřbít. Je to na vás! Základem trvalého vztahu je schopnost tolerance. Nezaměňujte svůj úhel pohledu za všeobecnou pravdu, která musí zvítězit. Nehazardujte s důvěrou, velmi těžko se získává. Inspirujte se okolím, ale vždy žijte vlastní život. Neztrácejte humor, s bručounem se těžko žije.

8 Co od vztahu očekávají muži a co ženy Lidé kolem vztahu Ve vztahu hrají úlohu nejen partneři sami, ale i lidé, kteří k nim patří – tedy členové rodiny (rodiče či prarodiče, sourozenci, event. děti), ale i přátelé a spolupracovníci. Znáte jistě mnoho vtipů o tchýních. Ale jakou roli sehrává tchán, o tom už se tolik nemluví. Říká se, když si bereš nevěstu, podívej se na její maminku. Možná by bylo rozumnější, porozhlédnout se po celé rodině – zdědit některé vlastnosti může váš partner či partnerka i po strýci z druhého kolene. A což teprve, když se ocitnou mladí manželé pod jednou střechou s příslušníky starší generace.

9 Co od vztahu očekávají muži a co ženy Tchán a tchýně Nevyčítejte partnerovi jeho rodiče – on si je nevybral, zatímco vy jej zřejmě ano. Pokuste se nalézt optimální frekvenci a formu kontaktů s partnerovými rodiči. Respektujte tisíckrát prověřenou zkušenost, že v případném konfliktu by měla mít koalice s partnerem přednost před koalicí s vlastními rodiči. https://www.youtube.com/watch?v=miyVM5P hZQE

10 Co od vztahu očekávají muži a co ženy Zeť a snacha Respektujte jeho (její) volbu. Vyšší věk a větší životní zkušenosti nejsou ještě poukázkou na to, že pravda musí být vždy na vaší straně; nejcennější jsou poznatky, k nimž si každý dojde sám, byť by si přitom měl trochu natlouct nos. Vaše nevyžádaná pomoc bude jimi oprávněně vnímány jako nežádoucí kontrola.

11 Co od vztahu očekávají muži a co ženy Rodové klany Respektujme partnerovo právo na kontakty se širší rodinou. To samé očekávejme i my od něj. I kde však platí všeho s mírou, každý má právo na přiměřené soukromí, není tedy zrovna šťastné, aby se u vás doma střídali vaši příbuzní podobně jak apoštolové na orloji.

12 Co od vztahu očekávají muži a co ženy Přátelé Respektujte partnerovy přátele, i když vám zrovna „nesedí“; pořád je lépe mít z nich spojence než nepřátele. Nevzdávejte se svých přátel jen proto, že by si to váš partner přál; i on by tím totiž slavil jen krátkodobé Pyrrhovo vítězství; a navíc – partneři odcházejí, přátelé zůstávají. Poznáš-li včas partnerovy přátele, dozvíš se o něm možná víc než z knih a učených pojednání; ne z toho, co vám o něm říkají, ale z toho, jaké přátele si zvolil.

13 Co od vztahu očekávají muži a co ženy Společně trávený čas Společné zájmy jsou mnohdy u začátku nových vztahů. Ale mohou vniknout i během soužití. Nic tak nesbližuje, jako aktivity, které jsou blízké oběma partnerům. Někdy je to dokonce jediná cesta, jak svůj protějšek častěji vídat, nebo dokonce oživit zájem svého protějšku. Jak trávit volný čas: dobrovolnost aktivit naslouchání, zájem o zážitky druhého ochota vyzkoušet něco nového zájem o koníčky druhého nekritizování zájmů, které mi nejsou blízké (nezakazování) sdílení toho, co ten druhý dělá tolerance aktivit, které provozuje partner sám navod-na-preziti/ jak-travime-spolecny-volny-cas/ 01: , 4:43 -, 16:03 - navod-na-preziti/ jak-travime-spolecny-volny-cas/

14 Co od vztahu očekávají muži a co ženy Žárlivost je směsí nedůvěry a strachu, že ztratíme partnera/partnerku, resp. že od nás odejde. Nepodnikejme tedy kroky, které partnera či partnerku donutí k odchodu. Nesnažte se nikoho vlastnit – dotyčný/dotyčná se bude bránit a bude se od Vás odpoutávat. Nekontrolujte poštu, mobily... i když tam nic nenajdete, Vaše obavy to nezmírní. Naučte se hovořit ze své pozice – nikoli ty děláš to a to, ale když se děje toto, prožívám tyto stavy. Roste-li ve Vás pocit přehnané žárlivosti, požádejte partnera o pomoc. Partner nám tak spíše vyjde vstříc, než kdyby se musel obhajovat. Nezapomínejte na své osobní záliby. Když budete neustále spolu, začnete si být po čase lhostejní. Nebuďte neustále k dispozici, budete to samé očekávat od druhé strany a budete tak vytvářet prostor pro nezdravou žárlivost. Lehká forma žárlení je zdravá – ukazuje, že nám na tom druhém záleží. Pokud budete mít pocit, že Vás Vaše žárlivost či žárlivost partnera omezuje, nebojte se vyhledat odbornou pomoc.

15 Co od vztahu očekávají muži a co ženy Paralelní vztah Paralelní vztah v sobě zpočátku nese dvojí radost. Postupem času se však většinou stává dvojí starostí. Pokud paralelní vztah vznikl, snažte se, aby se nestal veřejným tajemstvím. Paralelní vztah je de facto projevem neschopností vzít život do svých rukou. Takový jedinec nic neřeší a jen čeká, co se stane. Proto pokud odhalíte paralelní vztah, nespěchejte s okamžitým řešením. Nevěrník či nevěrnice by pak měli záminku převést na Vás zodpovědnost za krach manželství. Je-li pro Vás takováto situace neúnosná, vyhledejte odbornou pomoc. Kamarádky a kamarádi jsou sice v takové situaci dobrou oporou, ale místo rady Vám sdělí pouze to, co chcete slyšet. Paralelní vztahy tu vždy byly, ale to neznamená, že jsou standardem partnerského soužití.

16 Co od vztahu očekávají muži a co ženy Nevěra Stalo se a Vy to víte. Bolí to, moc to bolí a Vy partnera (budu používat pro obě pohlaví) nenávidíte, hnusí se Vám... Nestyďte se z toho vyřvat, ale nezatahujte do toho okolí – rodinu už v žádném případě. V afektu nečiňte žádná konečná rozhodnutí. Nedoptávejte se na podrobnosti. Přerušujte partnerův tok výmluv a zdůvodnění. Žádné zdůvodnění není dost dobré a jejich poslouchání by Vás mohlo ještě více rozohnit. Učiňte opatření, aby se situace neopakovala. Mluvte spolu i o jiných věcech a nenechejte se zahltit tématem nevěry. Nezůstávejte v minulosti, ale směřujte k budoucnosti – co bude dál? Snažte se podnikat společné věci, které jsou Vám ještě příjemné. Pokud to jde, dohodněte si způsob, jakým může Váš partner získávat Vaší důvěru. Všechny dohody musí být bez nátlaku a splnitelné pro obě strany. Manipulace jsou nepřípustné. Veškeré dohody se musí plnit bez výhrady, jinak by se ještě více nabourala důvěra mezi vámi. Skončíte-li v bludném kruhu výčitek a napadání, vyhledejte odbornou pomoc. 10:00, 15:45 – 18:28. aneb-navod-na-preziti/ nevera/, ZTRD – 45:43http://www.ceskatelevize.cz/porady/ partnerske-vztahy- aneb-navod-na-preziti/ nevera/

17 Co od vztahu očekávají muži a co ženy Řešení konfliktů Hádka je vyústěním překračování osobních hranic. Hádka je přirozený jev a měla by mít i ozdravný efekt. Hádka totiž uvolňuje nashromážděnou energii a čistí tak naší mysl a prodlužuje nám život. Základním pravidlem je upozornit na naše nenaplněné potřeby, ale nedávat nálepky. Dávání nálepek je nekonstruktivní „hra“ při níž protistranu označujeme hanlivými slovy či jí podsouváme úmysl. Zjednodušeně – neměli bychom používat: „Ty jsi...“. Lepší je: „Tohle se mne dotklo...“ Použijeme-li „nálepky“ či dokonce házíme věcmi, vždy bychom měli dávat najevo, že chceme spolupracovat a problém řešit. Vždy bychom se měli snažit být konkrétní a nezobecňovat. Vždy bychom měli hovořit za sebe a nepoužívat cizí názory jako štít. Nikdy neutočíme na věci a osoby, které má druhá strana ráda. Každou hádku směřujte k usmíření a nebojte se přiznat i svoje chyby.

18 Co od vztahu očekávají muži a co ženy Násilí v partnerském vztahu Nikdo není povinen trpět – násilí není normální. Nikdo nemá právo jiného týrat psychicky či fyzicky. Jste-li týráni, není se za co stydět. Vina je vždy na straně agresora. Nenechávejte si svou zkušenost pro sebe, řekněte někomu, co se s vámi děje. Noste s sebou telefonní čísla svých přátel a příbuzných, na které se můžete v případě potřeby obrátit. Pokud jste zraněn/a, jděte na pohotovost nebo k lékaři a oznamte, co se vám stalo. Požádejte je, aby vaši návštěvu zadokumentovali, případně vám napsali zprávu. Uschovejte si jakýkoli důkaz o násilí (roztrhané oblečení, fotografie modřin a zranění atd.). Poučte své děti a určete jim bezpečné místo v bytě (pokoj, který jde zamknout) nebo v okolí (např. sousední dům, kam se mohou uchýlit, pokud potřebují pomoc). Ubezpečte je, že jejich úkolem je zůstat v bezpečí, nikoli Vás ochraňovat. Jste-li napaden/a během telefonování na policii – nechejte telefon vyvěšený, hlasitě mluvte a křičte. Při návštěvě policie si zapište jména a čísla policistů a snažte se s nimi hovořit o samotě! NESTYĎTE SE VYHLEDAT ODBORNOU POMOC

19 Co od vztahu očekávají muži a co ženy Každý šestý občan ČR přiznává násilí ve svém partnerském vztahu, tzn. že domácím násilím v České republice trpí minimálně 16 % populace ve věku od 15 let. Charakteristickým znakem domácího násilí v naší zemi je jeho dlouhodobost a převaha násilí fyzického, které je provázeno psychickým týráním. Tři pětiny populace starší 15 let znají případy násilí mezi partnery z doslechu, více než čtvrtina se s ním setkala přímo (jako svědek, jako oběť, případně jako násilník). Dvě třetiny našich občanů soudí, že domácí násilí je závažný jev, o němž nelze mlčet. Společnost nemůže domácí násilí tolerovat, protože jej rodina sama nevyřeší – to je názor většiny naší populace (71 %). Celé čtyři pětiny občanů jsou přesvědčeny, že k projevům domácího násilí nesmí zůstat okolí (příbuzní, sousedé, lékař, policie) lhostejné. Avšak každý druhý člověk by tváří v tvář domácímu násilí váhal s pomocí nebo by to nechal bez povšimnutí. V naší zemi lidem chybí informace o tom, jak se domácímu násilí bránit. Dostatek takových informací má totiž jen necelá pětina obyvatel ČR. Dvě třetiny obyvatel ČR se mylně domnívají, že napohled slušní lidé se domácího násilí nedopouštějí. Tři pětiny občanů jsou pod vlivem mýtů a předsudků přesvědčeny, že oběťmi domácího násilí se stávají jen slabé a bojácné ženy. V 84 % našich domácností zakalených násilím vyrůstají děti. V 69 % z těchto domácností se násilí mezi dospělými partnery dokonce odehrává v přítomnosti dětí. Osoba ohrožená domácím násilím vyhledá oficiální pomoc v průměru až po šesti letech strádání za zavřenými dveřmi. Rozhodne se k tomuto kroku zpravidla až tehdy, když jí podle jejích vlastních slov „jde o život“. Oběti domácího násilí se snaží vystoupit ze soukromí na veřejnost dvojím způsobem: nejčastěji hledají pomoc u lékaře a ochranu u policie. Z pohledu obětí jsou nejčastější příčinou domácího násilí povahové vlastnosti agresivního partnera, jako spouštěč násilí je uváděn převážně alkohol.

20 Co od vztahu očekávají muži a co ženy Řešení konfliktů Hádka je vyústěním překračování osobních hranic. Hádka je přirozený jev a měla by mít i ozdravný efekt. Hádka totiž uvolňuje nashromážděnou energii a čistí tak naší mysl a prodlužuje nám život. Základním pravidlem je upozornit na naše nenaplněné potřeby, ale nedávat nálepky. Dávání nálepek je nekonstruktivní „hra“ při níž protistranu označujeme hanlivými slovy či jí podsouváme úmysl. Zjednodušeně – neměli bychom používat: „Ty jsi...“. Lepší je: „Tohle se mne dotklo...“ Použijeme-li „nálepky“ či dokonce házíme věcmi, vždy bychom měli dávat najevo, že chceme spolupracovat a problém řešit. Vždy bychom se měli snažit být konkrétní a nezobecňovat. Vždy bychom měli hovořit za sebe a nepoužívat cizí názory jako štít. Nikdy neutočíme na věci a osoby, které má druhá strana ráda. Každou hádku směřujte k usmíření a nebojte se přiznat i svoje chyby.

21 Co od vztahu očekávají muži a co ženy Rozvod- rozchod při projevech agresivity verbální a nebo při právní brachiální – první facce při neustálé kritice toho, jak vypadáte při neustálé kritice vašeho ženství – chováš se jak blbá ženská při srovnávání vás s dokonalostí bývalé přítelkyně – přítele při zákazech typu: ne s rodinou, ne s přáteli, ne sport atp. při neochotě podílet se na společně trávených chvilkách při soustavných výčitkách při neopodstatněné žárlivosti při soustavné, dlouhotrvající nevěře při sexuálním nesouladu a nechutí to řešit

22 Co od vztahu očekávají muži a co ženy Jak se s rozchodem vyrovnat Uvědomit si, v čem byl vztah přínosem, co mě naučil a co vím, že do dalšího vztahu si nechci vzít. A na papír si napsat kvality svého ideálního protějšku a od svých požadavků neustupovat. Nevěšte hlavu. Život nám přináší smutek, abychom si více vážili a vychutnali drobné radosti. Neutěšujte se planými nadějemi a přijměte konec, protože každý konec v sobě nese začátek nového. Vše potřebuje svůj čas – nespěchejte a nesnažte se rozumem přebít emoce. Snažte si dělat drobné radosti, i když si je zpočátku tak neužijete. Nezůstávejte sami, jděte mezi známé, hledejte rozptýlení. Najděte si vhodnou fyzickou zátěž. Nebojte se „zrušit“. Vyvarujte se alkoholu a ostatních drog. Nepomohou a ještě vaše rozladění posílí. Využijte své osamostatnění k splnění si svých „odpíraných“ přání. Vaše lidská hodnota se nezměnila – mějte se rádi a budou Vás mít rádi i ostatní. Jeví-li se Vám situace jako neúnosná, vyhledejte odbornou pomoc.

23 Rodina Rodina (podle sociologické definice) je skupina osob (případně více skupin osob) navzájem spjatých pokrevními svazky, manželstvím (nebo srovnatelným právním vztahem) nebo adopcí, jejíž dospělí členové jsou odpovědní za výchovu dětí. Existuje několik variant uspořádání rodiny. Základní ("jádrová") rodina - muž a žena a jejich děti Rozšířená rodina - zahrnuje prarodiče, tety, strýce a bratrance. Polygamní (obvykle patriarchální) rodina Neúplná rodina s jedním rodičem (obvykle ženou). Rodinu lze však zároveň i chápat jako malou skupinu osob, které jsou navzájem spojeny nejen manželskými a příbuzenskými, ale i jinými obdobnými vztahy a zvláště společným způsobem života. Další definice popisují rodinu prostřednictvím jejích funkcí: funkce reprodukční, sociálně ekonomické, kulturně výchovné, sociálně psychologické a emocionální.

24 Rodinné vztahy Rodina (podle sociologické definice) je skupina osob (případně více skupin osob) navzájem spjatých pokrevními svazky, manželstvím (nebo srovnatelným právním vztahem) nebo adopcí, jejíž dospělí členové jsou odpovědní za výchovu dětí. Existuje několik variant uspořádání rodiny. Základní ("jádrová") rodina - muž a žena a jejich děti Rozšířená rodina - zahrnuje prarodiče, tety, strýce a bratrance. Polygamní (obvykle patriarchální) rodina Neúplná rodina s jedním rodičem (obvykle ženou). Rodinu lze však zároveň i chápat jako malou skupinu osob, které jsou navzájem spojeny nejen manželskými a příbuzenskými, ale i jinými obdobnými vztahy a zvláště společným způsobem života. Další definice popisují rodinu prostřednictvím jejích funkcí: funkce reprodukční, sociálně ekonomické, kulturně výchovné, sociálně psychologické a emocionální.

25 Rodinné vztahy Jádrová rodina Potřeba dlouhodobé péče o děti vyvolala u člověka potřebu spolehlivějšího vztahu mezi rodiči a neznáme žádnou společnost, která by se bez nějaké formy společensky a právně uznávaného manželství obešla. Stejně všeobecný je i kulturní zákaz incestu a nějaká forma exogamie. To neznamená, že by všichni dospělí v manželství žili a mnozí si to ani nemohli dovolit. Právě tak sama existence zákazů svědčí o tom, že se často porušovaly. Přesto všechny starší společnosti (včetně Rakouska-Uherska) výrazně rozlišovaly mezi „legitimními“ a „nelegitimními“ dětmi a rozhodující byl právě manželský původ. Míra samostatnosti jádrové rodiny v moderních společnostech mimořádně vzrostla, takže Murphy mluví o „nejmladší formě rodiny“, nicméně se i ve starších společnostech příbuzenské vztahy odvíjejí od vztahů v jádrové rodině a těmi je tedy třeba začít.

26 Rodinné vztahy Jádrovou rodinu tvoří rodiče a jejich děti, mezi nimiž vzniká trojí vztah: více méně symetrický manželský vztah mezi rodiči, výrazně nesymetrický vztah mezi rodiči a dětmi a symetrické vztahy mezi sourozenci.

27 Rodinné vztahy Rozšířená rodina Protože příbuzenské vztahy v širší rodině začnou brzy být nepřehledné, vytvořily si lidské společnosti různé systémy jejich klasifikace a tak rozlišily, co je významné a co ne. Pozůstatky této klasifikace se zachovaly v jazyce. Jeden ze zakladatelů kulturní antropologie Lewis Henry Morgan rozlišil na tomto základě šest typů příbuzenských systémů: Eskymácký nebo lineární, který má pro příbuzné v přímé linii jiná slova (otec, matka, syn, dcera) než pro linie vedlejší (strýc, teta, synovec, neteř atd.), ale nerozlišuje mezi předky z otcovy a matčiny strany; užívá se ve většině moderních společností. Súdánský, který je nejsložitější a má pro každé místo v rodokmenu jiné označení. Rozlišení otcovských a mateřských předků se patrně dříve užívalo i v Evropě a ve staré češtině se například matčin bratr nazýval ujec a jeho žena ujčina. Manželčina sestra byla zelva a její bratr deveř.

28 Rodinné vztahy Havajský nebo generační, který rozlišuje pouze generaci a pohlaví. "Otec" označuje i všechny (pokrevní) strýce, "matka" všechny tety. Sestry se označují stejně jako sestřenice a synové jako synovci. Užíval se ve společnostech, kde byla příslušnost ke skupině důležitější než postavení v ní. Irokézské systémy spojují otce s jeho bratry a matku s jejími sestrami, bratry s bratranci, ale odlišují otcovy bratry od jeho švagrů atd. Jako partnery doporučuje „křížové bratrance“, tj. sestřenice z otcovy strany a bratrance z matčiny.

29 Rodina v psychologických teoriích Teorie socializace Teorie socializace podle Sigmunda Freuda, založená významně na jeho psychoanalytické praxi, chápe rodinu jako vztahovou síť, na jejímž podkladu dochází k socializaci dítěte, k jeho uvádění do společnosti. Tento proces Freud vysvětluje pomocí konceptu oidipovského komplexu, jehož prostřednictvím se bisexuálně založené dítě stává genderově diferencovanou a heterosexuální bytostí. Pro děvče i chlapce je nejdůležitější vazbou vztah k matce. Chlapec musí uznat autoritu otce, identifikovat se s ním a přesměrovat svou touhu po matce na jinou ženu. Děvčata i chlapci si v rodině osvojují základní třídicí schémata dominance a podřízenosti, která mají přesah do dalších oblastí.

30 Rodina v psychologických teoriích Teorie socializace Funkcionalismus Funkcionalismus, který byl dominantním sociologickým paradigmatem 1. poloviny 20. století, mnohem více zasazuje rodinu do makrosociálních systémů: ekonomiky, kultury a politiky. Talcott Parsons studoval rodinu jako ústřední a nezastupitelnou společenskou instituci, jejímž cílem je biologická reprodukce (plození dětí) a kulturní reprodukce společnosti (přenos sociálních rolí, hodnot a norem). Instrumentální priorita - je výsadou otce (a syna), který integruje rodinu do společnosti svou činností mimo ni, ve veřejné sféře. Expresivní priorita je pak výsadou matky (a dcery), jejíž úkolem je zajišťovat citové klima rodiny. Toto rozdělení, spolu s mocenskou dimenzí (syn je podřízen otci a dcera matce) je vykládáno jako funkční systém, který slouží jasně daným funkcím: výchově a socializaci dětí, ekonomické reprodukci a emočnímu uspokojení

31 Rodina v psychologických teoriích Freud i Parsons se ve svém studiu zaměřovali na bílou rodinu střední třídy jako modelovou a existenci alternativních forem soužití, které by zabezpečovaly srovnatelné funkce nebrali v potaz. Jejich pojetí zároveň předpokládalo konsensuální soulad zájmu rodiny se zájmem společnosti. Naopak rozporným zájmům, cílům, hodnotám a normám sociálních skupin se věnují teorie konfliktu, rozvíjené od 50. let 20. století zejména v USA. Podle Jacquese Donzelota už není moderní rodina oproti rodině tradiční výchozím bodem vztahů prorůstajících do společnosti, ale prostorem státního dohledu a kontroly. Z instituce vládnutí se stala instituce, jejímž prostřednictvím je vládnuto. Rodina je pod státním dohledem; prostřednictvím výchovy a vzdělávání dětí, speciálních pomáhajících profesí a vědních orgánů se mají rodiny žádoucím způsobem formovat. Také Anthony Giddens popisuje moderní rodinu chápanou jako oblast citové vřelosti mezi partnery a generacemi. Domov je oddělen od místa práce, oslabuje se autorita otce v rodině a výchova dětí se stává doménou matek. Výchova se také přizpůsobuje více představě dětí jako zranitelných bytostí, kterým je třeba zajistit ochranu a zázemí. Různé funkce rodiny v péči o děti, vzdělávání, péči o staré či právní rámec vztahů přebírají různí specialisté. Rodina se stává institucí podporující tržní uspořádání ekonomiky, protože pomáhá reprodukovat pracovní a konzumní sílu.

32 Rodina v psychologických teoriích Oproti výše uvedeným teoriím, které popisovaly procesy a funkce v rodině jako historicky či psychologicky podmíněné univerzálie, interpretativní sociologické teorie kladou větší důraz na jedince jako aktéra a na vyjednávání významu sociální reality. Spíše než o funkce a historické proměny rodiny se zajímají o to, jak sociální aktéři „dělají rodinu“, jaké znalosti přitom užívají a jak toto konání a vědění souvisí s širším uspořádáním společnosti. 1.Erving Goffman popisuje rodinu jako sféru, ze které se reprodukuje genderová nerovnost, tedy že z dělby práce mezi muže živitele a ženu pečovatelku vychází i širší sociální a ekonomické uspořádání společnosti. 2. Janet Finchová přišla s teorií, která pojímá rodinu jako sféru veřejného i soukromého předvádění či zobrazení (display). Prostřednictvím praktik každodenního života aktéři sdělují, že to, co dělají, pro ně představuje definici rodiny. Zároveň je důležitá zpětná vazba relevantního okolí, které potvrzuje, že takto ustavenou rodinu chápe jako fungující.

33 Rodina v psychologických teoriích 3. Christopher Carrington se zaměřuje na každodenní aktéry a rodinu jako entitu tvořenou lidmi, kteří se milují a starají o sebe navzájem. Rodina je tak vytvářena konkrétními činnostmi spojenými s láskou a starostlivostí a reflexí těchto činností. Lidé vytváření sociální vztahy, které vnímají jako rodinné a nakládají tak s nimi. Ačkoli se tyto činnosti zdají samozřejmé, Carrington je zviditelňuje jako práci. Domácí práce dle něj zahrnuje práci spojenou s jídlem a stravováním, práci na udržování příbuzenských vazeb, interakční práci, konzum, emoční práci a práci spojenou s prezentací statusu domácnosti. 4. Další interpretativní teorii představuje koncept nastolování rodiny a nastolování v rodině Pierra Bourdieua. Nastolování je podle něj rituální i technické ustavování jednoty a zajišťování integrace rodiny, pomocí inauguračních aktů (svatba) a dalších praktik. Rodina je tak výsledkem praktického a symbolického úsilí, jako např. pomoci, obdarování, vzájemných služeb, návštěv, pozorností, laskavostí, fotografování, zásnubních prstenů.

34 Rodina v psychologických teoriích 5 Pozdně moderní rodina Pozdně moderní společnost bývá charakterizovaná oslabením legitimizační funkce obecně sdílených zvyků a tradic či náboženství. Rodina je jednou z mála institucí, které si stále tuto univerzálně platnou funkci více či méně uchovává. Manželé Ulrich Beck a Elisabeth Beck-Gernsheimová uvádí, že mnoho lidí řadí rodinu a lásku do pozice, kterou dříve zaujímal bůh. Je vzývána jako základ společnosti a bezpečný přístav. Zároveň je však ovlivňována individualizací, globalizací kapitálu a médií, rozvojem reprodukčních technologií a mezinárodní migrací. V probíhající globální revoluci lidé rozebírají a znovu sestavují základní zákonitosti rodiny. Uvolňuje se těsné sepjetí manželství s jeho prokreační funkcí, rodičovství je v manželství méně povinné a cesty k němu méně jednotné. Ztrácí i na podmínce heterosexuální výlučnosti.

35 Rodina v psychologických teoriích 5 První modernita V období první modernity (cca do 60. let 20. století) představovala tzv. normální rodina – sestávající z dospělého páru a jeho biologických dětí, včetně celoživotního závazku stvrzeného manželstvím – většinový model rodinného soužití. I v té době existovaly jiné životní styly a modely, avšak nepředstavovaly legitimní alternativu a byly považovány za anomálie vyplývající z nešťastných okolností nebo vnějších omezení.

36 Rodina v psychologických teoriích 5 Druhá modernita V období druhé modernity se už lidé nevdávají a nežení primárně pro reprodukci majetku nebo sociálního postavení, ale hledají alespoň zpočátku radost a citové uspokojení. K výše popsanému rodinnému modelu se přidružují další modely rodinného uspořádání, tentokrát už bez stigmatu anomálie či deviace a normální rodina přestává být dominantním normativním ideálem. Zpochybňuje se také předpoklad zaměnitelnosti rodiny a domácnosti (např. rodiny rozvedených partnerů, odděleně žijící partneři). Proces normalizace diverzity považují Beck a Beck-Gernsheimová za klíčový. A v návaznosti na tyto proměny dochází také k proměně genderových vztahů, dochází ke statusovému konfliktu, ženy už nejsou jednoznačně vázány na péči o děti a domácnost, doménou mužů ovšem stále zůstává veřejná sféra.

37 Rodina v psychologických teoriích 5 Tekutá modernita Zygmunt Bauman - Partnerské vztahy a rodičovství pojednává nikoli jako předurčené životní dráhy, nýbrž jako uskutečnění vědomého a rozváženého plánu. Toto vlastní rozhodování, ačkoli je zdánlivě pouze emocionální, není nepodobné volbě, kterou dříve za potomky činili rodiče. Obava ze závazků.

38 Rodina v psychologických teoriích 6 Feministické pojetí Nancy Chodorowová - přišla s alternativní interpretací Freudovy teorie oidipovského komplexu: Ne vývoj děvčete, nýbrž chlapce je komplikovanější, a to proto, že si osvojuje mužství jako ne-ženství. Že se výchově dětí věnují především ženy, vykládá Chodorowová jako základ genderové diference a reprodukce sociální struktury, včetně rozdělení na „soukromé“ ženy a „veřejné“ muže. Identita ženy je pak založená na pokračující identifikaci s matkou, zatímco identita muže na vymezení se vůči matce a ženskosti. Chodorowová tak představuje vhodný příklad feministických přístupů upozorňujících na to, že dosavadní perspektiva nahlížení na instituci rodiny je perspektiva androcentrická a etnocentrická.

39 Rodina v psychologických teoriích 6 Feministické pojetí Ann Oakleyová byla jednou z prvních autorek, které popisovaly práci žen v domácnosti jako časově náročnou a citově vyčerpávající, nikdy nekončící a osamělou. Upozorňovala, že péče o dítě a péče o domácnost často stojí ve vzájemném protikladu, neboť každodenní aktivita dětí stojí obvykle v kontrastu s pořádkem a čistotou. Erving Goffman popsal rodinu jako tzv. totální instituci, tedy prostor, ve kterém se (pro ženy) jednotlivé činnosti, obvykle oddělené, odehrávají na jednom místě, včetně práce, stravování, odpočinku i spánku. Zatímco manžel a starší děti tuto sféru pravidelně opouštějí za prací, školou či zábavou, pro ženu se domov může stát i jakýmsi domácím vězením. Judith Staceyová se zabývala (zejména v kontextu Spojených států) rozporem mezi mytizující rétorikou rodinných hodnot a každodenním jednáním. Podle autorky je rodina spíše než stabilní a základní entitou a všelidskou institucí rozmanitou paletou konkrétních rodinných konstelací tvořených konkrétními aktéry.

40 Rodina v psychologických teoriích 6 Feministické pojetí Ann Oakleyová byla jednou z prvních autorek, které popisovaly práci žen v domácnosti jako časově náročnou a citově vyčerpávající, nikdy nekončící a osamělou. Upozorňovala, že péče o dítě a péče o domácnost často stojí ve vzájemném protikladu, neboť každodenní aktivita dětí stojí obvykle v kontrastu s pořádkem a čistotou. Erving Goffman popsal rodinu jako tzv. totální instituci, tedy prostor, ve kterém se (pro ženy) jednotlivé činnosti, obvykle oddělené, odehrávají na jednom místě, včetně práce, stravování, odpočinku i spánku. Zatímco manžel a starší děti tuto sféru pravidelně opouštějí za prací, školou či zábavou, pro ženu se domov může stát i jakýmsi domácím vězením. Judith Staceyová se zabývala (zejména v kontextu Spojených států) rozporem mezi mytizující rétorikou rodinných hodnot a každodenním jednáním. Podle autorky je rodina spíše než stabilní a základní entitou a všelidskou institucí rozmanitou paletou konkrétních rodinných konstelací tvořených konkrétními aktéry.

41 Historie rodiny století 1.Relativně malé, nukleární rodiny (tj. rodiče a děti, neboť krátká střední délka života zpravidla zabraňovala vzniku trojgenerační rodiny), udržující četné a intenzivní kontakty s celou komunitou, přičemž rodina svým členům neposkytovala větší citovou blízkost než síť širších příbuzenských a sousedských svazků. 2.Rodina plnila především ekonomickou funkci a byla spíše zárukou přežití. Sňatky byly proto uzavírány především z majetkových důvodů (romantická láska byla dokonce považována za nemoc). Častěji se hovoří o „domácnosti“ nebo o „celém domě“ než přímo o „rodině“ - domácnost je definována lokálně a nikoliv na základě pokrevního příbuzenského svazku, neboť do domácnosti patřilo i služebnictvo 3.Druhá, „přechodná“ forma existovala spíše jen ve vyšších vrstvách a vyskytovala se přibližně na přelomu 17. a 18. století. Zde se nukleární rodina vymezovala oproti celé společnosti, přičemž hlavní důraz začal být kladen na mateřskou lásku a na přirozenou, racionálně podloženou autoritu otce.

42 Historie rodiny století 4. Třetí fáze, která se začíná objevovat v průběhu 19. století a která v mnoha aspektech přetrvává prakticky dodnes, je těsně spjatá s citovým individualismem, svobodnou volbou partnera na základě lásky, pevnými citovými vazbami a uzavřeností vůči okolí a důrazem na své soukromí.

43 Historie rodiny 20. století V moderním světě se institut rodiny proměňuje, i v naší zemi dochází v průběhu několika posledních desetiletí k řadě proměn. Česká rodina se v důsledku transformačních procesů znatelně vzdálila ustálenému tradičnímu modelu. Žena během dvacátého století získala značnou samostatnost osobní, ekonomickou a společenskou, mění se role muže a ženy. Mění se také ekonomická funkce rodiny. Ekonomický tlak vyžadující ekonomickou aktivitu obou partnerů vytlačuje v rodinných prioritách péči o děti.

44 Historie rodiny Sociolog Milan Tuček uvádí, že v rodině dochází k oslabování skutečně svobodných rozhodnutí pod tlakem vnějších faktorů (trh práce aj.), což může být příčinou k rozmachu jiných životních stylů (např. v USA 80. let 20. století tzv. singles), neboť lidé bez rodinných závazků mohou činit více svobodných rozhodnutí. Kromě volby alternativních životních stylů dochází také k odkládání vstupu do manželství a založení rodiny, vzrostl i podíl dětí narozených neprovdaným matkám, stejně jako akceptace rozvodu či nesezdaného soužití. Socioložky Jana Chaloupková a Petra Šalamounová zmiňují jako příčiny proměn jak změny hodnotových orientací a rozrůzňování životních stylů, tak růst ekonomické nejistoty a vývoj ekonomických podmínek mladých rodin. Technologickým aspektem ovlivňujícím vývoj rodiny je též např. zkvalitňování antikoncepce.

45 Historické modely rodiny J. Hajnal (1965) rozlišil dva základní historické modely rodiny – severozápadní a jihovýchodní, které se podle něj stabilizovaly někdy počátkem 16. století. Dělící hranici přitom vymezil mezi Terst a St. Petersburg, což znamená, že tzv. „Hajnalova linie“ probíhala někde na pomezí dnešní Moravy a Slovenska Pro severozápadní model, kam tedy patřily i Čechy a větší část Moravy, byly typické tyto znaky: malý počet členů rodiny (v průměru 4 – 5 osob) nižší míra pokrevního příbuzenství v rodině relativně vysoký věk vstupu do manželství (25-26 let) 10% - 25% celoživotně neprovdaných žen a neženatých mužů, protože k uzavření sňatku museli mít potenciální snoubenci půdu, na které by se mohli usadit a která by jim zajistila obživu. dědické právo: majetek dědil prvorozený syn, ale musel vyplatit matku a sourozence (kteří museli odejít z domu) a to tak, že se stanovila odhadní cena celého majetku a buď jim nový vlastník dal jednorázovou sumu (to ale znamenalo prodat statek), ale mnohem častěji jim musel vyplácet závdavky.

46 Historické modely rodiny Jihovýchodní model byl naopak charakteristický těmito znaky: mnohočlenné rodiny vysoká sňatečnost sňatkový věk let dědické právo: přesně se neví, kdo co dědil, ale sourozenci (jen sestry se vyvdávaly jinam) zůstávali na statku, fungovala tedy velkorodina; matky často přešly do pozice podruhyň výlučnost patrilineárního principu tvoření rodiny neolokalismus: v severozápadním modelu pod jednou střechou nikdy dlouhodobě nežily dva manželské páry, v jihovýchodním modelu běžné

47 Vztahy v rodině


Stáhnout ppt "Partnerské vztahy Rodina. Partnerství Partnerství je vztah mezi dvěma lidmi, na kterém se obě strany podílí. Tento termín se většinou týká vztahu milostného."

Podobné prezentace


Reklamy Google